Jak nám vnutili Blanku

Tunel Blanka je černou stavbou a to ještě z jiného důvodu, než tvrdí primátor Hudeček. Celý projekt byl prosazen nezákonně a za porušení povinnosti zahrnout občany do povolovacího procesu, navíc občané o něm nebyli ani řádně informováni.

Tunelový komplex Blanka není jen velký tunel na peníze, které Praha už nemá nebo nechce platit. Je to především ilegální stavba, která se neměla nikdy stavět. Blanka byla od začátku černou stavbou, a to ještě z jiného důvodu, než kterým argumentuje primátor Tomáš Hudeček.

U tohoto mamutího komplexu nebylo totiž nikdy provedeno posouzení vlivu na životní prostředí (EIA). A to přesto, že zákon o posouzení vlivu na životní prostředí je součástí našeho právního řádu od roku 1992 a že se na nás od vstupu do Evropské unie vztahuje závazná unijní legislativa o EIA.

Blanka sestává ze souboru více než dvaceti sedmi dílčích staveb - nový most v Troji například je jen jednou z nich. Každá by sama o sobě měla či má být podle zákona posouzena z hlediska vlivu na životní prostředí, a co je důležité, má se tak stát za účasti veřejnosti.

Zdá se to neuvěřitelné, ale nikdy nebyl zkoumán, doložen a posouzen dopad tunelového komplexu Blanka, jedné z největších veřejných staveb v ČR, na životní prostředí a na zdraví lidí. Vedení města za primátora Pavla Béma přitom Blanku velmi agresivně protlačovalo s tím, že má údajně zlepšit kvalitu života Pražanů.

Toto tvrzení však Bémův magistrát, investor ani stavebník nedoložil jedinou studií, žádnými vědeckými čísly, která by demonstrovala výsledné zlepšení kvality ovzduší, snížení prašnosti, hlučnosti či nemocnosti obyvatel. Blance padlo za oběť bez EIA přes tisíc stromů, mezi nimi mnoho staletých velikánů.

Stavba byla bezohledně prosazena za použití demagogické argumentace, obcházení zákonů a klamání občanů i UNESCO, které Prahu vede na seznamu světového kulturního dědictví. Strany, které byly na stavbě Blanky zainteresovány, se nezdráhaly zinscenovat i rafinované akce, které měly od stavby odpoutat pozornost a umožnit její nerušené zahájení.

Kaplického „blob“ na Letné jako kouřová clona
Celonárodní pozdvižení kolem soutěže na stavbu nové Národní knihovny v cípu Letenské pláně bylo jednou z takovýchto akcí. Vítězný „blob“ Jana Kaplického rozdmýchával vášně, které živil i tehdejší prezident Václav Klaus. Soutěž a její vyhodnocení však provázely neregulérnosti. Magistrát hlavního města Prahy mimo jiné v průběhu soutěže změnil rozložení pozemků.

Světový architekt Kaplický nakonec během sporů po zastavení projektu zemřel na infarkt. Položení plánů na sebe ukazuje, že jeho zelený „blob“ s fialovými puntíky by se nikdy na Letnou nevešel, podzemí chobotnice by kolidovala s tunelem. Pozornost veřejnosti byla však v roce 2007 upoutána knihovnou a Metrostav mohl zatím v klidu začít v témž místě rozrývat Letenskou pláň pro Blanku.

Jak zachraňovali Letnou před žraloky
Ve stejné době se objevilo hned několik dalších silně medializovaných projektů pro území Letenské pláně, které od stržení sochy Stalina roku 1962 žádný výrazný stavební ruch nezažilo.

Proti obskurním plánům postavit v soklu po Stalinovi akvárium se žraloky a zvětšit stadion Sparty na Letné na Národní fotbalový stadion vyrazila do ulic s emotivní kampaní Strana zelených. Ani slovo o Blance, proti žralokům však nasbírala podpisy Václava Havla a řady dalších důvěřivých intelektuálů.

Strana zelených byla v té době členkou koaliční vlády ODS a zasedala s ODS také v Radě hlavního města Prahy a v Radě Prahy 7, kam Letná spadá. Primátor Bém se mezitím odstěhoval z těsného sousedství Letenské pláně do Vokovic.

Jak vodili za nos UNESCO
Bémův Magistrát umístil stavbu Blanky v délce jeden kilometr přímo na území Pražské památkové rezervace (PPR), chráněné jako světové kulturní dědictví UNESCO. Tunelovat se mělo pod barokními hradbami na severní hraně Pražského hradu a obří výjezd z Blanky byl umístěn přímo mezi bastiony pod okny budovy ministerstva kultury. Jak od této troufalosti odvést pozornost? Lišácky.

Státní orgány informovaly UNESCO o plánech developerů postavit na pankrácké pláni na jihu Prahy, daleko za hranicemi PPR, dva mrakodrapy a pozvaly vysokou delegaci UNESCO do Prahy. Hostil ji primátor Bém a ministr kultury Václav Jehlička. Delegace probrala věžáky, ale vystavila zároveň Praze oslnivé hodnocení za ochranu historického jádra města. O Blance, která se v té době hloubila na opačné straně Prahy, hosté vůbec nic netušili.

Informovali jsme UNESCO o tom, že jim byla zatajena stavba největšího městského tunelu v Evropě, která zničí mj. několik hektarů starobylé zeleně i barokní zdivo hradeb přímo na území světového kulturního dědictví. UNESCO bylo rozhořčeno, přijelo do Prahy znovu – a česká strana je zaměstnala řadou jiných projektů: od tunelu za Muzeem přes rekonstrukci Karlova mostu po Václavské náměstí a historická nádraží.

UNESCO správně žádalo, aby nebyla zprovozněna Blanka, dokud nebude dokončen Pražský okruh. Ale pak se vše začalo ztrácet v matení pojmů „severozápadní spojovací silnice,“ „východní dálnice,“ „severojižní dálnice“. UNESCO zjevně pozbylo orientaci a přestalo Blanku ve svých zprávách zmiňovat.

Pohrdání občany
Nejenom, že byl celý projekt Blanky prosazen nezákonně a za porušení povinnosti zahrnout občany do povolovacího procesu, občané o něm nebyli ani řádně informováni. Na internetových stránkách tunelu Blanka nebylo možné najít úplné a pravdivé informace. Vizualizace povrchu jsou tam dodnes pouze kusé, žánrové a nepravdivé.

Detailní nákresy, kudy tunel přesně povede a kde budou výduchy zplodin, byly k nahlédnutí pouze v informačním centru na staveništi, otevřeném jen několik hodin v týdnu. Zažili jsme tam výklad mluvčího Metrostavu Františka Poláka o stavu prací, jen abychom poté výhledem z tribuny Sparty zjistili, že si zcela vymýšlel.

Odpor občanů proti megalomanské Blance byl od začátku obrovský. Kolem roku 2000 se spojilo mnoho desítek občanských sdružení a jiných nevládních organizací do iniciativy SOS Praha, která proti Blance protestovala. Dosáhla nakonec v prosinci 2005 svolání mimořádného zastupitelstva Prahy 6, které však dopadlo bez výsledku.

Zkoušeli jsme poté ještě se skupinou přátel přijít nepravostem kolem tunelu Blanka na kloub s peticí „Chceme pravdu o tunelu“. Připravované noviny o tunelu však nevyšly, náš kolega grafik tragicky zemřel. Dál už jsme neměli energii.

Nyní se zdá, že tuneláři mohli narazit kvůli své nenažranosti a neustálému prodražování projektu. Je důležité, aby pravda o tunelu Blanka, o protiprávnostech, které jej provázejí, vyšla konečně najevo. A aby byli konkrétní viníci pohnáni k zodpovědnosti. Aby se poctivě spočítalo, jestli stále není rozumnější tunel zastavit a nikdy nezprovoznit. Je to výzva pro primátora Tomáše Hudečka a orgány činné v trestním řízení. Držíme palce.

Věnováno Ivanu Hozákovi in memoriam

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.