Někdo se dívá

Současná obecně akceptovaná metoda, jakou zpravodajství zachází se smrtí, je hluboce za hranicí obyčejné slušnosti. A nemusí k tomu padnout ani kapka krve.

Ukradli mu svobodu, a pak mu ukradli poslední moment, k němuž na tomto světě směřujeme. Vzali mu možnost dát najevo strach nebo se usebrat, i když lidé často umírají nečekaně a na poslední věci tedy nedojde. On ale věděl, že zemře. Namířili mu do obličeje kameru, přinutili ho říci cosi ohavného, jakousi ideologickou výhrůžku, a pak tohle všechno, co tomu muži ukradli a vnutili, poslali na cestu kolem světa.

Popravu, jaké padl za oběť novinář James Foley, jsme zakrátko viděli znova. Totéž žoldácká chátra z Islámského státu provedla novináři Stevenu Sotloffovi. A teď i humanitárnímu pracovníkovi Davidu Hainesovi. A jejich vyděračská videa se do našich zpravodajských sítí vpletla se stejnou samozřejmostí a péčí, jakou redakce věnují návodům na pěstění hyacintů či přípravu domácí sekané. Stačí kliknout, že? A přečkat reklamu na autobazar – tohle byl zvlášť pěkný pietní moment. Inu, Novinky, ty jsou vždycky o krok napřed.

Je pravda, že technický akt, při němž ti muži přišli o život, jsme neviděli – pokud tedy někdo z mně nepochopitelných důvodů nepátral na síti. Takové věci se v seriózních – či ještě polobulvárních – médiích ukazovat nesmí. Naše civilizovaná a co do důstojnosti hierarchizovaná média mají ohledy: ukáží nám vlastně všechno, o konci nelze mít pochybnost, ale etický kodex jim zavelí přistoupit k jistým dramaturgickým zásahům.

Mrtvá lidská těla se rozpixelizují, ale utrpení a pláč žen a dětí, to ne, to není krev, že ano; ani rozházené dětské hračky kolem trosek letadla nemůžou ničemu vadit. Nebo takový rozhovor s ženou, které zrovna zabili dítě.

„Televizi Prima se podařilo pořídit exkluzivní rozhovor s matkou zavražděné holčičky,“ řekl minulý týden do mikrofonu nepěkně intonující reportér této „rodinné“ stanice. Bulvár má dodnes žně, ta část lidské povahy, která by se chodila dívat na souboje gladiátorů do cirku nebo věšení a operace s gilotinou na náměstích se plácá po játrech s voláním po tvrdém trestu a starozákonní spravedlnosti.

Kdysi se prý o těchto věcech ještě vedly v redakcích debaty. Co ukázat, kolik toho ukázat, za jakých okolností, komu se tím může ublížit, komu naopak prospět, když se pravda ukáže taková, jaká je. Ale že máme ten internet, kde se stejně dá najít všechno, když se po tom hnusu člověk trochu pídí, jako by na tom už vůbec nezáleželo.

Aby nebyla mýlka: nevolám po cenzuře médií ani internetu. Ale možná by nebylo od věci přestat se schovávat za strojově-výrobní mód a „ustavičný souboj s časem“, tu vrcholnou výmluvu pro to, aby novinář nemusel přemýšlet o správnosti, vhodnosti nebo míře. Čím se pak odlišujeme od společenství, kde si neváží lidského života?

O zpravodajství za hranicí pornografie napsal na konci července 2014 výtečný článek Miloš Čermák. 

Poslední dobou vnímám pornografii ne jako surové zobrazování toho, co a jak lidé dělají a co se jim děje, ale jako na efekt vypočítané šmírování. Šmírování lidského utrpení, lásky nebo třeba jiné autentické emoce. Porno je to, na co kliknete, a pak se za to stydíte.

Dost často se stydím i za to, na co jsem pro jistotu neklikla. Ty popravy jsem neviděla; všechno o nich bylo řečeno textem a ilustrační fotkou. Od té doby hledám ostrov relativní čistoty v jímce mainstreamových zpravodajských kanálů, které o smrti a bolesti dokáží pojednat se základní pietou. Abych nemusela stát pod šibenicí s těmi, kdo se rádi dívají.

Netřeba asi dodávat, že vím, že mám smůlu.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Pk_photo

Pavel Krušina - Praha

Společenství, kde si neváží lidského života? Pondělí, 15.Září 2014, 10:39:9

Přibližně 18 000 zdravých dětí, zavražděných každý rok ještě v břiše mámy, by nejspíš usoudilo, že si moc lidského života nevážíme.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Zralost ke svobodě Pondělí, 15.Září 2014, 14:09:7

Zcela upřímně řečeno, jsou chvíle - při pohledu na jisté projevy naší společnosti, a to nejen té čistě mediální - kdy mám pocit, že znovuzavedení (socialistické) cenzury by bylo stále ještě menším zlem, nežli ten hnus, který se šíří bez jakýchkoli omezení, a bez jakýchkoli skrupulí.

Člověk současnosti si poskytl víceméně absolutní svobodu svého konání; aby pak dennodenně dokazoval, že není ještě vnitřně zralý na to, aby s touto svobodou dokázal opravdu odpovědně zacházet.

Ucelove davkovane porno. Pondělí, 15.Září 2014, 18:52:20


Obavam se, ze eticky kodex je az to posledni, co u vyse jmenovanych pripadu funguje slecno Valkova. Co vsak zcela jiste funguje, je medialni strategie. Pred nejakou dobou, jsem cetl clanek, ktery vysvetloval novou medialni strategii USA,v prezentovani valecnych konfliktu. Podstatne co jsem si z nej zapamatoval je zasada, uz nikdy neukazat skutecnou hruzu valky. Autor uvadel, ze hlavni pricinou (ocima propagandistu) ktera zpusobila prudky narust odporu Americanu proti Vietnamske valce byly prilis realisticke dokumentarni snimky a fotografie. Mladsi si uz patrne nebudou pamatovat fotografii asi jedenactileteho naheho devcatka popaleneho napalmem. Podle nekterich propagandistu, prohrala americke vlade boj na domaci politicke scene. A tady jsme u podstaty problemu. Dnes se zlo prezentuje, ne protoze tady je a aby jeho prezentace v nas vzbudila touhu neco proti nemu udelat, ale proto aby poslouzilo propagande a produkci dalsiho zla. Nikdo nam neukazal muze zeny a deti zabite v Syrii hrdlorezy, kteri dnes tvori zaklad ISIS, pokud bojovali "jen" proti Asadovi. Za to jsme videli ubohe deti, zabite toxickym plynem. Jako zaminka pro intervenci USA v Syrii to byla perfektni spinavost. Diky Putinovi a otci Frantiskovi se to nepovedlo. Takze jsme ISIS dodali motivaci (zbrane a penize) a ona se nam posunula za hranice do Iraku. A nyni nastupuje opet propaganda. Verejne podriznem par bilych muzu v primem prenosu a ta spravna emocionalni atmosfera pro prosazeni likvidace ISIS v Syrii (rozumej bombardovani Syrie) je na svete. Putina jsme zatim zamestnali na Ukrajine. Pan Cermak ve svem clanku o MH 17 jen lehce naznacil o co ve skutecnosti slo. O vyvolani protiruske hysterie a zavedeni hospodarskych sankci. Coz se podarilo a nikoho uz dnes netrapi, kdo onu hromadnou vrazdu opravdu spachal. Takze v prve rade se musime ptat, komu a cemu to medialni porno slouzi. Zatim spise k rozfoukavani valecneho pozaru a to je spatne.



Petr Litschmann - M.Žižkov

https://www.youtube.com/watch?v=eMz5z-Q-QDc Pondělí, 15.Září 2014, 21:08:26

Mravenci, vábení pachem krve, kteří mohou být sami kdykoli rozdrceni, to je obraz, který se na stránkách knihy vrací. Chauvel se ze zranění vykřesal a bitvu kolem sebe slyšel ještě mnohokrát.(...) Je to paradox, vždyť píšícím kolegům novinářům se zběsilý Chauvel tak trochu posmíval - "psaní je strašně pomalé". A pak se ve zralém věku rozpomněl na dědictví po otci, válečném novináři a dědovi, který psal básně a povídky, na chvíli si sedl a "vyměnil foťáky za notebook"

https://www.kosmas.cz/knihy/146951/valecny-reporter/

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.