Chci přispět X

Kdo u nás hájí lidská práva?

Lidskoprávní nevládní organizace se podle Tomáše Jungwirtha vezou na vlně strachu z islámu a zapomínají při tom na své skutečné poslání.

Jungwirt_n

Tomáš Jungwirth

02.09.2014 08:00

Nevládní organizace jsou základem každé aktivní občanské společnosti. V ČR jich v posledních dvaceti pěti letech stovky kopaly za hodnoty, jako jsou otevřenost, rovné příležitosti, účast veřejnosti na politickém dění, nebo vystupovaly proti zločinům z nenávisti.

Ve zkratce lze říci, že prosazovaly lidskoprávní přístup, a to často v ostrém kontrastu proti převažujícímu veřejnému mínění i politickému mainstreamu. Některé z nich si lidská práva dokonce daly do svého názvu. Je však zjevné, že dosavadní aktivistický konsensus na základních společenských hodnotách se rozpadá. A přední zástupci občanského sektoru se začínají posouvat ke konzervativnímu smýšlení a dále od důsledně lidskoprávního přístupu.

Lze to snad do jisté míry přičítat jejich přibývajícímu věku nebo možná tyto problematiky ještě před několika lety jen vůbec nebyly tematizované. Skutečností nicméně zůstává, že někteří představitelé boje za lidská práva v názorech na otázky imigrace, zahalování žen či obecněji definování „českých a evropských hodnot“ ujíždí dost daleko z dosavadní trasy.

Směřují ke vševědoucímu europocentrismu a v důsledku k obhajobě stavění zdí a bariér. Společenskou roli, kterou tito lidé nyní opouštějí, bude nesmírně obtížné nahradit. Příčinou toho všeho přitom není nic jiného, než neurčitý a rozum zaslepující strach z islámu.

Poučeně a rozvážně proti šátkům
Prvním signálem změny kursu byla už jarní výzva muslimům k „uznání principů liberální demokracie“ (celý text na blog.aktualne.cz). Ve vší nahotě se to pak vyjevuje na tématu zahalování muslimských žen. Že se mladí a progresivní zástupci sociální demokracie – ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier či ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová – vyslovují pro zákaz nošení šátků ve veřejných institucích včetně škol (k tomu výborný článek v A2), je znepokojivé, ale lze to snad stále svést na určitou nedospělost zdejší politické kultury.

Že se na stejnou stranu barikády (a tedy proti názoru ombudsmanky Šabatové) postaví také zakladatel Ligy lidských práv Pavel Franc a její bývalý předseda David Záhumenský (viz článek v LN, jehož spoluautory jsou navíc zástupci konzervativního think-tanku Evropské hodnoty), to je ještě o něco silnější káva.


To, že se mladí a progresivní zástupci sociální demokracie vyslovují pro zákaz nošení šátků ve veřejných institucích včetně škol, je podle Tomáše Jungwirtha znepokojivé. Foto cs.wikipedia.org

V uvedeném textu Franc se Záhumenským nabízí „rozvážný a poučený přístup“, pod jehož rouškou se skrývá otevřená podpora neliberálních společenských tendencí a také myšlenková zkratka ve stylu hidžáb-nikáb-džihád. To je voda na mlýn již dnes rozšířeného primitivního domácího antiislamismu. Skoro to pak vypadá, jako by si celá politická scéna notovala s občanskou společností nad nevyhnutelností zákazu nošení šátků, což při vší dobré vůli nelze označit za slavný den pro lidská práva v České republice.

Pozitiva a negativa uprchlictví
Problém se bohužel netýká pouze několika právníků z okolí Ligy lidských práv. Například česká Amnesty International předvedla značnou míru předpodělanosti během své jarní kampaně na pomoc syrským uprchlíkům. V ní svůj požadavek přijetí několika stovek utečenců do ČR úspěšně relativizovala tvrzením, že prosazuje udělení pouze dočasné doplňkové ochrany a že rozhodně nechce „masivní příliv uprchlíků na neurčitou dobu, který by byl nadměrnou zátěží pro ČR.

Na webu lidskaprava.cz, který AI také provozuje, se čtenář dočte: „Většina Syřanů vyznává islám (...), (h)rozí proto, že se nedokáží začlenit do naší společnosti a jejich pobyt v České republice povede k problémům a nespokojenosti na obou stranách“. Závěrem jsme informováni, že „přijetí uprchlíků má svá pozitiva i negativa, a proto je třeba udělení azylu pečlivě zvážit“.

Snad bylo snahou Amnesty zvýšit šance výzvy obstát před českou vládou i veřejným míněním. Důsledkem je ale kompromitace vlastního hodnotového přístupu. Přitom, od koho jiného už lze očekávat nekompromisní obhajobu principu otevřených hranic a svobody usazování?

Kde čekat zastání
Kdo tedy bude v praxi i v současné veřejné diskusi důsledně hájit lidská práva (tedy práva náležící každé lidské bytosti a ne pouze Čechům, Evropanům nebo ne-muslimům), když se nadále nelze spolehnout na dřívější stálice? Významnou roli může sehrát kupříkladu právě ombudsmanka Šabatová, ale stačit na takový úkol zcela jistě nebude. Nové impulsy by měly přijít především z okruhu mladé liberálně smýšlející levice, jejíž organizovanost i názorová konzistence zaznamenaly v poslední době významný posun.

Snad v tomto podhoubí vzniknou také do občanského sektoru pevně zakořeněné iniciativy, které dokáží bránit lidská práva v kontextu mezikulturního porozumění a tolerance. Dosavadní obhájci lidských práv se totiž nyní obrací zády právě k těm lidem, kteří budou naši pomoc v příštích letech nejvíce potřebovat.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Tomáš Vokatý - Praha 10

Úloha církví? Úterý, 2.Září 2014, 10:54:3

Je zajímavé, jak představitelé sekulárního státu a institucí začínají kádrovat na základě náboženského vyznání a jeho projevů. Myslím, že se zde otevírá prostor pro církve, aby ukázaly, že se k odlišnému náboženství dá přistupovat s respektem, ale beze strachu.

Martina Pařízková - Praha

Reakce Amnesty International ČR Pátek, 5.Září 2014, 13:37:27

Amnesty International ČR (AI) nesouhlasí s tvrzením autora komentáře, že jde v případě zmiňovaných syrských uprchlíků a práce Amnesty o „kompromitaci vlastního hodnotového přístupu.“ AI brání lidská práva na mnoha frontách a práva uprchlíků a migrantů nejsou výjimkou. Dlouhodobě například apelujeme na evropské státy, aby přístup k migrantům (zejména na hranicích) řešily a měnily. Shrnující článek např. zde:
http://www.amnesty.cz/z900/migracni-politika-eu-ohrozuje-zivoty-i-lidska-prava

V České republice, která díky tzv. Dublinskému systému žádání o azyl dostává pouze stovky žádostí o azyl a vyhovuje řádově desítkám, se AI snaží o změny přístupu českých úřadů, které od vypuknutí syrské krize neplánovaly aktivně přijímat uprchlíky ze Sýrie: http://www.amnesty.cz/z875/nevladni-organizace-vyzyvaji-cr-prijmete-uprchliky-ze-syrie.

Amnesty a Organizace pro pomoc uprchlíkům se shodly, že požadavek přijetí tisícovky uprchlíků je pro ČR únosný jako pro zemi, do které ročně dorazí jen několik stovek žadatelů o azyl. ČR totiž disponuje potřebným zázemím pro přijetí uprchlíků a její azylový systém by tento počet dokázal zpracovat.

Česká republika tím, že aktivně nepřijímá syrské uprchlíky, neporušuje žádné mezinárodní dohody – Amnesty tímto českou vládu žádala o solidární gesto, reálnou pomoc nad rámec svých plánů a závazků – o pomoc hraničním evropským států, jako je Bulharsko, Itálie nebo Řecko, které hostí tisíce uprchlíků v nevyhovujících podmínkách. Představitelé státu, novináři i veřejnost dostali k této žádosti vždy dostatek informací mapujících celkovou situaci a upozornění na porušování lidských práv migrantů na hranicích Evropy. Vedle výše zmíněných článků např. zde:
http://amnesty.cz/z883/recko-zastavte-protipravni-a-ostudne-vyhaneni-uprchliku-a-migrantu.

V roce 2012 také Amnesty realizovala rozsáhlý výzkum k otázce diskriminace muslimů v Evropě: http://www.amnesty.org/en/library/asset/EUR01/001/2012/en/85bd6054-5273-4765-9385-59e58078678e/eur010012012en.pdf

Citované výňatky z webu www.lidskaprava.cz, které autor uvádí, pocházejí z průvodního článku k anketě ve studentské sekci webu. Tato stránka je tvořena studenty a dobrovolníky a všude se na ní jasně uvádí, že „Názory uveřejněné na www.lidskaprava.cz nemusí vyjadřovat stanovisko Amnesty International.“ Autor by je tudíž neměl ze své podstaty brát jako jasná stanoviska Amnesty – veřejně dostupné je totiž vyjádření Amnesty International, že „Ochranu na území ČR by měli najít především rodiny s dětmi a staří lidé. Zhruba 10% Syřanů tvoří křesťané, další významná menšina Alavitů se rovněž nehlásí ke klasickému islámu. Sýrie je země založená na náboženské toleranci, kde se muslimové a křesťané vzájemně respektovali a žili spolu pokojně. Navíc syrský režim propagoval sekularismus, syrští muslimové jsou tedy velice umírnění, tolerantní a nemají problém přizpůsobit se podmínkám panujícím v Evropě.“ Informaci, která by mohla vést i další čtenáře článku k podobné dezinterpretaci, ale samozřejmě opravíme. Děkujeme.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Anna Šabatová dělá přesně to, co má Pátek, 5.Září 2014, 18:24:44

z definice svého úřadu dělat. Velmi mě zklamává, jak malé podpory se jí dostává. Ombudsman má chránit práva osob před jejich omezováním ze strany úřadů a jiných institucí. To Anna Šabatová velmi důsledně dělá. Ombudsman nemá působit politicky a Anna Šabatová to velmi důsledně nedělá. Od toho jsou jiní.

Lidská práva studentek chráněná ústavou nelze obětovat jakémusi politickému zájmu. I kdyby ty studentky byly jen dvě.

Je lidskym pravem prosazovat nabozensky predpis v sekularnim state ? Sobota, 6.Září 2014, 10:25:56

V pripade sporu dvou muslimek se jednalo o to, zda je vhodne z nabozenskych duvodu poskytnout vyjimku v radu sekularniho zarizeni a to podle mne nelze.

Dovoluji si ocitovat Jezise . "Nebyl stvoren clovek pro sobotu, ale sobota pro cloveka". Tedy, nabozensky predpis, ci symbol nema absolutni prednost v lidskem zivote. Tam se dopracovalo krestanstvi a spolecnost v 21. stoleti. Ta devcata se snazi vratit pred rok nula (pred Krista) a neni nasi povinnosti jim to umoznit. Asi by to nebylo ani dobre. Nejen my, ale i ony se museji ucit toleranci. Neni nasi povinnosti klesat na jejich uroven, ale je nasi povinnosti je pozvednout na nasi uroven.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.