Minulý týden mě kamarádka požádala, zda bych jí nedělala doprovod na udílení cen Roma Spirit 2014, kde byla jednou z nominovaných. Byl to svým způsobem výměnný obchod, já s lepším zrakem jí pomohu identifikovat jednotlivé aktéry a za to svůj obyčejný maloměstský život pozvednu účastí na večeru, kde budou „všichni, co něco znamenají“. Večírek to byl skutečně velkolepý, byli zde politici, velvyslanci, zástupci velkých společností. A také s námi byl duch Václava Havla, jak jsme byli z pódia ujištěni. 

Plán to byl pěkný, ale jak už to tak chodí, bylo nakonec všechno trochu jinak. Podle jedné ze zveřejněných fotografií to dokonce vypadá, že Roma Spirit jsem nejspíš já. 

Jak se to mohlo stát? Jednoduše. Na volné místo vedle mě se v průběhu večera posadil romský aktivista Imrich Horvát. Chvíli poseděl, odešel, znovu se vrátil, zvedl ruce nad hlavu a rozvinul papírovou ceduli, kterou předtím srolovanou žmoulal v ruce. V té chvíli jsme v sále tleskali představované knize Slunce zapadá už ráno. Naklonila jsem se, abych se podívala, co je na tom papíře napsáno: „Romské hrdiny jste nepozvali“. Nerozuměla jsem ničemu. Ale je z toho i ta pěkná fotka.