Po dlouhé době jsem četla slovenský román a viděla slovenské neoficiální divadlo. Román jsem vybrala pro četbu na pokračování na Vltavě v týdnu, který je věnován Slovensku. Býval to vždy týden počínající 28. říjnem jako připomínka toho, že jsme mívali společný stát a že se k němu kulturně stále hlásíme. Letos je z nějakého provozního důvodu slovenský týden až na počátku prosince, čímž jeho symbolický význam padá, ale věřme, že týdenní dotyk se slovenskou kulturou nám to společné stejně připomene. 

I když — podle toho, co jsem slovensky četla, připomíná slovenská literatura spíš stále víc to, co máme odlišné. Což je, upřímně řečeno, mnohem zajímavější a pro mě, která jsem ještě vyrostla v naprosto samozřejmé česko-slovenské dvojjazyčnosti, stále znovu překvapivé. Uvědomuji si, že jsme byli vychováváni v tom, že jsme dvě jen jazykově trochu odlišné podoby téhož národa — a to nejsme.

Záminkou pro to, abych vybrala jako četbu na pokračování pro slovenský týden na stanici Vltava román Pomocník, je fakt, že letos v dubnu zemřel jeho autor, Ladislav Ballek (nar. 1941), dlouholetý velvyslanec Slovenské republiky v republice české. Pomocníka jsem znala z jeho dramatizované podoby, v níž se hrál v 90. letech — už tenkrát se mi líbila hra i inscenace, ale publikum nebylo na téma zvědavé, inscenace Městských divadel pražských zapadla.

Román Pomocník se odehrává ve fiktivním městě Palánk (ve skutečnosti Šahy) na jihu Slovenska, uchváceném Maďary, kteří odtud po válce uprchli a na jejich místa přišli Slováci z horských oblastí. Řezník Štefan Riečan je jedním z nich. V přiděleném řeznictví na něj čeká pomocník jeho maďarského předchůdce, kterého si Riečan u sebe přes varování dosídleneckého úředníka ponechá.

↗

Román Pomocník pojednává o řeznickém pomocníkovi, který v čase potravinových lístků kšeftuje s pašeráky, s horaly, vesničany z okolí. Foto Commons.wikimedia.org

Pomocník se mu za to bohatě odvděčí — během krátkého času ho svojí řemeslnou zdatností, ale hlavně schopností šmeliny a černého obchodu zahrne bohatstvím, postupně mu však zničí život. Anatomie maloměsta a maloměšťáctví s jeho touhou po luxusu a okázalosti, ale zejména vystižení vášně pro kšeft, v němž se musí jít stále dál, obchodník, kterému se daří, nesmí nikdy mít dost, protože musí neustále úspěšně konkurovat a konkurence nespočívá jen v obchodní zdatnosti, ale i v životním stylu, vlastnictví, reprezentaci.

Pomocník v čase potravinových lístků kšeftuje s pašeráky, s horaly, vesničany z okolí — a jeho mistr s rodinou se postupně začleňují do „lepší“ městské společnosti. Román je rozmáchlý doširoka, spisovatel v něm věnuje pozornost celému městu, jeho kavárně, železniční stanici, řece, školám, korzu, parkům, ulicím, zastavuje se u mnoha detailů — a všechno to poválečné bohatnutí a postupné tloustnutí měšťanstva v čase bez pravidel se odehrává se stálým čtenářovým vědomím, že to vše hned na začátku roku 1948 rázem skončí.

Je to také trochu příběh „o rybáři a jeho ženě“ — řezníkova žena chce stále víc, manželem postupně pohrdá, nakonec se ujme kšeftu sama a s pomocníkem už bezuzdně budují bez ohledu na mistra Riečana ten nejodpornější, krutý a necitelný model lidské existence, v němž už není místo pro nic jiného než kšeft, majetek a vnější zdání.

Ladislav Ballek napsal svého Pomocníka v 70. letech 20. století jako realistický román o časech dávno minulých, jako románovou fresku v nejlepší tradici velkých mistrů, formou ve své době možná už trochu anachronickou tím množstvím detailů a zastavení, která však poskytuje nedocenitelný obraz zobrazovaného místa a času.

Čteme-li ho dnes, vidíme tak ostrou studii poživačné mentality a touhy zdvihnout se z nízkého postavení (pomocník Lančarič je bezprizorný sirotek) do nejvyšších maloměstských vrstev, v nichž ovšem chybí kultura. Nově příchozí obyvatelé Palánku svou původní lidovou kulturu zavrhli a u té vyšší měšťanské umějí napodobit jenom povrch.

Nejvýmluvnější metaforou tohoto procesu je postupná proměna řezníkovy ženy Evy z hezké pracovité a bystré hospodyně, která přijíždí do Palánku v kroji, v záletnou, zlou a v každém ohledu nenasytnou paničku a obchodnici. Ale výmluvné je i zobrazení toho, jak pomocník s řezníkovou ženou využívají šance v době, která je zmatená, plná obav i očekávání, v níž panuje touha po požitcích ve válce odpíraných a před ní nepoznaných.

Člověk to čte a říká si — no jistě, takhle, jen v trochu jiných kulisách, to probíhalo i po roce 1989, přece se všichni ti majetku a postavení lační řezničtí pomocníci neztratili za čtyřicet let socialismu z povrchu země, tyhle povahové vlastnosti přece lidé obecně mají a jsou-li puštěny ze řetězu, projeví se. I krutost, metaforizovaná řeznickým povoláním pomocníka a obchodem s masem, se člověku připomene vzpomínkou na objednané vraždy a únosy slovenských politiků a jejich rodinných příslušníků.

Vlastnosti jako nezdolnost, odvaha, zdatnost, které vnímáme jako kladné a sympatické, se v románě ukazují jako nástroje špatného díla. Ballekův Pomocník má ve slovenské literatuře podobný význam jako v české román Vévodkyně a kuchařka Ladislava Fukse.