Když Martin Bursík opustil Stranu zelených, byl mnohými označován za ješitu, který se stejně jako Miloš Zeman nebo Jiří Paroubek nebyl schopen vyrovnat se svými následovníky, a proto založil novou Liberálně ekologickou stranu. Výtky novinářů tehdy odbýval průpovídkou: „Jsem jako Jágr. Měním kluby, ale hraju to samé.“

Dnes bývalý člen Občanského fóra (1989-1991), Občanského hnutí (1991-1993), Svobodných demokratů (1993-1996), KDU-ČSL (1999-2003), Strany zelených (2004-2013) a stávající předseda LESa kandiduje s podporou TOP 09 v Praze do Senátu.

Ke kandidatuře jej prý přiměla neutěšená politická situace: „Místo toho aby mezi sebou soutěžily politické ideje, tak se najednou dostáváme do marketingové soutěže. Najednou vítězí hnutí ANO, které má obrovské peníze a nikdo mu nemůže konkurovat. A ta soutěž už přestává být férovou soutěží politických idejí. To je pro mě velmi silná motivace se do politiky vrátit a pokusit se tenhle neblahý vývoj zastavit a zvrátit.“

Ač marketingové kampaně TOP 09 plné hrubek a nesmyslných hesel říkají pouhé „tady volíme Karla“ a svou bezobsažností se blíží Babišovu „prostě“, Martin Bursík lítě bojuje za program a ideje. Jako hlavní témata své kampaně zvolil ochranu lidských práv a zahraniční politiku.

↗

„Česká republika je zemí Václava Havla a většina Čechů Tibet podporuje. Věříme totiž v pravdu a lásku.

Bursík se domnívá, že po roce 1989 „celý svět obdivoval, s jakou elegancí jsme dokázali povalit komunistický režim a zvolit prezidentem disidenta“. Občané tenkrát mohli být hrdí na svou zemi, neboť Václav Havel učinil z České republiky principiálního ochránce lidských práv. Dnes je ale všechno jinak. Premiér i vláda ustupují Putinově agresi, klaní se čínským komunistům a odklánějí se od nastaveného kurzu zahraniční politiky. Prý je to „nepřijatelné a ostudné“. Zbavuje nás to samé podstaty naší identity.

„Dvacet pět let po revoluci se najednou relativizují jisté hodnoty. Zlo není zlem. StB nevadí.“, vypráví Bursík v jednom ze svých klipů. A v předvolebním boji postrádané ideje jsou na světě a takřka kompletní:

1. Komunismus byl zkrátka svinstvo. A kdo říká, že nebyl, sám je komunista (pozn. autora: „komunista“ je specificky česká nadávka).

2. Sovětský svaz a dnešní Rusko jsou si takřka k nerozeznání podobní. Putin zaslouží pár facek a bude-li to možné, je třeba jej zadupat do země. „Stop Rusku!“

3. Komunismus je i v Číně, proto je špatná. Tibet je dobrý, protože tam komunismus není. Úkolem české zahraniční politiky je usilovat o samostatnost Tibetu, i kdyby to Tibeťané nakrásně stokrát nechtěli.

Senátní obvod č. 27 (Praha 1) je zřejmě rejdištěm komunistů, Putinů, čínských maoistů s kapitalistickou tváří a dalších zlotřilých živlů, proti nimž je třeba se v kampani vymezit a nabídnout místním občanům řešení problémů, které je skutečně pálí.

Bursík stejně jako mnoho jiných vsadil na antikomunistickou a protiruskou rétoriku. Obhajuje liberální demokracii a politické svobody. Domnívá se, že tak hájí odkaz listopadu a celého porevolučního vývoje v zemi. Nepochopil, že se minul s dobou.

Nevidí socio-ekonomický propad obyvatelstva země, na němž jako člen vlády Mirka Topolánka participoval. Nevidí, že se étos sametové revoluce vyčerpal. Nevidí, že svět už není černobílý. A proto nelze stavět politický program pouze na odkazech k minulosti. Bursík postrádá vizi společnosti. Pouze se ohlíží přes rameno a hledá devadesátá léta. Přejme si, aby se ještě dlouho rozhlížel a mezitím mu ujel vlak.