Tak trochu Jurský park

V roce 2018 by se o prezidentských úřad mohl utkat místopředseda Senátu Zdeněk Škromach s prezidentem Hospodářské komory Vladimírem Dlouhým. Oba už získali politické ostruhy, ale nebylo by lepší zvolit hlavou státu někoho bez nich?

Možná je lepší nechat některé náměty na sloupky plavat. Co když se ale jedná o tak přitažlivé téma, jako je hledání příštího prezidenta? To přeci nelze podcenit. A co když autora při pročítání relevantních zpráv napadne, jak se nedávno v televizním programu skvěl kdesi v pozdních nočních hodinách titul Megažralok versus obří chobotnice?

U nás se ale rýsuje cosi jako souboj veleještěrů z Jurského parku. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach se nechal slyšet, že je se srandou konec a on se pokusí mezi řadovými delegáty březnového sjezdu ČSSD lobbovat za svoji nominaci. A Lidové noviny přinesly zprávu, že na start by se v roce 2018 rád opět postavil Vladimír Dlouhý – jenže tentokrát možná s podporou Miloše Zemana.

Prý se jedná o dohodu ne nepodobnou té, kterou Zeman uzavřel s Václavem Klausem. Vladimír Dlouhý se stávajícímu prezidentovi hodí jako zastánce v roli prezidenta Hospodářské komory. Již dnes se netají mnoha shodnými stanovisky. No a pokud Zeman vzdá obhajobu mandátu, zaplatí svou podporou uchazeče Dlouhého.

Nemá smysl rozebírat, co by se dělo, kdyby skutečně osud svedl do ringu Dlouhého se Škromachem nebo Škromacha se Zemanem. Spíš se ptejme, proč se tak plácáme v retro módě. Stačí přelaďovat rádia a zjistíte, že většina z nich hudebně zakrněla v 80. a 90. letech. Podobně jako tuzemská politika. A za čerstvý vítr nelze mít ani přetřásané adepty z řad intelektuální pravice, Tomáše Halíka či Šimona Pánka.


Vladimír Dlouhý si pěstuje image seriózního ekonoma a úspěšného byznysmena. Foto vdlouhý.cz

Nic proti osobám pánů Dlouhého či Škromacha. Oba si získali politické ostruhy. První ligu hráli léta a zdatně. Dlouhý býval dokonce nejpopulárnějším politikem. Teď možná vsadili na „exit-strategy“ – odejít z politiky hlavním vchodem. Vladimír Dlouhý si pěstuje image seriózního ekonoma a úspěšného byznysmena. Zdeněk Škromach se nehlásí k období „nového bordelu se starými ku…mi“ (myslel tenkrát Unii svobody), vylezl z bazénku, obdivuhodně zhubl, ukazuje se málo a mluví rozvážně, státotvorně.

Jenže ani kdyby si propříště nechal narůst plnovous, neodstřihne se od pověsti kontroverzního politika, který se dodnes těžko léčí z havárie své poslední intriky – snahy s Haškem a spol. odstavit po volbách 2013 předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku. Ostatně také proto se dá očekávat, že Sobotka debatu o Škromachově nominaci ani nenastolí a bude se raději rozhlížet po někom, kdo sice je srdcem nalevo, ale společnost neštěpí, nekádruje, trapně nebaví.

Škromachovu pozici také oslabuje, že připustil nepříjemné rozbroje v ČSSD na svém domovském jihovýchodě Moravy. Navíc by Škromach určitě nestál o to, aby mu jeho spolustraníci „pomáhali“ tak jako posledně Jiřímu Dienstbierovi.

Nepotřebujeme ani lidového baviče, ani lidového prezidenta, kterým by Zdeněk Škromach chtěl být. Spíš by se šikl prezident důstojný, dobře reprezentující, zklidňující vášně. Ovšem pozor: toho lze zdánlivě docílit tím, že si Dlouhý oblékne dobře padnoucí oblek a oranžové brýle vymění za důstojnější model.

Jenže může zklidňovat a šířit dobré jméno někdo, kdo se jako on podepsal na ekonomické transformaci, která hodně pomohla šíbrům, trochu slušným podnikatelům a prakticky nulově všem ostatním? Nemluvě o sponzorských skandálech ODA, v níž Dlouhý působil.

Ideální by bylo si uvědomit a říct: „Není prezident – není problém.“ Ale pokud budeme na této třešince na exekutivním dortu trvat, rozhlížejme se raději po osobách, které nenesou odpovědnost za položení základů dnešní nedůvěry lidí v politiku a ústavní systém. Politické aktéry 90. let by se slušelo z prezidentského klání s omluvou vyloučit. Mezi intelektuály či politiky by jistě šlo najít ty, kteří mají renomé a unikli (a unikají) dělení na havlovce, klausovce, zemanovce či schwarzenbergovce…

Nakonec bude vcelku jedno, koho zaštítí Miloš Zeman (co takhle úspěšný muž, na nějž se peníze a krásné ženy doslova lepí – Vratislav Mynář?), nebo koho do boje vyšlou upadající partaje typu ODS nebo TOP 09. Odpovědnost bude na sociální demokracii.

Proto vysekněme Zdeňku Škromachovi pochvalu nejen za příkladnou cílevědomost, ale především za záminku, aby se v oranžovém táboře začalo hovořit o tom, koho bude nominovat demokratická levice, aby po Zemanově velkolepé jízdě spravila chuť domorodcům i partnerům za hranicemi.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.