Novela školského zákona: Nové povinnosti místo nových vizí

Petr Chaluš

Petr Chaluš se pozastavuje nad ideovou vyprahlostí plánované novely školského zákona. Chybí v ní inovace reagující na proměny světa okolo nás a zohlednění vývoje demokracie ve vztahu k rolím žáků, rodičů a učitelů.

Při aplikaci poslední novely školského zákona reálně hrozí další posílení role České školní inspekce, která bude udávat povinnost školám měřit jedním online nástrojem znalosti dětí. Do zákona se k tomuto nástroji přidává odkaz na povinné vzdělávání. Znamená to snad povinnost dětí účastnit se testů a povinnost rodiče to přijmout.

Při pohledu do skript chystané novely se musíme sami sebe ptát, zda od státu skutečně chceme nové povinnosti spojené s povinným rokem v mateřské škole. Co když dítěti nebo rodiči nebude vyhovovat způsob výuky v blízké mateřské škole, kde je právě místo? Novela počítá i s jednotnými přijímacími zkouškami na střední školy řízenými centralizovaně státem. Ty by jen posílily tendence zjednodušeného dělení dětí na lepší a horší na základě unifikovaného testování v rámci přijímacích zkoušek.

Rozšíření státní maturity o povinnost matematiky může na cestě k dalšímu vzdělávání zastavit mnoho dětí, kterým nevyhovuje matematické pojetí výuky a testování. Zdá se, že jedinou současnou vzdělávací politikou státu je přidat do zákona několik nových povinností pro školy, děti a rodiče. Nic jiného nám alespoň současná vláda a strategičtí a zodpovědní pracovníci státních úřadů zatím nenabízí.

V novele naprosto chybí podpora větší otevřenosti škol vůči rodičům, komunitě, světu, podpora kooperativních, projektových a dalších aktivizačních metod výuky, jako jsou propojování obsahů do smysluplných celků, změna pohledu na hodnocení jako na formativní a motivační, změna pohledu na žáka v pohled na „člověka“, který si řídí své učení a budoucnost, a na učitele jako na profesionála, jenž má nové kompetence podporovat proces učení a nejen předávat předmětové znalosti.

Novela dále zcela opomíjí podporu inovativních ředitelů a učitelů, kteří mohou být lídry inovací ve všech veřejných školách. Osoby s rozhodovacími pravomocemi mají dost informací a určitě tuší, kam směřují tito lídři: vzniká mnoho soukromých školek a základních i středních škol, které mohou postupně umožnit bohatším vrstvám přístup ke kvalitnímu vzdělání a inovativním metodám výuky.

V novele naprosto chybí podpora větší otevřenosti škol vůči rodičům, podpora kooperativních, metod výuky nebo změna pohledu na žáka v pohled na „člověka“, který si řídí své učení a budoucnost. Foto Václav Vacek

Kvůli promarněné příležitosti novelizovat zákon směrem k jejich větší otevřenosti a inovaci mohou školy zřizované obcemi, kraji a státem zůstat pozadu. S nimi takto zůstanou pozadu i tisíce dětí, kterým rodiče nemohou zaplatit soukromé a jiné alternativně zřízené školy. V novele školského zákona by se měla určitě objevit větší podpora klíčových dovedností dětí a klíčových hodnot pro budoucí svět. Větší podpory by se měli dočkat i rodiče, kteří mají na rozvoj dítěte hlavní vliv. Do řízení veřejných škol se prostě musí promítnout více demokracie.

My, všichni občané, se můžeme vyjadřovat, jaké vzdělávání bychom chtěli mít. Nenechávejme vše v rukou ministerstva školství a státních úřadů, jako jsou Národní ústav vzdělávání, Česká školní inspekce nebo Cermat. Tyto instituce nevidí, že si pošlapáváme významné příležitosti, jak rozvíjet školy pro budoucnost.

My všichni máme odpovědnost za další generace. My všichni určujeme, zda budou připravené na život ve složité, globalizované společnosti plné mnoha výzev. „Naše děti jsou to nejcennější, co máme,“ říká se. A jsou tím nejcennějším nejen pro rodiče, ale vůbec pro celou společnost, kterou budou právě ony dál tvořit. Při současném trendu ji po nás převezmou coby „občansky pasivní“ generace, v níž je pěstován pocit, že nic podstatného nemohou ovlivnit. Podaří se nám zastavit ten začarovaný kruh?

Současné školství dětem často nedává, co potřebují dostat. Občas je navíc mate a hází jim klacky pod nohy. Podle současné novely by žel bohu mohlo být hůř. Tisíce dětí mohou být ještě více systémově ponižovány srovnávacími metodami hodnocení včetně rozhodování o další vzdělávací a profesní kariéře. Výzkumy přitom ukazují, že děti za své úspěchy často vděčí rodinnému zázemí, a že jejich úspěch často nesouvisí s jejich pílí a snahou.

Bude novela skutečně pouze dále podporovat přístup k učitelství jako k předávání roztříštěných informací bez souvislostí? Na jejichž základě děti nedokážou pochopit současný svět jako celek, o světě budoucím ani nemluvě. Žijeme v nedokonalém světě, kde je individuální úspěch s nadsázkou „poslední sdílenou“ hodnotou. Škola je jedinečný nástroj pro pochopení dalších hodnot. Mohla by nás učit propojení se s životem na jedné planetě jako v jedné velké rodině. Jenže nic takového není dosud naší prioritou. Co naplat, ani plánovaná novela na tom nic nemění.

    Diskuse
    April 14, 2015 v 15.39
    Těším se na diskusi, můžete diskutovat i bez přihlášení - viz níže odkaz
    Přidejete svůj názor do veřejné diskuse například zde: http://forum-rodicu.webnode.cz/aktualni-diskuse/ nebo kdekoli jinde. Pokud víte jak jinak je možné novelu přiipomínkovat, prosím dejte vědět - petrchalus@gmail.com
    PH
    April 14, 2015 v 22.21
    Milý Petře,
    nechci číst novelu, za ta léta strávená ve školství jsem jich zažil tolik... Lituji učitele na zš, neboť vím, jak je těžké učit děti ve třídách vybrakovaných osmiletými gymnázii, vím, jak je těžké donutit děti, aby se učily v deváté třídě, když vědí, že se dostanou na jakoukoliv střední školu bez přijímaček, znám ředitelku, která v deváté třídě nařizuje učitelům: nedávejte dětem špatné známky, ať se dostanou na "dobrou" školu, lituji i nás, učitele na sš, když máme učit ve čtvrtém ročníku žáky trojčlenku, neboli přímou úměru.
    Ty Vámi kritizované přijímačky na sš, by možná alespoň vrátily stav do normálu, že by ze zš odcházely děti bez půlročních prázdnin v "laufu" a připravenější lépe než za současného stavu. Vzpomínám na sousední sš, někdy v roce 1992, která inovativně vzala děti bez přijímaček, jak toho trpce litovali nejen učitelé. Propastné rozdíly ve vybavení žáků vedly k neudržitelnosti odborné výuky na dosud solidní úrovni. Obrovská fluktuace žáků atd. Ale ona škola získala vždy v září dost žáků a to se počítá pro získání financí, že?
    Mohl bych dále pokračovat - rodiče a spolupráce se školou? - alespoň na sš prázdná množina.
    Na závěr - vůbec se nemluví v souvislosti s úrovní našeho školství o tom, že žáci chodí do školy jen osm (!) měsíců v roce, ostatní jsou prázdniny, svátky, ředitelská volna, atd. My, co jsme zažili ještě šestidenní výukový týden, na sš měli 40 hod. vyučovacích hod./týden a přitom (jsem elektrotechnik) končili výuku u tranzistorových obvodů, víme co je za řeholi dostat do žáků za současnou 2/3 hodinovou dotaci nejen tranzistorové obvody, ale mikroprocesory, mikropočítače, PLC, robotiku. Na takové věci se zaměřte - i když v našem národě, kde jsme zvyklí si lhát do kapsy, na to nedojde: kterýpak učitel by nebral více volna, že.
    April 15, 2015 v 11.49
    Milý Petře
    Přečíst ten návrh novely není tak těžké :-) - je tam jen těchto pár bodů: 1) testování dětí organizované Českou školní inspekcí, 2) povinný rok v MŠ od 5 let věku, 3) jednotné přijímací zkoušky na SŠ, 4) povinná matematika u maturit 5) vznik národní rady pro vzdělávání.
    Píšete o učitelích: novela by mohla posílit jejich profesi, autonomii učitelské profese, prostor pro inovativní učitele.
    Píšete o osmiletých gymnáziích: jsou dlouhodobě rizikem zvyšování nerovných šancí na kvalitní vzdělávání a novela s tím moc nedělá, jednotnými příjímačkami rovné šance nezvýší, ačkoli to možná někteří očekávají.
    Píšete o přijímačkách a kvalitě studentů SŠ: dobré středoškolské vzdělání je velmi důležité úplně pro všechny děti, pro jejich vzdělání i kariéru. Dále se nevzdělávat po ZŠ je nemožné v dnešní době. Je důležité poznat dítě v celku, jeho talent, pomoci mu ho rozvíjet a vybrat dobrou střední školu a dále pracovat s jeho kariérním růstem - tohle přijímačky formou unifikovaných testů nezajistí. Máme dosud dost potíží s centralizovanou maturitou, možná přílišná centralizace není ten jediný model.
    Píšete o rozsahu učiva: je opravdu nemožné do dětí všechno dostávat, technologií a informací je každným dnem násobně více, je důležité se zamýšlet na obsahy a cíli pořád znovu a znovou podle měnící se reality a ve spolupráci všech zainteresovaných - a to chce aktivitu a nadšení, které chybí často učitelům, žákům, úředníkům ve školství, některým rodičům (a nedivím se jim). Napadá vás jak obnovit nadšení a komunikaci pro potřebné změny? Děkuji vám za diskusní příspěvek, vážím si toho :-)


    PH
    April 15, 2015 v 23.54
    Novela je tedy spíš represivní, nežli progresivní
    Dobře, chápu vaši kritiku, na druhou stranu chápu MŠ, které nemá peníze (jak jinak).
    Školství dostalo mnoho ran, první, čím bych začal, by bylo pořádně zaplatit učitele, aby byla jejich skladba vyvážená, zejména na ZŠ (v roce 1994 jsme iniciovali v tom smyslu petici na MŠ). Když jsem před 39 lety přišel z fabriky do školství, tak jsem se divil, jak jsou učitelé ustrašení a to se ještě zhoršilo - neumíme se brát za svá práva a to je další kamínek do mozaiky.
    Ve svém oboru vím, kdy máme dobré i vynikající výsledky - když se nejde zapálený učitel, peníze na žákovské projekty (např. z evropských fondů, ale není to vždy nutné, dnes jsou elektronické součástky poměrně laciné) dobří žáci a pokud je věc chytne, pak vám tito žáci přímo rostou před očima. A to mě ještě drží ve školství - například včerejší vítězství našich žáků v plzeňském okresním kole SOČ.
    Ale prostě musím opakovat - na sš přicházejí někteří žáci s obrovskými mezerami ze zš a to je velká chyba. Přijimačky možná jsou špatně postaveny, ale jako takové jsou prvotním předpokladem pro smysluplnou práci ve třídě.
    Závěrem: projektové vyučování ano - to je cesta, ale ne pro všechny žáky, dále kvalitní, dobře zaplacení učitelé, evropské projekty ano, ale nesmí zahltit učitele až po okraj, až se z nich stanou přetížení tvorové bez schopnosti pořádně učit.
    April 20, 2015 v 10.01
    mezery dětí, které si nesou ze ZŠ
    Děti ze základních škol mají mezery hlavně v základní schopnosti učit se, v motivaci se učit, rozvíjet se, zajímat se o své dovednosti a svět kolem sebe. Pokud to bude podpořeno, bude se vám s nimi lépe pracovat na SŠ. Připravované testování ze základních předmětů a znalostí při přijímačkách to naopak v dětech potlačí. A učitele ZŠ omezí v práci s dětmi v důležitých částech jejich osobnosti, budou se s nimi během základní školy zaměřovat na procvičování přijímaček.
    MP
    April 20, 2015 v 11.28
    Petrovi Chalušovi
    Opakovaně narážím u svých studentů hlavně na absenci základních znalostí, gramatické a početní rutiny, elementární stylistické dovednosti a schopnost zacházet s cizím jazykem nad úrovní potřebnou k nákupu v supermarketu či návštěvě restaurace. A pak postrádám houževnatost při zvládání úkolu, který hned jim nejde, opět tedy rutinu. Samozřejme, nemohu posuzovat případnou absenci motivace, na vysokou školy šli dobrovolně a bylo by divné, kdyby nebyli motivovaní. Že by si všechny tyhle problémy studenti přinášeli až ze střední školy a na základní to ještě zvládali? A že by se opakovaně mýlila jak školní inspekce, tak PISA, když u patnáctiletých zachycuje opakovaně tytéž nedostatky?
    Já si vážím pevného přesvědčení a víry ve spasitelnost určitého pedagogického přístupu, ale ale nepřekážejí Vám občas fakta?