Politologové: rozdělování prebend Tluchořovi a spol. ohrožuje demokracii

Česká veřejnost byla v posledních dnech svědkem jasného politického obchodu s hlasy poslanců, který se tentokrát nekonal v zákulisí, nýbrž všem přímo před očima. Politika je zase o něco perverznější.

Vr_a

Vratislav Dostál

26.11.2012 20:19

282721_mediafax_jakub_polacek

Programové zásady, které prý byly za neochotou Tluchoře, Fuksy a Šnajdra podpořit navýšení daní, byly vyobchodovány. Foto Jakub Poláček, Mediafax

Dva týdny poté, co vládní koalice Petra Nečase obnovila svou většinu v Poslanecké sněmovně, což ji umožnilo schválit tak zvané církevní restituce, tak zvanou penzijní reformu a tak zvaný úsporný balíček, jehož součástí je navyšování daní, se veřejnost dozvěděla, za jakou cenu se tak stalo. Vláda, která o sobě na začátku svého mandátu tvrdila, že je vládou boje proti korupci, se u moci udržela pouze kvůli tomu, že sama korumpovala.

Připomeňme, že ještě před třemi týdny visela nad Nečasovou vládou hrozba jejího konce. Aby takovému scénáři koaliční předáci předešli, uzavřeli se třemi poslanci občanských demokratů, kteří odmítali hlasovat pro navyšování daní, dohodu, jejíž součástí byla jejich rezignace na poslanecký mandát.

Petr Tluchoř, Marek Šnajdr a Ivan Fuksa opustili Sněmovnu a na jejich místo nastoupili Pavel Bohatec, Miroslav Bernášek a Roman Pekárek. Právě tento manévr občanských demokratů umožnil stabilizovat vládě pozici ve Sněmovně. Všichni tři noví poslanci ODS jsou totiž loajální koaličním dohodám.

Nečasův kabinet pak prosadil daňový balíček, se kterým vláda spojila hlasování o důvěře. Následně Sněmovnou prošel i zákon, který umožní, aby byla příští rok spuštěna důchodová reforma. Pozdě v noci pak prošel vládní návrh zákona o majetkovém narovnání státu s církvemi. Hlasovalo pro něj 102 ze 103 přítomných poslanců. Opozice před hlasováním opustila Sněmovnu.

Podle informací internetového deníku Aktuálně.cz je za manévrem, který umožnil Petru Nečasovi zvítězit v boji o předsedu ODS, udržet vládní koalici u moci a v parlamentu prohlasovat zmíněné zákony, politický obchod.

Server ve čtvrtek uvedl, že se dohoda začala naplňovat dosazením bývalého „rebela“ ODS Ivana Fuksy na jeden z ředitelských postů v Českém Aeroholdingu. Deník Insider následně napsal, že dalším na řadě je někdejší mluvčí „rebelů“ Petr Tluchoř.

Podle nepsané dohody má získat post ve skupině ČEZ, což redakci Insideru potvrdilo hned několik zasvěcených zdrojů. „Nemělo by to ale být přímo ústředí ČEZ, je to jedna z dceřiných společností,“ citoval Insider své zdroje. Místo pro dalšího z rebelů, Marka Šnajdra, je prý nejméně jisté. Zamířit by měl do Českých drah, respektive do některé z jejich společností.

Česká veřejnost tak má před očima jasný politický obchod s hlasy poslanců, který se tentokrát nekonal v zákulisí, nýbrž všem přímo před očima. „Obchod s hlasy poslanců nedomlouvali zákulisní lobbyisté a skrytí političtí poradci, ani se nejednalo o skryté financování politických stran, jak tomu jindy bývá. Tentokráte politický obchod aranžovali přímo vrcholní představitelé vlády,“ uvedl pro Deník Referendum politolog Milan Znoj.

Podle něj byli klíčovými postavami politické korupce nejen samotný premiér či první místopředseda ODS Martin Kuba, nýbrž také Miroslav Kalousek a Karolína Peake, neboť rebelové z ODS byli za svou abdikaci odměněni posty. „Ty přitom obsazuje vláda, bez jejího souhlasu by to nešlo, neboť se vesměs jedná o posty, jež vyplývají z jejích strategických hospodářských rozhodnutí. Vláda tedy organizovala politickou korupci v přímém televizním přenosu,“ vysvětlil Znoj.

Partajně-extrakční model demokracie

Přestože jsme se v průběhu podzimní vládní krize takřka od všech aktérů včetně prezidenta dozvídali, že je za sporem koaličních politiků ideový či programový střet, poslední události dokazují, že tomu tak nebylo.

Programové zásady, které prý byly za neochotou Tluchoře, Fuksy a Šnajdra podpořit navýšení daní, byly nakonec vyobchodovány. Vláda tak schválila zákony, jejichž implementace není dle mnoha expertů v zájmu široké veřejnosti, nýbrž konkrétních finančních skupin. Týká se to jak církevních restitucí, tak penzijní reformy.

V každém úvodu do politologie se přitom dočteme, že politika směřuje k urovnání konfliktů jako projevů rozporných vůlí, respektive zájmů, a to způsobem předem dohodnutým a viditelným. Předpokladem takto pojaté procedurální povahy politiky je garance rovnosti. Možnost zastávat úřady a pozice musí být přístupná potenciálně každému za podmínek rovných příležitostí pro všechny.

Pro legitimitu politického procesu, přitom není podstatná pouze obsahová stránka politiky, nýbrž i procedurální. Přesně to řekla před dvěma týdny v Otázkách Václava Moravce senátorka a bývalá soudkyně ústavního soudu Eliška Wagnerová. „Zákonodárná procedura je zdrojem legitimity přijatého zákona,“ řekla stručně a jasně.

Václav Bělohradský nicméně před časem varoval, že jsme svědky přechodu od demokracie k postdemokracii, který podle něj spočívá ve změně pojmu politika. Tou změnou je posun od reprezentace k lobování. Znamená to, že politika zásadně rezignuje na podmínky férové rovnosti příležitostí pro všechny a současně nevyrůstá ze zázemí hodnot. Průvodním znakem tohoto procesu je rezignace na ideu veřejného zájmu a privatizace veřejných politik.

Co tento posun znamená, vidíme v praxi: politika se stává synonymem klientelismu, kde politici jednají v zájmu mocenského a ekonomického profitu úzké skupiny lidí na celostátní, regionální či komunální úrovni. Korupce je přitom metodou, jež je z dostupných procedur nejúčinnější a nejefektivnější. A politické strany namísto toho, aby hájily zájmy svých voličů, fungují jako společnosti, které obchodují se státními zakázkami a s výhodnými místy ve státní správě.

Jde přesně o stav, ve kterém se již delší čas nacházíme. Politoložka Vladimíra Dvořáková již před sněmovními volbami na jaře roku 2010 doporučovala, abychom se s otázkami po interpretaci české politiky obraceli na experty v oboru mafiánského řízení společnosti. „Pokud jde o českou politiku, politologie vyčerpala metody, jejichž prostřednictvím lze smysluplně vyložit politické děje,“ uvedla tehdy Dvořáková.

Politické trafiky pro Tluchoře, Fuksu a Šnajdra nejsou ničím nové. Posun lze spatřovat snad v tom, jak rychle, otevřeně a bez jakýchkoli skrupulí celá transakce probíhá. Politolog Ondřej Císař použil pro systém, v nějž se česká politika proměnila, termín „partajně-extrakční model demokracie“.

„Český stát se stal předmětem exploatace po-revolučními politickými stranami, které díky neexistenci účinné a přesvědčivé opozice v prostředí slabé občanské společnosti vytvořily systém, který podřídil veřejný zájem státu partikulárním zájmům politických stran a na ně navázaných podnikatelských skupin a jejich sítí," vysvětlil Císař termín pro Deník Referendum.

Kvůli tomu, že se KSČM nedokázala reformovat a přizpůsobit novým podmínkám a konsolidace ČSSD trvala relativně dlouhou dobu – jen aby byla hned poté zapojena do vzájemně výhodných sítí výměn s ODS v rámci opoziční smlouvy – české demokracii podle něj od počátku chyběla silná opozice, která by mohla poskytnout vnější monitoring toho, co dělaly vládní strany.

„Tato situace kvůli efektivnímu vyloučení KSČM z podílu na vládnutí (na centrální úrovni) trvá dodnes a v České republice jednoduše neexistuje silná politická alternativa, která by dokázala opozici propůjčit moc, která by tlačila vládní tábor k vyšší politické odpovědnosti," napsal Císař v textu pro připravovaný projekt Česko hledá budoucnost.

„Stejná absence tlaku, která zpomalila či znemožnila institucionalizaci monitorovacích institucí (např. ombudsman) v 90. letech, dnes odkládá účinnost služebního zákona a stojí v cestě dalším krokům, které by dokázaly zpolitizovaný stát podřídit vnější kontrole a přispět tak veřejné vykazatelnosti politických institucí," uzavřel Císař.

Zarážející je, že se již nikdo z hlavních aktérů české vládní politiky nesnaží své kroky skrývat, nikdo se nestydí. Jako by svým voličům, jejichž vůli mají ve Sněmovně naplňovat, chtěli říct, že právě toto je v čase, kdy mnoha sociálním skupinám vládní politiky znemožňují život v důstojných podmínkách, podstatou politického provozu. Dokonce ani od lídrů opozičních stran nezazněla ostřejší kritika.

Problémem je totiž Baborová

Výjimkou je pouze místopředsedkyně vlády Karolína Peake, která chce být ještě stále označována za bojovnici proti korupci. Ostatně právě kvůli tomu pro ní byla vytvořena vládní funkce, alespoň zdání boje proti korupci tak nejspíš udržovat musí.

V nedělních Otázkách Václava Moravce uvedla, že chce zabránit tomu, aby tři rebelující poslanci ODS, kteří odchodem ze Sněmovny umožnili zachování Nečasova kabinetu, dostali za odměnu místa v podnicích s podílem státu. „Velmi to znevěrohodňuje vládu a celé protikorupční snažení,“ vysvětlila Peake.

Taktéž většina komentátorů schválení restitucí či důchodové reformy přivítala, případně se věnovali podle nich podstatnějším kauzám. Pozornost tak odvedli například ke jmenování Vítězslavy Baborové z KSČM do funkce radní v jižních Čechách. Část veřejnosti se tak poslední týdny rozhořčovala nad údajnou hrozbou návratu komunistů k moci, aniž by se pozastavili nad tím, že vláda schválila nelegitimně zákony, které ovlivní jejich životy na mnoho let dopředu.

„Většina pro daňový balíček a důvěru vládě byla jasná od úterního večera. Stejně hladce ale procházely i důchody, prezidentem vrácená reforma pěstounské péče a velké finále se schválením církevních restitucí se vleklo jen kvůli nekonečným proslovům poslanců. Premiér může právem cítit zadostiučinění. Těm, kdo ho odepisovali, ukázal, že jeho vládní styl sice není moc elegantní, ale umí prosadit svou,“ napsala například Lenka Zlámalová z Lidových novin.

Nelegitimní praxe pravicové koalice ve Sněmovně, jejímž základním stavebním kamenem je korupční jednání, je pouhou estetickou vadou na vládě Petra Nečase. Česká politika a její reflexe klesly opět hloub.

Bez ohledu na postoje většiny komentátorů, kteří na vládě Petra Nečase nalézají jen dílčí estetické vady, je třeba zdůraznit, že stávající selhání české politiky je především selháním české polistopadové pravice, která se ideově vyčerpala a není schopna nabídnout občanům smysluplnou perspektivu kromě strašení řeckým bankrotem či návratem komunismu.

„Úspěchy pravice byly v minulosti dány jejím neoliberálním programem, který byl svou obhajobou soukromých zájmů nakonec plně realizován, když se politika sama stala jenom souborem veřejných prostředků na realizaci soukromých cílů,“ charakterizuje konec politiky české pravice Milan Znoj.

Pravicová vláda tuneluje stát

Podle Milana Znoje nelze nevidět, že je to demokracie, ve které politické elity sice soutěží o moc ve volbách, nebrání jim to ale v tom, aby zároveň neklamaly veřejnost, nepodváděly a jejich mínění nezkoušely manipulativně ovlivňovat.

Podle politologa Lukáše Jelínka mají politici stále častěji dojem, že si vystačí bez voličů. „Podstatnou část občanů stejně politika nezajímá a těm ostatním se vždycky nějaké vysvětlení podstrčí: tlačí na nás trhy, ratingové agentury, koaliční partneři, hrozba návratu komunistů...,“ uvedl Jelínek v rozhovoru pro Deník Referendum.

Podle něj se takový způsob politiky prohlubuje v okamžiku, kdy vládní strany tuší, že po volbách skončí v opozici. „Padají zábrany, rozdělují se pašaliky, tuneluje se stát. Mizí ale nejen legitimita, ale i legalita,“ uvedl Jelínek s tím, že se stačí podívat na stále častější znásilňování ústavy či jednacího řádu Sněmovny.

„Když se zákonu vzepře jedinec, je potrestán. Bič na vládu ale neexistuje, vždyť i ten Ústavní soud je svým způsobem politický či aspoň politicky se chovající kolektivní orgán,“ dodal.

Podle Znoje se musí veřejnost bránit požadavkem více demokracie. „Je třeba požadovat demokracii, jež posílí možnosti lidí, jak se bránit svévoli politických elit. K nástrojům této demokratické obrany patří všechny svobody, které poskytuje liberální právní stát, ale také přímé demokratické akce, jako jsou manifestace, různé protesty a také stávky,“ uvedl Znoj pro Deník Referendum.

„Bojím se, že se situace nezmění, dokud sami voliči neřeknou dost. K tomu ale nestačí brblat nebo chodit do ulic, k tomu je nutné postavit se za alternativní politický program. Žádný takový, atraktivní ale zatím nikdo nepředložil – extremisté naštěstí a demokratické strany bohužel,“ doplnil Znoje Lukáš Jelínek.

Dílčí návrhy obsahoval text šéfredaktora Deníku Referendum Jakuba Patočky Noc modrých strak a jak způdobit, aby se mohla opakovat. Podle autora by stálo za to uvažovat o založení jakési opoziční občanské tripartity sestávající z parlamentní opozice, z odborů a z občanských iniciativ stojících proti vládě.

Podle něj by se přitom mělo vyjít z deklarace, že Nečasově vládě upíráme demokratickou legitimitu, a proto se jakékoli její další zásadní kroky budou anulovat, a to i zcela mimořádnými opatřeními, jako je vyvlastňování bez náhrady: jak anulováním majetkových transakcí vznikajících z takzvaných církevních restitucí, tak transakcí z vznikajících z tzv. penzijní reformy.

„Bez této pohrůžky totiž hrozí, že vinou posvátné krávy soukromého vlastnictví političtí desperáti jako Kalousek i Nečas se budou i propříště zmocňovat předvolebním lhaním parlamentních většin, ty pak budou zneužívat přesně proti úmyslům deklarovaným před volbami a veřejnost bude jako dnes odsouzena do role ponižovaných statistů. Kdybychom to dopustili, ohrožovali bychom existenci demokracie jako takové," napsal Patočka před třemi týdny.

Pokud se nepodaří zformulovat parlamentně a občansky konformní a přitom dostatečně zásadový a radikální způsob, jak ze současného marasmu společnost vyvést, hrozí podle šéfredaktora DR úplný sesuv současné české politické reprezentace, který pohltí i opoziční parlamentní strany.


A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Jiří Janeček - Brno

Úterý, 27.Listopadu 2012, 19:01:23

No, nejsou tam krabice s vínem, gigabyty odposlechů, výpovědi spolupachatelů, ale podstata je víceméně stejná... Rozhodli nějak, jinak než se čekalo a dostali zaplaceno. Možná by mohla některá z opozičních stran zkusit podat trestní oznámení... Já vím že to neprojde, ale bylo by celkem vtipné, kdyby policie požádala směnovnu o vydání premiéra.
(Aspoň by na sebe ta opozice upletla bič a do dozorčích rad by vybírala zcela transparentně zcela erudované odborníky)

Jiří Janeček - Brno

Úterý, 27.Listopadu 2012, 19:07:11

Ještě jeden dotaz na pana Dostála... Ne že bych měl něco proti panu Znojovi, Jelínkovi či paní Dvořákové, ale zkoušeli jste se někdy poptat třeba někoho od Fialy nebo v tinktanku CEVRO?

Ja

Vratislav Dostál - novinář, Brno

Politologové Úterý, 27.Listopadu 2012, 19:33:55

Pane Janečku,

děkuju za dotaz. Má odpověď je kladná. Ostatně studoval jsem politologii na FSS v Brně. Postoj většiny členů zdejší katedry politologie včetně samotného jejího zakladatele a současného ministra školství k novinářům je ale přinejmenším opatrný. Dodnes si dokonce pamatuju, jak nám v úvodu do politologie Jan Holzer vykládal, ať nepočítáme s tím, že z nás budou publicisté či političtí komentátoři. Měl jsem až pocit, že jimi opovrhuje.

Pokud dneska kontaktujete Balíka, Holzera, Mareše či Hlouška, nejspíš se jako novinář dočkáte odpovědi, že glosování aktuálních politických dějů není jejich šálkem kávy. Vyjimkou je snad Lubomír Kopeček, který je tu a tam přece jen vstřícnější (v DR jsme s nim před volbami v roce 2010 publikovali rozhovor). Navíc, není třeba si nic namlouvat, většině členům katedry - aspoň si to myslím - budou bližší například Lidové noviny či Mf Dnes. Ostatně současný šéf katedry Stanislav Balík v nich tu a tam publikuje komentáře.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.