Sociální demokraté nemají planě kritizovat politické hnutí ANO. Pokud se domnívají, že je pro náš politický systém nebezpečné, mají tlačit Bohuslava Sobotku k vypovězení koaliční smlouvy a vypsání předčasných voleb. Alespoň to píše Václav Bělohradský (Příliš laciné rozhořčení, Právo, 5. března 2015).

Známý filosof, který v posledním desetiletí opakovaně vystupoval na akcích sociální demokracie, je ve sporu zapojen osobně. Vystoupil na sněmu politického hnutí ANO, a tím ho podpořil stejně, jako svou přítomností dříve podporoval ČSSD.

Přechod od sociální demokracie coby hnutí stavějícího na schopnosti sebeorganizace, rovnosti mezi lidmi nebo obraně demokratického parlamentarismu k ANO je bezpochyby jednou z příčin kritiky, kterou na Bělohradského směřují Jakub Patočka a Jiří Pehe.

Dalším motivem kritiky jistě je popis politického hnutí ANO jako jednočlenné firmy, která zneužívá frustraci lidí tolik rostoucí za posledních pravicových vlád, k destrukci politiky jako střetu oprávněných skupinových zájmů.

↗

Václav Bělohradský vystoupil na sněmu politického hnutí ANO, a tím ho podpořil stejně, jako svou přítomností dříve podporoval ČSSD. Zuzana Vlasatá, DR 

Nemám v úmyslu Václavu Bělohradskému vysvětlovat, že objektivně správná, protože manažerská, rozhodnutí v politice neexistují. Pokud má někdo za politický cíl postavit do léta novou dálnici z Prahy do Brna, stačí zrušit důchody a peníze jsou k disposici hned.

Zatímco ale sociální demokracie historicky usiluje o demokratickou emancipaci člověka, firemní princip zakódovaný v předsedovi i ve stanovách politického hnutí ANO nutně vede k vydávání příkazů a vyžadování poslušnosti.

To je jeden z rozdílů mezi levicí a pravicí, i když Václav Bělohradský potřebu tohoto dělení opakovaně zpochybňuje. Dalším, nakonec nejdůležitějším, pak je vůle k přerozdělování. Ve vládní koalici je to Babiš, kdo ho odmítá, a jsou to sociální demokraté, kdo přerozdělování prosazují.

Andrej Babiš není nebezpečný, protože by chtěl zabíjet lidi. Andrej Babiš je nebezpečný, protože ve svých rukou spojuje nepřijatelně silnou politickou, mediální a hospodářskou moc. V tom mají Patočka a Pehe nepochybně pravdu.

Od této koncentrace moci je pak jen krok k touze po korporativním státu, kde se v parlamentu nežvaní, kde loajalita občanů i plnění příkazů jsou vyžadovány a kde je život z velké části podřízen potřebám národního hospodářství.

Sociální demokracie ovšem neubrání demokratický sociální stát tím, že zítra vystoupí z vlády, a politickému hnutí ANO tak vyklidí prostor k novému rozmachu. Sociální demokracie se musí chovat tak, aby příští volby mohla vyhrát.

Mimo jiné k tomu může pomoci vysvětlit, že je to Bohuslav Sobotka jako premiér České republiky a předseda ČSSD, díky kterému se zvyšují mzdy i důchody, kdo chystá zákon o důstojném bydlení, kdo „manažera Babiše“ nutí k zavádění registračních pokladen a účtenkové loterie. A na druhou stranu vysvětlování toho, že prostě zařídit lidskou podobu vymáhání dluhů má ve vládě ministerstvo spravedlnosti řízené přes rok lidmi z Babišova politického hnutí. Že jsou to Babišovi objektivní manažeři, kdo vládu z vůle svého šéfa jeden po druhém opouštějí, aniž by odvedli úkoly, kvůli kterým byli povoláni.