Stát by se měl omluvit mně

Ivan Štampach o tom, kdo by se měl komu omlouvat. Je-li nemožné zločin stíhat na půdě parlamentu, jde o podporu zločinného jednání. Kupčit s mandáty pod ochranou poslanecké imunity je proti duchu spravedlnosti.

O víkendu jsme se dověděli, že kauza někdejších poslanců za ODS Marka Šnajdra, Ivana Fuksy a Petra Tluchoře po už známém soudním rozhodnutí byla slavnostně završena tím, že pánové byli odškodnění částkami od 507 000 do 847 000 Kč a že se jim stát za trestní stíhání a za vazbu omluvil.

Připomeňme, že šlo o kauzu, kdy v listopadu 2012 chyběla tehdejší vládě většina potřebná k prosazení daňových opatření, což se občas připomíná, a zákona o domnělém vyrovnání státu s církvemi, na což se při této příležitosti zapomíná. Tři poslanci byli důsledně pravicoví, a k tomu patří také nízké daně, pochopitelně spojené s nízkými státními výdaji např. na kulturu, školství nebo sociální péči.

K pravicovému pojetí patří koncepce, podle které ten, koho konkurence na pracovním trhu odhodila do škarpy, tam má zůstat, a ještě je třeba do něj kopnout. Žijeme pochopitelně v civilizované střední Evropě a tuto zločinnou ideologii nelze realizovat naplno. Proto ani tragické sedmiletí pravicových vlád nestačilo na úplné odbourání sociálního státu budovaného dlouhá desetiletí.

Jmenovaní bývalí poslanci byli zřejmě důsledně (neo)liberální, a proto nechtěli podpořit zvýšení daní ani návrat státu k feudálnímu modelu, podle kterého církev financuje své aktivity z výnosu svého majetku. Jakmile se stát začal v době osvícenství emancipovat od církevní moci, zbavoval církev této pozice a spojil svobodu vyznání s důslednou kontrolou náboženských organizací.

Výměna poslanců umožnila většinou jednoho hlasu 8. listopadu 2012 oslavit 394. výročí porážky českých stavů na Bílé hoře definitivním schválením zákona vráceného senátem, který předosvícenskou pozici církve obnovuje.

Státní orgány odškodněním a omluvou jen dotáhly do konce to, co právní mechanismus vyžaduje. Jsou tu právní normy a jejich oficiální vykladači. Z tohoto hlediska bohužel nelze postupu státu nic vytknout.

Jisté však je, že stát se neomluvil jmenovaným za mne jako svého občana. Nepsal bych to, pokud bych nebyl přesvědčen, že se neomluvil za významnou část svých občanů. Mohl-li francouzský král Ludvík XIV. říct „Stát jsem já!“, mohli bychom v demokracii jako občané říct: „Stát jsme my!“. Ano, je tu pojetí státu jako osoby sui generis, totiž osoby právnické, která je právním subjektem stejně jako osoba fyzická, tedy živý člověk. Ale nemělo by to být v rozporu s demokratickým utvářením státních rozhodnutí.

Stát by se měl omluvit mně jako občanovi a všem, které poslední rozhodnutí urazilo a rozhořčilo. Stát by se měl omluvit za to, že připustil, aby se s poslaneckými mandáty kupčilo. A nic nepomůže odvolání na zákony. Měl by se omluvit, že má tak špatné právní normy, že umožňují, aby se i ze závažného deliktu vyvinili jeho aktéři. A že dokonce machiavelistické cyniky odškodnil a plazí se před nimi jako viník.


Stát by se měl především omluvit za to, že připustil, aby se s poslaneckými mandáty kupčilo. Foto neznámého autora, Internet

Není-li chyba na straně instancí, které omluvu a odškodnění provedly, je nutno říct: „Hanba zákonodárcům a vykladačům zákonů, kteří něco takového umožnili!“ Zákonodárce má být vůči policii, státnímu zastupitelství a soudům chráněn, aby mu nebránily vykonávat svrchovanou zákonodárnou moc. Je pochopitelné, že tedy poslanci a senátoři nemohou být stíháni za hlasování a za názory vyslovené v rozpravě. A to ani v případě, že by jejich vystoupení spadala pod verbální delikty, které zákon stíhá.

Kontinentální právo zná více trestních činů páchaných veřejným vyjádřením. Jen jako příklady lze uvést vydírání (§ 175 Tr. zák), porušení tajemství dopravovaných zpráv (§ 182), pomluvu (§ 184), vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci (§ 324), křivé obvinění (§ 345), hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob (§ 355), podněcování k nenávisti vůči skupině osob (§356), podněcování k trestnému činu (§ 364), schvalování trestného činu (§ 365) nebo založení, podporu a propagaci hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka (§ 403).

Je-li však nemožné jakýkoli zločin stíhat proto, že se měl údajně odehrát v prostorách parlamentu, jde o skandální podporu zločinného jednání. Je proti duchu a smyslu práva spravedlnosti prohlásit kupčení s mandáty za jednání pokryté takzvanou poslaneckou imunitou. Je-li něco takového projevem učiněným v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech ve smyslu čl. 27, 2 Ústavy ČR, hroutí se právní jistota a charakter České republiky jako právního státu.

Stát by se nám měl omluvit a my bychom se měli občanskými iniciativami a tlakem na kandidáty v jakýchkoli příštích volbách postarat o to, aby skandální rozpor stávajícího pozitivního práva s právem přirozeným, resp. se základními ústavními principy byl zrušen.

Než se podaří překonat trapný rozpor zákonů a navazujících rozhodnutí soudů a jiných státních orgánů s principy spravedlnosti, je přinejmenším radno poslechnout doporučení právníka a sociologie Jiřího Příbáně, přednášejícího na různých britských a amerických univerzitách, které vyslovil včera v Otázkách Václava Moravce. Kdyby se takto zachovali v mnoha jiných zemích, řekl, stali by se z nich sociální vyděděnci.

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Souhlas s panem Štampachem Pondělí, 13.Dubna 2015, 11:10:19

Také považuji chování tehdejší pravicové vlády za ostudné, jak ve věci onoho "dealu", kdy tito tři poslanci složili své mandáty za nějaké "finanční krytí", tak je pro mě šokující a v rozporu s elementárním smyslem pro spravedlnost, že poslanci byly tučně odškodněni státem a ještě se jim stát omlouvá za jejich hanebné a nemorální chování.

Ještě, že tu máme Jiřího Přibáně a Ivana Štampacha, kteří toto nemorální chování, tuto zjevnou nespravedlnost veřejně zkritizují.

P.S. O špatném "restitučně-odlukovém" zákonu ani nemluvě

Josef Poláček - Manuální pracovník

Jaká rehabilitace? Pondělí, 13.Dubna 2015, 12:58:54

Především je nutno se pozastavit u nestoudnosti oněch tří aktérů, s kterou tito onu vynucenou omluvu a odškodnění v médiích deklarují jakou svou jakousi "občanskou a morální rehabilitaci". Tento akt státu byl jak řečeno vynucen nálezem soudu - a to sice velice extenzivním a velice formalistickým výkladem příslušných ustanovení zákona, kterýžto výklad byl i v odborných kruzích komentován velmi kontroverzně. (Nejsem si teď zcela jistý, jaký byl poměr hlasování příslušného soudního senátu, ale mám pocit, že ani zde nebyl názor na věc nikterak jednomyslný.)

Soudní rozhodnutí je bezpochyby nutno respektovat, i když jsou velmi problematická; ale těm třem se dostalo rehabilitace pouze soudní a hmotné, v žádném případě ne mravní.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Sociální vyděděnci Pondělí, 13.Dubna 2015, 22:39:58

Třeba Pavel Bém do značné míry ostrakizován je, když měl být účastníkem (jako psychiatr) nejmenované psychoterapeutické konference, několik význačných potenciálních účastníků sdělilo, že v tom případě tam nepojede (nakonec tam nebyl, ale nevím, co byl důvod).

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Úterý, 14.Dubna 2015, 02:36:45

Omlouvám překlep, ten den bylo 392. výročí biitvy na Bílé hoře.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Ano, v právním státě nežijeme, ale... Úterý, 14.Dubna 2015, 08:21:45

V právním státě nežijeme, protože, kdybychom v něm žili, něco takového jako je kauza poslanců ODS- včetně nekonečného množství dalších bezprávních aktů, jichž jsme tu od r.1989 svědky, – by možné nebylo. Odměna pachatelům darebáctví a omluva státu směřovaná k aktérům bezcharakterního jednání, je jen arogantním stvrzením stavu bezprávnosti českého státu.

Mimo jiné je to také další z ukázek principů politického systému, v němž se dostávají do klíčových pozic lidé, od nichž nic dobrého nelze čekat.

Škoda jen, že autor článku k tomu všemu potřebuje katolickou církev včetně historické reminiscence Bílé hory. Snad jen pro připomenutí: o majetek katolickou církev nepřipravil krádeží žádný osvícenský panovník usilující o její kontrolu, ale komunisté po roce 1948.

Jiří Vyleťal

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

selhání a omluva soudů Středa, 22.Dubna 2015, 20:09:12

Omluvu poslancům, kteří "zobchodovali" své mandáty pokládám nadále za ostudnou, ale uvědomil jsem si, že hůře než stát jednaly naše soudy. Státní zástupce zlé činy poslanců stíhal a také policie jednala. Ale soud nejprve jejich stíhání zastavil, poté rozhodl o jejich odškodnění a omluvě státu.

Proto by se občanům měly omluvit naši soudci, že takovouto praxi připouštějí a dokonce fakticky podporují.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.