Britové zvolí ve čtvrtek 650 poslanců své Dolní — významnější — komory parlamentu čistým většinovým způsobem. V praxi to znamená, že z každého z volebních obvodů, na něž je země rozdělena, vzejde jeden (a právě jen jeden) poslanec. Hlasy pro druhého nejúspěšnějšího kandidáta v daném obvodě propadnou bez ohledu na to, jak blízko či daleko k vítězi měl. Stejně pak propadnou hlasy i pro třetího v pořadí a další uchazeče.

Britský volební systém prospívá velkým stranám a má napomáhat vzniku stabilních jednobarevných vlád. V posledních volbách v roce 2010 však žádná ze stran většinu nezískala — Británii vládne doposud koalice konzervativců a liberálních demokratů — a vše nasvědčuje tomu, že ani po letošních volbách nebude mít nikdo převahu.

Spojenému království tak bude v dalších letech vládnout buď opět koalice jedné velké a jedné či několika menších stran, nebo velká koalice, anebo menšinová vláda jedné velké strany podporovaná částí ostatních.

Výsledek letošních voleb přitom stanoví nejenom sílu, ale i povahu nové vlády. Odhalí, zda budou v zemi zaváděny i nadále pravicové, anebo labouristicky zjemněné reformy, určí, jak se promění přístup země k přistěhovalcům, či rozhodne, zda bude vypsáno referendum o vystoupení Británie z EU.

↗

Rozložení mandátů v posledním parlamentu. Vládu tvořili modří konzervativci a žlutí liberální demokraté. Repro DR/WmC

Zatímco v roce 2010 dala krom konzervativců a labouristů masmédia důstojný prostor jen jedné další straně — liberálním demokratům —, letos sledovala ještě čtyři další: Skotskou národní stranu (SNP), jež v roce 2011 vyhrála volby do Skotského parlamentu a loni se zviditelnila referendem o obnovení nezávislosti Skotska, Stranu nezávislosti Spojeného království (UKIP), která volá po striktním omezení přistěhovalectví a vystoupení Británie z EU, velšskou pokrokářskou Plaid Cymru a koalici Strany zelených.

Konzervativci a labouristé mají dle předvolebních průzkumů získat podobný podíl hlasů (cca 33 procent) a bez podpory ostatních se při vládnutí téměř jistě neobejdou. Zde tedy profily všech významných soutěžících uskupení, jejich cíle a předvolební deklarace.

↗

Konzervativní strana (na snímku předseda David Cameron)

Conservative Party je tradiční stranou britské pravice se vším všudy: penězi, zkušenostmi, zájmy i cíli. Do voleb ji vede opět současný předseda a premiér David Cameron, jenž ji v minulé dekádě pomohl z dlouholeté krize, přiměl modernizovat tvář a po osvojení nejnovějších PR postupů učinil schopnou porazit po patnácti letech Labour Party řízenou blairisty.

Konzervativci hájí v současných volbách především práci dosluhujícího kabinetu: zdůrazňují přínosy výdajové střídmosti, obnovu hospodářského růstu, jež loni činil 2,8 procenta, a nárůst příjmu průměrné rodiny, který je dnes o 2,3 procenta vyšší než před vypuknutím hospodářské krize.

Toryové žádají o podporu k dokončení svých reforem a naplnění všech růstových možností ekonomiky. Zaštiťují se podpůrným dopisem, který podepsalo 117 kapitánů britského průmyslu, a „silná ekonomika“ bylo i heslo, které používal premiér Cameron v předvolebních debatách a rozhovorech nejčastěji.

Z konkrétních slibů konzervativců vyzvedávají analytikové nejvíce triádu bytová výstavba — nezvyšování hlavních daní — více peněz do zdravotnictví, kterou v letošních volbách sdílí většina stran. V podání toryů má jít o 200 tisíc nových obytných domků či bytů, jež mají být prodány Britům ve věku do 40 let za 80 procent tržní ceny (jedná se o starý thatcheristický koncept), zvýšení prahu pro placení daně z příjmu v nejnižší, to jest 20porcentní sazbě z 10 600 na 12 500 liber ročně a prahu druhého (tedy 40procentního) pásma z 31 786 na 50 000, postupné zvyšování penzí a příspěvků do zdravotnického rozpočtu každý rok a konečně garanci práva na přednostní lékařské vyšetření pro osoby ve věku nad 75 let.

Dále konzervativci slibují důslednější omezení přistěhovalectví (ze současných 300 tisíc ročně na desetitisíce), což činili i v minulých volbách, a referendum o eventuálním vystoupení z EU. To však chce předseda Cameron vypsat až za dva roky a čas před ním využít k tlaku na zbytek Unie, kteroužto chce přimět k desintegrační reformě.

Budou-li Spojenému království vládnout i nadále konzervativci, nemá stav armády klesnout pod 82 tisíc mužů a britské námořnictvo mají posílit čtyři nové ponorky Successor, z nichž lze odpalovat rakety s jadernými hlavicemi.

↗

Labouristická strana (na snímku předseda Ed Miliband)

Labour Party je v britských podmínkách uskupením sociálnědemokratického typu a hlavním konkurentem konzervativců, a to bezmála už sto let. Strana se několikrát proměnila. Naposledy se tak stalo po volbách v roce 2010, kdy se do jejího vedení dostal díky odborářským hlasům Ed Miliband. Mnozí labouristé si od Milibanda slibovali konečný rozchod s blairismem, ten se však nakonec podařil jen z menší části. Labouristé si dosud udržují úzké vazby na bankéře a finančníky z City i četné velké zaměstnavatele.

Zvláště rétorikou se strana pokouší více než dříve oslovovat nižší vrstvy, Edu Milibandovi však chybí značný díl charismatu, přirozenosti a řečnické pohotovosti jeho předchůdců. Navíc ho — v ostrém kontrastu například s Tonym Blairem — soustavně napadá britský bulvár, což mu volební taktiku dále komplikuje.

Labouristé slibují letos voličům klasicky vyšší investice do ekonomiky, nově však celobritskou investiční banku a podporu sítím regionálních investičních bank. Tvrdí, že zajistí růst poctivější, trvalejší a s přínosy pro všechny. Konzervativce kritizují za selhání v přistěhovalecké politice, nedůsledný výběr daní a natírání hospodářských čísel na růžovo. Dokazují například, že navzdory Cameronově sebechvále je HDP na hlavu stále o 1,2 procenta nižší než před krizí.

Labour Party sama se zavazuje uchránit rozpočty škol pro mládež do šestnácti let jakýchkoliv škrtů, zvýšit do roku 2019 minimální mzdu na osm liber za hodinu, snížit maximální výši školného na univerzitách na 6000 liber ročně, zavést a podpořit bakalářské studium technických oborů pro věkovou skupinu 16-18 let a zmrazit ceny energií do roku 2017. V rámci triády byty — daně — zdravotnictví slibují labouristé totéž co konzervativci a ještě o trochu více.

I přes vše zmíněné garantuje Labour Party nezvyšování současného schodku, ba úsilí o vyrovnaný rozpočet. Vyšší sociální výdaje má případné labouristické vládě zaplatit zvýšená daň z nemovitostí v hodnotě nad dva miliony liber, další zdanění tabákových firem a velkých bank a vyšší inkaso z daně z příjmu těch, kdo vydělávají nejvíce, přičemž zatížení příslušného — třetího — pásma (dnes výdělek nad 150 tisíc liber ročně) má být zvednuto z 45 na 50 procent.

Zvyšovat naopak nechtějí labouristé ostatní příjmové daně (a to ani firmám) a pochopitelně ani DPH.