Standardizované testy na tříděné děti

Petr Chaluš

Další novela školského zákona počítá s větším využitím standardizovaných testů. Ze zahraničí se přitom můžeme poučit, že to není zrovna bezproblémová varianta vzdělávání.

Na aktuální téma pořadu Johna Olivera mě upozornil můj maturující syn. Jak příznačně zveřejněné právě v době dalšího ročníku státních standardizovaných testů v České republice - státních maturit. Standardizované testy v USA podobně jako u nás třídí děti jako odpad, některé jsou označeny jako odpad téměř doslova.

Věnujte osmnáct minut svého času a pochopíte, pobavíte se a vyděsíte se. Veselou opičku, která přesvědčuje děti, aby si užili standardizovaný test jako soutěž o svou budoucnost, nahrazuje u nás politik argumentující zářivým ekonomickým rozvojem, zajištěným směrováním masy dětí do veselé budoucnosti v automobilkách a jiných továrnách.

Rodičů a jejich u maturity neúspěšných dětí se představitelé současných i minulých českých vlád alibisticky ptají: „Proč jste tam vůbec lezli na ten obor s maturitou, když na to nemáte?“. Z videa se dozvíte pod jak ušlechtilými hesly (nejen prezidenta Bushe) se rodí v naší civilizované společnosti dehumanizované postupy ve vzdělávání. Paradoxně místo nárůstu humanistických hodnot a svobod čím dál více přistupujeme k dalším generacím dětí jako k mase, které testováním určujeme další cesty vzdělávání a profese.

Připomíná to českou komedii, kde životní partnery lidem vybíral stroj. Ta komedie vyznívá velmi rozumně a humanisticky (kupodivu na tu dobu), a sice tak, že to prostě není možné. Zcela stejně nemožné je využití standardizovaných testů pro směřování budoucnosti dětí. V jaké době to žijeme, že jsme ochotní přijímat tyto formy třídění lidí, které pro nás a naše děti stát organizuje i v České republice a dokonce se chystá rozšířit je na další úrovně vzdělávání?

×
Diskuse
May 13, 2015 v 22.52
Pořad Johna Olivera a jaké si z něho vzít poučení?
Pořad je skvělý! Humornou zkratkou ukazuje hned několik zásadních věcí: nelze zlepšit úroveň školství pomocí testování dětí, neboť 1každé testování stresuje, 2žádné testy neposoudí skutečné vzdělání, protože 3vzdělání není "spočetné",4 na testech nezřízeně vydělávají soukromí výrobci testů, a jak jejich lobby sílí, 5testování bobtná a jejich 6kvalita se nadále zhoršuje - otázky přece musí být tajné a 7nepodléhají tedy veřejné kontrole.
Jenže co místo testů? Jak jinak zlepšit úroveň vzdělání?
Domnívám se, že namísto stádnosti plošného testování je třeba individuální přístup k dětem. Namísto vyplňování dotazníků se vrátit k ústním zkouškám, volnějšímu písemnému projevu a smysluplnému dialogu ve školách.

Individuální přístup je ale dražší. Chce to menší počet žáků ve třídě a víc vzdělaných a taky lépe placených učitelů.
A jaká je skutečnost?

V rozhovoru s LN rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima rovněž upozorňuje: „Lidem musíme říci také to, že školy v Česku budou kvalitní podle toho, kolik do nich společnost investuje. Jestliže do nich vkládá v přepočtu o polovinu méně než v Německu, tak nemůžeme čekat, že to povede ke kvalitě, k excelenci.“

Zdroj: http://ceskapozice.lidovky.cz/tomas-zima-zmeny-ve-vzdelavani-spise-evolucne-nez-revolucne-prs-/tema.aspx?c=A150421_132043_pozice-tema_kasa