Standardizované testy na tříděné děti

Petr Chaluš

Další novela školského zákona počítá s větším využitím standardizovaných testů. Ze zahraničí se přitom můžeme poučit, že to není zrovna bezproblémová varianta vzdělávání.

Na aktuální téma pořadu Johna Olivera mě upozornil můj maturující syn. Jak příznačně zveřejněné právě v době dalšího ročníku státních standardizovaných testů v České republice - státních maturit. Standardizované testy v USA podobně jako u nás třídí děti jako odpad, některé jsou označeny jako odpad téměř doslova.

Věnujte osmnáct minut svého času a pochopíte, pobavíte se a vyděsíte se. Veselou opičku, která přesvědčuje děti, aby si užili standardizovaný test jako soutěž o svou budoucnost, nahrazuje u nás politik argumentující zářivým ekonomickým rozvojem, zajištěným směrováním masy dětí do veselé budoucnosti v automobilkách a jiných továrnách.

Rodičů a jejich u maturity neúspěšných dětí se představitelé současných i minulých českých vlád alibisticky ptají: „Proč jste tam vůbec lezli na ten obor s maturitou, když na to nemáte?“. Z videa se dozvíte pod jak ušlechtilými hesly (nejen prezidenta Bushe) se rodí v naší civilizované společnosti dehumanizované postupy ve vzdělávání. Paradoxně místo nárůstu humanistických hodnot a svobod čím dál více přistupujeme k dalším generacím dětí jako k mase, které testováním určujeme další cesty vzdělávání a profese.

Připomíná to českou komedii, kde životní partnery lidem vybíral stroj. Ta komedie vyznívá velmi rozumně a humanisticky (kupodivu na tu dobu), a sice tak, že to prostě není možné. Zcela stejně nemožné je využití standardizovaných testů pro směřování budoucnosti dětí. V jaké době to žijeme, že jsme ochotní přijímat tyto formy třídění lidí, které pro nás a naše děti stát organizuje i v České republice a dokonce se chystá rozšířit je na další úrovně vzdělávání?

Česká novela

V České republice se plánuje s další novelou školského zákona větší využití standardizovaných testů a to pro mnohem masověji a pro mladší děti, než již probíhající problematické třídění maturantů. Čeká nás nová zákonná povinnost standardizovaného testování ve formě elektronického testování dětí během základní školy (organizovaného Českou školní inspekcí). V chystané novele školského zákona je bod stanovující povinnost škol a stanovující povinnost dětí se účastnit testů. Podobně jako u maturit se chystá mnoho paragrafů ke standardizovanému testování s názvem „přijímací zkoušky na střední školy“, který slouží zejména k rozdělení dětí na střední školy s maturitou a bez maturity.

V patnácti letech věku se rozhodne o tom, které dítě půjde studijní cestou, které bude mít možnost jít později i na vysokou školu a které ne. Děti, které test nezvládnou nebo neabsolvují, budou muset jít na obory bez maturity, tím se jim zavře cesta nejen k maturitě a zaměstnáním vyžadujícím maturitu, uzavře se jim i cesta na vysokou školu. Jeden „dokonalý“ test tak vyřadí „nedokonalé“ děti. Lze snadno očekávat vysokou míru stresu pro děti i riziko nespravedlivého odsunutí na vedlejší kolej.

V jaké době to žijeme, že jsme ochotní přijímat tyto formy třídění lidí, které pro nás a naše děti stát organizuje i v České republice a dokonce se chystá rozšířit je na další úrovně vzdělávání? Repro z vysílání ČT

Státní maturita

V současnosti je jedinou formou standardizovaného testování v České republice státní maturita. A ukazuje, jak deformuje přístup škol ke vzdělávání a vztah dětí ke vzdělávání. Vlastně jaké vzdělávání? Jde přece hlavně o to nacvičit se na test. Co ten test měří a proč, to sami žáci (a často ani učitelé) netuší, to je přece věcí expertů (na státních úřadech nebo na výrobcích testů). Sami experti by často tento test možná sami nezvládli; třeba proto, že neznají rozdíl mezi literárními styly byronismus a biedermeier.

Otázky v testech jsou „tupé“, musí takové být, jinak by se nedaly levně a rychle vyhodnocovat. Děti jsou pro stát jen čísla, která někdo hodnotí podle nic nevypovídajících kritérií. Pro tisíce dětí je už dopředu (sociálními inženýry na politické pravici i levici) naplánován neúspěch u maturity nebo jiného standardizovaného testu. Děti jsou zastaveny na cestě k případnému dalšímu vzdělávání, k mnoha možným profesím.

Mám pro tvůrce letošních maturit, jednu zásadní otázku. Jsou naše děti po maturitě „nabité“ znalostmi nebo „nabyté“ znalostmi? Příprava na jakékoli standardizované testy (a na pochopení „tupého“ systému toho testu) vám lépe umožní jím projít. Tato příprava se stává lukrativním byznysem: jen někdo má na to platit si drahé přípravné kurzy. Všechny standardizované testy jen posilují nerovné příležitosti na vzdělání (ačkoli zaváděny jsou s přesně opačnou pozitivní rétorikou).

Můj syn se díky maturitnímu testu naučil, že když „havran usedá na Paladiny prsa“, jsou to prsa Atény a ne Afrodity (jak vtipné od autorů testu a jak perverzní v kontextu, že jde o budoucnost maturujícího mladého člověka). Nejde vymyslet dokonalé ani dobré otázky do masových testů. Dobré otázky jsou vždy spíše ty otevřené (u kterých je standardizace ještě více problematická než u uzavřených) a nejlepšími odpověďmi jsou nové otázky.

Vzdělávání nelze standardizovat, je postaveno na hodnotách, postojích, komplexních situacích, kompetencích, lidském dialogu. Vzdělávání i procesy hodnocení v jeho rámci by měly stát na profesionalitě, profesní etice a hrdosti (kterou učitelům a školám standardizované testy berou) a na důvěře a lidském vztahu k těm, kteří se vzdělávají.

A zejména směřování dětí v jejich vzdělávání a přípravě na profese má vycházet z komplexního poznání, z vnímání rozmanitého talentu, z poradenství v řízení vlastní životní cesty a z dalších mnoha možných nástrojů.

Standardizované testy mohou být možná dobrou výukovou hrou pro rámcové, nezávazné, autonomní a anonymní sebehodnocení, jako okrajový doplněk vzdělávání. Masové standardizované testy sloužící k hodnocení dětí, učitelů a škol nechme cvičeným opicím, které pak mohou (jako v Oliverově videu) případně zklamané organizátory takových testů a na ně napojený byznys obveselit.

    Diskuse
    May 13, 2015 v 22.52
    Pořad Johna Olivera a jaké si z něho vzít poučení?
    Pořad je skvělý! Humornou zkratkou ukazuje hned několik zásadních věcí: nelze zlepšit úroveň školství pomocí testování dětí, neboť 1každé testování stresuje, 2žádné testy neposoudí skutečné vzdělání, protože 3vzdělání není "spočetné",4 na testech nezřízeně vydělávají soukromí výrobci testů, a jak jejich lobby sílí, 5testování bobtná a jejich 6kvalita se nadále zhoršuje - otázky přece musí být tajné a 7nepodléhají tedy veřejné kontrole.
    Jenže co místo testů? Jak jinak zlepšit úroveň vzdělání?
    Domnívám se, že namísto stádnosti plošného testování je třeba individuální přístup k dětem. Namísto vyplňování dotazníků se vrátit k ústním zkouškám, volnějšímu písemnému projevu a smysluplnému dialogu ve školách.

    Individuální přístup je ale dražší. Chce to menší počet žáků ve třídě a víc vzdělaných a taky lépe placených učitelů.
    A jaká je skutečnost?

    V rozhovoru s LN rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima rovněž upozorňuje: „Lidem musíme říci také to, že školy v Česku budou kvalitní podle toho, kolik do nich společnost investuje. Jestliže do nich vkládá v přepočtu o polovinu méně než v Německu, tak nemůžeme čekat, že to povede ke kvalitě, k excelenci.“

    Zdroj: http://ceskapozice.lidovky.cz/tomas-zima-zmeny-ve-vzdelavani-spise-evolucne-nez-revolucne-prs-/tema.aspx?c=A150421_132043_pozice-tema_kasa