Občanská společnost mezi Zemanem a Schwarzenbergem

Okolnost, že by o výsledku prezidentských voleb v roce 2013 měl rozhodovat odsun Němců po válce, je svým způsobem perverzní, ale svědčí o tom, že démoni spojeni s Mnichovem, protektorátem a odsunem Němců nejsou mrtvi.

Neztrapňujeme se nyní při přímé volbě prezidenta tak, jako se dříve ztrapňovali politici při jeho volbě nepřímé? Vezměme to chronologicky. Když byl prezident volen parlamentem, ztrapňovali se poslanci a senátoři v přímém televizním přenosu. I na obrazovce bylo cítit napětí v sále, mluvilo se o zradě, viděli jsme takřka špionážní záběry z tajné schůzky hradního kancléře Weigla a zemanovského lobbisty Šloufa dokreslující, jak se lovily hlasy, a několik senátorů dostalo poštou nábojnice, aby se při volbě udržela ta správná politická nálada.

Před přímou volbou prezidenta sice někteří opakovaně varovali, nejdéle to vydržely takzvané odborné kruhy a Jaroslav Bican na stránkách Deníku Referendum píše o svých pochybách dodnes. Přímá volba ovšem nakonec byla uzákoněna a nyní, jak se říká, máme tu možnost. Když vidíme, co se děje, nabízí se otázka: Neztrapňují se pro změnu nyní občané?

Soudím, že nikoli, a řekl bych, že jako občané jsme si přímou volbu prezidenta užívali a užíváme, byť z toho, co se dělo a děje, někteří dostávají záchvaty trudnomyslnosti. Ztrapňování bylo ovšem dosti. Kupodivu to rovněž začalo matematikou a šlendriánem při sběru podpisů. To byl ale jenom takový rozjezd. Lobbisté se nepochybně činili, dokonce jejich schůzek muselo být mnohem více a nebyly to jenom hotelové restaurace, kde se sedávalo. Tentokráte bylo totiž třeba sehnat nejen hlasy, ale hlavně peníze na kampaň.

Žádné fotky, ani zápisy z těchto schůzek jsme sice neviděli, ale některé dohody musí být zvláště zdařilé, neboť třeba billboardy Miloše Zemana svým počtem výrazně zastínily všechny ostatní, ale stály o polovinu méně peněz než jiné kandidáty. Kdo umí, ten umí, těžko ale říci všechna čest. Dřívější diskuse v sekretariátech stran, jak toho prezidenta „upečeme“, vystřídaly volební kampaně. Nechyběly ani nábojnice na vyvolání té správné nálady – tolik bojovných hudebních koncertů a politických vyznání celebrit jsme dlouho nezažili. Suma sumárum, trapnosti k politice bytostně patří. Co ale stojí na druhé misce vah? Čím byly trapnosti vyvažovány?

Především nelze nevidět, že došlo k oživení občanské společnosti a široké veřejnosti se zmocnil nebývalý politický zápal, a to v docela pluralitním vyznění, chcete-li na vysoké i nízké úrovni. Stačí si připomenout onu sestavu kandidátů na prezidenta, jež se sešla na pódiu při poslední televizní tzv. superdebatě. Vedle sebe tam stály pozoruhodné osobnosti, z nichž každá byla reprezentantem určité skupiny spoluobčanů, z nichž každá měla své vlastní míry blízkosti a vzdálenosti k druhým. Své blízké poznávaly podle podobného smýšlení a lidé blízkého zabarvení tak mohli s kandidáty spojovat své docela svébytné politické naděje, a přestože mezi nimi byly velké ideové vzdálenosti, nedá se říci, že bychom někoho z nich měli vyloučit a zavrhnout jako černou ovci rodiny.

Ukázalo se, že přímo zvolený prezident přibližuje politické naděje občanům a činí je viditelnými mnohem lépe, než mohou politické strany, nebo instituce, tedy parlament či vláda – byť stále platí, že i v parlamentu je pořád na co se dívat. V kampani každý z kandidátů něco občanského dokázal. Pozoruhodný byl Vladimír Franz, jelikož nás vyléčil z řady předsudků. Táňa Fišerová předvedla idealismus občanských iniciativ v nezkaleném podání a Jiří Dienstbier dal naději mladé levici, jež dosud byla trpěna někde v podpalubí české společnosti, kterou opanovala neoliberální pravice.

Neříkám, že se v občanské společnosti během prezidentské kampaně vyjevila nějaká idylická sféra politické svobody. Žádnou politickou idylu jsme neměli a ani ji nebylo lze očekávat. Zažili jsme několik marketingových kampaní a mediálních vln, které dotvářely a posouvaly naše smýšlení o jednotlivých kandidátech a každý občan v nich plaval, jak uměl, ale vždycky se někdo zmohl na odpor. Trojí fázi kampaně odpovídá trojí možnost občanské společnosti, jak myslet občansko-politicky a přebrat si po svém slovník a obrazy, které nám jednotlivé kampaně sugerovaly.

Takřka půl roku jsme byli „přesvědčováni“, že ve hře jsou jenom dva kandidáti Jan Fischer a Miloš Zeman, že všichni ostatní daleko zaostávají a vlastně ani nemají šanci. Agentura PPM Factum s výzkumy preferencí začala již v únoru minulého roku, dokonce dříve než vláda přijala prováděcí zákon k prezidentské volbě, tehdy nikdo ještě pořádně nevěděl, koho bude volit, ani podle jakých pravidel se bude volit, ale dokonce ani kdo vůbec bude kandidovat. Takto mediálně nastavený profil prezidentské soutěže se podařilo rozrušit až v samotném závěru kampaně. Vlastně až po novém roce se vzedmula zprvu na sociálních sítích a poté v médiích a v neposlední řadě na náměstích občanská protivlna, jež srazila na kolena Jana Fischera a vynesla Karla Schwarzenberga a také poněkud v jiných politických souřadnicích Jiřího Dienstbiera.

Hlavním aktivistou této mediální protivlny byla umělecká elita, která si docela umně pohrála s tradičními, poněkud tatíčkovsko-monarchistickými rysy českého prezidentství. Proti předchozím sterilním identifikacím tu s vlastí, tu s historickými událostmi, které opakovaly ono známé cimrmanovské: zde jsem byl s vámi, zde také a zde také, popřípadě proti identifikacím s abstraktními hesly o spravedlnosti atd. se zvedla občanská protivlna, jež vykreslila v myšlenkách obraz hradního patriarchy a nesena byla slovníkem havlovské nepolitické politiky.

Karel Schwarzenberg byl představen jako dědic havlovských tradic, jako moudrý patriarcha, který jedině je hoden usednout na hradní stolec Masarykův a Havlův. Podivuhodným způsobem byl tak vyvázán z kontextů reálné politiky a reálných vládních a stranických vazeb. Neuvěřitelná kombinace takřka obrozenecké laskavé lidovosti Zdeňka Svěráka a pseudosubverzivního punk-rockerství Davida Černého dokázala natřít na růžovo tohoto českého aristokrata s uvolněnými starosvětskými sklony natolik, že množství lidí tento obraz přijalo za svůj a v tomto duchu rozumí české politice, přesněji řečeno českému prezidentství. A tak se my občané rozhodujeme mezi Karlem Schwarzenbergem a Milošem Zemanem.

Jakou protivlnu a slovník nabízí Miloš Zeman občanům na ochranu před tímto růžovým obrazem patriarchy a před nebezpečím, které může přinést? Kdo by čekal, že Zeman Schwarzenberga přiková k politice vlády a k jeho odpovědnosti za vládní reformy Nečasovy vlády, hluboce by se mýlil. Z nebezpečí české pravice pro občanskou společnost a z Kalouska na Hradě je podružný motiv, hlavním tématem se stali sudetští Němci, Benešovy dekrety, cizácká a zdegenerovaná aristokracie.To jsou obrazy, které Miloš Zeman maluje v myšlení občanů a slovník, kterým si chce vydláždit cestu na Hrad.

Okolnost, že by o výsledku prezidentských voleb v roce 2013 měl rozhodovat odsun Němců po válce, je svým způsobem perverzní, ale svědčí o tom, že démoni spojeni s Mnichovem, protektorátem a odsunem Němců nejsou mrtvi, ale dají se podle potřeby vyvolat jako pomocníci v současném politickém konfliktu. Zároveň platí, že při tomto vyvolávání duchů se Miloš Zeman nezříká ani motivů patriarchy na Hradě. Povzbuzen uvedenými démony české historie se tak z něj stává plebejský demagog, který to všem natře, nikoli na růžovo, to není Zemanova oblíbená barva, ale na tvrdo, což ovšem není barva, ale palice, která dopadne na hlavu každého idiota, který by se stavěl do cesty - a idiotem může být každý, kdo zrovna nesdílí takto po zemanovsku vyfutrované pojetí české historie a jeho specifický „smysl pro humor“.

Miloš Zeman ve své kampani vyvolává mediální protivlnu, která nás nezbavuje předsudků a nevede k sebereflexi a k občanské svobodě, ale naopak ujíždí na temných démonech české historie, které českou společnost už dříve svedly na scestí, zničily demokracii a společnost zotročily. Pokud Václav Bělohradský soudí, že je radno dát přednost Miloši Zemanovi, jelikož reprezentuje české dějiny v jejich dobrých i zlých časech, tak se stává apologetem zmíněných démonů české historie. Jenomže nestačí říci, že takoví jsme prostě byli, neboť řada těchto démonů české demokracii a svobodě škodilo a škodí a tohoto soudu o démonech by se neměl kritický filozof vzdávat. Miloš Zeman je hrozbou občanské společnosti, nikoli protektorem její svobody.

Levice, která nadto ještě považuje soutěž politických stran za nezbytný rys demokratické moci, má ještě jeden, stranický důvod obávat se Zemanova prezidentství. Miloš Zeman na Hradě hrozí totiž anulovat pozitivní výsledky v kampani Jiřího Dienstbiera, kterých dosáhl ve svém úsilí dát politickou naději mladé levici a zbavit sociální demokracii známostí a praktik zavedených za opoziční smlouvy.

Miloš Zeman sice popírá jakoukoli svou pomstychtivost vůči sociální demokracii, ale stačilo se jej v jedné besedě v Radiožurnálu zeptat, který že je nejhorší premiér polistopadové historie, a Miloš Zeman místo, aby uvedl Petra Nečase, který je přece premiérem vlády „tupých škrtů“ a „asociálních reforem“, tak ukázal prstem na Stanislava Grosse, který byl strůjcem jeho prohry při prezidentské volbě v roce 2003.

Miloš Zeman tak před hodnocením hospodářských výsledků vlády dal přednost své uražené ješitnosti. Může někdo věřit tomu, že se tohoto svého psychologického sklonu vzdá, až bude prezidentem na Hradě? Zřejmě by nás čekalo pozemanovštění sociální demokracie a další kolo podivného podniku zvaného sjednocení levice. Jak by tento podnik asi vypadal, v zárodku vidíme v Senátu, kde se zemanovcům podařilo vytvořit klub, jeho vůdčími postavami jsou bývalí sociální demokraté Vladimír Dryml a Jaroslav Palas a cennou akvizicí je osvědčený bojovník proti nepřizpůsobivým občanům Jaroslav Doubrava.

V těchto politických souřadnicích, v nichž se odehrává volba mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem, to občanská společnost zjevně nemá snadné, ale nemůže říkat, že se jí volba netýká, ani nevědět o hrozbách, jež pro její svobodu prezidentství jednoho či druhého znamená. Proto mě mrzí postoj reprezentanta občanských sdružení v prezidentské volbě Táni Fischerové, která odmítá volit menší zlo, a tak raději zůstane doma, jako by idealistická levice, k níž ji snad mohu počítat, mohla jít k volbám jenom za slunečného počasí, kdy alternativy, které se nabízejí, vyhovují jejím představám o občanské výchově. Absence tady znamená souhlas s vítězem, a mezi nimi je přeci jenom důležitý rozdíl, který se volky nevolky týká i této idealistické levice.

A co si myslíte vy? Diskuse (14 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Bohumil Trávníček - Brno

Vážený pane Znoji, Pondělí, 21.Ledna 2013, 18:24:33

souhlasím s Vaším textem.

Přesto Zeman vyhraje.

Vůbec není důležité co kdo říká a dělá, ale to jaký dokáže vytvořit obraz o své síle.
Lidé budou vždy upřednostňovat jednoduché charismatické alfa samce před přemýšlivými lidmi jako je třeba V. Špidla.

Máme to tak zakódované v mozcích z dob, kdy lidé žili v tlupách (a tlupy spolu bojovaly o zdroje) a silný vůdce, který se rychle dovedl rozhodnout a sjednat si respekt a jednotu, byl výhodný pro přežití tlupy. Bylo se třeba především rychle a jednotně rozhodnout jestli tlupa zvolí strategii útok nebo útěk.

Bohužel toto schema chování přežívá i dnes, kdy lidé žijí ve velkých komunitách se složitými vzájemnými vztahy, kdy je třeba aby je řídili přemýšliví politici (u nichž testosteron a ješitnost nepotlačuje racio) schopní chápat mnoho různých souvislostí.

A právě protože jsme pořád mentálně lovci z tlup, nebude prezidentem Dienstbier, ale Zeman.

Pořád máme v sobě tu mentalitu lovců mamutů.

Jde o další příklad stupidity sensu Koukolík a Drtilová:
http://www.blisty.cz/art/39405.html

Ale to si my pyšní křesťané, kteří jsme přece nad přírodou (a ne její součástí jako buddhisté), nikdy nepřipustíme.

Ani to, že naše emoce většinou ovládají naše racio. Může to být stokrát vědecky doloženo, my víme své... jsme o tom PŘESVĚDČENI. A běda tomu kdo by nám to chtěl vymluvit.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pondělí, 21.Ledna 2013, 18:40:38


Zármutek pana Znoje jímá, protože jaksi očekává, že kdyby Fisherová přece jen k volbám šla, tak by podobně jako její voliči asi volila KS.

Kdyby Fisherová vyhodnotila jako menší zlo Zemana, tak to už by pan Znoj naopak děkoval paní Fisherové, že k volbám nejde.

Fisherová odmítá prostě volit - nikoli volit Vámi nadekretované "menší zlo" - a to je pořádný rozdíl ...

Kde bere autor tu neskutečnou, neuvěřitelnou drzost (protože to není nic jiného!), definovat menší zlo subjektivně podle sebe - a pak říci, že Fisherová dělá chybu, když nevolí (toto) menší zlo (Schwarzeneberga - nyní už ve smyslu objektivně pro všechny lidi existující menší zlo - jako je chlapec vysoký metr dvacet OBJEKTIVNĚ MENŠÍ než chlapec vysoký metr čtyřicet)

Tomáš Tožička - Duchcov

Pa Znoj má problém a může za toTáňa Fischerová? Pondělí, 21.Ledna 2013, 19:28:36

Ale s tím ona asi nic nenadělá. Nějak jsem nezaznamenal, že by pan Znoj nějak horlivě dával na odiv své voličské přesvědčení za každou cenu volit Fischerovou. O to překvapivější je, když jí teď dává za vinu kde co.

Vypadá to, že TF může za všechno - nejprve mohla za nezvolení Dienstbiera (pak se ukázalo, že ani náhodou). Teď ji každý obviňuje, že kvůli ní nezvolí toho jejich pravého kandidáta. Ať si pan Znoj volí koho chce. Ale je poněkud trapné, když zrovna on říká Táně Fischerová že "raději zůstane doma".

Kdyby pan Znoj nezůstával několik posledních dekád sedět doma nebo na UK a staral se o věci veřejné jako TF, mohli jsme být někde jinde.

Kdyby si navíc něco od Táni přečetl, věděl by, že se rozhodně nepovažuje za levicovou. Bohužel při stavu politologie u nás má TF smůlu, protože o komunitarismu, který je jí bližší, toho na FF UK vědí asi tolik, jako na VŠE o družstevním bankovnictví...

Martin Profant - Praha 7

Tomášovi Tožičkovi Pondělí, 21.Ledna 2013, 21:18:24

Když už místo diskuse útočíte ad hominem, možná by stalo za to, opatřit si alespoň základní informace.

Foto_znoj__b

Milan Znoj - Praha

Bohumila Trávníčka srdečně zdravím - není třeba podléhat depresím. Pondělí, 21.Ledna 2013, 22:06:15

Panu Tejkalovi rád osvětlím svou „neuvěřitelnou drzost“, a to zcela subjektivně, aby to vyhovovalo jeho náladě: nepolitickou politiku považuji za menší zlo než rudé gardy.
A pana Tožičku bych rád upozornil, že Táňu Fischerovou z ničeho neviním, ba dokonce si ji vážím (a to navzdory páně Tožičkova dryáku), zařadil jsem ji k idealistické levici jenom v uvozovkách a v závorce, protože vím, že by mi řekla, že dělení na levici a pravici je již překonané. Jelikož tento názor nesdílím, volil jsem závorku a slůvko snad. Hlavně však mě zaujala nesnášenlivost, jak bych řekl já, anebo „neuvěřitelná drzost“, řečeno slovníkem pana Tejkala, s níž rozděluje lidi na ty, co něco pro „zlepšení veřejnosti“ dělají, a na ty, co sedí doma a na UK, a nedělají nic a navíc ničemu nerozumí. Nevím, co je to za mindrák, ale pobavil mě ten komunitarismus, o němž údajně nemám tušení, zatímco panu Tožičkovi je zřejmě bližší, jenom nám zapomněl sdělit bližší než CO? Bližší než moje úvaha? Že by komunitarismus nějak radil Táně Fischerové, aby nevolila mezi menším zlem? Taková úvaha by mě opravdu zajímala, narozdíl od této Tožičkovy výlevky.

Petr Hlávka - učitel, Rokycany

Stejně srdečně zdravím Milana Znoje. Pondělí, 21.Ledna 2013, 23:17:10

Jsem rád, že pohlédl na volby optimisticky a trochu jinak, nežli převládající pesimisté. Ubezpečuji p.Tejkla, že Milan Znoj určitě neseděl několik dekád pasivně na UK.
Přesto souhlasím s Táňou Fischerovou, že nemám kandidáta, kterého bych volil - vidím to více vyhraněně proti vládě (a K.S.) na straně jedné a proti M.Z. na straně druhé m.j. za jeho pohrdání ekology a vracení "démonů" vyhnání do hry.

Jan Adamec - student FHS, praha

K bělehradsjého stanovisku Úterý, 22.Ledna 2013, 03:25:44

Bělohradský se staví na stranu historické skutečnosti - tedy nějakého toho jací historicky jsme, přičemž není náhodné, že se právě takhle odkrýváme. Je to nelibé, ale konečně není prvním krokem nápravy a vůbec sebetvorby, uvědomit si že je něco třeba napravit. kníže je v jeho podání sladký fetiš, který zakrývá skutečnost a to se ukazuje právě v sudetské otázce. Nebyla přeci jeho reakce pokusem celou věc zakrýt - přeměna tvrzení o porušení lidských práv na vyhaslost zákona? jinými slovy kníže je hezký, ale jeho krása vychází především z toho, že nic nedělá - nic nemění. Kníže tedy celou věc s démony prostě pouze zasouvá, dokud se nevyřší nějak spontáně sama. což je obecný nedostatek klamu - neřeší skutečný problém, Bělohradský je tedy na straně změny toho kým jsme. a v tomto případě právě z hlediska démonů, se pak kníže jeví jako horší.

Bohumil Trávníček - Brno

Pane Znoji, Úterý, 22.Ledna 2013, 08:18:8

i já Vás srdečně zdravím z Hané (to Brno je tu omyl, na který jsem redaktory DR už upozorňoval, ale zatím marně).

Já sepsal pod blogem pana Votruby (http://www.denikreferendum.cz/clanek/14776-je-strategicke-darovat-prezidentskou-funkci-neoliberalni-pravici) stručný a věcný přehled argumentů proč volit KS jako menší zlo a vyzval jsem diskutující o podobný přehled věcných protiargumentů.

Zčásti reagovala paní Puchýřová (pod blogem p. Samka: http://www.denikreferendum.cz/clanek/14752-zbyva-nam-volba-mezi-dvema-hlavami-mafianskych-siti).

Avšak celkový přehled věcných argumentů proč volit raději MZ podal jiný kolega na jiném portálu, viz zde:

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/matej-hollan.php?itemid=18854

PS: Jak vidíte, depresím nepodléhám.
Jak řekl klasik: Život je tragedií pro toho kdo cítí a komedií pro toho kdo myslí. A já měl vždy smysl pro černý humor. :-)

Bohumil Trávníček - Brno

Pane Tejkle, Úterý, 22.Ledna 2013, 09:03:10

uznávám, že jsem hnidopich, ale to my biologové jsme. :-)

Proto si dovolím upozornit, že
chlapec vysoký 1,2 m nemusí být OBJEKTIVNĚ MENŠÍ než ten vysoký 1,4 m. Může totiž klidně mít větší objem (ve smyslu, že ponořen do kapaliny vytlačí více kapaliny) než ten druhý.

Možná Vám to přijde idiotské, že to tu píši (a MZ by to tak jistě označil). Ale já se domnívám, že podobných nelogických (nelogických v důsledku nedomyšlenosti) výroků se tu dopouští řada diskutujících. A tohle je zrovna hezký příklad, který to názorně dokumentuje.

Foto_znoj__b

Milan Znoj - Praha

Úterý, 22.Ledna 2013, 11:13:17

Kolego Adamče, termín fetiš, pokud se dostává do příbuzenství se simulákrem, mě moc neříká, ale budiž. Proč by měl být Schwarzenberg natřený na růžovo takovýmto přízrakem, zatímco Zeman létající na démonech šovinismu naopak "jen" českým chlapákem, prostě jedním z nás? Přízraky jsou to oba a každý je jinak nebezpečný pro svobodu a demokracii.
Co říká Petr Hlávku, chápu, každý si musí zvážit oba adepty prezidentství po svém. Zdravím do Rokycan.
A černý humor mám také rád, nejen Bohumil Trávníček, asi ho budeme potřebovat.

Petrasek Milan - penzista

Hnidopišství tvářívtvář otázce menšího zla Úterý, 22.Ledna 2013, 11:18:34

Pravděpodobné vítězství Zemana
je indikátorem společenské akceptace vulgárního neoliberalismu definovaného a žitého současným prezidentem.
Nepravděpodobné, ale přecijen možné vítěztví Schwarzenberga, by bylo ukazatelem existence středového vexlvoliče schopného zvolit k menší zlo - o fous méně vulgárního neo.................
Což by znamenalo pro některé z nás úsvit demokracie.

Martin Profant - Praha 7

Přizraky Úterý, 22.Ledna 2013, 12:31:20

Podle vyprávění bájných antropologů nastává kolem Tří Králů v mnoha evropských zemích období, obvykle dvanáctidenní, kdy se zdá nejasné, zda běh věcí podle řádu času bude pokračovat, zda nebude vládnout na věky bezčásí (oni říkají nečas, ale to by vypadalo jako nepřiměřená aktualizace) a nepřijde konec světa. Doba přízraků a mrtvých, kteří chodí mezi námi. Když čtu o démonech, duších, simuráklech a jiné přízračné havěti v současných volebních hádanicích, přemýšlím,zda se to dvanáctidenní u nás letos trochu neopozdilo a neprotáhlo o dva dny.
Raději bych dal přednost racionálnímu vysvětlení. Kampaň pro přímo voleného prezidentského kandidáta má v naší parlamentní demokracie vážnou potíž. Pravomoci neodpovědného prezidenta jsou nerozsáhlé a hradní pán s nimi sotva může dělat koncepční politiku, která by nějak ovlivnila běžný život občanů. Leda by překračoval své ústavní pravomoci a pokryl vznik vlády, která si musí nejprve koupit poslance, aby měla většinu, anebo by dělal takovou ostudu v zahraničí, že by nás dostal do nějaké vážné isolace či by provedl vojenský puč. Ale nic z toho nejspíše není vhodné slibovat v předvolební kampani. Aby kandidáti přesvědčili voliče, že se mají vůbec o tak nanicovatou volbu zajímat,musejí změnit volbu prezidenta v něco jiného. V něco, čím není a nemůže být, v něco, co nemá předlohu v realitě, ale jen v nadějích a nenávistech lidí (V tomto smyslu rozumím Milanovi Znojovi: „... přímo zvolený prezident přibližuje politické naděje občanům a činí je viditelnými mnohem lépe, než mohou politické strany, nebo instituce“) – simuráklum.
Prezidentské volby se tak mohou změnit na „plebiscit o této vládě“, na střet „o Benešovy dekrety“ anebo boj „ šlechtictví kontra plebejství“ čili „republiky kontra poddanství“. Simurákla bez reality,o ničem takovém přece volba prezidenta nemůže rozhodnout; Copak snad vláda prohravší takový plebiscit odstoupí? Dokonce ani volba mezi kandidátem pravice a levice není v našem konkrétním případě než simuráklum, v tomto případě tristně útěšné, protože kandidáti levice prohráli ostudně již v prvním kole. Právě tak málo se samotnou volbou rozhodne o kvalitě politické kultury.
Jenomže simurákla mohou působit jen v příšeří a aby obstála, nezbývá než vyvolávat další a další přízraky; než věřit, že lze ty nestvůry vždy zažehnat a že moc strašidel neroste se strachem, který působí; musí se zapomínat, že se přízraky vždy vymknou kontrole toho, kdo je stvořil či vyvolal a že se kromě strachu většinou živí také lidskou krví. Pitomá hra, kterou hlupci hrají na sudu s prachem.
Růžový kavalír se šavlí z porcelánu anebo zachránce z Vysočiny – vždy kouř a zrcadla.

P.s. pro Jiřího Adamce: Co jiného než říct, že ty dekrety jsou vyhaslé, můžete dělat? Jediné, co byste dnes mohl politicky řešit, jsou majetkoprávní důsledky. Vše ostatní, co je kompetenci politického rozhodování, buď opravdu vyhaslo anebo se řešilo na doraz možného.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Úterý, 22.Ledna 2013, 14:44:41


Máte pravdu, pane Trávníčku - misto adjektiva "menší" jsem měl napsat "nižší", které by dvojí výklad asi už neumožňovalo ...

Bohumil Trávníček - Brno

Vážený pane Tejkle, Úterý, 22.Ledna 2013, 16:48:13

díky za odpověď.
Vážím si Vaší OBJEKTIVNÍ odpovědi. Myslím to zcela bez ironie a přeji vše nejlepší.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.