Prezident mnoha tváří

Lukáš Jelínek

Miloš Zeman dal o sobě během letních měsíců opět vědět. Na rozdíl od svého předchůdce Václava Klause nevyvolává konflikty, od Václava Havla se liší tím, že jeho vystoupením schází vizionářský přesah. Prezident ale předvádí méně, než by mohl.

Miloše Zemana bylo během vládních prázdnin všude plno. Správně využil chvíle a stal se novináři nejobletovanějším ústavním činitelem. Také kdy jindy převzít mediální otěže? Když zrovna nehoří vládní krize, fidlá hlava státu druhé housle. Aby byly nahlas slyšet, musí se interpret s prvními houslemi odmlčet.

Prezident se předvedl v příznivém rozpoložení a koaliční vládě víc přihrával, než škodil. Pochválil ji za půlroční působení a pouze pootevřel dveře spekulacím, koho že z ministrů (prý zhruba tři) by sám vyměnil. Z toho mráčku ale nezaprší, ostatně jistě by se našli nejméně tři ministři, kterým by naopak nechyběl Zeman.

Víme, že Zeman s nadějemi sleduje přípravu státního rozpočtu na rok 2015 a schvaluje vládní záměr zbrojní pomoci Kurdům. Z ekonomických sankcí, jež se staly nástrojem souboje EU a Ruska, radost nemá, leč koordinovaný postup evropských zemí podporuje.

V srpnu 1989 publikoval v Technickém magazínu Miloš Zeman text, v němž bez servítků popsal problémy komunistického plánování i tristní kondici československé ekonomiky. Foto web Miloše Zemana

Dohodnutý kompromis mezi koalicí a opozicí nad služebním zákonem je připraven skousnout, jen hrozí vetem (které by však poslanci hravě přehlasovali), pokud z předlohy nezmizí političtí náměstci.

Tato Zemanova kritika je na místě, byť představa, jak si budižkničemu v náměstkovském křesle toliko češe pěšinku, je zavádějící. Podstatně nebezpečnější by byl, kdyby úřad obsazoval sobě podobnými a nadto čile zasahoval do práce resortních profesionálů a kazil ji. Tím spíš měl prezident trvat na generálním ředitelství státní služby, které hodil přes palubu s nečekaně lehkým srdcem.

Pěkným před veřejností se pak Zeman udělal hned dvakrát. Potvrdil svůj neoblomný postoj v přetahované s katolickou církví o Mladotův dům v areálu Hradu. A po schůzce s vedením odborů si trefně rýpl do České národní banky, že loni devalvovala korunu možná proto, aby oddálila náš vstup do eurozóny a nepřišla tak o své kompetence.

Zeman je v roce 2014 prezidentem aktivním, ale nikoli aktivistickým. To je zpráva dobrá. Plní si povinnosti — vesměs solidně reprezentuje zemi, podepisuje zákony (a prakticky se vyhýbá jejich vracení Sněmovně), jmenuje soudce, profesory, bankéře ČNB apod. — a na rozdíl od svého předchůdce Václava Klause nevyvolává konflikty.

Od Václava Havla se ale liší tím, že jeho vystoupením schází vizionářský přesah, kterým by pomáhal posilovat důvěru lidí v demokratický právní stát a mnohými ostřelovaný ústavní systém. Raději v letmých šotech prezentuje sám sebe, což na brífinku korunoval hradní mluvčí informací o zlepšujícím se prezidentově zdravotním stavu.

Jenže od Miloše Zemana můžeme chtít víc. Skoro bez povšimnutí prošlo pětadvacáté výročí jeho prvního výrazného příspěvku do veřejné diskuse. V srpnu 1989 v Technickém magazínu publikoval text, v němž bez servítků popsal problémy komunistického plánování i tristní kondici československé ekonomiky. To jej později právem katapultovalo do vrcholné politiky. V dnešním prezidentovi není skryt jen glosátor a popichovač, nýbrž i bystrý intelektuál. Škoda, že nám tuto svoji tvář ukazuje tak málo.

    Diskuse
    ON
    August 28, 2014 v 11.41
    Zemanovu clanku venovala minuly tyden porad CT.Ten svou formou -otevrenou na tehdejsi pomery vskutku odvaznou ironizaci rezimu - stoji za pripomenuti. Pokud jde o obsah - jako vzdy - snuska povrchnosti a polopravd.