Je panika na sociálních sítích znakem naší dekadence?

České země se potápí do tekutého písku xenofobie. Pokud se lidem hodnota solidarity vzdálila, je třeba jim ji znovu věcně a bez šíření paniky přiblížit.

Svět dnes obcházejí běsy válek, chaosu a masového stěhování lidí vyhnaných nestabilitou a bídou ze svých domovů. Člověk by čekal, že v moderních osvícených časech a po zkušenostech z minulého století budeme rozumem i srdcem zvažovat jak tyto pohromy zvládnout bez zbytečných excesů. O to překvapivější je, že v relativně pokojné České republice, která 70 let nezažila válku a ani není cílovou zemí pro různé migrační vlny, zažíváme nečekanou intenzivní vlnu paniky a nesnášenlivosti. Je to snad znak dekadence české společnosti?

Nebýt sociálních sítí, které již zdomácněly v městech i na venkově, mezi mladými i těmi staršími, mohly bychom žít v iluzi, že Češi jsou vlastně docela tolerantní, dobrácky žoviální národ, kterému je nějaký hysterický extrémismus i díky vlastním dějinám v podstatě cizí. Máme přeci například zkušenost z poválečného období, kdy jsme do země přijali tisíce Řeků, kteří utíkali před fašistickým režimem. Mohlo by se zdát, že paranoidní blázni tvoří jen u nás jen nepodstatný a izolovaný okraj společnosti.

Realita je ale bohužel taková, že sociální sítě dnes v České republice přetékají xenofobní agresí a diskuse se plní čím dál tvrdšími „hejty“. Zvykáme si na názory hanobící rasu, národ či náboženství, jako se před válkou stalo běžné hanobení Židů. Nejen extrémisté, ale i takzvaní „normální občané“ sdílejí na sítích sadisticky ujeté odkazy ze zcela nekompetentních, manipulativních a zbulvarizovaných „gore“ zdrojů pro otrlé. A této virtuální realitě, líčící lidi jiného původu a náboženství v sado-maso stylu, mají ve své úzkosti tendenci nekriticky věřit.

Je to pouze strachem z neznámého, chybějící osobní zkušeností se světem prezentovaným „zaručeně objektivními“ médii? Pravda, zatím u nás nevyrostla žádná skutečně vlivná politická síla legalizující tyto nenávisti, která by připomínala francouzskou Fronte National či maďarský Jobbik. Ale tyto názory pronikají na půdu mainstreamu. A jeho představitelé jako by se (snad kvůli ztrátě elektorátu) báli ozvat.

Xenofobní názory pronikají na půdu mainstreamu, a jeho představitelé se alibisticky bojí ozvat. Foto Rick Webb, flickr.com

Obyvatelé států, které reálně řeší daleko větší problémy jsou zda se více rezistentní vůči panice, kterou nyní zažíváme na sociálních sítích u nás. Jako příklad uveďme, kterak se v Německu dokázala veřejnost spojit proti akcím hnutí PEGIDA.

Spouštěčem tohoto chování může být strach, že zdecimovaní cizáci seberou našim chudým i to málo, co mají. Vzniká pak jakási zvrácená matematika slastí a strastí, která i relativní omezení vlastního konzumu chápe jako útok a obrací je proti hodnotě solidarity a izoluje od lidskosti.

Obracet jedny chudé proti druhým nahrává těm, kteří vše způsobili. Těm, kteří ve svém mocenském zápasu používají lidu jako materiálu k spotřebě. A že bez širší solidarity (samozřejmě věcně postavené) se neobejdou. Lidé si odmítají připustit samotnou představu, že až budou potřebovat pomoci oni, mohlo by se jim dostat stejné odpovědi, jakou sami nabídnou dnes.

Hannah Arendtová, analytička lidského zla, když hledal nenápadné, banální kořeny vzniku nacismu, upozorňovala na to, že masový člověk není apriorně primitivní či brutální, nýbrž vytržený ze sociálních vztahů a s osamělou sociální zkušeností, která prohlubuje jeho pocit vyloučení.

To zjevně nezměnily ani sociální sítě a globální všudypřítomnost informací á la CNN. Proměna sociálně zakotvených mas v indiferentní vyloučenou lůzu pak vede k nenávisti všech vůči všem. A tendence k frustrované ochlokracii otravují veřejný prostor a boří tradice hledání reálné spravedlnosti je na světě.

Obranou před bulvárními pseudoinformacemi může být osvěta. Neinformovaný člověk je méně odolný vůči bludům. Ovšem to je běh na dlouhou trať. A ani lidé, kteří by neměli být omezeni vzděláním a zkušeností, sklouzávají k agresi a stihomamu, skrze který dokážou v hladovém cizinci uvidět rozhodujícího nepřítele.

Jak jinak vysvětlíte, že nejmenovaná žena, právně vzdělaná, vysloví v médiích, že odmítá imigranty, i kdyby jí před očima měla umírat miminka? Nebo že vysoký důstojník naší armády nebo ústavní činitel opakují, že nejde o uprchlíky ale o vetřelce, se kterými nelze mít soucit a dojímat se že se utopí? A že bude-li třeba, tak je musíme i střílet?

Svádět vše jen na jakousi pátou kolonu blábolících omezenců a závistivých deprivantů, kteří hledající v barbarech z ciziny hromosvod za své zpackané životy, by nebylo fér. Normalizace nenávisti vůči v něčem odlišným bližním může mít hlubší kořeny. Tím míň nám pomůže žehrat na padlé mravy: „o tempora, o mores“.

Pokud se hodnota solidarity lidem vzdálila, je třeba jim ji pragmaticky, tedy věcně, realisticky (a nikoliv abstraktně) přiblížit. Bez šíření paniky, s důrazem na řešení příčin, na rozvojovou pomoc, posouzením reálné kapacity opatření přímo na evropském území. A ne za zády lidí, a naopak s respektem k suverenitě členských zemí EU.

A co si myslíte vy? Diskuse (18 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

"...po zkušenostech z minulého století..." Čtvrtek, 18.Června 2015, 12:10:31

Domnívám, že zkušenosti z minulosti jsou celkem k ničemu, protože na ně nikdo nedá. Každý člověk má tendenci řídit se především svými vlastními zkušenostmi, které ovšem jsou naprosto subjektivní. Ne, že by nemohl využít i nějakých jiných (dejme tomu objektivních) zkušeností, ale to by musel nejprve chtít je přijmout. Totéž platí, co se týče jakékoliv osvěty. Jakoukoliv osvětu přijmeme jenom od toho, ke komu máme důvěru nebo koho si vážíme. Důvěra (tedy její nedostatek) je v dnešní společnosti klíčový problém.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

fascinace vůdci a důvěra v rozum Čtvrtek, 18.Června 2015, 18:36:25

bud se řídíme pudy, jsme oblečené opice anebo hlavou jako součást civilizace - pokud hlavou, tak k tomu patří zkušenosti. pokud pudy tak je to o reflexu psa který zavrčí když mu chcete sebrat kost.
Pokud zvítězí pudy, tak se budou nadále hádat chudí mezi sebou a ti co ten chaos vyvolali budou vysmátí. Adolf Hitler kdysi dostal důvěru voličů a museli jsme čekat až na jeho skon v 1945

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Otázka emocí Čtvrtek, 18.Června 2015, 20:49:27

Tak tahle antinomie: rozum a n e b o pudy skutečně neplatí. Člověk je vždycky obojí, a kdybychom se spoléhali jenom na lidský rozum, asi bychom dosti pohořeli.

Ovšem, ty pudy - ty nemusejí být zdaleka jenom negativní. Mezi našimi instinkty a emocemi je bezpochyby i celá řada pozitivních - například pocit vzájemné solidarity asi sotva vyplývá jenom z nějakého ryze racionálního kalkulu.

Jde tedy daleko spíše o to, v lidech posilovat ty pozitivní emoce. Například ta německá Pegida - já jsem svého času v jedné z příslušných diskusí přetiskl údaje z německých výzkumů, podle kterých za tímto v podstatě xenofobním a islamofobním hnutím stojí především osobní frustrace. Zčásti frustrace ryze sociální - ale na straně druhé naprosto nelze říci, že by se jednalo jenom o nějaké nižší vrstvy. Byly zde zastoupeny i vrstvy střední - jejich frustrace byla do značné míry národně politická, totiž v tom smyslu, že - jako občané dřívější NDR, která byla prostě "spolknuta" západní Německem, stále mají pocit jisté odstrčenosti. A v tom bude asi jádro pudla: kdo se cítí být odstrčený, ten si velice často zkouší své sebevědomí pozvednout tím, že sám utiskuje či jiným způsobem ponižuje či odmítá druhého, který je ještě slabší nežli on sám.

Takže, asi nejlepší cestou k ozdravění emočního života populace by bylo zavedení takové společnosti, kde všichni by mohli reálné zažívat pocity své vlastní platnosti, své vlastní hodnoty. Je ovšem nemalou otázkou, jak takovéto pocity zažívat za podmínek kapitalismu, který je založen právě na - přinejmenším sociální - nerovnosti, a tedy na sociálním vyloučení.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 18.Června 2015, 21:23:23

Pudy nejsou vždy negativní - to je pravda. Například mateřský pud, který velí kojit podle přání dítěte, namísto "rozumného" vědeckého kojení přesně co tři hodiny (a mezitím nechat dítě řvát), jak se to doporučovalo v 60.letech, je jistě pozitivní.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

co nás liší od zvířat ? Pátek, 19.Června 2015, 08:17:53

Jistěže neyvskočíme z přírody, to ale neznamená že od zvířat se lišíme právě tím vědomím a ne pudy - ostatně vymýšlet antinomie je taky zbytečné - vědec který při kojení dává matce stopky do ruky není vědec ale l blbec. Nejde o pudy ale i živý kontakt s kterého poznáte že má ten prcek hlad.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 19.Června 2015, 08:46:9

To jste pěkně řekl - živý kontakt. Ano, myslím, že to potřebujeme úplně všichni. Otevřené mezilidské vztahy, aby se lidé vzájemně poznávali. Aby také zjistili, co potřebují ti druzí. Nejen oni sami.

Luděk Ševčík - OSVČ

A jak je to s pudy a občany ČR, Pátek, 19.Června 2015, 11:43:53

kteří jsou nezaviněně postiženi chudobou? Tady už definice oblečené opice neplatí? Humanismus selektivně? Jen tam, kde zavelí Evropská komise?
A jak je to s pudy a civilizací v případě, když informace nepřesvědčují o tom, že by většina migrantů prchala v ohrožení života, ale chtějí se dostat do, pro ně, ráje ekonomického?
A jak je to s pudy a civilizací, když skutečné uprchlíky pohání heslo - Kdo uteče vyhraje? Proč umožňuje EU exodus mladých mužů, místo toho, aby je vyzbrojila a poslala bránit své rodiče, matky, děti, manželky a vlastně své domovy? Nejsou ti, kteří se nedostali na lodi, hodní více naši pomoci?
A jak je to s pudy a civilizací, když nikdo není schopen říci, jak velké množství migrantů je Evropa schopna absorbovat a jak a proč bude postupovat vůči dalším běžencům, až bude tato kapacita naplněna?
A jak je to s pudy a civilizací, když ti, kteří dnes křičí, abychom byli lidé a přijímali migranty /Švarcnberk/ předtím tvrdili, že nemůžeme přidat našim chudým, protože nemáme peníze? Kde se najednou peníze pro migranty vylíhly?
Domnívám se, že pokud by někdo z těch, kteří horují pro přijetí migrantů a ty, kteří tento krok zpochybňují vidí jako rasisty, xenofoby, nácky, či jako oblečené opice, předstoupil před tyto odpůrce a věrohodně by jejich obavy rozptýlil, bylo by po problému.
Protože však žádná věrohodná fakta asi nejsou po ruce, přistupuje se k přesvědčování přes emoce. Známe z minula - kníže má k lidu blíže atd.
A který, jen trochu vzdělaný člověk, by chtěl být rasista, xenofob, nácek, či oblečená opice?
Tahle podpásová, mírně podprahová argumentace je běžná ve slovníku pravicových stran. Proč ji používá opoziční komunista, je mi záhadou.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

xenofob co se necítí xenofobem ? Pátek, 19.Června 2015, 13:14:31

Pojmu xenofobie se myslím dá snadno rozumět - určitě ho jako něco negativního, generující nepřátelství netřeba hájit a pokud ho někdo nějak vztahuje na sebe tak na něco tak interního neumím reagovat abych to takovému člověku rozmlouval.
Za sebe zdůrazňuji ještě jednou - v článku je to snad jasné - že migrační krize je třeba řešit v jednotě solidarity a věcnosti. A rozhodně odmítám paušální obviňovat jakéhokoliv etnika či víry (takových hejtů jsou sítě právě plné).
Odsudek utečenců že raději nevezmou také zbraně do rukou než aby lezli do EU raději nekomentuji.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Instinkty progresivní, instinkty primitiva Pátek, 19.Června 2015, 13:49:50

Ještě poznámka k vlastnímu tématu článku, totiž jestli se v případě diskusí (či spíše emocionálních a nenávistných výlevů) v souvislosti se stávající migrační vlnou (která je v případě ČR stejně jenom velmi hypotetická) jedná o projev dekadence české společnosti.

Nutno si uvědomit: to xenofobní či přímo rasistické podhoubí je přítomno v každé společnosti. V daném smyslu je skutečně možno vycházet z toho, že se zde projevují ty nejzákladnější (a nejprimitivnější) atavistické pudy, v prvé řadě pud příslušnosti k vlastní smečce.

Kdo je příslušníkem vlastní smečky (tlupy, stáda) - ten je apriori "náš", je naším spojencem proti zlému a nebezpečnému vnějšímu světu. Zatímco každý, kdo nějak přichází zvenku, ten je vždy "cizí", představuje pro nás potenciální nebezpečí, proti kterému je zapotřebí se bránit.

Tyto atavistické pudy jsou nějakým způsobem zakódovány někde v podvědomí každého z nás, v jeho nejstarších a nejhlubších vrstvách. Není tedy svým způsobem žádným překvapením, když v krizových situacích se tyto atavistické pudy probudí, a začnou konat své dílo.

Na straně druhé ale, jak už zmíněno, jedná se o ty sice nejzákladnější, nejstarší - ale zároveň ty n e j p r i m i t i v n ě j š í pudy, kterými je lidský jedinec vybaven. A nechat se plně strhnout právě takovými pudy, není nic jiného nežli projevem primitivismu, a návratem do myšlení a reagování neandrtálce.

Česká společnost o sobě ráda prohlašuje, že prý běžný Čech je tolerantní, bez rasových či jiných předsudků. Do jisté míry to dost možná skutečně platí; ale na straně druhé je zde vždy přítomen latentní rasismus a šovinismus, který při první vhodné příležitosti začne zvedat svou hlavu.

V tomto smyslu je tedy nutno řečnickou otázku pana Dolejše zodpovědět pozitivně: ano, ty výlevy nenávisti a xenofobie proti té v podstatě nepatrné hrstce uprchlíků, která by nakonec mohla reálně zakotvit na území České republiky, je skutečně projevem dekadence - ne snad sice (doufejme) celé české společnosti, ale v každém případě její nemalé části.

Luděk Ševčík - OSVČ

Nejvíc je smutné, Pátek, 19.Června 2015, 16:12:36

že jsem ani jiné odpovědi neočekával. Místo přesvědčujících argumentů jakési vědecké teorie. Hlavně že je to dlouhé a psáno vznesně. Když už není paštika, tak aspoň 10 prázdných konzerv. Co na tom, že těch se nikdo nenají. A když se nějakej otrava domáhá konkretních odpovědí na důležité otázky, použije se známé - ptejte se na co chcete a já vám odpovím na co chci. Co na tom, že všechny ty vědecké teorie nelze na současnou situaci naroubovat, protože je nová?

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Pane Ševčíku Pátek, 19.Června 2015, 18:49:58

To, že vás i mne určitě ohromně rozčiluje pokrytectví některých individuí, kteří pomáhají lidem, jen když nejsou oběťmi kapitalismu (jedno kdo), přece ještě neznamená, že můžeme nechat jiné lidi (kteří za ty pokrytce nemohou), utopit jako koťata.
Obavy, že uprchlíci budou představovat výraznou ekonomickou zátěž, se nevyvrací snadno, zvláště když i bez nich máme problémů nad hlavu, a nevíme, jak dlouho bude tento trend pokračovat. Ale to, co předvádí mnoho lidí, nemá s těmito dosti relevantními obavami moc co dělat.
Ona ta situace nemá příliš mnoho dobrých řešení, rozhodně dokud se bude jednat o uprchlíky. Nechat utopit? To opravdu ne. Poslat zpátky? Odporuje mezinárodnímu právu, a kdo ví, jestli nebudeme takové právo sami jednou potřebovat. Tedy, pokud jsou to uprchlíci z válečných zón a nepřijatelných režimů což povětšinou jsou. Zajistit tam mír? Všichni pro! Ale jak? Poslat tam vojsko? Podporovat nějaké milice? Tím to celé začalo.
Sám nevím, co by pomohlo. Ale nechat lidi umírat, to nikdy nepomáhá. Ať už u nás, nebo jinde.

Ivo Horák - Praha 3

Když šli dříve lidé na hnůj, věděli, co tam asi tak můžou najít. Když my chodíme na sociální sítě, čekáme pořád něco voňavého? Pátek, 19.Června 2015, 21:42:33

Upřímně řečeno se divím, že mnohým jedincům činí problém pochopit určité náležitosti lidské povahy a sociologické danosti. Lidi prostě rádi dělají vlny, nejen na stadionech, ale hlavně v životě. Snad už i v USA vědí, že děti mohou klidně obvinit vychovatelky ze sadismu či kanibalismu křivě (nebo se zachovat jako kdysi v Salemu). Není nikdy na škodu přečíst si takového Pána much W. Goldinga. Ano, nelze lidem věřit kruhy v obilí, ani setkání třetího druhu.
Jako jsou obchodníci naučení postupovat podle hesla "Důvěřuj, ale prověřuj!" a hlídají si, představte si, své zboží, měli bychom být neméně realističtí a pragmatičtí my všichni jde-li o šíření "dominancechtivých memů". Dnešní doba upřednostňuje lidi, kteří si podržují juvenilní (nebo přímo infantilní) vlastnosti. Řekneme-li dítěti, aby něco nedělalo, na just to kolikrát zrovna udělá (zvlášť je-li "k světu"). Nepříliš jinak to funguje s odsudky rasismu.
Samozřejmě, že věc má i racionální jádro. Je mnoho lidí, kteří nepřejí často mladým a veselým cizincům jejich dobrý život zde, když jim samým třeba prokluzuje mezi prsty. Mladí se zase rádi přidají na té straně názorového spektra, kde cítí šanci zkusit si nové role a houpat. Učí se ochotně a proč by tedy neměli rozvinout do důsledků hlavní apel doby. Co se solidaritou? Nejsme mravenci, že?
Chtěl bych na závěr dodat, že jsem se v poslední době přesvědčil o xenofobii u tří lidí, kteří jsou nyní součástí elektorátu KSČM. Kde je tradiční "uvědomělost" a internacionalismus stoupenců uvedené strany? Lpí v ní vůbec někdo na podstatných hodnotách, nebo stačí, když jste naštvaní?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

co s našimi animálními instinkty Sobota, 20.Června 2015, 07:51:54

ano, tahle vlastnost agresivní pudové naštvanosti jde napříč celým politickým spektrem - a obecné apely a odsudky na tenhle druh paniky nepomohou. tady je třeba zkušenost z praktickými postupy a viditelněji upozorňovat na to že naskakovat na šiřitele xenofobie je slepá ulička .

Petrasek Milan - penzista

Kultivace animálních instinktů je součást civilizačního procesu, Sobota, 20.Června 2015, 10:32:15

kterému pane Dolejši není zrovna - hlavně v postkomunistických společnostech - na růžích ustláno.
Ale v Evropě jsou zatím státy a tím prostory ve kterých probíhá rozmisťování prchajících v integračně přiměřeném počtu.
Zde dominující infantilně autistická mentalita občana, je sice v Evropě známá, ale ne platná ve zdejším patologickém rozsahu.........bych k uklidnění nad stavem dekadence západu namítl.
Co ale doopravdy schází je kadence/akcelerace západu - zásadní řešení je v nedohlednu........a to znervózňuje a budí paniku.

Luděk Ševčík - OSVČ

Jsou, pane Michale Kolaříku, Sobota, 20.Června 2015, 16:38:18

dvě možnosti /je jich samozřejmě víc, ale tak zhruba z hlediska pomoci/, jak se postavit k problému migrantů. Jeden je idealistický, s hlavou v oblacích vítat každého migranta /tedy ne zrovna u sebe, v domácnosti, každá humanita má svou mez/ a dát mu první poslední /ne tedy přímo z vlastní peněženky, ale z nějaké té státní/, protože jsme přece lidé a ne oblečené opice.
Pak je ta možnost druhá. Postavit se k problému prakticky. Logisticky zvážit, jaká forma pomoci bude skutečně ta nejúžitečnější, nejúčinnější a přitom prakticky tak proveditelná, aniž by znamenala potopení záchranného člunu. Směřovat tuto pomoc na skutečně potřebné.Tohle je není lehké.
Lehké je pojašeně řvát na ty nepojašené, že u nich převažují animální instinkty a jsou rasisté. Lehké, ale když ne škodlivé, tak minimálně k ničemu dobrému.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

dnes projednala i KSČM Sobota, 20.Června 2015, 18:25:51

ohradit se před agresivnímu xenofobem, který se už při slovu muslim sápe po klacku a sní o pogromech za znásoněné blondýny snad není nic pojašeného. Že muslim není totéž co terorista a džihádista je potřebné zdůrazňovat už proto že s tím rozlišením má problém i hlava státu.
To že řešení imigrační krize má nějakou logistiku, kapacitu a strukturu doma i v zahraničí je jasné. To by se ale o ní musel někdo chtít bavit místo šíření panikářských virálů vypadajích jako kdyby byl předvečer kříštálové noci. Nemlčet před fobiemi a věcně řešit jsou dvě stránky téže mince
Hájit rozum i solidaritu je prostě potřebné, I proto je v dnešním stanovisku ÚV KSČM jasně a záměrně :
"KSČM je za skutečné řešení vycházející z rovnováhy solidarity a odpovědnosti. Odmítá šíření paniky a xenofobie a hájí hodnoty solidarity. Je nutné si uvědomit, že obracet chudé proti chudým znamená odvracet pozornost od skutečných příčin sociální a humanitární migrace. KSČM odmítá šíření nenávisti k lidem jiné rasy, národnosti či náboženství, protože takové uvažování je nástrojem destrukce a další nestability."

Luděk Ševčík - OSVČ

Domnívám se, že pokud by vystoupil někdo z politiků Sobota, 20.Června 2015, 19:53:17

s jasně formulovaným a přesvědčivým programem pomoci, který by se jen neopíral o fráze, obsahoval konkretní zdůvodnitelná čísla, nemuseli by politici vydávat usnesení, které mají zdůraznit klady jejich charakteru. Neni vina běžných občánů v tom, že nevěří současným politickým špičkám, které stávající situaci absolutně nezvládají, zjevně ji nemají pod kontrolou a místo praktického řešení vydávají stanoviska a apely k humanismu. To není útok na KSČM, takhle zoufale bezradní jsou snad všichni.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

zcela prázdné ruce myslím nejsou, chybí silný mandát Neděle, 21.Června 2015, 10:36:10

ale rejstřík řešení je přeci k dispozici - od redistribuce odpovědnosti a rozdělení azylantů mezi zeměmi EU přes způsobů ochrany schongenské hranice (zejm. té mořské) a integrační politiky pro ty co zůstanou až po záchytné zařízení mimo území EU, návratovou politiku a dlouhodobější rozvojovou pomoc v zemích původu .
Problém je že souhlas a financování těchto věcí potřebuje vyjednat širší mezinárodní shodu - s časovým zpožděním to bude věcí špiček EU koncem června.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.