V minulém roce se mezi českými divadly objevilo nové uskupení pod názvem Body and voice band. Jejich první inscenací byla Vojna Emila Františka Buriana, jehož jméno je ikonou české divadelní avantgardy. Vojna je protiválečná jevištní montáž, kterou její autor E. F. Burian uvedl v roce 1935 ve svém tehdejším Déčku. Zopakoval ji v roce 1954 v témže divadle — poprvé byla protiválečným varováním, podruhé obrazem strašlivé bilance.

Body and Voice Band uvedl syntetické dílo v divadle DISK. Burianův scénář je sestaven z lidové poezie sebrané Karlem Jaromírem Erbenem a zhudebněn výsostně moderním, originálním způsobem, jaký má obdobu jen v největších dílech světové hudební moderny jako jsou například Orffova Carmina Burana.

Režisérka Jaroslava Šiktancová s choreografem Martinem Packem pracovali až na drobné výjimky se studenty nejvyššího ročníku činoherního herectví DAMU. Na inscenaci se mimo jiné ukázalo, jak všestranně jsou mladí herci připraveni — zvládají nejen mimořádně náročné pohybové a taneční řešení, ale i zpěv jak ve sboru, tak v sólech.

Při premiéře v Disku působila inscenace jako svěží dílo nabité energií mladých těl a hlasů, jako pocta české divadelní avantgardě. Nepoznalo se, zda herci jsou stejně dobří i v tom, co především vyžaduje činoherní herectví, tedy ve výkladu postavy a interpretaci dramatického textu, ale o to nešlo ani Burianovi, dnešním pokleslým jazykem by se dalo říci „o tom Vojna není“.