Izraelský aktivista židovského původu Ronnie Barkan je jedním ze zakladatelů asociace Boycott from Within (Bojkot z nitra), který založil společně s několika dalšími obyvateli Izraele jak židovského, tak arabského původu v roce 2008. Ti jejím prostřednictvím vyzývají svět k podpoře Boycott, Divestment and Sanctions (BDS) kampaně a tedy k bojkotu jejich domovského státu Izrael.

Mezi cíle BDS kampaně patří ukončení okupace a kolonizace všech arabských území a odstranění zdi na Západním břehu Jordánu, dále zajištění rovnosti práv palestinských obyvatel Izraele s právy Izraelců a v neposlední řadě prosazení práv palestinských uprchlíků na návrat do svých domovů, jak stanovuje rezoluce OSN číslo 194.

Inspiraci tato kampaň čerpá z úspěšného a slavného jihoafrického boje proti tamnímu apartheidnímu režimu. Není náhoda, že jeden z vůdců tehdejší jihoafrické opozice a pozdější laureát Nobelovy ceny biskup Desmond Tutu mnohokrát označil ponížení, kterým procházejí Palestinci, za důvěrně známé jemu i mnoha černým obyvatelům JAR v době vlády apartheidu.

Výzvy k bojkotu od Ronnieho Barkana a jeho kolegů přicházejí z nitra Izraele, od izraelských občanů, což jim dodává větší váhu, a i díky tomu se jim úspěšně podařilo přesvědčit například kapelu The Pixies ke zrušení svých vystoupení v Izraeli v roce 2010 a toho samého dosáhli také v případě francouzské zpěvačky Vanessy Paradis.

Když na setkání pořádaném anglicky mluvící skupinou Amnesty International a International Solidarity Movement Czech Republic Ronnie Barkan promlouval k dobré stovce lidí o Izraeli a Palestině, často označoval podmínky, ve kterých Palestinci žijí, za apartheidní, izraelskou demokracii popisoval jako omezenou na osoby židovského původu, činnost izraelské vlády v Jeruzalémě je pak podle něj cílenou snahou etnicky očistit město od osob arabského původu pomocí demolic jejich obydlí a následným nastěhováním osob židovského původu.

Co byste jako spoluzakladatel asociace Boycott from within označil za její cíl?

Zaprvé Boycott from within je organizace založená skupinou Izraelců, kteří podporují palestinské výzvy k podpoře BDS kampaně. Tím, že jsme Izraelci, jsme v tomto případě vlastně ti privilegovaní, kteří podporují práva těch méně privilegovaných, stejně jako to lidé dělali v případě JAR v době apartheidu. Naše organizace se tedy plně identifikuje s cíli BDS kampaně.

Důležitý je také fakt, že pocházíme z Izraele a že většina z nás je židovského původu. Můžeme tak říkat věci, které jiní říkat nemohou. Nikdo nás nemůže obviňovat z antisemitismu. Ostatně to by ani nebylo na místě. Jako organizace se stavíme proti všem formám rasismu, jsme proti antisemitismu nebo proti islamofóbii. I zástupci samotné BDS kampaně se ve své historii již několikrát vymezili proti jakýmkoli formám antisemitismu.

Co bylo hlavním impulsem k založení vaši organizace?

Jako skupina jsme se dali dohromady v roce 2008, ale každý za sebe jsme podporovali lidská práva Palestinců již dlouhou dobu předtím. Jako jednotlivci se však mnozí z nás stávali terčem mnoha útoků jako třeba Ilan Pappé nebo dnes již bohužel zesnulá Tanya Reinhart.

Když nyní jednáme jako skupina, má to navíc tu výhodu, že mnoho lidí, kterým vadí porušování lidských práv Palestinců, ale nemají odvahu vyzývat k podpoře BDS kampaně veřejně, mohou tak činit prostřednictvím naší organizace. Zároveň to, že vystupujeme jako skupina, pomáhá těm z nás, kteří svou podporu veřejně vyjadřují, zmenšit trochu tlak na jejich osobu. Myslím tím tlak, který například v případě Ilana Pappé vedl až k tomu, že musel opustit univerzitu v Haifě.

Kolik členů tedy má vaše organizace?

Několik desítek. Počet skutečně protirežimních disidentů v Izraeli je velmi nízký a já nechci vytvářet nějakou zavádějící představu, že v Izraeli je aktivní nějaká velká skupina protirežimních aktivistů ani to, že by v Izraeli byla nějaká levice. V Izraeli levice není a nikdy nebyla.

Co vás jako Izraelce dovedlo k rozhodnutí stát se aktivistou obhajujícím lidská práva Palestinců?

Myslím, že jsem vždycky inklinoval k takovému náhledu na dění v mé zemi. Přesto jsem jako skoro každý Izraelec nastoupil do armády, protože v Izraeli je velmi silný sociální tlak, který k tomu lidi vede. Když jsem si ale uvědomil, že mám možnost volby, že nemusím být vojákem, že nesouhlasím s tím, co mi společnost každý den říká, zjistil jsem, že je to všechno vlastně hrozně jednoduché.

Zjistil jsem, že dění v Palestině je tak jednoduché, že jednodušší už být ani nemůže a že hlavním úspěchem izraelské propagandy je, že ho dokáže prezentovat jako velmi složité. Jenže ono je všechno možné, je drsné, je brutální, ale vůbec není složité. Proto jsem se rozhodl opustit izraelskou armádu a bojovat za lidská práva Palestinců.