Deník Referendum Domov

Policie v městské části Praha 12 obvinila z krádeže muže, protože si do kanálu, ve kterém bydlel, načerno natáhl přípojku z nedalekého rozvaděče. V kanále měl lampičku, přehrávač CD, rychlovarnou konvici a vařič.

Krátká zpráva, kterou o víkendu vydaly Novinky.cz, postrádala podle mě to nejdůležitější. Informaci o tom, proč onen muž žil v kanále, a kde bude bydlet, až ho policie propustí.

Jako svého druhu idylu popisuje život pod mostem (a sice pod bratislavským Přístavním mostem) slovenská Pravda. Pořádkumilovný muž, zřejmě technik, který dříve jezdil na montáže, si ze staré bandasky vyrobil umyvadlo. V příbytku, který si postavil ze starých oken, když se do paneláků v Petržalce dávala nová plastová, má i deset skleniček s kořením. Rád totiž vaří, a to pro sebe i svou přítelkyni.

Ve zprávě chybí, proč muži někdo před lety nedal anebo nepůjčil třicet tisíc, které mu chyběly, aby dnes měl byt v hodnotě možná tří milionů. A pak v ní chybí perspektiva, kam onen pár půjde, až ho na jaře policie vyžene. To v případě, že přežijí právě začínající zimu. Nabídne mu Bratislava sociální byt s minimálním nájmem a práci, byť i za minimální mzdu?

Obě zprávy budí ve čtenáři dojem, že kdo je šikovný, ten se ani na ulici neztratí – anebo si alespoň vyrobí umyvadlo. Jediný problém je, když v kanále neplatíte účty za elektřinu. Když dlužíte nad pět tisíc, zatkne Vás policie za krádež. I když je samozřejmě otázka, zda by Pražská energetika po medializaci události nebyla ochotna muži zapojit zvláštní elektroměr a dohodnout s ním splátkový kalendář.

Nemohu si pomoci, ale v Praze, Brně i Bratislavě potkávám zřejmě jen bezdomovce nešikovné. V tramvaji. Na veřejných místech, jak prodávají Nový prostor nebo Nota Bene. Před vchody do paneláků, kde podle mě čekají, až je někdo s klíči pustí dovnitř, aby přespali ve sklepě nebo ve strojovně výtahu. Minulý týden ještě i na lavičkách v parku.

Ve světle zpráv,  podle kterých důchody neumožňují důstojné stáří a rodičům chybějí peníze na dětské kroužky, mě spíše zajímá, co místní samosprávy udělají, aby lidí bez vlastního bytu nebo alespoň pokoje nepřibývalo, když už nejsme s to nastolit opačný proces. A když trvající nezaměstnanost s bláznivou deregulací nájmů budou řadu dalších lidí nově přivádět do ekonomicky (a sociálně) neřešitelných situací.

Před časem mi jeden ostravský sociální demokrat vyprávěl o mladém muži, který pracuje v katolické Charitě, pobírá tam skromnou mzdu a k tomu může bydlet ve vlastním pokojíku v jejích prostorách. Jeho snem je ale vlastní byt. Ostrava prý i nějaké levné byty má. Podmínkou ale je, že kdo se o takový byt chce ucházet, musí složit kauci padesát tisíc korun. Což je suma, kterou onen muž ze svého platu nikdy v životě nenašetří.

Včera jsem si pak v Hospodářských novinách přečetl zprávu, podle které je v Praze jen ve třech developerských projektech 3 500 neprodejných bytů v hodnotě cirka 11 miliard korun. Možná by stačilo je ve veřejném zájmu vyvlastnit. A s nimi i polovinu z domů, které má ve své nabídce tato realitka.