Kdo jinému jámu...

V Praze vzniká od voleb 2010 již třetí většina. Pokud nastane nějaká forma spolupráce TOP 09 a ČSSD, vystřídají se zde všechny matematicky možné koalice. Vývoj komentuje bývalý pražský primátor Jan Kasl.

Když v říjnu 2010 zvítězili v pražských volbách ti, kteří si „vzali Prahu na triko“ s více než třiceti procenty hlasů a 26 zastupiteli, čekal jsem jistě nejen já, že se po osmi letech Bémovlády pražská radnice změní – a to navzdory likvidaci „menších“ kandidátek v důsledku účelového rozdělení Prahy na sedm volebních obvodů.

Přestože lídr ODS – z kouzelného Šťastného klobouku vytažený porodník Svoboda – chtěl s ex-guvernérem Tůmou chodit krást koně, dobře věděl, že by v této dvojici hrál při nejlepším druhé housle: ODS má v zastupitelstvu pouze dvacet členů. Zato ruka podaná vděčným soudruhům ze socdem, kteří získali čtrnáct křesel, mu zajišťovala zlatý řetěz na krku.

Vyšachovaný vítěz voleb TOP 09, i stejně rychle spoluhráči vyautovaný lídr sociálních demokratů Dienstbier, byli vytlačeni do opozice, Jiří Dienstbier poté znechuceně složil i mandát zastupitele. Zdeněk Tůma sice asi rok vedl finanční výbor, ale od voleb prakticky zmizel z veřejného dění – a ani v dnešní vypjaté situaci se veřejně neprojevil. Koalice odmítala TOPce přiznat pozici předsedy kontrolního výboru...

Jedinou alternativou by byla bývala okamžitá a velkorysá nabídka TOPky sociální demokracii, opepřená zatnutím zubů nad některými provařenými jmény z ČSSD. Tato koalice by ale byla bývala jako jediná mohla znamenat skutečnou změnu, a to v režii primátora Tůmy a většiny v radě pro TOP 09, která ale od počátku podléhala ideologickému klišé o nutnosti „pravicové koalice“ pro Prahu.

Na demonstrace proti koalici ODS – ČSSD na Mafiánském náměstí na podzim 2010 si dnes zřejmě nepamatuje asi jen čerstvě odvolaná radní Udženija a ex-primátor Svoboda, ohánějící se aktuálním „pučem TOP 09“ vůči ODS, aniž si připomínají rok a půl starý puč části ODS vůči sociálním demokratům.

Velká koalice se od počátku sice zaklínala protikorupčním étosem, ale mezi pravověrné zastánce post-Janouškovské „nové politiky“ ODS patřili pánové Hurda a Pecha proslulí z Prahy 3, exstarosta Prahy 8 Nosek či starosta Prahy 4 Horálek.

Primátora do ODS prý přivedl fantom Hrdlička, takže pro znalce zákulisí pražské politiky fakticky jen jedna parta kmotrů vystřídala druhou a přibrala si k očistnému procesu pány Březinu, Hulinského, Ludvíka... a posléze i znovu na milost vzatého Pocheho. Čtenáři DR nepotřebují „prokliky“ u každého z uvedených s výčtem jejich kauz, protože je za léta působení v pražské politice znají.

Nechci upírat odvolenému primátorovi Svobodovi počáteční vůli něco v pražské politice ODS změnit, ale skutečné výsledky jsou sporné. Odstavení některých protivníků nebylo ani tak důsledkem „nové politiky“, ale změn ve fungování policie a především státních zástupců. Odposlechy „Kolibříka“ s „Mazánkem“ se staly klasikou, a to přesto, že v jejich důsledku ani jeden z obou protagonistů neskončí za katrem.

Po roce velké koalice a poměrně aktivní opoziční politiky TOP 09 se ukázalo, že křehká matematika 20 ODS + 14 ČSSD = většina v Zastupitelstvu Hlavního města Prahy o dva hlasy přestává fungovat a primátor – machiavelisticky mistrně vyjednal za zády celé ODS přestup „modrého týmu“ do nové koalice s TOPkou.

Převrat s ním upeklo jen osm věrných, ale ostatní z klubu se pod tlakem okolností a s vidinou udržení moci a vlivu na toky pražských miliard poměrně rychle přidali. Vítězem změny nebyla TOP 09, ale primátor Svoboda a jeho čtyři věrní v radě, kteří si udrželi své židle. Navíc další tři z ODS získali nad míru dobře placená místa předsedů výborů a hlasování koalice získalo novou matematiku 26 + 9, občas sice jen + 7, ale stále nadpoloviční většinu.

Po slibném rozjezdu koalice, plném euforie na obou stranách, se ale již do léta 2012 začaly ukazovat všechny slabiny tohoto spojení, jak primátor Svoboda postupně ztrácel podporu a hlasy. Přestože změnu koaličního partnera v listopadu 2011 lze označit za velmi nestandardní operaci, udržení pěti křesel v radě a jeho primátorského křesla mu ještě pomohlo získat i předsednictví pražské ODS.

V městské radě a v klubu mu ale ani tato funkce příliš nepomohla – spory nejen s náměstkem Noskem a dalšími členy klubu pravidelně přicházely a odcházely; zainteresovaní líčili spolupráci takto: rozpad koalice na úterní radě, přerušené body, odložená hlasování, poté smírčí řízení ve čtvrtek, slib věrnosti v pátek s novou krizi další úterý.

Rada se stala prakticky nefunkční a řešení vršících se zásadních problémů se stále odsouvalo. Odpovědnost za úhradu financí za úsek městského okruhu, eufemisticky zvaný ženským jménem Blanka, si přehazoval Svoboda s Noskem dokonce formou dopisů. Deklarovaný úspěch spočívající ve snížení ceny Blanky o dvě miliardy je pouze osekání nákladů, které budou muset být vynaloženy následně, jen pod jinou hlavičkou.

Odvolání Svobodova ředitele pražského dopravního podniku Vladimíra Liche odstartoval „blbec z Horní Dolní“ Vodrážka, bohužel mu v tom sekundovala TOP 09, protože nedokázala rozlišit relativně nepodstatné přehmaty a neobratnost zřejmě nekompromisního a v Praze nezapleteného manažera Liche od jeho přínosu k rozkrytí všech tunelů z Dvořákovy a Bémovy éry.

Konflikty se stupňovaly od konce minulého roku a vyvrcholily nedávnou výpovědí koaliční smlouvy ze strany TOP 09. Není se tomu moc co divit, pohár trpělivosti prostě přetekl. Pražská TOP 09 v uplynulém období prokázala značnou míru naivity, diletantství a neschopnosti při řízení města – je to daň za malou zkušenost zvolených zastupitelů a také důsledek obrovské ztráty energie, času a úsilí na vnitrokoaliční souboje.

Přesto například náměstek Hudeček odvedl obrovský kus práce při prosazení změny plánování rozvoje města, a to navzdory písku sypanému do nového soukolí od starých bardů z ODS. Přesto se tento řez jeví jako hodně odvážný a pokud nebudou následovat jasné důkazy nekompetence a přehmatů odvolaných členů rady za ODS, může se „státnické převzetí odpovědnosti“ stát pro TOP 09 břemenem do příštích voleb. O spolupráci se zkompromitovanou ČSSD nemluvě.

V důsledku víru v městské kase způsobenému financování nezodpovědně rozjetých dopravních staveb a dalších projektů typu Opencard, městské wifi zdarma, IT systémy atd. si městské části oprávněně stěžují na minimální investice do infrastrukturních projektů na svém území. Město fakticky zastavilo všechny další akce kromě městských mega akcí.

V této stále více se komplikující situaci se postupně projevovala primátorova neschopnost porozumět řízení města, rozlišit podstatné od podružného a z hlediska priorit města nedůležitého – mám na mysli například údajně oceňované iniciativy primátora ohledně nové koncertní síně pro Prahu, dostavby Staroměstské radnice, bourání bývalého Federálního shromáždění či srovnávání hypertrofované novostavby v ústí Revoluční ulice s Tančícím domem...

Diskuse o dostavbě Mariánského sloupu (aspoň existuje replika financovaná partou nadšenců) či Krocínovy kašny (ta prakticky neexistuje než na starých rytinách), a další vystoupení víc a víc naznačovala, že primátor se dostává mimo reálný pohled na řešení chodu města. Jeho iniciativa na převzetí čtyř pražských nemocnic od státu do plné odpovědnosti města pak narazila již i u vlastních poslanců...

Množství zadaných auditů, kterými se primátor ohání, bohužel ještě nic nevypovídá o vyřešení auditovaných problémů – pro skutečné změny ve financování města, řízení městských organizací a především Dopravního podniku Praha by pak musela existovat skutečná vůle a silná podpora v zastupitelstvu. Zadání právních služeb za desítky milionů z volné ruky minulý rok působí jako čiré zoufalství, stejně jako v opačném gardu vnímaná neschopnost obstarat si rychle řádné právní posouzení další existence nejdražší tramvajenky na světě Opencard a řešení spolupráce s firmou Haguess.

Nezkušenost, nebo jak to nazvat, radní Vorlíčkové i celé rady v prosinci 2011 způsobila vznesení obvinění vůči deseti členům koaliční rady – v této kauze obviněných zcela absurdně. Přesto i případ Opencard svědčí o kvalitě fungování radnice. Bémově partě se za osm let podařilo magistrát částečně rozložit a obsadit věrnými, ne ovšem výkonnými úředníky.

Ti, kteří zde chtějí kvalitně pracovat – a není jich málo, jsou velmi často dost zoufalí z výkonu politické reprezentace, neboť ta se nakonec ani nedokáže kvalifikovaně bránit výpadům bývalého primátora Béma, vychutnávajícího si právo zastupitele vystoupit na plénu k jakémukoli tématu. Jeho poslední škodolibé reakce jsou skutečné chucpe - za hranicí normálu se ovšem pohybuje i pan Janoušek, který se v posledních dnech prezentoval v médiích jako velký havlovec...

Co dál? Jako Pražan si musím přát jediné: TOP 09 vyjedná za snesitelné ústupky (pašalíky pro členy ČSSD v městských organizacích) podporu své jednobarevné rady a primátorský post převezme krizový manažer – tedy ex-guvernér ČNB Zdeněk Tůma, který obětuje na rok a půl svou pozici a příjmy v KPMG pro město, jež si ve volbách 2010 „vzal na triko“.

TOP 09 může dokázat, že má právo na příští volební úspěch, a ODS i ex-primátor by neměli dostat šanci na roli „mučedníka“, protože tak se věci v Praze skutečně nemají.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.