O poradcích a radách

Pavel Šaradín komentuje poradní tým předsedy vlády Bohuslava Sobotky, který byl zveřejněný minulý týden. Lehce se také dotýká sobotní debaty o reformě sociální demokracie.

Úřad vlády minulý týden zveřejnil seznam poradců, kteří by měli radit premiérovi. Už to můžeme považovat za úspěch, dokonce jsme se v novinách dočetli, že dohromady budou brát půl milionu korun měsíčně. Z působení Petra Nečase si totiž pamatujeme, jak se novináři pokoušeli zjistit, kdo mu vlastně radí a kolik činí odměna. Zpočátku neúspěšně, nakonec jsme se několik jmen dozvěděli, částky měly jít do statisíců.

Jednalo se vesměs o členy ODS, řada z nich působila v politice ve volených funkcích. Můžeme-li si dovolit mírné zjednodušení, někdejší premiér využíval spíše lidi s kontakty v politice než odborníky, za nimiž stojí roky studia, bádání a poznávání společnosti. Podobně tomu bylo u Mirka Topolánka.

Vedle poradců u nich fungovalo další odborně-politické těleso, tzv. NERV. Pakliže se jednalo o tým ekonomický, byli v něm samí ekonomové, což příliš ideální pro celospolečenské problémy nebylo. Společnost totiž potřebuje mnohostranná řešení, nikoliv jen úzce zaměřené ekonomické návrhy. Absence jiných sociálních vědců byla zjevná.


Vladimír Špidla jako šéf poradců premiéra znamená oproti minulosti kvalitativní změnu. Foto Roman Hrubý, Mediafax

Už během sestavování vlády jsme se mohli dočíst, kdo povede tým premiérových poradců. Kvalitativní změnu, kdy místo Miroslava Šloufa či Marka Dalíka zaujal Vladimír Špidla, hodnotit nemusíme. Někdejší premiér a eurokomisař si vybral do týmu hlavně spolustraníky a členy Masarykovy demokratické akademie. V pořádku. Najdeme mezi nimi jména známá, ale i ta, u nichž si musíme pomoci internetem. Dopředu říkat, zda tým bude, či nebude fungovat, nemá smysl.

Jistou obezřetnost vzbuzuje skutečnost, že sociální demokracie dopadla ve volbách špatně. Otázkou je, kdo z někdejších poradců předsedy sociální demokracie mu tak „dobře“ radil. Ale bez ironie. Pro každého, kdo sestavuje podobný tým, je důležité, aby vedle odbornosti byl vyvážen profesně i regionálně.

V prvním případě se šéfovi poradců Vladimíru Špidlovi víceméně podařilo dosáhnout dobrého výsledku, pokud jde o regionální reprezentaci, je to o něco horší. Problémy nelze řešit jen z pražské perspektivy.

V podstatě ve stejné době sociální demokracie zveřejnila svůj plán, jak se vyhnout následování ODS na cestě do znicotnění. Podle premiéra musí být strana aktivnější a změnit některé principy vnitřního fungování. Tisk píše, že by jedním z hlavních léků mělo být zavedení přímé demokracie, například při volbě krajských předsedů.

Zdá se, že změny se připravují a mají být takřka revoluční. Ten, kdo je připravoval, podlehl okamurovské iluzi, že by pouhý způsob volby mohl změnit kvalitativně společnost, v tomto případě stranu. Pokud premiér neuspěje, jakože neuspěje, budou to pro něj zbytečně ztracené body.

Sociální demokracie v tuto chvíli potřebuje úplně něco jiného: objektivní studii, proč pro ni volby dopadly tak špatně, otevření se novým lidem, záběr na mladší voliče a vnitrostranické vzdělávání. Jen tak mimochodem, když se občas ptám sociálních demokratů v regionech, co je think tank Cesta, zdali slyšeli o Friedrich-Ebert-Stiftung, odpovědi se nedočkám. To se mi zdá jako vážnější chyba, než nezavedení přímé volby regionálních činovníků.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.