Střet hodnot a přízraky evropské minulosti

Pařížské vraždy vyvolávají otázky po smyslu evropských dějin i vzájemných vztazích fundamentálních evropských hodnot.

Ax1

Daniel Soukup

13.01.2015 09:08

Jednomu z nejpůvabnějších řečnických triků se v angličtině říká if-by-whiskey („pokud slovem whisky“). Toto označení pochází z proslovu, který roku 1952 pronesl člen mississippské Sněmovny reprezentantů Noah S. Sweat, když byl dotázán, jak se staví k návrhu na zrušení prohibice (ta byla ve státě Mississippi nakonec zrušena až o čtrnáct let později):

„Pokud slovem whisky míníte ďábelský nápoj, jedovatou metlu, krvavou příšeru, jež poskvrňuje nevinnost, sesazuje rozum, ničí domovy, plodí neštěstí a chudobu, ba doslova bere chleba z úst malých dětí..., pak jsem rozhodně proti ní.

Pokud však slovem whisky míníte..., nápoj, který se požívá, když se sejdou dobří přátelé, který jim vkládá do srdcí zpěv, na rty smích a do očí vroucí záři uspokojení, míníte-li vánoční veselí..., míníte-li onen nápoj, z jehož prodeje tečou do našich pokladen nesčetné miliony dolarů, které se využívají na poskytování něžné péče o naše malé mrzáčky, naše slepce, naše hluché, naše němé, naše nebohé starce a choré, pak jsem rozhodně pro ni.

To je moje stanovisko. Neuhnu z něj. Nepřipustím kompromis.“

Těm z nás, kdo se v uplynulých dnech pokoušeli vyjádřit, co si myslí o pařížských vraždách, na monitorech často naskakovaly věty poněkud připomínající Sweatovu rétoriku: rázné obraty, které zdánlivě tvrdily několik vzájemně si odporujících věcí najednou.

Protože jak třeba zformulovat názor, že hromadné šíření urážlivých protimuslimských karikatur (jak to leckdo navrhoval) by nebylo vhodnou reakcí na vraždy – a přitom nevytvářet ani náznak dojmu, že novináři časopisu Charlie Hebdo si kulky z kalašnikovů vlastně, byť třeba jen malouličko, zasloužili? Nebo jak vyjádřit pohnutí nad vraždou muslimského policisty Ahmeda Merabeta, a přitom čtenářům tak trochu nepodsouvat, že jeho smrt se v jakémkoliv smyslu počítá víc než smrt novinářů?

Veřejné události posledních dní naznačují, že 7. leden se pro Evropu stane něčím podobným jako 11. září pro USA. Foto repro ČT

Jenže jde skutečně jen o zdánlivou podobnost. Zatímco Noah S. Sweat ve svém proslovu vyslovil dva protichůdné názory na prostý, byť kontroverzní politický problém, pařížské vraždy vyvolaly naléhavé otázky po vzájemných vztazích fundamentálních západních hodnot: svobody projevu, úcty k druhému, nedotknutelnosti lidského života a mezikulturního porozumění.

Ze žádné z těchto hodnot nesmíme uhnout ani o píď, a přitom si ledaskdy odporují. To za běžného chodu věcí trápí asi jen ústavní právníky; a proto, dojde-li k výjimečné tragédii, jež volá po okamžitém zaujetí jasného stanoviska, býváme poněkud bezradní.

Vyplatí se také trochu sledovat, jak na pařížské vraždy reagují skupiny stojící mimo současný evropský hodnotový konsenzus. Kupříkladu v prostředí křesťanských ultrakonzervativců, nepřátelsky se stavějících jak k islámu, tak k nactiutrhačné satiře ve stylu Charlie Hebdo, vznikla (v reakci na slogan „je suis Charlie“) facebooková komunita s názvem „Je suis Charlie Martel“, jejíž název připomíná vítězství Franků vedených Karlem Martelem nad Maury v bitvě u Tours roku 732.

Prozatím se komunita plní výtvarně pokleslými a leckdy ahistorickými kreacemi zobrazujícími podivuhodnou změť postav, jež mají zosobňovat pravou, heroicky křesťanskou podstatu Evropy – od samotného Karla Martela přes Johanku z Arku až po schismatického arcibiskupa Lefebvra a Viktora Orbána.

Musíme se připravit na to, že ledacos z toho, co dosud vězelo zasuto hluboko v minulosti nebo daleko na temných okrajích společnosti, se nyní začne drát do středu a vzhůru. Vzpomeňme si na drobný příklad z českého mikrosvěta: kdo by si byl donedávna pomyslel, že by ještě někdy v České republice mohla vzniknout ultrakatolicko-národovecká aliance, páchnoucí druhou republikou, jaká se utvořila zhruba před pěti lety za Klausova prezidentství a ministerského působení Josefa Dobeše.

A vida – zničehonic tu byla a načas si ukrojila značnou část veřejného prostoru. K jejímu rychlému vzniku přitom stačila jen příhodná mocenská konstelace; v České republice se tehdy neudálo nic, co by se byť jen vzdáleně dalo srovnat s nynějšími pařížskými vraždami.

Veřejné události posledních dní, ale třeba i přeskupující se názory a změněné důrazy diskusí na sociálních sítích naznačují, že 7. leden se pro Evropu stane něčím podobným jako 11. září pro USA. Jistěže je to závratně nespravedlivé vůči stovkám a tisícovkám zavražděných v Nigérii, Středoafrické republice, Sýrii, Iráku, Afghánistánu, Pákistánu, Severní Koreji či Mexiku.

Nesmíme na ně nikdy zapomínat. Ale zároveň je zbytečné žehrat nad tím, že veřejné mínění nefunguje jako automatické počítadlo obětí. Vždyť třeba i Martin Luther King vězí v západním kulturním povědomí pevněji než statisíce zavražděných za čínské kulturní revoluce; a John Lennon pevněji než oběti genocidního řádění Rudých Khmerů.

Přízraky minulosti
V nadcházejících měsících bude nesmírně důležité, aby ti z nás, kdo se bojí spíše islámu, nepřestali mluvit s těmi, kdo se bojí spíše islamofobie – a abychom nepřestali ctít právo jinak smýšlejících lidí na jejich, třeba i nepodložené, názory, obavy a naděje.

Ve stínu pařížských vražd se začínají plížit všelijaké přízraky minulosti – blahodárné, směšné i démonické. Úplně chápu, že i u mnoha mírumilovných a tolerantních lidí nyní začnou vyvolávat souhlasné rozechvění emblematické obrazy z různých střetů mezi křesťany a muslimy – štítový val Martelovy pěchoty u Tours, jež podle muslimského kronikáře vydržela stát jako „nepohnuté moře“, vítězný výpad velitelské galéry Dona Juana de Austria u Lepanta nebo drtivý útok Sobieského husarů na tureckou armádu svírající Vídeň.

Nejsme zodpovědní za své strachy a tužby, ale za to, jak s nimi nakládáme. Proto je potřeba jasně říct, že kdokoli takové obrazy s nesmlouvavým gestem rozšiřuje ve veřejném prostoru, ten přivolává válku. Přivolává válku, a přitom ani zbla nepřispívá k tomu, aby, pokud by nedej Bůh nastala, se v ní Evropa uhájila.

Komu skutečně záleží na obranyschopnosti České republiky, měl by napřít síly spíš na to, aby se při armádních nákupech méně kradlo nebo aby rozvědkám veleli lidé, kteří nesrazí podpatky, když si na ně houkne premiérova milenka.

Racionální argumentace ovšem nestačí; v časech, jako je ten, který nyní nastává, se odkrývají archaičtější vrstvy lidské přirozenosti a ponenáhlu začínají působit.

Proto kromě dialogu a sebezpytu nyní potřebujeme také obrazy a příběhy; v tom projevili členové komunity „Je suis Charlie Martel“ správný instinkt. Ne však příběhy, které vykreslují evropské dějiny jako jednu velkou kruciátu, ale různotvárné příběhy mnoha žen a mužů všech možných světonázorů, ze všech kultur a všech historických období Evropy. Příběhy, které strukturují svět složitěji než do protikladu mrzkých útočníků a chrabrých obránců.

Proto je tak důležité si nyní připomínat zastřeleného Ahmeda Merabeta nebo dalšího muslima, Lassanu Bathilyho, jenž při vraždění v košer obchodě zachránil několik židovských zákazníků. Ne proto, abychom je glorifikovali na úkor jiných obětí a zachránců, ale jako připomínku, že skutečnost je vždy mnohovrstevnatá a vzpírá se přímočaré schematizaci.

Mnoho takových příběhů se dá vykutat i z dávných evropských dějin, kam pro své příklady tak rádi sahají ti, kdo mají sklon vidět věci černobíle. Jednou z oněch vzdálených postav, které mě nepřestávají fascinovat svým odhodláním, milosrdenstvím i schopností činit v pravý čas správná rozhodnutí, je třeba anglický král Alfréd Veliký.

Tlusté čáry mezi barbarskou minulostí a civilizovanou modernitou neexistují
Na rozdíl od těch, kdo dnes tak rádi řeční o boji proti cizákům, Alfréd takovou válku skutečně vedl. Zoufalý partyzánský boj proti přesile Vikingů, při němž se se svými bojovníky řadu týdnů musel skrývat v bažinách Somersetu, nakonec proti všem předpokladům skončil Alfrédovým vítězstvím.

Poté nastal jeden z výmluvných okamžiků Alfrédova života: po dobytí hlavní vikinské pevnosti Alfréd své nepřátele nejenže ušetřil, ale uzavřel s nimi mírovou smlouvu rozdělující území Anglie na vikinskou a anglosaskou část.

Poté, a to je další klíčový moment, Alfréd dospěl k názoru, že Vikingové tak dlouho pustošili Anglii nejen díky své válečnické převaze, ale také proto, že Bůh takto trestal Anglosasy za zanedbávání učenosti. Nastalého míru proto Alfréd využil nejen k budování pevností a reformě vojenství, ale i k velkorysé a systematické podpoře vzdělanosti a kultury; dokonce se sám naučil latinsky a přeložil do staré angličtiny několik knih.

Jistěže král Alfréd nebyl žádný moderní liberál a mnohé jeho kroky (zachycené dokonce i v idealizujícím líčení jeho životopisce) jsou nám cizí nebo nás odpuzují. Vždyť ale kupříkladu Thomas Jefferson byl sice otrokář, a přece se dodnes právem inspirujeme americkou Deklarací nezávislosti.

K autentickému evropanství patří i diferencované dějinné vědomí. Dnes však zase – jako už tolikrát – propadá mnoho z nás sebeklamu, že násilí a fanatismus je cosi, co se na nás může přivalit jen zvenčí, jelikož my jsme je nechali daleko za sebou. Ale ve skutečnosti žádné tlusté čáry mezi barbarskou minulostí a civilizovanou modernitou neexistují. Zabránily snad osvícenské ideály napoleonským válkám, optimistické pokrokářství 19. století první světové válce nebo vznik Společnosti národů druhé?

My křesťané bychom proti takovému zplošťování dějin i lidské přirozenosti měli protestovat jako první; a stále znovu zdůrazňovat, že zdroj dobra není civilizace, nýbrž Bůh, a zdroj zla není islám, nýbrž lidská hříšnost.

A co si myslíte vy? Diskuse (39 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

P7040195_2_

Antonín Havlík - Votice

Úterý, 13.Ledna 2015, 20:22:27

Zlo je dobro trpící hladem a žízní.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Pane Havlíku, Úterý, 13.Ledna 2015, 20:28:47

děkuji za názor, ale nesouhlasím s Vámi. Jistěže "je lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý". Ale mravní dobro a mravní zlo podle mě s nadbytkem či strádáním nesouvisí.

Snad jen statisticky; některých druhů zla se patrně častěji dopouštějí lidé žijící v nadbytku, jiných zas lidé strádající.

P7040195_2_

Antonín Havlík - Votice

Úterý, 13.Ledna 2015, 21:13:59

Je to myšleno jako dobro v nás,které trýzněno nedostatkem se může změnit ve zlo.Jinak se mi Váš článek líbí.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Pane Havlíku, Úterý, 13.Ledna 2015, 23:14:22

děkuji, mám radost.

"Unde malum" asi nikdy nikdo nevyřeší. Člověk se může jen přimknout k odpovědi, která mu připadá nejpřiléhavější. Pro mě je to odpověď katolická ("částečně zkažená lidská přirozenost"), která stojí někde mezi Vaším "optimismem" a kalvínským "pesimismem ("úplně zkažená lidská přirozenost").

Nicméně šlo by hlavně o to zdůraznit, že zlo neleží někde v "necivilizované minulosti".

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Středa, 14.Ledna 2015, 07:13:8

Zkažená lidská přirozenost je nesmysl. Příroda nezná dobro ani zlo. Ani není výlučně harmonická. Naopak – jedna katastrofa stíhá druhou – velký třesk, zániky hvězd a planet, pády meteoritů, povodně, zemětřesení, smrt...
Dobro a zlo objevil teprve člověk. A je to dobře, protože jinak by se nestal člověkem. Proč bychom ho měli obviňovat, že je (napůl) zkažený?
Jak praví arabské přísloví: Nezlob se, že růžový keř má trny, ale raduj se, že trnitý keř má růže! A vůbec – třeba bude mít ten keř s postupem času víc růží než trní!
Příroda ovšem bez toho trní, ani bez těch katastrof myslitelná není. Ale člověk je schopen se nad svět přírody povznést.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Paní Hájková, Čtvrtek, 15.Ledna 2015, 19:56:35

nejde o obviňování, ale o fakta a jejich výklad. Je nepopiratelné, že lidé (přírodní katastrofy nechávám pro stručnost stranou) sobě navzájem, zvířatům i přírodě obecně provádějí hrozné věci. Jestli tuto tendencí (a její následky) označujeme jako "zlo", nebo třeba "X", je vedlejší. Podstatné je, že existuje.

Spor se vede o to, zda a nakolik se člověk dokáže z působení této tendence vymknout. Mnozí tvrdí, že stačí člověka vzdělat nebo zcivilizovat nebo povznést z chudoby atd. Jenže oni jí podléhají i lidé vzdělaní, civilizovaní, bohatí. To ukazuje, že nejde (jen) o působení vnějších sil, ale o niterný sklon.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Teologický dodatek Čtvrtek, 15.Ledna 2015, 20:04:55

Kalvinistické učení o naprosté zkaženosti člověka se mi příčí (nejen jako katolíkovi, ale i "lidsky"). Naopak katolické učení podle mě realisticky postihuje křehkou lidskou situaci: "Lidská přirozenost není úplně zkažena: její přirozené síly jsou zraněny, je podrobena nevědomosti, utrpení a vládě smrti a je nakloněna ke hříchu." Nejde ovšem o žádnou vinu v užším smyslu - je to "stav, a ne skutek".

Tolik ve stručnosti. Daleko důležitější než specificky křesťanský jazyk je ale podle mě uznání, že jakýsi, byť překonatelný "sklon ke zlému" (nebo "k X") je v nás. Nepřipouštět si to znamená propadat iluzi.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Čtvrtek, 15.Ledna 2015, 21:22:13

Nepochybuji o tom, že člověk není jenom čistě dobrý tvor. Ale říkám, že příroda (a slovo přirozenost pochází od téhož slova) prostě nezná dobro a zlo. Vy možná, pane Soukupe věříte v Boha, a proto si myslíte, že ten určuje, co je dobro a zlo. že je to dáno. Já musím říkat, že dobro a zlo je myslitelné a určované lidmi, protože v Boha nevěřím.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Paní Hájková, Čtvrtek, 15.Ledna 2015, 22:21:42

já bych do toho mimolidskou přírodu nepletl; a Boha zde uvádím spíš jako poznámku pod čarou (protože nediskutujeme "v rámci křesťanství/monoteismu").

Jistěže je dobro je myslitelné lidmi (a ne "přírodou"). Osobně bych neřekl, že kdokoliv "určuje", co je dobro.

Nicméně v závěru článku šlo hlavně o to, co sama píšete v první větě: že "člověk není jenom čistě dobrý tvor" - včera, dnes i zítra, navzdory civilizačnímu pokroku.

P7040195_2_

Antonín Havlík - Votice

Pátek, 16.Ledna 2015, 11:34:40

Nechce se mi vstupovat do této debaty,ale přece jen bych se chtěl zeptat pana Soukupa.Když mluvíte o mimolidské přírodě,znamená to,že člověk není její součástí? Když se ale podíváme kolem sebe,člověk se narodí,žije a zemře jako všichni ostatní tvorové.V čem je ta jeho vyjímečnost,v čem je jiný? Proč ho nechápat třeba jako inteligentní zvíře.Církev vždy vydělovala člověka z živočišné říše,změnilo se na tom něco?

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pátek, 16.Ledna 2015, 12:37:56

Panu Soukupovi
Já jsem vůbec neřekla, že dobro určuje kdokoliv (leda tak své osobní dobro). Pojem dobra se vyvíjel a vyvíjí s celým lidstvem.
Panu Havlíkovi:
Příroda v člověku je zcela regulérní součástí přírody. Člověk sice svět přírody překročil a vstoupil do světa kultury (civilizace), příroda v něm ovšem zůstala. Jenom se propojila s kulturou tak, že už jsou v něm oba světy neoddělitelné.
A člověk může překročit nejen svět přírody, ale i svět kultury.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Pane Havlíku, Pátek, 16.Ledna 2015, 18:38:28

o vztahu člověk-příroda mluvíme v souvislosti se zlem. Vezměme si tedy tři modelové situace:

1) Člověk umučí člověka/psa.
2) Kočka "umučí" ptáka (pomalu ho trhá a hraje si s ním).
3) Balvan spadne na člověka a ten bolestivě zemře.

"Objektivní utrpení" (omlouvám se za tento výraz) oběti může být ve všech případech stejné. Nicméně v případě 3) neexistuje žádná vina. Případ 2) je nejsložitější, nicméně žádná vina tu podle mě také není.

V případě 1) jednak je vina (na tom se, doufám, shodneme), jednak (tvrdím já) příčinou takového jednání je niterný sklon (byť ho vnější okolnosti mohou spustit či posílit). Mučí bohužel někdy i lidé vzdělaní, kultivovaní, civilizovaní.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Dodatek pro pana Havlíka Pátek, 16.Ledna 2015, 18:44:42

Církev vyděluje člověka ze živočišné říše i dnes. Myslím, že to patří k podstatě křesťanství. Nicméně to rozhodně neznamená, že by křesťanství bylo nutně "nepřátelské vůči přírodě".

Existuje velká křesťanská ekologická tradice; obvykle se shrnuje do pojmu "správcovství" (stewardship). Stručně: to, že je člověk "mimo přírodu", mu dává vůči ní VĚTŠÍ (ne menší) odpovědnost. A v Bibli (např. v knize Job) najdete i krásné příklady příklady ekologické "divokosti" (wildness).

Tolik jen telegraficky; je to rozlehlé téma a chystám se o něm v dohlednu něco (aspoň článek) napsat. :)))

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Paní Hájková, Pátek, 16.Ledna 2015, 18:50:22

Vaše druhá formulace ("pojem dobra se vyvíjel a vyvíjí s celým lidstvem") je mi bližší než ta původní ("dobro a zlo je myslitelné a určované lidmi"); ta právě trochu vyvolává ten dojem libovolnosti - že dobro a zlo je to, co si kterýkoliv člověk usmyslí.

Souhlasím také s tím, že kultura a příroda (resp. "kulturopříroda") jsou danosti, z nichž se člověk může vymknout. Jak směrem k dobrému, tak směrem ke zlému (dodal bych). Kočka trhající ptáka je součástí přírody (v užším smyslu); Beethovenova symfonie nebo člověk mučící člověka ne.

P7040195_2_

Antonín Havlík - Votice

Pátek, 16.Ledna 2015, 22:17:59

Ten hluboký křesťanský antropocentrismus je dost nešťastný,ale je to mírněno trváním na vrozené a nenapravitelné vadě lidské povahy.To je moudré a také to sráží lidskou pýchu.Děkuji za názor pane Soukup.

Jak by člověk mohl překročit svět přírody,kde vládne smrt,když on je také smrtelný? Ale možná jsem to špatně pochopil paní Hájková,děkuji Vám také za názor.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Mimolidská příroda a člověk Sobota, 17.Ledna 2015, 13:00:6

Také jsem vlastně nechtěl vstupovat do této diskuse ;-) , ale nakonec mi to přece jenom nedalo.

To hledání nějaké "mimolidské přírody" má skutečně svůj dobrý smysl, i když se napřed může příčit našemu smyslu pro realitu.

Jak názorně ukázal pan Soukup, bez takovéhoto modelu bychom prakticky vůbec nemohli zakládat (vyšší) odpovědnost člověka za jeho jednání.

Člověk je bezpochyby součástí přírody - svým původem, svým (materiálním) žitím. Ale na straně druhé, člověk má stejně tak tu schopnost (a to jako jediný z nám známých tvorů) se díky své schopnosti své vlastní sebereflexe z této ryze determinující přírodní danosti vymanit, a začít jednat podle zásad nového, vyššího (mravního) řádu.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Panu Havlíkovi o překročení světa přírody Sobota, 17.Ledna 2015, 13:41:50

Může se to chápat různě, pane Havlíku. Třeba materialistickým způsobem:
"Dokud jsem já, není smrt. A až smrt přijde, pak já už nebudu" - tedy já se s vlastní smrtí vlastně nemohu setkat, a proto na ni nemyslím.
Nebo můžete věřit v nějakou formu "života po životě", pokud jste takové víry schopen.
Překročením světa přírody se nemyslí úplné vymanění se z něho. Kultura sama je už také překročením světa přírody, a přece není úplným vymaněním se z přírody. Znamená to jen, že vznikne nová kvalita života. Něco navíc. Jak naznačuje pan Soukup - to něco navíc může být jak něco dobrého (Beethovenova symfonie) tak něco zlého.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Člověk a příroda Sobota, 17.Ledna 2015, 14:58:20

Myslím, že podobnosti a rozdíly mezi člověkem a přírodou je lepší zkoumat ne (nebo nejen) všeobecně (to je opravdu hodně široké téma), ale ve vztahu ke konkrétnímu tématu.

Dva příklady tu už padly:
1) Zlo - zde existují rozdíly mezi člověkem a přírodou.
2) Fyzická smrtelnost - zde rozdíly mezi člověkem a přírodou neexistují. A to je, prosím, i křesťanský pohled. Křesťanství sice učí, že fyzická smrt není definitivní konec; ale to neznamená, že by fyzická smrt (Ježíšova či naše) byla pouhá iluze, "vlastně" pohodička nebo nějaká pominutelná komplikace.

Křesťanství plně uznává "moc" nebo "majestát" nebo "drtivost" nebo "neoddiskutovatelnost" (jaké z těchto a podobných označení kdo preferuje, to už asi záleží na jeho nátuře) smrti; jen tvrdí, že smrt je "předposlední" mocnost. - "Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt." (1. Korintským 15, 26)

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Sobota, 17.Ledna 2015, 15:18:6

On může být někdy život těžší než smrt.
Proto je tolik sebevrahů.

Petrasek Milan - penzista

Zpochybnění lidské smrtelnosti bych neuspěchával - Sobota, 17.Ledna 2015, 19:31:28

ještě jsme nemlich nedospěli do stavu normální nudné západní civilizace - což znamená mj. do stavu schopnosti chápat necenzurovaný přístupu k nejširšímu spektru informací, jako samozřejmou součást pluralitního smýšlení suverénního občana.
A to i pomocí takových exklusivních forem sdělení lidského zla, které umění nevnímaví považují pouze za projev, který je nepřátelský civilizačnímu procesu. Za projev, který necítí být "povinován nadřazeným hodnotám civilizovanosti, kultivovanosti a slušnosti,................".
Suverénní občan by se jakémukoliv způsobu poznání a analýzy zla neměl vyhýbat.............bych rád myslel.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Ad Milan Petrasek: Sobota, 17.Ledna 2015, 20:15:25

Myslím, že lidskou smrtelnost tu nikdo z diskutujících nezpochybnil.

Na základě předchozí debaty jsem se snažil podtrhnout, že ani z křesťanského hlediska není smrt nějaká bezvýznamná epizodka.

Petrasek Milan - penzista

Omlouvám se pane Soukupe, Sobota, 17.Ledna 2015, 23:16:46

za nepovedený pokus o úsměvnou ironii, ač do úsměvu není.
Můj pocit spoluúčasti na všeobecné radikalizaci zla jako následku svobody nejen projevu, budí snahu i o sdělení z bezmocnosti.........bych doznal.
.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

:)) Neděle, 18.Ledna 2015, 00:46:18

Omlouvat se rozhodně nemusíte. :)

Spíš by mě zajímalo, jak to myslíte s tou radikalizací zla, kterou zapříčiňuje svoboda...? Čím víc svobody, tím víc zla?

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Může svoboda plodit zlo? Neděle, 18.Ledna 2015, 08:31:25

Ano, ale pouze jako vedlejší produkt :)

Petrasek Milan - penzista

Drama lidské svobody v křesťanské interpretaci Neděle, 18.Ledna 2015, 13:11:10

je zapeklité a již jeho vznik se zakládá na nesoulad naznačujícím příběhu.
V rajské zahradě stojí pod zákazem konzumace jak strom života tak strom poznání "dobra a zla". Následek porušení zákazu je lidská smrtelnost a vědomí ztráty své původní nesmrtelnosti - zákaz je poznání které poznání zakazuje.
A tvářívtvář takovémuto dilema nabízí bůh člověku svobodu,
buď akceptovat zákaz svobody poznání , nebo jej překročit.
Jak známo k tomu došlo..........tudíž ve chvíli, kdy vstoupí na scénu vědomí svobody nastává konec rajským poměrům - poznání si se svobodou neví rady.
A tak bezradnému člověku nezbývá než se učit cestou-necestou (Hegel - poznání uzdravuje rány, kterými je samo, Sartre - člověk musí udělat ze sebe něco z čeho je udělán....)
... Čím víc svobody, tím víc zla?.....
Z tohoto pohledu jednoznačně ano. Člověk svobodně převzal zodpovědnost za schopnost přestoupit jakýkoliv zákaz.
Za svobodně vyslovené ne, plně zodpovídá za svou neschopnost vyhnout se své neukojitelné vůli po svobodě přestupku.
Rozsah napáchaného zla je variabilní a odvislý od lidského úsilí o sebezáchovu, kterou člověk také plně převzal do své správy.
Tak nějak to nastiňuje R. Safranski v úvodu své knihy
"Das Böse - oder Das Drama der Freiheit"...... doporučil bych.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Děkuji za odkaz! Neděle, 18.Ledna 2015, 13:40:36

A ještě se to celé komplikuje existencí svědomí: člověk by měl jednat podle svého svědomí; ale zároveň je zodpovědný za jeho kultivaci.

Tj.: pokud člověk páchá hrozné věci, které jsou v souladu s jeho svědomím, tak je "vinen" v tom smyslu, že si neměl nechat svědomí zak zpustošit.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

A ještě k jinému tématu Neděle, 18.Ledna 2015, 13:55:48

Facebookový profil "je suis Charlie Martel", o němž se v článku zmiňuji, za těch pár dní dost přitvrdil (ne že by někdy byl měkký).

Třeba dnes se tam objevil obrázek středověkéjo křížáka (přilba, zbroj) s kalašnikovem (!) a nápisem: "Je čas na novou křížovou výpravu - osvoboďte Svatou zemi".

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pane Soukupe, Neděle, 18.Ledna 2015, 17:36:1

můžu se zeptat, komu je člověk odpovědný za to, že si nechal zpustošit své svědomí? Soudu? Nebo Poslednímu soudu?

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Paní Hájková, Neděle, 18.Ledna 2015, 19:15:37

odpověď záleží na světonázoru. Křesťan by řekl, že je odpovědný Bohu; nekřesťan by odpověděl buď stejně, ale přitom by to myslel poněkud nebo výrazně jinak; anebo by i použitl jiný výraz.

Ale nechal bych teologii asi spíš stranou (když se axiomy liší, nedá se až tak plodně debatovat) a soustředil se spíš na antropologii. Podstatné podle mě je, že kultivovat svědomí je "etický úkol" nebo jak to nazvat (podobně jako pomáhat slabším, nekrást atd.). - Na tom, "kdo/co nám ten úkol dává", se jistě neshodneme; ale ve světonázorově pluralitní společnosti (což je, mimochodem, podle mě jednoznačně nejlepší typ společnosti) to ani jinak nejde.

? ? ? Neděle, 18.Ledna 2015, 19:47:52

"zdroj dobra není civilizace, nýbrž Bůh, a zdroj zla není islám, nýbrž lidská hříšnost."

Paklize je Buh stvoritel vseho, stvoril i zlo. Proc ? Vznika stretavanim zla dobro ? Ve druhe svetove valce se stretli dve zle ideologie . Idea vyvoleneho izraelskeho naroda s ideou vyvolene arijske rasy. Z pekla teto valky vznikla idea spojene Evropy a socialniho statu (diky dvema konkurencnim spolecenskym systemum). Z velkeho zla se zrodilo dobro. Dnes chamtivost neoliberalni financni elity tlaci Evropu do stretu s Ruskym nacionalizmem. Bude vyslednym dobrem zeme ocistena od zla lidske existence?

Neděle, 18.Ledna 2015, 19:58:42

p.s. rozdmychavani problemu s muslimy, muze byt jen kourova clona, abychom si nestacili vsimnout ze nas uvrhnou do valky.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Pane Kuchejdo. Neděle, 18.Ledna 2015, 21:37:55

neřekl bych, že Bůh stvořil zlo; spíš že stvořil svět, ve kterém se mohou dít zlé věci. Proč? Na to je pošetilé se snažit odpovědět několika větami, ale zkusím to.

1) Bůh stvořil svět jako dobrý, ale ne jako dokonalý. Svět "spěje k dokonalosti" - a než k ní dospěje, existuje "přírodní zlo" (přírodní katastrofy atd.).
2) Bůh dal člověku svobodu. To je veliká a krásná věc, ale dá se úměrně tomu zneužít. (Tupým nožem si neublížíte, ale nic moc s ním nevykonáte. Ostrým nožem nebo motorovkou toho zvládnete víc, ale o to víc si můžete ublížit.)

(Opakuju, že zvířata jsou nejsložitější případ; a jsem přesvědčen, že jednou z výzev pro křesťanství je více rozvíjet vlastní ekologické tradice a více vstřebávat ekologické podněty zvnějšku.)

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pondělí, 19.Ledna 2015, 08:01:10

Slavoj Žižek si myslí, že není správné operovat s tvrzením, že dobro pro planetu musí být na prvním místě. Tedy že toto má být výchozí bod. Protože v takovém případě bychom mohli snadno dospět k názoru, že pro planetu bude daleko nejlepší, kdybychom třetinu lidí na planetě zlikvidovali, neboť to by jí nepochybně prospělo.
Spíš bychom si měli říkat, že potřebujeme mít planetu v takovém stavu, aby i v budoucnu bylo lidstvo schopno přežít a rozvíjet se. Tedy měli bychom vycházet z člověka, ne z planety.

Petrasek Milan - penzista

Svědomí je morální kriterium pane Soukupe Pondělí, 19.Ledna 2015, 11:11:3

a je variabilní kvality, odvislé od lidského úsilí o sebezáchovu.
Mezi svědomitou činností normalizační a neoliberální politické elity, lze nalézt odlišné zlo, dané morálkou doby, nabízející jedinci odlišnou formu/projev svobody..... bych řekl, a dodal :
Dosud žádná teologie nevymanila člověka z prekérní situace svobodného vzájemného podsouvání následků neschopnosti řešení defektů lidské existence.
Víra nabízí odlehčení - Boha v podobě všemohoucího dobra -, ale málokteré náboženství nabízí víru moudře a spolehlivě ...........bych si posteskl.

P7040195_2_

Antonín Havlík - Votice

Pondělí, 19.Ledna 2015, 11:54:31

Paní Hájková,ještě jsem chtěl k té smrti.Možná se svou vlastní smrtí se nikdo nesetká,tak není třeba si s tím dělat starosti.Ale co umírání,kdy nám smrt nastaví zrcadlo našeho vlastního života a jeho smyslu.Doufám,že ta doba pro mne je ještě daleko a že jsem prožil dobrý život,přesto mám výčitky a lítost,když si to představuji,že jsem ho neprožil tak,jak jsem chtěl.Nakonec smrt rozmetá úplně všechno i ten náš blahobyt a vzpomínky na něj a nic nás před tím utrpením,které nás čeká,nemůže zachránit.Ostatní lidé tento rozklad nechtějí vidět a tak člověk zemře v bídě a opuštěnosti.Nebojím se samotné smrti,ale toho zrcadla.Jak se smířit s tou nicotou a zmarem,jaký smysl v tom najít,někteří jednotlivci to asi dokáží,ale lidé jako celek nikdy.Představa života po životě,nebo znovuzrození to nijak nezmenšuje,alespoń pro mne.Smrt je velké téma,obrovské

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pondělí, 19.Ledna 2015, 13:57:3

Je lepsi na blahobytu nebyt zavisly. Umirani je jiste zle, stejne jako rozlouceni s blizkymi osobami. K tomu ale nekdy dochazi stejne uz zaziva.
Nekdo dokonce muze byt mrtvy uz zaziva.
Ale jinak uznavam, ze smrt je velke tema.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Pane Havlíku, Pondělí, 19.Ledna 2015, 21:25:25

děkuji za velmi zajímavý, jakoby "barokní" příspěvek. "Prožívání smrti" (jakkoliv paradoxně to zní) je velké téma nejen existenciální, ale i kulturněhistorické (např. Philippe Aries: Dějiny smrti).

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Paní Hájková, Pondělí, 19.Ledna 2015, 21:29:27

ty různé druhy environmentální etiky krásně rozebírá Kohák ve své (řekl bych "klasické") Zelené svatozáři; nedávno jsem ji znovu přečetl.

A ano, některé podoby environmentální etiky mohou mít až "fašistický" (antihumanistický) ráz

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

PS po čase Čtvrtek, 12.Února 2015, 13:16:54

Trochu se musím (no dobře, chci) pochlubit. Na něčím facebookovém profilu jsem zahlédl "křižácký" kříž s letopočty 732, 1571 a 1683. No a tenhle mem ještě neexistoval (nebo jsem ho aspoň neznal), když jsem v článku nahoře napsal:

"Úplně chápu, že i u mnoha mírumilovných a tolerantních lidí nyní začnou vyvolávat souhlasné rozechvění emblematické obrazy z různých střetů mezi křesťany a muslimy – štítový val Martelovy pěchoty u Tours, jež podle muslimského kronikáře vydržela stát jako ,nepohnuté moře', vítězný výpad velitelské galéry Dona Juana de Austria u Lepanta nebo drtivý útok Sobieského husarů na tureckou armádu svírající Vídeň."

(Jen se, pravda, ten facebookový "křižák" moc mírumilovně ani tolerantně neprojevoval.)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.