Političtí ekologové by mohli rovněž přispět svou trochou k boji proti globálnímu oteplování, sami pro sebe vyhlášením moratoria na odpor proti jaderné energetice.

Pane Klusáčku, proti jaderné energetice se naopak v zájmu řešení změny klimatu stavět musíme. Je to falešné řešení, podobně jako nápady na zachycování a ukládání uhlíku či plyn z břidlic.

Jaderná energetika - nehledě na ostatní její nesmírné škody a rizika, devastující těžbou uranu počínaje a neřešitelným problémem s odpadem konče - k řešení ZK nijak nepřispívá. Je to dáno tím, že je oproti obnovitelným zdrojům ṕříliš nákladná a navíc je pro svou centralizaci a těžkopádnost téměř neslučitelná s větším podílem obnovitelných zdrojů v síti.

Vyčerpávajícími a fakticky skvěle podloženými texty to na DR ostatně dokládal Jan Beránek. Jeho sérii "Energetika po Fukušimě doporučuji: http://denikreferendum.cz/clanek/15001-energetika-po-fukusime-ii-obnovitelne-zdroje-versus-jadro

Že jaderná energetika nijak k řešení ZK nepřispívá - jednoduše není pravda. Energie vyrobená v JE nebyla vyrobena ve fosilních zdrojích, bylo tudíž zabráněno produkci ekvivalentního množství oxidu uhličitého.

Francie, Švédsko,Švýcarsko naživo, v přímém přenosu ukazují, že elektroenergetika založená na kombinaci JE a obnovitelných zdrojů - arciť povýtce vodních elektráren - je funkční a umožňuje zásobování elektřinou na úrovni středně- a velkého státu s minimem produkce CO2.

Naproti tomu příklad Německa a Rakouska ukazuje, že sázka na obnovitelné zdroje a zároveň potlačování jaderné energetiky, vede ke stavu, kdy se stále většina elektřiny produkuje ve fosilních zdrojích a ty mají zůstat významnou (tj. ve zastoupení v řádu desítek procent) složkou i ve optimistických výhledech.

Nicméně jste trefil hřebíček na hlavičku - nejlépe je s energetikou založenou na významném zastoupení obnovitelných zdrojů slučitelná záloha a vyrovnávání plynovými elektrárnami - produkujícími tak jak tak v optimističtější variantě desítky procent, v horším případě většinu energie. Což:
1. není problém jaderné energetiky, nýbrž OZE samotných a to v důsledku stále nevyřešeného skladování vyprodukované elektřiny. Řešení v průmyslovém rozsahu neexistuje, už dvě desítky let stagnuje ve fázi nadějných prototypů a poloprovozů dnes, průmyslová úroveň napřesrok.
2. Taková energetika - mix OZE a plynových elektráren, jakkoli povede ke snížení produkce CO2, nemůže vést k minimalizaci jeho produkce. Spalování plynu je pořád spalování. Produkce oproti energetice čistě na bázi uhlí nižší, leč stále významná.

Odpovím podle jednotlivých tezí, za kterými stojíte:

1) Ne, jaderná energetika skutečně k řešení změny klimatu nepřispívá. Za prvé nelze tvrdit, že by neprodukovala žádný CO2. Komplexní systém jaderného řetězce produkuje CO2 v každé své fázi - od těžby, přes přepravu a zpracování uranu.

Za druhé - a to je podstatnější - přestože současné JE přímo neprodukují žádný CO2, do budoucna výstavba nových reaktorů není klimatickým řešením. JE dnes představují cca. 12% celosvětové výroby energie elektrické a sotva 2% výroby energie veškeré.

Stávající reaktory zastarávají a i kdybychom globálně vybudovali na dvě stovky nových během dvou dekád - což je absurdní představa vzhledem k úpadku odvětví, (které se projevuje například v Evropě tak, že jsou ve výstavbě pouhé dva reaktory a oba čelí likvidačnímu předražení na úrovni násobků a překročení lhůt), stačíme sotva nahradit odstavená zařízení.

V této soutěži - a Jan Beránek to důkladně fakticky dokládá - OZE prostě suverénně vítězí. K ústupu od fosílií nelze JE využít, budou zbytečně pohlcovat čas a peníze, které potřebujeme jinde.

2) Vzestup produkce CO2 v Rakousku a Německu není důsledkem odmítnutí jaderných elektráren, ale prostě důsledkem neochoty tamních vlád nedovolit výstavbu nových uhelných bloků a odstoupit od uhelné energetiky stejně, jako odstoupily od jaderné. Ve skutečnosti jsou v Německu OZE na vzestupu v míře, která ztrátu z odstavených JE překonává a to, že dále roste produkce CO2 z uhlí je prostě důsledkem toho, že je to nadále pro velké firmy jako RWE či Vattenfall výnosné.

Takže jediné, co z toho lze vyvodit je potřeba zbavit se uhelných elektráren stejně jako jaderných a přejít kompletně na obnovitelné zdroje. Žádná pochybnost o tom, že je to uskutečnitelný cíl, se nevede - i když můžeme mít konzervativnější odhady kolik času je na to potřeba, než například studie Stanfordské univerzity z roku 2009, která propočítala, že je možné na OZE kompletně přejít do roku 2030 - z čehož jsem vycházel i v článku.

Zde je: http://web.stanford.edu/group/efmh/jacobson/Articles/I/JDEnPolicyPt1.pdf


3) Tvrzení, že plyn poslouží jako "přechodové palivo" je z velké části mýtus, propagovaný plynárenským průmyslem. Ve skutečnosti se do velké míry rozhodujeme, zda budeme investovat do plynové infrastruktury, kterou pak budou firmy toužit provozovat po desetiletí, nebo do infrastruktury "chytrých sítí", které při dostatečné instalovaném výkonu zvládnou distribuovat elektřinu z OZE tak, aby bylo právě v co nejmenší míře potřeba vámi zmiňované problematické skladování.

Výstavby nákladné infrastruktury na dovoz plynu - často z autoritářských režimů - nás jen ponoří hloub do závislosti na fosilních zdrojích.

A to vůbec nemluvím o "nekonvečním" plynu z břidlic, který je kvůli enormním únikům metanu - skleníkového plynu násobně mocnějšího než CO2 - ještě ničivější palivo než uhlí samotné.

Ve skutečnosti jsou reálné scénáře rychlého přechodu na OZE, v nichž je poptávka po "přechodovém palivu" radikálně nižší, než by byly plynárenské společnosti rády, abychom věřili.

Podtrženo a sečteno, "oslí můstky" a "menší zla", jako jádro či plyn, do úvahy vůbec nemusíme brát - uznáme-li už konečně skutečnost, že můžeme realisticky dostatečně rychle přejít na obnovitelné zdroje (s jejich mnoha dalšími nespornými výhodami jako zaměstnanost, demokratizace kontroly etc.).

Ad1) Stejnou nepřímou produkci CO2 dlužno připočítat k OZE. Zejména solární panely nejsou v tomto ohledu žádné terno. Inu, dovážíme je z Číny, tam se dopady produkce schovají, že ano.

Je potřeba po pravdě doplnit, že lví podíl - ač nikoli jediný - na zpožďování a předražování výstavby JE mají právě kampaně politických ekologů a ekologických nátlakových organizací.

Ad 2)To, že dále roste produkce CO2 z uhlí v Rakousku a Německu je prostě důsledkem toho, že je to nadále pro velké firmy jako RWE či Vattenfall výnosné (a vlády neochotné odstoupit od uhlí) - píšete sám...


...a zároveň...

....ve Francii, Švédsku, Švýcarsku většinu uhelných elektráren odstavili - nahradivše je mixem JE a OZE - už dávno.

Z toho logicky plynou dvě možnosti:

Buďto jsou JE přinejmenším stejně výnosné, jako uhelné elektrárny (jinak by ty uhelné nebyly ve Francii, Švédsku, Švýcarsku odstaveny). Vzhledem k tomu, že ty uhelné jsou výnosnější než OZE (když se jejich odstavování zu tohoto důvodu v Rakousk ua Německu brání), logicky je jaderná energetika konkurenceschopnou bezemisní variantou uhlí a méně nákladný způsob, než OZE.

Nebo nedochází k odstavování uhelných zdrojů proto, že to technicky není možné, že se bez významného podílu zdrojů s fixním výkonem elektroenergetika v rozsahu státu neobejde.

Obojí přímo odporuje tvrzení, že je jaderná energetika pro snižování emisí CO2 bezcenná.

Ad 3) Uváděná studie je obsahuje řadu předpokladů, které nejsou v současnosti nijak automaticky splněny a je založena na technologiích a infrastruktuře, které v průmyslovém rozsahu neexistují, přičemž není nijak zajištěno, že existovat budou a že současné prototypy své převedení do průmyslového a plošného rozsahu vůbec umožňují. Obecně je uvažování politicých ekologů vesměs založeno na wishfull thinking. Záměně toho, co by mohlo být, co bychom chtěli, za to, co reálně k dispozici je.

Zákon Ohmův a Kirchhofovy platí pro sebeinteligentnější sítě. Ani inteligentní síť se nedokáže vyhnout požadavku rovnosti aktuálního příkonu s aktuálním odběrem. Potřebu skladování sníží, neodstraní.