Sedmašedesát procent legislativních doporučení za roky 2012 a 2013, která veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová a její předchůdce Pavel Varvařovský Poslanecké sněmovně předložili, již bylo přijato nebo se potřebná změna právní úpravy připravuje.

„Je to vysoké číslo, které naznačuje, že nám ministerstva, vláda a zákonodárci naslouchají. Před rokem jsem konstatovala, že můj předchůdce předložil za rok 2012 jedenáct doporučení a po roce jich deset nebylo realizováno. Teď z nich zbývá neřešeno pouze jedno, což vnímám jako výrazný pozitivní posun,“ uvedla Anna Šabatová. Shody nedosáhla pouze na úpravě soudního poplatku za podání antidiskriminační žaloby.

Ještě lépe vyznívá přístup zákonodárců k doporučením za rok 2013, která Poslanecké sněmovně před rokem předložila Šabatová. Z deseti doporučení zůstávají nevyslyšena pouze dvě. K naplnění ostatních se vláda zavázala a pracuje na nich, jsou v plánu legislativních prací vlády na příští rok nebo v jednom případě již byla splněna.

Jednalo se o změnu zákona o pomoci v hmotné nouzi tak, aby Úřad práce České republiky vydával rozhodnutí nejen tehdy, když dávku nepřizná, ale i v případě, kdy žádosti vyhoví jen částečně. Od 1. ledna letošního roku nabyla požadovaná změna účinnosti, takže se žadatelé dozvědí, jak úřad žádost posuzoval, proč vyhověl jen částečně, a mohou se účinněji bránit.

Vyřešit by se měl i problém lidí provozujících malé fotovoltaické elektrárny na svých domech, pokud přijdou o práci. Licence k provozu takové malé výrobny elektřiny je řadí mezi osoby samostatně výdělečně činné. Pokud přijdou o zaměstnání, nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti a na dávky.

Poslanecká sněmovna již projednává změnu energetického zákona, která by měla tento problém odstranit. K provozu malých fotovoltaických elektráren s výkonem do 10 kW už by neměla být nutná licence a provozovatelé by tedy nebyli považováni za osoby samostatně výdělečně činné.

Příznivě se vyvíjí také doporučení chránit soukromí zaměstnanců proti neoprávněnému monitoringu prostřednictvím kamerových systémů. Pokud kamery pouze sledují zaměstnance a nepořizují záznam, nelze zaměstnavatele za porušení soukromí zaměstnanců postihnout. Podle připravované novely zákona o inspekci práce půjde o správní delikt, za nějž budou moci inspektoráty práce uložit zaměstnavateli sankci.

Také na doporučení ochránkyně sjednotit procesní práva obětí diskriminace před soudem vláda pracuje a přislíbila předložit v letošním roce Poslanecké sněmovně návrh změny zákona. Veřejná ochránkyně práv upozorňovala, že ne u všech diskriminačních důvodů dochází v soudním řízení k přesunu důkazního břemene.

Například oběti diskriminace z důvodu věku, což je v České republice nejčastější důvod nerovného zacházení v oblasti práce a zaměstnání, tak mají složitější důkazní situaci a obvykle rezignují na obranu svých práv u soudu. Totéž platí i pro diskriminaci z důvodu zdravotního postižení či sexuální orientace.

Další doporučení ochránkyně zakotvit do antidiskriminačního zákona veřejnou žalobu v případě plošné diskriminační praxe aktuálně projednává Poslanecká sněmovna.

Nevyslyšená doporučení

Na nesouhlas ministerstev, vlády a zákonodárců narážejí pouze dvě doporučení ochránkyně. Jde o právo kolizního opatrovníka nezletilého dítěte nahlížet do spisové dokumentace vedené o dítěti a o doplnění zdravotního postižení jako diskriminačního důvodu do zákona o služebním poměru a do zákona o vojácích z povolání.

„V obou případech jde o opakovaná doporučení, která se zatím stále nedaří realizovat. Jsem přitom přesvědčena o důležitosti a nezbytnosti změny ve prospěch dětí a zdravotně postižených“, uvedla Šabatová.

„Kolizního opatrovníka dítěti určuje soud v řízeních o věcech péče o nezletilé. Bývá to nejčastěji advokát či jiná osoba, která má hájit práva dítěte, což ale nemůže, protože je mu odepřeno právo seznámit se s informacemi, které o dítěti a jeho rodině shromažďuje orgán sociálně-právní ochrany dětí,“ vysvětluje.

Také druhé nenaplněné doporučení považuje za zásadní: „Lidé se zdravotním postižením, které jim ve skutečnosti nebrání ve výkonu služby v bezpečnostních sborech, přicházejí o své zaměstnání, protože zákony o služebním poměru a o vojácích z povolání neuvádějí zdravotní postižení jako zakázaný diskriminační důvod.“

„Tyto speciální zákony,“ pokračuje Šabatová, „chápou diskriminaci úžeji než antidiskriminační zákon, nehledě k tomu, že jsou v rozporu s Listinou základních práv a svobod, mezinárodními smlouvami, judikaturou Evropského soudu pro lidská práva i evropskou směrnicí.“

Legislativní doporučení veřejného ochránce práv jsou součástí zprávy o činnosti, kterou je ochránce podle zákona povinen předložit Poslanecké sněmovně vždy k 31. březnu. V doporučeních vždy vychází ze svých zjištění a šetření, kterým se v uplynulém roce věnoval.

Současně s předložením zprávy veřejný ochránce práv vždy žádá Poslaneckou sněmovnu, aby zprávu projednala a uložila vládě zabývat se jeho doporučeními.