Václav Bělohradský jako karikatura sebe sama
Jakub PatočkaGlosa Jakuba Patočky k vystoupení Václava Bělohradského na Sněmu ANO: Velmi očekávaný projev Václava Bělohradského byl jeho úplným intelektuálním a politickým debaklem.
Václav Bělohradský, který v minulosti podporoval Václava Havla, Václava Klause, Miloše Zemana, Bohuslava Sobotku, každého z nich v době, kdy se těšili širokému respektu společnosti, nyní přijel svým projevem podpořit, protože jinak než jako podpora se jeho účast zde vykládat nedá, Andreje Babiše.
Bělohradský svým projevem stvrdil, že je schopen vcelku podnětně promluvit ve prospěch prakticky čehokoli a že se přitom nemusí příliš zatěžovat fakty. Babišovo hnutí tak například označil za úspěšného řešitele problému squattu Klinika, když ve skutečnosti Babiš do tématu za mocné podpory svých médií vstoupil až po té, co jej dlouhodobě a úspěšně řešil náměstek pražské primátorky Matěj Stropnický, a po té, co se se squattery v přátelském duchu sešel ministr vnitra Milan Chovanec, který s nimi dohodl postup směřující k dekriminalizaci squattingu. Rovněž Bělohradského interpretace vztahu hnutí ANO a odborů k limitům těžby v severních Čechách byla zkratkovitá.
Jako bezděčná sebeironie působila Bělohradského definice éry postdemokracie, do níž svět podle něj vstoupil s koncem studené války. Postdemokracie je podle něj charakterizována fatálním nepoměrem sil mezi korporacemi a ostatními složkami společenského provozu. Jak je přitom schopen ignorovat, že hnutí ANO, které je de facto politickou divizí Agrofertu, v jehož prostorech se ostatně i sám sněm koná, je přímým ztělesním tohoto problému, ví zřejmě jen on sám.
Jestli je filosofie rozšafným ornamentálním povídáním, které zní dobře uším mocných a které se nemusí ohlížet na fakta, měli by se k problémům světa snad raději vyslovovat fyzici. Vidět zde Bělohradského, jak pomáhá legitimizovat potenciálně nejnebezpečnější politický projekt po roce 1989, delegáty sněmu oslovuje „přátelé“, „děkuje“ jim za možnost vystoupit, a kritiku svého vystoupení zde odbývá jako projev „apriorní nedůvěry v demokracii“, muselo být pro každého, kdo jej někdy pokládal za morálně-politickou autoritu, zkrušující a bolestné.
Bělohradský působil jako karikatura sebe sama, jako postava z filosofické anekdoty: Jde Platón a vidí Diogéna, jak si myje před svým sudem zeleninu. Chvíli jej pozoruje a pak mu říká: „Vidíš, vidíš, Diogéne, kdyby ses přátelil s králem, nemusel by sis tu takhle před sudem mýt svou zeleninu. Diogénes k němu vzhlédne a odvětí: „A ty, Platóne, kdyby sis sám myl svou zeleninu, nemusel by ses kamarádit s králem.“ Bělohradský je takovým naším platónským filosofem.
Živé komentované zpravodajství ze sněmu ANO můžete sledovat zde.
Nakolik si Bělohradského slova vybavuji:
Je hnutí ANO první vlaštovkou nastupující demokracie kritických množství občanů, anebo černou vránou zvěstující soumrak demokracie, její ovládnutí korporacemi? Myslím, že co je hnutí ANO za ptáčka, se dozvíme brzy.
Kontrola korunou v rukách vlastníka strany dělá představu ANO jako hnutí prostých občanů budované zdola velmi směšnou. Liberální nálepka maskující oligarchické ambice a snahu řídit stát jako vlastní firmu.
Jestlipak dá AB na billboardy to že odmítá sociální stát ? A jaký v ve sféře veřejných služeb chystá privátní byznys ? Ony totiž technokraticky řízená impéria mají fakt dost daleko k samosprávě a veřejnému zájmu.
..vlastně i tady ten záznam, o kterém píše pan H.Macháček výše, je.
Z těch projevů, které jsem sledoval, a troufám si tipnout, že i ze všech ostatních, byl jeho projev naprosto jednoznačně nejkritičtějším (což nebylo nic těžkýho - takže se na rozdíl od mnohých ostatních aspoň dal poslouchat) - a tak mu laškující konferenciér Brabec popřál, aby (jestli přijel autem) svůj vůz nenašel obtáhlý pětikorunou...
... takže to s těma Jakubem Patočkou zmiňovanýma spokojeným ušima mocných hádám nebylo tak horké.
Myslím, že v rámci možností agrofertího hnízdečka obstál pan profesor alespoň stejně dobře jako v obdobné situaci reportérka DR se svou pumou přede dveřma večírku: http://denikreferendum.cz/clanek/18805-petra-kvitova-se-usvedcuje-z-porusovani-zakona-projde-ji-to
Klíč k pochopení Bělohraského postojů je možná jeho přednáška Jak zacházíme s demokracií z podzimu minulého roku (je na internetu). B. hovoří o tom, jak se v 60. letech pokoušel K. Kosík kultivovat komunistickou nomenklaturu - a jen tak mimochodem utrousil: "dnes by Kosík mluvil k Babišovi atd."
Zkrátka, myslím, že B. bere postdemokracii jako fakt (což neznamená, že jej nějak vítá nebo oslavuje) a domnívá se, že když už tady dnes máme populistické, antipolitické strany-nestrany oligarchů v systému všeobecného lobbingu atd., tak má možná cenu se POKUSIT tyto nové mocenské struktury trošku kultivovat. Aby se (znovu se vracím k jeho shora zmíněné přednášce) z oligarchií staly elity.
Já - opakuji - považuji tyto pokusy za předem ztracené, nicméně nad Bělohradského myšlenkami je dobré se zamýšlet a neřekl bych, že platí si tacuisses, philosophus mansisses (kdybys býval mlčel, zůstal bys filozofem).
Jakub Patočka píše, že Bělohradský ... "pomáhá legitimizovat potenciálně nejnebezpečnější politický projekt po roce 1989, delegáty sněmu oslovuje „přátelé“, „děkuje“ jim za možnost vystoupit, a kritiku svého vystoupení zde odbývá jako projev „apriorní nedůvěry v demokracii“- To je myslím sebeklam: ANO legitimizovali především zmínění voliči, pokud jim nechceme upírat politickou gramotnost a po vzoru pravice navrhovat omezení volebních práv, nelze ANO ostrakizovat podobně, jako komunisty z KSČM. ANO legitimizují ale například i novináři, kteří přenáší události z aktuálního sněmu, přestože nemusí..
Možná ale to, že mi vystoupení Bělohradského na sněmu nepřišlo zkrušující ani bolestné, je způsobeno prostě jen tím, že ostatně soudím, že všechny morálně-politické autority musí být zničeny - minimálně proto, aby ubylo záminek k delegování vlastního svědomí..
Po dlouhém pragmatickém kličkování se začíná ANO řadit k tzv. liberální pravici a k tomu má v jejím cynickém marketingu možná sloužit profesor jako intelektuální fíkový list.
Potvrdí se to ? A co na to pak profesor ? Vymezí se vůči černým vránám které se nestaly holubicemi ?
Ti, kdo se dnes potřebují strefit do Bělohradského nebo spíše uvolnit své naštvání ze zklamání z české levice, mohou raději podpořit mladého pana Stropnického a na Babiše nakydat. Přitom jsou to dva póly jedné osy. Jeden z nich není schopen dodržet dohodu koalice ani jako náměstek primátorky, ten druhý ví, že k efektivnímu vládnutí v tomto státě není jiná cesta než získat majetkový vliv v některých silných médiích a mít silnou, absolutistickou vládu ve své partaji.
Nebo už nejsme pro efektivní stát?
Vlaštovka nebo vrána? Jdi a dívej se ...
Zvýší efektivnost státu podnikatelský populismus který nepřekračuje ani tak navyklé způsoby myšlení jako spíše sociální práva.
...
Jisté je, že pokud se konzervativní pravice nepostaví rychle na nohy, zbude tu na pravici pouze Babiš. "
Kdo by to byl --napsal?!
I já považuji kritiku ze strany Jakuba Patočky za poněkud příliš přehnanou: nejde o to, že Bělohradský by se nějak podbízel zrovna aktuálně dominantní politické síle (on se na její adresu skutečně vyjádřil dosti ambivalentně); jde o to, že Bělohradský je naprosto bezvýhradně apologetem současného establišmentu jako takového. Současného společenského systému, jeho politických struktur, jeho ideologie. Bělohradský toto své niterné splynutí s panujícím establišmentem dovedně skrývá za leckdy verbálně ostrou kritiku toho či onoho e l e m e n t u z vládnoucích struktur (jako právě ty korporace) - ale je to vždycky jenom kritika jednoho izolovaného fenoménu, nikdy kritika systému jako takového.
Z tohoto hlediska je pouze logické, že se objeví - a řečení - i na sjezdu ANO: tato strana je v současné době integrální součástí politického establišmentu, a pro Bělohradského tedy není dán objektivní důvod se od ní nějak zásadně distancovat.
--------------------------------------
Ta poznámka pana Plevy, že podle Bělohradského by "dnes Kosík mluvil k Babišovi": tak to skutečně v žádném případě ne, a něco takového může Bělohradský veřejně vyslovit jenom proto, že nebohý Kosík se proti takovému nactiutrhání dnes už nemůže bránit.
Jestliže byl Kosík ještě v š e d e s á t ý c h létech ochoten "kultivovat komunistickou nomenklaturu" - pak to bylo jenom proto, že v té době ještě bylo možno mít naděje, že se komunistická strana "vzpamatuje", a vrátí se ke svým proklamovaným ideálům. A v té době sám Kosík v tuto možnost ještě věřil.
Ale: v polistopadové době sice už Kosík nevěřil v možnost reformovaného komunismu, ale to v žádném případě neznamená, že by jakýmkoli způsobem začal věřit v cokoli, co je nějakým způsobem spojeno s kapitalismem. Jeho neustále opakované výpady proti "lumpenburžoazii" v tomto smyslu hovoří zcela jasnou řečí. Aby on sám řečnil na sjezdu - ovšemže prokapitalistické - politické partaje, něco takového by pro Kosíka za žádných okolností nepřicházelo v úvahu.
Já bych dodala, že Václav Bělohradský levici nikdy žádnou věrnost nepřísahal. Všichni víme, že před nějakým časem tíhl spíš k liberální pravici, takže jaké překvapení? Vždycky přece mluvil o potřebě střídání lib-lab ve společnosti.
Lidé by neměli být z filosofů, kteří se projeví jen trochu levicově, tak nadšení, a potom nebudou ani zklamaní.
V českých zemích, snad kromě venkovských oblastí jižní, východní Moravy a východních Čech, je to ovšem problém. Jedinou pravicí, která uznala západoevrospký model sociálně tržního hospodářství tu vedle lidovců byla jeden čas liberální Unie svobody.
České zavrhnutí Boha je především české, Ćechům ho nezničili Němci, Habsburkové a další obrozenecky vykonstruovaní nepřátelé. Proto je tu pravice asociálně liberální a levice nacionální. V minulosti pravicoví liberálové (strana agrární) i levicoví populisté (KSČ) získali politickou podporu především díky tomu, že prosadili ukradení majetku určitým skupinám obyvatelstva a předali ho lůze. Takže stále ve stejném gardu.
Proto na levici mohl vyrůst Zeman, na pravici Klaus a teď tam roste Babiš...
A klobouk dolu. Jak Václav Bělohradský, tak Ondřej Slačálek se svých rolí zhostili dokonale. Oba použili týž trik, smrtelně vážně působící důvěru v to, že delegátům sjezdu jde o to, co hlásají. Mrazivý a krásně groteskní -- bratr Jan Paleček a Jaroslav Hašek museli v literárním nebi učůrávat smíchy.
Jen se k tomu Slačálkovu vystoupení u Zelených zachoval Deník Referendum mnohem vstřícněji, tehdejší odpověď Daniela Soukupa tu srandu ještě umocnila, Patočka nudí.
Já všechny tyto "alternativy" odbývám výhradně z toho důvodu, že ve skutečnosti žádnými alternativami nejsou - totiž alespoň žádnými životaschopnými. Kdyby kterákoli z nich skutečně životaschopná, realistická byla, už dávno by se prosadila v praxi. Současný kapitalismus se už sám diskreditoval natolik, že přímo volá po svém překonání - a to jediné, co ho ještě udržuje při životě, je právě naprostá absence jakýchkoli reálných alternativ.
A co kapitalismus ještě udržuje při životě, je současná levice - která namísto toho, aby takovéto pravé alternativy odpovědně hledala, se utápí v produkci pseudoalternativ, které jsou daleko spíše jenom sněním, nežli jakýmkoli způsobem reálnými modely, podle kterých by mohla fungovat jak ekonomika, tak celá společnost.
Vychází si pohovořit s uzurpátory moci .....pánbůhzaplať.
Asi nějde o pohoršení Jakuba P. ale právě o ten výsledek - a to je věc docela vážná.
Tak vážná že komika Jaroslava Haška by ho musela nabrat na rohy právě proto aby všichni pochopili.
Takže včil sa hukáže...
Pokud bych nabídku být hostem na takové akci a případně i něco pronést dostal, zřejmě bych si ji nenechal ujít. Jistě, je to jistá forma legitimizace, ale podpora? Koneckonců se jedná o koaliční formaci, která se svým způsobem hledá. Je tu prostě prostor, jak oslovit nejen Babiše, ale i sál plný lidí. Docela možná v sále bylo dost lidí, které obsah jeho projevu nezajímal, ale kdyby v tom sále bylo třeba jen pár lidí schopných oslovení, má smysl je oslovit? Říká se pro stromy nevidět les, ale možná je i opačná slepota, nevidět stromy pro les.
Možná i vzhledem k mému příjmení by bylo lákavé mít šanci vysvětlit kandidátům na převzetí role po modroptácích, proč je lepší být vlaštovkou než vránou. Nejen pro ANO, ale i pro další vývoj naší země není jedno, zda existuje či neexistuje rozumná demokratická pravice. Jistě, volební koláč s tolik žádanými křesly je jenom jeden a slabá roztříštěná pravice může lákat nadějí, že jich zbude víc. To je ale ošidný omyl, protože další oranžová tsunami, bohužel nebo bohudík, sama od sebe již nepřijde. Pokud ANO nevyužije svoji transformační šanci, v lepším případě mají šanci piráti nebo zelení, v horším někdo ještě méně přijatelný než Andrej Babiš. A to nemyslím Kalouska.
Takže pokud bych se nějakým omylem nebo kouzlem ocitl na místě Václava Bělohradského, zřejmě bych byl stručnější a méně teoretický. Asi bych vynechal postdemokracii a novodemokracii a pokusil se jim nějak pro ně přijatelně vysvětlit, že ne na Babišovi a Faltýnkovi, ale na nich záleží, jestli jsou politickým hnutím s tendencí být politickou stranou nebo fanklubem jednoho oligarchy. A pokud chtějí to první, přesvědčit praktickou činností svého předsedu, že tak je to lepší. Faltýnek říká, že přimět Babiše ke změně názoru je prý těžké, ale možné. Takže je lepší přát jim štěstí nebo ne? Já myslím, že ano.
Porazit je potom ve volbách možná bude těžší, ale to už je jiná otázka, která se týká hlavně a převážně ČSSD.
Nicméně cítím potřebu se Václava Bělohradského zastat. Jeho vystoupení není možné chápat zkratkovitě jako podporu útoku na levici, k níž se z liberálních pozic Bělohradský hlásí. Nelze situaci zjednodušovat, že Bělohradský změnil pohled na to, koho hodlá obhajovat. Mimo aktuální situaci totiž mějme na paměti dlouhodobé aspekty typu železného zákonu oligarchie. Jakákoliv společenská struktura (politická strana, hnutí, odbory, svaz zaměstnavatelů atd.) samy o sobě dospějí skrze demokratický model k oligarchizaci. Na tom nemusí být nic nebezpečného.
Proto se domnívám, že Bělohradský tímto pro někoho asi nečekaným výstupem otevřel debatu, v níž bude pro mnohé nepochopen. To však neznamená, že se jedná o karikaturu. Bez ohledu na hnutí ANO možná Bělohradský předběhl řadu myšlenkových proudů.