Byrokracie proti demokracii?

Filip Outrata

Nezávislá státní správa by pro demokratickou politiku nebyla dalším protivníkem, ale naopak pomocí v zápase o vlastní legitimitu se zájmy byznysu a vlivových skupin.

Výhrady k samotné myšlence profesionální státní služby, jak je shrnul ve svém komentáři z levicové pozice Ivan Štampach, vycházejí z premisy, že demokracie a byrokracie, či jinými slovy princip občanské vůle a princip odbornosti jako jediného určujícího kritéria, jsou v zásadním rozporu.

Představu mocného úředníka, který nezodpovídá občanům za své jednání, považuje kolega Štampach za popření demokratické politiky. Mluví dokonce o náhradě demokratické politiky byrokratickou státní správou. Vládu úředníků-odborníků považuje za součást hierarchického modelu společnosti.

Domnívám se, že jde o kritiku závažnou a dotýkající se řady důležitých témat. Degradace demokratické politiky jako sféry, kde se na základě volby (přímé či nepřímé) formuje rozhodování, které má legitimitu, je nesporně velkým problémem. Toto oslabování demokratického rozměru probíhá například ve směru k velkým ekonomickým hráčům, kteří si sféru politiky kupují či najímají.

Za potenciální hrozbu pro demokratickou politiku je jistě možné považovat i byrokratickou státní správu. Řekl bych však, že především tehdy, pokud se dostane pod přílišný vliv jednotlivých (ne nutně politických) stran a skupin ve společnosti, když se namísto své vlastní role profesionálně a v souladu s právem obstarávat záležitosti týkající se všech občanů stane vykonavatelem parciálních zájmů.

Byrokracie a demokracie tedy nejsou v protikladu, nebo přinejmenším nemusejí být. Skupinový zájem, na němž je založena demokratická politika, a zájem obecný, jemuž by měla sloužit nezávislá a na odbornosti založená státní správa, se doplňují. Foto flickr.com 

Byrokracie a demokracie jsou skutečně dva do jisté míry protikladné principy. Jeden z nich je založen na odbornosti, na jistých zvláštních, postupně nabývaných znalostech a dovednostech, druhý představuje rozměr otevřenosti, nepředvídatelnosti, ztělesněný ve střídání politických garnitur s (více či méně) odlišnými programy.

Jakékoli jmenování do vysoké funkce na základě výběrového řízení s předem danými podmínkami a podle rozhodnutí úzce složené odborné komise je vlastně popřením demokratického principu, protože často dosti vlivné pozice, které rozhodují o věcech týkajících se mnohdy všech občanů, nejsou obsazovány na základě vůle těchto občanů, vyjádřené ať již přímo nebo skrze volené zástupce.

A přece by asi těžko někoho napadlo považovat takováto výběrová řízení na základě odbornosti za něco nedemokratického. Spíš naopak, je snaha (často marná), aby probíhala co nejvíce odděleně od všech vnějších vlivů, tak aby kritériem byla skutečně odbornost, tj. zkušenosti a znalosti potřebné pro dobré vykonávání dané funkce. Profesionální státní služba by se snad dala přirovnat k takovémuto výběrovému řízení v trvalé podobě.

Nezávislá státní služba, nezávislé úřednictvo není konkurentem demokratické politiky. V ideálním případě by mělo být jejím efektivním spolupracovníkem. Efektivním, protože nezávislým a schopným ze své pozice účinně korigovat některé lapsy a nedostatky, které politická sféra není schopna odstranit nebo je dokonce sama generuje.

Byrokracie a demokracie tedy nejsou v protikladu, nebo přinejmenším nemusejí být. Skupinový zájem, na němž je založena demokratická politika, a zájem obecný, jemuž by měla sloužit nezávislá a na odbornosti založená státní správa, se doplňují. Hierarchický princip má své opodstatnění, pokud jeho určujícím kritériem, jakousi jeho vertikálou je odbornost a úcta k zákonům, ne nabytí zisku či nepřiměřené moci.

Úkolem profesionální státní správy skutečně nemá být suplovat roli politiků či jim odebírat pravomoci, spíš pomáhat tomu, aby politická rozhodnutí mohla být efektivně a bez zbytečných zmatků a prodlení realizována. Obávat se, že demokracii ohrožuje nezávislé úřednictvo, se tak trochu podobá obavám například z nikým nevolených občanských iniciativ či (rovněž nikým nevolených, ale podle určité procedury jmenovaných) soudců.

Demokratická politika má dnes ve svém boji o legitimitu a nezávislost dost co dělat s vlivem velkého byznysu a lobbystických skupin. Nezávislá státní správa by pro demokratickou politiku nebyla dalším protivníkem, ale mnohem spíše pomocí v tomto zápase. Doufejme, že se jí na základě budoucí podoby služebního zákona alespoň částečně také stane.

    Diskuse
    MP
    August 11, 2014 v 10.56
    No, myslím, že po ústupcích, které Sobotka udělal,
    bude odpolitizování státní správy těžko možné.

    Ostatně, proč by generálního ředitele nemohli volit přímo občané?
    August 11, 2014 v 21.18
    Souhlas s autorem
    Jak jsem ukazoval ve svém předvolebním článku - http://denikreferendum.cz/clanek/16526-jak-chapat-demokratickou-politiku - oddělení politiky od státního aparátu považuji za velice důležité.

    Politika znamená konflikt, a považuji za vyloženě kontraproduktnivní, pokud je onen konflikt veden nikoli o podobu společnosti, pravidla soužití i povahu politického boje, ale o jednotlivé osoby ve státním aparátu. Efektivitu státního aparátu lze asi těžko zajistit tím, že politický boj přeneseme i do něj, že bojovat se bude o každého náměstka a o každou pozici.

    Je přeci třeba zajistit kvalitní fungování státního aparátu nezávisle na osobách, které obsazují jednotlivé funkce!
    August 12, 2014 v 11.54
    Další souhlas s autorem

    Dovolím si sem zkopírovat připomínku k článku pana Štampach, která se pod jeho článkem ztrácí v záplav příspěvků na téma kauza Heller:

    "Myslím, že pan Štampach obrací oprávněnou výhradu k tomu, aby byli politici nahrazováni "odborníky" ad absurdum. Požaduje, aby odborníci byli nahrazováni voleným politiky resp. těmi, které politici jmenují. Kam to vede za pravicových vlád jsme mohli vidět na ministerstvech, jejichž práce vyžaduje kontinuitu práce i personálu delší než jedno volební období. Například školství, zdravotnictví, sociální věci, životní prostředí. Některá tato ministertsva byla rozvrácena a o své odborníky přišla.

    Není pravda, že silná pozice nepolitických úředníků je charakteristická pro autoritativní režimy. Naopak, autoritativní režimy jedné strany pravicové i levicové na politickou loayalitu úředníků kladly velký důraz a dařilo se jim ji prosazovat.

    Například za minulého režimu byly vedoucí úřednické pozice obsazovány členy strany.

    Nepolitické úředníky a odborníky naopak potřebují demokratické režimy, kde se strany u vlády střídají. Je to přesně naopak, než pan Štampach tvrdí. To, co říká, není ani nijak levicové, protože politická nominace úředníků může generovat pravicové úředníky stejně dobře jako levicové."

    Před pár lety si mi jeden úředník stěžoval na to, že po návratu z řady let strávených v bruselských strukturách jeho kariéra na nejmenovaném ministerstvu vázne a má malý plat. Viděl to tak, že k lepšímu postavení by mu dopomohl jedině vstup do strany (neříkal do které) a to se mu nechtělo, tak asi bude muset odejít, aby své velmi dobré vzdělání a mezinárodní zkušenosti zúročil v komerční sféře.

    Problém je také v tom, že se služební zákon musí zavést v určitou chvíli a tím se tam zabetonují úředníci, kteří tam přišli za stávající vládní garnitury.