Prezident jako Jára Cimrman

Navzdory obecným steskům, že v prezidentské volbě „není koho volit“, největší favorité volby dobře reprezentují typické české vlastnosti a osudy; v tomto smyslu sehrává přímá volba nezastupitelnou úlohu.

První přímá volba prezidenta je pozoruhodný fenomén i proto, že odhaluje leccos zajímavého o českém národě. Možná nejzajímavější je rozpor mezi ambicemi a aspiracemi na jedné straně a realitou na straně druhé.

Vezmeme-li v úvahu jistou míru obecného zhnusení nad údajně nekvalitními kandidáty, zhmotňující se do v Česku populárního tvrzení „není koho volit“, a přidáme-li nejrůznější vyjádření, včetně těch z úst komentátorů a „osobností“, o tom, jak by měl kandidát na prezidenta vypadat, zdá se, že požadavky českého národa by mohl beze zbytku naplnit jen nějaký novodobý Jára Cimrman. Tedy všemu rozumějící génius s potřebnými politickými zkušenostmi, mluvící pěti jazyky, mající pestré mezinárodní kontakty i reputaci, a zaručeně nekomunistickou minulost. Prošedivělé skráně a obecně tatíčkovský vzhled jsou definitivními plusy.

Realita je ovšem jiná než tyto aspirace. O post prezidenta soutěží kandidáti, kteří jsou, zdá se, podle mínění většiny národa z různých důvodů spíše nevyhovující, a to včetně těch, kteří mají reálnou šanci postoupit do druhého kola.

Kandidátům se vyčítá všechno možné: barvitá politická minulost anebo naopak nedostatek politických zkušeností; stranickost nebo nestranickost; přílišná pravicovost anebo naopak přílišná levicovost; bývalé členství v komunistické straně anebo naopak přílišný antikomunismus; přílišná síla osobnosti anebo naopak úřednická bezbarvost; údajné vazby na různé zákulisní ekonomické zájmy anebo nedostatek vazeb na kohokoliv.

Zajímavé je, že v rozporu s výše zmíněnými přáními, abychom měli prezidenta, který by byl jakýmsi „největším Čechem“, i kdybychom si ho měli vymyslet jako Cimrmana, se v předvolebních průzkumech umisťují nakonec na prvních místech kandidáti, kteří s tímto ideálním profilem nemají moc společného.

Existuje zde zvláštní rozpor mezi tím, na co v postavě prezidenta aspirují média a výzvy „osobností“ na jedné straně, a tím, čemu nakonec dává přednost „lid“. Tomu, když už si musí vybírat z obecně prý spíše nekvalitních kandidátů, kteří nenaplňují lidové představy o „největším Čechovi“, je především dost ukradená komunistická minulost dosavadních favoritů, jakkoliv by se leckdo při četbě pravicových deníků mohl domnívat, že členství toho kterého kandidáta v KSČ je stěžejní problém.

Lidu také, jak se zdá, příliš nevadí, že jeden z favoritů je narcistický hulvát a rádoby všeználek, který považuje nemalou část národa za hlupáky, zatímco druhý je „muž bez vlastností“.

Zamyslíme-li se nad tím, co činí právě tyto dva kandidáty (zatím jen podle průzkumů) nejpopulárnějšími, dospějeme k možná překvapivému závěru, že právě oni nejlépe reprezentují to, čím průměrný buď Čech skutečně je, anebo co mu imponuje.

Většina lidí u nás nemá ani úplně bezvadnou minulost, ba si na rozdíl od hlasité antikomunistické menšiny nemyslí, že všechno, včetně jejich životů, bylo v minulém režimu špatné. Stejně jako jeden ze dvou favoritů se nemalá část národa pružně přizpůsobuje režimům a okolnostem, protože se koneckonců považují jen za „oběti“ historických okolností, takže pro mnohé dokonce i členství v KSČ mohlo být „obětí“ svého druhu, protože to prý byla „daň“, kterou člověk s talentem a ambicemi musel zaplatit za kariéru.

A stejně jako druhý z favoritů je nemalá část národa přesvědčena, že i navzdory historickým „okolnostem“, popřípadě pod jejich vlivem, jsme vlastně „mistři světa“, kteří všechno vědí lépe než ostatní, a pokud to někdo zpochybňuje, je idiot a blbec. Ani tento druhý favorit nebyl žádným „elitářským“ disidentem, byl jen v „šedé zóně“, což se mu dá odpustit. A nehraje si na žádného antikomunistu, což je velkému množství lidí nepochybně sympatické, protože navzdory své toleranci pro leckterou špatnou vlastnost, Češi obecně nesnášejí pokrytectví hraničící s kýčem.

Snad někde v národě existují lepší kandidáti, než ti, kteří nakonec v prezidentském klání soutěží, ale ti se jaksi k soutěžení neodhodlali. Možná právě proto, že jsou dost chytří na to, aby se nechali vláčet bahnem kádrovací mašinérie, která se v národě s neurovnanou minulostí nutně v soutěži o „největšího Čecha“ spustí.

Možná tak přímá volba nakonec nabízí pro úřad prezidenta kandidáty, kteří tak či onak nejlépe reprezentují, čím česká společnost dnes většinově skutečně je. Václav Havel a svým způsobem i Václav Klaus byli prezidenty „revolučními“, kteří ztělesňovali spíše ambice a aspirace podstatných částí české společnosti, a i proto jich postupně měla stále větší část společnosti tak říkajíc „plné zuby“.

Na přímou volbu lze žehrat z teoreticko-ústavních i politologických pozic, ale zdá se, že mnohem více než volba nepřímá vypovídá o tom, kým skutečně jako národ jsme. Ano, v jistém slova smyslu spousta lidí zdánlivě nemá „koho volit“, ale když se pořádně polem kandidátů proberou, zjistí, že tam sice není žádný „největší Čech“, jak si ho stvořila národní představivost, ale že tam najdou kandidáty, jako jsou oni sami. Pokud je „nemohou volit“, je to na pováženou.

Obecně není situace v žádném případě tak tragická, jak ji popisují ve světle dosavadních průzkumů některá média. Každý ze čtyřech kandidátů, kteří mají jistou šanci probojovat se do druhého kola, a dokonce i každý z obou dosavadních favoritů, bude nepochybně lepším prezidentem, než ten současný. To není málo.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Petrasek Milan - penzista

Absolutně nesouhlasím s obsahem posledního odstavce Úterý, 8.Ledna 2013, 17:34:15

....každý z obou dosavadních favoritů, bude nepochybně lepším prezidentem, než ten současný. To není málo.
K něčemu takovému stačí setsakra málo.
Jinak upozorňuji.... nad pokleslostí volebního klání je lkáno globálně.
Taknějak to patří k výdobytkům konzervativní revoluce.
Když se dynamičtí profitéři střetnou ve víru partikulárních zájmů bez hranic, tak i neviditelná ruka se zapýří.
A mnohdy zbledne a zmizí.........mám ten dojem.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

I po volbách třeba žít Středa, 9.Ledna 2013, 10:27:12

Musím říci že ve vzedmuté atmosféře těsně před volbami mi přijde onen odstavec autora vcelku výstižný - hlava státu je významná funkce a mnohé ovlivní, ale zatím nejsme v tak revolučních dobách abchom museli mít revoluční nároky. takže je pravděpodobné že konec éry klausismu bude hlavní efekt letoční volby.
Samozřejmě že přitom mám své představy jak by to mělo dopadnout. Nejsem v žádném fanklubu, ale přál bych si konečně mít levicového prezidenta protože k tomu je zatím v nových dějinách ČR nejlblíže.
Současně i když chápu, že někdo volí hlavně srdcem, chce ultimativně vyjádřiti své krédo, tak já volím spíše rozumem a s ohledem na sociologii voličů . Užití "ars calculandi" nemusí být v rozporu s hodnotovou orientací
Optimalizační kalkul před volbou typu, kdo má větší šanci na postup do 2. kola a kdo více odpovídá levicovému zadání nemám za manipulaci (jak o tom jinde píše F. Kostlán), ale pokud někdo prahne po dokonalém souznění s kandidátem, prosím. Hlavně se muísíme bavit i po volbě, ať již dopadne jakkoliv.

Petr Litschmann - M.Žižkov

S díky autorovi za trefná slova.. Středa, 9.Ledna 2013, 12:48:18

..ze srdce zaplesaly střípky vlastních myšlenek.
Souhlasím však i s panem Petráskem, až na jeho poslední odstavec s kterým nemohu ani ne/souhlasit.. ;-) ...přímá volba znamená střet názorů všech, nikoliv jen elitních, zastupitelů.. přibližujem se tak realitě ..do "podzámčí", což někdy může lecčí vkus snad i urážet, zvláště takhle 3 dny do pátku.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.