Služební zákon spoluurčuje kvalitu demokracie

Sociálně-demokratický analytik Oto Novotný odpovídá levicovým kritikům služebního zákona a de facto tvrdí, že ČSSD by měla jako levicová strana prosadit návrh v původní podobě Jiřího Dienstbiera a Kateřiny Valachové.

4911053

Oto Novotný

17.08.2014 09:11

415593_mediafax_michal_kalasek

Naše česká pravice si zřejmě přeje státní správu nepříliš chytrou, absolutně závislou na vůli politiků, submisivní, snadno uplatitelnou, snadno manipulovatelnou. Foto Michal Kalášek, Mediafax

Nejdříve bych rád odpověděl Ivanovi Štampachovi, který mne svým článkem Podaří se levici prosadit byrokracii proti demokracii? motivoval k napsání tohoto příspěvku.

Napsal: „Bude-li sociální demokracie vášnivě hájit náhradu demokratické politiky byrokratickou státní správou, nelze se divit, že se ocitá po konfrontaci otázek z testu se svými reálnými politickými kroky mezi pravicovými autoritativními stranami, i když naštěstí aspoň blízko středu. Pokud strana bude tak vehementně prosazovat pravicovou úřednickou agendu, měla by se přejmenovat na Českou stranu sociálně byrokratickou.“

Ivan Štampach upozorňuje v článku na řadu důležitých aspektů souvisejících s přijímáním služebního zákona v České republice, ale v tomto punktu je zcela mimo. Jen na okraj: Jím prezentované kvadranty rozdělující levici/pravici na svobodomyslnou/autoritářskou jsou jako sociologická pomůcka vcelku výstižné. Nicméně je třeba si uvědomit, že při identifikaci pozice konkrétního aktéra jde vždy o míru.

Kvadranty nepředstavují zcela oddělené sektory a naprostá většina aktérů se nevyskytuje v extrémních výchylkách od pomyslného průsečíku os. Je třeba mít zdravý odstup od toho, že jde o sociologický konstrukt. Jinými slovy, v reálném empirickém prostoru je konkrétní pozice aktéra vždy víceméně mixem všech čtyř orientací a i sama celková orientace je jen tendencí.

Co s tím má ale dělat zákon o státní službě, respektive státní služba? Znamená to snad, že když někdo prosazuje radikální levicově liberální projekt společnosti, že už nepočítá s úředníky státní/veřejné správy? Představa, že se řízení společnosti zcela rozplyne v nějaké samosprávě, kde zmizí zprostředkující „správa věcí veřejných“, je podle mého názoru supernaivní a pro demokracii nebezpečná.

Anebo snad Štampach sdílí Leninovu představu, že v takové společnosti si bude moci kdykoli svobodně odskočit zaúředničit každá hospodyňka od plotny? Jistě, levice má povinnost podporovat různé formy samosprávy a je dobré ji kritizovat, pokud to nedělá.

Ale vždy tu zůstává problém profesionální veřejné správy, u které se předpokládá odbornost, relativní nezávislost na krátkodobých, často účelových politických tlacích a odolnost proti korupci. A k tomu má sloužit zákon o státní službě. Jestli tohle má být nějaký ústup od levicových hodnot, či přesněji představ o dobře fungující společnosti založené na těchto hodnotách, tak nazdar.

K čemu vůbec máme demokratický stát?
Myslím, že v této souvislosti je třeba si ujasnit smysl demokratického státu. To je složitá otázka, takže jen velmi stručně pro účely tohoto příspěvku.

V původním a stále přetrvávajícím smyslu, jakkoli stát v průběhu historie nabývá různých forem, je účelem státu zvládat důsledky individuálních či soukromých transakcí, které mají víceméně nezamýšlené širší společenské dopady, to znamená, že se dotýkají přímo či nepřímo i jiných lidí než bezprostředních aktérů těchto transakcí.

Oblast těchto dopadů vytváří specifický tak zvaný veřejný prostor, jako komplementární k prostoru soukromému a lidé, kteří se o tento prostor systematicky starají, jsou veřejně činné osoby – politici. Tady se „objevuje“ stát.

Mají-li tyto důsledky soukromých transakcí záporné dopady do veřejného prostoru, veřejně činné osoby-politici se systematicky starají o jejich nápravu či odstraňování. Naopak, jde-li o důsledky s kladnými dopady do veřejného prostoru, veřejně činné osoby – politici se o ně snaží systematicky pečovat.

V malých oddělených komunitách, kde jsou nezamýšlené důsledky soukromých transakcí snadno předvídatelné a kontrolovatelné, mohou tyto veřejné osoby – politici – do značné míry zastávat i funkci úředníků – správců. V pokročilých a stále složitějších, komplexních společnostech tuto dvojroli už politici nezvládnou a musí ze svých řad vyčlenit úředníky-správce jako samostatnou skupinu veřejně činných osobností, kteří se složitými procesy profesionálně zabývají.

Tak se dělí práce mezi veřejné osoby jako politiky a veřejné osoby jako profesionální úředníky. Zatímco v demokratickém státu je možné politiky s ohledem na pravidelný volební cyklus v relativně krátkém sledu měnit, tak úředníky tak často měnit nelze, neboť „technická“ správa složitých komplexních procesů předpokládá dlouhodobý výcvik a stabilitu. Zde by příliš častá změna chod státní/veřejné správy ochromovala.

Samozřejmě, že v demokracii je třeba bránit, aby nakonec nevládli úředníci, ale volení politici. Mýlí se ovšem ti, či přesněji řečeno nevědí, o čem mluví, když si myslí, že služební zákon automaticky posiluje roli úředníků nad politiky, a tudíž jde proti demokracii. I tvrzení, že takový zákon má sloužit k „odpolitizování“ státní správy, je chybné, zavádějící.

Dobrý služební zákon v demokratické společnosti vždy sleduje nastolení optimální rovnováhy mezi veřejnými osobami v roli politiků na straně jedné a veřejnými osobami v roli úředníků na straně druhé. A mít takový zákon by mělo být cílem levice, včetně levice liberální. Kdyby Ivan Štampach kritizoval z levicových pozic konkrétní podobu služebního zákona, tak prosím, on ale kritizuje služební zákon jako takový, což je špatně.

Zemanova kritika služebního zákona je projevem nepřátelství vůči politice
Z opačného směru než Ivan Štampach kritizuje stávající komplexní novelu služebního zákona prezident Zeman. Tomu se konkrétně nelíbí zřízení pozic tzv. politických náměstků na jednotlivých ministerstvech.

Prezident automaticky předpokládá, že tito lidé budou „budižkničemu“, neboť se bude jednat o politické trafikanty bez odpovídající odborné kvalifikace. Myslím, že tady se prezident mýlí. Znovu nám vnucuje svou populistickou a technokratickou představu politické vlády jako „vlády odborníků“.

Ministr jako politik zvolený za určitou stranu má za úkol realizovat program strany, potažmo program vlády, ve které tento stranický program nalézá uplatnění. Politický náměstek by měl být osobou s odpovídajícími manažerskými pravomocemi, která mu v tom pomáhá.

Samozřejmě záleží na lidech. Politický náměstek může být oním Zemanovým „budižkničemu“. Ale zájmem ministra je, chce-li být úspěšný, mít na svém resortu politicky myslící „pravou ruku“, loajální k hodnotám a cílům strany, tak aby se politické hodnoty a cíle systematicky zohledňovaly v konkrétní práci ministerských úředníků.

To, že musí jít o člověka, který zároveň elementárně odborně rozumí dané resortní oblasti, by mělo být samozřejmostí. To, že tomu tak nebývá, je jiná otázka: nekvalitní politika musí být v demokracii důvodem k jejímu nahrazení politikou lepší, nikoli záminkou ke zrušení politiky jako takové.

Takže zatímco prezident Zeman chce politiku rozpustit v technokracii, Štampach by rád rozpustil byrokracii v politice. Zemanova pozice je ovšem pro demokracii nebezpečnější, neboť jeho okázale technokratické pojetí politiky („vláda odborníků“, političtí náměstci jako „budižkničemu“) je ve skutečnosti pouze zastíráním určitého typu politiky a určitých politických zájmů.

Nevím, jestli si „sociální demokrat“ Zeman uvědomuje, že technokratické pojetí politiky nakonec nejlépe slouží neoliberální politice, ale dost možná je mu to jedno. Myslím, že Štampach si toto riziko naopak uvědomuje jasně.

Samozřejmě, že otázka přijímání služebního zákona souvisí s pojetím demokracie, respektive s dlouhodobými tradičními spory o její povahu a legitimitu. Například zda demokracie musí být v nejširším smyslu lidová, či jenom omezená, zda má být přímá, nebo nepřímá, raději řízená „experty“, jaká má být míra participace, kde vůbec meze demokracie leží a tak podobně.

A každý služební zákon v procesu tvorby, finálním výsledku a praktickém fungování tyto diskuse víceméně odráží. Je s podivem, že se u nás v souvislosti s přijímáním služebního zákona nevede intenzivnější diskuse a většina politiků, včetně levicových, ale i odborná veřejnost a média k nim přistupují jalově.

Ivan Štampach jistě správně vnímá otázku služebního zákona v hlubších souvislostech, i když ji řeší způsobem, se kterým nemohu jako sociální demokrat souhlasit.

Bylo by správné prosadit původní Dienstbierův a koaliční návrh
Nakonec pár slov k aktuální situaci kolem přijímání zákona o státní službě v České republice. Od začátku byl proces tvorby komplexní novely zákona (zákona 218/2002) poznamenán skutečností, že většina politiků potřebu zákona o státní službě sice navenek deklarovala, ale mnozí z nich si jej ve skutečnosti vůbec nepřáli.

Deklarovaný zájem na zákonu tak byl u mnoha politiků diktován nikoli uvědomělým osobním přesvědčením, že takový zákon naše státní správa opravdu potřebuje, ale spíše zvnějšku – neochotným uznáním faktu, že služební zákon od nás vyžaduje Evropská komise, neboť bez něj je vážně ohroženo naše čerpání evropských fondů.

Tento dvojaký „ANO a NE“ postoj k služebnímu zákonu se projevil v procesu jeho tvorby, a to už na půdě koalice. Jako blízký pozorovatel tohoto procesu mohu odpovědně říci: Odborný tým Legislativní rady vlády pod vedením ministra Jiřího Dienstbiera a jeho první náměstkyně Kateřiny Valachové, který za proces tvorby komplexní novely zákona odpovídal, odvedl vynikající práci. Má největší zásluhu na tom, že se koalice na konkrétní podobě zákona, který odpovídá přísným nárokům na zajištění profesionálního chodu státní správy, včetně vyváženého vztahu mezi politiky a úředníky, nakonec shodla a byla připravena jej odhlasovat na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny. Ano, šlo o kompromis, ale o velmi dobrý kompromis.

Konsensus v koalici na prosazení této komplexní novely zákona trval ještě na přelomu července a srpna. Opozice pod vedením poslance Kalouska se však rozhodla, bohužel i za asistence některých „ANO a NE“ poslanců koalice, přijetí komplexní novely znemožnit obstrukcemi mimořádné schůze Poslanecké sněmovny.

Naše česká pravice si zřejmě přeje státní správu nepříliš chytrou, absolutně závislou na vůli politiků, submisivní, snadno uplatitelnou, snadno manipulovatelnou, přičemž navenek to ospravedlňuje bojem proti údajné byrokratizaci společnosti a námitkami, že byly od počátku ignorovány její připomínky. První argument je ideologické zastírání, druhý argument je vyložená lež.

Pravicová opozice měla vždy možnost do tvorby komplexní novely zákona zasáhnout a dát své připomínky, které, pokud se tak stalo, byly vždy řádně vypořádány. Bohužel, opozice využívala tuto možnost jen sporadicky a většinou proces tvorby zákona ignorovala či nevěcně kritizovala.

I pravicová opozice si je ovšem vědoma, že nějaký zákon o státní službě Česká republika přijmout musí, byť už jen kvůli možnosti dalšího čerpání evropských peněz. Chce však zřejmě takový zákon, při kterém se „vlk nažere a koza zůstane celá“.

A přitom doufá, že nějaký schopný slovní eskamotér bruselským úředníkům následně vysvětlí, že to holt u nás nešlo jinak a ti raději přimhouří oči. Takže tu nakonec můžeme mít pěkný legislativní zmetek schválený pohodlnou většinou poslanců, kteří to už budou chtít mít konečně z krku.

V těchto dnech a následných několika týdnech se rozhoduje o tom, zda koalice takové vyústění přijetí nového zákona o státní službě připustí, přičemž rozhodující bude postoj sociální demokracie. Ta by měla jako levicová strana (ano, pane Štampachu) takovému vyústění zabránit. A opravdu tady nejde v první řadě o evropské peníze, ani o ono pomyslné „odpolitizování“ státní správy, ale o kvalitnější fungování naší politiky, státní správy, demokratické společnosti.


A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Vynikající rozbor i závěry, díky autore! Neděle, 17.Srpna 2014, 10:28:11

Zemanovu roli vnímám jinak, jako pokus o kompromis. Domnívám se, že prezident Zeman chce alespoň částečně zachránit původní myšlenku nezávislosti úředníků a ví, že ďábel je skryt v detailech. V situaci, kdy nemá vzniknout nezávislý nejvyšší úřad, chce zrušit alespoň plánované politické náměstky. Vždyť političtí budou i nadále stálí tajemníci - každá nová garnitura je bude měnit téměř jako dosud, pokud nebude ten nejvyšší úřad skutečně nezávislý (nepodřízený nějakému ministerstvu).
Nedovedu ale posoudit, nakolik by byla tato Zemanova záchrana původní myšlenky v praxi účinná.
Proto bych samozřejmě raději dala přednost původnímu myšlenkově čistšímu Dienstbierovu návrhu zákona.

Opravdu dosáhne manipulátor Kalousek svého a posune nás někam k Rumunsku, které má taky nejvyšší správní úřad podřízen ministerstvu?

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Opoziční smlouva č. 2 Neděle, 17.Srpna 2014, 12:11:50

Takto nazývá "Kalouskovo-Babišovo" znění služebního zákona Vladimíra Dvořáková
http://blog.aktualne.cz/blogy/vladimira-dvorakova.php?itemid=23513
Vyjímám:
"Ta druhá opoziční smlouva se realizuje nyní. Také jí předcházela velká mobilizační kampaň zaměřené na „odstranění“ Kalouska, také se sliboval boj proti korupci. Služební zákon jako nejdůležitější součást protikorupčních opatření byl ve volebních programech i v koaliční dohodě, mnoho poslanců i senátorů z různých stran se zavázalo k jeho podpoře, přípravu zákona monitorovaly nevládní organizace (zejména sdružené v Rekonstrukci státu). Výsledkem je dohoda Kalouskovy opozice a vládní koalice na variantě zákona, kterou pravděpodobně postihne osud většiny našich protikorupčních zákonů – budou bezzubé. A je dokonce dost pravděpodobné, že korupční prostor ve velké politice ještě zvýší.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pondělí, 18.Srpna 2014, 17:56:7

Děkuji, pane Novotný, za zajímavou diskusi k mé nedávné úvaze v podobě tohoto článku. Děkuji, že jste ochoten uznat, že v demokracii je třeba bránit, aby nakonec nevládli úředníci, ale volení politici. Prakticky JEN o to mi jde. Obávám se však, že zákon posiluje roli úředníků jejich nezávislostí na politicích a jejich definitivou. A jhe to nezávislost na politicích JAKOŽTO VYSLANCÍCH OBČANŮ.

Budu rád, když ti, kdo zákon vehementně prosazují, přijdou s jiným výkladem, než že jde o "odpolitizování státní správy". Zdá se mi, že i Vy si to přejete a v tom se rovněž shodneme Ať ukáží na zákoně, že politika, tj. správá polis, obce, státu je a zůstane v rukou občanů, nebo smím-li se vyjádřit tak starosvětský: v rukou lidu (démos).

Prosazuji levicově liberální projekt a počítám s úředníky státní správy. Nepočítám však s tím, že by byli nedotknutelní, neodvolatelní (kromě závažného porušení zákona) a že by nahrazovali politické rozhodování, které je rozhodováním delegovaným občany.

Nedůvěra k parlamentní politice stojí za snahou o její nahrazování či "vyvažování" odbornou správou. Ti však bohužel nemá daleko k hodnocení, že na rozdíl od věcné, kvalitní profesionální státní správy je parlament žvanírnou. Víme, kdo se tak vyslovil a co se za tímto radikálním a dnes tak rozšířeným odporem ke stabndardní politice skrývá.

Nevěřím v odbornost jako argument. Poslanci a senátoři nejsou odborníky rozhodují o všemožných vysoce odborných otázkách veřejné sféry. Jejich odbornost je v jejich občanském postoji a občanském pověření. V demokracii nevede obranu nejvyšší voják, nýbrž civil, občan, který armádě (a jejím odborníkům) říká, co od ní občané chtějí. Stejně zdravotnictví nevede lékař Number One, lékař nad všemi lékaři a školství Učitel všech učitelů.

Odborníkem na stát je občan, pokud jsme demokraty. Odborníkem na stát (region, obec) je úředník, odborník, nedotknutelný profesionál, pokud je nám milejší hierarchický než demokratický model.

Nesdílím politické opovržení k "hospodyňkám od plotny". Připadá mi to sexistické a povýšené. Hospodyňka a udřený dělník, sedlák z vísky pod horami a penzista sedící na zápraží mají stejnou váhu hlasu a stejné právo spolurozhodovat o státě jako odborník Ota Novotný nebo jako kverulat Ivan Štampach. Pokud ne, připojujeme se pod záhlavím sociální demokracie ke konzervativní revoluci.

Vzkažte, prosím, pane Novotný, svým spolustraníkům, že mohou počítat s podporou, především volební, ale i publicistickou, pokud se jim podaří přesvědčivě ukázat, že zákon o státní správě není ústupem od demokracie. Mohou to ukázat přesvědčivými citacemi ze zákona a vysvětlením souvislostí. Nepodaří se jim to, když budou především povýšeně zpochybňovat kompetenci kritiků zákona.

Bican

Jaroslav Bican - Redaktor rubriky Domov DR

Kde se v návrhu J. Dienstbiera píše o definitivě? Úterý, 19.Srpna 2014, 11:50:17

Pane Štampachu, mohu se zeptat, kde přesně je v zákonu stanovena definitiva, kterou zákon podle vás úředníky posiluje? Co se týče ukončení služebního poměru, je tam tato pasáž:

§ 74
Skončení služebního poměru rozhodnutím služebního orgánu
(1) Služební orgán rozhodne o skončení služebního poměru
a) nesplňuje-li státní zaměstnanec předpoklad státního občanství,
b) nesplňuje-li státní zaměstnanec předpoklad zdravotní způsobilosti, protože pozbyl
vzhledem ke svému zdravotnímu stavu na základě lékařského posudku vydaného
poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí orgánu státní zdravotní správy
dlouhodobě způsobilost vykonávat službu nebo ji nesmí konat pro služební úraz,
onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí, uplynula-li doba 12 měsíců
ode dne převedení na jiné služební místo,
c) jestliže dvě po sobě jdoucí služební hodnocení státního zaměstnance obsahují závěr o tom,
že ve službě dosahoval nevyhovující výsledky,
d) nesplňuje-li státní zaměstnanec bez zavinění služebního úřadu jiný předpoklad potřebný
k výkonu služby, nebo
e) uplynula-li doba 12 měsíců, po kterou byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby
z organizačních důvodů, v případě, kdy
1. byl odvolán ze služebního místa představeného,
2. bylo zrušeno jeho služebního místo v systemizaci, nebo
3. pozbyl způsobilost seznamovat se s utajovanými informacemi.

http://www.statnisluzba.cz/wp-content/uploads/2014/07/%C3%9AZ_slu%C5%BEebn%C3%AD_z%C3%A1kon_27_06_2014_po-%C3%9APV_bez-reviz%C3%AD.pdf

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Hlas hospodyňky od plotny Úterý, 19.Srpna 2014, 14:11:19

Jak už jsem napsala pod Vaším článkem, pane Štampachu, zde na DR, zdají se mi Vaše myšlenky týkající se vyjasnění organizačních principů demokratické správy státu velmi potřebné a správné.

Ale jako hospodyňka od plotny, kterou nepochybně taky jsem, chtěla bych se Vás zeptat, pane Štampachu,

jestli Vám vyhovuje stávající fungování státní správy, za které jsme kritizováni dokonce i ze strany EU kvůli korupci při čerpání evropských peněz? Považujete tedy za dobrý současný stav vyznačující se tím, že
- po každých volbách do sněmovny se koná "noc dlouhých nožů", tj. nastane výměna všech klíčových vedoucích úředníků na ministerstech (často až po vedoucí oddělení). V důsledku toho se věnují úředníci po volbách zaučování do agendy úřadu namísto vlastní správě, a to v situaci, kdy je vlastně ani nemá kdo zaučovat. Tím je přetrhována kontinuita chodu úřadů a pravidelně narušována stabilita správy státu jako celku;
- úředníci jsou novou garniturou politiků vyměňováni proto, aby lépe uskutečňovali zájmy této garnitury. To vypadá správné, ale v praxi to znamená, že státní správa vedle legitimní podpory vládního programu, začne hájit i zájmy klientelistických sítí napojených na danou vládní garnituru. A to bezprostředně, protože klientelistické vazby proniknou (výměnou úředníků) přímo do státní správy;
- základní agendu spojenou s úřadem se noví úředníci sotva stačí naučit v čase svého omezeného působení do příštích voleb, a také proto se stále víc rozmáhá zadávání úřední agendy externím fimám. A to je vždycky dražší - přinejmenším se navíc musejí sepisovat smlouvy a konat výběrová řízení. Zcela neefektivní je to v případě opakování určitých posudků, expertíz apod., oproti stavu kdyby to měl v gesci úředník přímo na ministerstvu. Celý ten kolotoč výběrových řízení a smluv je obrovskou příležitostí pro korupci (outsorcing);

anebo, pokud tento stav za dobrý nepovažujete, jakou máte vlastní konkrétní vizi na optimální organizaci a fungování státní správy?

Protože ve chvíli, kdy se na nás valí Opoziční smlouva č. 2 v podobě okleštěného návrhu zákona o státní službě, krerý má daný stav zakonzervovat a možná ještě zhoršit, zdá se mi Váš abstraktní boj za demokratizaci státní správy poněkud nešťastným.

Oto Novotný - politický analytik

Pane Štampachu, Úterý, 19.Srpna 2014, 16:33:42

jsem rád, že se víceméně shodujeme. Já to z toho Vašeho původního článku cítil. Jenom ten Váš hlavní akcent na nezastupitelnou roli politiků byl („filosoficky“) příliš vychýlen oním odkazem k fundamentu samosprávy a debatu jste tlačil na „vyšší“ úroveň. Na to jsem cítil potřebu reagovat, neboť na této úrovni se skrývají opravdu vážná rizika, na která jsem se snažil upozornit. K té „hospodyňce od plotny“. V původním pracovním textu jsem měl v závorce „Proboha, nechť to nezní genderově nekorektně!“ Pak jsem to tam raději nedal, abych snad ještě někomu nenahrál na smeč. Nechtěl jsem být sexistický, ale pouze upozornit na jedno z těch rizik scholastického marxismu-leninismu: systém státní správy, vytěsněn samosprávou, v budoucí komunistické formaci se má scvrknout na jednoduché úkony, které bude schopen zastávat kdykoli vlastně každý, tedy i ta „hospodyňka“ Tenhle problém už známe z reality reálsocialismu – o všem, tedy i v případě složitých komplexních systémů měly rozhodovat politické kádry, u kterých odbornost byla až na druhém či vůbec žádném místě. Ale pozor, jestli „hospodyňka od plotny“ má jít dělat politiku, tak jsem všemi deseti pro, a třeba i pomocí kvót…..

Oto Novotný - politický analytik

Vážená paní Švandová, Úterý, 19.Srpna 2014, 16:41:28

děkuji za Vaši reakci, Vaše otázky panu Štampachovi jsou relevantní, ale on, myslím tohle vše ví... Sdílím Vaše znepokojení z rizika, že tu můžeme mít po vzdání komplexní novely zákona o státní službě legislativní paskvil. Jestli je v této souvislosti možné mluvit o riziku opoziční smlouvy č. 2? Některé paralely se nabízejí.....

Petrasek Milan - penzista

Jen okrajově upozorňuji, že Středa, 20.Srpna 2014, 10:34:26

západ se dnes vypořádává s dlouhotrvajícím procesem neoliberální konverze/privatizace státní správy. Ten mj. obnáší i zrušení statusu definitivy a je doprovázen všemožným zastíráním pravých záměrů neoliberálního dogma.
Zde jsou příkladně zasévány vize nástupců carského úřednictva a to natolik úspěšně, že realizace neoliberální politické ekonomii přizpůsobené podoby státní správy zůstává desetiletí pod stolem. Klausismu poplatně.........dodal bych.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.