Vladimír Špidla byl ze všech premiérů v historii „zbytkové“ České republiky po roce 1993 bezpochyby jedním z těch, kteří oproti ostatním vyčnívali. Jeho jedinečnost spočívala zejména v tom, že oproti sebestředným tlustokožcům typu Klause, Zemana, Topolánka a Paroubka odmítl jít cestou mocenské síly a počet svých příznivců zvyšovat polarizováním společnosti na dvě části, kdy každý měl potřebu zařadit se mezi příznivce nebo odpůrce jednoho z nich.

Špidla vyhrál volby po čtyřech letech sociálnědemokratické vlády nečekaně v roce 2002 tím, že oslovil nejen tři čtvrtiny zemanovských voličů ČSSD z roku 1998, ale dalších šest procent středových a pravostředových voličů ODS, Unie svobody a KDU-ČSL.

Učinil tak distancí od kartelu tzv. opoziční smlouvy těsně před volbami, což Klause se Zemanem nepříjemně překvapilo a i jejich mocenské kliky tento obrat zaskočil nepřipraveny. Proto to také byly jediné volby z let 1996-2010, které se nekonaly pod praporem strašení před návratem komunistického nebezpečí v důsledku případně jednotné levicové fronty.