Čas nezapomínání

Včerejší den a noc ve Sněmovně ukazují, že je žádoucí nejenom vzpomínat na 17. listopad, ale pamatovat si dobře to, co se děje právě teď.

V jediném dnu prohlasovala znovuzrozená stojedničková koalice jako dobře promazaný stroj všechno, co měla v plánu. Daňový balíček včetně zvýšení dolní hranice DPH; penzijní reformu; proplácení podpory v nezaměstnanosti přes kontroverzní s-karty (jako přílepek k zákonu o sociálně-právní ochraně dětí!); církevní restituce.

Symbolicky se tak stalo hlasem nového poslance, nepravomocně odsouzeného za korupci. Nic už nemůže překonat tuto aroganci vládnutí současné koalice. Všechna kritika, odborná, občanská i politická, která se v poslední době v dosud nebývalém vzepětí na adresu těchto vládních záměrů zvedla, byla smetena ze stolu s ledovým klidem rutinérů toho nejlepšího z nejhorších světů.

Občané, kteří v posledních dnech a týdnech sledovali podivné hrátky kolem rebelů a odpadlíků, přísliby a odhady, co vše bude možná jinak a možná vůbec nebude, jsou konfrontováni s ocelovou neodvratností reálné moci.

Nyní je již – ne snad každému, ale jistě velké většině lidí – jasné, že tato vládní koalice se skutečně nebude snažit o dohodu s nikým jiným než se zájmovými skupinami, na něž se napojila a které ji napájejí; a ovšem, navzdory vší mediální mlze, také sama se sebou. Je totiž ještě potřeba rozdělanou práci dokončit. Ignorování opozice a snaha potlačovat demokratickou diskusi, které tato vláda trvale předvádí, nejsou vybočením z pravidel. Jsou samou podstatou jejího vládnutí.

Co se teď dá dělat? Především se obrnit trpělivostí. Tato vláda téměř jistě dovládne do konce svého volebního období. Jakékoli jiné úvahy jsou jen plané naděje. Dále je potřeba využívat důsledně všech možností, které ještě jsou k dispozici. Zejména Ústavní soud může sehrát významnou roli. Důležité je pokračovat v kritice, prohlasování ve sněmovně neznamená železnou nevyhnutelnost, ne všechna rozhodnutí jsou fatální a nezměnitelná.

Hlavně ale nezapomínat. Pokud má současná vládní reprezentace nějakou naději, pak spočívá v tom, že do voleb se zapomene, i díky několika ulepeným cukrátkám předhozeným občanstvu jako důkaz toho, že zlé, ale nutné „reformy“ jsou za námi a je čas na to, trpělivý a odpovědný lid trochu odměnit.

Naštěstí se ale zdá, že tyto dny nejsou časem zapomínání. Letošní 17. listopad bude příležitostí připojit ke stále rozpačitějšímu vzpomínání na „samet“ jinou disciplínu, vzpomínky na včerejšek a dnešek naší reálné demokracie. Společnost, která není schopna poučit se z vlastní přítomnosti, ji bude prožívat bez úlevy a bez konce.

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Co dělat? Čtvrtek, 8.Listopadu 2012, 12:28:27

Občanské protesty a připravit argumenty pro ústavní soud.

Ještě je možné, že Václav Klaus nepodepíše ony restituce, protože se mu evidentně nelíbili, ale nelze s tím počítat, přítel Duka by se na něj asi zlobil.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Co dělat? Čtvrtek, 8.Listopadu 2012, 16:59:21

Navíc se též pokoušet rozprašovat onu "mediální mlhu".

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

A jaký bude konec amnesie? Čtvrtek, 8.Listopadu 2012, 18:53:27

Zapomínání začíná nezřídka dost nenápadně, třeba zapomínáním na drobné detaily, na skromné lidské hrdiny. Proto chci jednoho takového připomenout.

VŠEHO, tedy nejenom toho nočního hlasování, se účastnil také člověk jménem KAREL SCHWARZENBERG. Dodejme pro pořádek, že nikoli jako nezúčastněný pozorovatel.

Na jaře 2010 shlížel coby kormidelník s plakátů a nabádal voliče, aby si mysleli „více než“ případně „méně než“ – to podle toho, jakou konkrétní pitominu jim potřebovali s Kalouskem nabulíkovat.

Dnes sděluje, že „neuhne z cesty“ (http://www.volimkarla.cz/). A důkazem, že to myslí naprosto vážně budiž pozítří jeho cesta z Lán do Berouna, a v neděli do Kutné Hory. Tam se ho sotva někdo přeptá, jak úspěšně se rozvíjejí naše vztahy s Kosovem.

Leží mu na srdci, aby byla naše republika ve světě respektována jako „země“ která „ctí lidská práva v duchu masarykovských tradic“. Proč by také jinak kandidoval na presidenta, kdyby mu na srdci leželo něco jiného, že? To, že on sám je velikým masarykovcem, dokazuje prakticky na každém kroku.
Jak svého času kdy tak nemilosrdně zametl s Jiřím Čunkem, tak třeba včera v noci hlasováním na Malé Straně. – O Karlu Schwarzenbergovi by se toho zkrátka dalo říci tolik hezkého, že by s tím člověk nejraději vůbec nikdy neskončil…

Ale počkejme si raději na konec pohádky: až se totiž Šípková Růženka probudí, bude nad ní možná stát princ Schwarzenberg.
Hin sa hukáže, co ona na to…..

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 8.Listopadu 2012, 19:20:11

O Schwarzenbercích, jak se zdá, s oblibou psal už K.H.Borovský:
http://cs.wikisource.org/wiki/Z_ver%C5%A1%C5%AF_a_epigram%C5%AF_Karla_Havl%C3%AD%C4%8Dka

Manning5

Tomáš Imrich - Konstruktér, Suchdol nad Lužnicí

generální stávka Pátek, 9.Listopadu 2012, 08:23:9

http://www.nekolikvet.cz/index.php/21-koordinacni-centrum-odporu-kcodp

proč se nepřidají odbory a kdo to organizuje? to by s vládou přece zamávalo

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.