Podpora role není podporou programu

Václav Bělohradský odpovídá Patriku Eichlerovi: nepodporuji program ANO, podporuji jeho místo v politické soutěži.

Patrik Eichler připomíná, že jsem vystoupil několikrát na akcích ČSSD (vystoupil jsem jako pozvaný host i na sjezdu SZ a ODS) a tím jsem ji podpořil (stejně jako dnes hnutí ANO přijetím role hosta). Chtěl bych kolegovi Eichlerovi připomenout kontext, v němž se to stalo a o jaký typ podpory ČSSD tehdy šlo.

Ve volbách roku 2010 byla ČSSD brutálním a zcela nepřijatelným způsobem delegitimizována. Jiří Paroubek, který tehdy stál v jejím čele, byl označován za hrozbu pro naši demokracii, rozčílení mladíci po něm házeli vajíčka, protože ho měli zcela nesmyslně za symbol návratu před rok 1989. To vše za mírného ale i tak nestoudného aplausu medií. Vypadalo to chvíli, že ČSSD nemá být součástí demokratického antagonismu, volit ji se zdálo nelegitimní morálně i historicky, média byla ostatně zaplavena doklady o tom, že gymnaziální mládež a vzdělaní voliči nepovažují ČSSD za volitelnou.

A to byl důvod proč já a ještě několik intelektuálů – třeba Jiří Pehe, Jiří Přibáň, Tereza Stöcklová, Jan Keller, Milan Znoj, Martin Škabraha – jsme vystoupili na sněmu ČSSD, a dokonce na tiskové konferenci, tuším v Olomouci, na pozvání Bohuslava Sobotky. Nestal jsem se sociálním demokratem, zůstal jsem bezbřehým liberálním relativistou, ale hájil jsem tehdy legitimní roli sociálně demokratického reformismu v demokratickém antagonismu – to byl typ podpory, o který tehdy šlo. Na formování sociálnědemokratického programu jsem já neměl vliv absolutně žádný, a nevím, do jaké míry ostatní tehdy vystupující, ale myslím, že také žádný.


Deklarovaný záměr řídit stát jako firmu je podle Václava Bělohradského jen metafora. Foto Ondřej Mazura, DR

Strana může být řízena s důrazem na jednotu, například v obdobích po velkých vnitřních krizích či ztrátě popularity. Myslím, že Jiří Paroubek tehdy řídil stranu s důrazem na jednotu a byl obviňován, podobně jako dnes Andrej Babiš, z (ne)demokratického centralismu. Způsob řízení strany je historicky kolísavý a metafora „firmy“ je opravdu jen metaforou. Čas politiky je pomalý, protože racionální a morálně legitimní dohody a kompromisy mají vysoké transakční náklady – dohody stojí čas nutný na zpracování informací a efektivní politickou komunikaci.

To je důvod, proč metaforu firmy nelze brát doslovně, nelze se takovému ideálu (je-li to ideál) než trochu přiblížit tím, že se přijme vyšší míra strategické hierarchizace a organizovanosti politické komunikace, což může být v některých historických situacích nutné a užitečné. Hlavním charakterovým rysem podnikatelů je schopnost se rychle učit, věřím proto, že Andrej Babiš rychle pochopí rozdíl mezi entropickým časem politiky a soustředěným časem podnikání.

Upřesněme tedy smysl, ve kterém jsem podporoval různé síly, které se vynořovaly jako nové v demokratickém antagonismu – tomto širokém a necenzurovaném proudu heterogenních uskupení. Podporoval jsem legitimnost role, kterou různá uskupení hrají v systému, ne jejich program. Snažil jsem se přispět k tomu, aby žádná z těch sil nebyla z toho proudu vyháněna jako nelegitimní, pokud nehledala konsensus mobilizací nenávisti proti slabým a „odlišným“ nebo třeba vyvoláváním vln nostalgie po minulosti či po homogenních pospolitostech rasového nebo nacionalistického založení.

Každý subjekt, který vstupuje do politiky legitimním vchodem – volbami – a získává konsensus eticky přijatelným způsobem, demokratický antagonismus nějak obohacuje. Kolik nových témat například vtrhlo do veřejného prostoru a stalo se tématem racionálního dialogu jen proto, že do hry vstoupilo hnutí ANO a provedlo významnou revoluci v politické komunikaci! Nepleťme si ostražitost s podezřívavostí. Ostražitost je demokratická ctnost, podezřívavost je dědictvím totalitarismu.

Připomeňme si, že demokratická společnost v současné fázi komplexnosti, plurality, rostoucích rizik a obecné nepřehlednosti, musí být především společností přátelskou. A to znamená: společnost, v níž se lidé nebojí mýlit, protože jejich omylnost nikdo proti nim nevyužije, naopak, institucionalizovaná možnost nápravy omylů je sdíleným předpokladem zlepšení kvality života; je to společnost, v níž se lidé nebojí inovací, protože nepodezírají jejich nositele, že inovace je subverzí svobod a práv, jak to obyčejně vnímají staří lidé.

Moje pojetí demokracie je jednoduché: je to systém, v němž se maximalizuje pravděpodobnost, že změnou zabráníme katastrofám. Současná koaliční vláda slibuje, že takové změny prosadí, i když nám hrozily jen mírné katastrofy v mezích zákona, jak by řekl Jaroslav Hašek. Nevidím, proč je třeba neustále varovat před druhým nejsilnějším uskupením té koalice jako před nelegitimní politickou silou, když byla legitimně zvolena a umožnila realizovat společně dohodnutý koaliční program bez „vnější“ podpory komunistů nebo eventuálních nepevných dohod s pravicí.

Myslím, že už bychom si konečně měli přestat myslet, že demokracie je křehká květina, která hned uschne, když jí někdo zpívá jinou písničku, než na kterou jsme zvyklí. Demokracie přežije všechno, s výjimkou zákonů na ochranu demokracie. A s výjimkou dlouhodobých „blbých nálad“, vyvolaných endogenní kolektivní podezřívavostí k tomu, co tu ještě nebylo.

A co si myslíte vy? Diskuse (13 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jan Kovařík - Praha

Asi jsem nechápavý. Úterý, 10.Března 2015, 09:49:24

Pořád nějak nevidím, jaké místo má odnož soukromé firmy v politické soutěži. A není mi ani zřejmé, jaké nové myšlenky a témata vtrhla do veřejného prostoru a stala se tématem racionálního dialogu jen proto, že do hry vstoupilo hnutí ANO.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Úterý, 10.Března 2015, 10:26:47

„Myslím, že už bychom si konečně měli přestat myslet, že demokracie je křehká květina, která hned uschne, když jí někdo zpívá jinou písničku, než na kterou jsme zvyklí.“

Tak co kdybychom jí zpívali tuhle:

Rozvíjej se poupátko,
nejmilejší z květů,
od rána až do noci
budeš vonět světu.
Láska jako květina
žene do poupěte
a kdo lidi miluje
tomu nejvíc kvete.

Alena Zemančíková - Brno

Úterý, 10.Března 2015, 11:00:37

Také jsem se ihned zamysela nad tím, kolik nových témat vneslo ANO do české politiky. Jedno určitě - téma, zda je slučitelné s demokracií, aby nejvyšší představitel vlivné politické strany a místopředseda vlády vlastnil největší tištěná média. Přímý vlastnický vliv na média je u politické kariéry jejich majitelů prokázaný, viděli jsme to například na úspěchu Vladimíra Železného. Konec jeho politického úspěchu dává naději, že v případě Andreje Babiše demokratická společnost vyhodnotí, že to je do té míry manipulativní a pro politika a jeho byznys(many) výhodné, že to překračuje pravidla demokratické hry. Příležitost rozhodnout přijde v dalších volbách, mluvit se o tom musí už teď. Přinejmenším tohle téma vnesl Andrej Babiš do veřejné debaty s razancí sobě vlastní a i když to není téma nové, doba se posunula a je třeba je pojednat znovu.

Jan Pokorný - Praha

Úterý, 10.Března 2015, 11:49:32

Ty zahradnické metafory má Bělohradský očividně rád http://www.multiweb.cz/hawkmoon/tri-seminka.htm

Ivo Horák - Praha 3

Poctivé hledání Václava Bělohradského Úterý, 10.Března 2015, 12:45:41

Číst Václava Bělohradského je pro mě vždy intelektuálně potěšující a podnětné. Někdy se ovšem ošívám nesouhlasem, hlavně když se filosof vyjadřuje na zahraničně-politická témata, jindy souhlasně skoro mručím, např. když od něj čtu o "Růstu růstu" nebo o "agoře". To, že Václav Bělohradský vystupuje dokonce na agoru sjezdových pódií mám tedy v zásadě za konsekventní chování. Zároveň se však obávám, že mu tam (a třeba i posléze) přirozená slušnost filosofa a hosta brání s dětskou pravdomluvností říct „Král je nahý“.
ČSSD je strana, s níž lze rámcově v řadě směrů souhlasit. Problémem je však podle mne, že do značné míry vyznává zmíněný Růst růstu. Brání, pokud jí voliči dají dost důvěry, vyslovené demontáži již dosažených náležitostí sociální stránky státu, ale skutečné naděje vkládá do „prosakování vznikajícího bohatství dolů“. Onehdy mi do pokoje zateklo shora od sousedů, jsem tedy možná na ono prosakování alergický, ale mám pocit, že ta voda nahoře ve vaně a u nás kapající ze stropu je i není táž voda. Podobně to cítím s prosakujícími penězi. Jsou a nejsou nahoře a dole tím samým.
Strana ANO a její šéf Andrej Babiš nepředstavují, lze věřit i předpokládat, něco jako soumrak institucionální demokracie. Jsou spíše zrcadlem o skutečném stavu věcí veřejných, o jejich podřízování mocnějšímu a nablýskanějšímu světu byznysu. Politický diskurs zůstává posunut hodně vpravo a bohatí mají dost vůle, peněz a dalších kapacit, aby po obětování jedné figury měly ve hře novou figuru a učinily ji na nějaký čas široce přijatelnou. Nic na tomto faktu nemění skutečnost, že pan Babiš se rozhodl hrát o své vůli. Jeden z nejbohatších lidí v zemi (jen za čtvrtstoletí to někteří dotáhli dál než jejich předchůdci za celé generace) není přirozeným reprezentantem středních vrstev a obyvatel sídlišť, kteří jej volili nejvíce. Ztráta schopnosti a vůle obyčejných lidí zvolit si adekvátní reprezentaci je z nejpříznačnějších rysů vládnoucích poměrů, určovaných směsí roznícené chtivosti, bezmoci a individualismu tváří v tvář moci, nenasytné hamižnosti, reklamě, komerci, bulváru.
Pódium postavené na půdě reprezentanta faktické ekonomické moci, chystajícího se převzít pomocí převážně marketingových prostředků rozhodující moc politickou, přece jen tou správnou agorou není. Možná, že filosofovi nakonec nezbude než jít kazit mládež.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Kazit mládež? Úterý, 10.Března 2015, 13:51:53

V prvé řadě musím předeslat, že - na rozdíl od naprosté většiny levicové části politického spektra - nezastávám stanovisko, že osoba a figura Andreje Babiše by apriorně musela být nějakým zásadním ohrožením (české) demokracie.

Především, pokud bychom principiální zavržení jeho účasti ve vysoké politice vyložili do všech důsledků, pak by to muselo znamenat, že žádný úspěšný a schopný manažer z ekonomické sféry do budoucna nesmí být účasten na řízení státu. Nebo opačně řečeno: tímto principem bychom pro příště z vedení státu předem vylučovali právě ty nejschopnější. Je dost velká otázka, jestli by právě tohle bylo na prospěch demokracii.

Samozřejmě, Andrej Babiš je bohatý člověk; a jak už to - i v demokracii - chodívá, bohatství znamená moc. A je samozřejmě naprosto myslitelné, že spojení moci ekonomické a moci politické v jedněch rukou by mohlo vést k určitým deformacím standardních (demokratických) politických procesů. Ale vzhledem k tomu, s jakou apriorní nedůvěrou se A. Babiš od samotného počátku svého působení v politice právě v tomto směru potýká, lze soudit, že přinejmenším v současné době je kontrola jeho konání ze strany médií i veřejnosti natolik aktivní, že nějaké masivní zneužití moci přinejmenším v současné době sotva hrozí.

A osobně se domnívám, že jmenovitě na české politické scéně vystupovala už celá řada aktérů (a nemalá část z nich taktéž oligarchického charakteru), která ve srovnání s A. Babišem představovala pro demokracii nebezpečí daleko větší.

Ještě k tomu problému oligarcha a demokracie: právě tímto problémem se ve svých politických studiích velice podrobně zabýval Aristoteles, on samozřejmě viděl to nebezpečí, když státní záležitosti řídí oligarchové, jenže stejně tak Aristoteles viděl i tu druhou stránku mince, totiž jejich - vysoce nadprůměrnou - kompetenci v "managementu" v porovnání s obecným (demokratickým) lidem.

Aristoteles v té souvislosti zmiňuje (poněkud nejasnou formulací ovšem), že v některých státech, kde vládla oligarchie, bylo po dobu jejich vládnutí zakázáno nabývat majetek! Jak řečeno ta formulace je u Aristotela dosti nejasná, ale pravděpodobně tím měl na mysli to, že právě a pouze ti vládnoucí oligarchové nesmějí po dobu svého vládnutí získavat žádný dodatečný majetek.

Takže, tolik všeobecně ke vztahu oligarchie - demokracie; jak vidět, není tato záležitost tak zcela jednoduchá a jednoznačná, jak by se napohled mohlo zdát.

A ostatně soudím, že zásadní problémy demokracie leží nakonec někde zcela jinde; viz aktuální diskuse pod článkem "Je demokracie na odpis?"

A právě s tím souvisí onen poukaz (či snad výzva?) pana Horáka, k tomu sokratovskému "kažení mládeže". Sokrates svého času "kazil mládež" tím, že soustavně porážel všechny posvátné krávy tehdejší aténské jak demokracie, tak ale i celé společnosti vůbec. Zpochybňoval její zdánlivě absolutně platné kánony a články víry, rozbíjel její fetiše, tím že své žáky nutil myslet do hloubky, pod zdánlivě jasný povrch věcí. A právě tohle byl jeho "smrtelný hřích".

A tak i současná debata - a střety - o demokracii se zdají ulpívat pouze na povrchu, pouze na jevové stránce věcí, zatímco skutečné a zásadní problémy a protimluvy politického modelu jménem demokracie zůstávají dalece bez povšimnutí širší občanské veřejnosti. Lze soudit, že Sokrates by se se svým tázáním se na podstatu věcí v dnešní době stal rychle asi stejně nepohodlným, jako tomu bylo ve státě aténském.

Jiří Karen - Opava

To jsem z toho totální jelen Úterý, 10.Března 2015, 13:54:30

"Demokracie přežije všechno, s výjimkou zákonů na ochranu demokracie".

Tož to je zvláštní. V jiném svém článku VB píše o tom, že demokracie skončila 21. ledna 2010, kdy byl zrušen americký zákon, který omezoval možnost kapitálu financovat volební kampaně politických subjektů. Tím jsme podle něj přešli do tzv. "postdemokracie".

http://www.novinky.cz/kultura/salon/192522-vaclav-belohradsky-den-vyhlaseni-postdemokracie.html

Podle argumentace tohoto článku to vypadá, že podle VB demokracie nepřežila "zrušení zákona na ochranu demokracie" (který omezoval velký kapitál v politice).

Na jedné straně říká VB, že demokracie je už dávno mrtvá, na druhé straně, že demokracie (která dnes už není???) přežije všechno (kromě zákonných regulací na svou ochranu - které už byly dávno zrušeny???).

Jsem z toho nějaký zmatený :)


Id_foto

Bohuslav Vorel - Valy u Přelouče

Náš zločin a trest Úterý, 10.Března 2015, 21:24:23

Pokud by VB uveřejnil příspěvek "Mezi vlaštovkou a vránou" pouze jako článek v pondělním Právu, vzbudil by takový ohlas? Asi jako kterýkoliv jiný článek na podobné téma. Účast VB na sněmu ANO jsem chápal jako velmi zdvořilou žádost až prosbu k jeho řadovým členům, aby se pokusili být vlaštovkou, a ne vránou. Možná naivní a předem k neúspěchu odsouzený pokus, ale vidět v tom legitimizaci ANO? Asi nezbude než konstatovat, že s názory Václava Bělohradského můžeme souhlasit nebo nesouhlasit, ale měli bychom hájit jeho právo říkat je na libovolném sjezdu, sněmu, konferenci, schůzi, oslavě, ...

Andrej Babiš je trest za naše politické hříchy. Za to, co jsme v politice a ekonomice udělali či neudělali, že se znechucený volič rozhodl to s podobnou formací zkusit. Zastavit ho je jednoduché i složité zároveň. Stačí přestat politikařit a používat politiku k privátním kšeftům a vrátit pojmu politika jeho původní význam. Obecně s tím bude nejspíš souhlasit skoro každý, ale problém může být ve chvíli, kdy se taková snaha stává palbou do vlastních řad nebo dokonce bojem sama se sebou.

Nicméně otázka VB v závěru jeho projevu nemusí být čistě řečnická. ANO dnes již není jen Andrej Babiš, ale i spousta více či méně úspěšných zastupitelů v regionech. Zkušenosti s nimi jsou velmi rozdílné, a pokud se například ČSSD podaří vlastní transformace na politickou stranu, mohlo by to v rámci konkurenčního boje pomoci i podobnému vývoji v ANO. Správný význam zkratky ANO určí čas.

Jakub Patočka je zřejmě přesvědčen, že "jinak než AB nespokojení" nemají v ANO šanci. O záměrech AB a rizicích s ním spojených si můžeme myslet cokoliv, ale rozhodně to není hloupý člověk. Na politické scéně je zatím volné místo pro středopravou politickou stranu, která byť v rámci pudu záchovy voličské základny, bere určité sociální ohledy. AB je zvyklý být úspěšný. Takže pokud se podaří vytvořit vůči ANO pro voliče atraktivní alternativu, sám nakonec usoudí, že s neodmlouvajícími ovcemi se volby dlouhodobě vyhrávat nedají.

Takže úspěšný pokus transformovat ČSSD na jádro koalice z lásky a rozumu by nakonec mohlo napomoci tomu, že se naděje Václava Bělohradského i přes zdánlivou marnost takových snah nakonec vyplní.

To jsou paradoxy.

Oto Novotný - politický analytik

Poznánka Středa, 11.Března 2015, 16:43:12

Babiš a hnutí ANO šli do politiky se stejným tématem, jen ještě dokonaleji marketingově prokalkulovaným, jako v roce 2010 Věci veřejné: staré strany a jejich politici jsou zkorumpované. Vy jste, pane profesore, vždy varoval před tématem „korupce“ jako jednou z forem projevu „tekutého hněvu“ či „politickým kýčem“. S ničím novým samo hnutí ANO ale nepřišlo. Ani témata „Rekonstrukce státu“ to nebyla, k těm se před volbami přihlásila i ČSSD. Ona tematická analýza programu hnutí ANO by měla být pro zhodnocení jeho přínosu určující. Podle mne se hnutí ANO stane „obyčejnou“ „tuctovou“ stranou standardní pravostředové orientace. Z přístupu k plnění Koaliční smlouvy je to už odpozorovatelné nyní. A Vám to bude jasné, to Vás ujišťuji, až se budou blížit volby a hnutí ANO se přestane cítit vázáno současnou Koaliční smlouvu, která je spíše středolevá. Ale máte pravdu, s hnutím ANO vtrhlo do politické arény mnoho témat, která nepochází z jeho dílny, ale z kritické analýzy toho, o jaký politický tvar tu vlastně jde. A nade vším se klene kritické téma rizik „průniku“ soukromého podnikání a politiky. Považuji tato rizika za velmi vážná, souhlasím s Patočkou a Eichlerem, jakkoli nemá smysl hnutí ANO démonizovat.
A poznámka k sociální demokracii. Vážil jsem si Vašeho zastání Jiřího Paroubka, když byl v letech 2008-2010 v médiích démonizován. Tehdy to např. učinil i Jiří Pehe. (Zajímavé, ten si hnutí ANO ani trochu neidealizuje.) Ale po sněmovních volbách 2010 šlo o něco jiného. Tehdy se nové vedení strany rozhodlo vést o svém programovém směřování veřejnou diskusi (začalo opravdu na konferenci v Olomouci) a pozvalo Vás jako jednoho z předních intelektuálů liberálně levicové orientace (tak jsme to tehdy cítili), abyste byl u toho. Abyste nám pomáhal formulovat nová netradiční témata sociálnědemokratické politiky. Šlo tedy primárně o program.

Petrasek Milan - penzista

Ano pane Bělohradský je třeba vyučovat demokracii Středa, 11.Března 2015, 21:35:15

a obvzláště členy partaje zastupující moc financelit.
Zdárně kultivovat samoděržavého politika/podnikatele a jeho věrné, který občanům s nevinným úsměvem vypráví
.......levičáci mi říkají, že sem takový český Berlusconi a kolegové z finančněekonomické elity, že sem se zblaznil..................
se zdá nad lidské síly.
Díky za každý pokus....... je úcty hodný.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Nepolitická politika? Čtvrtek, 12.Března 2015, 12:53:14

Při sledování vývodů všech kritiků Andreje Babiše by někdy opravdu mohl vzniknout dojem, jako by se v české politice nějak z předpeklí vynořil jakýsi démon Babiš, a jediným aktem uchvátil moc ve státě. A jaksi se zapomíná na to, že nejenže za ním stojí odpovídající podíl voličských hlasů, nýbrž i trvalá přízeň podstatné části veřejnosti.

Jde o to, že tato veřejnost byla - a to už mnoho let dříve - natolik znechucena a zhnusena způsobem jednání a chování klasických politických stran, že to svého času působilo jako osvobození, když řízení státu převzala nepolitická vláda Jana Fischera. Ty neustálé nechutné tahanice, podrazy, korupční skandály - to posílilo u nemalé části veřejnosti pocit, že politika jako taková je nejenže ono známé "svinstvo", nýbrž že je prostě k ničemu. A že je daleko smysluplnější a účelnější stát řídit prostě "věcně", bez nějakého politikaření jednoduše řešit z pozice odborníků ryze věcné problémy.

Andrej Babiš vstupuje v tomto smyslu v podstatě do stop Jana Fischera - stejně jako on působí ve svém vystupování solidně a zdrženlivě, není zapleten do skandálů, a slibuje vládnutí z ryze odborných hledisek. Není proto divu, že velká část veřejnosti i v něm spatřuje určitou spásu, racionální alternativu vůči zdiskreditovanému světu partajní politiky.

Především pro pravicové voliče, kdy jejich dosavadní bašta a ideový maják ODS se úspěšně sama mravně naprosto zdiskreditovala a demontovala, je Babišovo ANO v současné době v podstatě jediným politickým subjektem, se kterým se ještě mohou nějakým způsobem vnitřně identifikovat.

Ale nejen ti pravicoví: i mnozí jiní v onom zmíněném technokratismu spatřují spásnou alternativu ke světu klasické politiky. A po dosavadních zkušenostech a zážitcích s českou politickou scénou se jim ani není možno příliš divit.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Nejhorší obavy Pátek, 13.Března 2015, 06:44:20

Zatímco projev Václava Bělohradského na sjezdu hnutí ANO vyzněl přece jen kriticky, myslím, že Jakub Patočka by jej měl hodnotit v podobném kontextu jako antisemitský článek Ferdinanda Peroutky, tady už, obávám se, Bělohradský Babiše skutečně podporuje. A to poté, co sjezd ukázal, že ANO je spíše korporátní politická páka než hnutí občanů.

Nekrmte tu vránu, pane Bělohradský, pořiďte si raději krkavce. Ten ví, co nejlépe říct Babišovi: Víckrát ne.

Foto

Lukáš Houdek - učitel, Plzeň

Obhajoba Pondělí, 16.Března 2015, 00:41:11

Už jsem v dřívějším článku napsal, že je nutné se Václava Bělohradského zastat. Situaci skutečně nelze zjednodušovat na prosté prohlášení "Bělohradský podporuje Babiše, protože vystoupil na sjezdu ANO".

Rozlišení podpory role a podpory programu je trefné. Václav Bělohradský přece projevuje své názory několik desetiletí a domnívat se, že jej náhle můžeme hodnotit jinak na základě jednoho jediného projevu, je dle mého soudu mylné.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.