Také jsem nabyla dojmu, že Lenka Klicperová zná jen nepatrný výsek kábulské reality (jenom kábulské, natož afghánské).

Kabul byl výstavní město - v první pol. 19. století
Kábul skutečně býval výstavní město a kulturně-politické centrum. Ovšem to bylo v první polovině 19. století.

Sňatek až v 18 letech - papír snese všechno
Provdat se lze až v osmnácti... No, papír snese všechno, i šestnáct let, i osmnáct let. Dětské sňatky jsou, bohužel, velice časté. Zákon - nezákon. Zejména na vesnicích, v kočovnických komunitách, na jihu a jihozápadě země častější než na severu.

Statiska a odhady počtu dětí u afghánských žen
Počet dětí na ženu může být podle "úhrné míry plodnosti" 5,5 dítěte. Ale mnoho žen zemře pro porodu. Takže ty šťastnější a silnější, ty zbylé porodí dětí o to více. A navíc za posledních třicet let neproběhlo jakékoliv celoplošné a hlavně skutečně podrobné a důvěryhodné sčítání lidu. Takže se jedná jen o odhady. Jak na straně UNICEF, tak na straně Lenky Klicperové. Hodně dětí, popř. porodů (8, 10, 12... i ke dvaceti) mají zejména ženy z venkova, z jihu a jihozápadu země, nikoliv však kočovnice.

Ach ten šátek, burka, hidžáb...
Málokdo si uvědomuje, že zahalování má ryze praktickou stránku - chrání před prachem a ostrým sluncem vysokokorských pouští. V létě, v zimě. Oni v Afghánistánu a Pákistánu chodí svým způsobem zahalení i muži. I oni si chrání obličej, nos a ústa.
Politikum se z toho stává v mírném pásmu, kde není potřeba chránit se před pouštním sluncem a prašnými bouřemi. Kde jde o ochranu cti žen a rodiny, vlastních pravidel a zvyklostí.
Zahalení dává v Afghánistánu a okolí ženám jistý status (= není k mání), mohou se pohybovat samostatně (v Pákistánu si žena v burce stopne tiráka a frčí, v Afghánistánu ženy ve skupině po dvou a více. popř. s hromadou dětí).
Po těchto "divokých" zemích se žena může bez potíží pohybovat (včetně Zápaďaček), pokud je vhodně oblečená. Lenka Klicperová se však příliš nepokoušela splynout s davem, a to ani v Kábulu.
Mj. ženy z komunit pastveců-kočovníků, kteří se pohybují mezi Íránem, Afghánistánem a Pákistánem, jsou známé tím, že jsou mimořádně samostatné a od rány. Za svým si jdou i několik tisíc kilometrů. Burku nenosí.
http://www.photographersdirect.com/buyers/stockphoto.asp?imageid=2641227

No, on taky bude málokterý životopis bohatší než životopis novinářky, spisovatelky a reportérky Petry Procházkové, ověnčené tolika cenami. Sama o sobě ostatně tvrdí, že její kariéra dosáhla vrcholu.
http://www.romanovodori.cz/interview/petra-prochazkova-kdyz-ve-valce-neni-voda-pije-se-coca-cola/

Děkuji za reakce.

@Kateřina Mičkalová: Ad "papír snese všechno": Myslím, že v oblastech, kde je většina obyvatel negramotná, ani ten papír potřeba není. Potvrzením o svatbě je kolektivní vědomí, že sňatek proběhl.

Co se týče oblečení, tak mi to tak taky připadalo. To oblečení, které tam měla na sobě, mi v pohodě stačilo v Maroku, klidně bych si ho vzala do Íránu, ale na Afghánistán mi přijde odvážné.

Lenka Klicperová jako aktuálně aktuálně http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/host/ . Zaujala mě odpověď na otázku jak se dívá na české ženy, které konvertují k islámu, kdy se omezila na konstatování, že je nechápe. A zrovna to mě zajímalo hloubš, škoda.

Tvrdí se, že to tam není zvykem. V každém případě je u nás hodně lidí narozených v Afghanistánu, kteří mají v českých dokumentech datum narození 1. ledna, což se píše tam, kde není přesné datum narození známo.

Petra Prochazkova o tomhle hovorila ve Vsechnoparty. V Afghanistanu (stejne jako v Iranu) maji svuj vlastni kalendar, a nez aby se nekdo na ambasade namahal prepocitavat ta data do gregorianskeho kalendare, pisou vsem Afghancum prvni leden jako datum narozeni :D

Sńatek v islámu je psaná právní dohoda mezi dvěma riody
Sňatek v islámu je právní smlouva (nikoliv svátost Bohem daná, jako v křesťanství). Takže se dohodne kdo komu co dá a kdy, SEPÍŠE SE TO, místní náboženský představitel to přečte přede svědky z obou rodů a je to. Novomanželé jsou svoji. To ovšem na často nizoučkém věku chotě nic nemění.
Zejména ženy pak kopii své svatební smlouvy pečlivě ochraňují (i když ji neumějí přečíst). Píše se v ní totiž, na jaké peníze má nárok v případě rozvodu/ smrti manžela.

K datu narození
Znát datum narození není v mnoha zemích světa obvyklé. Ani v Afghánistánu. Průšvih je s přijetím osoby do právního rámce státu - doklady si může kdokoliv sehnat u kopírky na rohu, ale potom mají také VŠECHNY doklady VŠECH takovou váhu v očích úřadů: pražádnou.
V některých rodech (bohatých, vzdělaných) se zapisují data narození chlapců (a pouze chlapců) do rodinného výtisku Koránu.
U běžných lidí je oblíbené "datum narození" - zejména na Blízkém Východě (Irák, chudší oblasti Sýrie, Jordánsko...) první červenec, případně sedmý červenec (ještě lepší, ale za to už je potřeba úředníkům připlatit víc). Sedmička je totiž šťastné číslo.
Jistou shodou okolností vím, že hned po skončení americké okupace Iráku mělo veškeré nově dosazené osazenstvo irácké ambasády v Praze narozeniny ve stejný den, právě toho sedmého července. Prostě banda lúzrú.
Nicméně v Afghánistánu se hraje taková celospolečenská hra na to, že ženy neexistují. Takže na nějakém datu narození nezáleží, když muži před muži nepřiznají, že by měli doma matku, manželky, sestry, nebo dcery. A jakpak takovým vydat úřední doklady, případně je sečíst při sčítání lidu, když jaksi veřejně neexistují?
Ptát se na to, jak se má manželka, matka... jakákoliv žena je naprosto nepřijatelné a urážlivé (i pro afghánce v Evropě, takže pozor).
Naprosté faux-pas je i ptát se na jméno nějaké ženy nebo je dále sdělovat. Takže jsem se při představování afghánským mužům omlouvala, že jim řeknu své jméno - a stejně o mně mezi sebou mluvili (z úcty!) jako o "té s brejlema".

To, jak popisujete svatby, je pouze islámský návod, jak by se to mělo správně dělat. Realita je taková, že muslimové si přizpůsobují islám svým podmínkám, nikoliv naopak. I v Súdánu je na venkově běžné, že se nepořizují žádné záznamy o svatbě (to mám od doktora Pelikána, který tam často pobývá a dělá Súdánu konzula v ČR).

Tak to poslouchám. Autorka přiznává, že před kameru jí vlezly některé ženy. Divím se, že sebekriticky nepřizná, že prostě nenatočila reprezentativní dokument.

Jinak vesměs standardní pindy. Hlavně ukazuje, že islámu nerozumí. A ani nevyvrátí jednomu tazateli, že v Iráku nežijí jen muslimové.

Docela se děsím toho avizovaného dokumentu o Iráčankách...

@ slečna Recmanová: tak, jak jsem to s těmi svatbami popsala, to skutečně chodí v Indii, Pákistánu, Afghánistánu a Íránu. Jen jsem to ve svém příspěvku nezmínila.
To, že se někde mezi muslimy nepořizují záznamy o svatbě, to jsem nevěděla, to je pro mne velké překvapení. Zejména vzhledem k tomu, jak obrovský důraz kladou ve výše zmiňovaných zemích na tu smluvní stránku věci.
(pod čarou: mám nějakou teoretickou i praktickou průpravu co se různých náboženství a života ve výše zmiňovaných zemích týče.)

V Afghánistánu (mezi Paštúny) je potíž dobrat se toho, kdy se něco přesně stalo. Zatímco mají poměrně přesnou představu o tom, ve kterou denní dobu se nějaká událost udála (což se odráží i v jazyce, který rozlišuje sedm denních a tři noční úseky - ale na Pákistánské straně je pojem o denní době přesto mnohem mlhavější), pojem o datu a roce je velice mlhavý.
Hraje v tom roli používání čtyř kalendářů (afghánský a perský, které se shodují, ale každý má jiné názvy měsíců, muslimský, který se od nich liší a má opět jiné názvy měsíců a západní, podle křesťanského letopočtu, nejméně rozšířený) a trojí soustavy názvů číslovek (afghánsko-perské, pákistánsko-urdské a poangličtělé). Takže když už si někdo vzpomene, že se něco stalo "na začátku roku", může to být na podzim, v lednu nebo v březnu.
To už je lepší dolovat, jestli byl ještě sníh, jestli už kvetly stromy, jak to bylo vzhledem k období půstu (ramadánu). Ale to je pouze přibližná trefa do ročního období, ne do roku, kdy se to stalo.
Myslím si, že Američané a koaliční vojáci v NATO v Afghánistánu obvinili spoustu lidí ze spousty činů a údajných lží neprávem (a potom to bylo rozmáznuto v západních médiích), protože docházelo ke ztrátě imformací "v překladu" v obrovském měřítku.