Tenhle hokej není pro chudý
Zuzana VlasatáTrenér národního hokejového týmu Vladimír Růžička čelí trestnímu oznámení kvůli úplatku. Co kdybychom se přestali tvářit, že úplatky v profesionálním sportu neexistují? Možná by nám všem bylo líp. Anebo bychom o něco podstatného přišli?
Trenér národního hokejového týmu Vladimír Růžička čelí zhruba dva týdny před začátkem mistrovství světa trestnímu oznámení kvůli úplatku, podvodu a poškozování cizích práv. Než se pustím do následující úvahy, vytkněme prosím před závorku princip presumpce neviny; připusťme, že nevzal úplatek za šanci syna podnikatele Miroslava Palaščáka prosadit se ve Slavii a že takové praktiky, i když se o nich hovoří jako o úplné samozřejmosti, samozřejmostí nejsou…
Je jasné, že Vladimír Růžička „má problém“ a že momentálně mu nejde o nic jiného, než jak jej s co nejmenšími náklady „odkomunikovat“. Nemůžeme si přece dovolit ohrožovat výkon našich hochů na ledě, na domácím šampionátu zvláště. „Byl bych šašek, kdybych s informacemi, které teď mám, odvolal trenéra,“ říká šéf Českého svazu ledního hokeje Tomáš Král.
Jenomže nešlo to udělat nějak elegantně? Copak se nemohli pánové ve Slavii domluvit na nějakém společném postupu? Když jeden říká, že onen půlmilion uložil do trezoru, a druhý říká, že žádný trezor nemají, moc si, věru, nepomáhají.
Ale chápu to. Od dob slavného „Ivánku, kamaráde“ není divu, že se jeden bojí o úplatcích mluvit po telefonu. A když se nemůžete pořádně domluvit, nezbývá než improvizovat. A když improvizujete, riskujete, že to nedopadne, a každý vypustí do médií jiný příběh.
Takž nevím, zda jenom nezkřivený talent je zdrojem toho nejlepšího, co může výjimečné umění společnosti přinášet. Jak talentovaný Růžička tak Bach svodům bohatých neodolal.
No a co.......bych na obranu postmoderních představ o oceňování výjimečného talentu a umění-dnes dodal.
Když je totiž řeč o tom, jakým způsobem se ve sportu - tedy v právě v té oblasti lidského konání, kde by více než kdekoli jinde měl platit právě sportovní duch a férové jednání - tedy jakým způsobem se i zde projevuje všudypřítomná korupce, a to už i v zacházení s těmi nejmladšími aktéry, pak nelze nevzpomenout jednu sportovní aférku, která se udála před několika lety.
Tehdy totiž do médií pronikla nahrávka telefonátu, kdy Jaroslav Jiřík, svého času vynikající hokejový reprezentant a nyní manažer jednoho mladého hokejového hráče, domlouvá s Jaroslavem Holíkem, v té době trenérem českého národního hokejového mužstva do 21 let, za jakých podmínek by tento onoho mladého hráče byl ochoten vzít na nastávající mistrovství světa. A ty podmínky byly zcela jednoznačné a nedvojsmyslné: padesát tisíc. Jaroslav Jiřík se ještě jednou ujistil: "A když tedy dá těch padesát tisíc, tak pojede?" A Jaroslav Holík potvrdil: "Ano, když dá padesát, tak jede!"
Bylo tehdy opravdu nemálo úděsné přihlížet tomu, jak bezostyšně se už v hokejovém mládí křiví charaktery, jak o účasti ve státní reprezentaci rozhoduje nikoli výkon, nýbrž obolus vložený diskrétně do kapsy trenéra reprezentace. Ta stávající aféra s trenérem Růžičkou je proti tomu jenom bagatela - podle všeho si Růžička zachoval alespoň tolik trenérského charakteru, že v žádném případě neslíbil, že za poskytnuté finanční plnění onen mladý hráč bude nasazován na úkor ostatních, pokud tomu nebude odpovídat jeho reálný výkon.
Mimochodem, jenom několik málo let byla Jaroslavovi Holíkovi českým hokejovým svazem udělena medaile "Fair play" - prý za celoživotní postoj.
Něco takového se snad může stát opravdu jenom u nás.
Hrozně ráda bych jednou viděla olympiádu založenou čistě na fair play. To by byla krása.