V letošním roce nás po čase nečekají ani jedny řádné volby. To však neznamená, že bude obdobím politicky klidným. Podle expertů oslovených Deníkem Referendum nás ale klíčové střety v politice čekají spíše až v roce následujícím.

Na paměti musíme nicméně mít, že předpovídat budoucí vývoj je vždy ošemetné, navíc česká politika se nachází v čase přeskupování sil a přestože jsou mnohé tendence již patrné, s jistotou lze tvrdit máloco, neznámých proměnných je celá řada.

Padne Sobotkova vláda? Pokud ano, proč? Jak se budou vyvíjet preference jednotlivých formací? A jak na úbytek či růst oblíbenosti aktéři zareagují? Jak do politiky zasáhne prezident? Jak se budou vyvíjet vztahy v koalici? A co pravicová opozice, dokáže se zmátořit anebo bude pokračovat její úpadek?

Jak promění ČSSD a ANO jejich sjezdy? A jak to ovlivní jejich pozici ve vládě? Vznikne v Babišově hnutí opozice anebo si jeho zakladatel udrží vše pod svou kontrolou? A co Bohuslav Sobotka a ČSSD? A co prozatím zcela nevýrazní komunisté?

Podobných otázek je celá řada. Na úvod je třeba říct, že mezi faktory, které mohou vývoj ovlivnit, nepatří pouze ty vnitřní, o nichž pojednáváme v tomto rozboru, nýbrž i vnější, mezinárodní politickou situací počínaje, vývojem světové ekonomiky konče. Přesto má smysl pokusit se zevrubně popsat domácí politický terén.

Českou stranickou politiku lze nyní analyticky uchopit minimálně na pozadí tří základních konfliktních linií: vláda — opozice, pravice — levice, tradiční strany — nová hnutí. Co nás, bráno z tohoto pohledu, letos čeká?

Vláda — opozice

Klíčová otázka zní, zda Sobotkova vláda letos padne či nikoli. A pokud ano, z jakých důvodů. Dojít přitom může také pouze k obměně ministrů či premiéra. Připomeňme v této souvislosti, že posledním ministerským předsedou, který ve funkci vydržel po celé volební období, byl současný prezident Miloš Zeman v letech 1998 až 2002. Umožnila mu to opoziční smlouva, tedy dohoda sociálních a občanských demokratů. Po Zemanovi už ani jeden premiér celé čtyři roky nevládl.

Případný pád vlády či její zásadní rekonstrukci mohou v zásadě způsobit především tři okolnosti: velký skandál některého z klíčových ministrů či dokonce premiéra, štěpení v poslaneckém klubu hnutí ANO anebo koaliční krize.

U lidovců žádná krize nenastane, strana pod vedením Pavla Bělobrádka zvládla nejkritičtější období své historie, vrátila se do dolní komory i do vlády, navíc v loňských senátních i komunálních volbách uspěla a posílila. A předseda KDU-ČSL již oznámil, že bude svůj post obhajovat i na příštím sjezdu strany.

To samé platí o sociálních demokratech, kteří se zdají být poprvé v „postparoubkovském“ období vnitřně konsolidovaní, ostatně Bohuslav Sobotka nebude mít nejspíš na březnovém sjezdu před volbou předsedy protikandidáta. Sociální demokracie nicméně před řešením řady problémů stojí, těmi hlavními jsou expanze hnutí ANO, nízké volební preference a vyloženě kritická vnitrostranická situace v mnoha regionech, jež může nejsilnější levicovou stranu rozložit podobně, jako se to stalo ODS.

Nové Sobotkovo vedení se bude muset vypořádat s polomafiánskými strukturami uvnitř strany a zároveň bude muset přijít s důmyslnou ofenzivní strategií, jež dokáže srovnat Andreje Babiše. Obojí bude klíčovým předpokladem k tomu, aby se preference sociálních demokratů vrátily ke třiceti procentům.

Zbývá tedy hnutí ANO. Můžeme konstatovat, že podle všech indicií Babišův subjekt v nejbližší době osud Věcí veřejných nepotká. Právě štěpení VV bylo první příčinou nestability vlády Petra Nečase, ostatní skandály přišly později.

Pád Sobotkovy vlády tak nezpůsobí nestabilita jeho jednotlivých prvků. Pokud má koaliční krize přijít, její příčinou bude buď nějaký velký skandál (zatím není na obzoru), anebo — a to je přece jen pravděpodobnější — koaliční pnutí, za nímž by mohla být touha Andreje Babiše vyvolat předčasné volby s nadějí, že se po nich stane premiérem.

„Příští rok v české politice může být docela dryáčnický, ale bude spíše časem zrání než politických krizí. Vládní strany budou zpevňovat své řady a ty upadlé pravicové opoziční budou hledat témata, která by jim dodala vítr do plachet,“ předpovídá politolog Milan Znoj.

To samé tvrdí jeho kolega Lukáš Jelínek: „Předpokládám, že vláda rok 2015 přečká. Především zásluhou stability koaličních stran. Sobotka má nečekaně silnou pozici v ČSSD, Babiš bude i po sněmu ANO jeho jediným hybatelem a lidovce drží v optimismu úspěšná konsolidace, kterou by nejspíš nezhatila ani personální soutěž o post předsedy.“

Politoložka Vladimíra Dvořáková souhlasí s tezí, že pokud by vládu měl čekat nějaký kritický moment, bude spíše vnější povahy, jedním dechem ale dodává, že jej v tuto chvíli nelze předvídat. „Může být také uměle vyvolaný s cílem dosáhnout předčasných voleb,“ vysvětluje v rozhovoru pro Deník Referendum s tím, že by to muselo být skutečně dobře mediálně zvládnuté.