V Palestině a Izraeli roste napětí tak jak už dlouho ne. Za jeho hlavní zdroje lze označit dva problémy - prvním jsou stále se rozrůstající izraelské osady, které mezinárodní společenství považuje podle mezinárodního práva za nelegální, druhý důvod představuje poslední dění v souvislosti s mešitou al-Aqsa, třetí nejsvětější památkou muslimského světa, která se nachází na Chrámové hoře, nejposvátnějším místě judaismu.

V rámci osadnické politiky izraelská vláda zabírá palestinskou půdu a staví zde příbytky pro izraelské obyvatele. Jejich počet v důsledku toho neustále narůstá, ve východním Jeruzalému žije již více než 300 tisíc Izraelců, na Západním břehu na 350 tisíc.

V září izraelská vláda navíc oznámila největší zábor palestinské půdy od 80. let a vzala Palestincům půdu o rozloze 400 hektarů. V minulých dnech izraelský premiér Netanyahu přikázal pokračovat ve velmi kontroverzním plánu výstavby více než tisíce bytových jednotek na území východního Jeruzaléma.

Frekvence záborů palestinské půdy tak roste, izraelské osady se čím dál víc rozpínají, hebrejské nápisy „Smrt Arabům“ se množí a životy Palestinců na jejich vlastních územích jsou každý den o něco těžší. K dalšímu vyhrocení situace přispěl incident z předminulého týdne, kdy došlo ke žhářskému útoku na jednu z mešit na Západním břehu ze strany židovských extremistů. Minulý týden v jedné z palestinských vesnic izraelský řidič autem srazil pětiletou palestinskou holčičku a ujel.

Hlavní zdroj vyostřujícího se napětí dnes však představuje dění v souvislosti s mešitou al-Aqsa. Dříve sem měli přístup povolen pouze muslimové a pouhá návštěva tohoto místa bývalým izraelským premiérem Arielem Šaronem v roce 2000 zažehla druhou intifádu. Obyčejní Židé považují vstup na Chrámovou horu za zakázaný, nicméně někteří radikálové dlouhodobě prosazují, aby sem přístup měli a aby jim také byl vyhrazen prostor k modlitbám.

Jejich snahy v posledních dnech vyústily v plánované hlasování v izraelském parlamentu o tom, jestli areál v okolí mešity bude rozdělen mezi Židy a muslimy, což by znamenalo opravdu významnou změnu zdejšího statutu quo.

↗

Izraelský premiér Netanyahu prohlásil, že uzavření mešity je podmíněno bezpečnostními důvody s cílem uklidnit vášně mezi Izraelci a Palestinci. Foto World Economic Forum, flickr.com

V souvislosti s tím navíc začalo docházet ke stále častějším návštěvám izraelských pravicových radikálů a osadníků. Proti tomu protestovali palestinští představitelé, kteří vyzvali všechny muslimy k obraně tohoto místa. Přidal se k nim dokonce i velvyslanec Jordánska v Izraeli, který uvedl, že pokračující snaha o změnu statutu quo v souvislosti s mešitou al-Aqsa může vést k ohrožení míru mezi jeho zemí a Izraelem.

Jedním z hlavních zastánců této změny je izraelský pravicový radikál Yehuda Glick, sám osadník a také člen strany Likud. Glick byl ve středu večer velmi vážně postřelen před budovou, ve které se konala konference o možnosti znovu vybudovat Šalomounův chrám na pahorku Chrámové hory.

Palestinec Mutaz Hijazi podezřelý z útoku na něj byl ještě tu noc zastřelen, když údajně kladl odpor při zatýkání izraelské policii. Později vyšlo najevo, že Hijazi strávil celkem jedenáct let v izraelském vězení, kde byl po většinu času držen na samotce mimo jiné z důvodu držení hladovky.

V minulém týdnu došlo v Jeruzalémě také k incidentu, kdy Palestinec se svým autem najel do davu lidí na zastávce hromadné dopravy a zabil tříměsíční izraelské dítě a jednu ženu. Muž byl ihned po incidentu zastřelen izraelskou policií a incident označen za teroristický útok. Tento muž několik dní před incidentem zveřejnil na své facebookové stránce obrázek mešity al-Aqsa v plamenech doplněný o nápis „al-Aqsa je v nebezpečí.“

Ve čtvrtek ráno byl areál mešity al-Aqsa poprvé po čtrnácti letech uzavřen pro veřejnost a poprvé od roku 1967 se v mešitě nenacházel žádný muslim. Tento krok palestinský prezident Abbás přirovnal k vyhlášení války, zatímco početná skupina izraelských radikálů se pokusila do areálu dostat násilím. Izraelský premiér Netanyahu prohlásil, že uzavření mešity je determinováno bezpečnostními důvody s cílem uklidnit vášně mezi Izraelci a Palestinci.

Se zvyšujícím se napětím dochází také stále častěji ke střetům mezi palestinskými obyvateli a příslušníky izraelské armády. Čím dál více Palestinců hází Molotovovy koktejly na izraelské vojáky a čím dál více Palestinců tak je zastřeleno, zraněno nebo zatčeno.

Za posledních deset dní byl zastřelen jeden třináctiletý a jeden čtrnáctiletý palestinský chlapec. V letošním roce na Západním břehu bylo izraelskou armádou zabito již na čtyřicet Palestinců. Pro porovnání, za celý loňský rok bylo zastřeleno osmadvacet Palestinců a za rok 2012 pouze osm.

Čas pro změnu statutu quo

Při příležitosti nedávné přelomové návštěvy v Gaze prohlásil generální tajemník OSN Pan Ki-mun, že okupace omezující práva Palestinců byla základem pro poslední eskalaci konfliktu, jejíž katastrofické důsledky jsou podle něj naprosto nepopsatelné. „Návrat ke statutu quo není reálnou možností. Toto je okamžik vhodný pro změnu,“ pronesl Pan Ki-mun.

Stejně jako tragická letní eskalace násilí v pásmu Gazy, je i současný nárůst napětí především důsledkem přetrvávajícího statutu quo.

Ten totiž znamená to, že Izrael rozšiřuje bez ohledu na mezinárodní právo své území na úkor palestinského, že v důsledku okupace žijí Palestinci na Západním břehu v podmínkách, které za apartheid označují největší jihoafričtí bojovníci proti tomuto strašidelnému systému vládnutí v čele s držitelem Nobelovy ceny za mír Desmondem Tutu a v neposlední řadě také to, že Palestinci v Pásmu Gazy tráví své životy v přelidněném prostoru připomínajícím uprchlický tábor.

Je zřejmé, že vzájemné násilí se odehrává v kulisách, jejichž podobu díky své nesouměřitelně silnější pozici určuje izraelská vláda. Generální tajemník OSN tvrdí, že právě kulisy nekončící okupace a porušování lidských práv Palestinců jsou hlavním důvodem kolotoče vzájemného násilí. Přetrvávající statut quo každým dnem naprosto pošlapává naděje na dosažení míru, vzájemného respektu lidských práv a na svobodu Palestinců. Jeho změna tak nikdy nebyla naléhavější.

Svatá země se nachází na rozcestí. Naprosto reálně hrozí vypuknutí třetí intifády, ale je možné také uposlechnout výzvy Pan Ki-muna a pracovat na změně. Poslední diplomatický vývoj ukazuje, že naděje na její uskutečnění existuje. Švédsko včera uznalo Palestinu jako nezávislý stát, pro to samé se vyslovil i britský parlament a úmysl hlasovat o této otázce nedávno oznámil i španělský parlament. Mezitím vztahy mezi americkou administrativou a současným izraelským vedením narážejí každý týden na nové dno.

Mezinárodnímu společenství očividně dochází trpělivost a dává Izraeli najevo, že jeho jednání není ani přijatelné, ani dlouhodobě udržitelné. Česká republika by se k těmto iniciativám měla přidat a zvážit, jak ukázat, že sice považujeme Izrael za svého přítele, ale že mezinárodní právo a lidská práva jsou pro nás ještě důležitější. Příští týden se na návštěvu Izraele chystá český ministr zahraničních věcí Zaorálek a v listopadu se má v Izraeli odehrát také společné zasedání vlád obou zemí.

Nutným minimem, které je třeba od těchto návštěv požadovat, je, aby české delegace navštívily také okupovaná palestinská území, setkaly se se zástupci Palestiny a především se ohradily proti přetrvávajícímu statutu quo.

Za současné situace se však naprosto přirozeně nabízí i možnost učinit odvážný krok a odložit plánované návštěvy na dobu, až se izraelská vláda rozhodne vyvíjet činnost konstruktivní směrem k uzavření míru. Tímto krokem by naše diplomacie prokázala svou odvahu a mohla přispět k tolik potřebné změně a navrácení svobody Palestincům.