Nákladové nádraží? Žádejme nemožné

Nákladové nádraží Žižkov navštívilo za poslední dva roky sto tisíc lidí. Hotov je management plán jeho konverze na kulturní centrum. Je tedy čas zahnat developera, začít jednat o výkupu pozemků okolo městem a o jejich přeměně na veřejný park.

Trochu příjemně a trochu nepříjemně mne letos překvapila četba předvolebních materiálů TOP 09 a ČSSD na Praze 3. Příjemně tím, že se oba naši koaliční partneři hlásí k zachování budovy nákladového nádraží a dokonce ke kulturním aktivitám, které tam spolu s mnoha subjekty z oblasti kultury už druhý rok vyvíjíme. Vzpomínám totiž ještě, jak jej chtěla starostka Vladislava Hujová před dvěma lety nerozborně s ODS bourat. Nepříjemně tím, že se k úspěchu obratu ve vývoji nejen budovy, ale celého území nákladového nádraží hlásí najednou jaksi všichni, jako by byl hlavně jejich. Ale tak to chodí nejen v politice.

Budova jako kulturní centrum
Připomeňme krátce, než nastíníme, jak dál, co jsme ve věci nádraží a okolí už udělali. Zelení na Praze 3 sledovali vývoj na nádraží od roku 2006, kdy poprvé zasedli v místním zastupitelstvu. Opakovaně jsme se stavěli proti výstavbě tzv. Jarovské spojky, tedy čtyřproudého protažení Olšanské ulice na městský okruh, kterému měla budova nádraží ustoupit. Teprve na sklonku roku 2010 jsme však s dalšími lidmi zejména z okruhu Galerie Jaroslava Frágnera založili sdružení s provokativním názvem Tady není developerovo. Vytkli jsme si tehdy tři základní cíle: otevřít veřejnou debatu o tomto území a dalších podobných v Praze, prohlásit budovu nádraží památkou a tím zabránit výstavbě oné dálnice a vyhlásit na budoucí podobu území mezinárodní urbanistickou soutěž.

K prohlášení budovy kulturní památkou došlo v roce 2013, nově už za podpory radnice Prahy 3, neboť jsme tuto změnu prosadili do koaliční smlouvy. Od toho okamžiku jsem z pověření Rady městské části zahájil několik paralelních aktivit.


Zelení se opakovaně stavěli proti výstavbě tzv. Jarovské spojky, tedy čtyřproudého protažení Olšanské ulice na městský okruh, kterému měla budova žižkovského nádraží ustoupit. Foto autorka Iveta Kopicová, tadynenideveloperovo.cz

Zaprvé jsme na nádraží začali spolupořádat kulturní akce. Konalo se tu Prague Biennale, Designblok, odehrálo se několik desítek divadelních představení pod patronací divadla Letí i jiných souborů, pořádají se zde koncerty všech hudebních žánrů, proběhl festival o veřejném prostoru Landscape, v premiéře se promítal film z koprodukce České televize Gottland a mnoho dalšího. Celkově navštívilo nádraží za oba ročníky cca 100 tisíc lidí. Z letošní výroční zprávy, kterou právě dokončujeme, plyne, že s příspěvkem 1,9 milionu z rozpočtu Prahy 3 na letošek jde v poměru k návštěvnosti a množství i kvality akcí o jednu z nejekonomičtějších kulturních „institucí“ v zemi. Jde, řekneme, o využití dočasné, jehož cílem je budovu oživit, přitáhnout k ní pozornost a dělat tam svěží věci.

Zadruhé jsem začal oslovovat ředitele významných kulturních institucí, vodit je na nádraží a získávat je pro plán dlouhodobější, tedy plán proměny nádraží na kulturně-vzdělávací centrum. Desítka jich zájem o účast ve společném projektu do dnešního dne přislíbila, jsou to mj. Národní filmový archiv, Městská knihovna v Praze, Muzeum hlavního města Prahy, Národní galerie, Národní památkový ústav, Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Designblok, nejnověji Zkušebny (projekt, který získal svému tvůrci ocenění Živnostník roku 2011). Je jasné, že nikdo nemůže budovu v budoucnu vlastnit, rekonstruovat ani provozovat sám, hledáme, jak to bude možné společně.

Zatřetí jsem prostřednictvím Rady městské části společně s vlastníkem budovy zadal – a zde, ano, šlo prvotně o nápad starostky Hujové – vznik tzv. Master management plánu. Jeho zadání jsem formuloval tak, aby nám i vlastníkovi přinesl informace o právních možnostech převodu, odkupu či jiné formy nabytí budovy výše zmíněnými institucemi prostřednictvím jejich zřizovatelů, jedná-li se o příspěvkové organizace (např. hlavního města či Ministerstva kultury), o stavebně-technických problémech budovy a její případné rekonstrukce jako kulturní památky a konečně o ekonomické náročnosti konverzního projektu a jeho udržitelnosti. Tato „cestovní mapa“ již existuje. Na stůl ji dostane nové vedení radnice po volbách.

Území okolo: obchoďák a věžáky?
Budova však není to jediné cenné pro budoucí rozvoj Prahy 3 v této lokalitě. Jde samozřejmě též o pozemky okolo ní. Smlouva mezi vlastníkem, tj. Českými dráhami, a developerskou společností Sekyra group o vzniku akciové společnosti Žižkov station development, v níž mají dráhy podíl 51 % a Sekyra 49 %, stanoví, že po změně územního plánu (dnes je zde stavební uzávěra) Sekyra musí budovu nádraží od drah koupit a poté může stavět, za každý zastavěný metr čtvereční zaplatí 16tis.

Postupuji „step by step“. Nejprve zabránit výstavbě Jarovské spojky. Pak prohlásit budovu památkou. Pak ji dát dočasné využití. Přitom hledat trvalé. Nyní je řada začít se podstatněji zajímat i o pozemky.

Ani v této věci jsme ovšem nezaháleli, neboť byla přepracovávána studie ke změně územního plánu, nově od ustavení nyní dosluhující žižkovské radniční koalice ne už podle návrhů Sekyra group, ale městských urbanistů z Institutu plánování a rozvoje (IPR, dříve Útvar rozvoje města). Zastihli jsme však se svým zadáním z Prahy 3 IPR dosud ve stadiu přerodu a výsledný podklad ke studii je vysoce podprůměrný. Přestože jsme jej se značným sebezapřením počátkem letošního roku doporučili k dopracování, myslím, že je třeba se od něj odpoutat a začít na území ještě znovu a ještě lépe. IPR, jehož proměnu primátor Tomáš Hudeček mezitím vcelku zdařile dokončil, to dnes už uznává také. Zástavba, kterou IPR na území navrhl, je stále nepřiměřeně rozsáhlá.

Souběžně jsme dosáhli zásadního obratu v postoji radnice k výstavbě na pozemcích tvořících severní součást území nádraží při ulici Jana Želivského, kde dosud funguje překladiště. Minulé vedení radnice zde opakovaně podpořilo výstavbu obrovského komerčního centra, dvakrát většího než Palác Flora, které by sem však podle dopravních studií přivedlo až 5 tisíc nových aut denně. Stavba byla navíc umístěna stavebním úřadem Prahy 3 v rozporu s tzv. výjimečnou přípustností. Městská část Praha 3 je tak jednou z prvních, které se soudí s vlastním stavebním úřadem o nezákonnost tohoto umístění. Ministr kultury navíc před několika týdny na mé odvolání odebral stavebníkovi, společnosti Discovery, i potřebný souhlas památkářů.

Po kmotrovi ať odejde i developer
S plnou zodpovědností mohu myslím dnes z důvodu všeho výše uvedeného, že největšímu rozvojovému území na Praze 3 věnujeme plnohodnotnou pozornost a zásadně jsme zažehnali bezprostřední hrozby nekontrolovatelné mnohapatrové výstavby, řešení dopravy městskou dálnicí i příliv dopravy nové.

To však nestačí a volby jsou příležitostí k tomu, chtít při zatlačování developera znovu víc. „Ask for more“, radí například i slogan společnosti Coca cola. Do programu koalice Žižkov (nejen) sobě i Trojkoalice zelených, lidovců a starostů do magistrátu jsem prosadil bod, že povedeme jednání s vlastníky pozemků na nákladovém nádraží o jejich výkupu městem společně s městskou částí Praha 3. Bude-li možný převod bezplatný, tím lépe. V žádném případě však nepočítám s tím, že bych podpořil, aby se developer Sekyra zbavil budovy, tedy „nákladu“ svého stavebního projektu, převodem na ministerstvo například a na pozemcích vesele stavěl, jak si předsevzal. Z dosavadních informací si však myslím, že bezúplatný převod nebude možný. Nákladové nádraží má být územím ve veřejném vlastnictví – jako celek.

Vize sdružení Tady není developerovo, kterou konec konců postupně přebírá radnice Prahy 3 a skrze memorandum o konverzi nádraží na kulturní centrum částečně i Ministerstvo kultury a Hlavní město Praha, jde proto dál a obsahuje vedle kulturního centra proměnu většiny okolního území ve volný park. Ne drahý na zřízení i údržbu se sypanými cestičkami a fontánami, ale park v postindustriální krajině, tzv. krajině z druhé ruky. Na Landscape festivalu jich podobných z jiných evropských velkoměst bylo k vidění několik. Ano, výkup nebude zadarmo, ale i nový park je investice a nevzpomínám si, že by některá část Prahy nebo hlavní město samo v minulosti vykoupilo nějaké pozemky, aniž by je chtělo zpeněžit, ale s cílem zásadně zlepšit kvalitu života na svém území. Naše vize je právě taková a jsem přesvědčen, že předchozí kroky ukazují, že žádat nemožné je předpokladem jeho uskutečnění. Tady není developerovo!

Autor je kandidátem koalice Žižkov (nejen) sobě na starostu MČ Praha 3.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.