Vzhledem k mnoha událostem spojených s islámem, které se v poslední době odehrály, byli několikrát do médií pozváni zástupci muslimů v ČR. Je to samozřejmě dobře, neboť muslimové by neměli být řešeni stylem „o nás bez nás“, nicméně jejich výběr a následná prezentace čtenářům, posluchačům nebo divákům zůstává problematická.

Asi nejvíce polemik na toto téma je vedeno kolem Mohameda Abbáse, předsedy Muslimské unie. Ten, kdo o Mohamedu Abbásovi ani o Muslimské unii nic neví, nabyde nejspíš dojmu, že se jedná o nějakého vůdce muslimské komunity. Pokud takový člověk řekne, že svědectví ženy má poloviční výpovědní hodnotu muže, neboť menstruuje, má to samozřejmě jinou váhu, než když to řekne muslim, který žádnou unii nevede.

Je Mohamed Abbás vůdcem muslimské komunity? Odpověď nám může poskytnout Google — Muslimská unie je české občanské sdružení, jehož cíle zahrnují informování o islámu, podporu muslimů v nouzi, financování obecně prospěšných věcí v rámci unie a pomoc při zajišťování provozního zázemí pro muslimy v ČR.

Kolik členů sdružuje, není z jejích stránek patrné, nicméně podle stanov by ve vedení tohoto spolku mělo být pět členů. Na stránkách jsou však uvedeni jen dva členové z celé unie: Mohamed Abbás a Petr Jahja Moravec. Nejedná se tedy o žádnou církev a o jejím všemuslimském pokrytí v rámci České republiky můžeme taktéž pochybovat, když ani nevíme, kolik lidí sdružuje.

↗

V pořadu Máte slovo byl jen jeden muslim za řečnickým pultíkem a zbytek muslimů v hledišti, přičemž se nedostalo slovo na všechny zúčastněné. Foto repro ČT

Proč je Mohamed Abbás do sdělovacích prostředků zván? Těžko říci, výběr hostů je v kompetenci dramaturgů a redaktorů, každopádně, je-li cílem takového média poskytnutí reprezentativního obrazu českých muslimů, tady přestřelilo.

Jak tedy české muslimy vhodně reprezentovat? Složitá otázka. Muslimů je v České republice podle výzkumu z roku 2007 přibližně jedenáct tisíc, přičemž tento celek není nijak sdružený. Existuje sice Ústředí muslimských obcí jako státem uznaná církev, ta má však jen pár stovek členů, tudíž ani její předseda Muníb Hasan Alráví není zástupcem všech českých muslimů.

Právě vnitřní diverzita, ekonomická, jazyková, věroučná i národnostní, nám napovídá, že není možné vybrat jednoho mluvčího českých muslimů. Co tedy s tím, pokud potřebujeme názor muslimů do diskuze?

Nejspíš nezbude tvůrcům pořadů nic jiného než pozvat muslimů několik, nejlépe všechny navzájem odlišné, aby reflektovali složení českých muslimů. Pokud bude tedy pozván Mohamed Abbás, muž, Súdánec a zároveň předseda Muslimské unie, měl by být pozván také muslim jiného pohlaví, národnosti a bez vazeb na Muslimskou unii. Možná bude mít stejné názory jako Abbás, možná je bude mít odlišné, ale je důležité, aby byl v médiích slyšet hlas více než jednoho muslima.

Ve Velké Británii je běžné, že k islámským tématům promlouvá více muslimů — leckdy jsou i vůči sobě navzájem v opozici. Takovými příklady jsou třeba pořad Britain’s Niqab: Should It Be Worn in the UK? na BBC 4 nebo Islamic State: What Do Young British Muslims Think About the Caliphate?.

V debatě o nikábu zaznívají názory muslimek: Některé proti němu nic nemají (a leckdy ho samy nosí), některé jsou pro jeho zákaz. V debatě o islámském státu slyšíme zástupce z řad sunnitů, šíitů i ahmadíjců, přičemž u těchto sedmi lidí neexistuje konsenzus ohledně toho, zda-li může v dnešní době chalífát fungovat nebo jakou roli hraje tzv. Islámský stát, který operuje na území Sýrie a Iráku.

V České republice k takovým debatám příliš nedochází. Zatím posledním počinem byl díl pořadu Máte slovo, ve kterém byl jen jeden muslim (Mohamed Abbás) za řečnickým pultíkem a zbytek muslimů v hledišti, přičemž se nedostalo slovo na všechny zúčastněné.

Sdělovací prostředky by tedy měly zpovídat více muslimů z různých skupin, nejenom vůdčí představitele jejich sdružení, případně ty, kteří si nějakou takovou skupinu založí. V každém případě by však neškodilo uvést u každého zpovídaného jednotlivce jeho zázemí, aby byla vidět pluralita.