Do nového roku si Andrej Babiš dal několik předsevzetí, mj. aby sněm ANO „dopadl dobře“, jak se svěřil týdeníku Respekt. Sice už nevysvětlil, co tím „dobře“ má přesně na mysli, ale dá se to předpokládat: něco jako První máj zaměstnanců, kteří s mávátky v barvách ANO budou vyjadřovat spokojenost a podporu vedení podniku.

I z dosud známých kandidátů na místopředsedy se žádné překvapení neklube: Martina Stropnického sám pan majitel v rozhovoru pro MF DNES jako jediného jmenoval a tak je slova ministra o tom, že je potřeba z ANO odstranit nálepku strany jednoho muže, třeba brát s rezervou.

Ve volební kampani patřil Stropnický mezi hlavní Babišovy maskoty, kteří pomáhali zakrývat podnikový charakter hnutí a coby člen vlády se nikdy nevyjádřil tak, aby se to panu majiteli nelíbilo. I jeho personální politika v resortu nevybočila z doporučení, která od pana majitele dostal, ať již se jedná o náměstky či nové vedení vojenské tajné služby.

A pokud by byl někdo na pochybách, nechť se podívá na rozhovor, který poskytla DVTV Stropnického manželka Veronika Žilková, kde padly takové perly jako „Andrej Babiš nastavil hnutí ANO takový řád i směr, že místopředsedové mi nechybí“. O vlivu manželky Veroniky na pana ministra nebudiž pochyby.

Martin Komárek, další adept na místopředsednickou funkci, bude sice jistě humorným zpestřením sněmu, ale zcela určitě od něj nemůžeme očekávat kritiku dosavadní politiky hnutí či dokonce jeho majitele. Ačkoliv by — vzhledem k míře pohrdání, které mu Andrej Babiš dává i najevo — mohl svým vystoupením napravit svoji dosavadní image Radka Johna ANO, očekávejme spíše opak, totiž snahu získat si za každou cenu šéfovu přízeň.

Jaroslava Jermanová jistě ničím nepřekvapí, leda tím, že nebude k smíchu a Jaroslav Faltýnek je výkonným ředitelem politické divize Agrofertu od jeho vzniku.

Snad od jediného ohlášeného kandidáta je možné očekávat jakousi snahu o reflexi a kritiku: poslanec Ivan Pilný patří mezi skupinku brblajících poslanců hnutí, kteří se cítí odstrčeni od vlivu na personální obsazování vládních postů a nedávno veřejně vyslovil dokonce i kritiku některých politických rozhodnutí hnutí. Nicméně stále je to kritika ojedinělá a v mezích „pozitivního vývoje budování socialismu“.

Úvahy o „deagrofertizaci“ ANO, které nesměle zaznívají od nejmenovaných zdrojů v médiích, tak lze brát s velkou rezervou. Bude zajímavé sledovat, zda se na sněmu někdo ozve a bude chtít znát důvody, proč a jak byli vybráni ministři pro místní rozvoj a dopravy, podle čeho se řídí nominace za ANO do podniků se státní účastí či jak se snesou některá opatření vlády s tím, že se ANO před volbami profilovalo jako strana vstřícná k podnikatelům a živnostníkům.

Zda na sněmu padnou odvážné otázky po charakteru hnutí, jeho ideologii a směrování, které se by se dalo nazvat „manažerským socialismem“, kdy je stát postupně ovládán jednou podnikatelskou skupinou a vedle politické divize Agrofertu vznikla vstupem ANO do vlády i divize Agrofert — Stát. Což v kumulaci s divizí Agrofert — Média vytváří olbřímí střet zájmů, hraničící až s bezpečnostními riziky pro celou Českou republiku.

A i kdyby tyto otázky nepadly na sněmu ANO, snad bude akce příležitostí otevřít tato témata ve veřejné debatě. Chápu ale, že mnohé veřejné činitele, osobnosti i novináře bolí přiznat si, že prostřednictvím několikaletého běsnění antiideologie „boje s korupcí“ mohla stát začít ovládat struktura, která efektivně kombinuje normalizační praktiky s kmotrovským kapitalismem.