Napsaly o tom hned v pondělí stovky médií z celého světa, a tak si to někteří vyložili jako typický výsledek španělských voleb. Je to však vskutku mimořádná věc: v Barceloně — to jest ve městě o třetinu větším než Praha — se podařilo zvítězit široké koalici kandidátů z řad někdejšího protestního hnutí rozhořčených, občanských sdružení a malých levicových i zelených stran, včetně populárních Podemos. V Madridu, to jest v 3,2milionové španělské metropoli, pak téměř zvítězilo uskupení podobné.

V čele barcelonské koalice Barcelona En Comú stanula jednačtyřicetiletá aktivistka Ada Colau známá z kampaní a přímých akcí, jimiž se skupiny angažovaných Španělů snaží v posledních letech bránit vystěhovávání rodin, které si nemohou dovolit splácet hypotéku.

V čele madridské koalice Ahora Madrid stanula jednasedmdesátiletá emeritní soudkyně Manuela Carmena, které část publicistů přezdívává Rudá babička.

Jak Barcelona En Comú, tak Ahora Madrid dokázaly poprvé ve Španělsku, a vzácně i v celoevropském měřítku, prorazit až k politickému vrcholu navzdory ohromné vnitřní rozmanitosti, minimu financí, velmi silným protivníkům a s nezvykle radikálními programy.

Všední pak nejsou rozhodně ani profily, respektive životní příběhy lídryň, které koalice k volebnímu úspěchu dovedly.

Kampaň od píky

Ada Colau z Barcelona En Comú žila v protestním hnutí od malička. Jak řekla reportérům AFP, rodiče jí nikdy nedali zapomenout, že 3. března 1974, tedy v den, kdy se narodila, popravil režim generála Franka posledního politického vězně.

Colau po střední škole studovala filozofii, ale nedostudovala, jelikož jí došly peníze. Následně pracovala několik let jako uklízečka a myčka nádobí, než našla v roce 2007 práci v sociálním výzkumu. Dnes žije v podnájmu s partnerem a čtyřletým synem, nevlastní auto a všude chodí zásadně v riflích a halence.

Politicky a občansky se angažovala postupně ve studentských odborech, alter-globalizačním hnutí a protestech proti španělskému angažmá v irácké válce. Politickou vůdkyní se stala posléze v kampani za práva Barceloňanů postižených hypotéční krizí, v níž její sdružení Platforma za oběti hypoték zabránilo více než tisícovce vystěhování.

V rámci přípravy na letošní volby se Colau dokázala dohodnout s reformní i důslednou levicí, zelnými, trockisty i anarchisty, pro něž jsou městské volby na barcelonské scéně jedinými, které nebojkotují.

Hlavním soupeřem Barcelona En Comú byla ve městě tradiční všemocná koalice katalánských separatistů a podnikatelské lobby Convergència i Unió v čele s dosavadním starostou Xavierem Triasem, která se těší v Katalánsku obecně velké podpoře díky koketování s myšlenkou odtržení.

Barcelona En Comú šla do voleb s tezí, že sociální problematika má přednost před otázkou oddělení, a těsně vyhrála. Navzdory štědře dotované protikampani a obviňování z populismu, nezkušenosti i přílišné radikality získala jedenáct z celkových jednačtyřiceti zastupitelů. Convergència i Unió se musela spokojit s deseti.

Madridské babičky

Manuela Carmena, kterou oslovila Ahora Madrid, si naopak před volbami užívala důchodu. Již v 70. letech byla známou odbornicí na právo a také politicky aktivní osobou s důsledně levicovými názory. V roce 1977 přežila bombový útok pravicové bojůvky, při němž zahynulo několik jejích kolegů. Dlouho byla i na seznamu cílů ETA.

V letošních volbách se Carmena a zbytek Ahora Madrid střetli zejména s pravicovými lidovci z Partido Popular, kteří v Madridu vládnou nepřetržitě poslední čtvrtstoletí. V jejich čele stanula přitom rovněž vitální babička — třiašedesátiletá madridská celebrita Esperanza Aguirre, někdejší ministryně kultury a díky sňatku hraběnka, která absolvovala agitační část kampaně v rámci venčení svého psíčka.

Esperanza Aguirre je ve Španělsku známa zejména díky bulváru, neboť vystupuje jako opravdová dáma, která však zároveň přitahuje různé nehody. Dlela — například — v roce 2008 v jednom z hotelů v Bombaji, na něž zaútočili islamističtí teroristé, a při útěku z místa činu se dle vlastního vyprávění „brodila v krvi“. Před třemi lety pak zase nezraněna přežila havárii vrtulníku.

Španělská agentura EFE připravila při příležitosti voleb dokonce zvláštní přehled nazvaný Esperanzina dobrodružství. V něm se lze dočíst i o tom, jak politička všemi přezdívaná Espi ujela sloužící policistce po svém nepodařeném parkování nebo jak rozmanitými způsoby usilovala o to, aby se nejrůznější ulice a prostranství v Madridu pojmenovaly po britské premiérce Thatcherové. 

V letošních volbách slibovala Esperanza Aguirre bruslařské rampy na dětská hřiště a WiFi zadarmo, důsledné hájení podnikatelů, veřejné služby za „co nejnižší cenu“ a „vyčištění ulic od pobudů“. Manuela Carmena slibovala naopak zlevnění hromadné dopravy a pomoc chudým rodinám. 

Hraběnčina Partido Popular nakonec opět zvítězila a získala jednadvacet zastupitelských křesel. Ahora Madrid však skončila těsně druhá s dvaceti mandáty.

Výzvy a programy

Obě uskupení teď čekají složitá jednání o podpoře od ostatních stran. Blíže k vládnutí je přitom paradoxně Ahora Madrid, které stačí k zastupitelské většině podpora jen jednoho dalšího uskupení, nejspíše sociálně demokratické PSOE.

Barcelona En Comú má navzdory vítězství pozici těžší, protože do barcelonského zastupitelstva se dostalo spolu s ní nejvíce stran od roku 1979. Katalánsko, jehož je Barcelona hlavní městem, navíc čekají ještě regionální volby v mimořádném termínu 27. září, v nichž se oživí opět debata odtržení, která tradičně všechno přehluší.