Zadlužen hned v porodnici

Eva Kaličinská, Andrea Špirková

Přestože systém zdravotního pojištění pro migranty kritizují nevládní organizace, Kancelář veřejného ochránce práv nebo Výbor OSN, lobby komerčních pojišťoven byla zatím silnější.

Když se v březnu 2013 Michal předčasně narodil, jeho rodiče původem z Ukrajiny pracovali a žili v České republice sedm let. Jejich pobytový status zněl: dlouhodobý pobyt. Přestože v České republice maminka platí daně a odvody do sociálního systému, a sama je zahrnuta do veřejného zdravotního pojištění, nezbylo jí nic jiného než uzavřít připojištění u Komerční pojišťovny v částce asi 48 000 korun, protože nenarozené dítě do systému veřejného zdravotního pojištění dle zákona nespadá.

Vzhledem k tomu, že se Michal narodil asi dva měsíce před plánovaným termínem a musel do inkubátoru, vznikl rodině dluh něco přes půl milionu korun. Limit pro případ umístění dítěte do inkubátoru totiž dosahoval dvou set tisíc.

Příklad malého Míšy není ojedinělý. Problematičnost systému zdravotního pojištění migrantů a migrantek, kteří jsou odkázáni na soukromé zdravotní pojišťovny, se nejviditelněji projevuje právě na tak zvaných nepojistitelných migrantech.

Paní Byarmaa pobývala před porodem na Moravě asi čtyři roky rovněž dlouhodobým pobytem za účelem zaměstnání. Syn Temullen přišel na svět předčasně, asi ve dvacátém sedmém týdnu před porodem a v inkubátoru zůstal asi tři měsíce. Za lékařskou péči tak vznikl dluh přes osm set tisíc korun.

Jakmile se narodí, už bude mít dluhy. 

V Míšově případě tedy nakonec 200 tisíc uhradí pojišťovna a jeho rodiče tak musejí splácet něco přes 400 000. S nemocnicí se dohodli na splátkovém kalendáři, každý měsíc posílají dva tisíce. Temullena se rodiče snažili pojistit po návratu z porodnice spolu s dětskou lékařskou, avšak pojištění se podařilo uzavřít až bezmála rok a půl po porodu.

Z pohledu rizikovosti byl tento případ pro pojišťovny nepojistitelný, ekonomicky nevýhodný a v zákoně není pojišťovnám uložena žádná povinnost pojistky uzavírat. Zhruba po roce byla matka pro dlužnou částku žalována.

A zatímco Michal bude ve svých šestnácti letech konečně bez dluhu, v soudním jednání s paní Byarmou přistoupil další účastník jednání na straně žalované, Tumullen. V soudním procesu se žalující strana snaží, aby na Tumullena po dovršení jeho osmnáctin mohla být uvalena exekuce.

U cizinek je nutné rozlišit, zda mají v České republice dlouhodobý nebo trvalý pobyt. Pokud dlouhodobý, musí dítěti zařídit komerční pojistku a pokud komerční pojistka nekryje plně poporodní péči, stávají se z rodičů samoplátci.

Případ Michala ukazuje, že přestože byli jeho rodiče v zemi legálně, odváděli zdravotní pojištění a dokoupili si připojištění na porod, stejně se zadlužili. Na trhu sice existují produkty pro ženy cizinky, ze kterých se hradí i péče o novorozence (např. Máma a miminko, Novorozenec apod.), ale rodiče si informace nedohledají a lékaři nebo pracovníci pojišťoven se v tématu zdravotního pojištění migrantů často neorientují.

Navíc cena zdravotního pojištění je vysoká, pohybuje se od padesáti do sedmdesáti tisíc korun splatných v jedné splátce, a to často nutí rodiny vzít si půjčky od úvěrových společností. Pokud za cizinku platí pojištění její zaměstnavatel, některé komerční pojišťovny nechtějí prodat své produkty cizinci pojištěnému ve veřejném zdravotním pojištění.

Zadlužené rodiny se pak obracejí na právníky občanských sdružení, kteří jim pomáhají situaci řešit. V mezních případech pořádají sbírky na zaplacení dluhu nebo jednají o snížení částky. Je však na místě se ptát, proč je vůbec systém takto nastaven a v čím zájmu.

Konsorcium nevládních organizací se už několik let snaží prosadit legislativní změnu, která by až sto tisíc migrantů a migrantek do veřejného zdravotního pojištění zahrnula. Tím, kdo z celé situace jako jediný profituje, jsou totiž samotné komerční zdravotní pojišťovny.

Jde o výhodný byznys, o který v žádném případě nechtějí přijít. Vlivem jejich intenzivního lobbyingu byla přijata takové legislativní úprava, která jim přináší zisky na úkor dostupnosti zdravotní péče pro zvláště zranitelnou a znevýhodněnou skupinu lidí.

Současný systém zdravotního pojištění cizinců v České republice kritizuje i Výbor OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva a doporučuje veřejné zdravotní pojištění zpřístupnit všem bez rozdílu. Vyloučení určitých skupin migrantů ze systému veřejného zdravotního pojištění kritizoval už před čtyřmi lety Výbor OSN pro odstranění všech forem diskriminace žen a v roce 2011 i Výbor OSN pro práva dítěte. Současný systém zdravotního pojištění migrantů otevřeně kritizuje i Kancelář veřejného ochránce práv ČR.

Výbor OSN apeluje na českou vládu, aby vyšetřila stížnosti na porušování práva na zdravotní pojištění a v případě porušení práv udělila sankce. Nezbývá než doufat, že připravovaná novelizace právní úpravy zdravotního pojištění přinese změny. Už včera bylo pozdě.