Historický Šternberk na úpatí Jeseníků je jedním z měst, kde letos v dubnu spustili inspirativní pilotní program takzvaného prostupného zaměstnávání, jenž má přispět k řešení místní dlouhodobé nezaměstnanosti. Program míří proti několika zakořeněným stereotypům.

Jedním z nich je názor, že sociálně vyloučeným lidem, mezi nimiž se vyskytuje mnoho Romů, prakticky nelze najít běžnou práci. Anebo že zvrácení neuspokojivé situace je v první řadě otázkou velkých grantových investic.

Jedné sychravé prosincové středy jsem se vydal autobusem z Brna zjistit, jak to vypadá přímo na místě. „V Agentuře se o prostupném zaměstnávání mluví už delší dobu. Za tu dobu jsme dospěli ke zkušenosti, že standardní nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, které využívají Úřady práce, fungují v prostředí sociálního vyloučení jen velmi omezeně,“ vrací se k východiskům programu Prostupné zaměstnávání v Olomouckém kraji Martin Navrátil, lokální koordinátor vládní Agentury pro sociální začleňování, který za jeho zrodem do značné míry stojí.

„Rozhodli jsme se proto vyzkoušet nástroje, které jsou přímo promýšleny s ohledem na lidi dlouhodobě znevýhodněné — zadlužené, s nízkou kvalifikací, ohrožené ztrátou bydlení nebo exekucemi,“ vysvětluje Navrátil. Program chce například nezaměstnaným nabídnout nejen důstojnou práci, ale také asistenci sociálních služeb, které jim pomohou individuálně řešit problémy, s nimiž se nevyhnutelně potkají — například s potřebou hlídat děti či s nutností splácet dluhy.

Nápad zkusit zlepšit — mnohdy na první pohled bezvýchodnou — situaci společensky znevýhodněných obyvatel programem, který by jim umožnil ujít krok za krokem cestu od závislosti na sociálních dávkách po běžné zaměstnání, se již zkouší na několika místech po celé republice. Koncept, se kterým přišel Navrátil do Šternberka, však v řadě ohledů vyčnívá: snaží se sloučit dosud náhodně používané nástroje státní politiky zaměstnanosti do jednoho celku, vychází z dlouholetých terénních zkušeností Agentury s řešením sociálního vyloučení a staví na těsném partnerství místních klíčových aktérů — občanských organizací, obce či Úřadu práce.

Projekt, do kterého se kromě Šternberka a sousedního Moravského Berouna zapojilo i město Hranice a několik obcí na Jesenicku, má přiznaně kutilské rysy. Pracuje s „tím, co je“ — se stávajícími postupy, jež mají zaměstnavatele motivovat k nabírání různě znevýhodněných skupin, jako jsou absolventi, lidé předdůchodového věku anebo právě dlouhodobě nezaměstnaní.

Kombinací a doplněním již zavedených nástrojů se snaží ukázat, že úspěch nemusí zdaleka záviset jen na objemu vložených prostředků, ale i na chuti domluvit se a hledat společně cesty, jak situaci v obci řešit.

Hlavně ať je práce

Na městském úřadu nás vítá tisková mluvčí Irena Černocká. Spolu s ní přišli na setkání i dva z deseti šternberských účastníků programu (celkem jich je v regionu zapojeno šedesát) — Růžena a Dušan Gáborovi.

Paní Gáborová pracovala naposledy před dvěma lety, její synovec přišel o místo brusiče ve slévárnách o rok dříve. Oba jsou Romové, stejně jako další dva členové pracovního týmu. Na rozhovor s námi si odskočili od povinností na okraji města, které provádějí v rámci takzvaných Veřejně prospěšných prací. „Dneska pálíme, tak je teplo,“ libují si. Jinak hlavně uklízejí chodníky, shrnují listí anebo — jako před Vánocemi — stavějí stánky na náměstí.

„Není sníh, tak se uklízí,“ lakonicky hodnotí dnešní činnost jejich mistr Pavel Dobrý, skromně působící muž středního věku. Podobné skupiny vede už osm let a za tu dobu spolupracoval s více než stovkou nezaměstnaných. „Pracují dobře a rádi, i když to je jen na půl roku. Nemám s nimi špatnou zkušenost,“ chválí si aktuální partu.

I z průběhu krátkého setkání lze vyvodit, že pan Dobrý má u pracovníků respekt — snad proto, že nejen dohlíží, ale i sám přidává ruku k dílu, snad proto, že byl kdysi také nezaměstnaný a právě na „vépépéčkách“ začínal. Nynější pracovník města je živoucím důkazem, že získat stálé místo lze.