Na hlavě má cylindr s americkou vlajkou, v ústech široký doutník, v ruce třímá pytel s penězi a patou drtí nebohého proletáře. Tak si vybavuji zlého kapitalistu z jedné normalizační karikatury. Teď jsem se jím zřejmě stal sám. Aspoň soudě podle zpráv o hromadném propouštění, které mezi Mikulášem a Ježíškem schválila rada Ústavu pro studium totalitních režimů, v níž působím. Nezastavili jsme se prý ani před samoživitelkami, sirotky a kapacitami v předseniorském věku.

Každý příběh lze vyprávět různě. Bohužel ani všichni novináři úplně nepochopili, že rada ÚSTR v úterý nehlasovala o lámání zaměstnanců v kole, ale o organizačním řádu, v němž se slovo propouštění nevyskytuje. Dojít by k němu mohlo i jindy a jinak.

Nový organizační řád předložil ředitel ÚSTR Zdeněk Hazdra v souladu s koncepcí, která mu loni pomohla ke zvolení. Původně jsem podporoval jinou kandidátku, nicméně s odstupem času se dohoda na Zdeňku Hazdrovi ukázala být rozumnou. S organizačním řádem je spojeno zpřehlednění vnitřní struktury ústavu — odborů a oddělení, nastavení projektového řízení, do nějž budou zapojováni i odborníci zvenčí, zpřesnění kontroly plnění úkolů, výběrová řízení na klíčové pozice apod.

Patří k němu i odstranění třecích ploch mezi ÚSTR a Archivem bezpečnostních složek, jehož ředitelka podle zákona řediteli ústavu podléhá, v oblasti digitalizace. Snad se do budoucna podaří zabránit chaosu a chybám v digitalizaci, na které poukázaly i nedávné kontroly.

Protože digitalizačních úkolů ÚSTR ubude, někteří zaměstnanci odejdou. Dřívější záměr vedení převést pracoviště i s lidmi narazil na nejednoznačný výklad zákona i odpor některých odborových organizací, jež v ÚSTR působí.