Bude zase nějaké pražské jaro?

O politickém jaru se v uplynulých desetiletích mluvilo už několikrát. Za nové jaro bylo pokládáno i poslední desetiletí minulého století. Jeho českým symbolem byl Václav Havel. Jarní vánek zavanul také v říjnu loňského roku.

Ocitli jsme se uprostřed jara. V noci z 30. dubna na 1. května slavili naši keltští předchůdci zapalováním mohutných očistných ohňů na vyvýšených místech hlavní jarní svátek Beltain. S germánským tradičním náboženstvím se spojuje podobně slavená Valpuržina noc. Aby svátek přežil za vlády křesťanství, udělala se z něj noc filipojakubská, což degenerovalo v lidové „pálení čarodějnic“ připomínající kruté pronásledování lidí (převážně žen) zachovávajících staré duchovní tradice.

Typickým jarním svátkem je spíše den jarní rovnodennosti, den kdy na severním pólu vychází slunce a začíná půl roku trvající polární den, a kdy Slunce opouští zvířetníkové znamení Ryb a vstupuje do znamení Berana (Skopce). Tehdy se ve středním klimatickém pásmu jaro ohlašuje zřetelně. Příroda se probouzí, všude je plno zeleně a květů, a všichni o tom mluví. Letošní počasí astronomický začátek jara o pár týdnů předběhlo a první listy rašily už na konci února.

Na přelomu dubna května už je jaro samozřejmé, už si nevšímáme změn v přírodě. V druhé půlce jara ještě dne přibývá a noc ustupuje, ale stále pomaleji. Jakoby se už ohlašovala letní nostalgie, vrchol světla a tepla a zároveň začátek sestupné části roku. Únava na výsluní.

Politická symbolika jara s těmito zkušenostmi souvisí. Poprvé se o pražském jaru mluvilo již v roce 1958. Tak byla novináři označena československá expozice na světové výstavě v Bruselu. Při její přípravě došlo k určitému kulturnímu uvolnění. Získala četné ceny, mimo jiné Zlatou hvězdu jako nejlepší expozice. Byl to začátek kulturního a politického uvolnění šedesátých let.

Podruhé, na vrcholu, když pokus vydolovat humanistickou podstatu socialismu a vysvobodit ji ze sevření diktátorským režimem vrcholil, si na to někdo vzpomněl a opět se mluvilo o pražském jaru. Byl to rozpuk kulturní svobody. Vedle oficiální ideologie se objevovaly alternativní myšlenkové proudy, v železné oponě se objevily trhliny a z kulturně spřízněných západoevropských zemí a z Ameriky začal proudit čerstvý vzduch.

Poválečná křeč se v těchto zemích uvolnila, antikomunistická hysterie 50. let, která byla protějškem stalinismu, postihla v USA řadu významných tvůrců: Leonarda Bernsteina, Charlie Chaplina, Aarona Coplanda, Jiří Voskovec, Arthura Millera a Orsona Wellese, ale na přelomu padesátých a šedesátých let končí.

Za nové jaro bylo pokládáno poslední desetiletí minulého století. Jeho českým symbolem byl Václav Havel. Pád unavené a vnitřně rozložené komunistické diktatury v Sovětském svazu a v jeho satelitních zemích byl příslibem světa nerozděleného na nepřátelské tábory. Zdálo se, že na obou stranách někdejšího plotu z ostnatého drátu dojde k ocenění všeho dobrého z obou konkurujících systémů a k opuštění jejich nedostatků.

Již r. 1979 se v exilovém Právu lidu objevilo prohlášení Sto let českého socialismu podepsané o rok dříve dvaceti třemi signatáři Charty 77. Příležitostí bylo sté výročí ustavujícího břevnovského sjezdu Sociálně demokratické strany českoslovanské.


Za nové jaro bylo pokládáno poslední desetiletí minulého století. Jeho českým symbolem byl Václav Havel. Foto Ibra Ibrahimovič

Autoři, vedle Václava Havla např. Rudolf Battěk, Ladislav Hejdánek, Milan Machovec, Petr Pithart, Jaroslav Šabata a Jakub Trojan se mimo jiné vyslovili takto: Signatáři tohoto prohlášení se hlásí k tradicím počátků našeho dělnického a socialistického hnutí. Hlásí se k nim i Komunistická strana Československa, která v této zemi vládne. Současné zřízení však vykazuje nesporný dluh vůči mnoha principům formulovaným průkopníky dělnického a socialistického hnutí. My, jako socialisté a demokraté, cítíme osobní odpovědnost za naplnění těchto principů. Václav Havel dokument podepsal v době vydání eseje Moc bezmocných. Odezvou režimu bylo jeho uvěznění, za kterého vznikly slavné Dopisy Olze.

Zdálo se, že devadesátá léta budou příležitostí obnovit toto úsilí. Že se různé politické síly shodnou na nalezení modelu státu se zastupitelskou, pluralitní demokracií, dodržujícího občanské svobody a lidská práva a prosazujícího sociální spravedlnost.

Někteří ze jmenovaných svou tehdejší vizi opustili, jiní byli odsunuti z veřejného života do soukromí. Zvítězila parta z Prognostického ústavu, rozdělila si mezi sebou politické strany a nastolen byl oligarchický režim nahlodávající ústavně zaručené svobody a práva.

V říjnu loňského roku v plném rozběhu podzimu zavanul jarní vánek. Volby otevřely cestu k vládě, v níž vedle pragmatiku sedí několik pokračovatelů této tradice a lidí jim názorově blízkých. Zatím budí dojem, že si přejí změnu kurzu. Není jasné, jak se jejich programová vize prosadí. Jak se uplatní vedle pragmatiků, kteří beze zbytku přijímají neoliberální ekonomický model tvrdého kapitalismu a zdobí se k tomu oranžovými stužkami.

Teď už si jarního rozpuku v přírodě nevšímáme, jaro už je jaksi samozřejmé. A je to právě v době, kdy se jeho tempo zpomaluje a kdy se rapidně blíží zlom, od kterého znovu nastupuje chlad a temno. Letní slunovrat je už blíž než jarní rovnodennost. Stejně tak jsme si přestali všímat potřeby nového pražského a vůbec českého (včetně moravského a slezského) jara. Občanské iniciativy, které se aktivně postavily proti pravicovým reformám, jak se zdá, uvadly.

Spokojily se s chabým volebním vítězstvím nadějných politických sil, už nic nepřipomínají, nic nepožadují, před ničím nevarují. Občanský sektor vypadá unaveně, jakoby neměl co říct ke kauze Ukrajina, ke kauze Čína a Tibet, ke kauze OKD nebo k pokračujícím fašistickým útokům na Romy. Na rozdíl od astronomického a meteorologického jara nám jaro politické nepřinese pravidelný rytmus přírody. Nenastane samovolným pohybem domnělé historické nutnosti. Jsme to jen my, kdo pro to může něco udělat.

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Bohumil Sláma - Brno

Také to cítím, Pondělí, 12.Května 2014, 09:21:2

ale je to jen chabý vánek; člověk musí zbystřit pozornost, aby ho vůbec zavětřil. Máme a sebou totiž nejen normalizaci, ale také (polistopadovou) protireformaci, a obojí vedlo k útlumu, ohýbání zad a obl...

Filip Šimeček - Brno

Nové jaro Pondělí, 12.Května 2014, 09:53:38

Tipuji, že si počkáme do roku 2021. Uvědomme si, že vlny občanské radikalizace probíhaly vždy v desetiletých cyklech, přičemž následoval brutální útlum.

1990 - Občanské forum
1999 - 2000 - Pražské Streetparty, protesty proti zasedání MMF
2011 - 2012 - Skutečná demokracie teď, ProAlt, Iniciativa za svobodné vysoké školy, statisícová demonstrace proti vládě...
2014 - ?

Bohumil Sláma - Brno

Půjde to asi pomalu: zapomněl jsem dodat, Pondělí, 12.Května 2014, 10:01:35

že (ne)normalizace a "protireformace" vedly hlavně k další demoralizaci. Za Pražského jara jsme na tom tak špatně jako dnes nebyli.

Matr-avatar-dr

Martin Truhelka - Benešov

jaro možná, ale pražské? Pondělí, 12.Května 2014, 11:45:3

Pokud to jaro přijde, jen těžko bude znovu pražské. Praha je dnes nejreakčnější částí naší země, centrem oligarchie, mediokracie, politiky a jejich servisních elit, které nejhorlivěji obhajují neoliberální status quo.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Přesně tak, pane Truhelko, Pondělí, 12.Května 2014, 17:46:8

Spíš je pravděpodobnější, že se k nám jaro dostane ze sousedních států střední Evropy. Ono i to Pražské jaro tehdy přišlo až po dvacetiletí po té, co už Finové, Rakušané nebo Jugoslávci měli vybojováno. A ve své naivitě doslova nechaly zbytky zdejší elity zmrznout květy na stromech.

Ale náladu pana Štampacha jsem zachytil a asi cítím, co chce vyjádřit. Mrzí mě, že jsme již propásli ono typické březnové oteplení vzduchu ještě bez listí na stromech.

Naděje by mohla být až době, až dospějí silnější ročníky děti Husákových dětí. Tedy někdy ve dvacátých letech 21. století. Ale z čeho budou čerpat? Z hodnot svých rodičů, které se narodili za normalizace nebo svých prarodičů z poválečných let?

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Opravdové jaro Pondělí, 12.Května 2014, 20:55:52

Opravdové jaro nastane až tehdy, až lidé začnou brát Boží slovo vážně. Do té doby to mohou být jenom „Pražská jara“, ony chvilkové závany nadějí, po nichž vždy následovaly zákonitá zklamání a pády. To proto, že se při těch vzletných vizích o lepším příštím s Pánem Bohem nikdy nepočítalo. 1918, 1945, 1948, 1968,1989, pokaždé totéž.

S nadějí na opravdové jaro, Jiří Vyleťal

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.