Deník Referendum Domov

Poslanecká sněmovna konečně zvolila nové členy Rady Českého rozhlasu a Rady České televize za ty, kterým vypršel mandát. Mám opravdu radost, že se do televizní rady dostal Vratislav Dostál, nejen proto, že si ho vážím pro jeho práci v Deníku Referendum, ale též proto, že zastupuje mladou, občansky angažovanou a myšlenkově progresivní generaci. Důvěru budí i ekonom a hudební znalec prof. Richard Hindls a také marxistický filosof Michal Hauser, jehož texty znám (také) ze stránek tohoto internetového deníku.

Rozhlasovou radu komentovat nemohu, je to nejvyšší nadřízený orgán mého zaměstnavatele, a navíc ještě stále není kompletní.

Chtěla bych jenom připomenout, že žádná rada nedokáže zvednout kvalitativní úroveň vysílání. Nemá přímý vliv na jeho obsah, pouze dohlíží na dodržování zákona a rozpočtu. Neznamená to asi, že by nepůsobila na ředitele veřejnoprávních institucí, nemůže je však řídit. Pokud je program nudný, šmírácký nebo povrchní, rada těžko může, dodrží-li veřejnoprávní médium zákon, na věci co změnit.

Profily osobností, jež v radách sedí, vydávají nicméně zprávu o tom, jaká společenská angažmá považuje Poslanecká sněmovna za reprezentativní a kompetentní ke kontrole veřejnoprávní zákonnosti. Mám potřebu k tomu dodat, že veřejnoprávní média mají významnou funkci kulturní a vzdělávací, v nichž jsou soukromými nenahraditelná (televize snad ještě ano, soukromé TV produkují původní tvorbu, pokud jde o rozhlas, ani jedna soukromá rozhlasová stanice nevysílá rozhlasové hry nebo literární pořady, například).

Přála bych si, aby se debata o veřejnoprávních médiích netočila stále jenom kolem zpravodajství a účasti politiků v diskusních pořadech, ale také o tom, kvůli čemu většina lidí rozhlas a televizi sleduje, tedy o pořadech, k nimž je třeba jak tvůrčích a kvalifikovaných, ba specializovaných sil, tak reflexe a nezávislé a spravedlivé kritiky jejich výsledků.


Veřejnoprávní média mají významnou funkci kulturní a vzdělávací, v nichž jsou soukromými nenahraditelná. Repro Česká televize

V roce 2013 slavil Český rozhlas devadesát let a Česká televize šedesát let svého vysílání. Ve svém vysílání to oslavila obě média víc než dostatečně, řekla bych, že někdy už možná toho připomínání sebe sama bylo až dost. Slavnostní rok ovšem také začal prezidentskou volbou, padla vláda, byla jmenována vláda úřednická (nebo jaká), povodeň zaplavila zemi, proběhlo několik politických afér, byly volby a do konce roku 2013 nová vláda ani ustavena nebyla.

Většina politiků se na rozhlas a televizi kvůli těm všem volbám a aférám zlobila, zlobil se i arcibiskup Duka na redaktorku Radiožurnálu. Žádné velké cti a slávy se obě média od nejvyšších představitelů státu nedočkala. No dobrá, ať se napřed polepší.

Veřejnoprávní rozhlas sjednoceného Německa letos oslavuje dvacet let existence. K dvacátým narozeninám pronesl spolkový prezident Joachim Gauck slavnostní řeč, v níž řekl, že zrození celoněmeckého veřejnoprávního rozhlasu nebylo nic snadného, že se však podařilo stvořit jedinečnou konstrukci. Ocenil, jakou roli sehrál rozhlas při sjednocování Německa a připomněl, že Deutschlandradio vzešlo ze tří programů: Deutschlandfunk Köln, RIAS (Rundfunk im Amerikanischen Sektor) v západním Berlíně a DeutschlandKultur ve východním Berlíně.

Tyhle tři celostátní stanice překonávaly, reflektovaly a komentovaly dosavadní rozdělení a nové sjednocení Německa ve všech společenských oblastech. Gauck řekl, že lidé s životními zkušenostmi ze Západu i z Východu dostali příležitost společně vytvořit něco nového. Zvláštní dík v tom patří stanici Deutschlandfunk, která vysílala německy do zahraničí a udržovala spojení mezi německým východem a západem už v dobách rozdělení.

Zdůraznil také důležitost veřejnoprávnosti a připomněl, že každý, kdo si v německém rozhlasovém prostředí pustí rádio, zřetelně uslyší, jak důležitými sloupy duálního rozhlasového systému je veřejnoprávní, na státu nezávislý a nekomerční rozhlas.

Řekl, jak je prima mít rádio bez reklam s celostátním dosahem: „Jaké privilegium, smět ještě dělat rádio, které hovoří v celých větách.“

Pak se německý prezident obrátil k rozhlasovým novinářům a připomněl jim jejich zpravodajskou zodpovědnost, zejména v časech, kdy mnohá média se ženou hlavně za vzrušením a vynášejí soudy dřív, než je vůbec vysvětlena věcná podstata.

No a pak se ke gratulaci připojili další představitelé politického, vědeckého a kulturního prostředí a byl to velice slavnostní akt.

Samozřejmě jsem s programem České televize i rozhlasu mnohem častěji nespokojena než z něj nadšena, ostatně si ukládám kritičnost jako předpoklad práce v médiu veřejné služby. Přesto bych, přiznám se, také ráda někdy slyšela od nejvyšších představitelů státu potvrzení toho, že veřejnoprávní, na státu nezávislá média jsou vysokou hodnotou evropské demokracie a že je třeba přísně dbát o jejich kvalitu a nezávislost podobně, jako musíme pečovat o kvalitu a nezávislost veřejného života vůbec.