Srdečné pozdravy z pacifistických Tater

Vysoké Tatry jsou dnes cenově dostupné a narazíte v nich na solidní standard služeb. V těchto dnech se zvedl odpor vůči iniciativě slovenského prezidenta Kisky, který navrhl vybudovat pod úpatím horských štítů logistickou a muniční základnu NATO.

Na Slovensku si připadám jako doma, a tak je navštěvuji často, jak jen to jde. No a když se české, moravské a slezské kopce nepřehouply přes dva tisíce metrů, pokládám Vysoké Tatry tak trochu stále ještě i za naše velehory.

Osvědčilo se mi jezdit do Vysokých Tater se zhruba desetiletými odstupy. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století mi coby dítěti přišly být hlavně vysoké. V roce 1991 jsem je měl za vyzývavé: co jen míst jsem chtěl rychle navštívit i za cenu totálního vyčerpání. Zároveň si vzpomínám, že byly zpoplatněné.

Byla to doba nadvlády peněz a každý chtěl něco trhnout, správu Tatranského národního parku nevyjímaje. Proto na kraji dolin stoupajících od tzv. tatranské magistrály byly stolky, kde jste si koupili vstupenku. Před deseti lety se už nevybíralo, přesto mi Tatry přišly být hlavně drahé. Dalo se pochopit, proč se mnozí z nás uchýlili k šetření – a začali raději jezdit do Alp.

Dnes jsou Tatry cenově dostupné, přitom vysoké a vyzývavé zůstávají. Narazíte v nich na solidní standard služeb. Čisté bydlení, dobré jídlo, bezplatné parkování u lanovek, usměvavou obsluhu... Do kabinkové lanovky na Skalnaté pleso můžete dokonce i se psem.

Pravda, část pohodlí je financována z evropských peněz. Chválit to lze při opravě silnic, ovšem nad rozšiřováním wellness služeb v jednom z hotelů v Novém Smokovci za prostředky z fondů EU se už rozum pozastavuje. Na druhou stranu, je příjemné, že Evropa má Vysoké Tatry taky za „své“.


Tatry jsou dnes cenově dostupné, přitom vysoké a vyzývavé zůstávají. Foto cs.wikipedia.org

Mají Vysoké Tatry za „svou“ i Evropu? Jak kdy. V těchto dnech se zvedl odpor vůči iniciativě slovenského prezidenta Andreje Kisky. Rodák z Popradu, velkoměsta pod úpatím štítů, navrhl – bez dohody s ostatními slovenskými politiky – zahraničním spojencům vybudovat na jeho katastru logistickou a muniční základnu NATO. Námitka, že militarizovat turisticky exponovanou oblast hraničí s hazardováním, si zaslouží brát vážně.

Jenže nesouhlas domorodců nesouvisí jen s blízkostí Vysokých Tater. Řadoví Slováci zhusta nechtějí být zatahování do vypjatých situací a raději by volili neutralitu země. Na to je ale pozdě: Slovensko vstoupilo s Českou republikou a dalšími východními zeměmi do NATO i EU a v rámci unie se dokonce dlouho chovalo jako premiant. Konflikt na Ukrajině je ale západním partnerům vzdaluje.

Slovenská veřejnoprávní média hovoří o východoukrajinských separatistech jako o povstalcích. Asi cítíte ten sémantický rozdíl. Separatista boří – po dobrém, legislativní cestou (jako ve Skotsku) nebo po zlém, vojensky (jako na Ukrajině). Zato povstalec je bytost, která se bouří proti útlaku.

Premiér Robert Fico (Směr) zase tepe geopolitické přetahování Ruska a USA, jako by jeho země nebyla s Američany smluvně na jedné lodi. Než si hrát na mírotvorce doma, by možná bylo lepší korigovat spojeneckou zemi. K tomu je ale zapotřebí onačejší sebevědomí...

Jak by se asi bratislavská vláda postavila k „povstalcům“ na území okolo Dunaje? Maďarská menšina – pro kabinet naštěstí – však nežádá územní autonomii, ale jen „kulturní a školskou samosprávu“. Předseda strany Most-Híd Béla Bugár razí požadavky v ústavním rámci, přesto se jeho prosazování výuky dětí primárně v mateřském jazyce nesetkává s velkým pochopením.

Bugár v rozhovoru pro první zářijové číslo týdeníku Plus 7 dní prokázal, že je víc politickým liberálem než nacionalistou: národnostně vypjatou a proruskou politiku maďarského premiéra Orbána neuznává. S Orbánem je zato kupodivu za dobře jeho levicový protějšek Robert Fico (pokud lze jako o levicových hovořit o vládních politicích navlékajících si hodinky za 20, 30 i 70 tisíc eur).

To už jsem ale utekl z Vysokých Tater hodně daleko, až mezi Bratislavu a Budapešť. I když Maďaři patří s Čechy a Poláky ke klíčové tatranské klientele. I v době, kdy projekt Visegrádu kolabuje, hory naše národy spojují. Léta tvrdím, že mají zvláštní dar.

Snad je to úbytkem kyslíku ve vyšších polohách, že člověk najednou spoustu věcí vidí s nadhledem a v nových souvislostech. Horkokrevným politikům, včetně těch teatrálně na sebe poštěkávajících kvůli protiruským sankcím, bych pobyt v nich předepisoval povinně, bez možnosti absence.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.