"Voskovec přiznal, že oba politické systémy považuje za absurdní, ale ten západní je mu přece jen bližší."
Pochopitelně, kdyby Voskovcovi byl bližší ten východní systém, asi by v něm zůstal a tvořil zde. A kromě toho, říci, že absurdní jsou oba systémy, si mohl dovolit říci přece jen v tom západním, zjevně méně absurdním.
"Nevím, zda má být člověk, který se s tímto postojem ztotožní a je v kritické distanci od systému nebo režimu, který je mu bližší, standardně považován za levicového".
Kritická distance od poměrů, ve kterých žiji, je jedinečnou a nedílnou hodnotou západního systému.
A jedním z důležitých faktorů jeho rozvoje a pokrokového vývoje. Neapologetická levice, a to i ta radikální, je jeho integrální součástí. Pokud si to uvědomuje, tak přes veškerou kritiku tohoto systému, jej musí nakonec v mezních situacích hájit proti každému systému, který toto neumožňuje. Tady na stránkách údajně levicového DR to ale, zdá se, mnoha levicovým kritikům našeho západního systému není zcela jasné. Namísto obhajoby západního systému skrze jeho kritiku jsme často svědky jeho relativizace (všechny systémy jsou stejně špatné), což je ale většinou zástěrka implicitního obdivu k jinému systému. Jako v případě nynějšího ukrajinsko-ruského konfliktu.Pak na tom ale není není nic levicového v západním smyslu.

Mluvit o nějakém „východním systému“, který už desítky let je pořád stejně „východní“, je přece hloupost. Voskovec mimochodem zemřel v r. 1981. U něj ještě bylo jasné, o jakém systému to mluví. Tím ovšem nechci obhajovat současný „východní systém“. To je jen taková poznámka na okraj, která se ovšem může týkat levicovosti.

Paní Hájková, v poznámce k druhé citaci z autorova článku nemluvím v kontrapozici k západnímu systému o východním systému ale o jiném systému. Pokud zmiňuji ukrajinsko-ruský konflikt, tak je jasné, že ten je ze strany Ruska, či části velmi vlivných ruských elit velmi často ideologicky legitimizován proti-západně, nejde v něm jen o Ukrajinu, ale o kritiku západní kultury jako takové. To je starý problém Ruska – jeho problematický vztah k Západu – jako způsob hledání vlastní identity. A s tím souvisí problematický vztah k demokracii, tak jak ji na Západě atlantické demokracie (koneckonců zleva doprava) vnímají.

otázka je, koho považujeme za součást systému. Například Váš milovaný Badiou byl profesorem École normale supérieure, dokonce šéfem katedry filosofie na ní.To je přece škola, která vzdělává francozskou společenskou a politickou elitu, je to jádro establishmentu, tam se elita reprodukuje. Na této a jiných podobných Écoles působili také například rebel Foucault a komunista Althusser, někdy označovaný za staiinistu. Na životopisech těch dvou je zajímavé, jak byli francouzskému školskému systému oddáni a jak si jich ten systém cenil. Noam Chomsky je celý život (už snad 50 let) pofesorem jedné z nejbohatších universit na světě, je také pevnou součástí establishmentu USA.

V Rusku, stejně jako kdysi v SSSR, intelektuální opozice součástí systému není. Pokud je opoziční, je ze systému vymítána, jako Sacharov kdysi a Zubov dnes. Můžete tomu říkat represivní tolerance, ale co by za ni dali tam, kde ji nemají.