Poslanecká sněmovna konečně zvolila nové členy Rady Českého rozhlasu a Rady České televize za ty, kterým vypršel mandát. Mám opravdu radost, že se do televizní rady dostal Vratislav Dostál, nejen proto, že si ho vážím pro jeho práci v Deníku Referendum, ale též proto, že zastupuje mladou, občansky angažovanou a myšlenkově progresivní generaci. Důvěru budí i ekonom a hudební znalec prof. Richard Hindls a také marxistický filosof Michal Hauser, jehož texty znám (také) ze stránek tohoto internetového deníku.

Rozhlasovou radu komentovat nemohu, je to nejvyšší nadřízený orgán mého zaměstnavatele, a navíc ještě stále není kompletní.

Chtěla bych jenom připomenout, že žádná rada nedokáže zvednout kvalitativní úroveň vysílání. Nemá přímý vliv na jeho obsah, pouze dohlíží na dodržování zákona a rozpočtu. Neznamená to asi, že by nepůsobila na ředitele veřejnoprávních institucí, nemůže je však řídit. Pokud je program nudný, šmírácký nebo povrchní, rada těžko může, dodrží-li veřejnoprávní médium zákon, na věci co změnit.

Profily osobností, jež v radách sedí, vydávají nicméně zprávu o tom, jaká společenská angažmá považuje Poslanecká sněmovna za reprezentativní a kompetentní ke kontrole veřejnoprávní zákonnosti. Mám potřebu k tomu dodat, že veřejnoprávní média mají významnou funkci kulturní a vzdělávací, v nichž jsou soukromými nenahraditelná (televize snad ještě ano, soukromé TV produkují původní tvorbu, pokud jde o rozhlas, ani jedna soukromá rozhlasová stanice nevysílá rozhlasové hry nebo literární pořady, například).