Před nedávnem vznesl poslanec Daniel Korte z TOP 09 požadavek, aby byla Babišova „hatmatilka“, jak nazval ministrův idiolekt (jedinečné užívání jazyka jednotlivcem), tlumočena do češtiny, neboť v případě, že je na půdě Poslanecké sněmovny přednášeno v jiném než českém jazyce, vzniká poslancům nárok na tlumočení do úředního jazyka.

Jeho návrh se ovšem nesetkal s příliš velkou podporou, navíc se při jednání ozval poslanec Josef Hájek se slovy, že by se takhle dala tlumočit i „moravskoslezština“, protože v Moravskoslezském kraji „česky nemluví téměř nikdo“.

Ačkoliv drtivá většina rodilých mluvčích češtiny nemá problém se mezi sebou dorozumět, faktem zůstává, že hranice jazyků jsou neostré a někdy je těžké určit, co všechno je ještě dialekt a co už je samostatný jazyk. Navíc vzhledem k tomu, že v českých médiích suverénně dominují spisovná a obecná čeština, kterou mluví dvě třetiny obyvatel, bývají ostatní nářečí vytlačována na okraj a pro většinu populace jsou nakonec hůře srozumitelná.

↗

Podle poslance Daniela Korteho by měly být projevy Andreje Babiše ve Sněmovně tlumočeny do češtiny. Foto web ANO

Tak dochází k tomu, že se z obecné češtiny stává superstratum, dominantní dialekt, který má větší prestiž než ostatní, ze kterých se stávají substrata, dialekty s nižší prestiží, což se týká mimo jiné i oné „moravskoslezštiny“.

Podle výzkumu Jamese Wilsona z Leedské univerzity tak dochází například k situacím, kdy si migranti z Čech na Moravu spíše nadále ponechávají svůj dialekt i v nové domovině, kdežto Moravané, kteří se přestěhují do Čech, spíše častěji zakomponují lokální dialekt do vlastní mluvy (James Wilson, Moravians in Prague: A Sociolinguistic Study of Dialect Contact in the Czech Republic, str. 52).

Tyto jevy je možné pozorovat i u politiků, byť na toto téma nebyl proveden žádný výzkum, nebo alespoň ne takový, který by se dočkal široké publicity. Například Jindřich Šídlo vzpomínal na Petra Nečase (narozeného v Uherském Hradišti) v dobách, kdy začínal s prací poslance, jako na mladého muže s moravským přízvukem.

Po dvaceti letech v politice už jsou však moravské, respektive východomoravské, stopy v jeho řeči hůře znatelné. Opačným příkladem je Eliška Wagnerová, rodačka z Kladna, která prožila mnoho let svého života v Brně, ale na jejím přízvuku to poznat není.

V lingvistice je jednou z metod určování správnosti jazykových jevů dotazování se rodilých mluvčí. Má to ovšem ten háček, že vzhledem k dialektové roztříštěnosti existuje riziko, že se na některých jevech mluvčí téhož jazyka neshodnou (zažila jsem internetovou diskuzi, kde si jedna Slezanka stěžovala, že moderátoři zpráv v Praze vyslovují divně, i když mně to tak nikdy nepřišlo), navíc nesmíme zapomenout, že spisovná čeština je první cizí jazyk, kterému se děti v České republice učí, takže některé odpovědi by nejspíš k nějakému (ze subjektivního hlediska) kultivovanému standardu měly daleko.

Andrej Babiš to má o to těžší, že jeho rodnou řečí čeština není, takže se s ním žádný rodilý mluvčí češtiny neztotožní, byť lze samozřejmě namítnout, že většina obyvatelstva České republiky je pasivně bilingvní v češtině a slovenštině. Nerodilí mluvčí ovšem nemusejí být hned diskvalifikováni, alespoň co se přízvuku týče.

Podle výzkumu z Pensylvánské univerzity, kde byly rodilými mluvčími čínštiny a angličtiny posuzovány nahrávky v angličtině mluvčích různých rodných jazyků, vyplynulo, že nerodilí mluvčí lépe přijímají silný cizí přízvuk než rodilí mluvčí (Jiahong Yuan, Yue Jiang, Ziang Song, Perception of Foreign Accent in Spontaneous L2 English Speech, dostupné na ling.upenn.edu).

Výzkum lingvistek Bent a Bradlow dokonce ukázal, že nerodilí mluvčí určitého jazyka lépe vnímají mluvu jiných nerodilých než rodilých mluvčí (Tessa Bent, Ann R. Bradlow, The Interlanguage Speech Intelligibility Benefit, dostupné na tessabent.com). Pro politiky, jejichž rodnou řečí není čeština, by tu čistě teoreticky mohla svitnout naděje.

Na to, abychom posoudili, jak je Babišova mluva vnímána, by byl ovšem potřeba další vědecký výzkum, navíc by bylo u něj potřeba přihlédnout i ke slovní zásobě, kterou Babiš používá a která vychází ze slovenštiny. Jak je ovšem patrné z výsledků voleb a předvolebních průzkumů, a to nejen u ANO 2011, řečový projev předsedy strany nemusí být překážkou.