Petr Robejšek, Vilfredo Pareto a civilizační hrozby

Jaroslav Bican

V České republice přibyl nový think-tank. Mezi jeho hlavní představitele patří analytik Petr Robejšek, nebo geolog Václav Cílek. Institut 2080 má být reakcí na neschopnost politiků řešit výzvy, před kterými dnes stojíme. Čím je ve skutečnosti?

Analytik Petr Robejšek, geolog Václav Cílek, ekonom Pavel Kohout a další založili Institut 2080. Má se jednat o „myšlenkový trust“. S institutem zatím sympatizuje kolem padesáti osobností z akademické obce, byznysu a státní správy. Spojuje je prý společenská odpovědnost. Petr Robejšek sice odmítá, že by měli politické ambice, jejich cílem je politiky inspirovat, nikoli nahradit, podle týdeníku Euro už ale mezi byznysmeny sondují možnosti financování nové strany.

Malou záhadou je číslo v názvu institutu. Pokud hádáte, že odkazuje na rok 2080 ve snaze zdůraznit dlouhodobé vize Petra Robejška a dalších, vězte, že vysvětlení je nápaditější. Ve skutečnosti je v názvu think-tanku obsažena metoda práce, kterou chce institut používat. Jedná se o Paretův princip, kdy osmdesát procent důsledků pramení z dvaceti procent příčin. Robejškův institut se chce zaměřit na oněch dvacet procent příčin. Jednoduše řečeno, chce radit v tom podstatném.

Podle Robejška je rozhodující najít pětinovou menšinu rozhodnutí, institucí, pozic, situací nebo spojenců, kteří nám umožňují dosáhnout osmdesáti procent žádoucích výsledků. Petr Robejšek se už vyjádřil, že by se rádi stali společenským hnutím, které sjednocuje zájem o prospěch celé země a určitý způsob myšlení a jednání. Snad by to ani nebylo žádné hnutí, kdyby nenásledovalo nutné vymezení proti levici a pravici: Nezáleží na tom, zda řešení pochází zprava či zleva, musí ale prospět celé zemi.

×
Diskuse
JP
July 15, 2015 v 13.48
Expertní řešení?
K nově vzniklému institutu samotnému se nemohu nijak blíže vyjadřovat, nemám k němu žádné konkrétní informace.

Ale ten samotný pojem "expertní řešení" skutečně stojí za zmínku. V podstatě se jedná o novou variantu klasické představy či víry, že všechny problémy lidstva a společnosti je nejlépe řešit prostě "věcně", racionálně, a tedy nechat věc odborníkům a expertům.

O iluzornosti takové nezaujaté diskuse jsem v poněkud jiné souvislosti právě psal v rámci diskuse "Život prožít, nikoliv přežít"; takže tady jenom konkrétně k tomu "expertismu".

První kámen úrazu je v tom, že jakmile jako nejvyšší prioritu prohlásíme "věcné" řešení problémů - pak to v důsledku znamená, že i člověka samotného pojímáme nakonec jenom jako věc. Jako něco, co nemá svou vlastní autonomii, své vlastní touhy - ale jako něco, co se má ochotně a pasivně přizpůsobit tomu, co pro něj určí experti jako prý "nejlepší řešení".

A za druhé a především: takovíto "experti" chtějí věci řešit racionálně - ovšem, tato jejich racionalita je v podstatě nevyhnutelně racionalitou právě jsoucího systému, jeho struktur a jeho hodnot. Jinými slovy, tato zdánlivě neutrální, věcná řešení mají pravidelně konzervativní, čili naprosto ne hodnotově neutrální charakter.