Balík ideologie
Filip ŠimečekV MF DNES (12. dubna 2014) se objevil článek politologa Stanislava Balíka s názvem Kulturní válka o povahu komunismu. Kritizuje v něm „lakování komunismu narůžovo“, tedy údajnou relativizaci novodobé historie. Jsou jeho výstupy relevantní?
O úrovni komentářové stránky MF DNES není třeba vést dlouhé polemiky. Konstantně zde můžeme sledovat vyčpělý guláš ideologické zploštělosti, útoků ad hominem či podbízivé bulvarizace.
Problém nastává, když je oslovena „odborná veřejnost“, která podlehne svodům ideové spřízněnosti, zapomene na elementární profesionalitu a napíše paskvil, za něhož by se nemusel stydět ani J. X. Doležal. Toto se stalo v sobotním čísle politologu Stanislavu Balíkovi, který sice tvrdě zkritizoval praxi předlistopadového režimu, svým stylem uvažování se však přihlásil k jeho myšlenkové tradici.
Přestože by měl autor rozumět definicím politologických pojmů, hned na začátku článku se Balík rozčiluje nad tím, že se stále častěji vyhýbáme „termínu komunismus pro označení naší reality let 1948 až 1989“. Dotčeně poznamenává, že režim bývá označován jako reálsocialismus, státní socialismus apod. Účelem je prý „vyvinění komunistických idejí (…) z civilizačního šoku“. Musíme přece pochopit, že zlem je samotná emancipační idea, nikoli jeho aplikace, že. Tady číhá hned dvojí nebezpečí.
Zaprvé hrubě překrucujeme význam komunismu. Stačí se podívat do slovníku či na Wikipedii, abychom si ověřili, že komunismus je především idea beztřídní společnosti, která s realitou vlády KSČ v Československu nemá moc společného. Zadruhé je zcela nepřípustné (a zejména diletantské) použít na celé předlistopadové období jednotnou šablonu. Normalizace není totéž co divoká a brutální padesátá léta a padesátá léta nejsou totéž co liberalizující se léta šedesátá.
↗
Komunismus je především idea beztřídní společnosti, která s realitou vlády KSČ v Československu nemá moc společného. Foto Wikimedia Commons
Autorovi vadí, že „v ÚSTR se výrazně angažují někdejší trockisté, maoisté a lidé z jejich intelektuálního okolí“. Ač se mu to však líbí nebo ne, levicová opozice tvořila dominantní část normalizačního disentu.
To zároveň přináší argument, že lidé hlásící se k ideji komunismu vycházejí z různých myšlenkových tradic a zjednodušit je na totalitáře je přinejmenším tendenční. Takový „někdejší trockista“ Petr Uhl byl nejdéle vězněným normalizačním disidentem. Je to důvod domnívat se, že by předlistopadovému režimu ve svém vědeckém působení nějak stranil?
Dalším bodem, nad nímž se Balík ve svém textu pozastavuje, jsou dějiny každodennosti. Přirovnává je k nacistické propagandě, protože údajně zakrývají nelidskost totalitního režimu. Skutečnost je však spíše opačná.
Rozhovory s mlčící většinou nám pomáhají zbourat mýtus, který nám o době vlády jedné strany vytváří současný establishment — tedy představu o čtyřicet let trvající Severní Koreji, v níž drtivá většina obyvatelstva trpěla strachem z represe a tajně držela palce Václavu Havlovi. Co na tom, že ještě v polovině 80. let o jeho existenci veřejnost téměř nevěděla.
Autor zkrátka zoufale brání již dávno mrtvý černobílý koncept založený na ostré polarizaci „dobro versus zlo“. Brání jej i přesto, že tomu už skoro nikdo nevěří. A lidé takovému schématu ani věřit nechtějí — vždyť v jednoduchém světě, kde bylo dobro i zlo jasně pojmenované, žili čtyřicet let. Snad naštěstí i z tohoto důvodu rychleji odhalují, že jim někdo znovu věší bulíky na nos a snaží se je přesvědčit, že minulost se tak, jak ji skutečně prožili, nestala.
Ptejme se jinak. Netažme se, proč chtějí lidé předlistopadový režim. Ptejme se, proč selhal ten současný. Protože pokud budeme systémové chyby stále alibisticky považovat za chyby kosmetické, „kulturní válka o povahu komunismu“ bude uhnívat v nových a nových zákopech. Stanislav Balík svými argumenty v MF DNES paradoxně žene nové příznivce do náruče KSČM. A je zcela jedno, zda jde o protestní hlasy či hlasy těch, kterým současný režim stále více bere.
Diskuse
OB
April 14, 2014 v 8.55
Filipe, nejdřív píšeš, že se nedá chápat doba vlády KS jako jednolité období, a pak napíšeš: "vždyť v jednoduchém světě, kde bylo dobro i zlo jasně pojmenované, žili čtyřicet let"...
Fakt to byl tak jednoduchý svět? Dokonce i v rámci nomenklatury?
Strašidla taky měnila tvář (a třeba nezapomínat, že každý ideologický strašidlo - i když je falešný - se rodí z reálných krizových podmínek)...
A propos: Ať nám antikomunismus slouží k sebereflexi v našem antikapitalismu, abychom se vyhnuli "svatému" zaslepení.
Fakt to byl tak jednoduchý svět? Dokonce i v rámci nomenklatury?
Strašidla taky měnila tvář (a třeba nezapomínat, že každý ideologický strašidlo - i když je falešný - se rodí z reálných krizových podmínek)...
A propos: Ať nám antikomunismus slouží k sebereflexi v našem antikapitalismu, abychom se vyhnuli "svatému" zaslepení.
FŠ
Ano, předpokládal jsem, že někdo mi tento odstavec vytkne. Je však třeba si uvědomit, že bez ohledu na liberalizující se 60. léta, po celé období existovalo dogma, že k vládě KSČ neexistuje alternativa.
JK
April 14, 2014 v 12.40
Myšlenkové perly typu "dějiny každodennosti jsou jako nacistická propaganda" jsou opravdu hodny stránek MF Dnes a přisluhujících docentů politologie...vypadá to, že smrt antikomunismu pořád někomu vězí v žaludku.
Je komické, že by se celý ten text dal shrnout hysterickým ublíženým výkřikem "Ale minulost přece byla ZLÁÁÁÁÁ!"
Ale pravda, zase by nebylo novin na podpal v kamnech...
Je komické, že by se celý ten text dal shrnout hysterickým ublíženým výkřikem "Ale minulost přece byla ZLÁÁÁÁÁ!"
Ale pravda, zase by nebylo novin na podpal v kamnech...
Autor cituje Balíka "v ÚSTR se výrazně angažují někdejší trockisté, maoisté a lidé z jejich intelektuálního okolí", to je typický odvar z odvaru těch nejprimitivnějších klišé.
Pak ale kontruje "Takový „někdejší trockista“ Petr Uhl byl nejdéle vězněným normalizačním disidentem. Je to důvod domnívat se, že by předlistopadovému režimu ve svém vědeckém působení nějak stranil?"
Potřebuje Petr Uhl takovou obranu? Petra Uhla si velice vážím, ale není mi známo, že by někde vědecky působil nebo to o sobě tvrdil. Myslí si snad pan Šimeček, že Petr Uhl působí v ÚSTRu? Možná si ho plete s jeho synem Michalem.
Pak ale kontruje "Takový „někdejší trockista“ Petr Uhl byl nejdéle vězněným normalizačním disidentem. Je to důvod domnívat se, že by předlistopadovému režimu ve svém vědeckém působení nějak stranil?"
Potřebuje Petr Uhl takovou obranu? Petra Uhla si velice vážím, ale není mi známo, že by někde vědecky působil nebo to o sobě tvrdil. Myslí si snad pan Šimeček, že Petr Uhl působí v ÚSTRu? Možná si ho plete s jeho synem Michalem.
MT
April 15, 2014 v 5.50
Já taky používám označení reálný socialismus - režim se tak sám označoval a mně to připadá vhodnější ... režim řidila marx-leninská strana a podle doktríny marx-leninismu šlo o první socialistickou fázi nové formace.
Označení komunistický režim je - a to by si zase měli uvědomit komunisté - ovšem také logické, protože ta formace jako celek - složená z oněch dvou fází, socialismu a komunismu - se - jako celek - jmenovala komunismus ...
... podle marxismu-leninismu ...
Něco o tom vím - měl jsem z této doktríny či teorie na vysoké škole zkoušky ...
FŠ
Jiří Kubička:
Petr Uhl samozřejmě členem rady není, to však neznamená, že je mu osud ÚSTRu lhostejný, mimo jiné i proto, že v něm figuruje jeho syn.
Miroslav Tejkl:
Že se nějak nazývá režim je jedna věc, druhou věcí je, jak skutečně funguje. Pokud bychom přistoupili na tuto logiku, mluvili bychom o Severní Koreji jako o lidové demokracii.
Já se prostě domnívám, že pokud chceme překonat to černobílé vidění historie, je třeba vrátit pojmům jejich původní smysl. Právě posunutí významu pojmů je tím, co s námi manipuluje - viz "polistopadová demokracie"
Petr Uhl samozřejmě členem rady není, to však neznamená, že je mu osud ÚSTRu lhostejný, mimo jiné i proto, že v něm figuruje jeho syn.
Miroslav Tejkl:
Že se nějak nazývá režim je jedna věc, druhou věcí je, jak skutečně funguje. Pokud bychom přistoupili na tuto logiku, mluvili bychom o Severní Koreji jako o lidové demokracii.
Já se prostě domnívám, že pokud chceme překonat to černobílé vidění historie, je třeba vrátit pojmům jejich původní smysl. Právě posunutí významu pojmů je tím, co s námi manipuluje - viz "polistopadová demokracie"
JK
Já bych řekl, že minulý režim lze nazývat "komunistickým režimem" (protože vládla komunistická strana), ale určitě nikoliv "komunismem" (což je určitý normativní ideál marxismu).
koncepční je zásadní rozlišování komunismu jako hnutí za sociální spraveldnost a mocenské ideologie a praxe stalinismu
jako marxista poučovat, když jste všechno řekli sami? Ale zároveň mi vracíte víru ve schopnost levicového intelektuála se učit a čelit manipulaci. Moc děkuji.
Vaše debata - s článkem pana Šimečka i s dalšími názory souhlasím - mi jen evokuje některé možné doplňky.
Oproti závěru článku bych jako člověk, jehož celoživotním koníčkem od studentských let bylo zkoumání toho systému, který tu byl od r.1948 (a samozřejmě měl různé etapy), podtrhl, že pro nalezení alternativy k současnému systému nestačí zkoumat jen tento systém, ale hodně nám dává i zkoumání toho minulého. Např. analýza pro minulý systém charakteristického dominantního vlastnického postavení řídícího aparátu (ale jiného než v třídně vykořisťovatelských společnostech) nám umožňuje lépe chápat určitá negativa jednání dnešního manažerského aparátu, který svou specifickou logikou narušuje i tu základní logiku kapitálového zhodnocování a krizi kapitalismu trápení neprivilegovaných jen umocňuje. Na levici - včetně KSČM - považuji za vrcholně nebezpečné přetrvávání přesvědčení, že státní vlastnictví realizované řídícím aparátem je jedinou solidní alternativou kapitalismu. Podle mne to není vůbec žádná alternativa, což dokazuje krach venezuelského režimu, který jsem dlouho před tím prognózoval.
O název systému se vedou už dlouho polemiky. Pro pravý stalinismus to byl jediný možný socialismus, ke kterému se musíme vrátit - snad jen ještě úplně škrtnout trh a ziskové hledisko na podnicich. Ideologie minulé vládnoucí třídy (t učebnicová) zneužila projektu komunistické společensko-ekonomické formace realizující se ve dvou fázích - socialismu a komunismu. Mirek \Tejkl tohle zná dobře, ale jiné věci mu chybí. To až po říjnové a pak po druhé světové válce vnutila rodící se vládnoucích třída, zejména její politická elita, stoupencům nekapitalistické společnosti představu, že to co tu je, je to,co tu podle klasiků má být. Odtud i pozdější název reálný socialismus. To podle mne není pravda a proto jsem pro používání názvu, který tuto falešnou představu nepodporuje -protosocialismus jako něco, co sice se socialismem a komunismem něco společného má, ale je to vedlejší, slepá varianta - ovšem nutná k vyzkoušení a poučení, Po listopadu mne mnohokrát štvalo, jak stalinští obránci minulosti celá léta ujišťující lidi, že je to reálný socialismus a už vlastně skoro komunismus - najednou obrátili a na adresu antikomunismu pokrytecky prohlašují, že tu přece žádný komunismus nebyl - odporná casuistika. Ale je to pravda.,
Na téma etap socialismu bylo taky mnoho diskusí a scholastiky. Já bych chtěl trochu podtrhnout, že ovšem podstatat byls společná - specifické - ani kapitalistické, ani socialistické či komunistické vlastnické postavení vládnoucí třídy řídícího aparátu. Ve zkratce toto postavení charakterizuji slovy : Byla to jakási polotřída. Nebyla to třída vykořisťovatelů, i když třeba parazitovala na nadhodnotě pracujících, ale byla to třída nedokonale společenských správců sledujících lokální vlastnické funkce, které nebyly účinně sladěny a propojeny. Oficiální teorie o moji koncepci protosocialismu samozřejmě zájem neměla a diskuse v této linii vlastně nebyla nikdy připuštěna.A nepřijala ji ani partokracie KSČM. Povšimněte si Jirky Dolejše, který akcentuje název sociálně spravedlivé společnosti - původně používané jako obrana před zákonem daným odsouzením "komunismu". V Dolejšových ústech však už dnes nabývá charakteru distance od celého marxistického projektu socialismu a komunismu, protože to jsou nedokazatelné ideologické žvásty a nás má zajímat jen to nejbližší.
Ještě k etapám -. zatím skutečně nemá příliš smysl vést o nich diskusi- máme málo materiálu - ale smysl má připomínat, že ty největší a zjevné zločiny komunismu sice mohly vzniknout a rozvíjet se díky příznivému vlivu mechanismů systému \)NAPŘ. "VYKAZOVÁNÍ" NEPŘÁTEL" aLE Z PODSTATY SYSTÉMU PŘÍMO NEVYPLÝVALY, TAK JAKO HRŮZY JAKOBÍNSTVÍ NEVYPLÝVALY Z PODSTATY KAPITALISMU.. pŮSOBILY TU FAKTORY OBECNĚ LIDSKÉ - VŽDXY PŘI STŘÍDÁNÍ SYSTÉMŮ LIDÉ NEBYLI SCHOPNI ZVLÁDAT MOC, dále specificky ruské, dále specificky historické (atmosféra obklíčené pevnosti vnitřně zpočátku dost slabé). Ale tanky v 1968 a normalizace -to už byl krize přímo obecných systémových prvků protosocialismu. Toto odlišení nepodtrhuji kvůli omlouvání zločinů 30 a 50 let, ale kvůli poznání ekonomického "jádra pudla" S OHLEDEM NA DALŠÍ VÝVOJ.
Vaše debata - s článkem pana Šimečka i s dalšími názory souhlasím - mi jen evokuje některé možné doplňky.
Oproti závěru článku bych jako člověk, jehož celoživotním koníčkem od studentských let bylo zkoumání toho systému, který tu byl od r.1948 (a samozřejmě měl různé etapy), podtrhl, že pro nalezení alternativy k současnému systému nestačí zkoumat jen tento systém, ale hodně nám dává i zkoumání toho minulého. Např. analýza pro minulý systém charakteristického dominantního vlastnického postavení řídícího aparátu (ale jiného než v třídně vykořisťovatelských společnostech) nám umožňuje lépe chápat určitá negativa jednání dnešního manažerského aparátu, který svou specifickou logikou narušuje i tu základní logiku kapitálového zhodnocování a krizi kapitalismu trápení neprivilegovaných jen umocňuje. Na levici - včetně KSČM - považuji za vrcholně nebezpečné přetrvávání přesvědčení, že státní vlastnictví realizované řídícím aparátem je jedinou solidní alternativou kapitalismu. Podle mne to není vůbec žádná alternativa, což dokazuje krach venezuelského režimu, který jsem dlouho před tím prognózoval.
O název systému se vedou už dlouho polemiky. Pro pravý stalinismus to byl jediný možný socialismus, ke kterému se musíme vrátit - snad jen ještě úplně škrtnout trh a ziskové hledisko na podnicich. Ideologie minulé vládnoucí třídy (t učebnicová) zneužila projektu komunistické společensko-ekonomické formace realizující se ve dvou fázích - socialismu a komunismu. Mirek \Tejkl tohle zná dobře, ale jiné věci mu chybí. To až po říjnové a pak po druhé světové válce vnutila rodící se vládnoucích třída, zejména její politická elita, stoupencům nekapitalistické společnosti představu, že to co tu je, je to,co tu podle klasiků má být. Odtud i pozdější název reálný socialismus. To podle mne není pravda a proto jsem pro používání názvu, který tuto falešnou představu nepodporuje -protosocialismus jako něco, co sice se socialismem a komunismem něco společného má, ale je to vedlejší, slepá varianta - ovšem nutná k vyzkoušení a poučení, Po listopadu mne mnohokrát štvalo, jak stalinští obránci minulosti celá léta ujišťující lidi, že je to reálný socialismus a už vlastně skoro komunismus - najednou obrátili a na adresu antikomunismu pokrytecky prohlašují, že tu přece žádný komunismus nebyl - odporná casuistika. Ale je to pravda.,
Na téma etap socialismu bylo taky mnoho diskusí a scholastiky. Já bych chtěl trochu podtrhnout, že ovšem podstatat byls společná - specifické - ani kapitalistické, ani socialistické či komunistické vlastnické postavení vládnoucí třídy řídícího aparátu. Ve zkratce toto postavení charakterizuji slovy : Byla to jakási polotřída. Nebyla to třída vykořisťovatelů, i když třeba parazitovala na nadhodnotě pracujících, ale byla to třída nedokonale společenských správců sledujících lokální vlastnické funkce, které nebyly účinně sladěny a propojeny. Oficiální teorie o moji koncepci protosocialismu samozřejmě zájem neměla a diskuse v této linii vlastně nebyla nikdy připuštěna.A nepřijala ji ani partokracie KSČM. Povšimněte si Jirky Dolejše, který akcentuje název sociálně spravedlivé společnosti - původně používané jako obrana před zákonem daným odsouzením "komunismu". V Dolejšových ústech však už dnes nabývá charakteru distance od celého marxistického projektu socialismu a komunismu, protože to jsou nedokazatelné ideologické žvásty a nás má zajímat jen to nejbližší.
Ještě k etapám -. zatím skutečně nemá příliš smysl vést o nich diskusi- máme málo materiálu - ale smysl má připomínat, že ty největší a zjevné zločiny komunismu sice mohly vzniknout a rozvíjet se díky příznivému vlivu mechanismů systému \)NAPŘ. "VYKAZOVÁNÍ" NEPŘÁTEL" aLE Z PODSTATY SYSTÉMU PŘÍMO NEVYPLÝVALY, TAK JAKO HRŮZY JAKOBÍNSTVÍ NEVYPLÝVALY Z PODSTATY KAPITALISMU.. pŮSOBILY TU FAKTORY OBECNĚ LIDSKÉ - VŽDXY PŘI STŘÍDÁNÍ SYSTÉMŮ LIDÉ NEBYLI SCHOPNI ZVLÁDAT MOC, dále specificky ruské, dále specificky historické (atmosféra obklíčené pevnosti vnitřně zpočátku dost slabé). Ale tanky v 1968 a normalizace -to už byl krize přímo obecných systémových prvků protosocialismu. Toto odlišení nepodtrhuji kvůli omlouvání zločinů 30 a 50 let, ale kvůli poznání ekonomického "jádra pudla" S OHLEDEM NA DALŠÍ VÝVOJ.
dodám jen že válka s ideologickoi zploštělostí či dogmatismem nemá zdaleka jen podobu kulturní (fundamentalistické?) války ale i obyčejné osvěty na téma sociální zkušenosti.
Máme-li se více než na lakování komunismu na růžovo ptát proč selhává současný systém, tak to vskutku není jen nostalgie po minulých časech - tam navíc zůstává otázka proč selhal systém minulý ? Minulost sdama o sobě nadává smyls stejně jako budoucnost - jde o kontext, trendy a konkrétní cestu.
Kategorizace chyb na dílčí, a systémové bude asi předmětem různých disputací, ale v základech té sociální zkušenosti přeci je že jako lidi zklamal minulý systém, tak mají po čtvrt století pocit podvodu či zrady i u systému dnešního.
A tudíž to nutně navazuje na otázku kudy ven z konopí -. jistě ne cesta zpět, ale i ty ukazatele k budoucnosti by měly být formulovány i pozitivně (ne jen holá negace, být tzv. anti) a to v hierarchii krátkodobé a střednědobé a naznačit i možné (otevřené) cíle strategické bez normativních utopií.
Máme-li se více než na lakování komunismu na růžovo ptát proč selhává současný systém, tak to vskutku není jen nostalgie po minulých časech - tam navíc zůstává otázka proč selhal systém minulý ? Minulost sdama o sobě nadává smyls stejně jako budoucnost - jde o kontext, trendy a konkrétní cestu.
Kategorizace chyb na dílčí, a systémové bude asi předmětem různých disputací, ale v základech té sociální zkušenosti přeci je že jako lidi zklamal minulý systém, tak mají po čtvrt století pocit podvodu či zrady i u systému dnešního.
A tudíž to nutně navazuje na otázku kudy ven z konopí -. jistě ne cesta zpět, ale i ty ukazatele k budoucnosti by měly být formulovány i pozitivně (ne jen holá negace, být tzv. anti) a to v hierarchii krátkodobé a střednědobé a naznačit i možné (otevřené) cíle strategické bez normativních utopií.
proti ním namítnout, kdybych na rozdíl od Vás, kolegové, z vlastní dlouholeté a veskrze praktické zkušenosti nevěděl, že vedení KSČM dlouhá léta utlumuje jakýkoli pokus jak o analýzu minulosti (která už je, ale partokraciii se nehodí), tak o projektu nekapitalistické budoucí alternativy (samosprávu odmítají, označuji ji za ideologické žvásty, utopii apod. a věrně se drží stalinského učení o státně byrokratickém vlastnictví jako jediné alternativě - aby nenaštvali stalinisty a nepřišli o fleky). A Jirka, který dost dlouho o nestalinské přístupy usiloval a mimo jiné si pěstoval i mne, bohužel časem přešel na jiné pohodlnější pozice a dnes - nejen teoretickými argumenty, ale velmi rafinovaným politikařením - zabíjí každý pokus o to, aby se KSČM pro samosprávu vyslovila (závazně a s návrhem prvních kroků), příp. aby do toho taky trochu investovala (protože dva či tři nadšenci nemohou vyrobit tak konkrétní projekt, jakým se Jirka neustále ohání - ale i tak udělali (jsme) dost. Takže nevěřte sladkým slůvkům partokratů - ani těch z KSČM..
Nemyslím si, že je přesné srovnávat antikomunismus s antikapitalismem, byť by to obojí byly ideologie. Nemyslím si to proto, že podle mého názoru nelze být "nad věcí, tedy ani nad ideologií. Dokonce si myslím, že někdy je docela dobré na něčem umíněně trvat. Kdyby lidé po osmdesátém devátém umíněně trvali na antikapitalismu, nebyli bychom teď tam, kde jsme. Někdy prostě člověk umíněný být musí.
"Netažme se, proč chtějí lidé předlistopadový režim. Ptejme se, proč selhal ten současný" Dovolil bych si pridat stripek odpovedi na tuhle otazku. Zapadni kapitalismus byl tak socialni a demokraticky mimo jine proto, ze k nemu existovala alternativa (protivaha). Nerozebiram ted jeji uroven, ale fci jakozto alternativy. Nam teprve dochazi, co to bylo pravo na praci, ale na zapade to bylo vnimano jako hrozba. Rovnez levicove strany a odbory mimo jine fungovaly lepe diky nejen ideove ale i financni podpore z vychodu. Ano i za me penize se v Cechach rekreovali stavkujici anglicti odborari. Takze socialne trzni hospodarstvi muselo fungovat, i kdyz to "pravym liberalum" rvalo srdce. Po zhrouceni vychodu se kapital otrepal a jeho prava podstata se projevuje v kristalove ciste podobe. Zajimava v teto souvislosti se jevi prorocka pisen Pepy Nose-Kdo jde porad na zapad dojde na vychod. V "nejdemokratictejsi zemi zapadniho bloku-USA, je mozne zavirat lidi bez soudu, je mozne je mucit, je mozne je z rozhodnuti vlady bez soudu zabijet. Obcane jsou zpehovani bez jakehokoliv omezeni. velke firmy pohlcuji male, takze jednou jiz tu bude jedina firma. Nepripomina Vam to neco?
Zakladnim principem v nasem svete je rovnovaha. Pokud zmizi je neco spatne.
Zakladnim principem v nasem svete je rovnovaha. Pokud zmizi je neco spatne.
OB
umíněnost přece nesouvisí přímo s ideologií.
Ideologii nechápu jako něco, z čeho není úniku, co určuje každé naše jednání.
Tady musíme odlišit obecný pojem ideologie jako soubor představ, hodnot, zájmů, které nás motivují, a (ty) ideologie jako zvnitřněné jednotlivé politické teorie a výklady společnosti. V prvním případě jsme jistě ideologičtí v každém(?) našem projevu a myšlence, ale přesto si myslím, že ona výsada reflexe (dialogem v řeči, umění) je zachována a zbavuje nás "určení ideologií". V druhém případě (který se týká konkrétně antik...) pak nepochybuju o tom, že je možné a žádoucí preferovanou ideologii "opouštět", reflektovat.
To zásadní: říkáte, že je dobré umíněně trvat na antikapitalismu. Ale pak by šlo o slepou víru (jako režimní antikomunismus), pokud se na svůj antikapitalismus nemůžete podívat s odstupem.(To neznamená vzdát se jej.)
Pak by šlo, zjednodušeně řečeno, jen o střet proletářů a kapitalistů, kde každý ví, kde je jeho místo, v boji za co. Ale tak jednoduché to snad není.
A pak tu zbývá prázdné místo: co tlačit místo kapitalistických vztahů? A jak to institucionalizovat, aby to neskončilo v bolševismu, v autoritářství?
Ideologii nechápu jako něco, z čeho není úniku, co určuje každé naše jednání.
Tady musíme odlišit obecný pojem ideologie jako soubor představ, hodnot, zájmů, které nás motivují, a (ty) ideologie jako zvnitřněné jednotlivé politické teorie a výklady společnosti. V prvním případě jsme jistě ideologičtí v každém(?) našem projevu a myšlence, ale přesto si myslím, že ona výsada reflexe (dialogem v řeči, umění) je zachována a zbavuje nás "určení ideologií". V druhém případě (který se týká konkrétně antik...) pak nepochybuju o tom, že je možné a žádoucí preferovanou ideologii "opouštět", reflektovat.
To zásadní: říkáte, že je dobré umíněně trvat na antikapitalismu. Ale pak by šlo o slepou víru (jako režimní antikomunismus), pokud se na svůj antikapitalismus nemůžete podívat s odstupem.(To neznamená vzdát se jej.)
Pak by šlo, zjednodušeně řečeno, jen o střet proletářů a kapitalistů, kde každý ví, kde je jeho místo, v boji za co. Ale tak jednoduché to snad není.
A pak tu zbývá prázdné místo: co tlačit místo kapitalistických vztahů? A jak to institucionalizovat, aby to neskončilo v bolševismu, v autoritářství?
se seznámit se skutečným marxismem (ne s tím, co si asi Vy pod tím jménem představujete nebo co je Vám prezentováno), neuvažujete špatně. Přesto dovolte, abych Vás z pozic toho marxismu trochu poopravil. Marxismus vidí jako zásadní rys ideologie fakt, že je to odraz reality světa (nejen společnosti) z pozic zájmu (to Vy vidíte taky) ale ne jakéhokoliv - zájmu třídy jakožto určité objektivními, především ekonomicko-vlastnickými podmínkami dané role, kterou musí přijmout velká skupina lidí. Tedy pozor - konkrétní člověk není zcela totožný se svou třídní rolí , třídy nejsou uzavřené přesné krabičky - ale v dlouhodobé persoektivě velká skupina lidí tuto roli musí hrát, ať si ji uvědomuje nebo ne. Jsou i jiné role, které člověk hraje (např. profesní, sousedská etnická, rodinná apod.), ale ta třídní zásadním způsobem ovlivňuje jeho život, což se nemůže neodrazit v jeho vědomí - především třídní příslušnost určuje jeho zájem a reflexe světa z pozic tohoto zájmu ovlivňuje všechny jiné reflexe rozhodujícím způsobem - a to je ideolopgie, ať už má podoibu uspořádanou a teoretickou nebo jen takovou tu zkušenostně emotivní instinktivní. Třídy kolem sebe vytvářejí toto určité ideolpogické mračno a ovlivňují jím i ostatní, přitom ne každý příslušník třídy musí přijímat právě svou ideologii, velmi často má v hlavě a emocích nějakou směsku, ale něco tam převládá. Pro příslušníky nevlastnících a vykořisťovaných tříd je charakteristické, že bez určitých speciálních zkušeností přijímají automaticky nikoli svou ideologii, ale ideologii vládnoucí a vlastnící třídy. Což v případě naší mladé generace platí dvojnásob - mimo jiné i proto, že u nás i jinde byla ideologie nejprokrokovější - dělnické třídy překroucena a zneužita a taky diskreditována ideologií minulé vládnoucí třídy - řídícího aparátu.
Dále - založit svou reflexi světa na odmítnutí kapitalismu a jeho ideolgie neznamená slepou víru a zabedněnost. Je ovšem fakt, že při existenci staré dělby práce - duševní - fyzická apod. - značná část neprivilegovaných mas nemá objektivní možnost naučit se vědecké reflexi světa a musí se i při přijímání své vlastní vědecké a pravdivé ideologie spokojit s jistou zprostředkovaností přes nějaké mezičlánky a hlavně přes emoce, pocity, nálady apod. (ale ty ovlivňují i postoje toho, kdo vědecký výcvik má!!!) Takže nevyvozujte závěr, že třeba reagování Evičky Hájkové je nějakou slepou vírou, nějakým apriorním negativem vylučujícím pravdivost jejích poznatků. Je dobré pochybovat o všem, ale za jistou hranicí se to může stát i projevem toho, že Vás ovládla buržoasní ideologie ve formě rčení "každý má svou pravdu a nikdo ji vlastně nemá" (viz článek Sorose na DR). Jde tu tedy o masové jevy - i když ne každý jedinec odmítající kapitalismus nemůže své reagování plně opřít o vědecký postup, živelně vznikající zájem progresivní třídy, který strhuje asi nejprve některé intelektuály a ti mu pak dávají teoretickou formu, je objektivním procesem, který masu neprivilegovaných k pravdivé reflexi světa přibližuje, ne oddaluje.A u ideologie reakční třídy - dnes buržoasie - to zase funguje opačně.
Třídní boj vidíte příliš mechanicky. Jak jsem Vám právě vysvětlil, jsou třídy role, pod jejichž ideologickým a taky prakticko-politickým výrazem se seskupují velmi různorodí lidé. Objektivně to sice tlačí především dělnickou třídu (včetně její moderní podoby kognitariátu), ale třídně sociální struktura je daleko pestřejší. Čím více kapitalismus škodí celé společnosti (v podobě lidské deformace i samotným kapitalistům), tím více se ideologie dělnické třídy a třída sama stává mluvčím celé společnosti, nositelem mechanismů nutných k jejímu zachování a rozvoji člověka. Vlastní erkonomicko-vlastnický zájem dělmnické třídy může celkem soužít se zeájmy dalších, méně vyhraněných skupin (např. drobných podnikatelů a živnostníků, sociálně vyloučených vrstev, v jistém smyslu i s dvojakým zájmem námezdně zaměstnaných řídících a jim podobných pracovníků, a to nemluvím o těch, které k antikapitalistickým pozicím tlačí třeba jen politiks ideologie některé skupiny buržoasie (např. věřících v katolické církvi, homosexuálů, obecně žen, ekologů apod. Při přechodu od feudalismu se takto mluvčím celospoelčenského zájmu stala ranná buržoasie - proto osvícenectví, Bastila, volnost-rovnost-bratrství apod. Taže - opusťte konečně představu, že zájem jedné třídy musí být omezený a její ideologie apriori nepravdivá. Dnes by ovšem soudnému levicovému inztelektuálovi mělo být jasné, že buržoasie a její různé ideologické formy jen hájí daný stav a své, v podstatě antihumánní zájmy, snaží se zastavit kolo dějin a poškozují hluboce zájmy naporosté většiny lidí - a to přesto, že mnoho těchto lidí si to neuvědomuje a nacucalo se buržoasní ideologie a má dokonce hluboký emocionální odpor k své vlastní ideologii.
Celkem sporávně se obáváte, že by odpor proti kapitalismu mohl sklouznout k návratu do minulého systému - toho se já bojím taky, přesto že to nepovažuji za pravděpodobné - takhle hloupě se dějiny neopakují, tlak z oblasti výrobních sil jde jinam.Chtělo by to ovšem vidět ve správné proporci i roli toho "bolševismu" - tedy prvního pokusu o nekapitalistickou variantu, který bxl ovšem dlouhodobě neudržitelný až škodlivý. Ale i on leccos přinesl - byla to odbočka, ale musela se vyzkoušet a k tomu vyzkoušení lidi donutil sám kapitalismus (např. přechodem k fašismu, krizemi a válkami, kolonialismem atd.) Skuteční marxisté a komunisté (to jsem i já) se z krachu vedlejší odbočky - protosocialismu - poučili a hledají jiné řešní, přii němž by nevznikla nedemokraticky vládnoucí třída řídícího aparátu. Toto řešení vidí v rozvoji hodně vylepšeného zaměstnaneckého vlastnictví dotaženého až do celospolečenského řízení a rozhodování a kolem politická demokracie mimo výrobu.Nebudu to teď rozvádět, šlo mi jen o slabá místa ve Vaší argumentaci. Pokud jste tohle ode mne už někde četl, tak se omlouvám - ale - jak student byste to měl vědět - opakování - matka moudrosti.
Dále - založit svou reflexi světa na odmítnutí kapitalismu a jeho ideolgie neznamená slepou víru a zabedněnost. Je ovšem fakt, že při existenci staré dělby práce - duševní - fyzická apod. - značná část neprivilegovaných mas nemá objektivní možnost naučit se vědecké reflexi světa a musí se i při přijímání své vlastní vědecké a pravdivé ideologie spokojit s jistou zprostředkovaností přes nějaké mezičlánky a hlavně přes emoce, pocity, nálady apod. (ale ty ovlivňují i postoje toho, kdo vědecký výcvik má!!!) Takže nevyvozujte závěr, že třeba reagování Evičky Hájkové je nějakou slepou vírou, nějakým apriorním negativem vylučujícím pravdivost jejích poznatků. Je dobré pochybovat o všem, ale za jistou hranicí se to může stát i projevem toho, že Vás ovládla buržoasní ideologie ve formě rčení "každý má svou pravdu a nikdo ji vlastně nemá" (viz článek Sorose na DR). Jde tu tedy o masové jevy - i když ne každý jedinec odmítající kapitalismus nemůže své reagování plně opřít o vědecký postup, živelně vznikající zájem progresivní třídy, který strhuje asi nejprve některé intelektuály a ti mu pak dávají teoretickou formu, je objektivním procesem, který masu neprivilegovaných k pravdivé reflexi světa přibližuje, ne oddaluje.A u ideologie reakční třídy - dnes buržoasie - to zase funguje opačně.
Třídní boj vidíte příliš mechanicky. Jak jsem Vám právě vysvětlil, jsou třídy role, pod jejichž ideologickým a taky prakticko-politickým výrazem se seskupují velmi různorodí lidé. Objektivně to sice tlačí především dělnickou třídu (včetně její moderní podoby kognitariátu), ale třídně sociální struktura je daleko pestřejší. Čím více kapitalismus škodí celé společnosti (v podobě lidské deformace i samotným kapitalistům), tím více se ideologie dělnické třídy a třída sama stává mluvčím celé společnosti, nositelem mechanismů nutných k jejímu zachování a rozvoji člověka. Vlastní erkonomicko-vlastnický zájem dělmnické třídy může celkem soužít se zeájmy dalších, méně vyhraněných skupin (např. drobných podnikatelů a živnostníků, sociálně vyloučených vrstev, v jistém smyslu i s dvojakým zájmem námezdně zaměstnaných řídících a jim podobných pracovníků, a to nemluvím o těch, které k antikapitalistickým pozicím tlačí třeba jen politiks ideologie některé skupiny buržoasie (např. věřících v katolické církvi, homosexuálů, obecně žen, ekologů apod. Při přechodu od feudalismu se takto mluvčím celospoelčenského zájmu stala ranná buržoasie - proto osvícenectví, Bastila, volnost-rovnost-bratrství apod. Taže - opusťte konečně představu, že zájem jedné třídy musí být omezený a její ideologie apriori nepravdivá. Dnes by ovšem soudnému levicovému inztelektuálovi mělo být jasné, že buržoasie a její různé ideologické formy jen hájí daný stav a své, v podstatě antihumánní zájmy, snaží se zastavit kolo dějin a poškozují hluboce zájmy naporosté většiny lidí - a to přesto, že mnoho těchto lidí si to neuvědomuje a nacucalo se buržoasní ideologie a má dokonce hluboký emocionální odpor k své vlastní ideologii.
Celkem sporávně se obáváte, že by odpor proti kapitalismu mohl sklouznout k návratu do minulého systému - toho se já bojím taky, přesto že to nepovažuji za pravděpodobné - takhle hloupě se dějiny neopakují, tlak z oblasti výrobních sil jde jinam.Chtělo by to ovšem vidět ve správné proporci i roli toho "bolševismu" - tedy prvního pokusu o nekapitalistickou variantu, který bxl ovšem dlouhodobě neudržitelný až škodlivý. Ale i on leccos přinesl - byla to odbočka, ale musela se vyzkoušet a k tomu vyzkoušení lidi donutil sám kapitalismus (např. přechodem k fašismu, krizemi a válkami, kolonialismem atd.) Skuteční marxisté a komunisté (to jsem i já) se z krachu vedlejší odbočky - protosocialismu - poučili a hledají jiné řešní, přii němž by nevznikla nedemokraticky vládnoucí třída řídícího aparátu. Toto řešení vidí v rozvoji hodně vylepšeného zaměstnaneckého vlastnictví dotaženého až do celospolečenského řízení a rozhodování a kolem politická demokracie mimo výrobu.Nebudu to teď rozvádět, šlo mi jen o slabá místa ve Vaší argumentaci. Pokud jste tohle ode mne už někde četl, tak se omlouvám - ale - jak student byste to měl vědět - opakování - matka moudrosti.
Přesně pane Bureši - umíněnost je jen povahová či duševní črta (někdy přirovnávaná k chování skotu či bravu). Člověka šlechtí to že se snaží vědět co má chtít a ne zaslepeně dupat nožičkama a křičet vzdorně NE, NE, NE. I u člověka je samozřejmě možné stádní (nekritické) chování - ale takové snížení se k onomu skotu či bravu mívá destruktivní účinky.
Není to poprvé kdy jsem se snažil vysvětlit paní Hájkové že ono negující či kverulující ANTI prostě samo o sobě nic neřeší. Úlevné funkce to mít může. Ale at´již se váže na cokoliv (globalismus, kapitaůlismus, komunismus), hrozí že pouhé umíněné NE může být kanalizováno neužitečně do nicoty nebo ještě hůře zneužito k opaku.
Není to poprvé kdy jsem se snažil vysvětlit paní Hájkové že ono negující či kverulující ANTI prostě samo o sobě nic neřeší. Úlevné funkce to mít může. Ale at´již se váže na cokoliv (globalismus, kapitaůlismus, komunismus), hrozí že pouhé umíněné NE může být kanalizováno neužitečně do nicoty nebo ještě hůře zneužito k opaku.
April 22, 2014 v 16.52
Úlevné funkce? To těžko. Naopak, stojí mě to dost energie být neustále proti kapitalismu. Ale někdo musí být proti. Ono by se třeba jinak znovu zapomnělo, že kapitalismus existuje. To už tady jednou bylo, že systém vlastně neexistuje.
O stádnosti bych nemluvila, protože tolik lidí, kteří jsou vyloženě proti kapitalismu zase neznám. Mnohem větší stádo je naopak pro kapitalismus, i když mu tak třeba neříkají.
O stádnosti bych nemluvila, protože tolik lidí, kteří jsou vyloženě proti kapitalismu zase neznám. Mnohem větší stádo je naopak pro kapitalismus, i když mu tak třeba neříkají.
ti, kteří se už sdmířili s kapitalismem a nechtějí někde trvrdě narazit pronášejí apoteózy na umírněnost a taktičnost, odpor považují za vzteklé dupání nožičkama, ale řešení, která by je nutila něco dělat a mít problémy odmítají nebo předstírají že nejsou, protože přece nikdo nemůže mít pravdu a zároveň jí mají všichni - vlastně žádná neexistuje -pravda je to, co má teď politickou podporu (samozřejmě těch bohatých a mocných - nic jiného se nepočítá)
April 23, 2014 v 4.15
Ještě mám poznámku ke zmínce pana Bureše o slepé víře a odstupu. Samozřejmě, že se můžu na svůj antikapitalismus podívat s odstupem. Na celý svět se můžu podívat s odstupem. Jenže z této pozice se obvykle nedá nic změnit.
Obávám se že tu sice můžeme sledovat demonstraci zmíněné umíněnosti, nikoliv však pochopení jádra sporu o jalovosti odtržné ideologie.
Tím jádrem je potřeba být za něco a ne jen odmítat aktuální poměry - bez toho žádná skutečná změna nebude. A o tu změnu snad jde.
Investovat energii do pouhé negace je prostě málo - lidi vždy na něco nadávali, ale to samo o sobě ještě nemá potřebný potenciál.
Jako podléhání defétistickému sebeklamu mi pak připadá myslet si že kdo nenadává se mnou, vlastně podporuje vlastně kritizované.
Dřív se také rituálně sočilo na imperialisty - a nikam to moc nevedlo. Poznávací funkce nula. Dnes je takový rituál podobně marný.
Chci lepší svět a to zde na zemi ? Ale jak ho lze dosáhnout ? Dobrá a ne jalová ideologie (politika) je nabízet konkrétní postup.
Tím jádrem je potřeba být za něco a ne jen odmítat aktuální poměry - bez toho žádná skutečná změna nebude. A o tu změnu snad jde.
Investovat energii do pouhé negace je prostě málo - lidi vždy na něco nadávali, ale to samo o sobě ještě nemá potřebný potenciál.
Jako podléhání defétistickému sebeklamu mi pak připadá myslet si že kdo nenadává se mnou, vlastně podporuje vlastně kritizované.
Dřív se také rituálně sočilo na imperialisty - a nikam to moc nevedlo. Poznávací funkce nula. Dnes je takový rituál podobně marný.
Chci lepší svět a to zde na zemi ? Ale jak ho lze dosáhnout ? Dobrá a ne jalová ideologie (politika) je nabízet konkrétní postup.
JK
Zajímavé je, že většina proražených historických změn byla vydupána zuřivými nožičkami několika umíněnců, kteří se odmítli smířit se statutem quo a byli především ANTI.
Problém není v tom, že by se nevědělo JAK. Problém spočívá v tom, že přes stávající struktury prostě to "JAK" neprojde.
A tvrdit, že to "JAK" neexistuje a je utopistickým máváním prapory, protože ho současné struktury (kapitalismu; reality; nutnosti; lidské přirozenosti) neumožní, je cesta do pekel.
A pro pana Dolejše s přátelským kývnutím a nadsázkou trochu Bakunina :)
"Našim úkolem je ničit, a ne budovat; budovat budou jiní, lepší, chytřejší a svěžejší než my...Z revolučního hnutí vzejdou noví, silní lidé, kteří se mu postaví v čelo a dovedou je k cíli..."
Bakunin to byl, kdo řekl, že "boření je tvorba", už jsem si vzpomněl.
Pane Dolejši, nechcete nějaký hezký prapor? ;)
Problém není v tom, že by se nevědělo JAK. Problém spočívá v tom, že přes stávající struktury prostě to "JAK" neprojde.
A tvrdit, že to "JAK" neexistuje a je utopistickým máváním prapory, protože ho současné struktury (kapitalismu; reality; nutnosti; lidské přirozenosti) neumožní, je cesta do pekel.
A pro pana Dolejše s přátelským kývnutím a nadsázkou trochu Bakunina :)
"Našim úkolem je ničit, a ne budovat; budovat budou jiní, lepší, chytřejší a svěžejší než my...Z revolučního hnutí vzejdou noví, silní lidé, kteří se mu postaví v čelo a dovedou je k cíli..."
Bakunin to byl, kdo řekl, že "boření je tvorba", už jsem si vzpomněl.
Pane Dolejši, nechcete nějaký hezký prapor? ;)
PM
April 23, 2014 v 10.21
Jalové jsou také výsledky ignorace možností demokratického smýšlení
a vedou k následkům majdanů, k sympatizování s putinismem a ............ a tím k toleranci ideologické zaslepenosti ....................
bych v duchu opomíjeného a potřebného pojetí marxisticko-demokratického smýšlení podotkl.
bych v duchu opomíjeného a potřebného pojetí marxisticko-demokratického smýšlení podotkl.
??
předstírá, že Ti, kdo kritizují současné splynutí vedení KSČM se systémem, nepodávají žádné řešení a jen dupou nožičkami, potažmo valí balíky nepotřebné ideologie. /Rozumějte - cokoli,co odporuje splývání s kapitalismem a sociáldemokratizaci, je nepotřebná ideologie!!!!) Jirka přitom spoléhá na naprostou neinformovanost diskutérů o skutečné situaci strany a taky na to, že když to jako dlouholetý člen odborného zázemí na dost klíčové pozici vyvracím a uvádím na pravou míru nebudu brán vážně. Ale - berte nebo ne - jeto jinak . V KSČM se po léta vede boj o to, jaké řešení bude přijato (to naše řešení jistě není a nemůže být dokonalé, to by se do něj musela opřít celá strana a vynaložit na to i své finanční prostředky - což papaláši nedovolí). Takže on sám nejlépe ví, že řešení jsou, jenomže vedení a dnes už i on sám se o nějaký výběr těchto řešení nechtějí ani pokusit, aby se neozvali stalinisti a neotřásla se jejich křesla, kšefty apod. Tak jen umlčují a předstírají hluchotu, čímž nahrávají jak stalinistům,, kteří mohou nerušeně diskreditovat celou myšlenku komunismu, tak vládnoucí třídě. To je bída KSČM, která štve mnoho členů. Já tohle špinavé prádlo opravdu neperu z nějaké osobní ublíženosti či osobní nenávisti k Jirkovi, který mi hodně pomohl,ale proto, že chci pomoci odstranit to, co na této frontě blokuje rozvoj skutečné a dlouhodobě nosné protikapitalistické aktivity. Je mi moc líto, kde Jirka skončil, ale vybral si to sám (vím ovšem, kdo mu tímhle směrem pomohl)
??
předstírá, že Ti, kdo kritizují současné splynutí vedení KSČM se systémem, nepodávají žádné řešení a jen dupou nožičkami, potažmo valí balíky nepotřebné ideologie. /Rozumějte - cokoli,co odporuje splývání s kapitalismem a sociáldemokratizaci, je nepotřebná ideologie!!!!) Jirka přitom spoléhá na naprostou neinformovanost diskutérů o skutečné situaci strany a taky na to, že když to jako dlouholetý člen odborného zázemí na dost klíčové pozici vyvracím a uvádím na pravou míru nebudu brán vážně. Ale - berte nebo ne - jeto jinak . V KSČM se po léta vede boj o to, jaké řešení bude přijato (to naše řešení jistě není a nemůže být dokonalé, to by se do něj musela opřít celá strana a vynaložit na to i své finanční prostředky - což papaláši nedovolí). Takže on sám nejlépe ví, že řešení jsou, jenomže vedení a dnes už i on sám se o nějaký výběr těchto řešení nechtějí ani pokusit, aby se neozvali stalinisti a neotřásla se jejich křesla, kšefty apod. Tak jen umlčují a předstírají hluchotu, čímž nahrávají jak stalinistům,, kteří mohou nerušeně diskreditovat celou myšlenku komunismu, tak vládnoucí třídě. To je bída KSČM, která štve mnoho členů. Já tohle špinavé prádlo opravdu neperu z nějaké osobní ublíženosti či osobní nenávisti k Jirkovi, který mi hodně pomohl,ale proto, že chci pomoci odstranit to, co na této frontě blokuje rozvoj skutečné a dlouhodobě nosné protikapitalistické aktivity. Je mi moc líto, kde Jirka skončil, ale vybral si to sám (vím ovšem, kdo mu tímhle směrem pomohl)
FŠ
Je legrační sledovat, jak pan Heller (marxistický teoretik v pozadí) chce po panu Dolejšovi (vrcholný funkcionář strany v popředí), aby veřejně pranýřoval svou vlastní stranu (což udělat nemůže, páč by ho pragmatické křídlo velmi rychle odstranilo).
Především Vám uniklo, že ani já nepranýřuji stranu, přesně řeeno - většinu lidí v ní a do jisté míry chápu i pocity těch, zejména starých členů, kteří pod neobjektivbními útoky antikomunismu a velmi zkresleným až nepravdivým rozborem minulého systému, dějin apod. jaksi zešíleli a nalezli východisko ve stalinském náboženství. Na druhé straně je ovšem i jiná kategorie stalinistů a to jsou většinou příslušníci bývalého politického aparátu a mocenských složek (zdaleka ne všichni členové - příslušníci těchto kategorií jsou stalinisté, někteří prošli pozoruhodným pozitivním vývojem!!!), kteří se hluboce ztotožnili se stalinskou ideologií, protože hájí jejich bývalou negativní roli. Takže úhrnem - já pranýřuji pouze určitou skupinu oligarchie ovládající stranu (ve srovnání se skutečnými oligarchy v jiných stranách je tato oligarchie pochopitelně směšně chudá, ale stačí na zablokování vývoje KSČM směrem k subjektu vyjadřujícímu nejlépe zájmy neprivilegovaných vrstev.)
A já nejsem v politice zase až takový naiva, abych od Jirky požadoval nějaký revoluční čin a sebezničení, ale jen to, aby tak aktivně, jak to dělá ( to i Vy nevíte a nemůžete si mé tvrzení ověřit, ale ujišťuji Vás, že to není jen můj názor) nebojoval proti těm, kteří se hlásí k skutečnému marxismu a cestě samosprávného socialismu. Ze svých lepších let má mezi slušnými lidmi značnou autoritu a zneužívá ji.
Jinak strany jakožto konkrétní instituce není tím nejpodstatnějším pro prosazení progresivní cesty vývoje - byla vlastně vždy rozporným organismem a různě se vyvíjela. Konec konců je jen prostředkem a může být i nahrazena, a i kdyby vznikla nová . stejně bude vystavena korozi buržoasního politického systému. Tím dnes nejhorším - i pro KSČM a levici jako celek. - ten problém, že levicová politika nemá silnou a aktivní oporu v nově progresivním třídním subjektu - jinak by se v ní nemohla tolik prosadit smířlivost a ustrašenost politické elity a její malicherné politikaření a utilitární kšeftování. Jak pořád opakuji - sice stále platí Marxova prognóza historické role dělnické třídy, ale třída prochází vnitřní přeměnou a "přezbrojováním" na kognitariát. Čert ví,jak dlouho to bude trvat a zda konkrétně u nás nějaký bude,když máme jen montovny a turistické služby a živořící drobné i střední podnikatele
A já nejsem v politice zase až takový naiva, abych od Jirky požadoval nějaký revoluční čin a sebezničení, ale jen to, aby tak aktivně, jak to dělá ( to i Vy nevíte a nemůžete si mé tvrzení ověřit, ale ujišťuji Vás, že to není jen můj názor) nebojoval proti těm, kteří se hlásí k skutečnému marxismu a cestě samosprávného socialismu. Ze svých lepších let má mezi slušnými lidmi značnou autoritu a zneužívá ji.
Jinak strany jakožto konkrétní instituce není tím nejpodstatnějším pro prosazení progresivní cesty vývoje - byla vlastně vždy rozporným organismem a různě se vyvíjela. Konec konců je jen prostředkem a může být i nahrazena, a i kdyby vznikla nová . stejně bude vystavena korozi buržoasního politického systému. Tím dnes nejhorším - i pro KSČM a levici jako celek. - ten problém, že levicová politika nemá silnou a aktivní oporu v nově progresivním třídním subjektu - jinak by se v ní nemohla tolik prosadit smířlivost a ustrašenost politické elity a její malicherné politikaření a utilitární kšeftování. Jak pořád opakuji - sice stále platí Marxova prognóza historické role dělnické třídy, ale třída prochází vnitřní přeměnou a "přezbrojováním" na kognitariát. Čert ví,jak dlouho to bude trvat a zda konkrétně u nás nějaký bude,když máme jen montovny a turistické služby a živořící drobné i střední podnikatele
April 23, 2014 v 21.24
Třeba kapitalismus nevydrží ani tak dlouho, než kognitariát dozraje.
JP
"Problém není v tom, že by se nevědělo JAK. Problém spočívá v tom, že přes stávající struktury prostě to "JAK" neprojde." J. Karen
Hmm... Tak ono se tedy podle všeho už bezpečně a dokonale ví, jak změnit svět? A už jenom jakési zaostalé, tvrdošíjné "struktury" nám brání v tom, vytvořit nějaký ten krásný nový svět? Co takhle prozradit tomuto světu konečně to sladké tajemství, JAK je možno ho od základu změnit?
Hmm... Tak ono se tedy podle všeho už bezpečně a dokonale ví, jak změnit svět? A už jenom jakési zaostalé, tvrdošíjné "struktury" nám brání v tom, vytvořit nějaký ten krásný nový svět? Co takhle prozradit tomuto světu konečně to sladké tajemství, JAK je možno ho od základu změnit?
to tajemství je světu dávno prozrazeno a Vám jsem ho tloukl do hlavy v dlouhých vstupech pod řadou článků - ovšem nemhlo to projéít přes Váš diletantismus a zamilovanost do kapitalismu - což je jeden důvod, proč toto pojetí není aplikováno (totiž zblblost lidí buržoasní ideologií nebo stalinismem), u Vás i u jiných k tomu ještě navíc přistupuje - no - abych nebyl sprostý - gnoseologická limitovanost. Ale to není tak masová a zákonitá přeměna. U politiků z vedení KSČM k tomu navíc přistupuje strach o fleky, kdyby si naštvali stalinisty, a lenost v myšlení. Za to se jednou budou smažit v levicovém pekle,které bude řídit Karel z Trevíru. Ale Vás tam nepustí. Vy za svou "limitovanost" prostě nemůžete.
JK
Pane Poláčku, máme tady společenský systém založený na soukromém vlastnictví výrobních prostředků, konkurenci, a námezdní práci. Procento oligarchie vlastní drtivou většinu světa.
Co by se s tím tak asi dalo dělat?
Nu, co třeba transformovat na odlišný společenský systém, založený na pluralitě forem společenského vlastnictví, solidaritě a ekologické udržitelnosti. Co třeba se pokusit, aby to procento oligarchie nevlastnilo celou zeměkouli?
Ano, myslím si, že pokud změníme formu vlastnictví, půjdeme správným směrem.
A nemyslím si, že je bezpodmínečně nutné na stůl hodit "tlustou intelektuály promyšlenou kuchařku manuálu Nového společenského systému"
Vy si myslíte, že změna vlastnických struktur je podružná. Nenapínejte nás a sdělte nám, jak je to možné podle Vás.
Co by se s tím tak asi dalo dělat?
Nu, co třeba transformovat na odlišný společenský systém, založený na pluralitě forem společenského vlastnictví, solidaritě a ekologické udržitelnosti. Co třeba se pokusit, aby to procento oligarchie nevlastnilo celou zeměkouli?
Ano, myslím si, že pokud změníme formu vlastnictví, půjdeme správným směrem.
A nemyslím si, že je bezpodmínečně nutné na stůl hodit "tlustou intelektuály promyšlenou kuchařku manuálu Nového společenského systému"
Vy si myslíte, že změna vlastnických struktur je podružná. Nenapínejte nás a sdělte nám, jak je to možné podle Vás.
Tady vůbec nejde o (ne)možnost skutečné změny, ale o vůli ke změně. A ta zřejmě u těch, co ze systému různým způsobem těží, chybí.
Určitě si myslím, že nejprve je třeba jisté sociální spravedlnosti, která je ovšem neuskutečnitelná při tak obrovských vlastnických nerovnostech, a pak teprve můžeme čekat, že se postupně změní všichni lidé.
Určitě si myslím, že nejprve je třeba jisté sociální spravedlnosti, která je ovšem neuskutečnitelná při tak obrovských vlastnických nerovnostech, a pak teprve můžeme čekat, že se postupně změní všichni lidé.
April 25, 2014 v 18.55
Systém je sice částečně živelný, ale pokoušet se tvrdit, že vlastně vůbec žádnou hlavu nemá, a proto se s ním nedá nic dělat, by asi bylo nepravdivé.
JP
Aha. Takže recept na všechny problémy tohoto lidstva je už znám. (Velice se omlouvám, ale opravdu mi to nějak uniklo.)
Takže, ono naprosto postačí prostě jenom změnit "vlastnické formy". - Ono se sice už jednou to samé vyzkoušelo, a je známo jak neslavně to dopadlo; ale nakonec, proč to nevyzkoušet ještě jednou, že ano.
Ten "pravý" recept je teď už přece konečně znám: namísto státního vlastnictví se musí zavést vlastnictví skupinové, družstevní. (Že na tak spásně jednoduchou myšlenku lidstvo nepřišlo už dávno! Že to musí být stále jenom ta nepatrná skupinka zasvěcených věrozvěstů, kteří jediní vědí, jak na to!!)
Takže, zavedeme skupinové, družstevní vlastnictví: a rázem zmizí veškeré společenské rozdíly a konflikty, veškeré nerovnosti, lidé se na sebe budou navzájem usmívat, neseni povznášejícím pocitem všeobecné harmonie a pospolitosti. Nikdo nebude více ovládán takovými přežitky minulosti, jako je touha vyniknout nad ostatní, zabezpečit pro sebe životní standard větší než průměrný, obohatit se na úkor ostatních...
Pro definitivní historické odstranění všech těchto zlořádů postačí jedno jediné: zavést družstevní vlastnictví!
- Ovšem, jen tak mimochodem: to už nebudou žádná bohatší a méně bohatá družstva? Žádné družstvo nebude ekonomicky úspěšnější nežli družstvo druhé? Žádné družstvo nenahromadí časem větší kapitál nežli jeho konkurenti na - stále přetrvávajícím - trhu? Jak všechna ta vzájemně si tržně konkurující družstva úspěšně zglajchšaltovat? Jak je přimět k tomu, aby spolu navzájem nebojovala a navzájem se nepožírala, jak je jinak zvykem a obyčejem na tom prachobyčejném kapitalistickém trhu? Snad morálními apely na jejich vzájemnou soudržnost? - Nemohu si pomoci, ale definitivní recept na vyřešení všech těchto otázek a problémů v onom "spásném" konceptu družstevního vlastnictví stále ještě nedokážu najít.
Mimochodem, paní Hájková: ten příměr o "hlavě" není zase až tak docela nepřípadný - máte tím na mysli zřejmě to, že je zapotřebí drakovi (kapitálu) urazit hlavu. Jenže, mějte na paměti řeckou mytologii: někteří draci mají jméno "Hydra", a jejich specifikum spočívá právě v tom, že když jim urazíte hlavu jednu, hned jim narostou dvě další...
Právě a přesně na tomhle ztroskotal prvotní historický pokus o socialismus: zavedením "celospolečenského" vlastnictví se měla odstranit třídní a sociální a společenská a politická nerovnost - jenže to všechno se v novém režimu velice rychle restaurovalo, pod novým hávem a ukryto pod floskulemi rovnostářské ideologie, ale bylo to tu, stejně jako předtím. A nic, opravdu vůbec nic nehovoří pro to, že jenom změnou vlastnických vztahů na "družstevní" by se na tomto stavu mělo něco podstatného změnit.
--------------------------------------------------------
J. Karen: už jsem (nevím jestli tady) zmínil, že ten můj text o "Pražském jaru" mám už hotový; ale redakcí DR nebyl přijat, protože byl moc rozsáhlý. Zatím se mi ho ještě nepodařilo dostatečně zkrátit, aniž by se přitom neztratila ústřední myšlenka.
Nicméně, předem musím upozornit: v žádném případě se nejedná o nějaký "patentní recept" na novou společnost. Takovýto recept, opakuji ještě jednou, nemá v současné době naprosto nikdo. (Jsou jenom takoví, kteří věří, že ho mají.) To jediné co v mém textu mohu nabídnout, je vytyčení s m ě r u, ve kterém by se model případné postkapitalistické společnosti mohl h l e d a t. Pokud se ovšem vůbec najde někdo, kdo by byl vůbec ochoten se na takovou namáhavou cestu dlouhého hledání vydat.
Takže, ono naprosto postačí prostě jenom změnit "vlastnické formy". - Ono se sice už jednou to samé vyzkoušelo, a je známo jak neslavně to dopadlo; ale nakonec, proč to nevyzkoušet ještě jednou, že ano.
Ten "pravý" recept je teď už přece konečně znám: namísto státního vlastnictví se musí zavést vlastnictví skupinové, družstevní. (Že na tak spásně jednoduchou myšlenku lidstvo nepřišlo už dávno! Že to musí být stále jenom ta nepatrná skupinka zasvěcených věrozvěstů, kteří jediní vědí, jak na to!!)
Takže, zavedeme skupinové, družstevní vlastnictví: a rázem zmizí veškeré společenské rozdíly a konflikty, veškeré nerovnosti, lidé se na sebe budou navzájem usmívat, neseni povznášejícím pocitem všeobecné harmonie a pospolitosti. Nikdo nebude více ovládán takovými přežitky minulosti, jako je touha vyniknout nad ostatní, zabezpečit pro sebe životní standard větší než průměrný, obohatit se na úkor ostatních...
Pro definitivní historické odstranění všech těchto zlořádů postačí jedno jediné: zavést družstevní vlastnictví!
- Ovšem, jen tak mimochodem: to už nebudou žádná bohatší a méně bohatá družstva? Žádné družstvo nebude ekonomicky úspěšnější nežli družstvo druhé? Žádné družstvo nenahromadí časem větší kapitál nežli jeho konkurenti na - stále přetrvávajícím - trhu? Jak všechna ta vzájemně si tržně konkurující družstva úspěšně zglajchšaltovat? Jak je přimět k tomu, aby spolu navzájem nebojovala a navzájem se nepožírala, jak je jinak zvykem a obyčejem na tom prachobyčejném kapitalistickém trhu? Snad morálními apely na jejich vzájemnou soudržnost? - Nemohu si pomoci, ale definitivní recept na vyřešení všech těchto otázek a problémů v onom "spásném" konceptu družstevního vlastnictví stále ještě nedokážu najít.
Mimochodem, paní Hájková: ten příměr o "hlavě" není zase až tak docela nepřípadný - máte tím na mysli zřejmě to, že je zapotřebí drakovi (kapitálu) urazit hlavu. Jenže, mějte na paměti řeckou mytologii: někteří draci mají jméno "Hydra", a jejich specifikum spočívá právě v tom, že když jim urazíte hlavu jednu, hned jim narostou dvě další...
Právě a přesně na tomhle ztroskotal prvotní historický pokus o socialismus: zavedením "celospolečenského" vlastnictví se měla odstranit třídní a sociální a společenská a politická nerovnost - jenže to všechno se v novém režimu velice rychle restaurovalo, pod novým hávem a ukryto pod floskulemi rovnostářské ideologie, ale bylo to tu, stejně jako předtím. A nic, opravdu vůbec nic nehovoří pro to, že jenom změnou vlastnických vztahů na "družstevní" by se na tomto stavu mělo něco podstatného změnit.
--------------------------------------------------------
J. Karen: už jsem (nevím jestli tady) zmínil, že ten můj text o "Pražském jaru" mám už hotový; ale redakcí DR nebyl přijat, protože byl moc rozsáhlý. Zatím se mi ho ještě nepodařilo dostatečně zkrátit, aniž by se přitom neztratila ústřední myšlenka.
Nicméně, předem musím upozornit: v žádném případě se nejedná o nějaký "patentní recept" na novou společnost. Takovýto recept, opakuji ještě jednou, nemá v současné době naprosto nikdo. (Jsou jenom takoví, kteří věří, že ho mají.) To jediné co v mém textu mohu nabídnout, je vytyčení s m ě r u, ve kterém by se model případné postkapitalistické společnosti mohl h l e d a t. Pokud se ovšem vůbec najde někdo, kdo by byl vůbec ochoten se na takovou namáhavou cestu dlouhého hledání vydat.
April 26, 2014 v 14.41
No, Héraklés ty hlavy nakonec upálil. Ale o to nejde. Tady jde spíš o to, že kdyby nebylo kapitalistické ekonomické hlavy, tedy např MMF a pár dalších organizací, systém by se možná rozpadl sám.
A pokud už nějaká hlava musí být, tak proč to není hlava politická? Proč třeba není globální vláda?
Jinak, pane Poláčku, řešení je třeba hledat dosti rychle. Protože sté výročí VŘSR se nemilosrdně blíží :-)
A pokud už nějaká hlava musí být, tak proč to není hlava politická? Proč třeba není globální vláda?
Jinak, pane Poláčku, řešení je třeba hledat dosti rychle. Protože sté výročí VŘSR se nemilosrdně blíží :-)
JK
Pane Poláčku, já nevím, jestli si rozumíme. Já jsem napsal, že je třeba zavést "pluralitu forem společenského vlastnictví".
Nikoliv vlastnictví soukromé (jaké bylo za minulého režimu). Úzká skupinka akcionářů pod hlavičkou korporace KSČ vlastnila všechno. Dneska vše vlastní více skupin akcionářů pod různými jmény. Žádná zásadní změna.
Reálné společenské vlastnictví různých forem lidstvo ještě nezkusilo.
Nikoliv vlastnictví soukromé (jaké bylo za minulého režimu). Úzká skupinka akcionářů pod hlavičkou korporace KSČ vlastnila všechno. Dneska vše vlastní více skupin akcionářů pod různými jmény. Žádná zásadní změna.
Reálné společenské vlastnictví různých forem lidstvo ještě nezkusilo.
protože jste zase jen prokázal, že jste nic nepochopil a ten družstevní model vypadá úplně jinak, což jsem Vám v dlouhých vstupech vysvětloval - např. trh je regulován demokraticky volenými centrálními orgány, a k tomu,aby jednotlivé podniky za daných podmínek hospodařily k svému prospěchu a přispívaly na celospolečenské projekty nejsou nutné žádné morální apely,to jen Vy žijete ve svém světě zkažené lidské přirozenosti, kde je nutný bič soukromého vlastníka. Neobtěžujte a nerušte ve vážné diskusi lidí, kterým to ještě myslí mimo buržoasní ideologii. Že byste pochopil, že to první zrušení soukromého vlastnictví byla jen jedna možná větev dějinného procesu - tak jako si kdysi dějiny zkoušely formy soukromého vlastnictví než došly ke kapitalismu - to si nedovedu představit ani v nejbujnější fantazii. Vždyť Vy ani nechápete, jak nebezpečný je rozklad kapitalismu pro bytí lidstva - což mela kolem Ukrajiny názorně ukázala.
ale neusněte na vavřínech. Ten příměr s vlastnictvím akcionářů - držitelů legitimací KSČM nebyl dobrý, i když jistě myslíte ty držitele-papaláše. Většina obyčejných komunistů - alespoň těch přednormalizačních - se na žádném akciovém vlastnictví nepodílela a naopak na realizaci tohoto vlastnictví se podílela celá řada dost mizerně placených nestraníků - zejména mezi těmi inženýrsko-technickými kádry na podnicích, kteří to schytávali ze dvou stran - zdola i shora.
Legitimace a politická příslušnost - to byly až druhotné dopady. Výchozí problém spočíval v tom, že výroba objektivně nebyla dost společenská díky existující dělbě práce, která prakticky znemožňovala manuálním dělníkům se na konkrétních vlastnických funkcích (vždy forma rozhodování o užití výrobních prostředků i pracovní síly) podílet. Takže po likvidaci soukromého vlastnictví a jeho držitelů stejně musel někdo zaujmout jejich funkce a to byli profesionálové v řízení i duševní práci. \zrušení SV bylo jen formální.Ovšem objektivní ekonomická změna to byla - už to nebylo totéž - ten řídící pracovník nebyl suverénní vlastník jako kapitalista, ale realizoval svou funkci přes složitou hierarchii vyžadující spojení některých řídících štábů pouze s jednou lokální funkcí. Přitom ten systém neměl slaďovací mechanismus, kterrý by byl účinný. Takžer vlastně nikdo nebyl zainteresován na celospolečenském vylaďování těch dílčích funkcí a nadto ti vyřazení ztráceli zájem o efektivní výkon. Aparát ovšem chápal,že musí mase poskytnout základní a slušnou úroveň života, jistoty apod. - dokud byly rezervy,tak to šlo, ale ne věčně. A vzhledem k tomu, že ten aparátník neměl tak suverénní ekonomickou funkci, musel to doplňovat politickou nedemokratičností - nedokázal by zvládnout iniciativu a pohyb. No a z těchto podmínek vyrůstala neúměrná moc politické elity a formální mechanismy demonstrující poslušnost - jako např. členství v KSČ, což myšlenku komunismu zabilo - ale zdaleka ne u všech předlistopadových komunistů. Znal jsem řadu z nich, kteří si mysleli, že nová progresivní revoluce zase půjde přes stranu a proti Bil´akům, jako to bylo v r.1968 Do jisté míry jsem si to myslel i já, i když jsem už věděl, v čem je zakopaný pes. V té poslední větě máte plnou pravdu. Dávám Vám jedničku z marxistické teorie zespolečenštění. Pana Poláčka od zkoušky vyhazuji.
Legitimace a politická příslušnost - to byly až druhotné dopady. Výchozí problém spočíval v tom, že výroba objektivně nebyla dost společenská díky existující dělbě práce, která prakticky znemožňovala manuálním dělníkům se na konkrétních vlastnických funkcích (vždy forma rozhodování o užití výrobních prostředků i pracovní síly) podílet. Takže po likvidaci soukromého vlastnictví a jeho držitelů stejně musel někdo zaujmout jejich funkce a to byli profesionálové v řízení i duševní práci. \zrušení SV bylo jen formální.Ovšem objektivní ekonomická změna to byla - už to nebylo totéž - ten řídící pracovník nebyl suverénní vlastník jako kapitalista, ale realizoval svou funkci přes složitou hierarchii vyžadující spojení některých řídících štábů pouze s jednou lokální funkcí. Přitom ten systém neměl slaďovací mechanismus, kterrý by byl účinný. Takžer vlastně nikdo nebyl zainteresován na celospolečenském vylaďování těch dílčích funkcí a nadto ti vyřazení ztráceli zájem o efektivní výkon. Aparát ovšem chápal,že musí mase poskytnout základní a slušnou úroveň života, jistoty apod. - dokud byly rezervy,tak to šlo, ale ne věčně. A vzhledem k tomu, že ten aparátník neměl tak suverénní ekonomickou funkci, musel to doplňovat politickou nedemokratičností - nedokázal by zvládnout iniciativu a pohyb. No a z těchto podmínek vyrůstala neúměrná moc politické elity a formální mechanismy demonstrující poslušnost - jako např. členství v KSČ, což myšlenku komunismu zabilo - ale zdaleka ne u všech předlistopadových komunistů. Znal jsem řadu z nich, kteří si mysleli, že nová progresivní revoluce zase půjde přes stranu a proti Bil´akům, jako to bylo v r.1968 Do jisté míry jsem si to myslel i já, i když jsem už věděl, v čem je zakopaný pes. V té poslední větě máte plnou pravdu. Dávám Vám jedničku z marxistické teorie zespolečenštění. Pana Poláčka od zkoušky vyhazuji.
Něco podobného zavedli bolševici v porevolučním Rusku v podobě Nové ekonomické politiky. Existovalo vedle sebe vlastnictví státní, soukromokapitalistické i družstevní.
Do té doby než to Stalin zrušil.
Do té doby než to Stalin zrušil.
MT
April 27, 2014 v 10.44
Je dost rozšířená představa dnešních komunistů, že Lenin byl dobrý a dobrá byla Nová ekonomická politika, kterou Stalin uměle zaškrtil.
Rád bych věřil tomu poslednímu (že NEP byla dobrá a Stalin ji uměle odstavil) - ale bohužel mnení tomu tak.
NEP po triumfálním nástupu a několikaleté existenci následně při plnění úkolu směny vesnice s městem fatálně selhala ... nejen Stalin, ale kterýkoli bolševický vůdce měl kolem roku 1928 na vybranou - buď stolypinský thermidor sklouzávání ke skutečnému kapitalismu ... nebo to, co Stalin nakonec udělal a co byl projekt (prvotní socialistická akumulace) z dílny trockistického ekonoma Preobraženského (samozřejmě pak popraveného jak byl tehdy zvykem) ...
April 27, 2014 v 11.07
No jo, pane Tejkle, ale co nefungovalo před sto lety v zaostalém Rusku, nemusí přece nutně nefungovat i v dnešní střední Evropě.
Přesněji řečeno, není to spíš tak, že stejné modely nemusí fungovat za různých podmínek s různými lidmi (tedy v různých dobách a zemích) a obráceně - jeden model nefungoval tam a tehdy, ale funguje tady a nyní??
Přesněji řečeno, není to spíš tak, že stejné modely nemusí fungovat za různých podmínek s různými lidmi (tedy v různých dobách a zemích) a obráceně - jeden model nefungoval tam a tehdy, ale funguje tady a nyní??
JP
Tak napřed k tomu, co to byl vlastně ten minulý, tzv. "reálně socialistický" režim. Tohle opravdu není otázka vůbec jednoduchá; a způsobem jejího zodpovězení zároveň předrozhodujeme to, jestli socialismus (či něco podobného) můžeme do budoucnosti považovat za realistický respektive realizovatelný model.
Klíčová otázka je: byl tento režim v p r i n c i p u ("an sich") socialistický, a pouze se ho zmocnila klika partajních vůdců, kteří svého postavení využívali ke svým vlastním zájmům a ke svému vlastnímu obohacení - anebo to byl systém od samého počátku falešný, vadný, který nikdy nemohl splnit své deklarované cíle (a ta partajní diktatura byla pak jen jeho logickým a nevyhnutelným vyústěním)?
Jak řečeno, otázka není vůbec jednoduchá; v principu je možné tvrdit jak jedno, tak i druhé.
Na straně jedné, ekonomika samozřejmě nikdy nebyla ve skutečném, všelidovém vlastnictví - ekonomiku ovládal stát, a stát byl ovládán stranou. V tomto smyslu je možno právem hovořit o restauraci třídní společnosti v novém hávu (jak jsem o tom psal minule) - staré třídní, sociální a politické hierarchie se obnovily v podstatě automaticky znovu, ukázaly se být nezničitelnými. "Staré struktury" třídní a politické nadvlády se transformovaly do struktur nových, formálně "socialistických".
Na straně druhé nelze ale přehlédnout ani to, že ta nadvláda "věrchušky" nad lidem byla v prvé řadě daleko spíš politická, nežli ekonomická. Ti příslušní partajní funkcionáři sice měli samozřejmě třeba i několikanásobně vysoké platy a prebendy nežli "pracující lid" - ale na straně druhé, opravdu tu nebyl dán stav čistě soukromovlastnického panství, kdy vládnoucí elita by své faktické ovládací funkce ve vztahu k vlastnictví mohla použít (legálně) k přímému přisvojení veškeré vytvářené nadhodnoty.
Pokud bychom měli zůstat u Marxovy klasifikace základních ekonomicko-společenských formací, pak mě tento "reálný socialismus" ze všeho nejvíce upomíná na to, co Marx označil jako "asijský výrobní způsob".
Uveďme si pro zajímavost definici tohoto "asijského výrobního způsobu", jak je podána v "Marx-Engelsově pojmovém lexikonu" autorů Lottera, Meinerse aTreptowa, vyd. Beck 1984):
"Asijský výrobní způsob je jedna z předkapitalistických ekonomických společenských formací, které spočívají na společném vlastnictví půdy. Ve své vlastnosti jakožto příslušník kmenového společenství je jednotlivec spoluvlastníkem společného vlastnictví. (...) Jeho (asijského výr. zp. - J.P.) ekonomická základna spočívá na kombinaci zemědělství a manufaktur v malých obcích při pevném zakotvení plánovitého(!!) rozdělení práce(...) Politická moc (...) spočívá na kontrole(!!) nad společně vykonávanými společenskými pracemi (například zavodňování) jednou určitou kvalifikovanou skupinou (~třídou) společnosti, která si s pomocí této mocenské pozice přivlastňuje nadprodukt."
Takže, tímto způsobem charakterizuje tento "asijský výrobní způsob" trojice německých marxistických autorů.
Porovnejme si základní charakteristiky:
1. Práce ve společenském zájmu; napohled je všechno ve společném vlastnictví, každý jedinec je formálně spoluvlastníkem veškerého společenského majetku
2. Určitá "kvalifikovaná skupina" řídí a plánuje produkci; v rámci tohoto řízení vykonává k o n t r o l u nad všemi ostatními (pracujícími).
3. Tohoto svého dominantního postavení využívá k tomu, že se zmocňuje nadproduktu.
Takže, tohle jsou základní charakteristiky asijského výrobního způsobu - a když pohlédneme trochu blíže, pak tu máme zároveň i celý ten "reálný socialismus" jako vyšitý!
I v něm byl formálně každý pracující spoluvlastníkem všeho veřejného bohatství a především všech výrobních prostředků; i tady se všechno řídilo a organizovalo "ve jménu lidu", tedy napohled ve společném zájmu.
Ale i tady to všechno řídila "obzvláště kvalifikovaná" skupina - v daném případě partajních funkcionářů - která tohoto svého dominantního postavení využívala k přivlastňování si nadproduktu (což je v daném případě asi opravdu příhodnější pojem nežli "nadhodnota", neboť se opravdu nejedná o ryze soukromokapitalistický vztah).
--------------------------------------------------------------------------
Pro naše uvažování o možnostech postkapitalistické společnosti je rozhodující jedno: i tam, kde se na základě revolučních změn slavnostně a závazně proklamuje společné a nerozlučné vlastnictví - i tam se o k a m ž i t ě v d e r e dopopředí skupina "obzvláště kvalifikovaných", kteří to všechno řídí, fakticky ovládají - a nenechají si ujít příležitost, tohoto svého fakticky dominantního postavení využít ve svůj vlastní soukromý prospěch.
Právě z tohoto důvodu je zapotřebí být velice skeptický oproti víře, že jenom tím že nějakým způsobem změníme vlastnické formy, že tím zároveň zásadně a natrvalo odstraníme tuto "asijskou" dynamiku, kdy se nám zdánlivě rovnostářská společnost zase okamžitě stratifikuje na "ty nahoře" a na "ty dole".
A ta "pluralita vlastnictví" samotná - co ta by měla vlastně tak převratného přinést? Jestliže, jak vidíme, ani totální zespolečenštění výrobních prostředků nezamezí jeho následnému přinejmenším quasisoukromovlastnickému ovládání, jak by to pak mohly dokázal formy pluralitní?
Protože formy pluralitní: to znamená že zde zůstanou zachovány také formy soukromovlastnické, ryze kapitalistické - které pak svou ekonomickou dravostí převálcují i všechny formy ostatní. Buďto přímo, tím že je pohltí; anebo ale nenápadněji, subtilněji, tím že je donutí tak řečeno "myslet" a chovat se vposledku úplně stejně, jako ty subjekty ryze soukromovlastnické.
Napsal jsem tu už několikrát, a mohu to jenom opakovat: za přetrvávajících podmínek tržního (a tedy kapitalistického) hospodaření se i veškerá družstva a jiné "alternativní" subjekty nakonec nemohou chovat jinak, nežli jenom jako k o l e k t i v n í k a p i t a l i s t a. Jistě, dosažený zisk si mohou rozdělit rovným dílem mezi sebou (jako je tomu např. v akciových společnostech) - ale stále zůstanou v zajetí logiky zisku, a v zajetí nutnosti produkce zisku. Stav "odcizení" v Marxově smyslu (tj. podřízení lidské bytosti pod jí bytostně cizí mechanismy zbožní výroby, kapitálu a trhu) tu zůstane plně zachováno; tyto alternativní ekonomické subjekty si nanejvýš mnohou vytvořit a pěstovat i l u z i své vlastní svébytnosti, tím že si o vlastních i n t e r n í c h záležitostech mohou rozhodovat samy, bez ingerence nadřazeného soukromého vlastníka.
Ale jak řečeno, toto mohou právě jenom tehdy a jenom tak, že oni (ti družstevníci) veškeré f u n k c e kapitalisty převezmou a vykonávají za něj!
Klíčová otázka je: byl tento režim v p r i n c i p u ("an sich") socialistický, a pouze se ho zmocnila klika partajních vůdců, kteří svého postavení využívali ke svým vlastním zájmům a ke svému vlastnímu obohacení - anebo to byl systém od samého počátku falešný, vadný, který nikdy nemohl splnit své deklarované cíle (a ta partajní diktatura byla pak jen jeho logickým a nevyhnutelným vyústěním)?
Jak řečeno, otázka není vůbec jednoduchá; v principu je možné tvrdit jak jedno, tak i druhé.
Na straně jedné, ekonomika samozřejmě nikdy nebyla ve skutečném, všelidovém vlastnictví - ekonomiku ovládal stát, a stát byl ovládán stranou. V tomto smyslu je možno právem hovořit o restauraci třídní společnosti v novém hávu (jak jsem o tom psal minule) - staré třídní, sociální a politické hierarchie se obnovily v podstatě automaticky znovu, ukázaly se být nezničitelnými. "Staré struktury" třídní a politické nadvlády se transformovaly do struktur nových, formálně "socialistických".
Na straně druhé nelze ale přehlédnout ani to, že ta nadvláda "věrchušky" nad lidem byla v prvé řadě daleko spíš politická, nežli ekonomická. Ti příslušní partajní funkcionáři sice měli samozřejmě třeba i několikanásobně vysoké platy a prebendy nežli "pracující lid" - ale na straně druhé, opravdu tu nebyl dán stav čistě soukromovlastnického panství, kdy vládnoucí elita by své faktické ovládací funkce ve vztahu k vlastnictví mohla použít (legálně) k přímému přisvojení veškeré vytvářené nadhodnoty.
Pokud bychom měli zůstat u Marxovy klasifikace základních ekonomicko-společenských formací, pak mě tento "reálný socialismus" ze všeho nejvíce upomíná na to, co Marx označil jako "asijský výrobní způsob".
Uveďme si pro zajímavost definici tohoto "asijského výrobního způsobu", jak je podána v "Marx-Engelsově pojmovém lexikonu" autorů Lottera, Meinerse aTreptowa, vyd. Beck 1984):
"Asijský výrobní způsob je jedna z předkapitalistických ekonomických společenských formací, které spočívají na společném vlastnictví půdy. Ve své vlastnosti jakožto příslušník kmenového společenství je jednotlivec spoluvlastníkem společného vlastnictví. (...) Jeho (asijského výr. zp. - J.P.) ekonomická základna spočívá na kombinaci zemědělství a manufaktur v malých obcích při pevném zakotvení plánovitého(!!) rozdělení práce(...) Politická moc (...) spočívá na kontrole(!!) nad společně vykonávanými společenskými pracemi (například zavodňování) jednou určitou kvalifikovanou skupinou (~třídou) společnosti, která si s pomocí této mocenské pozice přivlastňuje nadprodukt."
Takže, tímto způsobem charakterizuje tento "asijský výrobní způsob" trojice německých marxistických autorů.
Porovnejme si základní charakteristiky:
1. Práce ve společenském zájmu; napohled je všechno ve společném vlastnictví, každý jedinec je formálně spoluvlastníkem veškerého společenského majetku
2. Určitá "kvalifikovaná skupina" řídí a plánuje produkci; v rámci tohoto řízení vykonává k o n t r o l u nad všemi ostatními (pracujícími).
3. Tohoto svého dominantního postavení využívá k tomu, že se zmocňuje nadproduktu.
Takže, tohle jsou základní charakteristiky asijského výrobního způsobu - a když pohlédneme trochu blíže, pak tu máme zároveň i celý ten "reálný socialismus" jako vyšitý!
I v něm byl formálně každý pracující spoluvlastníkem všeho veřejného bohatství a především všech výrobních prostředků; i tady se všechno řídilo a organizovalo "ve jménu lidu", tedy napohled ve společném zájmu.
Ale i tady to všechno řídila "obzvláště kvalifikovaná" skupina - v daném případě partajních funkcionářů - která tohoto svého dominantního postavení využívala k přivlastňování si nadproduktu (což je v daném případě asi opravdu příhodnější pojem nežli "nadhodnota", neboť se opravdu nejedná o ryze soukromokapitalistický vztah).
--------------------------------------------------------------------------
Pro naše uvažování o možnostech postkapitalistické společnosti je rozhodující jedno: i tam, kde se na základě revolučních změn slavnostně a závazně proklamuje společné a nerozlučné vlastnictví - i tam se o k a m ž i t ě v d e r e dopopředí skupina "obzvláště kvalifikovaných", kteří to všechno řídí, fakticky ovládají - a nenechají si ujít příležitost, tohoto svého fakticky dominantního postavení využít ve svůj vlastní soukromý prospěch.
Právě z tohoto důvodu je zapotřebí být velice skeptický oproti víře, že jenom tím že nějakým způsobem změníme vlastnické formy, že tím zároveň zásadně a natrvalo odstraníme tuto "asijskou" dynamiku, kdy se nám zdánlivě rovnostářská společnost zase okamžitě stratifikuje na "ty nahoře" a na "ty dole".
A ta "pluralita vlastnictví" samotná - co ta by měla vlastně tak převratného přinést? Jestliže, jak vidíme, ani totální zespolečenštění výrobních prostředků nezamezí jeho následnému přinejmenším quasisoukromovlastnickému ovládání, jak by to pak mohly dokázal formy pluralitní?
Protože formy pluralitní: to znamená že zde zůstanou zachovány také formy soukromovlastnické, ryze kapitalistické - které pak svou ekonomickou dravostí převálcují i všechny formy ostatní. Buďto přímo, tím že je pohltí; anebo ale nenápadněji, subtilněji, tím že je donutí tak řečeno "myslet" a chovat se vposledku úplně stejně, jako ty subjekty ryze soukromovlastnické.
Napsal jsem tu už několikrát, a mohu to jenom opakovat: za přetrvávajících podmínek tržního (a tedy kapitalistického) hospodaření se i veškerá družstva a jiné "alternativní" subjekty nakonec nemohou chovat jinak, nežli jenom jako k o l e k t i v n í k a p i t a l i s t a. Jistě, dosažený zisk si mohou rozdělit rovným dílem mezi sebou (jako je tomu např. v akciových společnostech) - ale stále zůstanou v zajetí logiky zisku, a v zajetí nutnosti produkce zisku. Stav "odcizení" v Marxově smyslu (tj. podřízení lidské bytosti pod jí bytostně cizí mechanismy zbožní výroby, kapitálu a trhu) tu zůstane plně zachováno; tyto alternativní ekonomické subjekty si nanejvýš mnohou vytvořit a pěstovat i l u z i své vlastní svébytnosti, tím že si o vlastních i n t e r n í c h záležitostech mohou rozhodovat samy, bez ingerence nadřazeného soukromého vlastníka.
Ale jak řečeno, toto mohou právě jenom tehdy a jenom tak, že oni (ti družstevníci) veškeré f u n k c e kapitalisty převezmou a vykonávají za něj!
JP
Ještě k tomu "NEP"u: už jsme to tu jednou projednávali, ono to opravdu nebylo tak že by NEP byl nějakou "zdařilou kombinací" různých typů vlastnictví, jde o to že po revoluci se čistě komunistická ekonomika v podstatě naprosto zhroutila, což je dosti logické, jenom pro něčí modré oči nikdo nebude pracovat a podávat výkon a odevzdávat státu své vlastní obilí, takže Lenin - který měl přece jenom poněkud více jasnozřivosti nežli ostatní - spěšně zařadil zpátečku, a pokusil se komunismus zachránit tím, že na něj narouboval - a to přes tuhý odpor vlastní strany - elementy kapitalismu. Pozitivní výsledky kapitalistické ekonomiky se projevily velice rychle: začalo se zase produkovat, začalo se zase - tržně - směňovat, do země se vrátili zahraniční investoři. Ovšem, Stalin - na rozdíl od současných čínských soudruhů - naprosto přesně pochopil, že totalitní ("komunistické") panství je natrvalo s kapitalistickou ekonomikou neslučitelné, a z té alternativy: efektivní ekonomika nebo vlastní totální moc, se rozhodl pro to druhé.
Toto dilema naprosto není podmíněné nějak časově, historicky, nýbrž je to zcela klasický model: tržně kapitalistická ekonomika funguje efektivněji, ale s požadavkem a s ideou všeobecné pospolitosti a sociální rovnosti a spravedlivosti je prostě neslučitelná.
Vždycky a za všech okolností je možno rozhodnout se jenom pro jedno; anebo ale, pokusit se přece jenom najít nějakou "třetí cestu" mezi obojím.
Toto dilema naprosto není podmíněné nějak časově, historicky, nýbrž je to zcela klasický model: tržně kapitalistická ekonomika funguje efektivněji, ale s požadavkem a s ideou všeobecné pospolitosti a sociální rovnosti a spravedlivosti je prostě neslučitelná.
Vždycky a za všech okolností je možno rozhodnout se jenom pro jedno; anebo ale, pokusit se přece jenom najít nějakou "třetí cestu" mezi obojím.
pane Karen, starý Bakunin mi opravdu asi nebude osobním vodítkem - i když i anarchismus se jistě vyvíjí a mohu chápat duševní kořeny téhle ideologie (anarchokomunismus byl jaski hlavně etický). Nový člověk takto asi nevznikne.
Takže v nadsázce řečeno tuhle černou fangli destrukce ponechám i nadále raději volnou. Anarchosyndikalismus má sice svou konstruktivní vizi, ale jaksi mimo realitu XX. století. Co přijde v 3. tisíciletí uvidíme, ale oligopolní struktura ekonomické a tedy i poltické moci se zas tolik neproměnila.
pane tejkl - spor o to zda Lenin myslel tržní NEP jako taktiku či srtategii a jaký mohl být její osud je poněkud akademický, nahradil ho zcela konrétní zápas o původní socialistickou akumulaci a postoj k vlastnicky smíšené ekonomice, zejm. na vztahu města a venkova. Spojena s tím byla také autarkní politika SSSR
A už v genetickém kodu tohoto zápasu je problém podstaty stalinismu jako mocenské malformaci budování lepšího světav obklíčené pevnosti. osud nejen J.A. Preobraženského (ten se od trockého distancoval) ale i N.I. Bucharina, který krtizuje Preobraženského hyperindustralizaci a bránil smíšenou ekonomiku NEP.
Takže v nadsázce řečeno tuhle černou fangli destrukce ponechám i nadále raději volnou. Anarchosyndikalismus má sice svou konstruktivní vizi, ale jaksi mimo realitu XX. století. Co přijde v 3. tisíciletí uvidíme, ale oligopolní struktura ekonomické a tedy i poltické moci se zas tolik neproměnila.
pane tejkl - spor o to zda Lenin myslel tržní NEP jako taktiku či srtategii a jaký mohl být její osud je poněkud akademický, nahradil ho zcela konrétní zápas o původní socialistickou akumulaci a postoj k vlastnicky smíšené ekonomice, zejm. na vztahu města a venkova. Spojena s tím byla také autarkní politika SSSR
A už v genetickém kodu tohoto zápasu je problém podstaty stalinismu jako mocenské malformaci budování lepšího světav obklíčené pevnosti. osud nejen J.A. Preobraženského (ten se od trockého distancoval) ale i N.I. Bucharina, který krtizuje Preobraženského hyperindustralizaci a bránil smíšenou ekonomiku NEP.
VK
April 27, 2014 v 21.30
O tom, nakolik je kapitalismus efektivní, se dá přesvědčit na zrovna v té době o níž je řeč, vypuknuvší velké hospodářské krizi. Která začala v roce 29 a rozšířila se do celého západního světa, přičemž zásahy státu do ekonomiky byly v té době minimální, sociální stát vůbec neexistoval. Kdy prvotní reakce veškerých vlád byly příkladně v intencích nezasahování, ponechání kapitalismu, aby si pomohl sám. Inu nepomohl. Všude letěla ekonomika (vyjádřená mírou produktu) střemhlav dolů, nezaměstnanost strmo vzhůru. Teprve zavedení státních stimulačních programů, současně s počátkem sociálního státu moderního typu, pro jedno i druhé prototypem Roosveltův New Deal, začal situaci stabilizovat. Situaci stabilizovaly, kompenzovaly, za žádných okolností neřešily, jakékoli vypnutí státní stimulace způsobily okamžitě propad ekonomiky a nárůst nezaměstnanosti. Byly i země, které žádný ekvivalent New Dealu nezavedly a jejichž politika byla příkladně fiskálně přísná - příkladem bylo Československo, v těchto zemích se až do války produkt vesměs nedostal ani na předkrizovou úroveň a nezaměstnanost zůstávala katastrofální trvale - příkladem opět Československo. Krizi vyřešila až válka. Teprve za války ekonomiky začaly strmě růst, co se produktu týče, dokonce nárůst překonal i ta nejfantastičtější očekávání. Včetně vědeckotechnického rozvoje. Včetně bezprecedentního zvýšení životní úrovně a dokonce doposud nejrychlejšího růstu, podržte se, průměrné délky života, v zemích nepostižených pozemní válkou (nádherný příklad nárůstů střední délky života ve Velké Británii). Všude vymizení nezaměstnanosti.
Kapitalismus, nijak nezatěžovaný výdaji sociálního státu a jakkoli přehnaným zdaněním, se dostal do krize, jaksi sám od sebe, svými vlastnostmi a svou dynamikou, spočívající v nevyužívání ekonomického potenciálu - nezaměstnanost, propad produktu, stagnace rozvoje. Přičemž ten potenciál tam bezpochyby byl, válečná ekonomika to prokázala nade vši pochybnost, kapitalismus jej sám o sobě nedokázal využít. Ani státní výdaje nepomohly, ne tak, aby pak byl kapitalismus schopen fungovat samospádem
Tedy kapitalismus efektivní není. Jistě je efektivnější, než ekonomiky reálného socialismu, není však efektivní co do využití produkčního potenciálu, pracovních sil, rozvoje...
Máme-li uvažovat o systémové alternativě, jako první věc je potřeba se zbavit pohledu, vycházejícího nejspíš z názorového uvěznění v minulém režimu a tím ustavičného kladení rovnítka mezi "efektivnější než reál.soc." = "efektivní an sich". Pohledu tvrdícího, máme si vybrat buďto efektivitu, nebo humanizaci, efektivitu, nebo státní zásahy, efektivitu, nebo aternativu ke kapitalismu. Prostě to není pravda, už jen proto, že kapitalismus není efektivní. Jestliže se díváme do minulosti, na NEP a jeho přechod ve stalinský režim, právě v téže době souběžně propuknuvší krize kapitalistických ekonomik je řekl bych pro nás daleko důležitější, než veškeré závěry ohledně tehdy začínající a dnes beztak dávno mrtvé ekonomice později nazvané reálným socialismem.
Kapitalismus, nijak nezatěžovaný výdaji sociálního státu a jakkoli přehnaným zdaněním, se dostal do krize, jaksi sám od sebe, svými vlastnostmi a svou dynamikou, spočívající v nevyužívání ekonomického potenciálu - nezaměstnanost, propad produktu, stagnace rozvoje. Přičemž ten potenciál tam bezpochyby byl, válečná ekonomika to prokázala nade vši pochybnost, kapitalismus jej sám o sobě nedokázal využít. Ani státní výdaje nepomohly, ne tak, aby pak byl kapitalismus schopen fungovat samospádem
Tedy kapitalismus efektivní není. Jistě je efektivnější, než ekonomiky reálného socialismu, není však efektivní co do využití produkčního potenciálu, pracovních sil, rozvoje...
Máme-li uvažovat o systémové alternativě, jako první věc je potřeba se zbavit pohledu, vycházejícího nejspíš z názorového uvěznění v minulém režimu a tím ustavičného kladení rovnítka mezi "efektivnější než reál.soc." = "efektivní an sich". Pohledu tvrdícího, máme si vybrat buďto efektivitu, nebo humanizaci, efektivitu, nebo státní zásahy, efektivitu, nebo aternativu ke kapitalismu. Prostě to není pravda, už jen proto, že kapitalismus není efektivní. Jestliže se díváme do minulosti, na NEP a jeho přechod ve stalinský režim, právě v téže době souběžně propuknuvší krize kapitalistických ekonomik je řekl bych pro nás daleko důležitější, než veškeré závěry ohledně tehdy začínající a dnes beztak dávno mrtvé ekonomice později nazvané reálným socialismem.
VK
April 27, 2014 v 21.37
...zejména co neplatí, je
"Toto dilema naprosto není podmíněné nějak časově, historicky, nýbrž je to zcela klasický model: tržně kapitalistická ekonomika funguje efektivněji, ale s požadavkem a s ideou všeobecné pospolitosti a sociální rovnosti a spravedlivosti je prostě neslučitelná.
Vždycky a za všech okolností je možno rozhodnout se jenom pro jedno; anebo ale, pokusit se přece jenom najít nějakou "třetí cestu" mezi obojím."
Vzhledem k tomu, že kapitalismus není efektivní (což prokazuje krize 30. let a dnešní, podobná jí jako vejce vejci), takto postavená dichotomie - ekonomika bude buďto efektivní, nebo humánní a sociální, račte si vybrat to, ono, nebo něco mezi tím - jednoduše a prostě neplatí.
"Toto dilema naprosto není podmíněné nějak časově, historicky, nýbrž je to zcela klasický model: tržně kapitalistická ekonomika funguje efektivněji, ale s požadavkem a s ideou všeobecné pospolitosti a sociální rovnosti a spravedlivosti je prostě neslučitelná.
Vždycky a za všech okolností je možno rozhodnout se jenom pro jedno; anebo ale, pokusit se přece jenom najít nějakou "třetí cestu" mezi obojím."
Vzhledem k tomu, že kapitalismus není efektivní (což prokazuje krize 30. let a dnešní, podobná jí jako vejce vejci), takto postavená dichotomie - ekonomika bude buďto efektivní, nebo humánní a sociální, račte si vybrat to, ono, nebo něco mezi tím - jednoduše a prostě neplatí.
Ten Poláček, to je obrovská zátěž diskuse, zejména tím, že svoji neznalost a nechápavost může šířit vůči jiným nepoučeným lidem. Jinak je docela zajímavé, že to,co já vyložím několikrát, pak on vítězoslavně (ale naprosto deformovaně) převypráví a hned k tomu přidá své nesmyslné výchozí předpoklady.Tak především - zatím, co já jsem rozlišil ekonomicko-vlastnickou roli řídícího aparátu jako takového, bez ohledu na politickou příslušnost, která byla druhotná, a roli politické elity jako nadstavby, on tyhle věci rozlišit nedokáže ani po opakovaných vysvětleních. Ještě do toho zamotá úplně jiný vlastnický systém - asijský výrobní způsob, který ti němečtí autoři nedefinovali nijak valně, rozhodně nepochopili podstatu Marxovy charakteristik v Grundrissech II, Formy předcházející kapitalistickou výrobu.
Pane Karene, mohl byste se ale ozvat, abych si nepindal přes pysky zbytečně a věděl, jestli ty rozdíly chápete alespoň Vy. Poláček není zřejmě schopen pochopit, že ten "reálný socialismus" - jsem spíše pro termín protosocialismus - je jen jeden z možných a trvale neudržitelných kroků za kapitalismus, a to krok velmi nedokonalý. Jde o to, že v podmínkách staré společenské dělby práce a strukturace společnosti na dílčí podniky, nepřestala pádem kapitalismu nutnost rozhodovat o výrobních prostředcích a pracovní síle -čili vlastnické funkce. Ano, nešlo o všelidové vlastnictví, ale o cosi polovičatého, přechodného, co nebylo ani kapitalismem, ani socialismem. Vlastnicky rozhodoval složitě strukturovaný řídící aparát, do kterého patřil mistr v továrně, inženýr vedoucí dílny, podnikový řídící štáb i ředitel, a jeho nadřízené orgány a ministerstva státní plánovací komise, příp. příslušná oddělení státních a stranických orgánů, ale i tak byl jiný než kapitalismus. Důležité ale bylo, že to byli řídící pracovníci jako ekonomická třída, ať byli komunisti nebo ne. Stranické orgány by to bez ostatních nezvládly, klíčovou roli měli zřejmě ředitelé podniků a osazenstvo centrálních ekonomických orgánů. Ekonomická a politická rozhodování nebyla jasně oddělena,ani sebetvrdší politická diktatura nemohla nic změnit na logice tohoto vlastnictví - to jest na nedostatečném ekonomickém propojení všech těch dílčích funkcí řídících štábů.I pan Poláček - světe div se - pochopil, že velká role politky a donucení jen doplňovala nedokonalou vlastnickou suverenitu řídícího aparátu roztříštěného dle množství lokálních funkcí (v kapitalismu to srovnává trh, ovšem v různých etapách různě). Ale co Poláček zřejmě nikdy nepochopí, je to, že v obou systémech byla motivace a logika vlastnictví jiná. V kapitalismu jde kapitalistovi o zhodnocení jeho individuálního kapitálu (nemusí být individuální, ale akciový apod.) tím, že poroste míra nadhodnoty- masa nadhodnoty ve vztahu k celkovému kapitálu. Ani u kapitalisty není cílem nadhodnotu prožrat či neproduktivně spotřebovat. U protosocialistického aparátu to bylo ještě jinak - vejít se do celkové mozaiky dílčích funkcí jednotlivých řídících štábů a sladit se s nimi (a nejenom s těmi nadřízenými¨) - vyšší životní úroveň už byl jen bonus navíc.Takže se nakonec nezhodnocoval efektivně ani lokání, ani celospolečenský kapitál a výroba se soustřeďovala na zajištění určitých nutných užitných hodnot a služeb, bez ohledu na náklady a efektivitu (při podmínce plné zaměstnansti), jinak by to bouchlo. Celý řídící aparát a dokonce ani ne celý politický aparát nelze chápat jako pouze parazitní třídu. Některé její části dokonce nadhodnotu produkovaly ('nižší ITP kádry) a některé představovaly pouze neproduktivní, ale nutné náklady tohoto typu realizace vlastnictví (jako je třeba účetní v kapitalistickém podniku). Tam, kde protosocialismus fungoval nejlépe, tyrozzdíly v životní úrovni aparátu a dělníků nebyly tak velké, u částí aparátu byla životní úroveň menší než u část fyzických pracujících. Šlo nakonec spíše o sehnání nedostatkového zboží a služeb - a to je něco úplně jiného než v kapitalismu. A parazitně spotřebovávaly nadhodnotu i některé část řadových pracujících, které sice mohly makat jako volové, ale jejich výroba nebyla vlastně potřebná, spíše ničila zdroje, a už vůbec nebyla efektivní - ale musela běžet. A přitom nevznikala motivace hospodáře a pracovníka u té od vlastnictví fakticky oddělené třídy. Politika už jen komplikovala svými často nedomyšlenými, subjektivistickými zásahy.
Ale přesto nelze protosocialismus srovnávat s asijským výrobním způsobem, protože byl založen na členité a vzájemně propojené výrobě, na žádné soběstačnosti občin, jen volně spojených politicko-administrativními vazbami. Panovníkova družina či aparát prostě představovaly parazita, který čas od času sebral přebytek nebo i část nutného produktu vesnických či městských občin a projídal to, případně z toho vedl války, do kterých ještě zatahoval t neprofesionály z občin.. Plán tu mohl představovat nanejvýše rozpis jednotlivých užitných hodnot či robotních pracovních sil na jednotlivé regiony či občiny. Němečtí autoři postihli správně jen fakt, že ekonomickým poutem říší asijského typ (ale ony to byly i indiánské říše v Americe či říše v Africe¨) byla nutnost, aby vládnoucí třída organizovala údržbu zavlažovacích zařízení, cest apod. - kterou zase prováděly odvedené pracovní síly z občin. Hlavní pouto byla ale síla císařova vojska a podle vojenských úspěchů či krachů se říše často štěpily a rozpadaly, zatímco v občinách uzavřených před světem až na občasnou účast na trhu šel život po staletí beze změny. Tohle samozřejmě nelze porovnávat s protosocialismem, který měl přece jen za základ moderní industriální výrobu propojenou rozvinutou dělbou práce. Ale ani v tom není Poláček originální, tohle se objevovalo už někdy v šedesátých letech u sovětů. ¨S opakováním těch nesmyslů, že protocialistický trh bude nutit samosprávy podniků chovat se jako kapitalisté a nic se nezmění, polemizovat nebudu, už jsem to mockrát udělal a Poláček to prostě nevnímá a ostatní účastníci diskuse - jako obvykle - mlčí jako ovce.
Evičko - v jednom má ale Poláček i jiní pravdu - pluralita vlastnictví není řešení, nějaká forma musí být určující, vždycky to tak bylo. S tím pluralitním vlastnictvím za socialismu bez určující role jednoho se pár let po listopadu oháněla KSČM a je to i v stěžejním kladenském programu z let 1992-1993, Ale už v roce 1995 jsme to za mé aktivní účasti nahradili klíčovou rolí společenského vlastnictví - ovšem samosprávné nám jako hlavní nepovolili, tak jsme se museli spokojit s vyjmenováním různých forem - státní, družstevní, obecní, regionů, institucí. To byl pro samosprávné ještě i Jirka Dolejš, který ji dnes všemožně relativizuje a zpochybňuje..
Pane Karene, mohl byste se ale ozvat, abych si nepindal přes pysky zbytečně a věděl, jestli ty rozdíly chápete alespoň Vy. Poláček není zřejmě schopen pochopit, že ten "reálný socialismus" - jsem spíše pro termín protosocialismus - je jen jeden z možných a trvale neudržitelných kroků za kapitalismus, a to krok velmi nedokonalý. Jde o to, že v podmínkách staré společenské dělby práce a strukturace společnosti na dílčí podniky, nepřestala pádem kapitalismu nutnost rozhodovat o výrobních prostředcích a pracovní síle -čili vlastnické funkce. Ano, nešlo o všelidové vlastnictví, ale o cosi polovičatého, přechodného, co nebylo ani kapitalismem, ani socialismem. Vlastnicky rozhodoval složitě strukturovaný řídící aparát, do kterého patřil mistr v továrně, inženýr vedoucí dílny, podnikový řídící štáb i ředitel, a jeho nadřízené orgány a ministerstva státní plánovací komise, příp. příslušná oddělení státních a stranických orgánů, ale i tak byl jiný než kapitalismus. Důležité ale bylo, že to byli řídící pracovníci jako ekonomická třída, ať byli komunisti nebo ne. Stranické orgány by to bez ostatních nezvládly, klíčovou roli měli zřejmě ředitelé podniků a osazenstvo centrálních ekonomických orgánů. Ekonomická a politická rozhodování nebyla jasně oddělena,ani sebetvrdší politická diktatura nemohla nic změnit na logice tohoto vlastnictví - to jest na nedostatečném ekonomickém propojení všech těch dílčích funkcí řídících štábů.I pan Poláček - světe div se - pochopil, že velká role politky a donucení jen doplňovala nedokonalou vlastnickou suverenitu řídícího aparátu roztříštěného dle množství lokálních funkcí (v kapitalismu to srovnává trh, ovšem v různých etapách různě). Ale co Poláček zřejmě nikdy nepochopí, je to, že v obou systémech byla motivace a logika vlastnictví jiná. V kapitalismu jde kapitalistovi o zhodnocení jeho individuálního kapitálu (nemusí být individuální, ale akciový apod.) tím, že poroste míra nadhodnoty- masa nadhodnoty ve vztahu k celkovému kapitálu. Ani u kapitalisty není cílem nadhodnotu prožrat či neproduktivně spotřebovat. U protosocialistického aparátu to bylo ještě jinak - vejít se do celkové mozaiky dílčích funkcí jednotlivých řídících štábů a sladit se s nimi (a nejenom s těmi nadřízenými¨) - vyšší životní úroveň už byl jen bonus navíc.Takže se nakonec nezhodnocoval efektivně ani lokání, ani celospolečenský kapitál a výroba se soustřeďovala na zajištění určitých nutných užitných hodnot a služeb, bez ohledu na náklady a efektivitu (při podmínce plné zaměstnansti), jinak by to bouchlo. Celý řídící aparát a dokonce ani ne celý politický aparát nelze chápat jako pouze parazitní třídu. Některé její části dokonce nadhodnotu produkovaly ('nižší ITP kádry) a některé představovaly pouze neproduktivní, ale nutné náklady tohoto typu realizace vlastnictví (jako je třeba účetní v kapitalistickém podniku). Tam, kde protosocialismus fungoval nejlépe, tyrozzdíly v životní úrovni aparátu a dělníků nebyly tak velké, u částí aparátu byla životní úroveň menší než u část fyzických pracujících. Šlo nakonec spíše o sehnání nedostatkového zboží a služeb - a to je něco úplně jiného než v kapitalismu. A parazitně spotřebovávaly nadhodnotu i některé část řadových pracujících, které sice mohly makat jako volové, ale jejich výroba nebyla vlastně potřebná, spíše ničila zdroje, a už vůbec nebyla efektivní - ale musela běžet. A přitom nevznikala motivace hospodáře a pracovníka u té od vlastnictví fakticky oddělené třídy. Politika už jen komplikovala svými často nedomyšlenými, subjektivistickými zásahy.
Ale přesto nelze protosocialismus srovnávat s asijským výrobním způsobem, protože byl založen na členité a vzájemně propojené výrobě, na žádné soběstačnosti občin, jen volně spojených politicko-administrativními vazbami. Panovníkova družina či aparát prostě představovaly parazita, který čas od času sebral přebytek nebo i část nutného produktu vesnických či městských občin a projídal to, případně z toho vedl války, do kterých ještě zatahoval t neprofesionály z občin.. Plán tu mohl představovat nanejvýše rozpis jednotlivých užitných hodnot či robotních pracovních sil na jednotlivé regiony či občiny. Němečtí autoři postihli správně jen fakt, že ekonomickým poutem říší asijského typ (ale ony to byly i indiánské říše v Americe či říše v Africe¨) byla nutnost, aby vládnoucí třída organizovala údržbu zavlažovacích zařízení, cest apod. - kterou zase prováděly odvedené pracovní síly z občin. Hlavní pouto byla ale síla císařova vojska a podle vojenských úspěchů či krachů se říše často štěpily a rozpadaly, zatímco v občinách uzavřených před světem až na občasnou účast na trhu šel život po staletí beze změny. Tohle samozřejmě nelze porovnávat s protosocialismem, který měl přece jen za základ moderní industriální výrobu propojenou rozvinutou dělbou práce. Ale ani v tom není Poláček originální, tohle se objevovalo už někdy v šedesátých letech u sovětů. ¨S opakováním těch nesmyslů, že protocialistický trh bude nutit samosprávy podniků chovat se jako kapitalisté a nic se nezmění, polemizovat nebudu, už jsem to mockrát udělal a Poláček to prostě nevnímá a ostatní účastníci diskuse - jako obvykle - mlčí jako ovce.
Evičko - v jednom má ale Poláček i jiní pravdu - pluralita vlastnictví není řešení, nějaká forma musí být určující, vždycky to tak bylo. S tím pluralitním vlastnictvím za socialismu bez určující role jednoho se pár let po listopadu oháněla KSČM a je to i v stěžejním kladenském programu z let 1992-1993, Ale už v roce 1995 jsme to za mé aktivní účasti nahradili klíčovou rolí společenského vlastnictví - ovšem samosprávné nám jako hlavní nepovolili, tak jsme se museli spokojit s vyjmenováním různých forem - státní, družstevní, obecní, regionů, institucí. To byl pro samosprávné ještě i Jirka Dolejš, který ji dnes všemožně relativizuje a zpochybňuje..
MT
April 27, 2014 v 22.46
Vojta si vybral krizi 30. let logicky - nebyla sice první, která už nebyla krátká (ta v roce 1873 se už taky táhla) ... ale byla první, ze které se země nevyhrabaly bez války nebo bez narušení podstaty látky - kapitalismu (Skandinávie).
A pak poté, když poválečná rekonstrukce rozvalin přestala nést své plody, se úplně změnil světový finanční řád, ... a hlavně začal zabírat Světový Konečný Spotřebitel - obrovský stát s velmi bohatými individui (konečná poptávka), který měl světovou měnu a mohl skoro donekonečna kupovat na dluh - u jiného by to nešlo než u Amíků - viz Varoufakisův Globální Minotaurus) ...
Japonsko mělo veřejný dluh velmi malý (1970), pak průměrný (kolem roku 1990) a dnes extrémně velký ... jestli tam se nepracuje a vyčerpávajícím způsobem nestuduje a lidé nejsou skromní a nezatěžují kapitalistickou ekonomiku, tak už v bohatých státech skutečně asi nikde ... ke všemu je Japonsko i celkem rovnostářské ...
... a ani to nestačí ...
Vojta používá slovo efektivnost podobně jako Immanuel Wallerstein ... nikdo ani Klusáček nepopírají, že výrobní síly jsou naturálně-technicky vyspělé ... ale ať už to někdo rozlišuje jako Paul Baran nebo ať už někdo hlavně respektuje to, že z hlediska ekonomického a ne technického se prostě nacházíme v éře hodnoty a ne naturálního produktu jako Klusáček a I.W. , ...
... výsledek bude tentýž ...
... zkrátka dilema humanismus versus efektivita je naše iluze, kterou nás držejí na krátkých opratích ...
VK
April 27, 2014 v 22.59
Přesvědčení o platnosti této dichotomie bych viděl jako jedno z dlouhodobých (a nejtíživějších) dědictví po minulém režimu.
VK
April 27, 2014 v 23.04
Dnes samozřejmě s oblibou využívané a přiživované. Vždyť jádrem programu mainstreamové pravice není nic jiného. Humanismus, nebo efektivita - račte si (ale ovšem, svobodně a demokraticky) vybrat, čeho víc.
MT
April 28, 2014 v 6.19
Společenské zhodnocování je tehdy generováno, pokud se nakumulovaný veřejný dluh (který je jediným skutečným společenským a nikoli dílčím, parciálním nákladem, protože není břemenem (a přebytek aktivem) žádného parciálního, dílčího, soukromého subjektu, ale prostě společnosti) propadá jako podíl na společenském produktu či výkonu (např. HDP) - stejně jako soukromé zhodnocování znamená generování převisu hodnoty soukromé (dílčí) produkce nad hodnotou soukromých (dílčích) nákladů – tedy generování hodnoty soukromého zisku.
I u soukromého zhodnocování může případně hodnota soukromých nákladů růst (stejně jako může a taky dochází k absolutním přírůstkům hodnoty veřejného dluhu u zhodnocování společenského).
Ale absolutní přírůstek hodnoty vytvořeného soukromého produktu musí být ještě větší než absolutní přírůstek hodnoty použitých, zálohovaných (dílčích) tedy soukromých nákladů (i soukromého zadlužení), aby se mohlo jednat o (v tomto případě soukromé) zhodnocování,
… aby se hodnota dílčích soukromých nákladů mohla také propadat vůči hodnotě soukromého dílčího produktu …
-.-.-.-.-.-
Jenže dosahovat na společenské zhodnocování po r. 2008 začíná být problém.
A to právě dnes, tedy v době, kdy byly renomovanými výzkumy MMF zjištěny vysoké hodnoty fiskálních multiplikátorů a kdy měnová politika při nízkých diskontních sazbách emisních bank už dále není schopna dosahovat dalších efektů a musí jí nahradit fiskální výdaje z absolutních přírůstků veřejného dluhu, které nevytlačují, ale nahrazují nebo aspoň doplňují soukromé výdaje (ejectless situation).
Společenské zhodnocování se tedy pomalu stává zásadním řešením, ale jeho cirkulační, reprodukční mechanismus musí splňovat základní charakteristiku společenského zhodnocování – co nejmenší absolutní přírůstek veřejného dluhu spojený s co největším propadem kumulovaného veřejného dluhu vůči společenskému produktu (HDP).
Tomu ale brání proces vytloukání a přetékání či přelévání renty z procesů interaktivního vzájemného zhodnocování na agregátní úrovni do soukromých rent – tato privatizace výnosů společenského zhodnocování je proces, který pro příslušníky vládnoucích tříd nahrazuje skomírající soukromý zisk – z pohledu vládnoucích je to celkem pochopitelné řešení, ale z hlediska koloběhu společenského zhodnocování je parazitní, protože podlamuje koloběh společenského zhodnocování (z hlediska vlastností ekonomiky soukromokapitálového zhodnocování jsou zcela přirozené „závody ke dnu“, kdežto sociální stát má ze stejného hlediska charakter systémově transcendentního prvku, který v prvním období existuje na účet soukromého kapitálu robustně zabírajícího v přechodné době poválečné obnovy a rekonstrukce).
Koloběh společenského zhodnocování se může plně rozběhnout (v souladu s nezbytností vytěžovat víc a víc znalostní kapitál, aby nepoužíváním nevyhasínal – víc a víc, protože je v moderní ekonomice a výrobních silách čím dál důležitější), teprve poté, kdy bude prořezána, prosekána a vyčištěna cesta přerůstání společenského zhodnocování v sociál, kdy přelévání společenských výnosů do parazitních rent bude oslabeno oproti současnému stavu – nebo dokonce z velké části eliminováno.
Podobně jako Radim Valenčík kdysi ve svém internetovém časopise Marathon zdůrazňoval, že kapitalista na přelomu epoch feudalismu a kapitalismu původně ještě neudržel u sebe významnější přebytky nad svými náklady (a fyziokraté dobovou optikou viděli průmysl jako tehdy sterilní sféru, kde nevzniká čistý přebytek, tedy to, čemu Marx říkal „nadhodnota“), společenské zhodnocování se potřebuje v dostatečné míře přeměnit v sociál, aby přebytek více zůstával ve veřejných rozpočtech …
Znatelný rozdíl v nižším podílu veřejného dluhu na HDP u jinak vyspělého Švédska oproti jiným vyspělým státům ukazuje, že cesta tímto směrem by mohla být tou správnou cestou …
-.-.-.-.-.-
V reálné produkci Starých vyspělých zemí poté, co po odeznění poválečné obnovy s tehdejší vysokou přirozenou ziskovou mírou, vyzkoušel už kapitalismus všechny možné financializační a dluhové triky, které lze vůbec vymyslet, vytvořit a použít …
Na úseku finančních a dluhových operací už asi není příliš co dalšího vyzkoušet …
Systém si zřejmě vynucuje systémovou změnu …
JP
Zdá se, že jsem tu poněkud píchl do vosího hnízda, svou tézí o tom, že je možno principiálně rozhodnout se jenom pro jednu z obou protichůdných alternativ: buďto pro výkon a ekonomickou efektivitu, anebo pro společnost humanity. Zdá se, že přinejmenším pro určitou část diskutujících se to nezdá být žádným problémem: mít efektivní ekonomiku a zároveň humánní společnost. Podívejme se tedy na tuto záležitost poněkud blíže.
Takže, za prvé: konkrétní společnost skutečně může být ovládána, řízena principiálně jenom j e d i n ý m vůdčím motivačním komplexem.
Taková společnost, která by zastávala (stejnou měrou) dva zcela rozdílné motivační principy, by byla vnitřně roztržená; takový stav může existovat jenom pro určitou přechodnou dobu, kdy žádný z náprotivných táborů nedokáže získat rozhodující dominanci.
Za druhé: nedá se nic dělat, ale "výkon" na straně jedné, a "humanita" na straně druhé jsou opravdu životní a motivační principy nejen rozdílné, ale vyloženě protikladné.
Je opravdu možno přestavit si člověka - zcela konkrétní osobnost - který je workoholikem zcela pohlceným sférou čistě ekonomického výkonu, který patnáct hodin denně a sedm dní v týdnu nemyslí na nic jiného nežli na to, jak zvýšit výkon a zisk své firmy respektive svůj vlastní - a zároveň se jedná o humanitně zaměřenou osobnost, která preferuje kulturní a duchovní hodnoty a ideály před hodnotami materiálními?! - Nikoli, to skutečně dost dobře není možné.
Ryze ekonomická motivaci směřuje k tomu, z daných prostředků "vyždímat" co největší materiální a finanční produkci; zatímco humanitní ideály na tento nekonečný koloběh stále se zvyšující a zrychlující produkce hledí s principiální nedůvěrou. Cílem humanitního pohledu je daleko spíše tuto spirálu produkce (a s ní spojený ze řetězu utržený konzum) omezit, nežli ji podporovat. V tomto ohledu a z tohoto hlediska je skutečně ekonomismus a humanismus principiálně neslučitelný.
Pozor! Nezaměňovat "humanismus" s pouhým "sociálním cítěním"! Samozřejmě je principiálně možné, že dejme tomu úspěšný podnikatel/kapitalista není vydřiduch, myslí to se svými zaměstnanci poctivě a dává jim - v daném rámci - spravedlivou mzdu; ale tato čistě sociální stránka ještě zdaleka není tím, co se ukrývá pod pojmem "humanitní ideály". Tato sociální stránka sice také patří do oné humanitní sféry, ale je jenom její - podřazenou - součástí.
Takže, ještě jednou: "humanita" a "výkonnost" se skutečně bytostně navzájem nesnášejí. A jestliže by se přece jenom mělo někdy podařit, obojí navzájem propojit v rámci jedné společnosti v jeden alespoň relativně homogenní celek, pak to naprosto nebude důsledkem nějakého přirozeného, bezrozporného samovývoje, nýbrž k tomu zapotřebí krajně velkého úsilí, zcela ve smyslu klasické dialektické syntézy dvou navzájem se vylučujících protikladů.
K takovému "humanizování ekonomiky" bude především zapotřebí zásadní proměny společenských priorit, od bezduchého konzumu k jiným, kulturnějším a duchovnějším hodnotám. Ovšem na straně druhé, takovéto "zduchovnění" společnosti zase nemůže být takového charakteru, aby podvázalo reálnou ekonomiku nad únosnou hranici.
Takže, opravdu docela nemalý problém...
Takže, za prvé: konkrétní společnost skutečně může být ovládána, řízena principiálně jenom j e d i n ý m vůdčím motivačním komplexem.
Taková společnost, která by zastávala (stejnou měrou) dva zcela rozdílné motivační principy, by byla vnitřně roztržená; takový stav může existovat jenom pro určitou přechodnou dobu, kdy žádný z náprotivných táborů nedokáže získat rozhodující dominanci.
Za druhé: nedá se nic dělat, ale "výkon" na straně jedné, a "humanita" na straně druhé jsou opravdu životní a motivační principy nejen rozdílné, ale vyloženě protikladné.
Je opravdu možno přestavit si člověka - zcela konkrétní osobnost - který je workoholikem zcela pohlceným sférou čistě ekonomického výkonu, který patnáct hodin denně a sedm dní v týdnu nemyslí na nic jiného nežli na to, jak zvýšit výkon a zisk své firmy respektive svůj vlastní - a zároveň se jedná o humanitně zaměřenou osobnost, která preferuje kulturní a duchovní hodnoty a ideály před hodnotami materiálními?! - Nikoli, to skutečně dost dobře není možné.
Ryze ekonomická motivaci směřuje k tomu, z daných prostředků "vyždímat" co největší materiální a finanční produkci; zatímco humanitní ideály na tento nekonečný koloběh stále se zvyšující a zrychlující produkce hledí s principiální nedůvěrou. Cílem humanitního pohledu je daleko spíše tuto spirálu produkce (a s ní spojený ze řetězu utržený konzum) omezit, nežli ji podporovat. V tomto ohledu a z tohoto hlediska je skutečně ekonomismus a humanismus principiálně neslučitelný.
Pozor! Nezaměňovat "humanismus" s pouhým "sociálním cítěním"! Samozřejmě je principiálně možné, že dejme tomu úspěšný podnikatel/kapitalista není vydřiduch, myslí to se svými zaměstnanci poctivě a dává jim - v daném rámci - spravedlivou mzdu; ale tato čistě sociální stránka ještě zdaleka není tím, co se ukrývá pod pojmem "humanitní ideály". Tato sociální stránka sice také patří do oné humanitní sféry, ale je jenom její - podřazenou - součástí.
Takže, ještě jednou: "humanita" a "výkonnost" se skutečně bytostně navzájem nesnášejí. A jestliže by se přece jenom mělo někdy podařit, obojí navzájem propojit v rámci jedné společnosti v jeden alespoň relativně homogenní celek, pak to naprosto nebude důsledkem nějakého přirozeného, bezrozporného samovývoje, nýbrž k tomu zapotřebí krajně velkého úsilí, zcela ve smyslu klasické dialektické syntézy dvou navzájem se vylučujících protikladů.
K takovému "humanizování ekonomiky" bude především zapotřebí zásadní proměny společenských priorit, od bezduchého konzumu k jiným, kulturnějším a duchovnějším hodnotám. Ovšem na straně druhé, takovéto "zduchovnění" společnosti zase nemůže být takového charakteru, aby podvázalo reálnou ekonomiku nad únosnou hranici.
Takže, opravdu docela nemalý problém...
VK
April 28, 2014 v 14.32
Tyto dvě teze, tj. dichotomie humanita vs. efektivita a kapitalismus, veden ryze ekonomickou motivací vytříská z dostupných zdrojů maximum, jsou po výtce argumentační výbavou pravice, avšak především, empirie svědčí proti nim.
Sáhnu ke svému oblíbenému příkladu, válečná Velká Británie měla takřka nulovou nezaměstnanost, mnohonásobný nárůst produktu oproti 30. letům, př tom mezi lety 40 a 45 tam rostla průměrná délka života nejrychleji za celou historii vůbec. I pod německými bombami. Válečná ekonomika Velké Británie byla tedy efektivnější A ZÁROVEŇ humánnější, než kapitalistická ekonomika téže Velké Británie ještě pár let před tím.
Jakkoli se ekonomická motivace v kapitalismu snaží vytřískat z každého maximum, nakonec se jí to nijak zvlášť nedaří. Ekonomická motivace v kapitalistické VB 30. let - stejně jako všech ostatních zemí - vytřískala z lidí a zdrojů pouhý zlomek toho, co se válečné ekonomice vytřískat podařilo jen o pár let později.
Válečným étosem a pracovní morálkou se to vysvětlit nedá, vždyť stávkové hnutí bylo aktivní ve vzpomenuté VB celé válečné období, jen v roce 44 proběhly stovky stávek dokonce i tak strategických odvětvích, jako byl letecký průmysl. A co víc, tato kombinace ekonomiky efektivnější (produktivnější) a zároveň humánnější - vydržela celých poválečných 30 let.
Tvrzení o kapitalismu jakožto systému který maximalizuje využití zdrojů a ekonomický výkon, prostě neodpovídá historické skutečnosti. Rovněž tak neodpovídá empirii dichotomie efektivita vs. humanita.
Obávám se, že uvězněn v minulém režimu, extendujete empirickou zkušenost, že je kapitalismus efektivnější než socialismus, na kapitalismus je efektivní per se. To prvé platí, to druhé z toho prvního nijak neplyne.
Sáhnu ke svému oblíbenému příkladu, válečná Velká Británie měla takřka nulovou nezaměstnanost, mnohonásobný nárůst produktu oproti 30. letům, př tom mezi lety 40 a 45 tam rostla průměrná délka života nejrychleji za celou historii vůbec. I pod německými bombami. Válečná ekonomika Velké Británie byla tedy efektivnější A ZÁROVEŇ humánnější, než kapitalistická ekonomika téže Velké Británie ještě pár let před tím.
Jakkoli se ekonomická motivace v kapitalismu snaží vytřískat z každého maximum, nakonec se jí to nijak zvlášť nedaří. Ekonomická motivace v kapitalistické VB 30. let - stejně jako všech ostatních zemí - vytřískala z lidí a zdrojů pouhý zlomek toho, co se válečné ekonomice vytřískat podařilo jen o pár let později.
Válečným étosem a pracovní morálkou se to vysvětlit nedá, vždyť stávkové hnutí bylo aktivní ve vzpomenuté VB celé válečné období, jen v roce 44 proběhly stovky stávek dokonce i tak strategických odvětvích, jako byl letecký průmysl. A co víc, tato kombinace ekonomiky efektivnější (produktivnější) a zároveň humánnější - vydržela celých poválečných 30 let.
Tvrzení o kapitalismu jakožto systému který maximalizuje využití zdrojů a ekonomický výkon, prostě neodpovídá historické skutečnosti. Rovněž tak neodpovídá empirii dichotomie efektivita vs. humanita.
Obávám se, že uvězněn v minulém režimu, extendujete empirickou zkušenost, že je kapitalismus efektivnější než socialismus, na kapitalismus je efektivní per se. To prvé platí, to druhé z toho prvního nijak neplyne.
April 28, 2014 v 14.50
Souhlasím s panem Klusáčkem. Ze mne toho kapitalismus moc nevytříská. Ani kdyby se rozkrájel.
MT
April 28, 2014 v 16.33
Když budete zefektivňovat co to dá, tak jako jedinec můžete vydělávat jenom pokud tak nečiní všichni.
Když tak budou činit všichni, může být díky tomu konečná kupní síla natolik nízká, že prodejeschopné ceny můžou být nakonec i pod soukromými náklady výrobce.
Jak říkala Joan Violet Robinsonová (parafrázuji):
"Chci-li jako divák v hledišti lépe vidět, stoupnu si na židličku. Alůe nesmějí to dělat ti ostatní - pak zas uvidím houby."
Vidím pane Poláček, že linii Sismondi-Malthus-Hobson-Gessel-Kalecki-Keynes jste nikdy úplně nestrávil ...
Marx byl na Malthuse alergický - ale z jiných důvodů.
Výše uvedenou keynesovskou část Malthusovy osobnosti chápal - už s ohledem na to, že chápal Sismondiho ...
Když tak budou činit všichni, může být díky tomu konečná kupní síla natolik nízká, že prodejeschopné ceny můžou být nakonec i pod soukromými náklady výrobce.
Jak říkala Joan Violet Robinsonová (parafrázuji):
"Chci-li jako divák v hledišti lépe vidět, stoupnu si na židličku. Alůe nesmějí to dělat ti ostatní - pak zas uvidím houby."
Vidím pane Poláček, že linii Sismondi-Malthus-Hobson-Gessel-Kalecki-Keynes jste nikdy úplně nestrávil ...
Marx byl na Malthuse alergický - ale z jiných důvodů.
Výše uvedenou keynesovskou část Malthusovy osobnosti chápal - už s ohledem na to, že chápal Sismondiho ...
VK
April 28, 2014 v 20.26
Vypadávají mi slova. Poslední odstavec mého předešlého příspěvku měl znít
"Obávám se, že uvězněn v minulém režimu, extendujete empirickou zkušenost, že je kapitalismus efektivnější než reálný socialismus, na kapitalismus je efektivní per se. To prvé platí, to druhé z toho prvního nijak neplyne."
Vůbec veškerá empirie z tzv. reálného socialismu se nedá jednoduše zobecňovat na (budoucí možný) socialismus jako takový.
"Obávám se, že uvězněn v minulém režimu, extendujete empirickou zkušenost, že je kapitalismus efektivnější než reálný socialismus, na kapitalismus je efektivní per se. To prvé platí, to druhé z toho prvního nijak neplyne."
Vůbec veškerá empirie z tzv. reálného socialismu se nedá jednoduše zobecňovat na (budoucí možný) socialismus jako takový.
nechci rušit vaše kruhy ale řešením vašich dilemat s efektivností by mohl být v té nejobecnější rovině zákon ekonomie času, který je nad režimy a společenskými systémy či formacemi :
http://sk.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kon_ekon%C3%B3mie_%C4%8Dasu
Vývoj se určitě nezastaví ani na včerejšku ani na dnešku, efektivnost prostě podle tohoto dál, ale zbývá jen říci si jak tuto zákonitou tendenci naplňovat - s jakou společenskou technologií, jakým mechanismem hospodářských vztahů a jakým společenským způsobem výroby.
Možná i bez té malthusiánsko gesselovské linie.
http://sk.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kon_ekon%C3%B3mie_%C4%8Dasu
Vývoj se určitě nezastaví ani na včerejšku ani na dnešku, efektivnost prostě podle tohoto dál, ale zbývá jen říci si jak tuto zákonitou tendenci naplňovat - s jakou společenskou technologií, jakým mechanismem hospodářských vztahů a jakým společenským způsobem výroby.
Možná i bez té malthusiánsko gesselovské linie.
MT
April 29, 2014 v 5.23
... nebo spíš s jaksi "dialektickým" zahrnutím i této linie do širšího komplexu ...
... jakýsi genius prý kdysi řekl, že viděl tak daleko nebo se dostal tak vysoko, protože stál na ramenech obrů ...
JP
Tak napřed k výtce pana Klusáčka, že jsem "příliš uvězněn v minulém režimu", a v empirické zkušenosti s ním.
Nemohu se zdržet určité uštěpačnosti: na straně jedné mi pan Dolejš neustále předhazuje přílišnou "metafyzičnost" mé argumentace, a nyní jsem tedy zase příliš "uvězněn v empirii"...
Zkusme z tohoto dilematu vyjít připomenutím Aristotela, který splňoval bezesporu obě podmínky (anebo snad: podléhal obojím nešvarům?!): na jedné straně právě on byl "zakladatelem" metafyziky, na straně druhé byl ale krajně důsledným myslitelem jsoucí empirie (oproti leckdy "snílkovskému" Platónovi a Sokratovi).
A tento Aristoteles prohlásil, jakožto základní princip procesu poznávání skutečnosti: "Poznání vyvěrá ze zkušenosti."
V našem případě, nedá se nic dělat, ale ta empirie se socialismem se táhne už téměř celé jedno století; a výsledky a zkušenosti s touto empirií asi už nebude možno nadále jen tak přehlížet, tím spíše, že naprosto bez výjimky ukazují všechny jedním jediným směrem.
Ještě v reformních časech let šedesátých bylo možno uvažovat (a doufat) v tom směru, že všechny dosavadní potíže socialistické výstavby byly způsobeny tím, že byl mechanicky převzat "sovětský model" socialismu. A že kdyby se to vzalo do ruky jinak, kdyby se tolik mechanicky nezestátňovalo, kdyby se podnikům ponechalo trochu více samostatnosti, kdyby... Tak že prý by to všechno mohlo dopadnout zcela jinak.
Naprosto nepopiratelný empirický fakt ale je: za těch sto let existence socialismu byl tento model použit a vyzkoušen v celé řadě států, a v celé řadě rozličných regionů; a některé z těchto států se explicitně pozicionovaly v opozici právě k Sovětskému svazu a jeho modelu socialismu: Čína, Jugoslávie, Albánie.
Takže, ať už se jednalo o model "sovětský" či jakýkoli jiný, socialistický typ ekonomiky byl všude a za všech okolností konfrontován s přesně tím samým typem zásadních a neřešitelných problémů: naprostá nevýkonnost ekonomiky, stagnace, neefektivita, technologické zaostávání. A všude - bez výjimky všude - kde pod tlakem okolností došlo k pokusům tento neudržitelný stav ekonomiky nějakým způsobem napravit, se sáhlo do arzenálu prostředků - ekonomiky kapitalistické!
Ze všech zemí, kde kdy byl podniknut experiment se socialismem, zůstává už jenom jedna jediná, která se nadále důsledně brání této "kontaminaci" kapitalismem: Severní Korea. Tento "čistý" socialismus je zde uchováván ovšem jenom za cenu až přímo barbarské despocie, kdy fakticky celá země byla proměněna v jeden velký tábor nucených prací.
Takže, tolik k empirii. A nyní k teorii. Ten důvod, proč socialismus vždycky nevyhnutelně ekonomicky zaostává za kapitalismem, je tento:
Za podmínek "volné", tj. kapitalistické ekonomiky existuje zcela jasné, bezprostřední spojení mezi výkonem (pracovníka či jakéhokoli ekonomicky činného subjektu) a mezi jeho v l a s t n í m p r o s p ě c h e m. Čím větší výkon, tím větší vlastní prospěch respektive zisk.
Socialismus se od kapitalismu zcela principiálně odlišuje právě tím, že je zde přerušen, p ř e r v á n tento lineární vztah mezi výkonem a vlastním prospěchem.
Od pracovníka (či jiného ekonomického subjektu) se očekává, že i zde bude podávat plný, maximální výkon - ovšem bez bezprostřední (adekvátní, zvýšené) odměny za svou námahu, jenom za tu nemálo mlhavou vyhlídku, že jestliže všichni budou pracovat pro blaho společnosti, nějakým způsobem se to nakonec projeví na (materiálním) blahu a prospěchu i každého jednotlivce.
"Jak budeme dneska pracovat, tak budeme zítra žít" - toto heslo reálného socialismu svým způsobem bylo zcela pravdivé, kdyby za socialismu všichni pracovali ze všech svých sil a podle svých nejlepších schopností, samozřejmě by to se socialistickou ekonomikou vypadalo zcela jinak.
Jenže: toto heslo bylo ve skutečnosti jenom zoufalým, křečovitým pokusem režimu čistě morálními apely nahradit ten holý materiální fakt, že ekonomickým subjektům byla sebrána veškerá r e á l n á s t i m u l a c e k tomu, aby tento maximální pracovní výkon podávali "dobrovolně", to jest ve svém vlastním osobním materiálním zájmu.
"V kožené parádě kožených křesel
sešli se k poradě výrobci hesel..."
zpíval svého času Karel Kryl; a v podstatě tímto jednoduchým dvojverším dokonale vystihl podstatu celého režimu. Deficitní respektive absentující reálná produkce byla nahrazována a kašírována nepřetržitou "výrobou hesel".
Proč za socialismu vlastně mizí tato přirozená ekonomická stimulace? A je tento stav opravdu systémově nevyhnutelný, anebo je přece jenom myslitelný socialismus se zachováním přirozené ekonomické stimulace? Právě tohle je zcela klíčová otázka.
Musíme si uvědomit, v čem spočívá zcela zásadní, principiální rozdíl mezi kapitalismem ("volným tržním hospodářstvím"), a mezi socialismem: v socialismu - nakolik vůbec má být socialismem - existuje principiální z á k a z a k u m u l a c e.
Co je tím míněno?
Jak řečeno, ve volné tržní ekonomice (kapitalismu) má každý ekonomický subjekt principiálně n e o m e z e n é právo akumulovat - tedy být ekonomicky aktivní, svůj výdělek/profit si podržet, a použít ho - jako kapitál - pro další rozmnožování svého bohatství.
Toto neomezené právo akumulace vlastního bohatství je sice možno do jisté míry omezit daněmi - ale reálně je to možné jenom po určitou hranici, jak se vždycky znovu a znovu přesvědčují levicové vlády (naposled ve Francii), když se pokusí zvýšit míru přerozdělování zvýšením daní a odvodů nad tuto mez: reálná ekonomika neunese tuto zátěž, především právě proto že ztrácí motivaci k vyššímu výkonu. Ekonomika začne stagnovat, a levicové vlády jsou nuceny velmi rychle přijmout protržní, čili prokapitálová a prokapitalistická opatření.
Zkusme si teď představit: máme zde socialismus, a přitom povolíme ekonomickým subjektům právě toto právo neomezené akumulace. Čili, této absolutně základní stimulace vlastního ekonomického výkonu. Čili, jinak řečeno, učiníme pokus spojit socialismus s ekonomickým výkonem a efektivitou.
Co se stane? Vyjděme z toho, že všechny výrobní podniky jsou deklarovány jako "socialistické" - tedy, jsou ve vlastnictví státu. (Pro jednoduchost zde teď opomíjím jiné formy kolektivního vlastnictví; pro daný výklad tu nejsou relevantní.)
A těmto "socialistickým" podnikům teď poskytneme plné a ničím neomezené právo vlastní akumulace.
Co bude následovat? - Zcela rozhodující je ta otázka, co se stane s vytvořeným ziskem - a v č í c h r u k o u tento zisk nakonec skončí.
Bude tímto ziskem volně disponovat ředitel podniku? Pak bude sice maximálně motivován k efektivnímu řízení podniku - ale fakticky se tento stav nebude ničím lišit od naprosto obyčejné soukromovlastnické (čili kapitalistické) firmy. Jedinou motivací bude docela obyčejný zisk, profit.
Bude to širší, kolektivní vedení podniku? - Pak se bude v podstatě jednat o představenstvo akciové společnosti; čili opět ryze kapitalistickou záležitost.
Anebo bude zisk rozdělen mezi veškeré osazenstvo? (Přece jen se těm kolektivním formám vlastnictví nevyhneme.) Pak zde nastane určitý hybridní stav: interně bude dán stav (socialistického) rovnostářství, se všemi negativními důsledky známými z ekonomik "reálného socialismu"; zatímco externě bude tento podnik nadále plně motivován docílit maximálního v l a s t n í h o profitu, to jest na úkor všech svých konkurentů - čili externě máme dány zase čistě kapitalistické poměry!
Anebo: rozhodneme se pro skutečně radikální řešení, že ty podniky budou skutečně státní, to jest, veškerý jejich zisk a výtěžek bude odváděn státu, který zařídí jejich přerozdělování ve prospěch všech - pak tady ovšem rázem máme zase ten klasický případ socialistické ekonomiky, kdy podniky ztrácejí veškerou reálnou stimulaci ke zvyšování vlastního výkonu, protože z toho nemají - vůbec žádný vlastní prospěch!!
Tohle a právě tohle je to základní a zásadní dilema jakéhokoli pokusu o socialismus respektive socialistickou ekonomiku: buďto ponecháme výkonové stimulace "volného trhu", a pak tady máme faktický kapitalismus - anebo tyto stimulace odstraníme, ve jménu socialismu, ale pak tím zrušíme a zničíme veškerou reálnou stimulaci pro zvyšování výkonnosti a efektivity ekonomiky.
Pokud některý z přítomných pánů ekonomů má nějaké pozitivní řešení tohoto dilematu, bylo by skutečně krajně pozitivním počinem veřejnost s takovýmto modelem seznámit. Na základě takovéhoto modelu by pak skutečně bylo možno nastartovat další historický pokus o vybudování socialismu - pro tentokrát toho pravého.
Nemohu se zdržet určité uštěpačnosti: na straně jedné mi pan Dolejš neustále předhazuje přílišnou "metafyzičnost" mé argumentace, a nyní jsem tedy zase příliš "uvězněn v empirii"...
Zkusme z tohoto dilematu vyjít připomenutím Aristotela, který splňoval bezesporu obě podmínky (anebo snad: podléhal obojím nešvarům?!): na jedné straně právě on byl "zakladatelem" metafyziky, na straně druhé byl ale krajně důsledným myslitelem jsoucí empirie (oproti leckdy "snílkovskému" Platónovi a Sokratovi).
A tento Aristoteles prohlásil, jakožto základní princip procesu poznávání skutečnosti: "Poznání vyvěrá ze zkušenosti."
V našem případě, nedá se nic dělat, ale ta empirie se socialismem se táhne už téměř celé jedno století; a výsledky a zkušenosti s touto empirií asi už nebude možno nadále jen tak přehlížet, tím spíše, že naprosto bez výjimky ukazují všechny jedním jediným směrem.
Ještě v reformních časech let šedesátých bylo možno uvažovat (a doufat) v tom směru, že všechny dosavadní potíže socialistické výstavby byly způsobeny tím, že byl mechanicky převzat "sovětský model" socialismu. A že kdyby se to vzalo do ruky jinak, kdyby se tolik mechanicky nezestátňovalo, kdyby se podnikům ponechalo trochu více samostatnosti, kdyby... Tak že prý by to všechno mohlo dopadnout zcela jinak.
Naprosto nepopiratelný empirický fakt ale je: za těch sto let existence socialismu byl tento model použit a vyzkoušen v celé řadě států, a v celé řadě rozličných regionů; a některé z těchto států se explicitně pozicionovaly v opozici právě k Sovětskému svazu a jeho modelu socialismu: Čína, Jugoslávie, Albánie.
Takže, ať už se jednalo o model "sovětský" či jakýkoli jiný, socialistický typ ekonomiky byl všude a za všech okolností konfrontován s přesně tím samým typem zásadních a neřešitelných problémů: naprostá nevýkonnost ekonomiky, stagnace, neefektivita, technologické zaostávání. A všude - bez výjimky všude - kde pod tlakem okolností došlo k pokusům tento neudržitelný stav ekonomiky nějakým způsobem napravit, se sáhlo do arzenálu prostředků - ekonomiky kapitalistické!
Ze všech zemí, kde kdy byl podniknut experiment se socialismem, zůstává už jenom jedna jediná, která se nadále důsledně brání této "kontaminaci" kapitalismem: Severní Korea. Tento "čistý" socialismus je zde uchováván ovšem jenom za cenu až přímo barbarské despocie, kdy fakticky celá země byla proměněna v jeden velký tábor nucených prací.
Takže, tolik k empirii. A nyní k teorii. Ten důvod, proč socialismus vždycky nevyhnutelně ekonomicky zaostává za kapitalismem, je tento:
Za podmínek "volné", tj. kapitalistické ekonomiky existuje zcela jasné, bezprostřední spojení mezi výkonem (pracovníka či jakéhokoli ekonomicky činného subjektu) a mezi jeho v l a s t n í m p r o s p ě c h e m. Čím větší výkon, tím větší vlastní prospěch respektive zisk.
Socialismus se od kapitalismu zcela principiálně odlišuje právě tím, že je zde přerušen, p ř e r v á n tento lineární vztah mezi výkonem a vlastním prospěchem.
Od pracovníka (či jiného ekonomického subjektu) se očekává, že i zde bude podávat plný, maximální výkon - ovšem bez bezprostřední (adekvátní, zvýšené) odměny za svou námahu, jenom za tu nemálo mlhavou vyhlídku, že jestliže všichni budou pracovat pro blaho společnosti, nějakým způsobem se to nakonec projeví na (materiálním) blahu a prospěchu i každého jednotlivce.
"Jak budeme dneska pracovat, tak budeme zítra žít" - toto heslo reálného socialismu svým způsobem bylo zcela pravdivé, kdyby za socialismu všichni pracovali ze všech svých sil a podle svých nejlepších schopností, samozřejmě by to se socialistickou ekonomikou vypadalo zcela jinak.
Jenže: toto heslo bylo ve skutečnosti jenom zoufalým, křečovitým pokusem režimu čistě morálními apely nahradit ten holý materiální fakt, že ekonomickým subjektům byla sebrána veškerá r e á l n á s t i m u l a c e k tomu, aby tento maximální pracovní výkon podávali "dobrovolně", to jest ve svém vlastním osobním materiálním zájmu.
"V kožené parádě kožených křesel
sešli se k poradě výrobci hesel..."
zpíval svého času Karel Kryl; a v podstatě tímto jednoduchým dvojverším dokonale vystihl podstatu celého režimu. Deficitní respektive absentující reálná produkce byla nahrazována a kašírována nepřetržitou "výrobou hesel".
Proč za socialismu vlastně mizí tato přirozená ekonomická stimulace? A je tento stav opravdu systémově nevyhnutelný, anebo je přece jenom myslitelný socialismus se zachováním přirozené ekonomické stimulace? Právě tohle je zcela klíčová otázka.
Musíme si uvědomit, v čem spočívá zcela zásadní, principiální rozdíl mezi kapitalismem ("volným tržním hospodářstvím"), a mezi socialismem: v socialismu - nakolik vůbec má být socialismem - existuje principiální z á k a z a k u m u l a c e.
Co je tím míněno?
Jak řečeno, ve volné tržní ekonomice (kapitalismu) má každý ekonomický subjekt principiálně n e o m e z e n é právo akumulovat - tedy být ekonomicky aktivní, svůj výdělek/profit si podržet, a použít ho - jako kapitál - pro další rozmnožování svého bohatství.
Toto neomezené právo akumulace vlastního bohatství je sice možno do jisté míry omezit daněmi - ale reálně je to možné jenom po určitou hranici, jak se vždycky znovu a znovu přesvědčují levicové vlády (naposled ve Francii), když se pokusí zvýšit míru přerozdělování zvýšením daní a odvodů nad tuto mez: reálná ekonomika neunese tuto zátěž, především právě proto že ztrácí motivaci k vyššímu výkonu. Ekonomika začne stagnovat, a levicové vlády jsou nuceny velmi rychle přijmout protržní, čili prokapitálová a prokapitalistická opatření.
Zkusme si teď představit: máme zde socialismus, a přitom povolíme ekonomickým subjektům právě toto právo neomezené akumulace. Čili, této absolutně základní stimulace vlastního ekonomického výkonu. Čili, jinak řečeno, učiníme pokus spojit socialismus s ekonomickým výkonem a efektivitou.
Co se stane? Vyjděme z toho, že všechny výrobní podniky jsou deklarovány jako "socialistické" - tedy, jsou ve vlastnictví státu. (Pro jednoduchost zde teď opomíjím jiné formy kolektivního vlastnictví; pro daný výklad tu nejsou relevantní.)
A těmto "socialistickým" podnikům teď poskytneme plné a ničím neomezené právo vlastní akumulace.
Co bude následovat? - Zcela rozhodující je ta otázka, co se stane s vytvořeným ziskem - a v č í c h r u k o u tento zisk nakonec skončí.
Bude tímto ziskem volně disponovat ředitel podniku? Pak bude sice maximálně motivován k efektivnímu řízení podniku - ale fakticky se tento stav nebude ničím lišit od naprosto obyčejné soukromovlastnické (čili kapitalistické) firmy. Jedinou motivací bude docela obyčejný zisk, profit.
Bude to širší, kolektivní vedení podniku? - Pak se bude v podstatě jednat o představenstvo akciové společnosti; čili opět ryze kapitalistickou záležitost.
Anebo bude zisk rozdělen mezi veškeré osazenstvo? (Přece jen se těm kolektivním formám vlastnictví nevyhneme.) Pak zde nastane určitý hybridní stav: interně bude dán stav (socialistického) rovnostářství, se všemi negativními důsledky známými z ekonomik "reálného socialismu"; zatímco externě bude tento podnik nadále plně motivován docílit maximálního v l a s t n í h o profitu, to jest na úkor všech svých konkurentů - čili externě máme dány zase čistě kapitalistické poměry!
Anebo: rozhodneme se pro skutečně radikální řešení, že ty podniky budou skutečně státní, to jest, veškerý jejich zisk a výtěžek bude odváděn státu, který zařídí jejich přerozdělování ve prospěch všech - pak tady ovšem rázem máme zase ten klasický případ socialistické ekonomiky, kdy podniky ztrácejí veškerou reálnou stimulaci ke zvyšování vlastního výkonu, protože z toho nemají - vůbec žádný vlastní prospěch!!
Tohle a právě tohle je to základní a zásadní dilema jakéhokoli pokusu o socialismus respektive socialistickou ekonomiku: buďto ponecháme výkonové stimulace "volného trhu", a pak tady máme faktický kapitalismus - anebo tyto stimulace odstraníme, ve jménu socialismu, ale pak tím zrušíme a zničíme veškerou reálnou stimulaci pro zvyšování výkonnosti a efektivity ekonomiky.
Pokud některý z přítomných pánů ekonomů má nějaké pozitivní řešení tohoto dilematu, bylo by skutečně krajně pozitivním počinem veřejnost s takovýmto modelem seznámit. Na základě takovéhoto modelu by pak skutečně bylo možno nastartovat další historický pokus o vybudování socialismu - pro tentokrát toho pravého.
JP
Ale jen klidně "rušte naše kruhy", pane Dolejši, každý nový pohled na danou problematiku má svou cenu. ;-)
Ovšem, ta "ekonomie času", jako něco, co by mělo stát "nad všemi režimy a společenskými formacemi" - tak to mi tak nějak dost hodně připomíná konec let šedesátých, kdy byla v nemalé módě teorie "konvergence". Tedy ta představa, že jak kapitalismus tak i socialismus jsou nakonec konfrontovány s těmi samými problémy a nutnostmi danými čistě reálnou materiální ekonomikou - takže nakonec oba náprotivné systémy se budou čím dál tím více navzájem přibližovat, až jednou jaksi samovolně splynou v jakousi společnou "zlatou střední cestu".
(Mimochodem, před časem tento nesmysl s "konvergencí" z hlubin zapomnění vytáhl a pokusil se reanimovat V. Bělohradský...)
Totiž, ono se ukázalo, že ta "ekonomie času" jaksi neplatila pro ekonomiky reálného socialismu. Protože tam stále dogma státního vlastnictví naprosto dominovalo nad jakýmkoli požadavkem ekonomické racionality a efektivity.
Jedinou zásadní výjimkou je Čína posledních let: tam se rozhodli pro onu "efektivitu času" - ovšem s tím nevyhnutelným důsledkem, že ekonomika je už v podstatě ryze kapitalistická, a časem tato "ekonomická základna" nevyhnutelně smete i tu přežilou "společenskou nadstavbu" partajní totalitní diktatury. Společně s tím ovšem zmizí zároveň všechno, co by ještě nějakým způsobem mohlo připomínat socialismus.
Ovšem, ta "ekonomie času", jako něco, co by mělo stát "nad všemi režimy a společenskými formacemi" - tak to mi tak nějak dost hodně připomíná konec let šedesátých, kdy byla v nemalé módě teorie "konvergence". Tedy ta představa, že jak kapitalismus tak i socialismus jsou nakonec konfrontovány s těmi samými problémy a nutnostmi danými čistě reálnou materiální ekonomikou - takže nakonec oba náprotivné systémy se budou čím dál tím více navzájem přibližovat, až jednou jaksi samovolně splynou v jakousi společnou "zlatou střední cestu".
(Mimochodem, před časem tento nesmysl s "konvergencí" z hlubin zapomnění vytáhl a pokusil se reanimovat V. Bělohradský...)
Totiž, ono se ukázalo, že ta "ekonomie času" jaksi neplatila pro ekonomiky reálného socialismu. Protože tam stále dogma státního vlastnictví naprosto dominovalo nad jakýmkoli požadavkem ekonomické racionality a efektivity.
Jedinou zásadní výjimkou je Čína posledních let: tam se rozhodli pro onu "efektivitu času" - ovšem s tím nevyhnutelným důsledkem, že ekonomika je už v podstatě ryze kapitalistická, a časem tato "ekonomická základna" nevyhnutelně smete i tu přežilou "společenskou nadstavbu" partajní totalitní diktatury. Společně s tím ovšem zmizí zároveň všechno, co by ještě nějakým způsobem mohlo připomínat socialismus.
JP
Tedy, pane Klusáčku, jestli je ta Velká Británie za dob války Vaším jediným argumentem ve prospěch téze proti efektivitě kapitalismu, pak si nejsem tak zcela jistý relevancí této argumentace. (Tedy, v jistém smyslu přece jenom ano, ale k tomu později.)
Napřed k té nezaměstnanosti: no ovšem, za situace kdy prakticky veškeré bojeschopné mužské obyvatelstvo bylo na frontě respektive zařazeno do (nucených) prací ve válečném průmyslu, pak ovšem "nulová nezaměstnanost" není žádným velkým překvapením. (Nehledě k tomu, že Churchill k vojenské službě povolal i ženskou část populace; což byl mimochodem krok, který samotný Hitler nikdy neučinil.)
Zvyšování průměrného věku: nebylo to spíš prostě důsledkem toho, že Anglie v té době - na rozdíl opět od Německa - měla už k dispozici penicilin?... To by byl asi daleko přesvědčivější důvod, nežli že k tak dramatickému zlepšení zdravotního stavu populace přispěla právě a jenom válečná ekonomika...
Ale v jednom ohledu by přece jenom určitá pozitiva té anglické válečné ekonomiky mohla mít svou nemalou zajímavost: ve své knize pamětí německý válečný ministr zbrojního průmyslu Albert Speer vyslovuje právě tu zajímavou myšlenku, že ve válečných létech překvapivě jako by oba znepřátelené tábory (totalita a demokracie) navzájem přebíraly elementy řízení od strany opačné!
Totiž, Speerem řízený německý válečný průmysl mohl jenom proto nabýt takové jedinečné efektivity, protože Speer sám (osobně všechno jiné nežli fanatický nacista) v okruhu své působnosti v podstatě ignoroval veškerá partajní a dogmatická omezení režimu, nechal pracovat a působit všechny odborníky bez ohledu na jejich stranickou příslušnost, a v rámci jeho ministerstva zavedl v podstatě demokratické formy řízení a rozhodování.
Zatímco na straně druhé, státy demokratické jako USA a Velká Británie ve válečných létech bez velkých skrupulí sáhly k ryze "totalitním" metodám vedení a řízení!
Například, Speerův anglický protějšek, labourista (!!) dirigoval své pracovní oddíly (nuceně povolaného) obyvatelstva jako armády zcela podle vlastního uvážení sem a tam - nakonec ještě neomezeněji nežli samotný Speer, který stále znovu a znovu narážel na lokální zájmy mocných gauleiterů, a především na mocenské zájmy Himmlera, který si sám budoval své vlastní hospodářské SS-impérium.
Takže, nakonec by na té "konvergenci" mohlo přece jenom něco být - totiž že z celospolečenského hlediska je optimálním modelem řízení společnosti opravdu jakýsi mix z elementů demokracie a "totality" - čili principu osobní svobody na straně jedné, ale zásadního a nesmlouvavého prosazování celospolečenských zájmů na straně druhé.
Nějak takhle optimální formu vládnutí ostatně viděl i samotný Aristoteles: právě jako kombinaci různých typů ústav, (relativně) optimálním propojením jejich pozitivních elementů.
Ovšem, zůstává otevřena otázka společenské akceptace: za války to byl relativně malý problém prosadit a zavést ony "totalitní" elementy vládnutí; ale za let mírových, kdy vrcholným principem je ničím neomezovaný privátní konzum?...
Napřed k té nezaměstnanosti: no ovšem, za situace kdy prakticky veškeré bojeschopné mužské obyvatelstvo bylo na frontě respektive zařazeno do (nucených) prací ve válečném průmyslu, pak ovšem "nulová nezaměstnanost" není žádným velkým překvapením. (Nehledě k tomu, že Churchill k vojenské službě povolal i ženskou část populace; což byl mimochodem krok, který samotný Hitler nikdy neučinil.)
Zvyšování průměrného věku: nebylo to spíš prostě důsledkem toho, že Anglie v té době - na rozdíl opět od Německa - měla už k dispozici penicilin?... To by byl asi daleko přesvědčivější důvod, nežli že k tak dramatickému zlepšení zdravotního stavu populace přispěla právě a jenom válečná ekonomika...
Ale v jednom ohledu by přece jenom určitá pozitiva té anglické válečné ekonomiky mohla mít svou nemalou zajímavost: ve své knize pamětí německý válečný ministr zbrojního průmyslu Albert Speer vyslovuje právě tu zajímavou myšlenku, že ve válečných létech překvapivě jako by oba znepřátelené tábory (totalita a demokracie) navzájem přebíraly elementy řízení od strany opačné!
Totiž, Speerem řízený německý válečný průmysl mohl jenom proto nabýt takové jedinečné efektivity, protože Speer sám (osobně všechno jiné nežli fanatický nacista) v okruhu své působnosti v podstatě ignoroval veškerá partajní a dogmatická omezení režimu, nechal pracovat a působit všechny odborníky bez ohledu na jejich stranickou příslušnost, a v rámci jeho ministerstva zavedl v podstatě demokratické formy řízení a rozhodování.
Zatímco na straně druhé, státy demokratické jako USA a Velká Británie ve válečných létech bez velkých skrupulí sáhly k ryze "totalitním" metodám vedení a řízení!
Například, Speerův anglický protějšek, labourista (!!) dirigoval své pracovní oddíly (nuceně povolaného) obyvatelstva jako armády zcela podle vlastního uvážení sem a tam - nakonec ještě neomezeněji nežli samotný Speer, který stále znovu a znovu narážel na lokální zájmy mocných gauleiterů, a především na mocenské zájmy Himmlera, který si sám budoval své vlastní hospodářské SS-impérium.
Takže, nakonec by na té "konvergenci" mohlo přece jenom něco být - totiž že z celospolečenského hlediska je optimálním modelem řízení společnosti opravdu jakýsi mix z elementů demokracie a "totality" - čili principu osobní svobody na straně jedné, ale zásadního a nesmlouvavého prosazování celospolečenských zájmů na straně druhé.
Nějak takhle optimální formu vládnutí ostatně viděl i samotný Aristoteles: právě jako kombinaci různých typů ústav, (relativně) optimálním propojením jejich pozitivních elementů.
Ovšem, zůstává otevřena otázka společenské akceptace: za války to byl relativně malý problém prosadit a zavést ony "totalitní" elementy vládnutí; ale za let mírových, kdy vrcholným principem je ničím neomezovaný privátní konzum?...
nevnímá to, co se mu nehodí do jeho diletantského obrazu světa. Teď to opět a už po několikáté předvedl tím, jak znovu postavil naprosto nesmyslnou tezi o tom, že socialismus vylučuje ekonomickou stimulaci za výkon a navíc ještě nezajišťuje akumulaci v pracovních kolektivech. že to tak nebylo ani v tom prvním a pochybném modelu socialismu - protosocialismu, mu vůbec nevadí. Tohle je velmi specifická forma dyslexie.
Což pak ve Slušovicích a prakticky ve všech družstvech nebylo odměňování podle výkonu a dokonce i podle zisku ? Vždyť Slušovice měly i svůj vlastní, ekonomicky efektivní výzkum a expandovaly i na Ukrajinu, o počítačích nemluvě. A nebyly to Slušovice a nešlo o výjimečné dotace, jen o zmírnění byrokratický předpisů, což jasně dokazuje, že jiná forma socialismu je možná. A Mondragon existuje i za kapitalismu od r.1944. Přes všechny krize - což pro pana Poláčka neexistuje. Ani proti tomu neumí noc namítnout,stejně jako proti mému výkladu toho, jak skutečně fungoval protosocialismus.Ale to se vymyká jeho buržoasním nesmyslům, se kterými si přecpává hlavu a pak překrucuje i staré Řeky. Ti by ho hnali!
Což pak ve Slušovicích a prakticky ve všech družstvech nebylo odměňování podle výkonu a dokonce i podle zisku ? Vždyť Slušovice měly i svůj vlastní, ekonomicky efektivní výzkum a expandovaly i na Ukrajinu, o počítačích nemluvě. A nebyly to Slušovice a nešlo o výjimečné dotace, jen o zmírnění byrokratický předpisů, což jasně dokazuje, že jiná forma socialismu je možná. A Mondragon existuje i za kapitalismu od r.1944. Přes všechny krize - což pro pana Poláčka neexistuje. Ani proti tomu neumí noc namítnout,stejně jako proti mému výkladu toho, jak skutečně fungoval protosocialismus.Ale to se vymyká jeho buržoasním nesmyslům, se kterými si přecpává hlavu a pak překrucuje i staré Řeky. Ti by ho hnali!
April 29, 2014 v 19.32
Když si pan Poláček myslí, že dravý kapitalismus (v Číně) časem smete všechno, co připomíná socialismus, jak by potom mohl být schopen reflektovat jiné věci, např. ekologii. Myslím, že důležitý argument proti kapitalismu je i to, že je limitován - surovinami, půdou, zdroji, prostě kapacitou Země vůbec. Mohl by pokračovat leda snad v případě, že by lidstvo kolonizovalo nové planety. Ovšem to nebude hned zítra.
Podle mého názoru není kapitalismus vůbec systém. Je to antisystém, to jest systém, rozkládající jiné systémy. Asi jako rakovina. I rakovina občas může z člověka něco vytřískat. Dokonce i něco pozitivního. Navzdory tomu je to destruktivní pochod, pokud se včas nezastaví.
Podle mého názoru není kapitalismus vůbec systém. Je to antisystém, to jest systém, rozkládající jiné systémy. Asi jako rakovina. I rakovina občas může z člověka něco vytřískat. Dokonce i něco pozitivního. Navzdory tomu je to destruktivní pochod, pokud se včas nezastaví.
1) I pan Poláček - tohle totálně slepé, diletantské kuře - občas najde zrno pravdy - to, že kapitalismus v Číně zničí všechno, co je spojováno s pojmem socialismus (správné by bylo protosocialismus jako první neúspěšný pokus o socialismus) je opravdu nejpravděpodobnější tendence. A zatím není důvodu , abychom předpokládali, že by tomu čelila nějaká tendence směřující k skutečnému, t.j. samosprávnému socialismu (už Mao a Teng po něm zasadili ránu družstevnictví a v průmyslu se žádná samosprávnost neobjevuje). Jiak protosocialismus v ˇCíně skončil jako všude jinde - jenom jinak - t.j. zburžoasnila se sama vládnoucí třída řídícího aparátu, včetně politického, a přitom neztratila politickou moc.
2) když systém budeme charakterizovat marxisticky - pomocí kategorie společensko -ekonomická formace (VS, VV, třídní struktura, nadstavba, duchovní procesy - ideologie)tak je to zcela jasný a plně vyvinutý systém se zatím fungující základni hybnou tendencí - t.j. k zhodnocování kapitálu přisvojováním si nahodnoty jednou jasnou a zřetelnou třídou. Navíc jde o systém, který dokázal porazit všechny konkurenční systémy a vládne zatím na celém světě (zbytky protosocialismu na Kubě atd. nejsou důležité). Ale samozřejmě to není systém věčně existující a věčně trvající - ale jako každý systém - jen od -do. Samozřejmě má i -jako každý systém po čase - svou smrtelnou nemoc - rozpor mezi společenským charakterem výrobních sil a omezeností výrobních vztahů - promítající se do i necvičeným vědomím postižitelného rozporu mezi potřebou zhodnocování stále většího kapitálu prodejem a omezenou koupěschopnou poptávkou. Ta je dána tím, že stále větší část společnosti má jen hodnotu pracovní síly, zatímco menšina stále rostoucí nadhodnotu. Na tomhle jádru marxismu není co měnit - o soudobých modifikacích jsem toho napsal už až až. Řeči o veřejném dluhu apod. - to je jen špatné pochopení hlavní tendence plynoucí z odmítání teorie pracovní hodnoty - celou věc jen komplikují, protože odvádějí pozornost k jevovým formám. Úloha kapitalismu jakožto systému logicky vyplývajícího z dlouhodobé kontinuity i diskontinuity systémů od opičních dob byla klasiky vysoce pozitivně hodnocena - ale vyčerpala se a dnes už v podstatě jen vadí, nezachytí-li alespoň dočasně a omezeně nový trend v rozvoji výrobních sil (věda, kognitariát, aktivní role pracovníka v rozhodování, sebeřízení)
2) když systém budeme charakterizovat marxisticky - pomocí kategorie společensko -ekonomická formace (VS, VV, třídní struktura, nadstavba, duchovní procesy - ideologie)tak je to zcela jasný a plně vyvinutý systém se zatím fungující základni hybnou tendencí - t.j. k zhodnocování kapitálu přisvojováním si nahodnoty jednou jasnou a zřetelnou třídou. Navíc jde o systém, který dokázal porazit všechny konkurenční systémy a vládne zatím na celém světě (zbytky protosocialismu na Kubě atd. nejsou důležité). Ale samozřejmě to není systém věčně existující a věčně trvající - ale jako každý systém - jen od -do. Samozřejmě má i -jako každý systém po čase - svou smrtelnou nemoc - rozpor mezi společenským charakterem výrobních sil a omezeností výrobních vztahů - promítající se do i necvičeným vědomím postižitelného rozporu mezi potřebou zhodnocování stále většího kapitálu prodejem a omezenou koupěschopnou poptávkou. Ta je dána tím, že stále větší část společnosti má jen hodnotu pracovní síly, zatímco menšina stále rostoucí nadhodnotu. Na tomhle jádru marxismu není co měnit - o soudobých modifikacích jsem toho napsal už až až. Řeči o veřejném dluhu apod. - to je jen špatné pochopení hlavní tendence plynoucí z odmítání teorie pracovní hodnoty - celou věc jen komplikují, protože odvádějí pozornost k jevovým formám. Úloha kapitalismu jakožto systému logicky vyplývajícího z dlouhodobé kontinuity i diskontinuity systémů od opičních dob byla klasiky vysoce pozitivně hodnocena - ale vyčerpala se a dnes už v podstatě jen vadí, nezachytí-li alespoň dočasně a omezeně nový trend v rozvoji výrobních sil (věda, kognitariát, aktivní role pracovníka v rozhodování, sebeřízení)
Vždyť já to nepopírám, že kapitalismus zničí všechny zbytky socialismu nebo protosocialismu v Číně. A taky sociální stát na západě. Tím jsem chtěla naznačit, že kapitalismus je ze své podstaty asociální a antiekologický, i když se chvílemi tváří jinak. O hlavním rozporu přece vím, jen upozorňuji na vedlejší rozpory, protože pan Poláček, jak jsem si všimla, hlavní rozpor neuznává.
To, že klasici kapitalismus vysoko hodnotili, bylo dáno tím, že jim asociálnost z principu nevadila. Zdála se jim nutnou cestou k dosažení všeobecného pokroku. A kapitalismus nutným předstupněm lepšího řádu.
O antiekologičnosti nic nevěděli, poněvadž takový problém se tenkrát ještě nevyskytoval.
O antiekologičnosti nic nevěděli, poněvadž takový problém se tenkrát ještě nevyskytoval.
logiky klasiků - zejména do teorie pracovní hodnoty (a tedy i trhu -kapitalistického i samosprávně socialistického) zařadit a myslíme si, že se nám to podařilo.Jenomže není nikdo, kdo by uměl marxismus natolik, aby tomu rozuměl a mohl to posoudit. Pro běžného čtenáře bez znalosti Marxe a jeho vzorečků je to téměř nesrozumitelné. Ale ukazujeme, jak na ekologii ekonomicky parazituje kapitalismus, a jak by seto ekologické hledisko dalo sloučit s trhem a samosprávným regulačním systémem.
klasikům že nevadila asociálnost kapitalismu ? a proč s ním tedy bojovali ? spíš jde o rozdíl mezi svazem spravedlivých (krejčík Weitling) a svazem komunistů (Marx) - ti první mysleli že jsme bratři a stačí být na sebe hodní. Ti druzí věděli že pokrok je věcí historické dialektiky.
April 30, 2014 v 18.35
Bojovali s ním asi víc teoreticky než prakticky. Mnohem více jim patrně vadily přežitky feudalismu. Mně ale občas připadalo, že se z kapitalismu i radovali - jak hezky drtí feudalismus. To jim samozřejmě nevytýkám, jen to konstatuji.
což znamená, že oba odrážíte část objektivní reality, ale jIRKA TENTOKRÁT VÍC - což je u něj výjimečné. To je ta dialektika - klasikové upřímně nenáviděli kapitalismus a soucítili s DT - nezapomeň, že Engels drasticky popsal postavení DT v Anglii, podobné pasáže jsou i v hlavních dílech Marxe, Manifest je zobecněním tragického postavení DT,klasikové oceňovali všechny praktické formy boje proletariátu, nejvíce Komunu a organizovali velmi prakticky I.Internacionálu. Přitom byli ovšem k DT velmi kritičtí a vždy ukazovali na chyby a meze. OVšem Ty máš pravdu v tom, že rozlišovali - a brali to konkrétně historicky a taky ale svá stanoviska měnili - v Anglii takticky oceňovali průmyslovou buržoasii proti proti pozemkovým vlastníkům i té parazitní obchodní BURŽOASII udržující prototekcionismem vysoké ceny životních potřeb (přes ceny obilí). Kolem poloviny století vidí nutnost, aby proletariát podpořil menší zlo - liberální či dokonce radikální buržoasii a maloburžoasii - ale pak jsou k buržoasii stále kritičtější. Svou podporu vidí jen jako taktiku k dosažení lepších podmínek pro proletářskou revoluci. A Lenin v tom pokračoval velmi tvořivě - asi pro |tebe zbytečně, ale pro jiné ne, připomínám že na poč. 20 století už vidí že buržoasie není schopna provést svou vlastní revoluci a odpojit se od pozůstatků feudalismu a proto zdůrazňuje, že proletariát musí mít hegemonii už v buiržoasně demokratické revolouci a nastolit revoluční demokratickou diktaturu proletariátu a rolnictva už v této buržoasně demokratické revoluci, přičermž buržoasie musí být neutralizována _ jen na základě radikálních demokratizačnícj reforem je pak možné přerůstání do socialiastické revooluce, kde je buržoasie protivníkem, maloburžoasie je neutralizována a spojencem jsou poloproletářské elementy zejména na venkově. Po VŘSR Lenin svou teorii ještě pozměnil a maloburžoasii v socialistické revoluci bral jako spojence (střední rolník). V dalším vývoji - i u nás - se pak demokratická buržoasie brala jako spojenec vb národné demokratické. Takže - klasikové hluboká nenávist k asociálnosti kapitalismu, ale spojená s raCIONALISMEM schopností v konkrétní situaci zvolit správnou taktiku a nejdříve bourat to, co je nejvíce zralé k pádu. Geniální - kéž by takhle dokázalo uvažovat vedení KSČM,včetn Jirky Dolejše, ale to vidí jen tAKTIKU A NA STRATEGII KAŠLE - JAKO Bernstein. Třídní ANALÝZU NEDĚLÁ A ANI TO NEUMÍ.
OB
April 30, 2014 v 20.37
už tu chybí jenom Proudhon a panoptikum bude kompletní:)
nechtělo by to trochu méně se opakovat?
nechtělo by to trochu méně se opakovat?
jistě geniální zkratce vůbec nerozumím? Že byste nazýval marxismus panoptikem? Jistě je to na základě Vaší hluboké znalosti získané v dnešní oficiální výuce - např. v učebnicích. Nepodezřívám Vás, že byste se snížil k četbě samotných klasiků - to by byla urážka Vaší geniality, kterou se vymykáte dokonce i ze světových autorit, které tomu mARXOVI UDĚLILY JAKOUSI CENU a organizují výkup jeho děl.
Nechce se mi listovat zpětně - ale mám pocit, že jsem Vám cosi napsal a snad i položil nějaké otázky - nějak si nevzpomínám na Vaši -jistě průlomovou - reakci. Ale co bych já - průvodce v panoptiku - mohl chtít od génia.
A mimochodem - to víte, já jsem kantor z minulých dob, který když nevidí, že žáci učivo ovládají, tak je nimi opakuje - to už je jistě překonáno.
Nechce se mi listovat zpětně - ale mám pocit, že jsem Vám cosi napsal a snad i položil nějaké otázky - nějak si nevzpomínám na Vaši -jistě průlomovou - reakci. Ale co bych já - průvodce v panoptiku - mohl chtít od génia.
A mimochodem - to víte, já jsem kantor z minulých dob, který když nevidí, že žáci učivo ovládají, tak je nimi opakuje - to už je jistě překonáno.
May 1, 2014 v 5.50
Pan Bureš možná preferuje nějakou východní moudrost.
JP
Tedy, paní Hájková, zcela tak úplně nevědoucí v oblasti ekologie ti klasikové marxismu přece jenom nebyli.
V každém případě Engels se jednou vyjádřil v tom smyslu, že "my si myslíme že si s přírodou můžeme zacházet jak chceme, ale příroda nám z těchto našich činů nic nezapomene, a jednou nám to všechno i s úroky vrátí zpátky". (!)
A nakonec, toto jeho "ekologické prohlédnutí" není ani tak příliš překvapivé: vždyť celé to průmyslové devatenácté století bylo v podstatě stoletím páry, a tedy stoletím u h l í - a jakým způsobem se spalování uhlí projeví na životním prostředí, to bylo v okolí fabrik asi nepřehlédnutelné už tehdy.
-----------------------------------
Co se týče té "destruktivity" kapitalismu: samozřejmě že kapitalismus je destruktivní, o tom není pochyb; ale za prvé jak známo socialismus se k životnímu prostředí choval ještě daleko barbarštěji nežli (vyspělý) kapitalismus, a za druhé přinejmenším v současné době ta destruktivita kapitalismu ještě nedospěla do takového stupně, aby převážila nad jeho stále ještě přetrvávající schopností v zásadě zabezpečovat a saturovat jak základní, tak ale i konzumentské potřeby populace.
A dokud tomu tak bude, pak - nedá se nic dělat - není možno od většinové populace očekávat, že by proti tomuto systému provedla akt revoluční destrukce.
V každém případě Engels se jednou vyjádřil v tom smyslu, že "my si myslíme že si s přírodou můžeme zacházet jak chceme, ale příroda nám z těchto našich činů nic nezapomene, a jednou nám to všechno i s úroky vrátí zpátky". (!)
A nakonec, toto jeho "ekologické prohlédnutí" není ani tak příliš překvapivé: vždyť celé to průmyslové devatenácté století bylo v podstatě stoletím páry, a tedy stoletím u h l í - a jakým způsobem se spalování uhlí projeví na životním prostředí, to bylo v okolí fabrik asi nepřehlédnutelné už tehdy.
-----------------------------------
Co se týče té "destruktivity" kapitalismu: samozřejmě že kapitalismus je destruktivní, o tom není pochyb; ale za prvé jak známo socialismus se k životnímu prostředí choval ještě daleko barbarštěji nežli (vyspělý) kapitalismus, a za druhé přinejmenším v současné době ta destruktivita kapitalismu ještě nedospěla do takového stupně, aby převážila nad jeho stále ještě přetrvávající schopností v zásadě zabezpečovat a saturovat jak základní, tak ale i konzumentské potřeby populace.
A dokud tomu tak bude, pak - nedá se nic dělat - není možno od většinové populace očekávat, že by proti tomuto systému provedla akt revoluční destrukce.
JP
Ostatně, paní Hájková, díky za to upozornění, že se blíží sté výročí VŘSR.
To bylo v roce sedmnáct, tak to nám zbývají ještě tři roky času. To by se snad ještě mohlo nechat stihnout. ;-)
Tedy, ne snad že za tři roky by mělo dojít k samotné revoluci; ale jde o to, vytvořit alespoň základní platformu. Vytyčit cíl. To nejhorší je ten stav naprosté stagnace, kdy prakticky celá společnost je utopena v každodenním konzumu, a nic se nehýbe.
To bylo v roce sedmnáct, tak to nám zbývají ještě tři roky času. To by se snad ještě mohlo nechat stihnout. ;-)
Tedy, ne snad že za tři roky by mělo dojít k samotné revoluci; ale jde o to, vytvořit alespoň základní platformu. Vytyčit cíl. To nejhorší je ten stav naprosté stagnace, kdy prakticky celá společnost je utopena v každodenním konzumu, a nic se nehýbe.
OB
May 1, 2014 v 12.43
Pane Poláčku, jestli se ve střední Evropě zdá, že destrukce životního prostředí není vážná, jeví se jinde jinak. V deltě Nigeru, Oceánii nebo v Ázerbájdžánu... (A pak onen "sovětský socialismus" mnozí považují za modifikaci kapitalismu.)
Pane Hellere, myslíte že se někomu chce s Vámi bavit, když mu nejdříve sdělíte, že je nevzdělaný cucák a přitom se pořád oháníte tou biblí Marxem? Tady snad nejsme na ústavu marxismu-leninismu, takže si to -eufemisticky řečeno mentorství - nechte od cesty.
Odpusťte si ty invektivy a pak vám můžu odpovědět, i když mi není jasné na co. Nevidím důvod, proč bych nemohl diskutovat, když neznám Marxe nazpaměť. Ba naopak.
Ostatně soudím, že by tu všem prospělo posunout se z druhé půli 19. stol. někam dál, to bylo smyslem mé poznámky.
Uvítám, když nám konečně sdělíte něco o té samosprávě, o které tak rád mluvíte. Ale vy jste se nedostal ani ke Gramscimu...a myslíte si, že socialismus skončil marxem...
Paní Hájková, na východě se moudrost projevuje především optimismem, nadhledem a menší upjatostí:) Pro některé je takový přístup ke světu taková záhada, že v tom vidí esoteriku či co. Viz běžný pohled na dalajlámu a buddhismus.
May 1, 2014 v 16.25
S potřebou optimismu, nadhledu a neupjatosti souhlasím, pan Bureši. Ale myslíte si snad, že ten, kdo sám sebe pokládá například za marxistu nebo prostě za odpůrce kapitalismu, kvůli tomu nemůže mít nadhled? Já myslím, že to tak není.
Buddhismus ani dalajlámu nijak zvlášť v oblibě nemám, ale sem tam se mi na východní moudrosti přece jen něco líbí. Třeba tohle:
"Moudrý opomíjí sebe a tím se prosazuje. Právě tím, že je bez osobních zájmů, může všechny své zájmy uskutečňovat."
Buddhismus ani dalajlámu nijak zvlášť v oblibě nemám, ale sem tam se mi na východní moudrosti přece jen něco líbí. Třeba tohle:
"Moudrý opomíjí sebe a tím se prosazuje. Právě tím, že je bez osobních zájmů, může všechny své zájmy uskutečňovat."
upjatý marxista či upjatý enviromentalista - to máte jedno. Spíše jde o to kde heldat ten užitečný postup. Najednou ráj nikdo nezařídí, takže jde vždy o njaký strom cílů a postupů. Upjatý neupjatý.
Krásně je to vidět na tématu EU - místo reálného postupu holá negace pravicoví extrémní nacionalisti si notují s ultralevičáky v té negaci EU. A Mimo jsou pokud jde o lepší příští oba.
Ne že by EU nebyla kapitalistická nebo že by neomezovala národní zájmy. Ale pomůže proletariátu či národu, když upjatě či umanutě rozbijem co tu je aniž bychom věděli i s tím nadhledem co místo toho ?
A nepomůže když boření nahradíte eufemismem dekonstrukce či tvořivé destrukce. Prostě aspoň něco konstruktivního musí být po ruce.
P.S. zaťaté škarohlídy a "miessmachry" také nemám rád, ale neplést optimismus s nedostatkem informací (blaženou neznalostí). .
P.S.S. myslím že kolega Heller ještě ty Lukácse a Gramsci stihl načíst, jen se lyšíte v hodnocení, U Froma, Adorna atp., by to bylo ještě výraznější
Krásně je to vidět na tématu EU - místo reálného postupu holá negace pravicoví extrémní nacionalisti si notují s ultralevičáky v té negaci EU. A Mimo jsou pokud jde o lepší příští oba.
Ne že by EU nebyla kapitalistická nebo že by neomezovala národní zájmy. Ale pomůže proletariátu či národu, když upjatě či umanutě rozbijem co tu je aniž bychom věděli i s tím nadhledem co místo toho ?
A nepomůže když boření nahradíte eufemismem dekonstrukce či tvořivé destrukce. Prostě aspoň něco konstruktivního musí být po ruce.
P.S. zaťaté škarohlídy a "miessmachry" také nemám rád, ale neplést optimismus s nedostatkem informací (blaženou neznalostí). .
P.S.S. myslím že kolega Heller ještě ty Lukácse a Gramsci stihl načíst, jen se lyšíte v hodnocení, U Froma, Adorna atp., by to bylo ještě výraznější
neznáte a nepřemýšlíte-. Já netrvám na tom, aby se mnou někdo diskutoval - i když jsem Vás jednou pochválil a položil nějaké otázky a čekal na odpověď, v domnění, že když někdo vleze do diskiuse, tak se bude chovat seriózně.- Ale Vy nic. Pak jste vlezl do diskuse mé a Evičky Hájkové s nejasnou a taky nejapnou poznámkou -marxismus opravdu není něco, co by mohl cucák - a tím objektivně jste vzhledem ke svému věku a jím danou možností, abyste si něco nastudoval (za 67 let toho člověk nastuduje víc - to musíte uznat - 67 letému automechanikovi či lékaři BYSTE ASI JAKO ZAČÁTEČNÍK V OBORU ASI TĚŽKO NĚCO PŘEVRATNÉHO SDĚLIL)) LEHKOVÁŽNĚ IRONIZOVAT. SERIÓZNÍ ARGUMENTY BYCH BRAL, ani bych nepípl, ale frajeřinu odmítám, a proto jsem Vám dal po papuli. Argumentaci typu - 19.století - překonané a nezajímavé - odmítám rovněž, u Vás je to mladická hloupost (taky jsem kdysi byl takový), ale je to taky manipulativní argumentace současné vládnoucí třídy, která chce zabránit tomu, aby neprivilegované masy pochopily, že Marxova teorie do značné méry platí - víte, že Marx v r.1848 předvídal globalizaci a cca kolem r.1860 vědecko-technickou revoluci?(je jistě možné ji zpřesnit, což já dělám). Jestli si myslíte, že já jsem byl nějaký papaláš zažraný do ideologie minulé vládnoucí třídy a sloužívcí elitě,tak zase jen projevujete neznalost - já už tady mockrát vykládal svůj životaběh a myslím dokázal, že moje názory se nelíbily před listopadem, ani po listopadu a dokonce se nelíbí ani současnému kšeftařskému vedení KSČM. Ale jako každý poctivý kantor nemám rád blbou frajeřinu neznalců. Inteligentních oponentů si vážím. A úplný vrchol Vaší neznalosti představuje Vaše výtka, že neprezenmtuji vlastní koncepci. Vlezl jste doprostřed diskuse na jednom článku, ale dlouhodobí diskutéři na DR Vám mohou potvrdit, že jsem už dávno před Vámio svou koncepci oppakpovaně a obsáhle vykládal.,takže už si je netroufám nudit, jsou to pořád stejní lidé. Najděte si např. články pana Poláčka, kde v diskusi podávám obsáhlé výklady nejen své koncepce samosprávného socialismu a kritiku minulého neúspěšného pokusu o socialismus - protosocialismu, ale i základy marxismu, které by speciálně Vám velmi prospěly. A pokud byste tyhle věci chtěl seriózně studovat - naše komncepce mopdernizovamného marxismiu je v knize Heller,J., Neužil, F. a kol., Kdopak by se Marxe bál?,.Futura,2011 - ke koupi za 100 kč v prodejně Futiry Praha 1,Politických vězňů 9,2.patro,ale mohu Vám ji zaslat v nezkorigované elektronické podobě (můj mailů heller47@seznam.cz),ale tu byste asi přečíst nedokázal,. k náročnému studiu v abstrakci Vaše generace není vycvičena - navíc máte vtlučenou ideologickou clonu)
Takže soujhrnem - nedostal jste po nose za jiný názor, ale za hloupou arogantní frajeřinu neopírající se o znalosti.- občřas si zopakujze moudrost předků "Dvakrát měř, jednou řež."
Mimochodem nevím nic o tom, že by Gramsci (kterého si jistě vážím) dal nějaký podnět, který bych mohl zapracovat do teorie samosprávného socialismu,. v logice klasiků je toho mnohem více (viz naše kniha)-. Ale rád se poučím.
Takže soujhrnem - nedostal jste po nose za jiný názor, ale za hloupou arogantní frajeřinu neopírající se o znalosti.- občřas si zopakujze moudrost předků "Dvakrát měř, jednou řež."
Mimochodem nevím nic o tom, že by Gramsci (kterého si jistě vážím) dal nějaký podnět, který bych mohl zapracovat do teorie samosprávného socialismu,. v logice klasiků je toho mnohem více (viz naše kniha)-. Ale rád se poučím.
jasně že marxismus neskončil v 19. století - ale je to dnes značně heterogení směr a lidé na to mají pochopitelně různé názory.
Kdysi se adorovala velká 3M - Marx, Mao a Marcuse. Dnes jsme v 21. století a svět je ještě složitější. No tak diskutujme bez předpojatostí.
Kdysi se adorovala velká 3M - Marx, Mao a Marcuse. Dnes jsme v 21. století a svět je ještě složitější. No tak diskutujme bez předpojatostí.
já jsem neřekl, že použitellný je až dnešní marxismus ale to, že původní marxismus klasiků je stále ještě plně použitelný. Ano, dnes se k marxismu hlásí spousta různých směrů a autorů, ale pokud by to posuzovala veřejnost skutečných znalců myšlenek klasiků, tak by musela komnstatova, že to namnoze marxismy nejsou, porotože vždycky odmítají z marxismu něco naprosto podstatného, co dělá marxismus marxismem - např. teorii pracovní hodnoty, určité pojetí tříd, historickpou roli dělnické třídy nebo dokonce materialistické pojetí dějin, o dialektice nemluvě. Podle mého názoru jsou různé post a neomarxismy, analytické marxismy, žižkovina, hausírování s Althusserem nebo řeči o transformačním problému poslední obranné zákopy buržoadní ideologie a kapitalismu, i když si to jejich nositelé vůbec neubvědomují a mají přirozuené levicové a sociální cítění. Ale diskutujme - souhlasím, že nemáí cenu diskutovast, kdo je či není více marxista, tak tedy ale diskutujme o konkrétních prvcích - teorii pracovní hodnoty, kategorii společensko-ekonomické formace třídy, politiky, vztahu základny a nadstavby atd. A odpusťme si invektivy proti klasikům, že přece nemohli a dnes už vůbec nemohou mít pravdu, když žili bv 19. století - tohle mimochodem neříká jen pan Bureš, ale od Tebe jsem to slyšel mockrát.
MT
May 2, 2014 v 16.18
Máte tak trochu pravdu oba - kdybych vzal Ing. Dolejše doslova, tak bych snad musel s ohledem na prohlášení dalajlámy, že je marxista, vyčlenit asi i to, co si "světonázorově" myslí on, jako jeden z proudů marxismu ... kterých by pak asi skutečně muselo být nekonečně mnoho ...
Představa, že lze exkomunikovat nějaký směr z marxismu, protože nevychází z pracovní teorie hodnoty, je ale opačný extrém.
Já například vycházím z toho, čemu říkám "kritická syntéza" a z názorů profesora Milana Sojky ... ale nenapadlo by mě považovat za nemarxistu Oskara Langa, který byl stoupencem neoklasického mainstreamu ...
Myslím, že ty nejobecnější zásady historického materialismu musí k definici marxisty stačit - tak jak to naznačil Engels na pohřbu Mouřenína, než přešel k úvahám o hodnotě a nadhodnotě ...
Bez teorie pracovní hodnoty neexistuje marxismus, ať si říká o sobě kdokoli. To je jako by si říkal filosofický mateerialista, že je platonovec. Ale je pravda, že se v určité době může jistá nepravdivá sebeidentifikace do té míty hodit třídě duchovně ovádající tuto dobu, že bude jako pravdivá uznána celou odbornou veřejností. Nebo taky může odpovídat nízké úrovni poznání v dané době - ale to má vždycky saouvislost s ideologií, která v dané době převládá. To, že v naší době může být za marrxismus uznáváno skoro cokoli, je výrazem faktu, že ten marxismus prostě nikdo nezná či znát nechce, že se o něj nezajímá třída, pro kterou byl vytvořen, že tato třída je spíše třídou o sobě než pro sebe. Ale tady nejde o rozpoutávání nějakých čarodějnických procesů proti nemarxistům a pronášení exkomunikací - ať si říká o sobě kdo chce, co chce. Znovu opakujki diskutujme o tom, zda objektivníé realitu lépe odráží politická ekonomie s TPH nebo ta bez TPH, zdas existuje porovnavatelná pravda apod. Já se jen bouřil proti lehkovážnému tónu mladého "cucáka" nepodloženému argumemntem- Kdyby řekl - myslím si, že dnes už autentický marxismus pasé z tohoto či onoho důvodu - tak mu nebudu nadávat a budu s ním diskutovat, totéž pokud jde o Dolejše, který často kecá zrovna tak naivně, ač už o věci hodně ví. Ale samozřejmě jsem mohl bIREŠŮV VÝROK ŠPATNĚ POCHOPIT - PROTO MÁM TAK nerad ty rádobyvtipné kratičké bonmoty srozumitené jen pro jejich autory. Vyniká v nich zejména pan Petrásek. Od mladého to beru jako lenost myslet, jako tu smskovou řeč, která je degenerací člověka. Ale samozřejmě vnímám i to, že nemám porávo nakazovat těm kdo si zaplatili za úřčast v diskusi, aby to diskiutování chápali jako seriózní práci a ne jako odpočinek a příležitodt s umělšckému vyžití, Jen kdyby těch možností seriózně diskutovat nebylo tak málo a nebylo všechno tak naléhavé z hlediska záchrany lidstva.!!!!! No, co můžete čekat od starého morouse.
OB
jen stručně, zítra snad víc:
"zda objektivní realitu lépe odráží" je to, co mě nadzdvihává, ale Vy se s tím vypořádáte jednoduše řečmi o infikovanosti bu. ideologií...
skutečně nevěřím na (tak snadné) poznání skutečnosti
skrze dílo autoritářského analytika. ani na marxovské dějiny. tedy "materialistické pojetí dějin". ale oceňuju, že jste uznal, že nejsme v ústavu m-l. přece jen to s Vámi vypadá na dialog, narozdíl od katolikálů o stránků dál.
panu Dolejšovi: že Gramsci říká k samosprávě míň než Marx? myslím, že naopak. třeba tohle: http://libcom.org/library/soviets-italy
"zda objektivní realitu lépe odráží" je to, co mě nadzdvihává, ale Vy se s tím vypořádáte jednoduše řečmi o infikovanosti bu. ideologií...
skutečně nevěřím na (tak snadné) poznání skutečnosti
skrze dílo autoritářského analytika. ani na marxovské dějiny. tedy "materialistické pojetí dějin". ale oceňuju, že jste uznal, že nejsme v ústavu m-l. přece jen to s Vámi vypadá na dialog, narozdíl od katolikálů o stránků dál.
panu Dolejšovi: že Gramsci říká k samosprávě míň než Marx? myslím, že naopak. třeba tohle: http://libcom.org/library/soviets-italy
kdybyste se tolikrát účastnil dialogu jako já - a byl to leckdy dialog s lidmi volajícími " uŽ MÁtE JAKO KOMOUŠ RAKOVINU? a CO vAše děti?",tak byste možná pochopil, jak zase mne nadzvedává Váš styl (ta bohorovnost a nadhled - to já byl ve Vašich letech sebekritičtější). Např. teď jste zase frajerskou zkratkou vyřídil jednu zcela legitimní filosofickou pozici, která byla (nejsem na to odborník) už ve starořecké filozofii - totiž pozici, podle které samozřejmě existuje objektivní realita, kterou člověk může poznat (ani já neříkám, že je to snadné a automatické) a rozhodně neargumentuji jen ideolpogickou zmanipulovaností ( i když musíte uznat, že Vaše pozice je pro dnešní vládnoucí třídu dar z nebe a že Vás v tomto duchu pěstuje od malička). Co Vás tak "nadzvedává" na této pozici - pravda je míra adekvátního odrazu objektivní reality ve vědomí poznávajícího subjektu)?Jste to Vy, kdo argumentuje jen emocí. To mne na Vás právě nejvíc štve (ale napříč této ermoci mé, jsem ochoten diskiutovat - ale ne ve zkratkác´h a bonmotech - očekávám od Vás znalost toho co kritizujete, protože by se taky mohlo ukázat, že třeba i mluvíme o tomtéž a Vaše představa o marxismu nemá s marxismem nic společného- samozřejmě, zatím pro to nic nesvědčí - ale pár dobrých postřehů jste už měl). A taky mne dost zlobí, že nemáte čas na pořádnou odpověď. Jak znám intenzitu zatížení dnešních studentů, tak vím, že je to nesmysl. Když nemáte čas, do diskuse nelezte.
May 3, 2014 v 8.38
To je fakt, že dnes má každý strach o sebe, aby se ho náhodou někdo křivě nedotkl. Ale málokomu jde o věc samotnou. Málokomu vadí samotný kapitalismus.
Jenže ono je to s tou antisystémovostí a s marxismem jako v té pohádce o čertech. Když si měl Petr vybrat v pekle dárek, umíněně trval na starém odřeném plášti, protože dobře věděl, že je to to nejlepší, co může v pekle dostat. Čerti se ho pořád ptali: A nechceš radši tohle? Nebo tohle? To jsou přece daleko lepší, hezčí a praktičtější věci.... Jen aby nedošlo na plášť.
Ale on na něm trval, což bylo od něj chytré.
Jenže ono je to s tou antisystémovostí a s marxismem jako v té pohádce o čertech. Když si měl Petr vybrat v pekle dárek, umíněně trval na starém odřeném plášti, protože dobře věděl, že je to to nejlepší, co může v pekle dostat. Čerti se ho pořád ptali: A nechceš radši tohle? Nebo tohle? To jsou přece daleko lepší, hezčí a praktičtější věci.... Jen aby nedošlo na plášť.
Ale on na něm trval, což bylo od něj chytré.
JK
Kdysi jsem se ptal svého kamaráda:
"A jak ty jsi vlastně dospěl k marxismu proboha?"
"No, přes práci přece."
Nikdy nedostal smlouvu, vždycky byl vykořisťovaný, otevřely se mu oči. Ty teoretické abstrakce se někdy pěkně hnusně konkretizují v osobním životě.
Člověk v rámci současného socioekonomického systému prostě objektivně JE zboží. Samozřejmě může číst Derridu a zpívat si "Nejsem zboží, protože všechno je hra interpretací, la, la", ale pomůže mu to leda v tom nezbláznit se, nebouřit, tvrdě dřít skoro zadarmo, a tím udržovat kolečka statu quo.
Vědecké poznávání společenské reality je opravdu problematické, stejně ale tak postmoderní apriorní pluralismus odmítající univerzalitu a pravdivý odraz objektivních procesů.
Myslím si, že postmodernismus je vrcholnou ideologií pozdního kapitalismu. A sakra účinnou. Člověk má pomalu strach říct "jablko padá dolů", aby na něj někdo se žárem v očích nevyjel "Ale to je jenom TVŮJ názor!"
"A jak ty jsi vlastně dospěl k marxismu proboha?"
"No, přes práci přece."
Nikdy nedostal smlouvu, vždycky byl vykořisťovaný, otevřely se mu oči. Ty teoretické abstrakce se někdy pěkně hnusně konkretizují v osobním životě.
Člověk v rámci současného socioekonomického systému prostě objektivně JE zboží. Samozřejmě může číst Derridu a zpívat si "Nejsem zboží, protože všechno je hra interpretací, la, la", ale pomůže mu to leda v tom nezbláznit se, nebouřit, tvrdě dřít skoro zadarmo, a tím udržovat kolečka statu quo.
Vědecké poznávání společenské reality je opravdu problematické, stejně ale tak postmoderní apriorní pluralismus odmítající univerzalitu a pravdivý odraz objektivních procesů.
Myslím si, že postmodernismus je vrcholnou ideologií pozdního kapitalismu. A sakra účinnou. Člověk má pomalu strach říct "jablko padá dolů", aby na něj někdo se žárem v očích nevyjel "Ale to je jenom TVŮJ názor!"
JK
Pane Hellere, často Vám vytýkají, že nálepkujete určité názory "buržoazní ideologií". I kdyby to tak opravdu bylo (nehledě na to, že tohle sousloví opravdu dráždí a svým emočním působením může diskuzi konfrontačně blokovat), mám pocit, že Váš deficit spočívá v tom, že se spokojíte s jednoduchou poučkou "masy přebírají ideologii vládnoucí třídy".
Co takhle zkusit jít dál a ptát se PROČ to ty masy přebírají a JAKÝM způsobem se tak děje?
Může dojít někdy k celospolečenské změně, pokud si levice neodpoví na tyto otázky?
A právě autoři, které shazujete do škatulky "nějaký ten neo, post poslední zákop buržoazní ideologií" se tímto zásadním problémem docela zabývají (ať už Žižek, Fromm atd..)
Co takhle zkusit jít dál a ptát se PROČ to ty masy přebírají a JAKÝM způsobem se tak děje?
Může dojít někdy k celospolečenské změně, pokud si levice neodpoví na tyto otázky?
A právě autoři, které shazujete do škatulky "nějaký ten neo, post poslední zákop buržoazní ideologií" se tímto zásadním problémem docela zabývají (ať už Žižek, Fromm atd..)
MT
May 3, 2014 v 10.55
zase trochu mé vlastní zpupné indoktrinace :
" ...V pozdním kapitalismu se čím dál důležitějším stává společenské zhodnocování.
Pokud by společenské zhodnocování nakonec začalo dominovat a modifikovalo by se v sociál, nastoupila by asi po první epoše moderní tržní (dominantně společenské nejen naturální) ekonomiky zvané „kapitalismus“ nejspíš epocha další, postkapitalistická (nikoli pouze nekapitalistická jako byl reálný socialismus) …
Společenské zhodnocování nemá co dělat se státním vlastnictvím jako právní kategorií. Pokud státní podnik něco vyrábí a prodává se ziskem, pracuje s nějakou výsečí dílčích, soukromých parciálních nákladů a pohybuje se ve stejném kapitálovém režimu jako kterýkoli soukromý podnik.
Takovým parciálním subjektem může být nejen soukromoprávní, ale i veřejnoprávní osoba, tedy i stát jako jeden z dílčích subjektů mezi ostatními subjekty …
Společenské zhodnocování má ale jinak ve svém koloběhu podobnou logiku, jakou známe u soukromého zhodnocování (např. v podobě koloběhu soukromého kapitálu). Stejně jako při soukromém zhodnocování je soukromě generována soukromá produkce jejíž společenská hodnota je vyšší než společenská hodnota soukromých nákladů, společenské zhodnocování znamená, že vůči hodnotě agregátního celospolečenského produktu a výkonu (např. HDP) se propadají takové společenské náklady, které nelze pojmout jako náklady dílčí.
Společenské zhodnocování proto vyžaduje ryze společenský náklad, který není parciální a dílčí.
A skutečným ryze společenským nákladem, který se váže na společnost, nikoli na její dílčí, parciální subjekty (i kdyby šlo o stát), je kumulovaný veřejný dluh, který může být i velice nízký, nebo může mít určitý stát (nebo lépe „daný obvod veřejných rozpočtů“) naopak přebytky – ale to je zcela netypická situace v moderním světě, zejména v zemích vyspělých … stát s neexistujícím veřejným dluhem je státem buď zaostalým, izolovaným státem nebo státem v potížích … anebo v případě států bohatších či bohatých státem v nějakém specifickém postavení, které mu umožňuje – oproti standardu – veřejný dluh nemít …
-.-.-.-.-.-
Společenské zhodnocování se stává čím dál víc čím dál důležitější podmínkou toho dosavadního dominujícího soukromokapitálového zhodnocování …
… zatímco předtím to bylo naopak …
Mezi veřejností je zafixována jakási uklidňující a ukolébávající představa, že veřejný dluh je tady na to, aby se ve fázi krize aktivní politikou veřejných výdajů stát z krize dostal a to i za použití veřejného zadlužení – s tím, že pak je žádoucí, aby v době konjunktury byl za krize vytvořený dluh umořen a snížen, když ne zaplacen.
To je představa vytvořená v dobách, kdy soukromé zhodnocování bylo schopno plnit svůj úkol a jenom sklouzávalo do krizové etapy hospodářského cyklu, ale následně v době konjunktury bylo schopno umořovat předtím nadělané veřejné deficity.
Dnes by ale bylo asi pošetilé spoléhat na existenci takových robustních, soukromozhodnocovacích konjunktur, které zaplatí přírůstek veřejného dluhu z předchozí krize …
Proč vůbec považovat veřejný dluh za společenský náklad?
Leckdo si položí otázku, proč považovat veřejný dluh za onen ryzí společenský náklad – vždyť pokud jde o analogii, tak přece dílčí soukromé náklady (ať už mají svou hodnotu, nebo se reprodukují v režimu naturální produkce usedlosti, která ještě není součástí tržní a tedy společenské výroby) nebudou nikdy nulové … kdežto veřejný dluh v nějaké zemi přece existovat nemusí …?
A pokud by se veřejný dluh skutečně chápal jako ryze společenský náklad - může potom vůbec existovat společenské zhodnocování v zemi, která veřejný dluh nemá?
Pokud stát nemá vůbec kumulovaný veřejný dluh, ale naopak kumulovaný přebytek – budiž …
… ale pokud nejsou zapotřebí ani absolutní přírůstky veřejného dluhu, které by se v minulosti umořovaly natolik, že kumulovaným výsledkem byl nakonec přebytek ve vztahu k HDP …
… tak co …?
Na tuto otázku je schopna uspokojivě odpovědět „kritická syntéza“ jako protipól neoklasické syntézy a mainstreamu.
Teoretičtí ekonomové (viz např. Miroslav Svoboda z Vysoké školy ekonomické v Praze v článku „Možnosti měnové regulace z pohledu postkeynesovské ekonomie“ v časopise VŠE Politická ekonomie – normálně na internetu) ovšem používají jinou terminologii než já - hovoří o mainstreamové „neoklasické teorii“ na straně jedné a o „postklasickém výzkumném programu“ na straně druhé …
… a v rámci toho druhého považují peníze za dominantně endogenní fenomén (peníze vznikající jako dluh a zaplacením zanikající) ... a v této souvislosti ukazují TAKÉ soukromé zhodnocování jako založené na (v tomto případě) neustále vznikajícím, pulsujícím, umořovaném soukromém dluhu jako integrální součástí systému …
Empirie a veřejný dluh
Z empirického hlediska je situace jednoduchá - žádná vyspělá země bez veřejného dluhu prakticky neexistuje.
A nejen to.
Úměra je naprosto jasná.
Když pomineme naprosto nesystémový obří dluh Zimbabwe (bývalé Rhodesie), která byla kdysi relativně bohatá a pak následoval ekonomický kolaps, platí, že vyspělé státy mají větší veřejný dluh než ty chudší – s výjimkou vyspělé Skandinávie, kde se pravděpodobně zabíhá cosi, čeho bychom měli jako cíl dosáhnout ...
Postmoderna že vede k poznání dějin?
Snad k fukuyamovskému poznání, že kapitalismus je konečné stádium?
A pokud jde o to, co proti kapitalismu konkrétně dělat (jak se tady poměrně často někdo táže - např. pan Poláček nebo pan Dolejš), pak si myslím, že je dost důležité vychovávat pracující třídu. Tak, aby už se v budoucnu nenechala ovládat - ani buržoazií ani případným řídícím aparátem.
Snad k fukuyamovskému poznání, že kapitalismus je konečné stádium?
A pokud jde o to, co proti kapitalismu konkrétně dělat (jak se tady poměrně často někdo táže - např. pan Poláček nebo pan Dolejš), pak si myslím, že je dost důležité vychovávat pracující třídu. Tak, aby už se v budoucnu nenechala ovládat - ani buržoazií ani případným řídícím aparátem.
May 3, 2014 v 11.58
A nejenom k tomu.
Nic proti "revoluci hlav", ale předpokladem výchovy je poznání - tedy mít jasno v tom co chci vštěpovat. Samozřejmě že troglodyt asi bude mít problém být aktivním občanem a bude spíš snadným objektem manipulace. Ale i ti vzdělávatlé (nositelé světla) by si měli po bouřlivém 20. století udělat tak trochu úklid myšlenek a protřást tak trochu absolutní pravdy stojící prostě na postarší pyramidě znalostí. Prvním krokem k otmu mlže být sebevzdělávání ve věcných debatách. Smysl dialogu v kostce.
P.S. chudák postmoderna není nějakým hříchem, je jen reakcí na vyčerpanost tradiční moderny vycházející s osvícenecké racionality.
Než zformuji modernu novou, měl bych se vypořádat i s tou postmodernou, která minimálně v rovině nové strukturace témat byla i přínosem.
P.S. chudák postmoderna není nějakým hříchem, je jen reakcí na vyčerpanost tradiční moderny vycházející s osvícenecké racionality.
Než zformuji modernu novou, měl bych se vypořádat i s tou postmodernou, která minimálně v rovině nové strukturace témat byla i přínosem.
JP
Pane Tejkle, vlastně až při četbě Vašeho posledního příspěvku se mi ozřejmil jeden značně problematický moment celé té koncepce "sociálu". Sám jste to také do určité míry zmínil: krátce řečeno celý tento koncept nakonec působí takovým dojmem, jako by socialismus bylo možno vytvořit opravdu jenom na (státní) dluh.
Tím se ovšem dostáváme nejen do nemalých praktických potíží: například by socialismus byl vyloučený pro natolik významnou zemi jako je Německo, kde se už pro dohlednou dobu plánuje (a zdá se že s opravdu dobrými vyhlídkami) definitivní odbourání státního dluhu.
Ale jde o víc: celý tento koncept "sociálu" se jeví nakonec jako jenom čistě f i n a n č n í záležitost. Že se nakonec jedná jenom a jedině o to, zachránit ekonomiku před dluhovou pastí tím, že ji převedeme na jiné parametry fungování.
Asi je zapotřebí si opravdu připomenout, že původním cílem (marxisticky orientovaného) socialismu respektive komunismu bylo něco naprosto jiného.
Zkráceně - a dozajista napohled paradoxně - formulováno: cílem socialismu naprosto není socialismus.
Konečným cílem socialismu/komunismu je právě ten známý "všestranný rozvoj všech bytostných sil" lidské bytosti. Jinak řečeno: konečným cílem jakéhokoli socialistického hnutí, které je hodno toho jména, nemůže být nic jiného nežli - pravý a všestranný humanismus.
Právě z tohoto důvodu jsem už minule právě tento pojem do diskuse vnesl; ale zdá se, že pod tím označením "humanismus" bylo porozuměno sotva něco více, nežli jenom prodloužení průměrné délky života populace.
Já na celém tom konceptu "sociálu" stále nedokáži spatřit nic substanciálně vyššího, nežli záchranu ekonomiky jako takové, a snad i snížení, případně - v optimálním případě - odstranění nezaměstnanosti.
To jsou samozřejmě sama o sobě pozitivní sociální opatření; ale se "socialismem" v jeho původním, autentickém smyslu to má opravdu jen málo styčných bodů.
Pokud se v tomto bodě mýlím, pokud je v tom konceptu "sociálu" ukryto přece jenom více autenticky humánního potenciálu, pak mě prosím opravte; velice rád svůj názor zkoriguji.
------------------------------------------
Mimochodem, pane Tejkle, v daném bodě musím vyjádřit stejný názor jako pan Heller: bez elementu nadhodnoty by byl marxismus asi tím, co by bylo křesťanství bez víry v Ježíše Krista.
V moderním výkladu je bezpochyby možno na marxismu modifikovat mnohé, ale teorii nadhodnoty opravdu pominout nelze.
Totiž, podle mého přesvědčení je i tu teorii nadhodnoty naprosto možno (a dokonce bezpodmínečně nutno!) m o d i f i k o v a t; ale v žádném případě ji nelze opominout.
Tím se ovšem dostáváme nejen do nemalých praktických potíží: například by socialismus byl vyloučený pro natolik významnou zemi jako je Německo, kde se už pro dohlednou dobu plánuje (a zdá se že s opravdu dobrými vyhlídkami) definitivní odbourání státního dluhu.
Ale jde o víc: celý tento koncept "sociálu" se jeví nakonec jako jenom čistě f i n a n č n í záležitost. Že se nakonec jedná jenom a jedině o to, zachránit ekonomiku před dluhovou pastí tím, že ji převedeme na jiné parametry fungování.
Asi je zapotřebí si opravdu připomenout, že původním cílem (marxisticky orientovaného) socialismu respektive komunismu bylo něco naprosto jiného.
Zkráceně - a dozajista napohled paradoxně - formulováno: cílem socialismu naprosto není socialismus.
Konečným cílem socialismu/komunismu je právě ten známý "všestranný rozvoj všech bytostných sil" lidské bytosti. Jinak řečeno: konečným cílem jakéhokoli socialistického hnutí, které je hodno toho jména, nemůže být nic jiného nežli - pravý a všestranný humanismus.
Právě z tohoto důvodu jsem už minule právě tento pojem do diskuse vnesl; ale zdá se, že pod tím označením "humanismus" bylo porozuměno sotva něco více, nežli jenom prodloužení průměrné délky života populace.
Já na celém tom konceptu "sociálu" stále nedokáži spatřit nic substanciálně vyššího, nežli záchranu ekonomiky jako takové, a snad i snížení, případně - v optimálním případě - odstranění nezaměstnanosti.
To jsou samozřejmě sama o sobě pozitivní sociální opatření; ale se "socialismem" v jeho původním, autentickém smyslu to má opravdu jen málo styčných bodů.
Pokud se v tomto bodě mýlím, pokud je v tom konceptu "sociálu" ukryto přece jenom více autenticky humánního potenciálu, pak mě prosím opravte; velice rád svůj názor zkoriguji.
------------------------------------------
Mimochodem, pane Tejkle, v daném bodě musím vyjádřit stejný názor jako pan Heller: bez elementu nadhodnoty by byl marxismus asi tím, co by bylo křesťanství bez víry v Ježíše Krista.
V moderním výkladu je bezpochyby možno na marxismu modifikovat mnohé, ale teorii nadhodnoty opravdu pominout nelze.
Totiž, podle mého přesvědčení je i tu teorii nadhodnoty naprosto možno (a dokonce bezpodmínečně nutno!) m o d i f i k o v a t; ale v žádném případě ji nelze opominout.
JP
Trochu nepozván tu vstupuji do dialogu Karen - Heller, ale J. Karen míří svou poznámkou explicitně na celou levici, tak snad bude dovoleno.
Já už jsem v minulosti na tuto otázku po tom, proč a jak vlastně "pracující masy přebírají ideologii vládnoucí třídy" odpověděl, takže tady mohu jenom opakovat: v podstatě se v této floskuli jedná jenom o nejapnou výmluvu.
Výmluvu, jejímž jediným cílem je zakrýt skutečnost, že reálná historie se vyvíjí zcela jinak nežli jak to nalinkovala a předpověděla klasická marxistická teorie: dělnická třída se nestala revolučním elementem, který by měl celou společnost osvobodit z osidel kapitálu; nýbrž dělnická třída ve své naprosté většině "drží ústa a krok", oddává se (relativně bohatému) konzumu, a dokonce mnohdy ve své většině volí - pravicové strany!
Jak tohle vysvětlit? Lenin - a spolu s ním pan Heller - se tento rozpor mezi marxistickou teorií a dějinnou realitou snaží vysvětlit právě onou zmíněnou floskulí, že prý "masy přebírají ideologii vládnoucí buržoazie". - Takovéto "vysvětlení" má asi takový smysl, jako tvrdit, že dva na život a na smrt znepřátelené religiózní tábory, jako například ve středověku křesťanství a islám, navzájem budou přebírat víru toho druhého!
Podle marxistické teorie jsou kapitalisté a pracující třída dva zcela protichůdné tábory, se zcela protichůdnými zájmy; což se pak nevyhnutelně musí odrazit i na protichůdnosti jejich ideových názorů. Pro nějaké "přebírání ideologie" nepřátelské protistrany tu prostě vůbec není místo.
Jestliže je tedy faktem, že dělnická respektive pracující třída "přebírá" názory třídy vládnoucí, pak tomu může být jedině proto, že její vlastní reálné zájmy se přinejmenším do určité míry r e á l n ě k r y j í se zájmy - právě té buržoazie!
Ten společný zájem není ostatně žádné mystérium: je to prostě zájem na udržení efektivní ekonomiky.
Nemám k dispozici konkrétní čísla z ČR, ale v každém případě v Německu předvolební sociologické výzkumy ukazují zcela jednoznačně: straně sociálně demokratická je voličstvem přiznávána vyšší kompetence v ryze s o c i á l n í oblasti - ale pravicovým stranám (CDU/CSU) je všeobecně přisuzována (a to zhruba s dvoutřetinovou většinou) daleko vyšší kompetence v oblasti ekonomie!
To znamená: většina populace (a to tedy i těch pracujících vrstev) sice od sociální demokracie očekává, že bude více rozdávat ze státních prostředků - ale prostě jí nevěří, že bude mít z č e h o rozdávat!!
Pravicovým stranám se daleko více věří, že dokáží racionálně a efektivně řídit ekonomiku - a že tedy i pro toho obyčejného pracujícího člověka na jeho výplatní pásce bude nakonec daleko víc, nežli za vlády (sociálně cítící a soucítící) levice.
Takže, celé to "mystérium" je nakonec zcela jednoduché; ve svobodných volbách jak známo nakonec rozhodují čistě soukromé zájmy, a tedy holý stav peněženky. A dokud pravicové strany (tj. primárně reprezentanti "buržoazie") budou moci přesvědčivěji nabídnout více peněz v té peněžence, do té doby budou mít přízeň i podstatné části pracující třídy.
Jak jednoduché, milý Watsone!
Já už jsem v minulosti na tuto otázku po tom, proč a jak vlastně "pracující masy přebírají ideologii vládnoucí třídy" odpověděl, takže tady mohu jenom opakovat: v podstatě se v této floskuli jedná jenom o nejapnou výmluvu.
Výmluvu, jejímž jediným cílem je zakrýt skutečnost, že reálná historie se vyvíjí zcela jinak nežli jak to nalinkovala a předpověděla klasická marxistická teorie: dělnická třída se nestala revolučním elementem, který by měl celou společnost osvobodit z osidel kapitálu; nýbrž dělnická třída ve své naprosté většině "drží ústa a krok", oddává se (relativně bohatému) konzumu, a dokonce mnohdy ve své většině volí - pravicové strany!
Jak tohle vysvětlit? Lenin - a spolu s ním pan Heller - se tento rozpor mezi marxistickou teorií a dějinnou realitou snaží vysvětlit právě onou zmíněnou floskulí, že prý "masy přebírají ideologii vládnoucí buržoazie". - Takovéto "vysvětlení" má asi takový smysl, jako tvrdit, že dva na život a na smrt znepřátelené religiózní tábory, jako například ve středověku křesťanství a islám, navzájem budou přebírat víru toho druhého!
Podle marxistické teorie jsou kapitalisté a pracující třída dva zcela protichůdné tábory, se zcela protichůdnými zájmy; což se pak nevyhnutelně musí odrazit i na protichůdnosti jejich ideových názorů. Pro nějaké "přebírání ideologie" nepřátelské protistrany tu prostě vůbec není místo.
Jestliže je tedy faktem, že dělnická respektive pracující třída "přebírá" názory třídy vládnoucí, pak tomu může být jedině proto, že její vlastní reálné zájmy se přinejmenším do určité míry r e á l n ě k r y j í se zájmy - právě té buržoazie!
Ten společný zájem není ostatně žádné mystérium: je to prostě zájem na udržení efektivní ekonomiky.
Nemám k dispozici konkrétní čísla z ČR, ale v každém případě v Německu předvolební sociologické výzkumy ukazují zcela jednoznačně: straně sociálně demokratická je voličstvem přiznávána vyšší kompetence v ryze s o c i á l n í oblasti - ale pravicovým stranám (CDU/CSU) je všeobecně přisuzována (a to zhruba s dvoutřetinovou většinou) daleko vyšší kompetence v oblasti ekonomie!
To znamená: většina populace (a to tedy i těch pracujících vrstev) sice od sociální demokracie očekává, že bude více rozdávat ze státních prostředků - ale prostě jí nevěří, že bude mít z č e h o rozdávat!!
Pravicovým stranám se daleko více věří, že dokáží racionálně a efektivně řídit ekonomiku - a že tedy i pro toho obyčejného pracujícího člověka na jeho výplatní pásce bude nakonec daleko víc, nežli za vlády (sociálně cítící a soucítící) levice.
Takže, celé to "mystérium" je nakonec zcela jednoduché; ve svobodných volbách jak známo nakonec rozhodují čistě soukromé zájmy, a tedy holý stav peněženky. A dokud pravicové strany (tj. primárně reprezentanti "buržoazie") budou moci přesvědčivěji nabídnout více peněz v té peněžence, do té doby budou mít přízeň i podstatné části pracující třídy.
Jak jednoduché, milý Watsone!
to už je příliš. Nedělejte, že nevíte, že ideologie (pokud tím míníme falešné vědomí, či nesprávný výklad světa) slouží především k tomu, aby klamala, samozřejmě někoho zcela jiného než svého producenta (tedy v našem případě jinou třídu). Málokdo si vyrábí ideologii, aby klamal sám sebe. Dělnická třída samozřejmě pro buržoazii žádnou zvláštní ideologii nevytváří, protože jednak na to nemá, jednak by jí to bylo k ničemu. Nepotřebuje nikoho klamat. Klamavou ideologii vyrábí (nebo pro tento účel přizpůsobuje už existující ideologii) vždy vládnoucí třída pro třídu ovládanou, a sice za tím účelem, aby jí znemožnila uvidět pravý obraz světa. Musí to ovšem dělat mazaně, aby ovládaná třída neprohlédla, že je klamána, a hlavně aby věřila, že svět musí vypadat jak vypadá.. V minulém režimu to třída aparátu příliš dobře nedovedla, buržoazie to, bohužel, umí většinou lépe.
Pokud jde o vlastní ideologii pracující třídy, tak tou je podle mého názoru bezpochyby marxismus. V tomto případě se ovšem nejedná o ideologii v tom špatném smyslu slova, čili o falešný výklad světa. Naopak, jedná se o výklad světa (a zejména o výklad možnosti jeho změny) v zájmu pracující třídy.
Milý pane Poláčku, můžeme si myslet, že každý jednotlivý člověk ví, co je v jeho zájmu, ale pokud má vědět nějaká skupina či třída, co je v jejím zájmu, musí se stát nejprve třídou pro sebe, musí si uvědomit, že je třídou, čili skupinou, která má společné zájmy. A právě z tohoto důvodu dnes pracující třída neví, co je v jejím zájmu.
Tak to bohužel je.
Pokud jde o vlastní ideologii pracující třídy, tak tou je podle mého názoru bezpochyby marxismus. V tomto případě se ovšem nejedná o ideologii v tom špatném smyslu slova, čili o falešný výklad světa. Naopak, jedná se o výklad světa (a zejména o výklad možnosti jeho změny) v zájmu pracující třídy.
Milý pane Poláčku, můžeme si myslet, že každý jednotlivý člověk ví, co je v jeho zájmu, ale pokud má vědět nějaká skupina či třída, co je v jejím zájmu, musí se stát nejprve třídou pro sebe, musí si uvědomit, že je třídou, čili skupinou, která má společné zájmy. A právě z tohoto důvodu dnes pracující třída neví, co je v jejím zájmu.
Tak to bohužel je.
May 3, 2014 v 22.21
A pokud jde o volbu pravicových stran pracujícími, namísto toho, aby volili sociální demokracii, tak k tomu mohu jen poznamenat, že Marx by v žádném případě dnešní sociální demokracii za dělnickou stranu nepovažoval. Ba ani KSČM ne.
Evičko - výborně. Pan Poláíček mi připomíná papouška - mluví, ale nevnímá A NEROZUMÍ. tYHLE HLOUPOSTI UŽ TU JEDNOU VYLOŽIL, JÁ MU NA NĚ POCTIVĚ ODPOVĚDĚL A ON TO ZASE ZNOVU OPAKUJE, ANIŽ DAL NAJEVO, ŽE BY NĚČEMU Z MÉHO VÝKLADU POROZUMĚL. Na něj už kašlu - jistě si vzpomínáš ze seriálu Nemocnice na ten výrok primáře Strossmajera "Kdyby blbost nadnášela...." Za chvíli se věc pokusím vysvětlit jinému nechápavci - panu Burešovi.
Pane Karene, vím, že Vám svou pochvalou dávám „polibek smrti“,ale nemohu jinak. Neměl jsem Vás moc rád, i když se Vás Evička tak zastávala, ale Vy den ode dne rostete. Nejde o to, že byste musel říkat to, co já, ale je vidět, že Vás život něčemu naučil a zároveň odnaučil vykonstruovaným schematům buržoasní ideologie. Kam se na Vás hrabou pánové Bureš,Poláček, Dolejš, ale i Mirek Tejkl s těmi nesmysly o dluhu.
Pane Karene, vím, že Vám svou pochvalou dávám „polibek smrti“,ale nemohu jinak. Neměl jsem Vás moc rád, i když se Vás Evička tak zastávala, ale Vy den ode dne rostete. Nejde o to, že byste musel říkat to, co já, ale je vidět, že Vás život něčemu naučil a zároveň odnaučil vykonstruovaným schematům buržoasní ideologie. Kam se na Vás hrabou pánové Bureš,Poláček, Dolejš, ale i Mirek Tejkl s těmi nesmysly o dluhu.
problém diskuse s Vámi je v tom, že vpadnete doprostřed diskuse, příp.k jejímu konci, a domníváte se, že před Vámi noc nebylo.Načež plácnete nějakou pitomost, jako např., že se spokojuji s jednoduchou poučkou. Ale já už dávno před Vaším vstupem a na řadě článků vysvětloval logiku procesů, které tato poučka shrnuje. Znovu Vám velmi doporučuji to pravidlo o měření a řezání, než něco plácnete, snažte se získat informace, aktivovat šedé buňky mozkové a zkroťte svou iluzi, že jste konečným arbitrem veškerého vědomí. Takhle nafoukaný jsem já ve Vašem věku nebyl. Ale k věci – ovšem k tomu musím začít od toho, co Vás nadzvedává – od základů materialistického pojetí dějin. V rámci tohoto pojetí je vědomí jen jedna forma hmoty, která odráží – samozřejmě nikoli automaticky, fatálně, ale se značným manévrovacím prostorem (předbíhání, opožďováníapod.) objektivně existují realitu, především ekonomické bytí, a to včetně společenské (vlastnické) formy tohoto bytí. Prostředkem odrazu je praxe, která je různě členěna. Přírodní, technickou atd. stránku bytí odráží vědomí prostřednictvím určitého druhu praxe a společenskou formu zase prostřednictvím jiného a významnějšího druhu. jakmile lidstvo opouští prvobytně pospolnou společnost a vzniká společnost založená na soukromém vlastnictví výrobních prostředků, zvláště na tom umožňujícím vykořisťování, plynoucím z oddělení vlastníků a nevlastníků, a vznikají třídy s odlišným vlastnickým postavením, diferencuje se vědomí o společnosti (a nejen) na ideologie. Velké skupiny lidí spojené určitým druhem praxe a objektivních podmínek reflektují svět kolem sebe podle svých zájmů a potřeb – vznikají odlišné ideologie. Ideologie jsou takové, jako jsou objektivní vlastnické a další pozice tříd, vyjadřují jejich zájem a odrážejí jejich praktické zkušenosti. Tak jak se postupně jednotlivé společensko-ekonomické formace vyčerpávají a stávají se brzdou vývoje a třídy spojené s dominantním vlastnictvím se tyto systémy snaží udržet za každou cenu, mění se ideologie ve falešné nepravdivé vědomí, které lže a překrucuje, protože slouží. Jakési své ideologie si vytvářejí i vykořisťovaní a ovládaní.-Ideologie ovšem musí mít svou odborně kvalitní teoretickou složku a neprivilegované vrstvy (otroci, nevolníci, městská chudina, později dělníci) ji nemohou vytvářet přímo, musí si na svou stranu získávat profesionální duševní pracovníky (říká Lenin). Jenomže – i když se jim to podaří – neznamená to, že to přijme každý příslušník třídy, popř. jiných tříd. Částečně je to dáno tím, že od jisté doby je většina lidstva svou pracovní i sociální rolí oddělena od duševní a řídící práce a není tedy cvičena pro vnímání teorie, vědy.Ještě horší ale je, že ta masa neprivilegovaných nemůže získávat zkušenosti z určitých druhů praxe, které si monopolizovala vládnoucí třída – např. a zejména z výkonu vlastnické funkce, náročnějším řídících funkcí atd. Většina neprivilegovaných, pokud s nimi nikdo nepracuje, se prostě rodí do společnosti určitým způsobem uspořádané, od malička je oblbována oficiální ideologií, na jejíž šíření má vládnoucí třída dostatek času, peněz i služebníků i monopol na vzdělání. Neprivilegovaní se tedy musí orientovat jen podle každodenních zkušeností, emocí, a sporých poznatků. Takže odráží kapitalistickou společnost jen na povrchu – příklad – vidí, že jim kapitalista zdánlivě dává práci a že by bez něj umřeli hlady – ale už nevidí, že kapitalista jim vlastně krade nadhodnotu, že si to může dovolit jen za soukromého vlastnictví, ale mohlo by být i jiné atd. Příslušník neprivilegovaných vrstev se nenaučí hospodařit s prostředky pro práci tak, aby to pomáhalo jemu a celé společnosti, ale jen tomu, že by se sám mohl stát kapitalistou (že se to může podařit jednomu z miliónu a nezávisí to a jeho schopnostech – to už nevidí. Kolem sebe vidí rozdělenou společnost, tak ho ani nenapadne, že by to tak nemuselo být, že to není od boha, ale od lidí. Atd. Zkrátka praxe, která neučí neprivilegovaného uvědomovat si své základní, dlouhodobé a celotřídní zájmy
, ale jen zájmy každodenní, krátkodobé, dílčí,profesní atd., nezformuje jeho vědomí tak, aby masově přijímal svou vlastní ideologii, ale jen k tomu, aby toto vědomí – např. dělníka – přijalo nějakou zdánlivě praxí prověřenou variantu buržoasní ideologii – tuto podle Vás formální poučku potvrdily dějiny mnohokrát – např. proč přijali němečtí dělníci nacismus? Proč po listopadu volili ODS,která jim celkem poctivě říkala, co s nimi provede? To je tedy jen stručně načrtnutá logika, která vede k té poučce, kterou jsem podle Vás bez přemýšlení přijal, která ale je významným vědeckým objevem (formuloval ho Lenin, ale odvolává se na soc.dem. teoretiky a je to i u Marxe). Já tuto tezi nepřijal bezmyšlenkovitě, ale protože mne přesvědčila a léta životní praxe mi ji potvrdila. Mockrát – mimo jiné i ve Vašem případě – jsem se setkal s její materializací v konkrétním člověku. Samozřejmě výzkum není u konce –ale to už jde za rámec obecné filozofie – pokud by existovala marxistická psychologie atd. měla by zkoumat, jak se praktická zkušenost celých mas lidí přetavuje do vědomí, emocí atd. jedinců.Nevím nic o tom, že by ty Neo a Post a konkrétně Žižek k tomu řekli něco rozumného. jestli ano – rád se poučím – bohužel jen v češtině (to je zase moje slabina). Jak to změnit? Podle Lenina se to třídní uvědomění, přijetí vlastní ideologie dělnické třídy, formuje na základě takového druhu zkušeností z politiky, při kterém se dělníci učí vidět své dlouhodobé zájmy. Jak ale ukázal protosocialismus, tato zkušenost nestačila – dělníci se v politice zprostředkované profesionálním aparátem svým zájmům nenaučili a byli aparátem ovládnuti. Proto s Frantou Neužilem přidáváme nový poznatek – musí to být to, co nevlastníci normálně nemají – zkušenost z realizace funkce vlastníka výrobních prostředků rozhodujícího o jejich užití a o užití živé práce. Proto navrhujeme samosprávné vlastnictví a boj za prohloubení politické demokracie. Kapišto? Přečtete si to? Nebo zase něco plácnete a odběhnete na rande, do hospody nebo do fitka a necháte mne bez odpovědi?
Že byste si v potu tváře vydělával v druhém zaměstnání - tomu moc nevěřím, ale mohu se i mýlit.
, ale jen zájmy každodenní, krátkodobé, dílčí,profesní atd., nezformuje jeho vědomí tak, aby masově přijímal svou vlastní ideologii, ale jen k tomu, aby toto vědomí – např. dělníka – přijalo nějakou zdánlivě praxí prověřenou variantu buržoasní ideologii – tuto podle Vás formální poučku potvrdily dějiny mnohokrát – např. proč přijali němečtí dělníci nacismus? Proč po listopadu volili ODS,která jim celkem poctivě říkala, co s nimi provede? To je tedy jen stručně načrtnutá logika, která vede k té poučce, kterou jsem podle Vás bez přemýšlení přijal, která ale je významným vědeckým objevem (formuloval ho Lenin, ale odvolává se na soc.dem. teoretiky a je to i u Marxe). Já tuto tezi nepřijal bezmyšlenkovitě, ale protože mne přesvědčila a léta životní praxe mi ji potvrdila. Mockrát – mimo jiné i ve Vašem případě – jsem se setkal s její materializací v konkrétním člověku. Samozřejmě výzkum není u konce –ale to už jde za rámec obecné filozofie – pokud by existovala marxistická psychologie atd. měla by zkoumat, jak se praktická zkušenost celých mas lidí přetavuje do vědomí, emocí atd. jedinců.Nevím nic o tom, že by ty Neo a Post a konkrétně Žižek k tomu řekli něco rozumného. jestli ano – rád se poučím – bohužel jen v češtině (to je zase moje slabina). Jak to změnit? Podle Lenina se to třídní uvědomění, přijetí vlastní ideologie dělnické třídy, formuje na základě takového druhu zkušeností z politiky, při kterém se dělníci učí vidět své dlouhodobé zájmy. Jak ale ukázal protosocialismus, tato zkušenost nestačila – dělníci se v politice zprostředkované profesionálním aparátem svým zájmům nenaučili a byli aparátem ovládnuti. Proto s Frantou Neužilem přidáváme nový poznatek – musí to být to, co nevlastníci normálně nemají – zkušenost z realizace funkce vlastníka výrobních prostředků rozhodujícího o jejich užití a o užití živé práce. Proto navrhujeme samosprávné vlastnictví a boj za prohloubení politické demokracie. Kapišto? Přečtete si to? Nebo zase něco plácnete a odběhnete na rande, do hospody nebo do fitka a necháte mne bez odpovědi?
Že byste si v potu tváře vydělával v druhém zaměstnání - tomu moc nevěřím, ale mohu se i mýlit.
problém diskuse s Vámi je v tom, že vpadnete doprostřed diskuse, příp.k jejímu konci, a domníváte se, že před Vámi noc nebylo.Načež plácnete nějakou pitomost, jako např., že se spokojuji s jednoduchou poučkou. Ale já už dávno před Vaším vstupem a na řadě článků vysvětloval logiku procesů, které tato poučka shrnuje. Znovu Vám velmi doporučuji to pravidlo o měření a řezání, než něco plácnete, snažte se získat informace, aktivovat šedé buňky mozkové a zkroťte svou iluzi, že jste konečným arbitrem veškerého vědomí. Takhle nafoukaný jsem já ve Vašem věku nebyl. Ale k věci – ovšem k tomu musím začít od toho, co Vás nadzvedává – od základů materialistického pojetí dějin. V rámci tohoto pojetí je vědomí jen jedna forma hmoty, která odráží – samozřejmě nikoli automaticky, fatálně, ale se značným manévrovacím prostorem (předbíhání, opožďováníapod.) objektivně existují realitu, především ekonomické bytí, a to včetně společenské (vlastnické) formy tohoto bytí. Prostředkem odrazu je praxe, která je různě členěna. Přírodní, technickou atd. stránku bytí odráží vědomí prostřednictvím určitého druhu praxe a společenskou formu zase prostřednictvím jiného a významnějšího druhu. jakmile lidstvo opouští prvobytně pospolnou společnost a vzniká společnost založená na soukromém vlastnictví výrobních prostředků, zvláště na tom umožňujícím vykořisťování, plynoucím z oddělení vlastníků a nevlastníků, a vznikají třídy s odlišným vlastnickým postavením, diferencuje se vědomí o společnosti (a nejen) na ideologie. Velké skupiny lidí spojené určitým druhem praxe a objektivních podmínek reflektují svět kolem sebe podle svých zájmů a potřeb – vznikají odlišné ideologie. Ideologie jsou takové, jako jsou objektivní vlastnické a další pozice tříd, vyjadřují jejich zájem a odrážejí jejich praktické zkušenosti. Tak jak se postupně jednotlivé společensko-ekonomické formace vyčerpávají a stávají se brzdou vývoje a třídy spojené s dominantním vlastnictvím se tyto systémy snaží udržet za každou cenu, mění se ideologie ve falešné nepravdivé vědomí, které lže a překrucuje, protože slouží. Jakési své ideologie si vytvářejí i vykořisťovaní a ovládaní.-Ideologie ovšem musí mít svou odborně kvalitní teoretickou složku a neprivilegované vrstvy (otroci, nevolníci, městská chudina, později dělníci) ji nemohou vytvářet přímo, musí si na svou stranu získávat profesionální duševní pracovníky (říká Lenin). Jenomže – i když se jim to podaří – neznamená to, že to přijme každý příslušník třídy, popř. jiných tříd. Částečně je to dáno tím, že od jisté doby je většina lidstva svou pracovní i sociální rolí oddělena od duševní a řídící práce a není tedy cvičena pro vnímání teorie, vědy.Ještě horší ale je, že ta masa neprivilegovaných nemůže získávat zkušenosti z určitých druhů praxe, které si monopolizovala vládnoucí třída – např. a zejména z výkonu vlastnické funkce, náročnějším řídících funkcí atd. Většina neprivilegovaných, pokud s nimi nikdo nepracuje, se prostě rodí do společnosti určitým způsobem uspořádané, od malička je oblbována oficiální ideologií, na jejíž šíření má vládnoucí třída dostatek času, peněz i služebníků i monopol na vzdělání. Neprivilegovaní se tedy musí orientovat jen podle každodenních zkušeností, emocí, a sporých poznatků. Takže odráží kapitalistickou společnost jen na povrchu – příklad – vidí, že jim kapitalista zdánlivě dává práci a že by bez něj umřeli hlady – ale už nevidí, že kapitalista jim vlastně krade nadhodnotu, že si to může dovolit jen za soukromého vlastnictví, ale mohlo by být i jiné atd. Příslušník neprivilegovaných vrstev se nenaučí hospodařit s prostředky pro práci tak, aby to pomáhalo jemu a celé společnosti, ale jen tomu, že by se sám mohl stát kapitalistou (že se to může podařit jednomu z miliónu a nezávisí to a jeho schopnostech – to už nevidí. Kolem sebe vidí rozdělenou společnost, tak ho ani nenapadne, že by to tak nemuselo být, že to není od boha, ale od lidí. Atd. Zkrátka praxe, která neučí neprivilegovaného uvědomovat si své základní, dlouhodobé a celotřídní zájmy
, ale jen zájmy každodenní, krátkodobé, dílčí,profesní atd., nezformuje jeho vědomí tak, aby masově přijímal svou vlastní ideologii, ale jen k tomu, aby toto vědomí – např. dělníka – přijalo nějakou zdánlivě praxí prověřenou variantu buržoasní ideologii – tuto podle Vás formální poučku potvrdily dějiny mnohokrát – např. proč přijali němečtí dělníci nacismus? Proč po listopadu volili ODS,která jim celkem poctivě říkala, co s nimi provede? To je tedy jen stručně načrtnutá logika, která vede k té poučce, kterou jsem podle Vás bez přemýšlení přijal, která ale je významným vědeckým objevem (formuloval ho Lenin, ale odvolává se na soc.dem. teoretiky a je to i u Marxe). Já tuto tezi nepřijal bezmyšlenkovitě, ale protože mne přesvědčila a léta životní praxe mi ji potvrdila. Mockrát – mimo jiné i ve Vašem případě – jsem se setkal s její materializací v konkrétním člověku. Samozřejmě výzkum není u konce –ale to už jde za rámec obecné filozofie – pokud by existovala marxistická psychologie atd. měla by zkoumat, jak se praktická zkušenost celých mas lidí přetavuje do vědomí, emocí atd. jedinců.Nevím nic o tom, že by ty Neo a Post a konkrétně Žižek k tomu řekli něco rozumného. jestli ano – rád se poučím – bohužel jen v češtině (to je zase moje slabina). Jak to změnit? Podle Lenina se to třídní uvědomění, přijetí vlastní ideologie dělnické třídy, formuje na základě takového druhu zkušeností z politiky, při kterém se dělníci učí vidět své dlouhodobé zájmy. Jak ale ukázal protosocialismus, tato zkušenost nestačila – dělníci se v politice zprostředkované profesionálním aparátem svým zájmům nenaučili a byli aparátem ovládnuti. Proto s Frantou Neužilem přidáváme nový poznatek – musí to být to, co nevlastníci normálně nemají – zkušenost z realizace funkce vlastníka výrobních prostředků rozhodujícího o jejich užití a o užití živé práce. Proto navrhujeme samosprávné vlastnictví a boj za prohloubení politické demokracie. Kapišto? Přečtete si to? Nebo zase něco plácnete a odběhnete na rande, do hospody nebo do fitka a necháte mne bez odpovědi?
Že byste si v potu tváře vydělával v druhém zaměstnání - tomu moc nevěřím, ale mohu se i mýlit.
, ale jen zájmy každodenní, krátkodobé, dílčí,profesní atd., nezformuje jeho vědomí tak, aby masově přijímal svou vlastní ideologii, ale jen k tomu, aby toto vědomí – např. dělníka – přijalo nějakou zdánlivě praxí prověřenou variantu buržoasní ideologii – tuto podle Vás formální poučku potvrdily dějiny mnohokrát – např. proč přijali němečtí dělníci nacismus? Proč po listopadu volili ODS,která jim celkem poctivě říkala, co s nimi provede? To je tedy jen stručně načrtnutá logika, která vede k té poučce, kterou jsem podle Vás bez přemýšlení přijal, která ale je významným vědeckým objevem (formuloval ho Lenin, ale odvolává se na soc.dem. teoretiky a je to i u Marxe). Já tuto tezi nepřijal bezmyšlenkovitě, ale protože mne přesvědčila a léta životní praxe mi ji potvrdila. Mockrát – mimo jiné i ve Vašem případě – jsem se setkal s její materializací v konkrétním člověku. Samozřejmě výzkum není u konce –ale to už jde za rámec obecné filozofie – pokud by existovala marxistická psychologie atd. měla by zkoumat, jak se praktická zkušenost celých mas lidí přetavuje do vědomí, emocí atd. jedinců.Nevím nic o tom, že by ty Neo a Post a konkrétně Žižek k tomu řekli něco rozumného. jestli ano – rád se poučím – bohužel jen v češtině (to je zase moje slabina). Jak to změnit? Podle Lenina se to třídní uvědomění, přijetí vlastní ideologie dělnické třídy, formuje na základě takového druhu zkušeností z politiky, při kterém se dělníci učí vidět své dlouhodobé zájmy. Jak ale ukázal protosocialismus, tato zkušenost nestačila – dělníci se v politice zprostředkované profesionálním aparátem svým zájmům nenaučili a byli aparátem ovládnuti. Proto s Frantou Neužilem přidáváme nový poznatek – musí to být to, co nevlastníci normálně nemají – zkušenost z realizace funkce vlastníka výrobních prostředků rozhodujícího o jejich užití a o užití živé práce. Proto navrhujeme samosprávné vlastnictví a boj za prohloubení politické demokracie. Kapišto? Přečtete si to? Nebo zase něco plácnete a odběhnete na rande, do hospody nebo do fitka a necháte mne bez odpovědi?
Že byste si v potu tváře vydělával v druhém zaměstnání - tomu moc nevěřím, ale mohu se i mýlit.
VK
May 4, 2014 v 1.33
K předposledním příspěvku pana Poláčka.
Zachránit ekonomiku, třebas pomocí sociálu - už jen to samo o sobě by představovalo grandiózní úspěch. Neboť se jaksi stále ne a nedaří, celý západ se v ekonomické krizi plácá vesele dál, vzdor veškerým zatím aplikovaným opatřením. Izolovaný úspěch Německa to jen potvrzuje - je pouze momentální vítězství ve hře s nulovým součtem.
Zachránit ekonomiku navíc jejím převedením na jiné parametry fungování - a máme tu nový systém. Kapitalismus nevznikl jinak. Převedením dosavadní feudální ekonomiky na jiné parametry fungování, jakmile ty staré parametry už nedokázaly využít potenciálu manufaktur, obecně přestaly vyhovovat možnostem. Žádné vyšší cíle v tom nebyly. Pouze to převedení hospodářství na jiné parametry fungování. Které pak následně proměnily fungování celé společnosti, tu krvavě, tu povlovně, takřka nepozorovatelně. Avšak do základů.
Nakonec netuším, proč bychom si měli nasazovat svěrací kazajku, co pod cílem hnutí za socialismus/komunismus rozuměli klasikové, Marx a spolupracovníci. Karel Marx, který nota bene byl teoretikem kapitalismu - avšak teoretikem socialismu nebyl. Neřku-li proč bychom se měli omezovat na jeho teorii nadhodnoty a ignorovat další půldruhé století vývoje heterodoxních směrů ekonomie, spolu s empirickou zkušeností dalšího půldruhého století fungování vyspělého a moderního - kapitalismu.
Zachránit ekonomiku, třebas pomocí sociálu - už jen to samo o sobě by představovalo grandiózní úspěch. Neboť se jaksi stále ne a nedaří, celý západ se v ekonomické krizi plácá vesele dál, vzdor veškerým zatím aplikovaným opatřením. Izolovaný úspěch Německa to jen potvrzuje - je pouze momentální vítězství ve hře s nulovým součtem.
Zachránit ekonomiku navíc jejím převedením na jiné parametry fungování - a máme tu nový systém. Kapitalismus nevznikl jinak. Převedením dosavadní feudální ekonomiky na jiné parametry fungování, jakmile ty staré parametry už nedokázaly využít potenciálu manufaktur, obecně přestaly vyhovovat možnostem. Žádné vyšší cíle v tom nebyly. Pouze to převedení hospodářství na jiné parametry fungování. Které pak následně proměnily fungování celé společnosti, tu krvavě, tu povlovně, takřka nepozorovatelně. Avšak do základů.
Nakonec netuším, proč bychom si měli nasazovat svěrací kazajku, co pod cílem hnutí za socialismus/komunismus rozuměli klasikové, Marx a spolupracovníci. Karel Marx, který nota bene byl teoretikem kapitalismu - avšak teoretikem socialismu nebyl. Neřku-li proč bychom se měli omezovat na jeho teorii nadhodnoty a ignorovat další půldruhé století vývoje heterodoxních směrů ekonomie, spolu s empirickou zkušeností dalšího půldruhého století fungování vyspělého a moderního - kapitalismu.
Jestliže se bavíme o tom, jak to mysleli klasikové, tak to je je jen pomocný proces, protože jde o to, která teorie adekvátněji odráží objektivní realitu. Čím více očišťujeme původní teorii klasiků od pozdějšíjho ohromného nánosu těch "heterodoxních" směrů (dle mne různých forem pdoléhání i velmi poctivých levicových, sociálně cíítících atd. autorů tlaku buržoasdní ideologie), získáváme účinnější nástroj k odrážení té reality - nástroj který si však samozřejmě musíme přizpůsobit změněným podmínkám - ovšem tak, abychom nesklouzli k jedné (stalinské) či druhé (buržoasní) konkurenční teorii. Protože boj ideologií jako jedna fronta třídního boje probíhá (podle klasiků i podle nás).
Měl jsem určitou tendenci s Vámi polemizovat právě o tom hlavním -kdo z nás odráží adekvátněji. Ale diskuse se hemží lidmi, kteří neustále zkreslují a deformují právě tu teorii klasiků, tak jsem vzdal polemiku s Vámi (ta není tak podstatná, protože Vy ten marxismus nějak mc nezkreslujete, Vy ho jen odmítáte, resp. vyklešťujete kombinováním s bružoasní ideologií) a tíhnete vcelku správným směrem - k překonání kapitalismu-. Tak jsem čas a prostor věnoval marxistické osvětě, vzhledem k tomu že ten autentický marxismus už skoro nikdo u nás nezná. Jenom mám obavu, že ho nezná ani nikdo jiný ve světě a to mne děsí.Netoužím být posledním věrným, když se na každém kroku přesvědčuji, jak účinným poznávacím násztrojem ten marxismus je. Takže - naši vzájemnou diskusi můýžeme vést ně+kde, kde se nám do toho nebudou plést Poláčkové aj. Např. na mém sukromém mailu.Ostatně - speciálně Vy jste většinou na různé moje argumenty či otázky nereagoval (Mirek vlastně taky ne) - a to jsem k Vám oběma byl výjimečně slušný!!!!!(Legrace musí být!!!)
Měl jsem určitou tendenci s Vámi polemizovat právě o tom hlavním -kdo z nás odráží adekvátněji. Ale diskuse se hemží lidmi, kteří neustále zkreslují a deformují právě tu teorii klasiků, tak jsem vzdal polemiku s Vámi (ta není tak podstatná, protože Vy ten marxismus nějak mc nezkreslujete, Vy ho jen odmítáte, resp. vyklešťujete kombinováním s bružoasní ideologií) a tíhnete vcelku správným směrem - k překonání kapitalismu-. Tak jsem čas a prostor věnoval marxistické osvětě, vzhledem k tomu že ten autentický marxismus už skoro nikdo u nás nezná. Jenom mám obavu, že ho nezná ani nikdo jiný ve světě a to mne děsí.Netoužím být posledním věrným, když se na každém kroku přesvědčuji, jak účinným poznávacím násztrojem ten marxismus je. Takže - naši vzájemnou diskusi můýžeme vést ně+kde, kde se nám do toho nebudou plést Poláčkové aj. Např. na mém sukromém mailu.Ostatně - speciálně Vy jste většinou na různé moje argumenty či otázky nereagoval (Mirek vlastně taky ne) - a to jsem k Vám oběma byl výjimečně slušný!!!!!(Legrace musí být!!!)
Pánové a dámy, já starý sklerotik, jsem udělal průšvih. Příspěvek pana Karena jsem omylem připsal panu Burešovi - takže celý můj výklad toho,jak je to s tím mým přejímáním jednoduchého dogmatu bez odpovědi na otázku "Proč neprivilegovaní automatickypřebírají buržoasní ideologii" včetně ironizací osoby pana Bureše jako reprezentanta jistého "frajerského stylu" našeho dnešního studentstva patřil vlastně panu Karenovi, kterého jsem naopak přechválil (ale ne zas tak moc, on opravdu vyzrál). Mea culpa, mea maxima culpa. Jsem blb - ale sebekritický, omyl uznám.
Takže pane Karene - doufám, že mi odpovíte, zda Vás moje odpověď na otázku "Proč" uspokojila či ne a v čem ne i že mi nějak stručně naznačíte, co lepšího vymysleli k této otázce pánové POST a NEO, případně guru Žižek
Takže pane Karene - doufám, že mi odpovíte, zda Vás moje odpověď na otázku "Proč" uspokojila či ne a v čem ne i že mi nějak stručně naznačíte, co lepšího vymysleli k této otázce pánové POST a NEO, případně guru Žižek
za prvé Žižek není žádný guru. Neznám nikoho, kdo by se jím nějak důsledně řídil, i když dost lidí na něm leckteré jeho myšlenky oceňuje. Mimochodem, já ho také čtu (a také ony post- a neo-) a mně za to nikdy nenadáváš.
A za druhé: Jirka Karen opravdu není žádný reprezentant frajerského stylu a a podle mého mínění má k marxismu mnohem blíž než pan Bureš, kterého ovšem neznám, takže ho příliš hodnotit nehodlám. Ale ani jemu žádný frajerský styl nepřipisuji. Vadí mi na něm trochu jen ten jeho pozitivní vztah k postmoderně. Ale není to nějaká zásadní závada.
A za druhé: Jirka Karen opravdu není žádný reprezentant frajerského stylu a a podle mého mínění má k marxismu mnohem blíž než pan Bureš, kterého ovšem neznám, takže ho příliš hodnotit nehodlám. Ale ani jemu žádný frajerský styl nepřipisuji. Vadí mi na něm trochu jen ten jeho pozitivní vztah k postmoderně. Ale není to nějaká zásadní závada.
PM
Nezapomínat, že dnešní jedinec je ovládán ne třídní záští, ale pocitem vlastní viny za své neúspěchy. A to ve výkonnostní společnosti, založené na ideji svobody a deregulace, kde adresát selhávání může být každý a disciplinovanost/výkonnost není vynucována bariérami/příkazy včerejší autoritativní společnosti. Stojíme na počátku ztržnění světa společností, která potlačuje vše co nejsou pozitiva typu výkonnost, profit, eficience......
Stupňování výkonnosti je nově dosahováno neschopností jedince říci Ne na základě moci všechno, a to v prostředí všeobecné destrukce staré etiky.
. Protimodel/civilizační vzor společnosti zbavené současné patologie - neumět sobě říci Ne - tu současně není (nejen marxismu vychází z psychologie klasického násilí)
Zbývá trpělivost a s trochou té racionality vystavovat ducha doby v obnažením stavu čerstvému průvanu
Snad rychleji vyčichne ....bych připoznamenal.
Stupňování výkonnosti je nově dosahováno neschopností jedince říci Ne na základě moci všechno, a to v prostředí všeobecné destrukce staré etiky.
. Protimodel/civilizační vzor společnosti zbavené současné patologie - neumět sobě říci Ne - tu současně není (nejen marxismu vychází z psychologie klasického násilí)
Zbývá trpělivost a s trochou té racionality vystavovat ducha doby v obnažením stavu čerstvému průvanu
Snad rychleji vyčichne ....bych připoznamenal.
MT
May 4, 2014 v 11.04
Pane Poláčku, s Vámi je největší potíž v tom, že nepřistupujete k soukromému kapitálu a tomu společenskému zhodnocování vyúsťujícímu v sociál se stejným metrem:
Jak se ty nejvyspělejší země vzdálily hlavní formě peněz "mincím, které si svou hodnotu nesou a vezou sebou", jak oproti kapitalisticky apologetické mainstreamové neoklasické syntéze se zformovalo to, čemu se v dnešní politické ekonomii říká "postklasický výzkumný program" (a ten zahrnuje i marxismus, Pepíku - ten skutečný reálný, ne ten Tvůj "očištěný" ! - a jako součást kritické syntézy je vhodnější moje reprodukční teorie hodnoty pracující s reprodukčním dluhem a endogenními penězi ... než PTH).
Postklasické teorie, nebo tedy "postklasický (nikoli neoklasický) výzkumný program politické ekonomie" vychází dominantně z endogenní povahy peněz (tedy z podstaty peněz, které vznikají jako dluh) ...
... tak už bude pomalu namístě, pane Poláčku, si uvědomit, že soukromé zhodnocování, kapitál je také už dnes založeno na soukromém dluhu DOMINANTNĚ ... představa, že kapitál svým zhodnocováním vydělává na utrácení veřejné sféry jako šlehačky na dortě do XXI. století nepatří, protože soukromý kapitál při svém zhodnocování může mít jakous takous "samostatnost" nezávislou na produkci dluhu snad mimo starý vyspělý svět ... a ani tam už ne zrovna příliš ...
Myslím, pane Poláčku, že by Vám skutečně prospěl ten shora mnou uvedený článek z také internetového časopisu Politické ekonomie Vysoké školy ekonomické ... a také kniha - Varoufakisův Globální Minotaurus - ....
... tam všude je toho dost v kostce, tam byste zjistil, že my s Vojtou Vám tu nepředkládáme něco "dluhového" na rozdíl od jiných jaksi nedluhových variant - my dva, respektive tři (náš kolega Robin by dokonce z toho chtěl udělat univerzalistickou doktrínu (revoluční endogenita) obecného dluhu všech historických etap, ať už existují JAKÉKOLI peníze, včetně mincovních ...) Vám tu předkládáme zárodky nečeho jiného taky dluhového s tím, že všichni - i vy ostatní - jsme ponořeni v tom dluhovém jako všeobecném prostředí, které může znát nedluhový ostrov jenom jako optický klam, spočívající v tom, že dluhové přírůstky pulsují - tedy jako peníze a podmínky produkce vznikají a pak zanikají realizací produkce - takovým způsobem, že výsledný kumulát MŮŽE být přebytkem nějaké země, která dokonce veřejný dluh (jako výsledný stav) nemá vůbec - ale dluh v ní vzniká a zaniká, pulsuje ... ale skóre, akumulat veřejného dluhu může být z nějakých důvodů opačný, záporný (záporný ve vztahu k dluhu ... a tedy přebytkový ... například Švédsko má menší kumulát veřejného dluhu, protože asi lépe utlumuje parazitismus vytloukané renty ... takže z hlediska výsledného dluhu zanechává ekonomika, ve které se společenské zhodnocování posunulo více k sociálu, po sobě méně dluhu ... výsledného kumulátu ...
My ostatně nejsme nějací stoupenci vyšší zadluženosti jako cíle - prostě naše názory vycházejí z dluhu jako kolem nás existující současné přirozenosti jako je vzduch, písek, voda ...
která je konfrontována s výrobními silami obsahujícími víc než předtím faktor, který se používáním zvětšuje a nepoužíváním vyhasíná ... osvojené společenské znalostní dědictví v znalostní ekonomice ... nikoli v té humpolácké industriální v XIX. století ...
Je třeba si také uvědomit, že dluh není něco, co je spojeno jen s penězi.
To jsou až historicky vzniklé nadstavby.
Mohu dlužit druhému – a druhý mně.
Může existovat odlišný věřitel a dlužník.
Ale nemusí.
Subjekt může dlužit sám sobě v tom smyslu, že subjekt může dlužit svému objektu, jehož existence si vynucuje reprodukci, tuto reprodukci – nebo část této reprodukce …
A právě v tomto druhém významu existuje dluh odjakživa … jako reprodukční dluh …
Veřejný dluh je důležitý spíš v tom druhém významu, který podvědomě chápeme – jenom si ho prvoplánově hned neuvědomujeme, když se slovo dluh použije.
Dluh jsou zde v podstatě reprodukční náklady udržující status quo, udržující existenci. A tento smysl pojmu určitě nebude problém sémanticky a významově vstřebat a myšlenkově strávit – stačí přidat jedno přídavné jméno a budeme, jak se říká, doma.
Často se například opakovalo (a jaksepatří zveličovalo), že československý reálný socialismus měl sice (na rozdíl od toho polského a maďarského reálného socialismus) nevelký finanční dluh – ale že měl velký tzv. vnitřní dluh na infrastruktuře.
Pokud někdo v době tradiční středověké nebo starověké společnosti pracoval na vlastní půdě na relativně osamělé usedlosti a nebyl zatížen povinností platit nájem (rentu) ani ho neměl v hledáčku nějaký státní suverén příslušného území, tak šlo o ideální subjekt, který neměl ani vnitřní, technicko-naturální ani finanční závazky, tedy dluhy. Takový jedinec se svou rodinou měl kapacitu (půdu), která při ohleduplném obdělávání rodila a nevyžadovala žádné výrazné umořování reprodukčního dluhu – a nadstavbové dluhy jsme vyloučili hypotézou osamělce v reálně (i kdyby ne formálně) svobodné zemi, což nebylo na liduprázdné zemi hlubokých hvozdů vyloučeno …
Industriální kapitalismus bylo něco jiného.
Ten naopak vyžadoval neustálé umořování obrovského reprodukčního dluhu, protože kapacity, které byly v této době obsluhovány, bylo nutno s velkými náklady obnovovat (a to tehdy nikoho nezajímaly v té době externality životního prostředí).
Ale kdyby zde nebyly tyto kapacity - vytvářející svým provozem obrovský reprodukční dluh, který musel být v onom obrovském objemu neustále znovu a znovu umořován - tak by zde nebyl ani ten civilizační komfort, který odlišoval tuto civilizaci od výše uvedeného tržně vysoce nezávislého a jen na přírodě závislého osamělce na půdě.
Pravicové moralizování o dluhu je nadobyčej pokrytecké.
Obří soukromý nadstavbový, peněžní dluh začal bobtnat od počátku kapitalismu, dorostl monstrózních rozměrů a ve vyspělém státě je čtyřikrát větší než dluh veřejný.
Nejsme nějací stoupenci dluhu - dokonce sociál, který jako dovršená forma společenského zhodnocování eliminuje vytloukání soukromé renty, může znamenat příznivé skóre akumulátu - už bylo zde zmiňováno Švédsko, které má veřejný dluh k tomu svému HDP poloviční oproti Německu, které má veřejný dluh vůči německému HDP dvojnásobný ...
Sociál není nějaké zvýšení veřejného dluhu - jako škrty se po r. 2008 neukázaly nástorjem ke snižení, protože naopak veřejný dluh stoupl ...
JK
Ta debata se začíná nějak větvit.
Co jsem měl na mysli - mám pocit, že výklad "třída prostě přebírá vládnoucí ideologii" (i když je pravdivý) prostě nestačí.
Myslím, že je třeba pochopit psychologické mechanismy, kterak jedinec konkrétně přebírá vládnoucí ideologii (nacismus, křesťanství ve středověku atd.) a hlavně PROČ.
Slavoj Žižek na to jde přes lacanovskou psychoanalýzu a koncepci Velkého Druhého (samozřejmě není žádný guru a řada jeho názorů je hodně problematických), zatímco například Erich Fromm pomocí koncepce jakési antropologické konstanty "snahy o překonání izolovanosti a bezmocnosti".
Zvláště Fromm by se možná dal zařadit do "marxistické psychologie" (v češtině jsou snad všechna jeho díla - např. Strach ze svobody, Mít nebo být atd.)
Fromm například mluví o tom, že pozitivní cestou k překonání psychologického úzkostného pocitu izolovanosti (typického pro jedince v kapitalistické době; ale mám pocit, že v současném tekutém kapitalismu se ten pocit znásobuje; Fromm to psal v 50. letech) je tvůrčí práce (činnost) a univerzální láska (to je samozřejmě hodně zjednodušené).
Posléze by třeba levice (na základě studia psychologických předpokladů jedince v podmínkách určité společensko-ekonomické formace) mohla přehodnotit priority a na první místo reálné politiky klást například "systém samosprávných / družstevnických projektů, které umožní tvůrčí realizaci"
Pan Heller mluví o "důležité zkušenosti vlastnictví", ale v této oblasti je všechno takové spíše tušené, mlhavé...
Čímž se samozřejmě vzdáleně dostáváme k lidské přirozenosti (podle pana Poláčka "z podstaty motivované k činnosti zištnou odměnou", což je podle mě blbost)
Co jsem měl na mysli - mám pocit, že výklad "třída prostě přebírá vládnoucí ideologii" (i když je pravdivý) prostě nestačí.
Myslím, že je třeba pochopit psychologické mechanismy, kterak jedinec konkrétně přebírá vládnoucí ideologii (nacismus, křesťanství ve středověku atd.) a hlavně PROČ.
Slavoj Žižek na to jde přes lacanovskou psychoanalýzu a koncepci Velkého Druhého (samozřejmě není žádný guru a řada jeho názorů je hodně problematických), zatímco například Erich Fromm pomocí koncepce jakési antropologické konstanty "snahy o překonání izolovanosti a bezmocnosti".
Zvláště Fromm by se možná dal zařadit do "marxistické psychologie" (v češtině jsou snad všechna jeho díla - např. Strach ze svobody, Mít nebo být atd.)
Fromm například mluví o tom, že pozitivní cestou k překonání psychologického úzkostného pocitu izolovanosti (typického pro jedince v kapitalistické době; ale mám pocit, že v současném tekutém kapitalismu se ten pocit znásobuje; Fromm to psal v 50. letech) je tvůrčí práce (činnost) a univerzální láska (to je samozřejmě hodně zjednodušené).
Posléze by třeba levice (na základě studia psychologických předpokladů jedince v podmínkách určité společensko-ekonomické formace) mohla přehodnotit priority a na první místo reálné politiky klást například "systém samosprávných / družstevnických projektů, které umožní tvůrčí realizaci"
Pan Heller mluví o "důležité zkušenosti vlastnictví", ale v této oblasti je všechno takové spíše tušené, mlhavé...
Čímž se samozřejmě vzdáleně dostáváme k lidské přirozenosti (podle pana Poláčka "z podstaty motivované k činnosti zištnou odměnou", což je podle mě blbost)
May 4, 2014 v 12.03
Nevím, jestli je v oblasti vlastnictví všechno tušené a mlhavé, ale vím zcela určitě, že vlastník prostředků sloužících k obživě je pánem nad tím, kdo tyto prostředky nevlastní.
Pro toho, kdo prostředky k životu nevlastní, je jedinou možností, jak uniknout úzkosti z bídy a ze špatného sociálního postavení vůbec, přestat se bát vlastní smrti. Myslím, že každý to nedovede.
Pro toho, kdo prostředky k životu nevlastní, je jedinou možností, jak uniknout úzkosti z bídy a ze špatného sociálního postavení vůbec, přestat se bát vlastní smrti. Myslím, že každý to nedovede.
May 4, 2014 v 12.35
Možná to není přesné. Spíš přestat se bát smrti, ale přesto se nestat sebevrahem. Což prakticky znamená: přestat se bát života ať je jakýkoliv. A nejen to. Věnovat takoto "ušetřený" život nějaké ušlechtilé činnosti - třeba takové, která povede ke zlepšení světa. Psalo o tom více autorů, mimo jiné i Hauser v knize Cesty z postmodernismu. Je tam vlastně i o té univerzální lásce. Tuším, že Hauser ji nazývá platónskou láskou (nebo platónským erotem?).
JP
Pane Petrasku - zrovna před chvílí jsem napsal text v diskusi k článku Davida Ungera: "Společnost s poruchou osobnosti", myslím že se v zásadních tézích dosti úzce setkáváme.
J. Karen (i jiní): v tom samém jmenovaném příspěvku dokládám, že pracující vrstvy se s kapitalismem do značné míry identifikují nebo přinejmenším smiřují ne snad proto, že by se natolik pasivně a slepě nechaly indoktrinovat "buržoazní ideologií" - ale prostě a jednoduše proto, že převážná část populace s kapitalismem r e á l n ě s d í l í jeho základní hodnoty a motivace!
Zkráceně řečeno: dělnickou třídu není zapotřebí nějak zvlášť indoktrinovat kapitalismem - ona se velice účinně a přičinlivě kapitalismem "indoktrinuje" sama!!
J. Karen (i jiní): v tom samém jmenovaném příspěvku dokládám, že pracující vrstvy se s kapitalismem do značné míry identifikují nebo přinejmenším smiřují ne snad proto, že by se natolik pasivně a slepě nechaly indoktrinovat "buržoazní ideologií" - ale prostě a jednoduše proto, že převážná část populace s kapitalismem r e á l n ě s d í l í jeho základní hodnoty a motivace!
Zkráceně řečeno: dělnickou třídu není zapotřebí nějak zvlášť indoktrinovat kapitalismem - ona se velice účinně a přičinlivě kapitalismem "indoktrinuje" sama!!
JP
Paní Hájková, potíž je v tom, že Vy vycházíte jenom z čistě marxistické definice ideologie, a touto optikou pak hodnotíte všechno ostatní.
Zapomeňte - alespoň na chvíli - ten termín "ideologie"; tady se čistě věcně jedná o s t a v v ě d o m í. Proč má většinová populace (včetně dělnické třídy) právě takové a ne jiné vědomí, proč se identifikuje respektive smiřuje s kapitalismem, a jak je případně možno to změnit - to jsou ty základní otázky, o které se jedná.
Nějaká "ideologie" respektive indoktrinace ve všech těchto procesech také samozřejmě hrají svou roli, ale nakonec je vždycky rozhodující holá sociální realita.
Jak známo minulý režim měl právě na ideologii absolutní monopol, po určitou dobu mu to také vycházelo, přesvědčit lid (alespoň jeho část), že zrovna on je tím nejlepším možným ze všech světů - ale naprostý rozpor této ideologie s realitou se stával čím dál tím zřejmější, nepřehlédnutelnější - a nakonec byl režim odhozen na smetiště dějin i s celou svou ideologií.
Já už jsem při psaní svého minulého textu chtěl zmínit Hegela, pak už se mi to tam nějak nevešlo, takže to teď přece jenom činím.
Hegel se totiž - jenom ve vedlejší poznámce ve svém díle o "Filozofii práva" - vypořádává se soutěžní otázkou, kterou zadal tehdejší pruský panovník: totiž zda je mravně přípustné, aby panovník (s dobrými úmysly) klamal svůj lid.
Na to Hegel odpovídá: V s u b s t a n c i á l n í c h otázkách mravní ideje (tedy: dokonalého, optimálního uspořádání státu a společnosti) lid oklamat prostě vůbec n e n í m o ž n o; zatímco v otázce k o n k r é t n í c h způsobů dosažení, realizování této mravní ideje tento lid - klame sám sebe!!
Na naše vlastní téma aplikováno, znamená tento Hegelův výrok v podstatě tolik:
V zásadním, substanciálním poměru ke kapitalismu vůbec n e n í m o ž n é oklamat lid - tedy ho nějakým způsobem indoktrinovat, zmátnout nějakou "buržoazní ideologií". Čili, jestli tento lid stále ještě akceptuje kapitalismus, pak není možný jiný výklad, že tento kapitalismu stále ještě o b j e k t i v n ě j e (přinejmenším v současné době ještě) nositelem a výrazem oné "mravní ideje" - čili stále ještě životnou, a potud tedy legitimní fází ve vývoji společnosti.
A co se toho sebeklamu lidu týče, ohledně konkrétních cest k pravé, humánní společnosti - tady zase mohu pouze poukázat na můj výše zmíněný text.
Zapomeňte - alespoň na chvíli - ten termín "ideologie"; tady se čistě věcně jedná o s t a v v ě d o m í. Proč má většinová populace (včetně dělnické třídy) právě takové a ne jiné vědomí, proč se identifikuje respektive smiřuje s kapitalismem, a jak je případně možno to změnit - to jsou ty základní otázky, o které se jedná.
Nějaká "ideologie" respektive indoktrinace ve všech těchto procesech také samozřejmě hrají svou roli, ale nakonec je vždycky rozhodující holá sociální realita.
Jak známo minulý režim měl právě na ideologii absolutní monopol, po určitou dobu mu to také vycházelo, přesvědčit lid (alespoň jeho část), že zrovna on je tím nejlepším možným ze všech světů - ale naprostý rozpor této ideologie s realitou se stával čím dál tím zřejmější, nepřehlédnutelnější - a nakonec byl režim odhozen na smetiště dějin i s celou svou ideologií.
Já už jsem při psaní svého minulého textu chtěl zmínit Hegela, pak už se mi to tam nějak nevešlo, takže to teď přece jenom činím.
Hegel se totiž - jenom ve vedlejší poznámce ve svém díle o "Filozofii práva" - vypořádává se soutěžní otázkou, kterou zadal tehdejší pruský panovník: totiž zda je mravně přípustné, aby panovník (s dobrými úmysly) klamal svůj lid.
Na to Hegel odpovídá: V s u b s t a n c i á l n í c h otázkách mravní ideje (tedy: dokonalého, optimálního uspořádání státu a společnosti) lid oklamat prostě vůbec n e n í m o ž n o; zatímco v otázce k o n k r é t n í c h způsobů dosažení, realizování této mravní ideje tento lid - klame sám sebe!!
Na naše vlastní téma aplikováno, znamená tento Hegelův výrok v podstatě tolik:
V zásadním, substanciálním poměru ke kapitalismu vůbec n e n í m o ž n é oklamat lid - tedy ho nějakým způsobem indoktrinovat, zmátnout nějakou "buržoazní ideologií". Čili, jestli tento lid stále ještě akceptuje kapitalismus, pak není možný jiný výklad, že tento kapitalismu stále ještě o b j e k t i v n ě j e (přinejmenším v současné době ještě) nositelem a výrazem oné "mravní ideje" - čili stále ještě životnou, a potud tedy legitimní fází ve vývoji společnosti.
A co se toho sebeklamu lidu týče, ohledně konkrétních cest k pravé, humánní společnosti - tady zase mohu pouze poukázat na můj výše zmíněný text.
JP
May 4, 2014 v 14.24
Socialismus, kontinuita a diskontinuita ekonomických motivací
Pane Klusáčku, samozřejmě že by celkové ozdravění respektive "zachránění" ekonomiky bylo velkým historickým počinem - jenomže by to stále byla záležitost jenom čistě ekonomická (byť i samozřejmě i s příslušnými sociálními dopady) - ale stále nenacházím dostatečné důvody k tomu, takovouto přeměnu ekonomických parametrů považovat za socialistickou revoluci, v původním slova smyslu.
Stále je zde předkládána paralela s přechodem od feudalismu ke kapitalismu (s tím že se změnily parametry ekonomiky respektive renty) - jenže právě o to jde, kapitalismus je nakonec jenom "pokračováním feudalismu jinými prostředky", je jenom zefektivněním feudalismu, když tento se už jak společensky tak ale i čistě ekonomicky přežil. Ale kapitalismus v podstatě není nijakým způsobem substanciálně humánnější nežli právě onen feudalismus.
Jenže v socialismu, tam se jedná právě o to, zavést a vytvořit nějakou k v a l i t a t i v n ě novou společnost, ne jenom nějaký nový typ ekonomiky, ale jde o to celé společnosti vtisknout zcela nový, humánnější charakter, se zcela (nebo přinejmenším převážně) jinými hodnotami a motivacemi.
Ten přechod od feudalismu ke kapitalismu byl svým způsobem zcela přirozený, za touto změnou stála totiž ta samá motivace, totiž motivace po maximalizaci vlastního (ryze materiálního) prospěchu a užitku, kapitalismus mohl tuto motivaci uspokojit lépe a efektivněji, a proto se prosadil.
Ale socialismus - tam je právě nutno skoncovat s tímto démonem nekonečné spirály maximalizace profitu a konzumu, to je zcela ten zásadní předěl, proto také socialistická ekonomika nikdy nemůže působit v tomto dosavadním motivačním kontinuu, tady je doslova zapotřebí onoho pověstného "nového člověka". A všechny ekonomické parametry v socialismu mohou mít jenom potud svou opravdovou hodnotu, pokud budou nejen ekonomicky efektivní, ale zároveň budou v souladu s tímto - dejme tomu - "novým humanismem".
A já - nemohu si pomoci - ale na celém tom konceptu "sociálu" stále nedokážu najít nic, co by těmto základním požadavkům na socialistickou společnost odpovídalo.
--------------------------------------------------
P.S. Ještě k té "svěrací kazajce" díla klasiků a jmenovitě nadhodnoty: pane Klusáčku, jestliže jste alespoň poněkud systematičtěji sledoval příslušné diskuse, asi mě skutečně sotva budete považovat za nějakého ortodoxního zastánce starých marxistických dogmat. ;-)
A sám jsem tu napsal, že podle mého nejhlubšího přesvědčení je zapotřebí i tu "vousatou" teorii hodnoty důkladně modifikovat, ne-li přímo revidovat.
Jenže: on tady pořád zůstává ten rozdíl mezi podstatou, a mezi jevovou stránkou věci. A pokud by někdo chtěl bezezbytku nahradit tu "zastaralou" teorii hodnoty, pak by v prvé řadě musel přinejmenším vyrovnat její dosavadní výpovědní hodnotu.
Jako ne-ekonom nemohu kvalifikovaně posuzovat postmarxistické ekonomické teorie; nicméně, v tomto ohledu sdílím názor pana Hellera, že se nejspíš zabývají čistě jevovou stránkou celé problematiky, a míjejí její podstatu.
Ostatně, Marxe bych skutečně nedefinoval jako "teoretika kapitalismu"; Marx byl ze všeho nejspíše teoretikem n e g a c e kapitalismu. On vycházel samozřejmě z kapitalismu, široce a hluboce ho analyzoval - ale to všechno s jedním jediným účelem a cílem, tento (jako nehumánní rozpoznaný) systém nahradit systémem novým, progresivnějším.
Stále je zde předkládána paralela s přechodem od feudalismu ke kapitalismu (s tím že se změnily parametry ekonomiky respektive renty) - jenže právě o to jde, kapitalismus je nakonec jenom "pokračováním feudalismu jinými prostředky", je jenom zefektivněním feudalismu, když tento se už jak společensky tak ale i čistě ekonomicky přežil. Ale kapitalismus v podstatě není nijakým způsobem substanciálně humánnější nežli právě onen feudalismus.
Jenže v socialismu, tam se jedná právě o to, zavést a vytvořit nějakou k v a l i t a t i v n ě novou společnost, ne jenom nějaký nový typ ekonomiky, ale jde o to celé společnosti vtisknout zcela nový, humánnější charakter, se zcela (nebo přinejmenším převážně) jinými hodnotami a motivacemi.
Ten přechod od feudalismu ke kapitalismu byl svým způsobem zcela přirozený, za touto změnou stála totiž ta samá motivace, totiž motivace po maximalizaci vlastního (ryze materiálního) prospěchu a užitku, kapitalismus mohl tuto motivaci uspokojit lépe a efektivněji, a proto se prosadil.
Ale socialismus - tam je právě nutno skoncovat s tímto démonem nekonečné spirály maximalizace profitu a konzumu, to je zcela ten zásadní předěl, proto také socialistická ekonomika nikdy nemůže působit v tomto dosavadním motivačním kontinuu, tady je doslova zapotřebí onoho pověstného "nového člověka". A všechny ekonomické parametry v socialismu mohou mít jenom potud svou opravdovou hodnotu, pokud budou nejen ekonomicky efektivní, ale zároveň budou v souladu s tímto - dejme tomu - "novým humanismem".
A já - nemohu si pomoci - ale na celém tom konceptu "sociálu" stále nedokážu najít nic, co by těmto základním požadavkům na socialistickou společnost odpovídalo.
--------------------------------------------------
P.S. Ještě k té "svěrací kazajce" díla klasiků a jmenovitě nadhodnoty: pane Klusáčku, jestliže jste alespoň poněkud systematičtěji sledoval příslušné diskuse, asi mě skutečně sotva budete považovat za nějakého ortodoxního zastánce starých marxistických dogmat. ;-)
A sám jsem tu napsal, že podle mého nejhlubšího přesvědčení je zapotřebí i tu "vousatou" teorii hodnoty důkladně modifikovat, ne-li přímo revidovat.
Jenže: on tady pořád zůstává ten rozdíl mezi podstatou, a mezi jevovou stránkou věci. A pokud by někdo chtěl bezezbytku nahradit tu "zastaralou" teorii hodnoty, pak by v prvé řadě musel přinejmenším vyrovnat její dosavadní výpovědní hodnotu.
Jako ne-ekonom nemohu kvalifikovaně posuzovat postmarxistické ekonomické teorie; nicméně, v tomto ohledu sdílím názor pana Hellera, že se nejspíš zabývají čistě jevovou stránkou celé problematiky, a míjejí její podstatu.
Ostatně, Marxe bych skutečně nedefinoval jako "teoretika kapitalismu"; Marx byl ze všeho nejspíše teoretikem n e g a c e kapitalismu. On vycházel samozřejmě z kapitalismu, široce a hluboce ho analyzoval - ale to všechno s jedním jediným účelem a cílem, tento (jako nehumánní rozpoznaný) systém nahradit systémem novým, progresivnějším.
pomíjím),
Evičko: upřesňuji - pana Karena nepovažuji za reprezentanta frajerského stylu, tohle patřilo panu Burešovi, ale ta odpověď jako celek se týkala pana Karena, což jsem nejprve nepostřehl). Mně nwvadí, že se někdo zabývá Žižkem - u Tebe to nemá vliv na Tvůj v zásadě marxistický přístup, proto nenadávám. Já jen říkám, že u Žižka (a nejsem na něj žádný odboerník, to připouštím jsem nenašel nic, co by dle mého názoru bylo užitečně+jší ke zkoumání světa obecně a té otázky přejímání ideologie zvlášť - ty cancy kolem velkého druhého APOD. POVAŽUJI ZA INTELEKTUÁLSKÝ NESAMYSL, VHODNÝ SNAD JEN DO INDIVIDUÁLNÍ PSY\CHATRIE, ALE KE ZKOUMÁNÍ VĚDOMÍ VELKÝCH SKUPIN LIDÍ.aNI PAN kAREN MI NEUVEDL NIC KONKRÉTNÍHO, CO BY MNE PŘESVĚDČILO.
Pane Karene - v zásadě jste na mé otázky neodpověděl. Já jsem přece pořipoustil že pořesné porozkoumání toiho složitého přenosu ztotožnění se příslušníka neprivilegovaných vrstev s ideologií hovořící proti jeho reálnému a prakticky reflektovanému zájmu by chtělo, aby téma uchopily a rozvíjely speciální vědy (bez celkové marxisticvké metodologie by ro samozřejmě nedokázaly a myslím, že jí neměůl\ přewd listopadem a nemaji ji ani dnes).Ale to moje zdůvodnění podoe mne stačí na zkoumání makroprocesů ve společnosti - politika, ideolpogie, vlastnictví apod. Proč by vlastnivká zkušenost měla být nějaká mlhavá? Podívejte se, jakl taková zkušenost vycepovala buržoasii a jak se tato buržoasie dokáže sjednotit na tom podstatném a ještě tím ovlivnit všechny ostatní. A ty řeči o úzkosti apod. to se mi moc nezdá, to mi připadá jako okecávání podstaty přes ne zcela typické jevy. Já bych to všechno vázal na ten pocit nutnosti se přizpůsobit převládajícím (to buržoasie svými prostředky zajistí) vzorům a povinnostem, který si pak člověk nějak zvnitřní, aby se sám před sebou obhájil. Ale to není můj obor - já jen oceňuji že klasdikové ten závěr učinili i bez podpory nějakých speciálních věd a že to funguje.
Pane Petrásku - to si zase děláte legraci? Jaká pak společnost výkonnosti? Neoceňuje se opřece skutečná a užitečná výkonnost, ale spíšš sachopnostz se přizpůsobit oravidlům vládnoiucí třídy a jšejích orgánů. Cožpak se na podnicích vyhazují neschopní a nevýkonní - velice často je to naopak. Je spousta výkonných a schopných lidí, o které režil nemá zájem a to třeba jen podle zcela vyumělkovaných pravidel (když vyhodí padesátnicí, která má odrostlé děti, obrovské zkušenosti a elán a makala by jako blbá, protože mladí manažeři se učili blbou poučku ve škole) atd. Věnujte se raději umění.
Mirku- vyslovil jsi pouhou nedoloženou tezi - už jsem Tě jednou prosil slušně o nějaké zdůvodnění toho, proč podle Tebe moje interpretace Marxe není správná - odmčel jsi se. Nějak se ti do argumentace nechce.-Že by Ti šly jen Ty dluhy? (Dělam si legraci. Cha,cha!!!)
Evičko: upřesňuji - pana Karena nepovažuji za reprezentanta frajerského stylu, tohle patřilo panu Burešovi, ale ta odpověď jako celek se týkala pana Karena, což jsem nejprve nepostřehl). Mně nwvadí, že se někdo zabývá Žižkem - u Tebe to nemá vliv na Tvůj v zásadě marxistický přístup, proto nenadávám. Já jen říkám, že u Žižka (a nejsem na něj žádný odboerník, to připouštím jsem nenašel nic, co by dle mého názoru bylo užitečně+jší ke zkoumání světa obecně a té otázky přejímání ideologie zvlášť - ty cancy kolem velkého druhého APOD. POVAŽUJI ZA INTELEKTUÁLSKÝ NESAMYSL, VHODNÝ SNAD JEN DO INDIVIDUÁLNÍ PSY\CHATRIE, ALE KE ZKOUMÁNÍ VĚDOMÍ VELKÝCH SKUPIN LIDÍ.aNI PAN kAREN MI NEUVEDL NIC KONKRÉTNÍHO, CO BY MNE PŘESVĚDČILO.
Pane Karene - v zásadě jste na mé otázky neodpověděl. Já jsem přece pořipoustil že pořesné porozkoumání toiho složitého přenosu ztotožnění se příslušníka neprivilegovaných vrstev s ideologií hovořící proti jeho reálnému a prakticky reflektovanému zájmu by chtělo, aby téma uchopily a rozvíjely speciální vědy (bez celkové marxisticvké metodologie by ro samozřejmě nedokázaly a myslím, že jí neměůl\ přewd listopadem a nemaji ji ani dnes).Ale to moje zdůvodnění podoe mne stačí na zkoumání makroprocesů ve společnosti - politika, ideolpogie, vlastnictví apod. Proč by vlastnivká zkušenost měla být nějaká mlhavá? Podívejte se, jakl taková zkušenost vycepovala buržoasii a jak se tato buržoasie dokáže sjednotit na tom podstatném a ještě tím ovlivnit všechny ostatní. A ty řeči o úzkosti apod. to se mi moc nezdá, to mi připadá jako okecávání podstaty přes ne zcela typické jevy. Já bych to všechno vázal na ten pocit nutnosti se přizpůsobit převládajícím (to buržoasie svými prostředky zajistí) vzorům a povinnostem, který si pak člověk nějak zvnitřní, aby se sám před sebou obhájil. Ale to není můj obor - já jen oceňuji že klasdikové ten závěr učinili i bez podpory nějakých speciálních věd a že to funguje.
Pane Petrásku - to si zase děláte legraci? Jaká pak společnost výkonnosti? Neoceňuje se opřece skutečná a užitečná výkonnost, ale spíšš sachopnostz se přizpůsobit oravidlům vládnoiucí třídy a jšejích orgánů. Cožpak se na podnicích vyhazují neschopní a nevýkonní - velice často je to naopak. Je spousta výkonných a schopných lidí, o které režil nemá zájem a to třeba jen podle zcela vyumělkovaných pravidel (když vyhodí padesátnicí, která má odrostlé děti, obrovské zkušenosti a elán a makala by jako blbá, protože mladí manažeři se učili blbou poučku ve škole) atd. Věnujte se raději umění.
Mirku- vyslovil jsi pouhou nedoloženou tezi - už jsem Tě jednou prosil slušně o nějaké zdůvodnění toho, proč podle Tebe moje interpretace Marxe není správná - odmčel jsi se. Nějak se ti do argumentace nechce.-Že by Ti šly jen Ty dluhy? (Dělam si legraci. Cha,cha!!!)
JK
May 4, 2014 v 17.20
Pane Hellere, není nám náhodou naprd vědět, že ta banda zfanatizovaných dělnických nosičů pochodní provolávající slávu Vůdci je "objektivně vykořisťovaná třída"? Můžeme si to pak v tom vězení slavnostně provolávat.
Znalost společenských makroprocesů je málo, bych řekl (a stav emancipačního hnutí v současnosti to mám pocit dokládá).
Zkuste toho Fromma - alespoň Strach ze svobody...
Znalost společenských makroprocesů je málo, bych řekl (a stav emancipačního hnutí v současnosti to mám pocit dokládá).
Zkuste toho Fromma - alespoň Strach ze svobody...
když jste interpretoval toho Hegela, že:
"...jestli tento lid stále ještě akceptuje kapitalismus, pak není možný jiný výklad, že tento kapitalismus stále ještě o b j e k t i v n ě j e (přinejmenším v současné době ještě) nositelem a výrazem oné "mravní ideje" - čili stále ještě životnou, a potud tedy legitimní fází ve vývoji společnosti."
Co to vlastně znamená, že lid něco akceptuje? Neakceptuje lid téměř cokoliv?
Přemýšlím, zda by se to nedalo aplikovat i na konkrétní režimy. Když lid akceptoval dejme tomu nacismus (a co jiného vlastně udělal, když se přizpůsobil okupaci), pak zároveň muselo platit, že to byl ve své době dozajista životaschopný a zcela legitimní režim.
"...jestli tento lid stále ještě akceptuje kapitalismus, pak není možný jiný výklad, že tento kapitalismus stále ještě o b j e k t i v n ě j e (přinejmenším v současné době ještě) nositelem a výrazem oné "mravní ideje" - čili stále ještě životnou, a potud tedy legitimní fází ve vývoji společnosti."
Co to vlastně znamená, že lid něco akceptuje? Neakceptuje lid téměř cokoliv?
Přemýšlím, zda by se to nedalo aplikovat i na konkrétní režimy. Když lid akceptoval dejme tomu nacismus (a co jiného vlastně udělal, když se přizpůsobil okupaci), pak zároveň muselo platit, že to byl ve své době dozajista životaschopný a zcela legitimní režim.
V případě, který jste uvedl, nám znalost makroproceů a makrotendencí, zákonitostí apod.naprd vůbec není, protože za prvé díky této znalosti víme, že nacismus je jedna z politických a ideologických forem kapitalismu, že jeho skutečným nositelem je monopolní kapitál, který jen zneužívá některé další vrstvy, A jelikož vím něco o momentálním stavu rozporů kapitalismu, vím taky že to dlouho nevydrží a mohu hledat spojence pro boj s fašismem. A dále - materialistické pojetí dějin mi říká, že v dlouhodobé perspektivě je ta objektivní třídní příslušnost určující, takže v lůně nacismu je rakovinový vřed. Papaláši KSČ, kteří v zájmu třídy řídícího aparátu (jejíž existenci umně zakrývali a jejich pohrobci to dělají dál) objektivně šlapali do zájmů skoro vššech ostatnícjh tříd a skupin a mysleli si, že je to na věky - a ejhle - nebylo.
Tím nechci říci že proces odrazu objektivního bytí do vědomí třídy jako celku a pak i do co největšího počtu individuálních bvědomí není důležitý, zvláště teď, a že o něm všechno víme. Ale ze znalosti makroprocesů taky ví, že to nezvládnu pouhou osvětou a že na to musím jít přes reálné vtahování neprivilegovanách do samosprávného vlastnictví, za což tudíž musím politicky bojovat. Nedělám si přehnané iluze, když vím, že možný nositel naší pochodně - kognitariát se zatím pracně rodí. Zároveň však vím, proč KSČM v její současné podobě je jaká je - to jest k ničemu - a které konkrétní skupiny to způsobují. Bohužel - ze znalosti makroprocesů taky vyplývá, že někdy jsou období kde jsou vědoucí intelektuálové předjímající poznání ke kterému třída ještě nedošla a pokoišející se do ní vnášet její ideologii, dost smutné figurky a za svého života se výsledku svého konání nedočkají. Vezměte si nrodní buditele v stavu, kdy se národ teprve rodil a kdy ani oni neuměli pořádně česky. Repin má obraz znázorňující studenta revolucionáře, který v rámci svých nejlepších úmyslů šel mezi rolníky a burcoval je k boji za jejich zájmy -proti feudalismu a oni ho chytli a udali úřadům.
A jedna osobní poznámka - já si myslím, že jsem pro tvorbu ideologie kognitariátu udělal už celkem dost a je málo pravděpodobné, že k tomu přidám ještě tu sféru, kterou Vy vyzdvihujete, asi se přece jen budu držet spíše té politické ekonomie a všeobecné marxistické osvěty v konfrontaci s konkurenčními ideologiemi a jejich leckdy tak kuriózními hlasateli jako je pan Poláček - přímo symbol diletantismu. Ale Vy byste mohl využít svých znalostí a pomoci rozpracováváním toho na co poukazujete - ale pozor - nesmíte přitom kašlat na ty makroprocesy, jsou určující a dávají rámec pro Vaše poznání!!!!
Tím nechci říci že proces odrazu objektivního bytí do vědomí třídy jako celku a pak i do co největšího počtu individuálních bvědomí není důležitý, zvláště teď, a že o něm všechno víme. Ale ze znalosti makroprocesů taky ví, že to nezvládnu pouhou osvětou a že na to musím jít přes reálné vtahování neprivilegovanách do samosprávného vlastnictví, za což tudíž musím politicky bojovat. Nedělám si přehnané iluze, když vím, že možný nositel naší pochodně - kognitariát se zatím pracně rodí. Zároveň však vím, proč KSČM v její současné podobě je jaká je - to jest k ničemu - a které konkrétní skupiny to způsobují. Bohužel - ze znalosti makroprocesů taky vyplývá, že někdy jsou období kde jsou vědoucí intelektuálové předjímající poznání ke kterému třída ještě nedošla a pokoišející se do ní vnášet její ideologii, dost smutné figurky a za svého života se výsledku svého konání nedočkají. Vezměte si nrodní buditele v stavu, kdy se národ teprve rodil a kdy ani oni neuměli pořádně česky. Repin má obraz znázorňující studenta revolucionáře, který v rámci svých nejlepších úmyslů šel mezi rolníky a burcoval je k boji za jejich zájmy -proti feudalismu a oni ho chytli a udali úřadům.
A jedna osobní poznámka - já si myslím, že jsem pro tvorbu ideologie kognitariátu udělal už celkem dost a je málo pravděpodobné, že k tomu přidám ještě tu sféru, kterou Vy vyzdvihujete, asi se přece jen budu držet spíše té politické ekonomie a všeobecné marxistické osvěty v konfrontaci s konkurenčními ideologiemi a jejich leckdy tak kuriózními hlasateli jako je pan Poláček - přímo symbol diletantismu. Ale Vy byste mohl využít svých znalostí a pomoci rozpracováváním toho na co poukazujete - ale pozor - nesmíte přitom kašlat na ty makroprocesy, jsou určující a dávají rámec pro Vaše poznání!!!!
MT
May 4, 2014 v 22.22
No, pane Poláčku, to jste si vsugeroval Vy sám, podle příkladu mnoha dalších, a podle zažité představy, že přechod od kapitalismu k socialismu je něco odlišného než přechod od feudalismu ke kapitalismu.
Ve skutečnosti pro to není žádné zdůvodnění - Vy jste si vytyčil, že ten to přechod musí splňovat ještě Vámi vytyčené předpoklady humanismu navíc ...
Ano, humanismus by měl být v socialismu větší - ale ne kvůli etice a étosu, ale kvůli zesílené roli lidského znalostního faktoru a kvůli tomu, že progresívní faktory ve velmi vyspělé znalostní ekonomice čím dál víc umožňují nerivalitní sdílené vlastnictví ...
Je absurdní hodit po spartském zvyku tělesně postižené dítě ze skály, když z něj může vyrůst Einstein ...
Naopak byly časy - před érou akumulace, v době prosté reprodukce v dlouhém období - kdy soucit taky mohl vést k ohrožení kmene ...
PM
odkud to stálé kroucení hlavou nad apatií kognitariátu, vůči násilí asociálních a aekologických ekonomistů.
Pokuste se proto prosím o transpozici následujícího poznatku do vašeho světonázoru:
Dnešní příslušník kognitariátu je ovládán ne záští vůči systému, ale ostrým pocitem vlastní viny své neúspěšnosti (viz údaje o vývoji psychopatologie, o nárůstu řady neuronálních defektů, jakým jsou hyperaktivní syndrom, Borderline, Burnout či podobné formy depresivních stavů a jejich následků).
Disciplinovanost/výkonnost není vynucována příkazy, ale svobodnou volbou - ukaž co umíš, když selžeš tak odejdi. Výkonnost je tak nově založena na pocitu možnosti dosáhnout všechno.
Tím kdo selhává se stává prvotně jedinec na základě vlastní nedostatečnosti na pozadí systému druhotného významu.
Vše v duchu výkonnostní společnosti, založené na ideji osvobození od včerejší autoritativní etiky.
Jde o dominanci nové topologie násilí, která postupně nahradil násilí klasického kapitalismu - disciplinovanost doposud prosazovaná nátlakem „muset vykonat“, ustoupila disciplinovanosti vycházející z pozitivní nabídky „smět vykonat“.
Není to již nebezpečný konkurent či represivní dozorce, ale vlastní nervová konstituce, když selže tváří v tvář neschopnosti využít nabízené možnosti. Nacházíme se tak v situaci, kdy chceme udeřit nepřítele, ale trefíme vždy sami sebe.
Jde tedy o agresivně positivisticky vedenou globální hyperaktivitu, za současného nárůstu neuronálních defektů vedoucí k syndromu kolektivní únavy a ne naposled politické apatie.
Jak se k tomu a tomu postavit ............bych se otázal.
Pokuste se proto prosím o transpozici následujícího poznatku do vašeho světonázoru:
Dnešní příslušník kognitariátu je ovládán ne záští vůči systému, ale ostrým pocitem vlastní viny své neúspěšnosti (viz údaje o vývoji psychopatologie, o nárůstu řady neuronálních defektů, jakým jsou hyperaktivní syndrom, Borderline, Burnout či podobné formy depresivních stavů a jejich následků).
Disciplinovanost/výkonnost není vynucována příkazy, ale svobodnou volbou - ukaž co umíš, když selžeš tak odejdi. Výkonnost je tak nově založena na pocitu možnosti dosáhnout všechno.
Tím kdo selhává se stává prvotně jedinec na základě vlastní nedostatečnosti na pozadí systému druhotného významu.
Vše v duchu výkonnostní společnosti, založené na ideji osvobození od včerejší autoritativní etiky.
Jde o dominanci nové topologie násilí, která postupně nahradil násilí klasického kapitalismu - disciplinovanost doposud prosazovaná nátlakem „muset vykonat“, ustoupila disciplinovanosti vycházející z pozitivní nabídky „smět vykonat“.
Není to již nebezpečný konkurent či represivní dozorce, ale vlastní nervová konstituce, když selže tváří v tvář neschopnosti využít nabízené možnosti. Nacházíme se tak v situaci, kdy chceme udeřit nepřítele, ale trefíme vždy sami sebe.
Jde tedy o agresivně positivisticky vedenou globální hyperaktivitu, za současného nárůstu neuronálních defektů vedoucí k syndromu kolektivní únavy a ne naposled politické apatie.
Jak se k tomu a tomu postavit ............bych se otázal.
JP
Tedy, pane Tejkle, pokud by socialismus oproti dosavadnímu vývoji lidstva neměl představovat žádnou skutečně kvalitativní změnu, pokud by se skutečně nemělo jednat o nic jiného nežli jenom o jakési "pokračování kapitalismu jinými prostředky" - pak by skutečně bylo nutno položit si zásadní otázku, proč by mělo stát za to o takovýto socialismus vlastně vůbec usilovat.
A stejně tak by bylo zcela zásadní otázkou, na základě čeho by si takovýto státokapitalistický systém vlastně vůbec to označení "socialismus" zasloužil. Snad by se spíše jednalo o něco ve smyslu jako "kapitalismus s lidskou tváří"?...
A stejně tak by bylo zcela zásadní otázkou, na základě čeho by si takovýto státokapitalistický systém vlastně vůbec to označení "socialismus" zasloužil. Snad by se spíše jednalo o něco ve smyslu jako "kapitalismus s lidskou tváří"?...
jsem sice rád, že jste se alespoň jednou vyjádřil jasně, bez bonmotů a zkratek pro mne nesrozumitelných, ale tady už jsou limity ve Vašem světonázoru, který nevnímá prioritu ekonomických faktorů a skutečnost, že se společnost zatím ještě nesestává ze skutečných individuí, ale stád- neboli, jak psali klasikové, z průměrných třídních individuí.
Samozřejmě Váš popis není úplně mimo - popisuje určité články transformace vlivu buržasní ideologie do vědomí některých jedinců.(Nepřu se, kolik jich je). pATRNĚ TAKY NECHÁPETE OBSAH POJMU KOGNITARIÁT. kOGNITÁŘ je sice vykořisŤOVANÝ NÁMEZDNÍ PRACUJÍCÍ - ale vykořisťovaný v politicko-ekonomickém smyslu - je připravován o mnohem větší nadhodnotu, než klasický dělník od pásu. Ale hodnota jeho pracovní síly je na trhu stále ještě velmi vysoká, takže si žije velmi dobře, lépe než masy ostatních vykořisťovaných pracovníků, z čehož plyne - ale to už je subjektivní a individualizovaný proces - naopak pocit úspěšnosti, vysoké vlastní sebehodnocení, odmítání toho že by měl něco společného s neúspěšnými "sockami" lopotícími se fyzicky - naopak zatím si idealizuje kapitalismusa omlouvámsám před sebou službu kapitalistickým lumpům, o jerjichž lumpárnácj dobře ví, navíc má strach, že by otřesy otřásly i jeho elitním postavením, vehementě tíhne k životnímu stylu buržoasie. K jeho výhodám patří i tvořivá práce - další šance k sebeuspokojení. Ale - tady už mu do jeho iluzí o sobě i o kapitalismu vstupuje buržoasní propaganda - převádfí cíl jeho práce na vlastní zskovou logiku (proto řada poctivých intelektuálů např. odmítá pracovat pro koncerny a raději žije alternativním způsobem života blízkým těm sockám- tady se už hlásí o slovo budoucí role kognitariátu, to jak se vymyká z logiky kapitalismu). A respektování této logiky si kapitál zajišťuje konkurencí - zatím ještě je kognitářské místo určitou výsadou a o ní se vede konkurenční boj- takže kapitalista může tento boj zesílit tou argumetací kterou jste naznačil, totiž "Hele kognitáři, dostal jsi šanci ale ty se patláš v nějakých vzorečcích, které se nedají prodat, tedy nejsi úspěšný, podívej se na Frantu, který vyrobil tři prodatelné licence, to je skutečný úspěšný vědec, tak se buď zlepši nebo přijdeš o důlm v chráněné čtvrti, členství v elitním klubu atd., krásná manželka Ti uteče s Frantou, dětí nebudou chodit do elitní školy atd. Jinými slovy - spojuje se zde tlak ekonomicky podmíněné sociální role s buržoasní propagandou, které slouží i psychologové apod., jejichž slovy jste promluvil Vy. A já přesto sázím na ten kognitariát a ne na klasické dělníky v Indii. sÁZÍM NA TY, KTERÝM ZNÁSILŇOVÁNÍ OBSAHU A CÍLE JEJICH PRÁCE ZAČNE VADIT VÍC NEŽ ZTRÁTA ELITÁŘSKÉHO POSTAVENÍ VE SPOLEČNOSTI, SÁZÍM NA MOTIVACI ZE SAMOTNÉ TVOŘIVÉ PRÁCE,která se bude i z hlediska zisku kapitalisty stávat základní, masovou formou vykořisťované práce a vynutí si nové formy motivace, komnec komnců samosprávné spolu a pak úplně vlastnictví. Kapitalista na tomto procesu už dnes usilovně pracuje, aniž si to možná uvědomuje, když se snaží snížit i hodnotu pracovní síly toho kognitariátu, nahrazuje americké vědce indickými či rumunskými, přenáší sofistikovanou výrobu do třetího světa, odbourává sociální jistoty a demokracii atd. Dle klasické věty z Manifestu - plodí své hrobaře i zbraně, kterými ho porazí. Názory Vašeho typu maximálně odrážejí netrpělivost a omezenost každodenního vědomí, ale více vliv buržoasní ideologie a celému procesu neprospívají - odvádějí pozornost k vedlejším hloupostem. Ponjali Vy? (abych si udělal oko u putinovců než sem přijdou na tancích?)(Ale už si hledám ve slovníku, jak se to řekne čínsky, člověk nikdy neví!!! - bych se otázal)
Samozřejmě Váš popis není úplně mimo - popisuje určité články transformace vlivu buržasní ideologie do vědomí některých jedinců.(Nepřu se, kolik jich je). pATRNĚ TAKY NECHÁPETE OBSAH POJMU KOGNITARIÁT. kOGNITÁŘ je sice vykořisŤOVANÝ NÁMEZDNÍ PRACUJÍCÍ - ale vykořisťovaný v politicko-ekonomickém smyslu - je připravován o mnohem větší nadhodnotu, než klasický dělník od pásu. Ale hodnota jeho pracovní síly je na trhu stále ještě velmi vysoká, takže si žije velmi dobře, lépe než masy ostatních vykořisťovaných pracovníků, z čehož plyne - ale to už je subjektivní a individualizovaný proces - naopak pocit úspěšnosti, vysoké vlastní sebehodnocení, odmítání toho že by měl něco společného s neúspěšnými "sockami" lopotícími se fyzicky - naopak zatím si idealizuje kapitalismusa omlouvámsám před sebou službu kapitalistickým lumpům, o jerjichž lumpárnácj dobře ví, navíc má strach, že by otřesy otřásly i jeho elitním postavením, vehementě tíhne k životnímu stylu buržoasie. K jeho výhodám patří i tvořivá práce - další šance k sebeuspokojení. Ale - tady už mu do jeho iluzí o sobě i o kapitalismu vstupuje buržoasní propaganda - převádfí cíl jeho práce na vlastní zskovou logiku (proto řada poctivých intelektuálů např. odmítá pracovat pro koncerny a raději žije alternativním způsobem života blízkým těm sockám- tady se už hlásí o slovo budoucí role kognitariátu, to jak se vymyká z logiky kapitalismu). A respektování této logiky si kapitál zajišťuje konkurencí - zatím ještě je kognitářské místo určitou výsadou a o ní se vede konkurenční boj- takže kapitalista může tento boj zesílit tou argumetací kterou jste naznačil, totiž "Hele kognitáři, dostal jsi šanci ale ty se patláš v nějakých vzorečcích, které se nedají prodat, tedy nejsi úspěšný, podívej se na Frantu, který vyrobil tři prodatelné licence, to je skutečný úspěšný vědec, tak se buď zlepši nebo přijdeš o důlm v chráněné čtvrti, členství v elitním klubu atd., krásná manželka Ti uteče s Frantou, dětí nebudou chodit do elitní školy atd. Jinými slovy - spojuje se zde tlak ekonomicky podmíněné sociální role s buržoasní propagandou, které slouží i psychologové apod., jejichž slovy jste promluvil Vy. A já přesto sázím na ten kognitariát a ne na klasické dělníky v Indii. sÁZÍM NA TY, KTERÝM ZNÁSILŇOVÁNÍ OBSAHU A CÍLE JEJICH PRÁCE ZAČNE VADIT VÍC NEŽ ZTRÁTA ELITÁŘSKÉHO POSTAVENÍ VE SPOLEČNOSTI, SÁZÍM NA MOTIVACI ZE SAMOTNÉ TVOŘIVÉ PRÁCE,která se bude i z hlediska zisku kapitalisty stávat základní, masovou formou vykořisťované práce a vynutí si nové formy motivace, komnec komnců samosprávné spolu a pak úplně vlastnictví. Kapitalista na tomto procesu už dnes usilovně pracuje, aniž si to možná uvědomuje, když se snaží snížit i hodnotu pracovní síly toho kognitariátu, nahrazuje americké vědce indickými či rumunskými, přenáší sofistikovanou výrobu do třetího světa, odbourává sociální jistoty a demokracii atd. Dle klasické věty z Manifestu - plodí své hrobaře i zbraně, kterými ho porazí. Názory Vašeho typu maximálně odrážejí netrpělivost a omezenost každodenního vědomí, ale více vliv buržoasní ideologie a celému procesu neprospívají - odvádějí pozornost k vedlejším hloupostem. Ponjali Vy? (abych si udělal oko u putinovců než sem přijdou na tancích?)(Ale už si hledám ve slovníku, jak se to řekne čínsky, člověk nikdy neví!!! - bych se otázal)
JP
Ovšem, paní Hájková, nesmíte zapomenout i na tu d r u h o u část onoho Hegelova výroku - totiž, že co se konkrétních způsobů realizace dějinné ideje týče, pak právě tento lid klame s á m s e b e!!
A právě tento - celý - Hegelův výrok, v celé jeho podvojnosti, se dokonale hodí na fenomén nacismu respektive fašismu.
Především: to tvrzení, že nacismus je "jednou z forem kapitalismu" - to je taková zcela typicky marxistická floskule, která nevysvětluje naprosto nic. To byla celá desetiletí trvající komunistická propaganda, že nacismus je ryzím produktem kapitalismu - touto propagandou se zakrýval onen z marxistického hlediska nepochopitelný a nevysvětlitelný fakt, že Hitlera k moci dostala - především samotná dělnická třída!!
Ta zmíněná komunistická propaganda respektive historiografie se snažila tento sociologický fakt zamlžit stále opakovaným tvrzením, že Hitler měl svou oporu a podporu prý především v "deklasované střední třídě" - čili ve své podstatě buržoazních vrstvách.
Faktickou realitou ale je: Hitlera dostaly k moci především dvě velké skupiny populace: ženy - a dělnická třída!
Ženy - o tom asi není zapotřebí vést složité dohady - ty povětšině prostě podléhaly jeho nespornému charismatu. Ale dělnická třída - proč t a zvolila Hitlera? Snad z lásky ke kapitalismu?!!
Takže, zkusme se na celou záležitost podívat znovu. V době, kdy se Hitler dostával k moci, byl celý svět v krizi - v hluboké systémové krizi kapitalistické ekonomiky. V Německu k tomu navíc přistupoval fakt drastických válečných reparací, kterými vítězné mocnosti doslova jako upír vysávaly poraženého protivníka.
Jako - v podstatě nevyhnutelná - reakce na tento neudržitelný a nesnesitelný stav se dramaticky radikalizovalo politické spektrum, především v dolních vrstvách společnosti. Nastala akutní polarizace mezi příznivci komunistického řešení - a mezi příznivci nacismu.
Přitom! To je nutno si uvědomit: jakkoli se oba tábory navzájem krvavě a nesmiřitelně potíraly, ve skutečnosti k sobě ideově neměly zase až tak příliš daleko! Neboť ten a n t i k a p i t a l i s t i c k ý impulz, ten sdílely oba v podstatě zcela nerozdílně! Především v počátečním nacistickém hnutí byl nejen velice silný, ale dokonce zcela dominantní Röhmův směr, který měl zcela jednoznačné socialistické vyznění! (Je nutno si připomenout, co vlastně znamenal původně nacismus: nacionální s o c i a l i s m u s!!)
A připomeňme ještě jednou: nejen ten komunistický, ale i ten nacistický tábor měly své příznivce a stoupence v d ě l n i c k é m prostředí, v dělnické třídě! Existovaly celé čtvrti v dělnických sídlištích, které byly komunistické, a takové, které byly nacistické! A bylo to mnohdy jenom čirou náhodou, v které čtvrti dotyčný dělník právě žil, které rozhodly o tom, jestli se stane komunistou nebo nacistou!
Takže, opravdu zásadní rozdíl mezi komunismem a nacismem byl - v čistě ideové rovině - nakonec jenom v tom, že komunisté žádali systémové řešení, to jest principiální odstranění kapitalismu jako takového - zatímco nacisté věřili v to, že dokáží divoký kapitalismus ukrotit, spoutat, podřídit ho celonárodním zájmům. (Mimochodem: v podstatě měl svým způsobem velice podobný názor třeba i takový Masaryk!)
Takže, teď zcela konkrétně k té otázce, do jaké míry byl nacismus ve své době"životaschopný, a tedy přinejmenším z objektivního, dějinného hlediska "legitimní".
A tady jsme právě u toho Hegela: v z á s a d n í c h otázkách lid vůbec oklamat nelze; to jest, to zásadní odmítnutí, negace kapitalismu bylo v té době zcela legitimním počinem, společným jak nacistickému, tak i komunistickému hnutí.
Ale na straně druhé: co se k o n k r é t n í c h cest a způsobů týče, jak uskutečnit onu vysokou dějinnou ideu, tam lid - klame sám sebe.
To znamená: ve svém legitimním počinu negace kapitalismu lid "oklamal sám sebe", tím že příliš ochotně podlehl iluzi: iluzi o tom, že kapitalismus je možno překonat, ukrotit jenom cestou jakési - v středověké mytologii ukotvené - nacionální jednoty a homogenity.
Takže, tolik k otázce dějinné legitimity nacisticko-antikapitalistického hnutí.
A právě tento - celý - Hegelův výrok, v celé jeho podvojnosti, se dokonale hodí na fenomén nacismu respektive fašismu.
Především: to tvrzení, že nacismus je "jednou z forem kapitalismu" - to je taková zcela typicky marxistická floskule, která nevysvětluje naprosto nic. To byla celá desetiletí trvající komunistická propaganda, že nacismus je ryzím produktem kapitalismu - touto propagandou se zakrýval onen z marxistického hlediska nepochopitelný a nevysvětlitelný fakt, že Hitlera k moci dostala - především samotná dělnická třída!!
Ta zmíněná komunistická propaganda respektive historiografie se snažila tento sociologický fakt zamlžit stále opakovaným tvrzením, že Hitler měl svou oporu a podporu prý především v "deklasované střední třídě" - čili ve své podstatě buržoazních vrstvách.
Faktickou realitou ale je: Hitlera dostaly k moci především dvě velké skupiny populace: ženy - a dělnická třída!
Ženy - o tom asi není zapotřebí vést složité dohady - ty povětšině prostě podléhaly jeho nespornému charismatu. Ale dělnická třída - proč t a zvolila Hitlera? Snad z lásky ke kapitalismu?!!
Takže, zkusme se na celou záležitost podívat znovu. V době, kdy se Hitler dostával k moci, byl celý svět v krizi - v hluboké systémové krizi kapitalistické ekonomiky. V Německu k tomu navíc přistupoval fakt drastických válečných reparací, kterými vítězné mocnosti doslova jako upír vysávaly poraženého protivníka.
Jako - v podstatě nevyhnutelná - reakce na tento neudržitelný a nesnesitelný stav se dramaticky radikalizovalo politické spektrum, především v dolních vrstvách společnosti. Nastala akutní polarizace mezi příznivci komunistického řešení - a mezi příznivci nacismu.
Přitom! To je nutno si uvědomit: jakkoli se oba tábory navzájem krvavě a nesmiřitelně potíraly, ve skutečnosti k sobě ideově neměly zase až tak příliš daleko! Neboť ten a n t i k a p i t a l i s t i c k ý impulz, ten sdílely oba v podstatě zcela nerozdílně! Především v počátečním nacistickém hnutí byl nejen velice silný, ale dokonce zcela dominantní Röhmův směr, který měl zcela jednoznačné socialistické vyznění! (Je nutno si připomenout, co vlastně znamenal původně nacismus: nacionální s o c i a l i s m u s!!)
A připomeňme ještě jednou: nejen ten komunistický, ale i ten nacistický tábor měly své příznivce a stoupence v d ě l n i c k é m prostředí, v dělnické třídě! Existovaly celé čtvrti v dělnických sídlištích, které byly komunistické, a takové, které byly nacistické! A bylo to mnohdy jenom čirou náhodou, v které čtvrti dotyčný dělník právě žil, které rozhodly o tom, jestli se stane komunistou nebo nacistou!
Takže, opravdu zásadní rozdíl mezi komunismem a nacismem byl - v čistě ideové rovině - nakonec jenom v tom, že komunisté žádali systémové řešení, to jest principiální odstranění kapitalismu jako takového - zatímco nacisté věřili v to, že dokáží divoký kapitalismus ukrotit, spoutat, podřídit ho celonárodním zájmům. (Mimochodem: v podstatě měl svým způsobem velice podobný názor třeba i takový Masaryk!)
Takže, teď zcela konkrétně k té otázce, do jaké míry byl nacismus ve své době"životaschopný, a tedy přinejmenším z objektivního, dějinného hlediska "legitimní".
A tady jsme právě u toho Hegela: v z á s a d n í c h otázkách lid vůbec oklamat nelze; to jest, to zásadní odmítnutí, negace kapitalismu bylo v té době zcela legitimním počinem, společným jak nacistickému, tak i komunistickému hnutí.
Ale na straně druhé: co se k o n k r é t n í c h cest a způsobů týče, jak uskutečnit onu vysokou dějinnou ideu, tam lid - klame sám sebe.
To znamená: ve svém legitimním počinu negace kapitalismu lid "oklamal sám sebe", tím že příliš ochotně podlehl iluzi: iluzi o tom, že kapitalismus je možno překonat, ukrotit jenom cestou jakési - v středověké mytologii ukotvené - nacionální jednoty a homogenity.
Takže, tolik k otázce dějinné legitimity nacisticko-antikapitalistického hnutí.
MT
May 5, 2014 v 16.26
Pane Poláčku, Vy si snad děláte ze mne legraci!
Copak já jsem někdy tvrdil, že socialismus nebude KVALITATIVNÍ změna?
Bude - stejně jako kapitalismus byl také KVALITATIVNÍ změna oproti feudalismu.
Jenom jsem říkal, že kvalitativní změna neznamená odlišnost v etice dané společnosti - kvalitativní změna mezi kapitaliwsmečm a feudalismem přece také nespočívala v tom, že etiský cjharakter jednoho byl vyšší než druhého.
Rozdíl spočívá v mechanismu zhodnocování s ohledem na to, co si vynucují měnící se výrobní síly znalostní ekonomiky, která potřebuje vytížit znalostní potenciál - jinak bude vyhasínat ... takže i hlavní ekonomický zákon by měl spočívat spíš ve vytížení kapacit než ve vytloukání zisku ... to vše z důvodů veskrze ekonomických - v tom souhlasím s marxistickým pojetím problému ...
Copak já jsem někdy tvrdil, že socialismus nebude KVALITATIVNÍ změna?
Bude - stejně jako kapitalismus byl také KVALITATIVNÍ změna oproti feudalismu.
Jenom jsem říkal, že kvalitativní změna neznamená odlišnost v etice dané společnosti - kvalitativní změna mezi kapitaliwsmečm a feudalismem přece také nespočívala v tom, že etiský cjharakter jednoho byl vyšší než druhého.
Rozdíl spočívá v mechanismu zhodnocování s ohledem na to, co si vynucují měnící se výrobní síly znalostní ekonomiky, která potřebuje vytížit znalostní potenciál - jinak bude vyhasínat ... takže i hlavní ekonomický zákon by měl spočívat spíš ve vytížení kapacit než ve vytloukání zisku ... to vše z důvodů veskrze ekonomických - v tom souhlasím s marxistickým pojetím problému ...
PM
a proto nepovažuji tu masu kognitariátu (příkladně skoro polovina pedagogů), pro kterou končí kariéra na psychiatrii pouze za menší kolaterální ztrátu humáního kapitálu, či za projev omezenosti každodenního vědomí (J.H.).
Jde o do nebe volající sadistický podfuk na pomateném kognitariátu, což zaslouží větší pozornost než šprtání čínských slovíček ....... bych tvrdil.
Jde o do nebe volající sadistický podfuk na pomateném kognitariátu, což zaslouží větší pozornost než šprtání čínských slovíček ....... bych tvrdil.
Tedy – když musel Herakles čistit Augiášův chlév, byl jeho úkol směšně jednoduchý, proti tomu, co čeká skutečného marxistu, když má čistit chlév ideologický. Jednotlivé druhy nechápání, manipulace vládnoucími třídami, vliv skupinových zájmů, omezenosti běžného vědomí i prosté hlouposti při povahové zaťatosti se tu proplétají a umocňují a marxista si může jen zoufat.
Tak se do toho pokusím alespoň píchnout vidlemi.
Podle abecedy:
Pane Petrásku – mně nemusíte vysvětlovat stav kantora na konci jeho dráhy, mám takové doma dva a další znám. Ale nevidím u nich ani záblesk nějakých pocitů vlastní neúspěšnosti, i když konají sisyfovskou práci a jejich žáci a studenti jsou stále více nezvladatelní, odmítají se učit a osvojovat si potřebné návyky, autoritu učitelů rozbíjí kde kdo – samotní žáci, rodiče (zvláště Ti vlivní a bohatí), byrokratické struktury, sdělovací prostředky, celá společenská atmosféra vytvářená kapitalismem a jeho ideologiemi (tedy jednou – ale v různých podobách), kriminální struktury, legislativa apod. Což ale paradoxně přispívá k růstu jejich uvědomění a naštvanosti na systém. Oproti jiným složkám kognitariátu jsou navíc ještě chudé (samozřejmě jiné neprivilegované vrstvy jsou na tom ještě hůře, ale psychicky možná lépe). Tito lidé dobře chápou, že to kapitalismus vytváří naprostou neslučitelnost jejich pozitivní funkce a výkonu se společenskými pravidly, morálkou apod. Jenomže se většinou bojí existenčního krachu – visí nad nimi stále silnější hrozba nezaměstnanosti. To jen potvrzuje moji tezi o tom, jak si kapitalismus pěstuje hrobaře. Takže nevím, co to zase melete o nějaké kolaterální ztrátě – to Vy jste mlel o společnosti výkonnosti a o tom, že kognitariát trpí hlavně pocitem méněcennosti z vlastního nedostatečného výkonu, a já Vás z nebes táhl na zem – a teď to najednou obracíte. A když už- já nemluvil pouze o omezenosti běžného vědomí (které má i fachidiot profesor fyziky či astronom), ale o tom, že toto vědomí díky omezeným praktickým zkušenostem je přímo naladěno na přijetí buržoasní ideologie. Začínám mít pocit, že Vy náročnějším příspěvkům nerozumíte o nic víc, než pan Poláček – je to vždycky já o voze a Vy o koze.
Protože jste rozvíjel klasické úvahy o tom, že nezájem kognitariátu o svůj vlastní ekonomický zájem a ideologii tak nějak vyvrací marxismus, tak jsem Vám to ještě usnadnil tím, že jsem psal o tom zatím stále ještě jádru kognitariátu, které i objektivně je některými vazbami spojeno s buržoasií a má i objektivní důvod proto, aby bralo její ideologii – myslel jsem ten kognitariát z vědecké a vůbec sofistikované výroby (počítačový, informační atd.). Podle mne k tomu ti učitelé a lékaři v soukromé sféře!!!! taky patří, ale v tom toho Marxe upravujeme, on lidi ze služeb jakéhokoli druhu do proletariátu nepočítal. U tohoto druhu kognitariátu (znalostního proletariátu) je vývoj dokonce takový, že i tu tezi o nezájmu kognitariátu vyvrací, to mi jen usnadńuje práci. (viz nesmysly pana Poláčka, který do omrzení opakuje blbost o tom, jak je proletariát (i proletariát nekognitariát kognitariát) i objektivně ve shodě se zájmy buržoasie a má důvod milovat kapitalismus. Takže se zbytečně dobýváte do otevřených dveří –i mně je – a zřejmě víc než Vám – jasné, že kapitalista klame veškeré neprivilegované vrstvy, včetně proletariátu a včetně jeho části nejmodernější – kognitariátu. Takže si klidně můžu šprtat čínská slovíčka – to ale nedělám, musím namalovat pro praneteř mapu světa, aby zvířátka mohla soutěžit, kdo ho dříve obejde.
Pan Poláček – s ním nemá smysl diskutovat – ale vzhledem k nízké znalosti dějin v populaci a jejich překrucování vládnoucí třídou a jejími slouhy typu pana Poláčka musím jeho plácání uvést zase jednou na pravou míru. Ponechávám stranou fakt, že Poláček opakuje klasickou lež buržoasní ideologie, kterou by ani solidní buržoasní historik nepřijal – že Hitlerovi k moci pomohla cílevědomě dělnická dělnická třída,snad i maloburžoasie, ale jinak nikdo, chudáci kapitalisté a aristokrati typu plk.Štaufenberga (nechci zesměšňovat osobní tragedie pučistů a jejich rodin) , starosty Goerdelera aj. jen trpěli. Tento kec je pravdivý jen v tom smyslu, že se proletariát i maloburžoasie v Německu nedokázal včas a masově vymanit z buržoasně-aristokratické manipulace. Této manipulaci nahrávaly některé specifické= okolnosti (nenasytnost kapitalistické dohody, zrada soc.dem, která pomohla buržoasii v nejtěžší chvíli udusit revoluci a tolerovala reakčním důstojníkům i takové zločiny, jako byla vražda Luxemburgové a Liebknechta i mnoha pro nás dnes bezejmenných dělníků a revolucionářů), kapitalismem způsobená krize a inflace, dlouhá léa buržoasií a aristoracií pěstovaný nacionalismus i ještě horší varianty buržoasní ideologie a v neposlední řadě – tupost stalinské elity, která vydatně přispěla k rozkolu a odzbrojení dělnické třídy tezí o sociálfašismus a různými účelovými kšefty při vyzbrojování reichswehru a výcviku kádrů (Guderian)
– a mnoha bezejmenných). Takže nakonec dezrientovaná dělnická třída neprivilegované vrstvy zahnané na pokraj chudoby vsadili na Hitlera, kterého jim naservíroval kapitalismus. Nevím, zda pan Poláček ví, že po prvním mohutném nástupu NSDAP ve volbách ve dvacátých letech přišlo vystřízlivění a začal pokles. A právě v této chvíli se sešli němečtí průmyslníci a poskytli NSDAP vydatnou finanční podporu a to i s požehnáním obchodních partnerů v USA atd. Podporu jinak fakticky měl už dříve i od oficiálních orgánů výmarské republiky, v armádě, buržoasních nacionalistických stranách, sdělovacích prostředcích i mezinárodně. S těmito prostředky zmanipulovat část neprivilegovaných rozbíjených z jedné strany soc.dem. elitou a z druhé stalinisty už byla hračka. Viz u nás vzestup babišovců. Úloha sociálně demagogické= složky nacistických aktivit a programů byla naprosto podřadné a ta částnacistů, která se jich držela – Samani – byla vyvražděna. Podřadná byla iúloha i takových triků, jako byl název „Nacionálně socialistická strana dělnická“ - ten název v dobových souvislostech oklamal zřejmě míň lidí než dnešní antikomunistická propaganda, která vytvale staví na roveň komunisty a socialisty na jedné straně a fašisty na straně druhé (viz odborník na všechno pan Marek Benda a třeba někteří vysoce vzdělaní moderátoři televize).
Jen malá perlička ohledně způsobu vedení polemiky panem Poláčkem – když něčemu nerozumí, tak to prohlásí za prázdnpu marxistickou floskuli, která nic nevysvětluje. Viz důvody, proč je nacismus i jakákoli fašismus produktem a nástrojem kapitalismu. A přitom v tomto případě stačí si položit jenom tu základní otázku právníků i kriminalistů „Cui bono?“ . A mne ještě rozumní lidé po r.1968 vyhození učili při výuce dvacátým a třicátým letům tomu, že v ve světě za hospodářské krize existovaly tři reakce na krizi:
Dvě volil monopolní kapitál:
– 1) rooseveltovská státní regulace spojená se sociálními opatřeními
– 2) fašismus
A třetím bylo sovětské Rusko – jinými slovy protosocialismus.
A to dobře věděli tak chytří lidé, jako byli představitelé stran Komunistické internacionály na VII.konkresu Kominterny (Dimitrov, Togliatti atd.),kteří fašismus přiřadili k monopolnímu kapitálu. Ale to pan Poláček zřejmě ve svém německém exilu netuší.Brechtova dramata zřejmě nezná.
Tak se do toho pokusím alespoň píchnout vidlemi.
Podle abecedy:
Pane Petrásku – mně nemusíte vysvětlovat stav kantora na konci jeho dráhy, mám takové doma dva a další znám. Ale nevidím u nich ani záblesk nějakých pocitů vlastní neúspěšnosti, i když konají sisyfovskou práci a jejich žáci a studenti jsou stále více nezvladatelní, odmítají se učit a osvojovat si potřebné návyky, autoritu učitelů rozbíjí kde kdo – samotní žáci, rodiče (zvláště Ti vlivní a bohatí), byrokratické struktury, sdělovací prostředky, celá společenská atmosféra vytvářená kapitalismem a jeho ideologiemi (tedy jednou – ale v různých podobách), kriminální struktury, legislativa apod. Což ale paradoxně přispívá k růstu jejich uvědomění a naštvanosti na systém. Oproti jiným složkám kognitariátu jsou navíc ještě chudé (samozřejmě jiné neprivilegované vrstvy jsou na tom ještě hůře, ale psychicky možná lépe). Tito lidé dobře chápou, že to kapitalismus vytváří naprostou neslučitelnost jejich pozitivní funkce a výkonu se společenskými pravidly, morálkou apod. Jenomže se většinou bojí existenčního krachu – visí nad nimi stále silnější hrozba nezaměstnanosti. To jen potvrzuje moji tezi o tom, jak si kapitalismus pěstuje hrobaře. Takže nevím, co to zase melete o nějaké kolaterální ztrátě – to Vy jste mlel o společnosti výkonnosti a o tom, že kognitariát trpí hlavně pocitem méněcennosti z vlastního nedostatečného výkonu, a já Vás z nebes táhl na zem – a teď to najednou obracíte. A když už- já nemluvil pouze o omezenosti běžného vědomí (které má i fachidiot profesor fyziky či astronom), ale o tom, že toto vědomí díky omezeným praktickým zkušenostem je přímo naladěno na přijetí buržoasní ideologie. Začínám mít pocit, že Vy náročnějším příspěvkům nerozumíte o nic víc, než pan Poláček – je to vždycky já o voze a Vy o koze.
Protože jste rozvíjel klasické úvahy o tom, že nezájem kognitariátu o svůj vlastní ekonomický zájem a ideologii tak nějak vyvrací marxismus, tak jsem Vám to ještě usnadnil tím, že jsem psal o tom zatím stále ještě jádru kognitariátu, které i objektivně je některými vazbami spojeno s buržoasií a má i objektivní důvod proto, aby bralo její ideologii – myslel jsem ten kognitariát z vědecké a vůbec sofistikované výroby (počítačový, informační atd.). Podle mne k tomu ti učitelé a lékaři v soukromé sféře!!!! taky patří, ale v tom toho Marxe upravujeme, on lidi ze služeb jakéhokoli druhu do proletariátu nepočítal. U tohoto druhu kognitariátu (znalostního proletariátu) je vývoj dokonce takový, že i tu tezi o nezájmu kognitariátu vyvrací, to mi jen usnadńuje práci. (viz nesmysly pana Poláčka, který do omrzení opakuje blbost o tom, jak je proletariát (i proletariát nekognitariát kognitariát) i objektivně ve shodě se zájmy buržoasie a má důvod milovat kapitalismus. Takže se zbytečně dobýváte do otevřených dveří –i mně je – a zřejmě víc než Vám – jasné, že kapitalista klame veškeré neprivilegované vrstvy, včetně proletariátu a včetně jeho části nejmodernější – kognitariátu. Takže si klidně můžu šprtat čínská slovíčka – to ale nedělám, musím namalovat pro praneteř mapu světa, aby zvířátka mohla soutěžit, kdo ho dříve obejde.
Pan Poláček – s ním nemá smysl diskutovat – ale vzhledem k nízké znalosti dějin v populaci a jejich překrucování vládnoucí třídou a jejími slouhy typu pana Poláčka musím jeho plácání uvést zase jednou na pravou míru. Ponechávám stranou fakt, že Poláček opakuje klasickou lež buržoasní ideologie, kterou by ani solidní buržoasní historik nepřijal – že Hitlerovi k moci pomohla cílevědomě dělnická dělnická třída,snad i maloburžoasie, ale jinak nikdo, chudáci kapitalisté a aristokrati typu plk.Štaufenberga (nechci zesměšňovat osobní tragedie pučistů a jejich rodin) , starosty Goerdelera aj. jen trpěli. Tento kec je pravdivý jen v tom smyslu, že se proletariát i maloburžoasie v Německu nedokázal včas a masově vymanit z buržoasně-aristokratické manipulace. Této manipulaci nahrávaly některé specifické= okolnosti (nenasytnost kapitalistické dohody, zrada soc.dem, která pomohla buržoasii v nejtěžší chvíli udusit revoluci a tolerovala reakčním důstojníkům i takové zločiny, jako byla vražda Luxemburgové a Liebknechta i mnoha pro nás dnes bezejmenných dělníků a revolucionářů), kapitalismem způsobená krize a inflace, dlouhá léa buržoasií a aristoracií pěstovaný nacionalismus i ještě horší varianty buržoasní ideologie a v neposlední řadě – tupost stalinské elity, která vydatně přispěla k rozkolu a odzbrojení dělnické třídy tezí o sociálfašismus a různými účelovými kšefty při vyzbrojování reichswehru a výcviku kádrů (Guderian)
– a mnoha bezejmenných). Takže nakonec dezrientovaná dělnická třída neprivilegované vrstvy zahnané na pokraj chudoby vsadili na Hitlera, kterého jim naservíroval kapitalismus. Nevím, zda pan Poláček ví, že po prvním mohutném nástupu NSDAP ve volbách ve dvacátých letech přišlo vystřízlivění a začal pokles. A právě v této chvíli se sešli němečtí průmyslníci a poskytli NSDAP vydatnou finanční podporu a to i s požehnáním obchodních partnerů v USA atd. Podporu jinak fakticky měl už dříve i od oficiálních orgánů výmarské republiky, v armádě, buržoasních nacionalistických stranách, sdělovacích prostředcích i mezinárodně. S těmito prostředky zmanipulovat část neprivilegovaných rozbíjených z jedné strany soc.dem. elitou a z druhé stalinisty už byla hračka. Viz u nás vzestup babišovců. Úloha sociálně demagogické= složky nacistických aktivit a programů byla naprosto podřadné a ta částnacistů, která se jich držela – Samani – byla vyvražděna. Podřadná byla iúloha i takových triků, jako byl název „Nacionálně socialistická strana dělnická“ - ten název v dobových souvislostech oklamal zřejmě míň lidí než dnešní antikomunistická propaganda, která vytvale staví na roveň komunisty a socialisty na jedné straně a fašisty na straně druhé (viz odborník na všechno pan Marek Benda a třeba někteří vysoce vzdělaní moderátoři televize).
Jen malá perlička ohledně způsobu vedení polemiky panem Poláčkem – když něčemu nerozumí, tak to prohlásí za prázdnpu marxistickou floskuli, která nic nevysvětluje. Viz důvody, proč je nacismus i jakákoli fašismus produktem a nástrojem kapitalismu. A přitom v tomto případě stačí si položit jenom tu základní otázku právníků i kriminalistů „Cui bono?“ . A mne ještě rozumní lidé po r.1968 vyhození učili při výuce dvacátým a třicátým letům tomu, že v ve světě za hospodářské krize existovaly tři reakce na krizi:
Dvě volil monopolní kapitál:
– 1) rooseveltovská státní regulace spojená se sociálními opatřeními
– 2) fašismus
A třetím bylo sovětské Rusko – jinými slovy protosocialismus.
A to dobře věděli tak chytří lidé, jako byli představitelé stran Komunistické internacionály na VII.konkresu Kominterny (Dimitrov, Togliatti atd.),kteří fašismus přiřadili k monopolnímu kapitálu. Ale to pan Poláček zřejmě ve svém německém exilu netuší.Brechtova dramata zřejmě nezná.
May 5, 2014 v 20.41
A ještě to Hitlerovo vítězství pan Poláček svede částečně také na ženy, které podléhaly jeho charismatu. To je výborné.
Taky se mi někdy zdá, že marxista si dnes musí zoufat. Většina lidí marxismus nechápala ani před třiceti lety, ale je strašně smutné, jak ta jeho znalost čím dál tím víc upadá.
Mně vadí třeba i to, že pořád všichni vykládají, jak se socialismus neosvědčil, ale že se o to kapitalisté od roku 1917 pilně přičiňovali, aby se neosvědčil, o tom se nemluví téměř vůbec.
Taky se mi někdy zdá, že marxista si dnes musí zoufat. Většina lidí marxismus nechápala ani před třiceti lety, ale je strašně smutné, jak ta jeho znalost čím dál tím víc upadá.
Mně vadí třeba i to, že pořád všichni vykládají, jak se socialismus neosvědčil, ale že se o to kapitalisté od roku 1917 pilně přičiňovali, aby se neosvědčil, o tom se nemluví téměř vůbec.
May 6, 2014 v 5.10
Chtěla jsem ještě napsat, Pepíku, že až my dva se znovu narodíme, tak jedině do lepších časů. Jenom se obávám, že ty lepší časy už nepřijdou.
bylo!!!", ale to je jen subjektivní slabost, určitě bude.
PM
May 6, 2014 v 8.15
Ano jsem starý pes pane Hellere, kterého novým kousk...........
jsem psem zrozeným do režimu, který kojil poznáním konečného řešení otázky jak nastolit lepší časy.
A na stará kolena hozen do světa kapitálu plachého jak srnečka a mazaného jak liška, který kojí ideologií nulového výhledu konečného řešeni.
Tak takhle nějak se manifestují Borderline, Burnout či podobné formy rezignativních depresivních stavů, které se ve vašem okolí nevyskytují ......... jen tak na okraj bych připoznamenal.
A na stará kolena hozen do světa kapitálu plachého jak srnečka a mazaného jak liška, který kojí ideologií nulového výhledu konečného řešeni.
Tak takhle nějak se manifestují Borderline, Burnout či podobné formy rezignativních depresivních stavů, které se ve vašem okolí nevyskytují ......... jen tak na okraj bych připoznamenal.
v názorech na kapitál se doufám shodujeme, ani mně není tento svět příjemný, ale musím pooznamenat, že mi už nebyl příjemný ani ten předchozí a vracet bych se nechtěl. Ale spor mezi námi šel - pakliže jsem Vás pochopil, čímž si nikdy nejsem jist - o něčem jiném. Vy jste jako příčinu, proč kognitariát odmítá svou ideologii a přijímá buržoasní, uváděl psychické stavy deprese z vlastního nedostatečného výkonu a - ať už jste to chtěl či ne - jste přejímal ten nesmysl o tom, že tohle je společnost výkonnostní - a s tím a jedině s tím jsem polemizoval. Já netvrdím, že kolem mne nejsou lidé mající depresivní stavy, tAKOVÝCH ZNÁM VÍC NEŽ DOST a patřím mezi ně, ALE PŘÍČINOU u těchto lidí není deziluze z vlastního výkonu, ale zoufalství nad tím, jak zbytečná je jejich práce v kapitalistickém kontextu (u mne navíc i v kontextu soudobé degenerující kSČM), strach ze ztráty zaměstnání, společenského statusu, strach o rodinu a její obživu atd. Ne všichni jsou s to vidět správně ty podstaty kapitalismu, ale všichni vědí že příčiny jejich stavu jsou mimo ně. Pokud mají depresi ze sebe, tak je to proto, že ty tlaky kolem nejsou schopni ustát, i když jedou na plný výkon - a to je něco zcela jiného než to co jste psal Vy. Jinými slovy - z obráceného pohledu - tyto lidi může postavit na nohy a dát jim smysl existence a orientaci jen situace, kdy budou moci v určité formě rozhodovat sami o sobě, o své práci, cílech atd. -což prakticky znamená - dokud nebudou samosprávnými vlastníky. Teprve to může podstatně rozbít bariéry ideologie buržoasie i běžného vědomí a udělat z nich třídu "pro sebe" - ale vlastně to je výrok nesprávný, protože dle Marxe nejsou třídou, která může sobě pomoci na úkor druhých, pomoci si může k lepšímu životu když rozkotá staleté a tisícileté echanismy a nerovnosti a pomůže všem ostatním a ruší třídy včetně sebe sama.
PM
May 6, 2014 v 11.00
psychické stavy deprese z vlastního nedostatečného výkonu
jsou doprovodným jevem dnešní individualizované společnosti, neoliberálního kapitalismu, kde každý je sám svého štěstí strůjce ( jak miliardář tak zrukydohuby makrozákazník) a denně vystaven tvářívtvář konkurzu svého JÁ s.r.o..
Samozřejmě že ne mezi námi penzisty zde, ale mezi závislým kognitariátem a extra ve světě monopolního kapitalismu č. 1
Samozřejmě že ne mezi námi penzisty zde, ale mezi závislým kognitariátem a extra ve světě monopolního kapitalismu č. 1
JP
Vidíte, pane Petrasku, pan Heller Vám tu (5.Května 2014, 13:39:22) dokonalým způsobem podal základní charakteristiku redukcionistického marxistického pohledu na člověka. Marxismus totiž pojímá člověka zásadně právě jenom jako onoho "stádního tvora", jako jakousi zcela průměrnou entitu, kterou je možno uchopit a oslovit jenom jako příslušníka určité množiny, sociální vrstvy, jmenovitě třídy.
Marxismus nikdy nedokázal a nikdy principiálně nemůže dokázat oslovit člověka jako zcela konkrétní, individuální bytost, s jejím vlastním vnitřním životem. Neřkuli, s její vlastní duší.
Musím přiznat, že sám bych tyto fundamentální deficity marxistického pojetí člověka sám nedokázal vyložit lépe, nežli v uvedeném příspěvku pan Heller... ;-)
Marxismus nikdy nedokázal a nikdy principiálně nemůže dokázat oslovit člověka jako zcela konkrétní, individuální bytost, s jejím vlastním vnitřním životem. Neřkuli, s její vlastní duší.
Musím přiznat, že sám bych tyto fundamentální deficity marxistického pojetí člověka sám nedokázal vyložit lépe, nežli v uvedeném příspěvku pan Heller... ;-)
JP
Je mi líto, paní Hájková, ale to že Hitler měl svou vysoko nadprůměrnou voličskou základnu právě v oněch dvou uvedených kategoriích - v ženách a v dělnické třídě - je holý objektivní fakt, o kterém je kdykoli možnost se přesvědčit v příslušných historických statistikách.
JP
Zdá se, pane Tejkle, že si pod termínem "kvalitativní změna" oba představujeme něco zcela jiného.
Pro Vás se zjevně jedná jenom o změny v oblasti čistě ekonomické - což je právě ten moment, který já považuji za principiálně zcela deficitní.
Totiž deficitní v tom smyslu, že snad socialismus by neměl znamenat nic více, nežli právě jenom tu změnu v čistě ekonomických mechanismech; zatímco celá sféra mezilidských vztahů by zůstala víceméně zcela nedotčena. Pokud by tomu tak doopravdy bylo, pak by tento "socialismus" nebyl opravdu ničím jiným, nežli jenom do určité míry socializovaným kapitalismem.
Pro Vás se zjevně jedná jenom o změny v oblasti čistě ekonomické - což je právě ten moment, který já považuji za principiálně zcela deficitní.
Totiž deficitní v tom smyslu, že snad socialismus by neměl znamenat nic více, nežli právě jenom tu změnu v čistě ekonomických mechanismech; zatímco celá sféra mezilidských vztahů by zůstala víceméně zcela nedotčena. Pokud by tomu tak doopravdy bylo, pak by tento "socialismus" nebyl opravdu ničím jiným, nežli jenom do určité míry socializovaným kapitalismem.
spoustu hlouposti.
Nejdříve k Vám,pane Petrásku - v tomhle se nehádám ale už asi potřetí opakuji (což ignorujete), že Vy jste původně tvrdil, že kognitariát nebere svou vlastní ideologii proto, že trpí depresí z vlastní nevýkonnosti, že to je podstata problému - a teď sám přiznáváte, že ta podstata je v charakteru neoliberálního (ale nejen!!!!) kapitalismu. Tak co vlastně chcete? Jste mi schopen přímo odpovědět na toto zadání?Nebo zase někam uhnete?
K Poláčkovi: Jeho míra nechápavosti je úžasná. Já jsem netvrdil, že člověk je totžný se svou sociální rolí, jen jsem opakoval po Marxovi, že na tomto stupni vývoje!!!!! - to jest do vítězství společenského vlastnictví výrobních preostředků a zrušení tříd - je člověk především určen svou -zjednodušeně řečeno - vlastnickou rolí a všechny ostatní dimenze jeho života se tomu musí podřídit - jinak řečeno - s Marxem - "člověk JEŠTĚ není individuem, ale jen průměrným třídním individuem - stádním živočichem. A jelikož je ta ekonomicko-sociální role prioritní (mnhokrát jsem vyjmenovával i ty ostatní role , které člověka formují současně, ale ne ve stejné síle), tak v této debatě akcentuji tu třídní roli,aniž bych ovšem pouštěl se zřetele ty ostatní, podřadné. Takže žádný redukcionismus - jenom uznání určité odlišné váhy, hierarchie, jednotlivých determinací člověka. Poláček pořád žvandá o komplexním chápání člověka a když dojde na věc, tak se ukáže že naopak on redukuje člověka na jakousi podivnou lidskou přirozenost danou biologicky, kterou si ovšem on sám vymyslel.Nu, diletant., bez dialektického myšlení. V tomto smyslu nechápe dokoce ani Mirka Tejkla, který vůči němu projevuje až nadlidskou konciliantnost místo aby ho poslal .....chci samozřejmě říci na rekreaci.Ani Mirek totiž nevidí systémovou změnu jenom v ekonomice a je natolik rozumný, že ovšem vidí určující roli té ekonomiky,
Evičko - ten Poláček je už natolik v zajetí buržoasní ideologie, že si myslí, že záleží na tom, kdo koho volí. Jako by i z naší doby neměl dost příkladů o tom, že i kdyby byla k dispozici přesná statistika, kdo z které třídy jak volil - a ta není ani dnes, neřku-li tehdy v Německu - tak prokáže jen úspěšnost manipulace prováděné vládnoucí třídou jejími prostředky a hlavně dobře zaplacenou. A jak vyplývá z mého zprostředkování názoru Lenina - koho jiného by asi ta manipuilace měla nejvíce zasahovat? V dobové realitě dělnickou třídu a maloburžoasii. Je zajímavé, že Políček ´plně ignoruje to, co jsem napsal - že to totiž nebyla přízeň voličů, která dostala Hitlera k moci, ale peníze a vliv průmyslníků a aristokratů a byrokracie výmarské republiky - tedy - jejich strach před revolucí a komunismem. Tedy totéž, co vedlo vlády západních "demokracií" k APPEASEMENTU - K UVOŮŇOVÁNÍ CESTY HITLEROVĚ EXPANZI PROTI SSSR (na to pak západní buržoasie doplatila). Poláček má zvláštní schopnost na podstatné věci odpovídat nepodstatnými.
Nejdříve k Vám,pane Petrásku - v tomhle se nehádám ale už asi potřetí opakuji (což ignorujete), že Vy jste původně tvrdil, že kognitariát nebere svou vlastní ideologii proto, že trpí depresí z vlastní nevýkonnosti, že to je podstata problému - a teď sám přiznáváte, že ta podstata je v charakteru neoliberálního (ale nejen!!!!) kapitalismu. Tak co vlastně chcete? Jste mi schopen přímo odpovědět na toto zadání?Nebo zase někam uhnete?
K Poláčkovi: Jeho míra nechápavosti je úžasná. Já jsem netvrdil, že člověk je totžný se svou sociální rolí, jen jsem opakoval po Marxovi, že na tomto stupni vývoje!!!!! - to jest do vítězství společenského vlastnictví výrobních preostředků a zrušení tříd - je člověk především určen svou -zjednodušeně řečeno - vlastnickou rolí a všechny ostatní dimenze jeho života se tomu musí podřídit - jinak řečeno - s Marxem - "člověk JEŠTĚ není individuem, ale jen průměrným třídním individuem - stádním živočichem. A jelikož je ta ekonomicko-sociální role prioritní (mnhokrát jsem vyjmenovával i ty ostatní role , které člověka formují současně, ale ne ve stejné síle), tak v této debatě akcentuji tu třídní roli,aniž bych ovšem pouštěl se zřetele ty ostatní, podřadné. Takže žádný redukcionismus - jenom uznání určité odlišné váhy, hierarchie, jednotlivých determinací člověka. Poláček pořád žvandá o komplexním chápání člověka a když dojde na věc, tak se ukáže že naopak on redukuje člověka na jakousi podivnou lidskou přirozenost danou biologicky, kterou si ovšem on sám vymyslel.Nu, diletant., bez dialektického myšlení. V tomto smyslu nechápe dokoce ani Mirka Tejkla, který vůči němu projevuje až nadlidskou konciliantnost místo aby ho poslal .....chci samozřejmě říci na rekreaci.Ani Mirek totiž nevidí systémovou změnu jenom v ekonomice a je natolik rozumný, že ovšem vidí určující roli té ekonomiky,
Evičko - ten Poláček je už natolik v zajetí buržoasní ideologie, že si myslí, že záleží na tom, kdo koho volí. Jako by i z naší doby neměl dost příkladů o tom, že i kdyby byla k dispozici přesná statistika, kdo z které třídy jak volil - a ta není ani dnes, neřku-li tehdy v Německu - tak prokáže jen úspěšnost manipulace prováděné vládnoucí třídou jejími prostředky a hlavně dobře zaplacenou. A jak vyplývá z mého zprostředkování názoru Lenina - koho jiného by asi ta manipuilace měla nejvíce zasahovat? V dobové realitě dělnickou třídu a maloburžoasii. Je zajímavé, že Políček ´plně ignoruje to, co jsem napsal - že to totiž nebyla přízeň voličů, která dostala Hitlera k moci, ale peníze a vliv průmyslníků a aristokratů a byrokracie výmarské republiky - tedy - jejich strach před revolucí a komunismem. Tedy totéž, co vedlo vlády západních "demokracií" k APPEASEMENTU - K UVOŮŇOVÁNÍ CESTY HITLEROVĚ EXPANZI PROTI SSSR (na to pak západní buržoasie doplatila). Poláček má zvláštní schopnost na podstatné věci odpovídat nepodstatnými.
MT
May 6, 2014 v 16.17
aha, pane Poláček, ... takže pokud Vás chápu dobře, tak asi stejně kapitalismus je pouze do určité míry liberalizovaným feudalismem ...
Obávám, že že pokud máte kategorii "systémové kvalitativní změny" nastavenou takto, tak se takové změny nedočkáte ...
May 6, 2014 v 16.33
Taky si myslím, že to, koho lidi volí, nevychází jednoznačně z jejich nitra, ale že se to dá šikovně ovlivňovat, jako se dá reklamou ovlivňovat výběr zboží. Manipuluje samozřejmě ten, kdo na to má (peníze, možnosti, schopnosti).
Ona i náklonnost k různým celebritám (podléhání tomu charismatu, které vytýká pan Poláček ženám a dělníkům) najde své uplatnění zejména proto, že za celebritami stojí reklamní průmysl.
Tu vytýkanou stádnost člověka například já chápu relativně. Původně člověk byl neuvědoměle stádní tvor, příslušník určité skupiny (původně rodu, kmene), ale vyvíjel a vyvíjí se a postupně se individualizoval, mezitím vytvářel nebo vytváří přechodně jiná stáda (skupiny), ale stupeň jeho individualizace je čím dál vyšší (ještě to taky záleží na lokalitě, odkud pochází a jeho postavení ve společnosti,takže individualizace je nerovnoměrná) a pokračuje nebo vrcholí to VĚDOMÝM a dobrovolným začleněním do skupiny nebo společnosti, VĚDOMOU a dobrovolnou spoluprací s nějakým kolektivem, s nímž má něco společného - kulturně nebo přímo ideově, což už ovšem stádností nelze nazvat.
Takže podle mého mínění vývoj spěje od nevědomého kolektivismu přes individualismus k vědomému a dobrovolnému kolektivismu, při němž se však individuálnost neztrácí, ale naopak.
Ona i náklonnost k různým celebritám (podléhání tomu charismatu, které vytýká pan Poláček ženám a dělníkům) najde své uplatnění zejména proto, že za celebritami stojí reklamní průmysl.
Tu vytýkanou stádnost člověka například já chápu relativně. Původně člověk byl neuvědoměle stádní tvor, příslušník určité skupiny (původně rodu, kmene), ale vyvíjel a vyvíjí se a postupně se individualizoval, mezitím vytvářel nebo vytváří přechodně jiná stáda (skupiny), ale stupeň jeho individualizace je čím dál vyšší (ještě to taky záleží na lokalitě, odkud pochází a jeho postavení ve společnosti,takže individualizace je nerovnoměrná) a pokračuje nebo vrcholí to VĚDOMÝM a dobrovolným začleněním do skupiny nebo společnosti, VĚDOMOU a dobrovolnou spoluprací s nějakým kolektivem, s nímž má něco společného - kulturně nebo přímo ideově, což už ovšem stádností nelze nazvat.
Takže podle mého mínění vývoj spěje od nevědomého kolektivismu přes individualismus k vědomému a dobrovolnému kolektivismu, při němž se však individuálnost neztrácí, ale naopak.
jen si uvědom, že popisuješ dnešní proces, který je uvědomováním si zájmu progresivní třídy jak příslušníky této třídy, tak dalšími, jí blízkými vrstvami nebo jednotlivci z jiných tříd, kteří překračují tu objektivně danou sociální roli. Tu linii vývoje jsi popsala dobře, Poláček při veškerém svém diletantismu odráží fakt, že na současné úrovni výrobních sil a při měnícím se charakteru práce i možnosti zkrátit dobu nutné práce (kterou ovšem kapitalismus nejen nevyužívá, ale deformuje na nezaměstnanost) už není ta sociální role tak totálně válcující ty ostatní role. Ale nepřeceňuj míru tohoto překračování dnes a zejména u nevlastníků se špatným zařazením v dělbě práce!!!! Takže přece jen musíme rozlišit objektivní determinovanost té stádnosti na stávajícím stupni vývoje a tím dané omezení individuality. I pro klasiky je individualita - včetně podílu na společenském vlastnictví jako individua, ne jako průměrného a limitovaného třídního individua- c ílem - ale v třídní společnosti a při stávající dělbě práce to ještě není. Ještě upřesńuji - tá stádnost je pouze statistická tendence - jako každý zákon!!!!
May 7, 2014 v 5.25
Já myslím, že nic nepřeceňuji, jen se možná při líčení svých představ vyjadřuji poněkud nepřesně.
Ovšem ty se vyjadřuješ tak málo srozumitelně, že jsem ani nepochopila, co vlastně přeceňuji.
Ovšem ty se vyjadřuješ tak málo srozumitelně, že jsem ani nepochopila, co vlastně přeceňuji.
MT
May 7, 2014 v 8.10
Renta není jen náhrada zisku - soukromý zisk vznikal na svobodném trhu, renta těží z veřejných výdajů, ze společenského zhodnocování.
A o systémové změně, která není jenomNEkapitalismem jako bývalý reálný socialismus, ale progresívním POSTkapitalismem (ať už se tomu bude říkat jakkoli), lze říci tolik, že společenské zhodnocování dostává charakter „sociálu“, stává se "sociálem" natolik, nakolik dojde k omezení přetékání výnosů společenského zhodnocování z veřejných rozpočtů do soukromých rent, které jinak v dnešní třídní dominaci nahrazují čím dál víc (E. Klvačová) skomírající zisky ve Starém vyspělém světě.
Společenské zhodnocování se stává „sociálem“ natolik, nakolik se odstraní houština parazitujících výhonků odvádějících vytloukanou rentu do soukromých - pro cirkulaci neužitečných - hromad bez patřičné zpětné vazby (protože investiční zakázkový výron z nich je proveden, až pokud jsou slibná očekávání zisků – tedy ona proslulá keynesovská mezní efektivnost kapitálu).
Společenské zhodnocování se stává „sociálem“ natolik, nakolik se vyčistí reprodukční prostor pro vzájemně se posilující koloběh nově dominujícího, už předtím existujícího cirkulačního mechanismu.
Indikátorem toho, nakolik se společenské zhodnocování mění v sociál je situace, kdy veřejný dluh vzniká a zaniká a jako veřejné výdaje mocně pulsuje v Systému – ale zanechává za sebou méně soukromé renty než dnes a nikoli sílící, stoupající kumulovaný zůstatkový veřejný dluh jako podíl na HDP, ale naopak slábnoucí kumulovaný veřejný dluh jako podíl na HDP …
Čili to, že nenecháváme vyhasínat společenský znalostní potenciál dlouhodobou nezaměstnanosti a aplikujeme veřejný výdaj z deficitu neznamená, že jsme odsouzeni k tomu, že veřejné zadlužení roste – je to vidět v případě severských zemí, které mají veřejný dluh relativně nízký v porovnání s jinými vyspělými státy (včetně porovnání s Německem) - a pozor - na euroseveru nerostl ani po r. 2008 jako u těch ostatních ... (mám dokonce pocit, že v Norsku a Švédsku trochu klesl) ...
Marx mluví o prehistorii lidstva ( v té pořád ještě jsme, dokud: 1) trvá vykořisťovatelská společnost založená na soukromém vlastnicví - rozumí se tím kapitalistoická vrcholná forma tohoto vlastnicvtví, ne malovýroba), 2) stará dělba práce (přidavači a profesoři). V této prehistorii nejsme ještě svobodní a rozvinutí jednotlivci ale pouhé "odrůdy"- průměrná třídní individua. Ať si jako jednotlivci vyskakujeme jakkoliv, zhruba se lidé spojení určitou vlastnickou rolí (příp. i jejími odstíny) musí držet mantinelů rozdělení výrobních prostředků a tou rolí se odlišují od jiných průměrných třídních individuí (nemusí tu být mezi nimi antagonismus - dělník-maloburžoa - ale v zásadě je (dělník - buržoa).Ovšem - při tomhle pohledu Marx sleduje objektivní!!!! určení, které se prosazuje jen jako tendence. To znamená, že na masu lidí fouká silný vítr a většina těchto lidí je tím větrem hnána. Což ovšem neznamená, že se přitom nemůže svobodně pohybovat v rámci směru, že jednotlivci nemohou občas či trvale vybočit do jiného proudu nebo se stavět proti větru - většina z nich ovšem je hnána rámcovým směrem.
Ty jsi ovšem popsala právě to vymaňování se jednotlivců a třeba i uvědomělých složek těch tříd (při tom uvědomování si svého zájmu jde vždy jen o část třídy dle o společenské situace a k té části se přidávají složky z příbuzných tříd i řada jednotlivců z tříd antagonistických (Marx,Engels aj.). Ale to už je otázka subjektivních podmínek a voleb -ty má člověk vždycky (samozřejmě ne tak úplně volně - pravěký lovec nebude realizovat třeba feudalismus, ale rozumíš, co tím myslím.)
Ale já měl v debatě s Poláčkem na mysli to ryze objektivní určení -ten vítr jako zákonitý statisticky působící proces.
Jinak jsi ale postihla další zákonitost - to už u klasiků podle mne není vyjádřeno explicitně. A to je fakt, že člověk sice plní tu třídní roli jako dominantní a ona ovlivňuje všechny ostatní role (např. feudální nevolník je spoután nejen ekonomicky ale i nábožensky, politicky a dokonce sexuálně - povolování sňatků, právo první noci apod.)Jenomže to se s vývojem mění rozměry té vlastnické determinace nejsou až tak všeovládající, člověk není totožný s tou hlavní rolí, ale v jejím rámci hraje aktivnější roli třeba profesní rodinnou, sousedskou apod.Ale i do nich zasahuje třídní determinace (např. profesní roli omezuje možost získat drahé vzdělání, lidé si vě+tšnou neberou protějšky z úplně odlišných tříd, v sousedské občině váží víc bohatý sedlák než chalupník apod.) I když tento proces dnes výrazně pokročil, přesto jsem Tě varoval před jeho přeceňováním. Protosocialismus tu determinaci hodně naboural, ale nepřekonal, a kapitalismus to zase zhoršil.
Takže jde o to, aby se lidi přestali rozlišovat reálně vykonávanou vlasnickou rolí, a mohli se rozvíjet jako individua - To je pojetí klasiků - a jasně vede k samosprávě.
Ty jsi ovšem popsala právě to vymaňování se jednotlivců a třeba i uvědomělých složek těch tříd (při tom uvědomování si svého zájmu jde vždy jen o část třídy dle o společenské situace a k té části se přidávají složky z příbuzných tříd i řada jednotlivců z tříd antagonistických (Marx,Engels aj.). Ale to už je otázka subjektivních podmínek a voleb -ty má člověk vždycky (samozřejmě ne tak úplně volně - pravěký lovec nebude realizovat třeba feudalismus, ale rozumíš, co tím myslím.)
Ale já měl v debatě s Poláčkem na mysli to ryze objektivní určení -ten vítr jako zákonitý statisticky působící proces.
Jinak jsi ale postihla další zákonitost - to už u klasiků podle mne není vyjádřeno explicitně. A to je fakt, že člověk sice plní tu třídní roli jako dominantní a ona ovlivňuje všechny ostatní role (např. feudální nevolník je spoután nejen ekonomicky ale i nábožensky, politicky a dokonce sexuálně - povolování sňatků, právo první noci apod.)Jenomže to se s vývojem mění rozměry té vlastnické determinace nejsou až tak všeovládající, člověk není totožný s tou hlavní rolí, ale v jejím rámci hraje aktivnější roli třeba profesní rodinnou, sousedskou apod.Ale i do nich zasahuje třídní determinace (např. profesní roli omezuje možost získat drahé vzdělání, lidé si vě+tšnou neberou protějšky z úplně odlišných tříd, v sousedské občině váží víc bohatý sedlák než chalupník apod.) I když tento proces dnes výrazně pokročil, přesto jsem Tě varoval před jeho přeceňováním. Protosocialismus tu determinaci hodně naboural, ale nepřekonal, a kapitalismus to zase zhoršil.
Takže jde o to, aby se lidi přestali rozlišovat reálně vykonávanou vlasnickou rolí, a mohli se rozvíjet jako individua - To je pojetí klasiků - a jasně vede k samosprávě.
JP
Paní Hájková, ten Váš model vývoje od víceméně vnucené kolektivity přes - vyhraněný - individualismus až k dobrovolnému a vědomému se ztotožnění jednotlivce s kolektivem je sám o sobě naprosto správný a podnětný; zásadní problém ale zůstává, jak právě tohoto kýženého cíle dosáhnout.
Uvědomme si konečně jednou definitivně: individualita a kolektiv, to jsou opravdu dva zcela z á s a d n í protiklady. Jsou to jako dva opačné póly magnetu, jako plus a minus, jako oheň a voda.
I za - předpokládejme - podařeného integrování jednotlivce do kolektive ten jednotlivec se musí vždycky v z d á t něčeho ze sebe, něco obětovat ze svého absolutního nároku být za všech okolností jenom sám sebou.
Jak toho dokázat, aby ten jednotlivec se dokázal zcela přirozeným způsobem "ponořit" do nějakého kolektivu, a to tak dalece, že zájmy toho kolektivu bude osobně považovat za nadřazené svým zájmům vlastním?
Hudebník a umělecký vedoucí souboru Spirituál kvintet Jiří Tichota tento poměr jednotlivce a jeho individuality jednou krásným způsobem vylíčil právě na spolupůsobení nějakého hudebního tělesa: Na jedné straně by se mohlo zdát, že tady záleží všechno jenom na tom, jaké má každý jeden své vlastní individuální schopnosti, co vyzpívá respektive zahraje.
Ale, dovozuje J. Tichota dále, není tomu snad nakonec přece jenom spíše tak, že je to naopak harmonická s o u h r a mezi všemi příslušníky souboru, kdy každý jednotlivec dokáže ovládnout, zkrotit svou přirozenou touhu sám podat ten nejvýraznější výkon, a z té souhry všech vzejde nakonec jako celek ještě větší, dokonalejší dílo?!
(Ostatně, dosti podobný argument použil svého času i Aristoteles, při úvahách o optimálním uspořádání společnosti a státu.)
Něco na tomto způsobu uvažování tedy docela jistě bude. - Ovšem, jak velice obtížné je tento ideál uskutečnit v praxi, musel už nedlouho poté zakusit Jiří Tichota sám; dlouholetá členka jeho Spirituál kvintetu, Irena Budweiserová, jeho soubor opustila - a zdá se, že to naprosto nebylo v dobrém. Já sice neznám blíže interna této skupiny, ale nějak mám podezření, jestli na vině tohoto rozkolu nebylo právě to, že Budweiserová byla dosti "přečnívající" individualitou, která do jisté míry všechny ostatní svým planoucím a až vášnivým projevem stavěla do stínu.
Takže, znovu: j a k ý m způsobem toho zcela konkrétně dosáhnout, aby nám zavládla ta kýžená "dobrovolná a vědomá" identifikace individua s celkem?
Ještě jednou: jedná se nám tady v prvé linii o naprostý protiklad; a jestli tento protiklad chceme nějakým způsobem přece jenom vyřešit, překlenout, sjednotit, pak pro to musíme mít nějaký reálný základ.
Mohou být tímto reálným základem substanciálně změněné ekonomické vztahy? - Podle mého názoru ano; přinejmenším je to jedna ze zcela základních podmínek.
Ale: j a k ý charakter má mít tato nová "materiální základna"? Kolektivní, družstevní formy vlastnictví? - Jenže: jak přimět právě přesvědčeného i n d i v i d u a l i s t u současné epochy, aby dobrovolně vstupoval do kolektivistických družstev - když jako první věc by tam musel odložit právě svůj vyhraněný individualismus?!...
(Nehledě k tomu, že - jak tu neustále znovu opakuji - ve svých e x t e r n í c h vztazích by se tato družstva, za zachování volného, neřízeného trhu, musela chovat stejně tak egoisticky, tedy individualisticky jako kterýkoli jiný subjekt ekonomiky.)
Jestliže chceme pozitivním způsobem překonat onen protiklad mezi individualismem a kolektivismem, pak to opravdu nemůže proběhnout jinak než ve formě dialektické syntézy: což znamená, že oběma stranám onoho protikladu musí být zachováno a dáno, co její jest. Obě strany musejí reálně pociťovat, že se staly součástí nějaké vyšší entity, která je pozdvihuje na vyšší úroveň, a pro kterou se vyplatí sám sebe a své vlastní nároky - relativně - omezit. A v té myšlence družstevnictví spatřuji opravdu jen velice málo takového, co by mělo reálnou potenci takovouto syntézu uskutečnit.
Uvědomme si konečně jednou definitivně: individualita a kolektiv, to jsou opravdu dva zcela z á s a d n í protiklady. Jsou to jako dva opačné póly magnetu, jako plus a minus, jako oheň a voda.
I za - předpokládejme - podařeného integrování jednotlivce do kolektive ten jednotlivec se musí vždycky v z d á t něčeho ze sebe, něco obětovat ze svého absolutního nároku být za všech okolností jenom sám sebou.
Jak toho dokázat, aby ten jednotlivec se dokázal zcela přirozeným způsobem "ponořit" do nějakého kolektivu, a to tak dalece, že zájmy toho kolektivu bude osobně považovat za nadřazené svým zájmům vlastním?
Hudebník a umělecký vedoucí souboru Spirituál kvintet Jiří Tichota tento poměr jednotlivce a jeho individuality jednou krásným způsobem vylíčil právě na spolupůsobení nějakého hudebního tělesa: Na jedné straně by se mohlo zdát, že tady záleží všechno jenom na tom, jaké má každý jeden své vlastní individuální schopnosti, co vyzpívá respektive zahraje.
Ale, dovozuje J. Tichota dále, není tomu snad nakonec přece jenom spíše tak, že je to naopak harmonická s o u h r a mezi všemi příslušníky souboru, kdy každý jednotlivec dokáže ovládnout, zkrotit svou přirozenou touhu sám podat ten nejvýraznější výkon, a z té souhry všech vzejde nakonec jako celek ještě větší, dokonalejší dílo?!
(Ostatně, dosti podobný argument použil svého času i Aristoteles, při úvahách o optimálním uspořádání společnosti a státu.)
Něco na tomto způsobu uvažování tedy docela jistě bude. - Ovšem, jak velice obtížné je tento ideál uskutečnit v praxi, musel už nedlouho poté zakusit Jiří Tichota sám; dlouholetá členka jeho Spirituál kvintetu, Irena Budweiserová, jeho soubor opustila - a zdá se, že to naprosto nebylo v dobrém. Já sice neznám blíže interna této skupiny, ale nějak mám podezření, jestli na vině tohoto rozkolu nebylo právě to, že Budweiserová byla dosti "přečnívající" individualitou, která do jisté míry všechny ostatní svým planoucím a až vášnivým projevem stavěla do stínu.
Takže, znovu: j a k ý m způsobem toho zcela konkrétně dosáhnout, aby nám zavládla ta kýžená "dobrovolná a vědomá" identifikace individua s celkem?
Ještě jednou: jedná se nám tady v prvé linii o naprostý protiklad; a jestli tento protiklad chceme nějakým způsobem přece jenom vyřešit, překlenout, sjednotit, pak pro to musíme mít nějaký reálný základ.
Mohou být tímto reálným základem substanciálně změněné ekonomické vztahy? - Podle mého názoru ano; přinejmenším je to jedna ze zcela základních podmínek.
Ale: j a k ý charakter má mít tato nová "materiální základna"? Kolektivní, družstevní formy vlastnictví? - Jenže: jak přimět právě přesvědčeného i n d i v i d u a l i s t u současné epochy, aby dobrovolně vstupoval do kolektivistických družstev - když jako první věc by tam musel odložit právě svůj vyhraněný individualismus?!...
(Nehledě k tomu, že - jak tu neustále znovu opakuji - ve svých e x t e r n í c h vztazích by se tato družstva, za zachování volného, neřízeného trhu, musela chovat stejně tak egoisticky, tedy individualisticky jako kterýkoli jiný subjekt ekonomiky.)
Jestliže chceme pozitivním způsobem překonat onen protiklad mezi individualismem a kolektivismem, pak to opravdu nemůže proběhnout jinak než ve formě dialektické syntézy: což znamená, že oběma stranám onoho protikladu musí být zachováno a dáno, co její jest. Obě strany musejí reálně pociťovat, že se staly součástí nějaké vyšší entity, která je pozdvihuje na vyšší úroveň, a pro kterou se vyplatí sám sebe a své vlastní nároky - relativně - omezit. A v té myšlence družstevnictví spatřuji opravdu jen velice málo takového, co by mělo reálnou potenci takovouto syntézu uskutečnit.
JP
Pane Tejkle, odpovím Vám teď klasickým marxistickým modelem: socialistická ("komunistická") společnost se od všech předchozích (s výjimkou té zcela prvotní, "prvobytně pospolné") formy odlišuje zcela zásadní tím, že ty předchozí byly všechny založeny na třídním rozštěpení společnosti, na vykořisťování jedněch druhými, a na podřazenost celé společnosti pod odcizené, odlidštěné síly a mechanismy zbožní hodnoty a trhu vůbec.
Socialistická/komunistická revoluce má své specifikum a svou jedinečnost právě v tom, že jako první v historii vědomě láme tento odvěký stav, a že - řečeno s Komenským - vrací lidu vládu jeho věcí do jeho vlastních rukou.
Z tohoto hlediska skutečně není nějakého kvalitativního rozdílu mezi feudalismem a kapitalismem; ale existuje naprosto základní a zásadní rozdíl mezi kapitalismem a socialismem. A pokud právě tento zásadní a kvalitativní rozdíl mezi dosavadními (dejme tomu: "vykořisťovatelskými") společenskými formacemi a mezi socialismem nevidíme a o jeho dosažení neusilujeme, pak se skutečně nevyhnutelně staví otázka, v čem tak podstatném by se takovýto "socialismus" měl vlastně odlišovat od současného (už tak značně socializovaného) moderního kapitalismu.
Uvádíte, že v tom Vašem socialismu bude omezena (nebo zcela potlačena, zakázána?) soukromá renta, ve prospěch toho "sociálu".
Kdo teď ale bude vlastním a primárním ekonomickým subjektem? Bude to stát? (Ten jediný by mohl svou mocí prosadit ono okleštění přirozený snahy o vlastní individuální soukromý prospěch, tedy o dosažení oné soukromé renty.) A teď: jaký reálný status bude mít tento stát? Jak zabránit, aby se právě on nestal monopolním, etatizovaným vykořisťovatelem, jak se tomu stalo za "reálného socialismu"?
A jak zaručit, že prostředky (hodnoty) jdoucí přes tento sociál budou mít skutečně humanitní potenciál? Jak dosáhnout, aby byl splněn ten druhý (a v podstatě prioritní) požadavek Marxe (vedle odstranění vykořisťování) - totiž aby c e l á společnost byla osvobozena od diktátu zbožní výroby, kapitálu a honby za ziskem?
Jenom ten fakt totiž, že celý ten mechanismus nekonečného kolotoče sebezhodnocování přesuneme ze sféry soukromě-individuální do sféry státní, ještě zdaleka neznamená, že jsme překonali, opanovali tento mechanismus jako takový.
My tady pořád máme nevyřešenou (alespoň podle mého zdání) otázku primárního ekonomického subjektu, a otázku dominantní ekonomické motivace.
Výsledkem Vašeho modelu má být zřejmě to, že dosud v soukromých rukou vázané prostředky se mají přesunout do sféry společenské disponibility.
Jenže, přece přesně s touhle ideou přece přišly už první socialistické revoluce, všem těm kapitalistům, šlechticům a jiným zbohatlíkům byl zkonfiskován veškerý jejich majetek, ve "prospěch lidu" - jenže jak známo, toto nové bohatství se v rukou ekonomicky neschopného státu rozplynulo tak rychle, že z něj nakonec ten lid neměl skoro nic.
Jedině takové národní bohatství může mít opravdu pevnou a trvalou substanci, které je neustále znovu a znovu vytvářeno - a k tomu musí mít reálné ekonomické subjekty dostatečně účinnou motivaci. A já si stále ještě nedokážu představit, jakou motivaci budou mít ekonomické subjekty pro jejich tvůrčí činnost, když jim sebereme právě tu jejich soukromou rentu.
Ale, o to se tady teď nejedná; jde o tu zcela zásadní otázku, jestli socialismus má či nemá představovat nějakou zásadní, kvalitativní přeměnu v porovnání s dosavadními ekonomicko-společenskými formacemi, kterými lidstvo ve svých dějinách prošlo.
V každém případě já zůstávám u přesvědčení, že pokud by takovýto socialismus žádnou opravdu kvalitativní změnu neměl přinést, pak se staví zásadní otázka, proč o něj vlastně vůbec usilovat.
Socialistická/komunistická revoluce má své specifikum a svou jedinečnost právě v tom, že jako první v historii vědomě láme tento odvěký stav, a že - řečeno s Komenským - vrací lidu vládu jeho věcí do jeho vlastních rukou.
Z tohoto hlediska skutečně není nějakého kvalitativního rozdílu mezi feudalismem a kapitalismem; ale existuje naprosto základní a zásadní rozdíl mezi kapitalismem a socialismem. A pokud právě tento zásadní a kvalitativní rozdíl mezi dosavadními (dejme tomu: "vykořisťovatelskými") společenskými formacemi a mezi socialismem nevidíme a o jeho dosažení neusilujeme, pak se skutečně nevyhnutelně staví otázka, v čem tak podstatném by se takovýto "socialismus" měl vlastně odlišovat od současného (už tak značně socializovaného) moderního kapitalismu.
Uvádíte, že v tom Vašem socialismu bude omezena (nebo zcela potlačena, zakázána?) soukromá renta, ve prospěch toho "sociálu".
Kdo teď ale bude vlastním a primárním ekonomickým subjektem? Bude to stát? (Ten jediný by mohl svou mocí prosadit ono okleštění přirozený snahy o vlastní individuální soukromý prospěch, tedy o dosažení oné soukromé renty.) A teď: jaký reálný status bude mít tento stát? Jak zabránit, aby se právě on nestal monopolním, etatizovaným vykořisťovatelem, jak se tomu stalo za "reálného socialismu"?
A jak zaručit, že prostředky (hodnoty) jdoucí přes tento sociál budou mít skutečně humanitní potenciál? Jak dosáhnout, aby byl splněn ten druhý (a v podstatě prioritní) požadavek Marxe (vedle odstranění vykořisťování) - totiž aby c e l á společnost byla osvobozena od diktátu zbožní výroby, kapitálu a honby za ziskem?
Jenom ten fakt totiž, že celý ten mechanismus nekonečného kolotoče sebezhodnocování přesuneme ze sféry soukromě-individuální do sféry státní, ještě zdaleka neznamená, že jsme překonali, opanovali tento mechanismus jako takový.
My tady pořád máme nevyřešenou (alespoň podle mého zdání) otázku primárního ekonomického subjektu, a otázku dominantní ekonomické motivace.
Výsledkem Vašeho modelu má být zřejmě to, že dosud v soukromých rukou vázané prostředky se mají přesunout do sféry společenské disponibility.
Jenže, přece přesně s touhle ideou přece přišly už první socialistické revoluce, všem těm kapitalistům, šlechticům a jiným zbohatlíkům byl zkonfiskován veškerý jejich majetek, ve "prospěch lidu" - jenže jak známo, toto nové bohatství se v rukou ekonomicky neschopného státu rozplynulo tak rychle, že z něj nakonec ten lid neměl skoro nic.
Jedině takové národní bohatství může mít opravdu pevnou a trvalou substanci, které je neustále znovu a znovu vytvářeno - a k tomu musí mít reálné ekonomické subjekty dostatečně účinnou motivaci. A já si stále ještě nedokážu představit, jakou motivaci budou mít ekonomické subjekty pro jejich tvůrčí činnost, když jim sebereme právě tu jejich soukromou rentu.
Ale, o to se tady teď nejedná; jde o tu zcela zásadní otázku, jestli socialismus má či nemá představovat nějakou zásadní, kvalitativní přeměnu v porovnání s dosavadními ekonomicko-společenskými formacemi, kterými lidstvo ve svých dějinách prošlo.
V každém případě já zůstávám u přesvědčení, že pokud by takovýto socialismus žádnou opravdu kvalitativní změnu neměl přinést, pak se staví zásadní otázka, proč o něj vlastně vůbec usilovat.
MT
May 7, 2014 v 16.24
Nejde o to o socialismus usilovat - v jisté době by nebylo možné o něj neusilovat - to je etapa, kdy řešení, kterými vytloukáte klín klínem vás přibližují k tomuto socialismu ať už si to přejete nebo ne.
O nějakém chtění zavést socialismus jsem nemluvil.
To je v podstatě nemarxistický úhel pohledu na věc ...
A jinak ta soukromá motivace má svůj název a existenci - ...
... místo soukromých rent, kdy se subjekt zmocňuje výnosů společenského zhodnocování podle svých mocenských pozic, tak nastupuje podíl na daňových výnosech, které svými výrobními výdaji vyvolal výrobce ve veřejných rozpočtech - to je parametrický motivační výnos úměrný zásluze výrobce ...
O nějakém chtění zavést socialismus jsem nemluvil.
To je v podstatě nemarxistický úhel pohledu na věc ...
A jinak ta soukromá motivace má svůj název a existenci - ...
... místo soukromých rent, kdy se subjekt zmocňuje výnosů společenského zhodnocování podle svých mocenských pozic, tak nastupuje podíl na daňových výnosech, které svými výrobními výdaji vyvolal výrobce ve veřejných rozpočtech - to je parametrický motivační výnos úměrný zásluze výrobce ...
už je mi trapné opakovat kritická hodnocení pana Poláčka - pořád mele totéž, i když už na to dostal obsáhlé odpovědi ode mne i od jiných a prostě to nebere v úvahu a "kvoká, stále kvoká" totéž. Např. jsem mu už já několikrát sdělil, že ten názor o zásadní odlišnosti přechodů mezi vykořis´tovatelskými formacemi od přechodu od kapitalismu k socialismu byl omyl klasiků i celé následné literatury. Ani já neuctívám klasiky slepě. Jejich základní chyba byla v přecenění role politiky a taky industriální podoby proletariátu- ale i tak to byli giganti kterým nikdy nemůže porozumět trpaslík Poláček.Za všemi jeho kecy je nakonec ta sobecká lidská přirozenost. Takže to už nečtu.. Pořád mele o externích vztazích mezi družstvy - čemuž jsme dobře rozuměli - ale on nerozumí tomu, že realizace projektu samosprávného socialismu předpokládá už v první etapě demokratické regulační orgány, jenomže ne aparát těchto orgánů - a tím se mění i externí vztahy mezi podniky. Tou zásadní změnou, kterou ale on absolutně nechápe, je vztah vlastnictví uvnitř podniku - společné rozhodování o užití zdrojů o investicích i rozdělění zisku - ty externí vztahy jsou ž jen forma. A ta motivace individua jde právě z té spoluúpčasti na všem, zatímco Poláček to považuje za nemožné, protože jejho individuum je svou podstatou Čapkův hovnivál, který si valí kuličku a stále ji zvětšuje. Vlastně je mi Poláčka líto - patrně mu ten německý kapitalismus nejde k duhu, na rozdíl od německých intelektuálů, se kterými jsem různě bv kontaktu. Poturčenec horší Turka.
Pan Poláček je pro Němce česká pomsta za 15.březen 1939, když už slavíme to osvobození (já až 9.5.!!!!.).
Docela nedávno jsi napsal, Pepíku, že "někdy jsou období kde jsou vědoucí intelektuálové předjímající poznání ke kterému třída ještě nedošla a pokoušející se do ní vnášet její ideologii, dost smutné figurky a za svého života se výsledku svého konání nedočkají." Jako kupříkladu národní obrozenci, na které národ zvysoka kašlal.
Nepřipadáš si tak taky, tedy jako smutná figurka? Já ano. Někdy si připadám i jako směšná figurka. Občas si říkám - proč to vlastně nenechám těm makroprocesům, které všechno řídí? Ať se starají.
Nepřipadáš si tak taky, tedy jako smutná figurka? Já ano. Někdy si připadám i jako směšná figurka. Občas si říkám - proč to vlastně nenechám těm makroprocesům, které všechno řídí? Ať se starají.
takovým zlomem - já byl hodně úzkostlivý,nejistý a bral ohled na autority a vnější názory, ale po mnohaletém zápase s evidentní blbostí některých formálních autorit a praktických zkušenostech s tou ideologickou zmanipulovaností běžného vědomí i velmi vzdělaných lidí jsem se zatvrdil a řekl si - ty máš pravdu a kašli na vnější mínění, zvláště, když stav tohoto mínění plně odpovídá tvé teorii.
Ale Evi - jestli Tě to uklidní - tak i to naše směšné snažení vchází do tvorby těch makroprocesů, mnoho lidí prostě rezignovat nemůže, praxe jim to nedovolí a z toho se nakonec složí ten očistný trend (pokud to nezahne na slepou kolej - ta možnost tu samozřejmě je) Jen, kdyby kromě profesionálních ideologů neblbli ještě takoví amatéřští diletanti přisluhující buržoasii, jako je pan Poláček, nebo někteří obzvláště zavilí stalinisté kolem KSČM.
Ale Evi - jestli Tě to uklidní - tak i to naše směšné snažení vchází do tvorby těch makroprocesů, mnoho lidí prostě rezignovat nemůže, praxe jim to nedovolí a z toho se nakonec složí ten očistný trend (pokud to nezahne na slepou kolej - ta možnost tu samozřejmě je) Jen, kdyby kromě profesionálních ideologů neblbli ještě takoví amatéřští diletanti přisluhující buržoasii, jako je pan Poláček, nebo někteří obzvláště zavilí stalinisté kolem KSČM.
myslím, že v tom vstupu, kde jsem místo Vás vynadal panu Burešovi, a nějak reagoval Jirka Dolejš, jste omylem připsal Jirkovi můj výrok ohledně Gramsciho (že pro samosprávnou koncepci vcelku ničím nepřispěl - já ovšem myslel pro moji ucelenou teorii, že více podnětů jsem mohl brát přímo z klasiků) a doporučil jste mu Gramsciho články z dvacátých let. Nejsem mocen angličtiny (to je můj velký rest, kaju se), tak jsem požádal velmi kvalifikovanou kamarádku. Ta to pročetla a potvrdila moji hypotézu. V těchto článcích sice bylo hodně o radách zaměstnanců, dělnické kontrole továren apod. - ale to v ničem nepřekročilo dobové iluze o sovětech a proletářském státu, obsažené u Lenina. Gramsci je vynikající postava, já si ho cením, ale především proto (samozřejmě i pro jeho osobní angažovanost a statečnost, ono se ve vězení bádat nedá, to nebyl fešácký kriminál pana Havla, ani docela pohodlná sylka Lenina v Sušenském) , že v teorii bojoval poti fatalisticky ekonomistickým směrům, které viděly lidi jako loutky ekonomických procesů a třídního zařazení a tím dávalY šanci mnoha demagogům obviňujícím marxismus z ignorování subjektu, duchovních procesů apod. Gramsci opravdu rozpracoval roli nadstavby v celkové dialektice společenského systému a zejména politiky a politické stranx. Nebyl otrokem sovětského modelu. Ale nemohl se zabývat vlastnictvím za protosocialismu a vůbec tímto systémem - jistě viděl sviňárny stalinismu, ale rámec dobových iuzí o jediném možném modelu nepřekročil - možná že nechtěl rozbíjet jednotu - ale to mi je pro moji teorii k ničemu. Tak to jen abyste neobviňoval nevinného Jirku, on má Gramsciho taky rád a já tím odpovídám na Vaši kritíku že JSEM nedošel ani ke Gramscimu a kecám. Já jsem čerpal z lecčeho, o čemž nemívám čas se v diskusi zmiňovat, ale - první inspirací pro mne byli trockisté a nová třída Djilase, ale naštěstí jsem měl tak dobré základy v marxismu, že jsem se snažil jejich téma zpracovat s pomocí marxismu a teorie pracovní hodnoty a tam kromě jiných mne nejvíce inspiroval jistý Vám neznámý neortodoxní stranický teoretik pojebaný za rok 1968 jménem Tonda Flek, pokoj jejho památce, neměl šanci něco publikovat, šli po něm jako čerti. Zajímavé ale je, že on po té cestě, kterou mi vlASTNĚ OTEVŘEL, SÁM NEŠEL A KONEC ŽIVOTA PROMARNIL ÚVAHAMI O DIALEKTICE SUBJEKTU A OBJEKTU, PŘIČEMŽ PODLÉHAL POJETÍ SPÍŠE STALINSKÉMU. tO JSOU TY PARADOXY PANE SLÁDKU.
JP
Už jsem jednou prohlásil, že nehodlám nadále reagovat na výroky pana Hellera, neboť to nemá žádného dalšího intelektuálního užitku. Pro tentokrát ale pan Heller svým překrucováním marxismu překročil už skutečně všechny hranice.
Jestli pan Heller skutečně chce s vážnou tváří tvrdit, že přechod od kapitalismu k socialismu "nepředstavuje žádnou kvalitativní změnu", pak to neznamená nic jiného, než že pan Heller už definitivně pohřbívá veškerý autentický marxismus.
To co nám tu pan Heller pod rouškou marxismu hlásá, to už vůbec není skutečný, původní marxismus, nýbrž jakýsi zpotvořený marxismus-hellerismus, který stejně jako svého času marxismus-leninismus není ničím jiným nežli křečovitou snahou překroutit původní marxismus do té podoby, aby "tak nějak" stále mohl odpovídat realitě, kterou tento marxismus vůbec nepředpokládal.
Jestliže kvalitativní charakter přechodu od kapitalismu k socialismu zamítá pan Tejkl, pak je to svým způsobem v pořádku: pan Tejkl není marxista, jeho programem jsou dílčí reformy (ekonomického) systému, o kterých se doufá, že tak nějak samy sebou přinesou zlepšení širokých vrstev obyvatelstva. Čili, jedná se o typický program sociálně demokratického reformnictví.
Ale jestliže takovouto kvalitativní změnu popírá a zavrhuje pan Heller, který se vydává za revolucionáře - o č e m pak vlastně ten přechod od kapitalismu k socialismu vlastně ještě vůbec má být, když ne o zásadní, kvalitativní změně v š e c h společenských vztahů?!
Pan Heller tady pořád dokola rajtuje na "družstevním vlastnictví" a na "demokratické samosprávě".
Už jsem mu opakovaně vyložil - a musím to učinit ještě jednou - že toto jsou atributy ryze m a l o b u r ž o a z n í h o způsobu myšlení.
Maloburžoa (drobný či střední vlastník výrobních prostředků) je naprosto spokojený, když může mít pocit, že o n s á m si může rozhodovat o tom svém, ve svém bezprostředním okruhu působnosti. Když tedy má své - soukromé - vlastnictví, které mu nikdo neupírá a do kterého mu nic nemluví; a v oblasti veřejné se spokojí s tím, že si může svobodně odevzdat svůj hlas.
Maloburžoa nikdy nepřekročí tento omezený horizont svého myšlení - nikdy se neptá, jaký je s k u t e č n ý charakter té společnosti, ve které žije, jaký je skutečný stav mezilidských vztahů, jestli se jedná o vztahy skutečně a autenticky humánní, anebo jestli pod příkrovem této ryze osobní svobody vládnou zákony džungle.
Ještě jednou: veškerý intelektuální a mravní i politický horizont maloburžoy končí u tohoto prostého: j á s á m.
A ten "revoluční" koncept, který nám tu stále pod nálepkou marxismu předkládá pan Heller, to není nakonec naprosto n i c jiného; jenom že namísto toho "já sám" tady teď stojí "m y s a m i".
Celý ten "revoluční" horizont hellerovské samosprávy se vyčerpává zase právě jenom v tom, že tato družstva budou mít s v ů j v l a s t n í majetek, který jim nikdo neupírá, a do kterého jim nikdo nehovoří. A celá ta "družstevní samospráva" nejde zase ani o krok dál než jenom za ten čistě formální fakt, že si o svých věcech mohou rozhodovat oni sami.
Ještě jednou: máme tady zase to zcela ryzí maloburžoazní myšlení, jenom z roviny individuální ("já sám") posunuté do roviny s k u p i n o v é ("my sami"). Ale to je skutečně ten jediný rozdíl; ani v tomto hellerismu se naprosto neklade otázka po tom, jestli za daných okolností ve společnosti s k u t e č n ě, reálně zavládnou kvalitativně nové, lepší mezilidské vztahy; jestli tu skutečně zavládne pravý humanismus. To všechno pana Hellera nezajímá; on si naprosto vystačí s tím maloburžoazním, pouze do čistě gramatického plurálu převedeným "já sám!".
Takže, pane Hellere, já opravdu ani nadále nemám sebemenšího důvodu nějakým způsobem reagovat na Vaše "argumenty"; ve skutečnosti jsou to pouze pseudoargumenty marxistického renegáta, s kterými nemá sebemenší smysl se hlouběji zabývat.
Jestli pan Heller skutečně chce s vážnou tváří tvrdit, že přechod od kapitalismu k socialismu "nepředstavuje žádnou kvalitativní změnu", pak to neznamená nic jiného, než že pan Heller už definitivně pohřbívá veškerý autentický marxismus.
To co nám tu pan Heller pod rouškou marxismu hlásá, to už vůbec není skutečný, původní marxismus, nýbrž jakýsi zpotvořený marxismus-hellerismus, který stejně jako svého času marxismus-leninismus není ničím jiným nežli křečovitou snahou překroutit původní marxismus do té podoby, aby "tak nějak" stále mohl odpovídat realitě, kterou tento marxismus vůbec nepředpokládal.
Jestliže kvalitativní charakter přechodu od kapitalismu k socialismu zamítá pan Tejkl, pak je to svým způsobem v pořádku: pan Tejkl není marxista, jeho programem jsou dílčí reformy (ekonomického) systému, o kterých se doufá, že tak nějak samy sebou přinesou zlepšení širokých vrstev obyvatelstva. Čili, jedná se o typický program sociálně demokratického reformnictví.
Ale jestliže takovouto kvalitativní změnu popírá a zavrhuje pan Heller, který se vydává za revolucionáře - o č e m pak vlastně ten přechod od kapitalismu k socialismu vlastně ještě vůbec má být, když ne o zásadní, kvalitativní změně v š e c h společenských vztahů?!
Pan Heller tady pořád dokola rajtuje na "družstevním vlastnictví" a na "demokratické samosprávě".
Už jsem mu opakovaně vyložil - a musím to učinit ještě jednou - že toto jsou atributy ryze m a l o b u r ž o a z n í h o způsobu myšlení.
Maloburžoa (drobný či střední vlastník výrobních prostředků) je naprosto spokojený, když může mít pocit, že o n s á m si může rozhodovat o tom svém, ve svém bezprostředním okruhu působnosti. Když tedy má své - soukromé - vlastnictví, které mu nikdo neupírá a do kterého mu nic nemluví; a v oblasti veřejné se spokojí s tím, že si může svobodně odevzdat svůj hlas.
Maloburžoa nikdy nepřekročí tento omezený horizont svého myšlení - nikdy se neptá, jaký je s k u t e č n ý charakter té společnosti, ve které žije, jaký je skutečný stav mezilidských vztahů, jestli se jedná o vztahy skutečně a autenticky humánní, anebo jestli pod příkrovem této ryze osobní svobody vládnou zákony džungle.
Ještě jednou: veškerý intelektuální a mravní i politický horizont maloburžoy končí u tohoto prostého: j á s á m.
A ten "revoluční" koncept, který nám tu stále pod nálepkou marxismu předkládá pan Heller, to není nakonec naprosto n i c jiného; jenom že namísto toho "já sám" tady teď stojí "m y s a m i".
Celý ten "revoluční" horizont hellerovské samosprávy se vyčerpává zase právě jenom v tom, že tato družstva budou mít s v ů j v l a s t n í majetek, který jim nikdo neupírá, a do kterého jim nikdo nehovoří. A celá ta "družstevní samospráva" nejde zase ani o krok dál než jenom za ten čistě formální fakt, že si o svých věcech mohou rozhodovat oni sami.
Ještě jednou: máme tady zase to zcela ryzí maloburžoazní myšlení, jenom z roviny individuální ("já sám") posunuté do roviny s k u p i n o v é ("my sami"). Ale to je skutečně ten jediný rozdíl; ani v tomto hellerismu se naprosto neklade otázka po tom, jestli za daných okolností ve společnosti s k u t e č n ě, reálně zavládnou kvalitativně nové, lepší mezilidské vztahy; jestli tu skutečně zavládne pravý humanismus. To všechno pana Hellera nezajímá; on si naprosto vystačí s tím maloburžoazním, pouze do čistě gramatického plurálu převedeným "já sám!".
Takže, pane Hellere, já opravdu ani nadále nemám sebemenšího důvodu nějakým způsobem reagovat na Vaše "argumenty"; ve skutečnosti jsou to pouze pseudoargumenty marxistického renegáta, s kterými nemá sebemenší smysl se hlouběji zabývat.
JP
To maloburžoazní myšlení má svým způsobem velice blízko k anarchismu (ačkoliv by se to napohled mohlo zdát krajně paradoxní).
Jak řečeno, maloburžoa vyžaduje mít prostě "to své", aby mu do jeho věcí nikdo cizí nesměl hovořit.
A přesně tohle je základním charakterovým rysem - myšlení anarchistického! Anarchista zarputile vyžaduje svou osobní autonomii, především před zásahy státu; přesně po tomtéž touží i maloburžoa. Jediný rozdíl mezi těmi dvěma je v tom, že maloburžoa je vázaný na svůj majetek, na své vlastnictví; zatímco anarchista odmítá a zavrhuje i jakoukoli materiální vázanost a spoutanost, tedy i spoutanost s vlastnictvím. (Především s tím soukromým, kapitalistickým, neboť zde anarchista velice správně cítí ten největší tlak na to, podřídit se zákonům a nutnostem pracovního procesu.)
No a ten náš družstevnický hellerismus? - I tady je zřetelně přítomen onen anarchistický prvek: hlavně ať nám do těch našich družstev n i k d o c i z í nehovoří; my si tu o všem budeme rozhodovat výlučně s a m i.
Jedná se tedy opět o ten čistě anarchistický reflex, naprosté odmítání veškerých cizích zásahů; stojí za tím ta samá nevyzrálá touha po naprosté, absolutní autonomii.
- Jak tedy vidět, jak maloburžoazní myšlení tak i helleristické družstevnictví vyrůstají nakonec z těch samých emočních kořenů, jako docela obyčejný anarchismus.
Jak řečeno, maloburžoa vyžaduje mít prostě "to své", aby mu do jeho věcí nikdo cizí nesměl hovořit.
A přesně tohle je základním charakterovým rysem - myšlení anarchistického! Anarchista zarputile vyžaduje svou osobní autonomii, především před zásahy státu; přesně po tomtéž touží i maloburžoa. Jediný rozdíl mezi těmi dvěma je v tom, že maloburžoa je vázaný na svůj majetek, na své vlastnictví; zatímco anarchista odmítá a zavrhuje i jakoukoli materiální vázanost a spoutanost, tedy i spoutanost s vlastnictvím. (Především s tím soukromým, kapitalistickým, neboť zde anarchista velice správně cítí ten největší tlak na to, podřídit se zákonům a nutnostem pracovního procesu.)
No a ten náš družstevnický hellerismus? - I tady je zřetelně přítomen onen anarchistický prvek: hlavně ať nám do těch našich družstev n i k d o c i z í nehovoří; my si tu o všem budeme rozhodovat výlučně s a m i.
Jedná se tedy opět o ten čistě anarchistický reflex, naprosté odmítání veškerých cizích zásahů; stojí za tím ta samá nevyzrálá touha po naprosté, absolutní autonomii.
- Jak tedy vidět, jak maloburžoazní myšlení tak i helleristické družstevnictví vyrůstají nakonec z těch samých emočních kořenů, jako docela obyčejný anarchismus.
MT
May 11, 2014 v 15.16
Já vidím kvalitativní rozdíl mezi kapitalismem a socialismem, pane Poláčku.
Říkal jsem to už vícekrát.
Jenom tento rozdíl vidím zejména v odlišném ekonomickém mechanismu, který v systému dominuje, když předtím v kapitalismu nedominoval ...
TO ALE JE (a nikoli že by nebyl) KVALITATIVNÍ ROZDÍL a TO JE (a nikoli že by nebyla) SYSTÉMOVÁ ZMĚNA !!! ...
May 11, 2014 v 17.36
Pan Poláček už zase trochu fantazíruje. Vsadím se, že z Hellerovy knihy nečetl ani kousek.
Ostatně, ona ta jeho teorie svým způsobem je marxismem-hellerismem. A proč by ne? Proč by vlastně někdo, pokud je marxismu znalý, nemohl marxismus dále rozvíjet?
Ostatně, ona ta jeho teorie svým způsobem je marxismem-hellerismem. A proč by ne? Proč by vlastně někdo, pokud je marxismu znalý, nemohl marxismus dále rozvíjet?
JK
Pane Hellere, já ke Gramscimu nic nepsal. Mám pocit, že jste si mě zase spletl s Otou Burešem :D Ostatně ta debata je opravdu už nepřehledná a příliš rozvětvená.
Ale ještě k panu Poláčkovi a jeho obrazu anarchismu - nemáte pravdu. Anarchismus rozhodně neznamená maloburžoazní izolaci individua probůh. Anarchismus klade hlavně důraz na "svobodu K", než na "svobodu OD" (struktur, státu atd.), jako to dělají "anarchokapitalističtí" libertariáni. To je přece zásadní rozdíl.
Opravdu doporučuji přečíst si nějaké anarchistické tiskoviny, popřípadě debatovat s nějakým anarchistou něž práskat soudy od boku na základě předem zamrzlého myšlenkového rámce.
Co je špatného na tom "rozhodovat si o všem sami"? Kdo by měl o všem rozhodovat? Král, císař, filozof, úředník, anebo moudrá elita?
Touha po autonomii je nevyzrálá? To znamená, že vyzrálá osobnost musí toužit po nějaké autoritativní botě, která by jí usměrňovala (protože podle Vás je jakákoliv lidská bytost "od přírody hamižná a zlá")
A tak jsme se dostali od hledání alternativy k zjištění, že protože člověk je od přírody hamižný ("jediná motivace k činnosti je zisk"), potřebuje moudrý mechanismus (diktátor, císař, stát), který bude jeho "zlo" řádně usměrňovat.
Od hledání alternativ k autoritářství, myšlenkový zkrat starý jako Metuzalém, nic nového...a ano - vždycky to vychází z naturalistického dogmatu "Člověk je ZLÝ".
Tento mechanismus na příkladu protestantismu (a nacismu) fantasticky popisuje Fromm ve svém Strachu ze svobody.
Ale ještě k panu Poláčkovi a jeho obrazu anarchismu - nemáte pravdu. Anarchismus rozhodně neznamená maloburžoazní izolaci individua probůh. Anarchismus klade hlavně důraz na "svobodu K", než na "svobodu OD" (struktur, státu atd.), jako to dělají "anarchokapitalističtí" libertariáni. To je přece zásadní rozdíl.
Opravdu doporučuji přečíst si nějaké anarchistické tiskoviny, popřípadě debatovat s nějakým anarchistou něž práskat soudy od boku na základě předem zamrzlého myšlenkového rámce.
Co je špatného na tom "rozhodovat si o všem sami"? Kdo by měl o všem rozhodovat? Král, císař, filozof, úředník, anebo moudrá elita?
Touha po autonomii je nevyzrálá? To znamená, že vyzrálá osobnost musí toužit po nějaké autoritativní botě, která by jí usměrňovala (protože podle Vás je jakákoliv lidská bytost "od přírody hamižná a zlá")
A tak jsme se dostali od hledání alternativy k zjištění, že protože člověk je od přírody hamižný ("jediná motivace k činnosti je zisk"), potřebuje moudrý mechanismus (diktátor, císař, stát), který bude jeho "zlo" řádně usměrňovat.
Od hledání alternativ k autoritářství, myšlenkový zkrat starý jako Metuzalém, nic nového...a ano - vždycky to vychází z naturalistického dogmatu "Člověk je ZLÝ".
Tento mechanismus na příkladu protestantismu (a nacismu) fantasticky popisuje Fromm ve svém Strachu ze svobody.
Gramscimu opravdu měl pan Bureš, omlouvám se jen tím, že dlouhá plácání pana Poláčka tak zapeleveluje diskusi, že se člověku nechce hledat zpětně.
Ale jsem zklamán i z Vás - adresoval jsem Vám řadu podstatných výzev a Vy se místo toho zabávate nesmysly pana Poláčka. Mám si snad myslet, že kdo mlčí, souhlasí? Nebo se Vám do toho nechce?
Ale jsem zklamán i z Vás - adresoval jsem Vám řadu podstatných výzev a Vy se místo toho zabávate nesmysly pana Poláčka. Mám si snad myslet, že kdo mlčí, souhlasí? Nebo se Vám do toho nechce?
Zřejmě se s panem Poláčkem shodujeme v jedné věci - v negativním názoru na znalosti toho druhého a v tom, že diskutovat s ním nemá cenu. Já mám ovšem k té diskusi ušlechtilý důvod -lidé dnes neznají marxismus a mohli by si udělat špatný názor podle plácání pana Poláčka, a to mému kantorskému svědomí vadí. Nesnáším, když vítězí lež a hloupost.
Na panu Poláčkovi je zajímavé, jak skoro do písmene se shodují jeho názory na samosprávu i na mne,včetně jeho rétoriky, s názory a rétorikou, se kterou jsem se setkával dvacet let na půdě KSČM od malé, ale šťavnaté menšiny bývalých policajtů, učitelů Vysoké školy politické či jiných škol, kde se učil marxismus, vedoucích hospodářských pracovníků, vojáků apod. (Podtrhuji, že tyto názory zastává jen menšina bývalých příslušníků těchto profesí, kteří jsou členy KSČM!!!!)I pro ně jsem zrádce a renegát a maloburžoasní ideolog a ještě mnoho dalšího. Tato shoda Poláčka se stalinisty není náhodná - obě skupiny mají společný zájem - odmítají podíl řadových občanů na rozhodování o vlastnictví výrobních prostředků (nejen o spotřebě - o tu tu jde až odvozeně!!!!).Ani Poláček, ani stalinističtí obhájci vlastnického monopolu řídícího aparátu pod vlajkou státního vlastnictví nechtěji k vlastnictví pustit lidi a nevěří v možnost změny těch negativních rysů, které ve společnosti vznikly za tisíciletí vykořisťovatelské společnosti i za těch pár desítek let prvního neúspěšného pokusu socialismus. Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá, i když stalinisté by emigranta a obhájce kapitalismu Poláčka upekli na pomalém ohni, hned po mně.
Netuším, kde vzal pan Poláček ten nesmysl, že jsem řekl, že změna od kapitalismu k socialismu nebude změnou kvalitativní. K takovému tvrzení o mně už musí být buď totální - no řekněme nekompetentnost nebo hodně zlé vůle a lhaní. Ostatně se podobnému nařčení brání i Mirek Tejkl. Samozřejmě, že půjde o kvalitavní a komplexní změnu ve všech oblastech, i když nikoli ze dne na den a různým tempem např. ve výrobních silách nebo morálce. Když zdůrazňuji kvalitativní vlastnickou změnu směrem k samosprávnému vlastnictví, tak je to snad jasné, není dost prostoru k mluvení o změnách v druhotných a odvozených oblastech. Kromě toho jde o sice kvalitativní změnu, ale jen k nižší fázi komunistické formace.Zdá se, že pro pana Poláčka není revoluce bez rudých námořníků dobývajících Zimmí palác a následných gulagů (které ovšem po VŘSR bezprostředně nebyly - to až když se generálové propuštění na čestné slvoo zmátořili a začali vraždit s podporou zvenčí). Stále Poláčkovi připomínáme příklad skandinávské či německé cesty ke kapitalismu nebo dobrovolné a nadšené kapitalizace větší části šlechty v Anglii- ještě nikdy na to nereagoval.
Poláček je taky naprosto odolný k vysvětlování rozdílu mezi samosprávným socialismem a pouhou existencí několika družstev za kapitalismu.Pořád mele to sobectví jednoho kolektivu, které není odlišné od kapitalismu.(zřejmě má pořád v hlavě tu svoji odvěkou přirozenost). Úplně pomíjí, že člen družstevního kolektivu za podmínek převahxy samosprávného sektoru ve společnosti tvořícího základ kvalitativně odlišné třídní struktury, politiky i státní moci ( i morálky) nebude mít jen reálnou mopžnost rozhodovat o vlastnictví družstva, ale bude neustále vtahován do dalších a dalších forem spolurozhodování a to i v těch nejvyšších patrech. Může být např.zvolen do voleného orgánu, kde bude rozhodovat o sladění postupu jednotlivých družstev v celospolečenském měřítku v podobě nastavováví ekonomických pravidel, regulování trhu, rozhodování o celospolečenské spotřebě a systému řízení apod. A to už nemluvím o tom, že pro n+j bude nutností vstupovat do rozhodování o nevýrobních záležitostech - např. ve škole svých dětí, nemocmici, která o něj pečuje, obchodním domě, kde nakupuje, pochopitelně v obci a kraji, v dalších společenských organizacích, bude volen do parlamentu bez zprostředkování politickými stranami a jejich byrokracií atd.Pak Poláček se snaží zneužít správné charaskteristiky klasiků na adresu maloburžoasie, pro kterou skutečně byla ústředním filtrem pohledu na svět otázka zachování pochybné vlastnické samostatnosti. Ale úplně špatně tuto motivaci připisuje dělníkovi či zaměstnanci v samosprávném podniku za samosprávného socialismu. Tam nejde o to |"Jáí sám" ani "my jako jeden kolektiv sami", ale jednotlivec i dílčí kolektiv tam jsou přinuceni ekonomikou vidět vazbu ,mezi svým zachízeníém s výrobními prostředky a svým rozhodováním a rozhodováním celospolečenským. Vytvoří se proto u něj pohled "Naše společnost jako celek sama a ne přes vládnoucí třídy či aparáty". Ato je zřejmě pod možnostmi vnímání pana Poláčka oblbnutého tou "lidskou přirozeností". Nezaujatý čtenáíř by se musel zasmát nad kritikou maloburžoasie i mne osobně od pana Poláčka, jmenovitě za tu maoburžoasní omezenost, a spíše bxy se mu vybavils Leninova charakteristika maloburžoasie v Rusku a jehjo výrok o maloburžoasních ideolozích jako o "maloměšťácích, kteří zešíleli z hrůz kapitalismu" Nechci jmenovat.
Na panu Poláčkovi je zajímavé, jak skoro do písmene se shodují jeho názory na samosprávu i na mne,včetně jeho rétoriky, s názory a rétorikou, se kterou jsem se setkával dvacet let na půdě KSČM od malé, ale šťavnaté menšiny bývalých policajtů, učitelů Vysoké školy politické či jiných škol, kde se učil marxismus, vedoucích hospodářských pracovníků, vojáků apod. (Podtrhuji, že tyto názory zastává jen menšina bývalých příslušníků těchto profesí, kteří jsou členy KSČM!!!!)I pro ně jsem zrádce a renegát a maloburžoasní ideolog a ještě mnoho dalšího. Tato shoda Poláčka se stalinisty není náhodná - obě skupiny mají společný zájem - odmítají podíl řadových občanů na rozhodování o vlastnictví výrobních prostředků (nejen o spotřebě - o tu tu jde až odvozeně!!!!).Ani Poláček, ani stalinističtí obhájci vlastnického monopolu řídícího aparátu pod vlajkou státního vlastnictví nechtěji k vlastnictví pustit lidi a nevěří v možnost změny těch negativních rysů, které ve společnosti vznikly za tisíciletí vykořisťovatelské společnosti i za těch pár desítek let prvního neúspěšného pokusu socialismus. Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá, i když stalinisté by emigranta a obhájce kapitalismu Poláčka upekli na pomalém ohni, hned po mně.
Netuším, kde vzal pan Poláček ten nesmysl, že jsem řekl, že změna od kapitalismu k socialismu nebude změnou kvalitativní. K takovému tvrzení o mně už musí být buď totální - no řekněme nekompetentnost nebo hodně zlé vůle a lhaní. Ostatně se podobnému nařčení brání i Mirek Tejkl. Samozřejmě, že půjde o kvalitavní a komplexní změnu ve všech oblastech, i když nikoli ze dne na den a různým tempem např. ve výrobních silách nebo morálce. Když zdůrazňuji kvalitativní vlastnickou změnu směrem k samosprávnému vlastnictví, tak je to snad jasné, není dost prostoru k mluvení o změnách v druhotných a odvozených oblastech. Kromě toho jde o sice kvalitativní změnu, ale jen k nižší fázi komunistické formace.Zdá se, že pro pana Poláčka není revoluce bez rudých námořníků dobývajících Zimmí palác a následných gulagů (které ovšem po VŘSR bezprostředně nebyly - to až když se generálové propuštění na čestné slvoo zmátořili a začali vraždit s podporou zvenčí). Stále Poláčkovi připomínáme příklad skandinávské či německé cesty ke kapitalismu nebo dobrovolné a nadšené kapitalizace větší části šlechty v Anglii- ještě nikdy na to nereagoval.
Poláček je taky naprosto odolný k vysvětlování rozdílu mezi samosprávným socialismem a pouhou existencí několika družstev za kapitalismu.Pořád mele to sobectví jednoho kolektivu, které není odlišné od kapitalismu.(zřejmě má pořád v hlavě tu svoji odvěkou přirozenost). Úplně pomíjí, že člen družstevního kolektivu za podmínek převahxy samosprávného sektoru ve společnosti tvořícího základ kvalitativně odlišné třídní struktury, politiky i státní moci ( i morálky) nebude mít jen reálnou mopžnost rozhodovat o vlastnictví družstva, ale bude neustále vtahován do dalších a dalších forem spolurozhodování a to i v těch nejvyšších patrech. Může být např.zvolen do voleného orgánu, kde bude rozhodovat o sladění postupu jednotlivých družstev v celospolečenském měřítku v podobě nastavováví ekonomických pravidel, regulování trhu, rozhodování o celospolečenské spotřebě a systému řízení apod. A to už nemluvím o tom, že pro n+j bude nutností vstupovat do rozhodování o nevýrobních záležitostech - např. ve škole svých dětí, nemocmici, která o něj pečuje, obchodním domě, kde nakupuje, pochopitelně v obci a kraji, v dalších společenských organizacích, bude volen do parlamentu bez zprostředkování politickými stranami a jejich byrokracií atd.Pak Poláček se snaží zneužít správné charaskteristiky klasiků na adresu maloburžoasie, pro kterou skutečně byla ústředním filtrem pohledu na svět otázka zachování pochybné vlastnické samostatnosti. Ale úplně špatně tuto motivaci připisuje dělníkovi či zaměstnanci v samosprávném podniku za samosprávného socialismu. Tam nejde o to |"Jáí sám" ani "my jako jeden kolektiv sami", ale jednotlivec i dílčí kolektiv tam jsou přinuceni ekonomikou vidět vazbu ,mezi svým zachízeníém s výrobními prostředky a svým rozhodováním a rozhodováním celospolečenským. Vytvoří se proto u něj pohled "Naše společnost jako celek sama a ne přes vládnoucí třídy či aparáty". Ato je zřejmě pod možnostmi vnímání pana Poláčka oblbnutého tou "lidskou přirozeností". Nezaujatý čtenáíř by se musel zasmát nad kritikou maloburžoasie i mne osobně od pana Poláčka, jmenovitě za tu maoburžoasní omezenost, a spíše bxy se mu vybavils Leninova charakteristika maloburžoasie v Rusku a jehjo výrok o maloburžoasních ideolozích jako o "maloměšťácích, kteří zešíleli z hrůz kapitalismu" Nechci jmenovat.
JK
Pane Hellere, ta diskuze je opravdu už nepřehledná. Mluvil jste o tom, že masy přebírají ideologii vládnoucí třídy, já jsem dodal, že tento poznatek nestačí, že je třeba pochopit psychologický mechanismus. Na tom jsme se shodli. Ano, spíše reaguji, pokud s něčím zásadněji nesouhlasím (proto replika na pana Poláčka).
Jinak bych poznamenal, že souhlasím s tím, že základní problém fantasmatu pana Poláčka je opravdu ona "zlá lidská biologická přirozenost".
Osobně znám několik lidí, kteří sdílejí stejný názor ("Já jsem poznal, mladej panáčku, lidi a s těmi žádný ten váš komunismůs neuděláte!").
Tento názor je podle mě způsoben fenoménem, který bych pracovně nazval "zaslepení zkušeností". Člověk je zvyklý utvářet si názory na realitu na základě své konkrétní zkušenosti v žité skutečnosti (šáhnu na kamna, spálím se, nebudu šahat na kamna).
Bohužel, obzvláště v etapě modernity (tedy etapy, "kdy jsou nám zkušenosti a moudrost našich rodičů naprosto naprd"), je tento základní psychologický mechanismus učení velice problematický.
Aneb okradlo mě pět Romů, já to zažil, nemudruju o žádných teoriích, všichni Romové jsou zloději...
Na druhou stranu jsem výše zmiňoval příběh člověka, který "prohlédl" skrze žitou zkušenost. Ale zdá se mi, že se jedná výjimku z pravidla.
Řekl bych, že osobní zkušenost (běžného třídního vědomí, ať má pan Heller radost) v žité realitě spíše zaslepuje, než aby nám pomohla lépe pochopit svět, ve kterém žijeme.
Jinak bych poznamenal, že souhlasím s tím, že základní problém fantasmatu pana Poláčka je opravdu ona "zlá lidská biologická přirozenost".
Osobně znám několik lidí, kteří sdílejí stejný názor ("Já jsem poznal, mladej panáčku, lidi a s těmi žádný ten váš komunismůs neuděláte!").
Tento názor je podle mě způsoben fenoménem, který bych pracovně nazval "zaslepení zkušeností". Člověk je zvyklý utvářet si názory na realitu na základě své konkrétní zkušenosti v žité skutečnosti (šáhnu na kamna, spálím se, nebudu šahat na kamna).
Bohužel, obzvláště v etapě modernity (tedy etapy, "kdy jsou nám zkušenosti a moudrost našich rodičů naprosto naprd"), je tento základní psychologický mechanismus učení velice problematický.
Aneb okradlo mě pět Romů, já to zažil, nemudruju o žádných teoriích, všichni Romové jsou zloději...
Na druhou stranu jsem výše zmiňoval příběh člověka, který "prohlédl" skrze žitou zkušenost. Ale zdá se mi, že se jedná výjimku z pravidla.
Řekl bych, že osobní zkušenost (běžného třídního vědomí, ať má pan Heller radost) v žité realitě spíše zaslepuje, než aby nám pomohla lépe pochopit svět, ve kterém žijeme.
promiňte - já se z Vás mladých asi picnu. Ty Vaše reakce na moji argumentaci jsou jen takové lehké motýlí dotyky - jako babočka si sednete na jeden květ, ale zahradu a její souvislost nevidíte, o tom už se vůbec nezmiňujete. Já samozřejmě chápu, že n rozdíl ode mne - dědka v důlchodu - nemáte čas,ale já - když už jsem vlezl do diskuse v době, kdy jsem měl nepřetržitý intenzivní zápřah a žádný volný čas, tak jsem to dělal pořádně a reagoval jsem vždycky na celý vstup oponenta (samozřejmě - někdy se človšk zmýlí a něco přehlédne), ale to není Váš případ. Na jádro mého vysvětlování, proč nám znalost makroprocesů není naprd, jste vůbec nereagoval! (ono je snazší odpálit nesmyxsly pans Poláčka, že ano?). Takže jako protivný kantor, ale abyste to nemusel hledat, Vám jádro mého vstupu znovu zopakuji a moc prosím o reakci!!!! (Škoda, že Vás nemám ve třídě i s Burešem, já bych Vás přinutil až k pláči, řečeno slovy klasika poručíka Duba - a ne kvůli odlišným názorům!!!!).
V případě, který jste uvedl, nám znalost makroproceů a makrotendencí, zákonitostí apod.naprd vůbec není, protože za prvé díky této znalosti víme, že nacismus je jedna z politických a ideologických forem kapitalismu, že jeho skutečným nositelem je monopolní kapitál, který jen zneužívá některé další vrstvy, A jelikož vím něco o momentálním stavu rozporů kapitalismu, vím taky že to dlouho nevydrží a mohu hledat spojence pro boj s fašismem. A dále - materialistické pojetí dějin mi říká, že v dlouhodobé perspektivě je ta objektivní třídní příslušnost určující, takže v lůně nacismu je rakovinový vřed. Papaláši KSČ, kteří v zájmu třídy řídícího aparátu (jejíž existenci umně zakrývali a jejich pohrobci to dělají dál) objektivně šlapali do zájmů skoro všech ostatních tříd a skupin a mysleli si, že je to na věky - a ejhle - nebylo.
Tím nechci říci že proces odrazu objektivního bytí do vědomí třídy jako celku a pak i do co největšího počtu individuálních bvědomí není důležitý, zvláště teď, a že o něm všechno víme. Ale ze znalosti makroprocesů taky ví, že to nezvládnu pouhou osvětou a že na to musím jít přes reálné vtahování neprivilegovanách do samosprávného vlastnictví, za což tudíž musím politicky bojovat.
V případě, který jste uvedl, nám znalost makroproceů a makrotendencí, zákonitostí apod.naprd vůbec není, protože za prvé díky této znalosti víme, že nacismus je jedna z politických a ideologických forem kapitalismu, že jeho skutečným nositelem je monopolní kapitál, který jen zneužívá některé další vrstvy, A jelikož vím něco o momentálním stavu rozporů kapitalismu, vím taky že to dlouho nevydrží a mohu hledat spojence pro boj s fašismem. A dále - materialistické pojetí dějin mi říká, že v dlouhodobé perspektivě je ta objektivní třídní příslušnost určující, takže v lůně nacismu je rakovinový vřed. Papaláši KSČ, kteří v zájmu třídy řídícího aparátu (jejíž existenci umně zakrývali a jejich pohrobci to dělají dál) objektivně šlapali do zájmů skoro všech ostatních tříd a skupin a mysleli si, že je to na věky - a ejhle - nebylo.
Tím nechci říci že proces odrazu objektivního bytí do vědomí třídy jako celku a pak i do co největšího počtu individuálních bvědomí není důležitý, zvláště teď, a že o něm všechno víme. Ale ze znalosti makroprocesů taky ví, že to nezvládnu pouhou osvětou a že na to musím jít přes reálné vtahování neprivilegovanách do samosprávného vlastnictví, za což tudíž musím politicky bojovat.
JP
"názor o zásadní odlišnosti přechodů mezi vykořis´tovatelskými formacemi od přechodu od kapitalismu k socialismu byl omyl klasiků i celé následné literatury" - tak tohle je orginál Heller, a jednalo se o reakci právě na mou tézi o principiálním (čili: kvalitativním) rozdílu mezi dosavadními přechody od jedné (vykořisťovatelské) formace k té příští, a mezi přechodem o těchto formací k socialismu.
Jestli by tento Hellerův výrok neměl být interpretován jako zásadní negace této mé téze, pak by tedy zůstávalo naprostou záhadou, jakými cestami se ubíraly myšlenkové pochody pana Hellera...
Ale pane Hellere, ujasněme si jednu věc: já Vám neberu to, že Vy si opravdu relativně poctivě p ř e d s t a v u j e t e ten Váš ráj společenské samosprávy; já jenom analyzuji a rozebírám ty r e á l n é cesty a instrumenty, kterými se domníváte tohoto cíle dosáhnout, a nemohu jinak nežli konstatovat, že tímto způsobem kýženého cíle nikdy není možno dosáhnout.
Že jsou družstevníci "vázáni do rozhodování vyššího typu", například o školách? - Ale vždyť tohle je (teoreticky) možné už dneska, i v té formální občanské ("buržoazní") demokracii, vždyť v těch grémiích co o těch školách a nemocnicích rozhodují nesedí jenom samí Rathové a spol., třeba v nich sedí i nějaký ten družstevník, jenže nakonec se vždycky jaksi prosadí zcela jiné zájmy. Máme přece "svobodný trh", a tak se prosazují tržní zájmy; a za toho Vašeho družstevnictví je trh i nadále zachován, a tak se budou stejně tak nadále prosazovat - zájmy trhu! A jakoukoli "družstevní demokracií" na tom naprosto nic nezměníte, stejně jako na tom (skoro) nic nezmění současná demokracie buržoazní...
Jestli by tento Hellerův výrok neměl být interpretován jako zásadní negace této mé téze, pak by tedy zůstávalo naprostou záhadou, jakými cestami se ubíraly myšlenkové pochody pana Hellera...
Ale pane Hellere, ujasněme si jednu věc: já Vám neberu to, že Vy si opravdu relativně poctivě p ř e d s t a v u j e t e ten Váš ráj společenské samosprávy; já jenom analyzuji a rozebírám ty r e á l n é cesty a instrumenty, kterými se domníváte tohoto cíle dosáhnout, a nemohu jinak nežli konstatovat, že tímto způsobem kýženého cíle nikdy není možno dosáhnout.
Že jsou družstevníci "vázáni do rozhodování vyššího typu", například o školách? - Ale vždyť tohle je (teoreticky) možné už dneska, i v té formální občanské ("buržoazní") demokracii, vždyť v těch grémiích co o těch školách a nemocnicích rozhodují nesedí jenom samí Rathové a spol., třeba v nich sedí i nějaký ten družstevník, jenže nakonec se vždycky jaksi prosadí zcela jiné zájmy. Máme přece "svobodný trh", a tak se prosazují tržní zájmy; a za toho Vašeho družstevnictví je trh i nadále zachován, a tak se budou stejně tak nadále prosazovat - zájmy trhu! A jakoukoli "družstevní demokracií" na tom naprosto nic nezměníte, stejně jako na tom (skoro) nic nezmění současná demokracie buržoazní...
JP
To je právě to, pane Tejkle: Vy usilujete pouze o změnu čistě e k o n o m i c k ý c h parametrů, i to by samozřejmě byla svým způsobem "systémová" změna, jenže to by byla právě jenom a pouze změna systému e k o n o m i k y, ale mně (a stejně tak i klasikům marxismu) se jedná a jednalo o všechno jiné, nežli pouze o nějakou ekonomiku, jim se jednalo o samotného č l o v ě k a, o principiální charakter jeho (společenské i individuální) existence.
MT
May 13, 2014 v 14.42
To jste dost na omylu, pane Poláček ...
Klasikové tzv. vědeckého socialismu považovali změnu ekonomické institucionální struktury, kterou nazývali souhrn výrobních vztahů nebo jindy ekonomická základna (na rozdíl od materiálně technické základny čili souhrnu výrobních sil), za změnu určující, zásadní, bez které to v dalších navazujících změnách nepůjde, a po které bude to další více či méně jaksi přidáno ...
Samozřejmě, že emancipace člověka byla pak spojována nejvíce s takovým rozvojem výrobních sil, kdy se už hromadně údělem člověka stane "tvůrčí práce", takže bude platit, že se bude jednat o společnost, kde rozvoj každého jednotlivce je podmínkou rozvoje všech ... a ne nějakou šlehačkou na dortě jako za antiky, atd.
ten Poláček je tou svou hloupostí až k pomilování. On ne a ne a nepochopí rozdíl mezi systémem, kde vládne kapitál (a to všude, ředitelé soukromých škol by mohli vyprávět a o státní byrokracii tímto kapitálem ovládané by moji příbuzní (i němečtí) mohli psát ságy, a společností reálné rovnosti mezi vlastníky spojenými celospolečenskými vazbami. Ale zajímavé je, že on ty své údajně "reálné" cesty nějak není s to představit - on má chudák tolik práce se mnou, že mu na to prý nezbývá čas. No - při jeho chápavosti ohledně srovnání přechodu mezi formacemi F a K a K a S - kde není s to pochopit, že se prostě neosvědčila představa klasiků, že dělnická třída s bez vlastnických zkušeností a limitovaná dělbou práce jen tak uchopí politickou moc a začne být skutečným vlastníkem výrobních prostředků, a že ji totiž odstavil řídící aparát - se není co divit, že ten čas nemá. Není to někde v bibli, že koho chce Bůh potrestat, raní ho slepotou? V daném případě ideologickou?
PM
May 13, 2014 v 16.50
společnost reálné rovnosti mezi vlastníky spojenými celospolečenskými vazbami.
je v západní/atlantické civilizaci snem motivovaným po staletí snem kvalitativního i kvantitavního růstu - snem bohatého života pro všechny - tedy snem s nejednoduchým cílem pane Hellere.
V rámci tohoto snu dnes stojíme na konci třistaleté proorganizované konzumace produktů, které významně masově stimulují všeobecné touhy nárůstu životních hodnot. Jde o zacílený kulturní teror náboženství výkonnosti, za kterým nachází doličná řada drog stimulující jak výkonnost elit tak rozveselení a usmíření proletariátu.
V takovémto rámci autohypnutizující iluze stále doufáme ve znalost dobrého života..........bych řekl.
Obtížné cíle máme mnohdy rádi z důvodu jejich neuskutečnitelnosti.....bych podotkl.
V rámci tohoto snu dnes stojíme na konci třistaleté proorganizované konzumace produktů, které významně masově stimulují všeobecné touhy nárůstu životních hodnot. Jde o zacílený kulturní teror náboženství výkonnosti, za kterým nachází doličná řada drog stimulující jak výkonnost elit tak rozveselení a usmíření proletariátu.
V takovémto rámci autohypnutizující iluze stále doufáme ve znalost dobrého života..........bych řekl.
Obtížné cíle máme mnohdy rádi z důvodu jejich neuskutečnitelnosti.....bych podotkl.
egalitářství je vcelku jasná hloupost, ale i s rovností šancí je hodně úsilí a nelze ji nastavit metafyzicky. neboť jakákoliv rovnost se abstraktně vytváří při nerovnosti, podobně jako rovnováha je tvořena přes nerovnováhy. Takže to asi chce v tom receptu kvůli jeho uskutečnitelnosti o nějakou etáž níž.
opakujete jednu mantru - je to tím, že prostě nedovedete vidět souvislost určitých jevů, protože vůbec nerozumíte logice vlastnictví, tak neustále zvěčnujete určité konkrétně historické projevy jednoho typu vlastnictví a nedovedete si představit, že by dialektika výrobních sil a výrobních vztahů zrodila jiná pravidla hry a jiné motivace. Nevím, proč do toho pořád pletete drogy a nějakou výkonnost, drogy jsou prostě jen jedna forma konzumace věcí v nedostatku jiných stimulujéíích faktorů a vnucovaná zájmy kapitálu (většina konzumentů nejsou ti, kteří se honí za výkonností, ale lidé, kteří prostě nezvládají tlak kapitalismu). Proč by proboha tohle nemělo zmizet, proč by měl být lepší život neuskutečnitelný, když změna logiky výrobních sil a ve vazbě na to i výrobních - vlastnických vztahů neměla lidi stimulovst jinak a nabídnout jim jiné požitky než konzumaci a zapomnění. Ano, postoje lidí jako jste Vy (nic nejde, to je věčné, to nikdo nezmění) provázejí lidstvo od prvobytně pospolné společnosti, ale vždy znovu a znovu dějiny tyto lidi usvědčují z nepravdy. A ty dějiny tvoří jiní, ti, kteří se prostě snaží něco uskutečnit, a vývoj jde dál. Půjde i teď. Místo naříkání a rezignace byste se měl snažit pochopit tu ekonomiku, hned by to vypadalo jinak. Možná by Vám pomohla docela obyčejná učebnice politické ekonomie kapitalismu z předlistopadové doby - ty nebyly špatné. Ale to by byla práce, že ano - rezignace a skepse je pohodlnější, že?
A že Vám v určité formě přizvukuje místopředseda KSČM, z toho se neradujte, ten k tomu má své důvody - jakákoli změna, snaha o prokrok by mohla otřást židlemi, lepší je "díky za každé nové ráno ve funkci a pohodě" (to je linie dnešního vedení KSČM, Jirka tuto logiku dlouho nesdílel, ale nakonec ho dostali - mladí revolucionáři, staří hofráti.-Goethe měl pravdu.)
A že Vám v určité formě přizvukuje místopředseda KSČM, z toho se neradujte, ten k tomu má své důvody - jakákoli změna, snaha o prokrok by mohla otřást židlemi, lepší je "díky za každé nové ráno ve funkci a pohodě" (to je linie dnešního vedení KSČM, Jirka tuto logiku dlouho nesdílel, ale nakonec ho dostali - mladí revolucionáři, staří hofráti.-Goethe měl pravdu.)
V dnešním Právu je článek s titulkem Propuštění zaměstnanci zachránili v Itálii 40 firem. Nemohu přepisovat všechno, ale popisuje se zde řada případů, kdy propuštění zaměstnanci (leckdy krachy perspektivních firem pro neschopnost managementu) vytvořili družstvo, složili poměrně malé částky (např. 150 euro), s pomocí Svazu družstev a půjček z Družstevní banky a s podporou levicových obcí obnovili podnikání v improvizovaných podmínkách. Pod tlakem Svazu družstev ministerstvo financí vytvořilo fond na podporu takto zachraňovaných malých a středních firem.
Moje poznámky: 1. Tito ĺidé asi nevěděli, že mají tu špatnou přirozenost pana Poláčka, 2. s kamaradády jsme v dlouhodobější persoektivě tlačili na vedení KSČM, aby se oi tyto věci zajímalo. Řadu takovýchto v Právu popisovaných kroků na podporudružstevnictví a samosprávného vlastnictví (fond, legislativa, podpora nestranické organizace na podporu samosprávného vlastnictví - viz Mondragon založený takovouto organizací v čele s katoloickým knězem,, rozpracování projektů atd. navrhovali do programu KSČM - neúspěšně, bylo nám řečeno, že to lidi nezajímá, byrokratickými procedurami byly naše návrhy sprovozeny ze světa a vícekráte. Zde diskutující místopředseda a poslanec Jiří Dolejš proto neudělal nic (nebyl sám), naopak v každé diskusi na netu myšlenku samosprávného vlastnictví všestranně relativizoval a podrážel. O nezájmu poslaneckého klubu KSČM ani nemluvím. Poslední pokusy o aplikaci této metody na problémy Ostravska činěné z podnětů externích sympatizantů, byly rovněž briskně odmítnuty, resp. se rozplynuly v rutinních a neúčinných formách práce regionálních politiků a poslanců KSČM. Místo toho nám jirka Dolejš zde na DR radil, abychom tedy něco založili, že nám v tom nic nebrání, - z čeho? Z důchodů? Bez možnosti něco navrhnout na stranických jednáních? V čase, který někteří musí věnovat "poctivé" obživě,zatímco poslanci neplodně utrácejí tzv. expertízné, nebo v době mezi mými pobyty v nemocnici? Nelze se tedy divit tomu, že preference KSČM jsou už zase na skvělých 11%.
Ale máme místopředsedu Sněmovny Filipa. Hurá.
Moje poznámky: 1. Tito ĺidé asi nevěděli, že mají tu špatnou přirozenost pana Poláčka, 2. s kamaradády jsme v dlouhodobější persoektivě tlačili na vedení KSČM, aby se oi tyto věci zajímalo. Řadu takovýchto v Právu popisovaných kroků na podporudružstevnictví a samosprávného vlastnictví (fond, legislativa, podpora nestranické organizace na podporu samosprávného vlastnictví - viz Mondragon založený takovouto organizací v čele s katoloickým knězem,, rozpracování projektů atd. navrhovali do programu KSČM - neúspěšně, bylo nám řečeno, že to lidi nezajímá, byrokratickými procedurami byly naše návrhy sprovozeny ze světa a vícekráte. Zde diskutující místopředseda a poslanec Jiří Dolejš proto neudělal nic (nebyl sám), naopak v každé diskusi na netu myšlenku samosprávného vlastnictví všestranně relativizoval a podrážel. O nezájmu poslaneckého klubu KSČM ani nemluvím. Poslední pokusy o aplikaci této metody na problémy Ostravska činěné z podnětů externích sympatizantů, byly rovněž briskně odmítnuty, resp. se rozplynuly v rutinních a neúčinných formách práce regionálních politiků a poslanců KSČM. Místo toho nám jirka Dolejš zde na DR radil, abychom tedy něco založili, že nám v tom nic nebrání, - z čeho? Z důchodů? Bez možnosti něco navrhnout na stranických jednáních? V čase, který někteří musí věnovat "poctivé" obživě,zatímco poslanci neplodně utrácejí tzv. expertízné, nebo v době mezi mými pobyty v nemocnici? Nelze se tedy divit tomu, že preference KSČM jsou už zase na skvělých 11%.
Ale máme místopředsedu Sněmovny Filipa. Hurá.
PM
Vy už nevíte pane Hellere jak ztrestat poláčkovce, když nabádáte abych si listovali v učebnici Politické ekonomie pro střední školy kvalitně rudě vázané v roce 1958, kterážto sloužila k indoktrinaci dialektického dogmatismu a výchově omladiny k neschopnosti tolerantního vnímavého diskursu.
Co všechno na stará kolena se jednomu..........povzdechl bych
Co všechno na stará kolena se jednomu..........povzdechl bych
JK
May 14, 2014 v 13.49
Pane Hellere, já jsem psal tuším, že "pouhá" znalost společenských procesů je nám naprd. Nebo máte pocit, že Vaše znalost společenských procesů hraje nějakou zásadnější roli v současné zlomové etapě? Pěkně Vám tam v hlavě sedí teorie (třebas odrážející objektivní realitu). Tou svou hlavou mlátíte do zdi buržoazní ideologie. A výsledek? Ta hlava vás maximálně bolí a zeď roste. Někde je chyba...
JP
Ano, ten článek o nově založených družstvech v Itálii jsem také četl. Tady je ovšem nutno připomenout, že se jedná o zavedené firmy, které se jenom v důsledku špatného managementu v posledních letech dostaly do potíží. Z tohoto hlediska se tu tedy nestalo nic více, nežli že dosavadní zaměstnanci převzali funkci dosavadního vedení. Jak si v tomto ohledu povedou (a jestli lépe a úspěšněji nežli to vedení dřívější), to může ukázat až jenom čas.
- Ale, pane Hellere, Vy pořád ještě zřejmě nechápete, o co se v celém tom družstevnictví jedná. Naprosto se nejedná o to, že by principiálně i za kapitalismu n e m o h l a existovat družstva, tj. firmy s podílovým vlastnictvím. Samozřejmě že to v zásadě možné je, a takové firmy už samozřejmě existují.
Jde ale o to, že za podmínek kapitalismu a volného trhu to svým základním charakterem stále ještě zůstávají k a p i t a l i s t i c k é subjekty, plně svázané s kapitalistickým výrobním způsobem; a na tom nějaká podílnická forma vlastnictví nemůže naprosto nic podstatného změnit.
Jde o to, že Vy pořád a pořád dokola zaměňujete formu s obsahem; a pořád se oddáváte svému (ne-)marxistickému snění, že jenom změnou vlastnických forem dokážete ukrotit celý kapitalismus...
----------------------------------
Mimochodem, na téma družstevnictví jsem nedávno padl na jeden zajímavý článek z německého prostředí; dneska (a nejspíš ani zítra) se už nedostanu k tomu ho sem zreprodukovat, ale přes víkend tak určitě učiním.
-------------------------------
A ještě něco, pane Hellere: že jsem svůj text o Pražském jaru (kde jsem zkoncipoval alespoň základní mé představy o tom, kam by se vývoj měl ubírat) už napsal, ale redakcí DR nebyl pro přílišný rozsah přijat, jsem tu už několikrát zmínil. Tak mi nemusíte předhazovat, že "nejsem s to" mé myšlenky prezentovat.
P.S. Pane Hellere, když už tak rajtujete na prý "reálné rovnosti" vlastníků - tak byste především měl vysvětlit, jakým r e á l n ý m způsobem se k této "reálné rovnosti" v reálné praxi vlastně dopracovat.
Bude dejme tomu družstevní spolupodílník malé dílničky na opravy bot r e á l n ě rovný spolupodílníkovi dejme tomu giganta ČEZu? - Totiž, jenom a jedině za takových okolností, když dokážete tu "reálnou rovnost" vlastníků realizovat v c e l o s p o l e č e n s k é m měřítku, teprve poté si můžete dělat ambice na to, právě tuto společnost jako celek pozvednout na nějakou kvalitativně vyšší úroveň. To že vlastníci u v n i t ř jednoho podniku jsou si (spíše formálně než reálně) rovni co se týče podílu na interním rozhodování, to ještě zdaleka neznamená, že nastane rovnost a harmonie ve společnosti jako takové.
- Mimochodem, pane Hellere, už dávno se chci zeptat: jak to bude vlastně v tom "samosprávném ráji" s problémem nezaměstnanosti?
Totiž, jestliže bude zachován trh (což je právě základní součást Vašeho konceptu) - pak bude přetrvávat konkurence, spolu s konkurencí bude přetrvávat vzájemný boj o dominanci na trhu, a tedy i o vytlačení konkurenta z trhu. Prosadí se a přežijí jenom ti neschopnější, ti nejdravější; slabší zahynou, jejich zaměstnanci (pardon: jejich družstevní spolupodílníci) vstoupí do stavu nezaměstnaných. Co pak s nimi? Doporučit jim, aby založili nová družstva (která vzápětí na konkurenčním trhu opět nutně ztroskotají, protože pro ně prostě nebude místo)?
- Ale, pane Hellere, Vy pořád ještě zřejmě nechápete, o co se v celém tom družstevnictví jedná. Naprosto se nejedná o to, že by principiálně i za kapitalismu n e m o h l a existovat družstva, tj. firmy s podílovým vlastnictvím. Samozřejmě že to v zásadě možné je, a takové firmy už samozřejmě existují.
Jde ale o to, že za podmínek kapitalismu a volného trhu to svým základním charakterem stále ještě zůstávají k a p i t a l i s t i c k é subjekty, plně svázané s kapitalistickým výrobním způsobem; a na tom nějaká podílnická forma vlastnictví nemůže naprosto nic podstatného změnit.
Jde o to, že Vy pořád a pořád dokola zaměňujete formu s obsahem; a pořád se oddáváte svému (ne-)marxistickému snění, že jenom změnou vlastnických forem dokážete ukrotit celý kapitalismus...
----------------------------------
Mimochodem, na téma družstevnictví jsem nedávno padl na jeden zajímavý článek z německého prostředí; dneska (a nejspíš ani zítra) se už nedostanu k tomu ho sem zreprodukovat, ale přes víkend tak určitě učiním.
-------------------------------
A ještě něco, pane Hellere: že jsem svůj text o Pražském jaru (kde jsem zkoncipoval alespoň základní mé představy o tom, kam by se vývoj měl ubírat) už napsal, ale redakcí DR nebyl pro přílišný rozsah přijat, jsem tu už několikrát zmínil. Tak mi nemusíte předhazovat, že "nejsem s to" mé myšlenky prezentovat.
P.S. Pane Hellere, když už tak rajtujete na prý "reálné rovnosti" vlastníků - tak byste především měl vysvětlit, jakým r e á l n ý m způsobem se k této "reálné rovnosti" v reálné praxi vlastně dopracovat.
Bude dejme tomu družstevní spolupodílník malé dílničky na opravy bot r e á l n ě rovný spolupodílníkovi dejme tomu giganta ČEZu? - Totiž, jenom a jedině za takových okolností, když dokážete tu "reálnou rovnost" vlastníků realizovat v c e l o s p o l e č e n s k é m měřítku, teprve poté si můžete dělat ambice na to, právě tuto společnost jako celek pozvednout na nějakou kvalitativně vyšší úroveň. To že vlastníci u v n i t ř jednoho podniku jsou si (spíše formálně než reálně) rovni co se týče podílu na interním rozhodování, to ještě zdaleka neznamená, že nastane rovnost a harmonie ve společnosti jako takové.
- Mimochodem, pane Hellere, už dávno se chci zeptat: jak to bude vlastně v tom "samosprávném ráji" s problémem nezaměstnanosti?
Totiž, jestliže bude zachován trh (což je právě základní součást Vašeho konceptu) - pak bude přetrvávat konkurence, spolu s konkurencí bude přetrvávat vzájemný boj o dominanci na trhu, a tedy i o vytlačení konkurenta z trhu. Prosadí se a přežijí jenom ti neschopnější, ti nejdravější; slabší zahynou, jejich zaměstnanci (pardon: jejich družstevní spolupodílníci) vstoupí do stavu nezaměstnaných. Co pak s nimi? Doporučit jim, aby založili nová družstva (která vzápětí na konkurenčním trhu opět nutně ztroskotají, protože pro ně prostě nebude místo)?
JP
Jenže, pane Tejkle, podle Marxe dochází k té systémové změně (právě v onom komplexním, kvalitativním smyslu) jenom a jedině prostřednictvím radikálního r e v o l u č n í h o aktu, který zásadním způsobem převrací veškeré výrobní vztahy, a v důsledku pak i vztahy a poměry celospolečenské, a tedy i humánní.
To je přesně to, co ve Vašem modelu postrádám: tady se nejedná (alespoň nakolik ho já chápu) o nic jiného, nežli o změnu určitých čistě e k o n o m i c k ý c h parametrů. Dozajista, každá změna ekonomických parametrů má nutně za důsledek i odpovídající změnu v chování ekonomických subjektů (lidí); ale v dané rovině by se jednalo zase jenom o jejich čistě e k o n o m i c k é chování, v zájmu a v rámci čistě ekonomicky racionálního jednání.
Že by se tu jednalo o nějakou opravdu principiální přeměnu v charakteru společenských (a tedy i humánních, mezilidských vztahů) - ne, na něco takového jsem ve Vašem modelu opravdu ještě nenarazil.
To je přesně to, co ve Vašem modelu postrádám: tady se nejedná (alespoň nakolik ho já chápu) o nic jiného, nežli o změnu určitých čistě e k o n o m i c k ý c h parametrů. Dozajista, každá změna ekonomických parametrů má nutně za důsledek i odpovídající změnu v chování ekonomických subjektů (lidí); ale v dané rovině by se jednalo zase jenom o jejich čistě e k o n o m i c k é chování, v zájmu a v rámci čistě ekonomicky racionálního jednání.
Že by se tu jednalo o nějakou opravdu principiální přeměnu v charakteru společenských (a tedy i humánních, mezilidských vztahů) - ne, na něco takového jsem ve Vašem modelu opravdu ještě nenarazil.
JP
Pane Petrasku, mám teď už jenom malou chvilinku čas, takže jen velice krátce: ano, ten projekt naprosté rovnosti a dokonalé harmonie je snem asi nejen civilizace euroatlantické, asi by bylo možno tento sen najít a vystopovat v mýtech a touhách všech národů a nárůdků této planety.
Jako každý (pozitivní) sen, i tento má potenciál stát se alespoň do jisté míry reálnou motivací pro tu lepší část lidského jednání; v podstatě se tohoto snu nikdy nesmíme vzdát.
Ale co se možností jeho realizace týče: my oba víme, jak krajně obtížné je možno se tomuto snu alespoň do jisté míry přiblížit v reálné praxi reálného živočišného druhu homo sapiens. To jenom pan Heller stále věří (a stále se oddává svému vlastnímu snu), že naprosto postačí zažonglovat několika termíny z marxistického pojmového aparátu, jako je "dialektika výrobních vztahů", a tento sen se nám vzápětí snese na tu naši - naším vlastním přičiněním nemálo rozbitou - planetu, jako teplý májový deštík. A že krásné květy rajské komunistické společnosti pak už po této životadárné lázni vyrostou tak nějak samy sebou. Jestli ale spíše nevyrostou jenom - houby...
Jako každý (pozitivní) sen, i tento má potenciál stát se alespoň do jisté míry reálnou motivací pro tu lepší část lidského jednání; v podstatě se tohoto snu nikdy nesmíme vzdát.
Ale co se možností jeho realizace týče: my oba víme, jak krajně obtížné je možno se tomuto snu alespoň do jisté míry přiblížit v reálné praxi reálného živočišného druhu homo sapiens. To jenom pan Heller stále věří (a stále se oddává svému vlastnímu snu), že naprosto postačí zažonglovat několika termíny z marxistického pojmového aparátu, jako je "dialektika výrobních vztahů", a tento sen se nám vzápětí snese na tu naši - naším vlastním přičiněním nemálo rozbitou - planetu, jako teplý májový deštík. A že krásné květy rajské komunistické společnosti pak už po této životadárné lázni vyrostou tak nějak samy sebou. Jestli ale spíše nevyrostou jenom - houby...
Souvislost s tématem balík ideologie vidím v tom, že založit a vést jedno družstvo je víc než tuny abstraktních řečí. Poznali byste aspoň co to v reálném životě obnáší, jako možnosti to dává a kde bota tlačí.
A možná by bylo zřejmé že i ten Mondragon je prostě obchodní společností v rámci kapitalistické praxe (včetně vykořisťování zaměstnanců). Nemá cenu akademicky přesvědčovat přesvědčené o možnostech ekonomické demokracie vedle spíše meritokratických struktur..
Tomu na levici nikdo moc nebrání, ale co chybí je přesvědčivá praxe a nejen nekonečné stavby duchovních chrámů. A možná ubyde i předpojatostí pokud jde o "nepolepšitelné komunistické ideology" Jistě že to nelze čekat hlavně od penzistů, ale proč by také měli být avantgardou?
A možná by bylo zřejmé že i ten Mondragon je prostě obchodní společností v rámci kapitalistické praxe (včetně vykořisťování zaměstnanců). Nemá cenu akademicky přesvědčovat přesvědčené o možnostech ekonomické demokracie vedle spíše meritokratických struktur..
Tomu na levici nikdo moc nebrání, ale co chybí je přesvědčivá praxe a nejen nekonečné stavby duchovních chrámů. A možná ubyde i předpojatostí pokud jde o "nepolepšitelné komunistické ideology" Jistě že to nelze čekat hlavně od penzistů, ale proč by také měli být avantgardou?
ří Tě neznají dvacet let a nevědí, s jakými názory jsi začínal a které Ti vydržely poměrně dlouho, nekud Tě prosazování samosprávy neohrožovalo ve vztahu k bezohledným majitelům strany. Nevěřím, že by ses tak dlouhá léta přetvařoval, tehdy Ti to šlo ze srdce. Ale začíná Ti kulhat logika. Ty samozřejmě dobře víš, že nemocný a chudý důchodce bez znalostí mikroekonomiky nemůže založit družstvo. Dobře víš, že Mondragon je mezinárodně oceňován jako něco mimořádného a těžko se může chovat jinak. Laikům jen zatemňuješ pohled. A kromě toho jsi nějak zamaskoval to hlavní - ta fakta z itálie jsou nesporná (obdobná jsou z Argentiny - mluvil jsem s očitým účastníkem) a nesporné jsou i naprosto věcné návrhy, které jsem předkládal opakovaně, kde jsem mohl a pro které jsi nejen nehnul prstem,ale v závěru je dokonce pohřbíval už ve stadiu diskuse. Proč nemůže mít KSČM v programu to, co realizuje Svaz družstev v Itálii a s úspěchem? Nebylo by v našem chaosu lepší cokoliv jiného, než je? Vedení KSČ to nevadí? Má raději soukromé vlastnictví? Nebo rozkrádání přes státní vlastnictví? Co dělá KSČM pro zaměstnance? Stačí jen to sociáldemokratické vylepšování přes sociální dávkyrestituce apod.? Proč už máme jen 11 a něco procent preferencí? Hic Rhodos, hic salta.
neměl jsem na mysli škvár pro VUML, i když základy politické ekonomie byly i tam.Měl jsem na mysli kvalitní vysokoškolské učebnice, a to pouze politické ekonomie kapitalismu (např. Hábovu, Fremmerovu nebo Rypotovu) Jistě i ty byly v něčem poplatné době, ale byl tam v podstatě výtah z Marxe, pokud jde o ekonomiku. Ale Vy si raději budete pěstovat své poředsudky - já Vá Ale já Vás chápu, je to nenáročné na myšlení. Jenomže člověk ořitom degeneruje. Zvláště v našem věku.
všechny jeho otázky už odpověď dávno dostal. Kněz může kázat dvakrát, ale ne pětkrát či šestkrát.Dyslexie musí být hrozná choroba.Má-li někdo z čtenářů dojem, že jsem na něco neodpověděl, ať se zeptá, odpovím znovu, ale nejsem tu pro srandu poláčků,abych obměnil ten reklamní slogan z televize.
A když si myslí pan Poláček, že má něco rozumného a DR mu to nechce uveřejnit (ze všeho se dá udělat výtah a vložit do diskuse, nejsme blbci, rozuměli bychom i zkratce), proč mi to nepošle? Adresu zná. Takhle ztrácí lidstvo poslední možnost záchrany.
A když si myslí pan Poláček, že má něco rozumného a DR mu to nechce uveřejnit (ze všeho se dá udělat výtah a vložit do diskuse, nejsme blbci, rozuměli bychom i zkratce), proč mi to nepošle? Adresu zná. Takhle ztrácí lidstvo poslední možnost záchrany.
Jen jste zopakoval svou mantru a moji odpověď nadále ignorujete. Dobře - tak Vám to okopíruji ještě jednou.
Po třetí tedy:
V případě, který jste uvedl, nám znalost makroproceů a makrotendencí, zákonitostí apod.naprd vůbec není, protože za prvé díky této znalosti víme, že nacismus je jedna z politických a ideologických forem kapitalismu, že jeho skutečným nositelem je monopolní kapitál, který jen zneužívá některé další vrstvy, A jelikož vím něco o momentálním stavu rozporů kapitalismu, vím taky že to dlouho nevydrží a mohu hledat spojence pro boj s fašismem. A dále - materialistické pojetí dějin mi říká, že v dlouhodobé perspektivě je ta objektivní třídní příslušnost určující, takže v lůně nacismu je rakovinový vřed. Papaláši KSČ, kteří v zájmu třídy řídícího aparátu (jejíž existenci umně zakrývali a jejich pohrobci to dělají dál) objektivně šlapali do zájmů skoro všech ostatních tříd a skupin a mysleli si, že je to na věky - a ejhle - nebylo.
Tím nechci říci že proces odrazu objektivního bytí do vědomí třídy jako celku a pak i do co největšího počtu individuálních bvědomí není důležitý, zvláště teď, a že o něm všechno víme. Ale ze znalosti makroprocesů taky ví, že to nezvládnu pouhou osvětou a že na to musím jít přes reálné vtahování neprivilegovanách do samosprávného vlastnictví, za což tudíž musím politicky bojovat.
A dodávám k Té Vaší nové větě - Vy byste snad chtěl opravovat dům a nemít k tomu odborný projekt počítající např. se statikou atd. - to je jen příklad, jsem technický antitalemt. Tím to snad musí začít a pak teprve můžete shánět firmu, která to provede, ne?Přitom si můžete i zoufat, že Vám to zatím nechce nikdo financovat - ale proto přece není projekt "naprd"?
Po třetí tedy:
V případě, který jste uvedl, nám znalost makroproceů a makrotendencí, zákonitostí apod.naprd vůbec není, protože za prvé díky této znalosti víme, že nacismus je jedna z politických a ideologických forem kapitalismu, že jeho skutečným nositelem je monopolní kapitál, který jen zneužívá některé další vrstvy, A jelikož vím něco o momentálním stavu rozporů kapitalismu, vím taky že to dlouho nevydrží a mohu hledat spojence pro boj s fašismem. A dále - materialistické pojetí dějin mi říká, že v dlouhodobé perspektivě je ta objektivní třídní příslušnost určující, takže v lůně nacismu je rakovinový vřed. Papaláši KSČ, kteří v zájmu třídy řídícího aparátu (jejíž existenci umně zakrývali a jejich pohrobci to dělají dál) objektivně šlapali do zájmů skoro všech ostatních tříd a skupin a mysleli si, že je to na věky - a ejhle - nebylo.
Tím nechci říci že proces odrazu objektivního bytí do vědomí třídy jako celku a pak i do co největšího počtu individuálních bvědomí není důležitý, zvláště teď, a že o něm všechno víme. Ale ze znalosti makroprocesů taky ví, že to nezvládnu pouhou osvětou a že na to musím jít přes reálné vtahování neprivilegovanách do samosprávného vlastnictví, za což tudíž musím politicky bojovat.
A dodávám k Té Vaší nové větě - Vy byste snad chtěl opravovat dům a nemít k tomu odborný projekt počítající např. se statikou atd. - to je jen příklad, jsem technický antitalemt. Tím to snad musí začít a pak teprve můžete shánět firmu, která to provede, ne?Přitom si můžete i zoufat, že Vám to zatím nechce nikdo financovat - ale proto přece není projekt "naprd"?
JK
May 14, 2014 v 16.03
Ano, pane Hellere, jenže ten "projekt" prostě potřebuje doplnit. Něco tam prostě chybí. Já myslím, že je to například zmapování spouště, kterou v lidské psychice dělají socioekonomické procesy. O to mi jde. Rozumíme si?
vědí nejen odborníci, ale i laici různých světových názorů, samozřejmě i marxisté. JenomžE marxisté jsou už před jinými, protože na rozdíl od Vás i od jiných znají ty makroprocesy a minimálně vědí, že tu spoušť nedělají sociálně ekonomické procesy jako takové, ale především určitý typ výrobních, vlastnických vztahů. A proto k lividaci té spoušti přistupují nikoliv od střechy -jako Vy - to jest od individuální psychiky, ALE OD ZÁKLADŮ BARÁKU - EKONOMIKY A PAK TŘÍD. Vědí, že zavedení samosprávného vlastnického sektoru by byl nejvýraznější průlom i do té spoušti. A jinak nikomu nic nebrání se soustředit na tu střechu (já upřímně řečeno nevím, do jaké míry byla předlistopadová psychologie schopna vstřebat ty marxistické základy,obávám se, že nebyla - mám v tomto smyslu trošku zkušeností s aspiranty -psychology. Ale nevím).
Takže proti tomu Vašemu "naprd" Vám znovu musím zopakovat - ne, naprd je to Vaše, pokud to nepostavíte na těch makroprocesech - což u vÁS VIDÍM JEN OBČAS. oNO TO PROSTĚ BEZ STUDIA MARXISMU NEJDE. pOUHÁ EMPIRIE NESTAČÍ. tAKŽE I JÁÍ SE PTÁM - ROZUMÍME SI?
Takže proti tomu Vašemu "naprd" Vám znovu musím zopakovat - ne, naprd je to Vaše, pokud to nepostavíte na těch makroprocesech - což u vÁS VIDÍM JEN OBČAS. oNO TO PROSTĚ BEZ STUDIA MARXISMU NEJDE. pOUHÁ EMPIRIE NESTAČÍ. tAKŽE I JÁÍ SE PTÁM - ROZUMÍME SI?
pane karen - nic proti psychosociálním mapám a dopadovým studiím, ale ani to není to hlavní pro to aby se lidi do výrobních samospráv začii hrnout. Potřebují prostě pozitivní příklady. Buď doma anebo v uchopitelné podobě ze zahraničí.
Většina má návyk být chráněným zaměstnancem a ti kteří mají silné puzení jít s vlastní kůží na trh jdou prostě do soukromého podnikání. nějaký lid družstevní an sich s historickou pamětí a návyky prostě neexistuje a kázání na hoře to nezmění.
Jestli to má nějaké systémové předpoklady na makroúrovni, tak je řekněme - ale jak zkušenosti Svazu družstev tak obchodní zákoník jsou k dispozici.takže nevím jaký mocnářský výnos by to obecně ještě chtělo. Ono tohle moc z hora budovat nejde
Většina má návyk být chráněným zaměstnancem a ti kteří mají silné puzení jít s vlastní kůží na trh jdou prostě do soukromého podnikání. nějaký lid družstevní an sich s historickou pamětí a návyky prostě neexistuje a kázání na hoře to nezmění.
Jestli to má nějaké systémové předpoklady na makroúrovni, tak je řekněme - ale jak zkušenosti Svazu družstev tak obchodní zákoník jsou k dispozici.takže nevím jaký mocnářský výnos by to obecně ještě chtělo. Ono tohle moc z hora budovat nejde
nebylo by lepší, kdyby se o ten příklad pokusila třeba skuoina poslanců a funkcionářů KSČM s podporou strany?
Strana by mohla financovat zpracování projektu, legislativní podporu, financování odborníků, pomoci při sehnání finančních prostředků, propagační zajištění, reklamu, podpořit projekt ve vystoupeních politiků v médiích, iniciovat potřebné legislativní úpravy, vytvoření fondu pro podporu samosprávného podnikání apod. Nebylo by to lepší než dávat hraběcí rady lidem, kteří se jen tak tak drží nad vodou? Všechny tyhle momenty jsem navrhoval a vyplynulo to i z jediného semináře o samosprávě, který vedení strany podpořilo a já zorganizoval.Byl tam i zástupce Mondragonu a Klubu samosprávného podnikání. Tím to pro stranu skončilo. Návrhy předkládané na sjezdu přijaty nebyly. Čím by to uškodilo straně napřž. ve volební kampani? Neuškodilo by to spíše funkcionářům, kterým by vynadali stalinisté, kteří lpějí na zestátňování a všechno ostatní označují za zradu a faktickou privatizaci? Nemá strans heslo "S lidmi pro lidi"? Tohle by pro lidi nebylo? Má snad strana mít heslo"Nerušte nás a udělejte si to všechno sami"? Dáváš ty hraběcí rady taky na mítinzích?
Nesnaž se tu bránit nesmyslnou pozici, měj trochu sebeúcty. Lidi nejsou úplní blbci.
Strana by mohla financovat zpracování projektu, legislativní podporu, financování odborníků, pomoci při sehnání finančních prostředků, propagační zajištění, reklamu, podpořit projekt ve vystoupeních politiků v médiích, iniciovat potřebné legislativní úpravy, vytvoření fondu pro podporu samosprávného podnikání apod. Nebylo by to lepší než dávat hraběcí rady lidem, kteří se jen tak tak drží nad vodou? Všechny tyhle momenty jsem navrhoval a vyplynulo to i z jediného semináře o samosprávě, který vedení strany podpořilo a já zorganizoval.Byl tam i zástupce Mondragonu a Klubu samosprávného podnikání. Tím to pro stranu skončilo. Návrhy předkládané na sjezdu přijaty nebyly. Čím by to uškodilo straně napřž. ve volební kampani? Neuškodilo by to spíše funkcionářům, kterým by vynadali stalinisté, kteří lpějí na zestátňování a všechno ostatní označují za zradu a faktickou privatizaci? Nemá strans heslo "S lidmi pro lidi"? Tohle by pro lidi nebylo? Má snad strana mít heslo"Nerušte nás a udělejte si to všechno sami"? Dáváš ty hraběcí rady taky na mítinzích?
Nesnaž se tu bránit nesmyslnou pozici, měj trochu sebeúcty. Lidi nejsou úplní blbci.
JK
Řekl bych, že mezi lidskou psychikou a (historickými) společenskými procesy je dialektický vztah (je mezi střechou a základy dialektický vztah?). Pochopit společenské procesy je prostě, podle mě, jenom jedna stránka věci.
Člověk středověku má prostě jinou mentalitu, než člověk renesance atd. Proto z radikálně historického pohledu neexistuje nic jako lidská přirozenost. (Ano, v důsledku výrobních vztahů, vlastnických struktur atd. atd.)
O co mi jde - v současnosti dochází k prohlubování chudoby. Rostou masy vyloučených zoufalých lidí v ghettech. Tito lidé mají tendenci přijímat extrémní podoby "buržoazní ideologie".
Stačí přijít k frustrovaným spodním vrstvám v USA (zapáleně volících republikány - další příklad dokazující "moudro" pana Poláčka, že lidé volí podle svých zájmů) a předložit jim "státní (?) projekt družstev a samosprávy" ?
Abychom si rozuměli, já si také myslím, že samosprávné vlastnictví je hlavním logickým krokem v rámci hledání alternativy, ale NĚCO mi tam prostě chybí...
Pan Poláček to podle mě taky cítí v jistém smyslu podobně, bohužel to místo "lidské dimenze" zaplácne autoritářskou představou geneticky naprogramované přirozenosti.
Člověk středověku má prostě jinou mentalitu, než člověk renesance atd. Proto z radikálně historického pohledu neexistuje nic jako lidská přirozenost. (Ano, v důsledku výrobních vztahů, vlastnických struktur atd. atd.)
O co mi jde - v současnosti dochází k prohlubování chudoby. Rostou masy vyloučených zoufalých lidí v ghettech. Tito lidé mají tendenci přijímat extrémní podoby "buržoazní ideologie".
Stačí přijít k frustrovaným spodním vrstvám v USA (zapáleně volících republikány - další příklad dokazující "moudro" pana Poláčka, že lidé volí podle svých zájmů) a předložit jim "státní (?) projekt družstev a samosprávy" ?
Abychom si rozuměli, já si také myslím, že samosprávné vlastnictví je hlavním logickým krokem v rámci hledání alternativy, ale NĚCO mi tam prostě chybí...
Pan Poláček to podle mě taky cítí v jistém smyslu podobně, bohužel to místo "lidské dimenze" zaplácne autoritářskou představou geneticky naprogramované přirozenosti.
FŠ
Obávám se, že pan Heller se trochu zasekl v ideologickém dogmatismu. Nemyslím si, že marxismus něco objektivně dokazuje. V průběhu historie ukázal, že jako ideologie není zcela koherentní a historické procesy nevysvětluje s žádnou vědeckou exaktností. To samozřejmě neznamená, že by nebyl inspirativní a neměli bychom z něj čerpat v současné kritické teorii.
Ovšem pokud jsem přesvědčen o neomylnosti dialektiky a přisuzuji dělnické třídě objektivní vlastnosti, je jasné, že tento postoj znemožňuje diskusi. Jakéhokoli oponenta můžu poté označit za neznalého "objektivní" pravdy a pohrdlivě jej poslat číst si Marxe.
To však můžu udělat s jakýmkoli jiným filozofem, pokud jej prohlásím za objektivně pravdivého. Třeba s F. Hayekem.
Ovšem pokud jsem přesvědčen o neomylnosti dialektiky a přisuzuji dělnické třídě objektivní vlastnosti, je jasné, že tento postoj znemožňuje diskusi. Jakéhokoli oponenta můžu poté označit za neznalého "objektivní" pravdy a pohrdlivě jej poslat číst si Marxe.
To však můžu udělat s jakýmkoli jiným filozofem, pokud jej prohlásím za objektivně pravdivého. Třeba s F. Hayekem.
chce to ale různá upřesnění našich pojetí.Především - nepleťme dohromady podstatu problému, objektivní závislosti a vazby a cesty k realizaci či propoagandu. Ani já bych samozřejmě nešel k sociálně vyloučeným do ghetta agitovat obecně za samosprávu. Obrátil bych se především k zaměstnancům ohrožených firem s konkrétními návrhy a k zaměstnanclm jako takovým s volebním programem. Na jedné straně bych se tedy přes média a další prostředky - třeba internet a facebook - snažil vytvářet obecnou atmosféru a polemizovat s buržoasním ideologickým odporem - a to nemůže udělat nikdo jinýá než politická strana, případně politickými stoupenci ovlivněné velké odbory či zájmové porganizace. A druhá věc je jít k těm konkrétním zaměstnancům s konkrétními návrhy - a to můžeuž leckdo, ale páteří musí být tyx makroorganizavce, jejich regionální struktury a aktivy. Výborné by bylo, kdyby politickýsubjekt, který pořijme koncepci samosorávy jako hlavní cesty ke změně za svou dokázal iniciovat přes své členy a sympatizanty založení nějakého takového Svazu pro samosprávu jako nepolitické a neideologické organizace (ona by se pak už profilovala sama).
Doufám, že jste pochopil, jak úděsně pokrytecké a účelověš vyhýbací jsou ty zdánlivě moudré rady Dolejše o tom, ať tedy dáme příklad. O tohle jsem bojoval dvacet let a marně /(nejde tu o osobní konflikt, s Jirkou jsme byli kamarádi, on mne chránil, já ho podporoval, nic osobního v tom není, ale já už nemohu tolerovat ty kecy vedení, ke kterým se přidal. Rozcházíme se čistě až proto, kdy začal aktivně brojit proti samosprávě.
Takže tolik k propaghandě - která by jistě měla hodně využít poznatků psychologie, i té nejindividuálněji zaměřené.
Ale já z Vašeho stanoviska nějak cítil odmítání těch podstatných vazeb, nějakou snahu nevidět tu determinaci zdola, nevidět smysl poznávání těch makroprocesů (mimochodem - poři pountičkářském rozboru vašich formulací bych Vám mohl vytknout, že termín "společenské procesy" používáte pro procesy probíhající mimo individuum - ale i to vnitřní přetavování objektivní sociální role do nejintimnějšší vnitřní sféry člověka je přece společenský proces. Obecné i individuální - to je dialektika. A teď pozor - odpovídám na Vaši otázku - smaozřejmě, že mezi střechou a základy je dialektika, stavař -marxista by Vám to dokumentoval, já to neumím. Ale když sevrátíme ke vztahu mezi individuální psychikou a ekonomicky determinovanou sociální rolí - tak tam samozřejmě tadialektika je, což znamená vzájemmé působení, i při relativně samostatném vývoji obou komponent. Já mám takový pocit, že se jako človk nevyrostlý v mrxismu nedovedete přenést přes mechanické, falatistické, přehnaně objektivistické pojetí té určující role ekonomiky čisociální role.I v diskusi s Poláčkem jsemsesnažil přiblížit to skutečně marxistivké pojetí vzájemné vazby různmi podobenstvími - nevím, jestli jste to při svých nepravidelných vstupech zaznamenal. Takže pro jistotu ještě jednou - Ekonomika (ztvárńující se do podoby určité nucené role pro velkou skupinu lidí) je vítr, foukající živelně a rozptýleně, ale velmi silně, tak silně, že i když mu lidé jím zasažení kladou odpor asnaží setřeba lézt proti němu, tak ze sta cca 60 % zažene tím směrem, kam fouká - donutí je si tu roli osvojit a podstatně tím ovlivńuje jejich život, i když nikdy nehrají jen tu jednu roli a a i tu někteří lépe, jiní hůře.Lidé jsou sice zatím převážě herci svého dramatu, ale taky čím dáe tím více jeho režiséry,autory. Takže prostor pro autonomii jednotlivce či díočí skupiny je veliký, ale má své meze. Proto říkáme - ty společenské zákony působí jako statistické tendence, ne jako automatismus formující stejně každého jedince a neponechávající mu vůli. Tohle je základ tříd - třídy nejsou pčřesné škatulky, ale ten vítr, který u mnoha lidí rozhodujícím způsobem ovlivňujejejich životy. Takže - bez znalosti a aplikace těchto zákonůa procesů se nemohu jako marxisticvký psycholog ponořit do hloubky a zvláštností toho nitra jedince či dílčí skupiny. V tomto smyslu jste neměl pravdu s tím naprd. Ano, u chytrého individuálníhjo psychologa nemarxisty (na kterého nadto zákonitě působí ideologie vládnoucí třídy) mohou jednak jeho obecně společenské zkušenosti, jaednak i klopotná denní emprie v léčbě jednotlivců přivést k správným zobecněním. Oba tyto procesy probíhají, ale bez těch obecných zkušeností a obecné ideologie pokrokové třídy to jde moc těžko a pomalu a stane se to pár jedincům.Naopak to působí ve větším měřítku.
A jestli jste tohle pochopil - pak bych Vám byl opravdu zavázán,kdybyste se pokusil zořesnit, co Vám tedy chybí - nejjednošušší odpově´d by byla, kdyby vám šlo o neznalosta nedopracovanost marxistické individuálnípsychologie zložčné n těch obecných metodologických zásadách. Jestli to myslíte tak, nemám co dodat - já už se psychologii učit nebudu - jeto na Vás. Ale já Vás pořád podezírám, že myslíte něco jiného< že nějak nejste s to strávit to marxistické matrialistické a dialektické uvažování. Možná že Vám jako Poláčkovi chybí více pozornopsti věnované té opravdové biologické, genové determinace a přírodních zákonitosté na jedince, možná spíše tíhnete nahoru -k nějakým nehmotných osvícením jednotlivce - nevím. No zkuste to nějak zformulovat, třeba se domluvíme. Poláčka do toho neple´tte - to jeprostě diletant, který se sám před se opájí iluzí, že na něco přišel a nechce si přiznat, že nerozum tomu, coříkají ti druzí a co ti druzí pochopili, takže jen tvrdošíjně hájí své hlouposti kvůli osobní prestiži a využívá přitom obecné neznalosti. Netrácejte s ním čas.
Doufám, že jste pochopil, jak úděsně pokrytecké a účelověš vyhýbací jsou ty zdánlivě moudré rady Dolejše o tom, ať tedy dáme příklad. O tohle jsem bojoval dvacet let a marně /(nejde tu o osobní konflikt, s Jirkou jsme byli kamarádi, on mne chránil, já ho podporoval, nic osobního v tom není, ale já už nemohu tolerovat ty kecy vedení, ke kterým se přidal. Rozcházíme se čistě až proto, kdy začal aktivně brojit proti samosprávě.
Takže tolik k propaghandě - která by jistě měla hodně využít poznatků psychologie, i té nejindividuálněji zaměřené.
Ale já z Vašeho stanoviska nějak cítil odmítání těch podstatných vazeb, nějakou snahu nevidět tu determinaci zdola, nevidět smysl poznávání těch makroprocesů (mimochodem - poři pountičkářském rozboru vašich formulací bych Vám mohl vytknout, že termín "společenské procesy" používáte pro procesy probíhající mimo individuum - ale i to vnitřní přetavování objektivní sociální role do nejintimnějšší vnitřní sféry člověka je přece společenský proces. Obecné i individuální - to je dialektika. A teď pozor - odpovídám na Vaši otázku - smaozřejmě, že mezi střechou a základy je dialektika, stavař -marxista by Vám to dokumentoval, já to neumím. Ale když sevrátíme ke vztahu mezi individuální psychikou a ekonomicky determinovanou sociální rolí - tak tam samozřejmě tadialektika je, což znamená vzájemmé působení, i při relativně samostatném vývoji obou komponent. Já mám takový pocit, že se jako človk nevyrostlý v mrxismu nedovedete přenést přes mechanické, falatistické, přehnaně objektivistické pojetí té určující role ekonomiky čisociální role.I v diskusi s Poláčkem jsemsesnažil přiblížit to skutečně marxistivké pojetí vzájemné vazby různmi podobenstvími - nevím, jestli jste to při svých nepravidelných vstupech zaznamenal. Takže pro jistotu ještě jednou - Ekonomika (ztvárńující se do podoby určité nucené role pro velkou skupinu lidí) je vítr, foukající živelně a rozptýleně, ale velmi silně, tak silně, že i když mu lidé jím zasažení kladou odpor asnaží setřeba lézt proti němu, tak ze sta cca 60 % zažene tím směrem, kam fouká - donutí je si tu roli osvojit a podstatně tím ovlivńuje jejich život, i když nikdy nehrají jen tu jednu roli a a i tu někteří lépe, jiní hůře.Lidé jsou sice zatím převážě herci svého dramatu, ale taky čím dáe tím více jeho režiséry,autory. Takže prostor pro autonomii jednotlivce či díočí skupiny je veliký, ale má své meze. Proto říkáme - ty společenské zákony působí jako statistické tendence, ne jako automatismus formující stejně každého jedince a neponechávající mu vůli. Tohle je základ tříd - třídy nejsou pčřesné škatulky, ale ten vítr, který u mnoha lidí rozhodujícím způsobem ovlivňujejejich životy. Takže - bez znalosti a aplikace těchto zákonůa procesů se nemohu jako marxisticvký psycholog ponořit do hloubky a zvláštností toho nitra jedince či dílčí skupiny. V tomto smyslu jste neměl pravdu s tím naprd. Ano, u chytrého individuálníhjo psychologa nemarxisty (na kterého nadto zákonitě působí ideologie vládnoucí třídy) mohou jednak jeho obecně společenské zkušenosti, jaednak i klopotná denní emprie v léčbě jednotlivců přivést k správným zobecněním. Oba tyto procesy probíhají, ale bez těch obecných zkušeností a obecné ideologie pokrokové třídy to jde moc těžko a pomalu a stane se to pár jedincům.Naopak to působí ve větším měřítku.
A jestli jste tohle pochopil - pak bych Vám byl opravdu zavázán,kdybyste se pokusil zořesnit, co Vám tedy chybí - nejjednošušší odpově´d by byla, kdyby vám šlo o neznalosta nedopracovanost marxistické individuálnípsychologie zložčné n těch obecných metodologických zásadách. Jestli to myslíte tak, nemám co dodat - já už se psychologii učit nebudu - jeto na Vás. Ale já Vás pořád podezírám, že myslíte něco jiného< že nějak nejste s to strávit to marxistické matrialistické a dialektické uvažování. Možná že Vám jako Poláčkovi chybí více pozornopsti věnované té opravdové biologické, genové determinace a přírodních zákonitosté na jedince, možná spíše tíhnete nahoru -k nějakým nehmotných osvícením jednotlivce - nevím. No zkuste to nějak zformulovat, třeba se domluvíme. Poláčka do toho neple´tte - to jeprostě diletant, který se sám před se opájí iluzí, že na něco přišel a nechce si přiznat, že nerozum tomu, coříkají ti druzí a co ti druzí pochopili, takže jen tvrdošíjně hájí své hlouposti kvůli osobní prestiži a využívá přitom obecné neznalosti. Netrácejte s ním čas.
MT
May 15, 2014 v 14.07
Pan Poláček píše:
"Výrobní síly, výrobní vztahy a revoluce Středa, 14.Května 2014, 14:01:12
Jenže, pane Tejkle, podle Marxe dochází k té systémové změně (právě v onom komplexním, kvalitativním smyslu) jenom a jedině prostřednictvím radikálního r e v o l u č n í h o aktu, který zásadním způsobem převrací veškeré výrobní vztahy, a v důsledku pak i vztahy a poměry celospolečenské, a tedy i humánní."
To, co jste napsal, pane Poláčku, to prostě není pravda !!!!
Marx byl především determinista a determinismus měl v jeho teorii roli hlavní ...
Jak jste přišel na to, co shora uvádíte, je naprostá záhada.
Představa, že USA, Británie a Hilandsko mohou přejít pokojnou cestou ke komunismu, je asi mylná představa - je to ale něco, co Marx skutečně tvrdil ...
Systémovou změnu můžete způsobit "proštouchnutím" reprodukčního potrubí i shora ... tady je modifikace - Marx si to nemyslel v případě přechodu k socialismu, že to může zařídit panovník (na rozdíl od Ferdinanda Lassala) - tady byl přesvědčen, že jen vysoká úroveň tehdejší americké nebo švýcarské atd. demokracie umožní pokojnou cestu - aby se realizovaly předpoklady, které by už existovaly ve výrobních silách a výrobních vztazích ...
JK
May 15, 2014 v 16.19
Ano, pane Hellere. Tak, jak to říkáte - nedopracovanost individuální psychologie z hlediska působení ekonomických procesů. Když nevíme, co přesně se v člověku odehrává, jak přesně se v něm zrcadlí "vlastnická struktura", jaké touhy, motivace a vášně vyvolává (a proč), těžko vybereme vhodnou politickou kampaň a postup. Mám pocit, že tu stejnou věc píšu po třetí - inu, komunikační šumění :)
Mimochodem - práce na novém společenském antisystémovém subjektu pokračuje a návrh identity obsahuje mimo jiné bod "Podpora zakládání a provozu podniků vlastněných zaměstnanci, podpora družstevnictví a dalších demokratických forem v ekonomice včetně jejich nadnárodního rozměru. "
Ale nechci předbíhat...to všechno je běh na dlouhou trať...
Mimochodem - práce na novém společenském antisystémovém subjektu pokračuje a návrh identity obsahuje mimo jiné bod "Podpora zakládání a provozu podniků vlastněných zaměstnanci, podpora družstevnictví a dalších demokratických forem v ekonomice včetně jejich nadnárodního rozměru. "
Ale nechci předbíhat...to všechno je běh na dlouhou trať...
Pokud může něco politický subjekt udělat pro konkrétní podporu družstevnictví nechť to zazní. Jistě to je výzva i pro zavedené stran. Dotaz zní co konkrétně ?
Určitě tu ale politické strany nejsou od toho aby podnikaly (dokonce jim to zákon zapovídá) - ale legislativu nebo otevírán konkrétních problémů ve veřejné debatě jistě dělat může.
Ale víte že z družstevníků samotných vypadávají náměty jako např. úprava občanského zákoníku, Věc zřejmě pro čisté ideology příliš nezajímavá. Ale to je právě ta realita.
Určitě tu ale politické strany nejsou od toho aby podnikaly (dokonce jim to zákon zapovídá) - ale legislativu nebo otevírán konkrétních problémů ve veřejné debatě jistě dělat může.
Ale víte že z družstevníků samotných vypadávají náměty jako např. úprava občanského zákoníku, Věc zřejmě pro čisté ideology příliš nezajímavá. Ale to je právě ta realita.
PM
aby dialektika výrobních sil a výrobních vztahů zrodila jiná pravidla hry a jiné motivace (J.H.) je zapotřebí chápání lidských pudů (jakým je příkladně konkurenční soupeření o pozici v hierarchickém uspořádání společenské moci) jako hodnotu prvotně terminující.
Pravdu a existenční šanci má ten družstevník, který se nezamiluje do jakékoliv ideologie...........tvrdím.
Pravdu a existenční šanci má ten družstevník, který se nezamiluje do jakékoliv ideologie...........tvrdím.
...na tom něco bude, pane Petrasek. Ono obstát v podnikání je docela konkrétní věc a chce velmi praktické ustrojení něco jako bylo ono havlíčkovské "aby nám to z huby do rukou přejíti ráčilo"
okud bde mít Jiorka Dolejš čtenáře jako je pan Petrásek, může do omrzenéí aplikovat klasický poznatek Goebbelse, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. K panu Petráskovi později. Na co spoléhá Jiraka? Že si nikdo nepamatuje opředchozí vstupya je líný jít zoět,.Takže může vytrvale kocipovat své vstupy tak, aby si momentální čtenář myslel, že má Jirka pravdu, když v podstatě říká, že ti, kdo prosazují samosprávu (což myslí na mne, jen to takticky neříká) jsou v podstatě tlachalové zajatí nějakou nepravdivou ideologií, kteří nejsou schopnipředložit nic prakticky použoitelného, např. nrtuší, že politická strans nemůže podnikat. Kdo by zalistovsl zpět, tak by zjiodtil, žejsem ve dvou vbstupech zopakoval naprosto konkrétní návrhy v oblasti legislativní, finanční, organizační, propagandistické a apod. - pochjopitelně ve zkratce, jíá sám nejsem specialista v mnoha oborech, ale v KSČM takoví specialisté jsou a kdyby se mým návrhům (nejen mám-celého našeho strtanicvkého obvodu Prahas 10 a mnoha dalších jednotlivců - ovšem nefunkcionářů) dala politická podpora příslušným usnesením ÚV či sjezdu, tak by se mohla udlat obrovská práce na vybřednutí z dnešní situace. Žádný z mých návrhů nepožaduje, aby podnikala strana a zakládala podniky, za dvacet let působení v aparátuKSČM znám základní limity zákona o politických stranách jako Jirka. Ale např. KSČ za pvní republiky dokázala prostřednictvím svých členů a sympatizantů vytvořit nejen určité satelitní zájmové organizace nestranického charakteru, ale mimo jioné i spotřební družstva - např. Včelu. Dnes je jiná situace, to je jasné, ale proč strans odmítá se k těmto úkolům alespoň přihlásit v prograMU, jak jsem mimo jiné navrhoval? Lidé neznalí chodu politických stran mohu tzv. sežrat Jirkovu řípadnou argumentaci, že halt ve straně vládne demokracie a když to delegáti sjezdu nepřijali, tak je to moje vina a nedá se nic vnucovat, my bychom chtěli, ale - vis major. Jenomže reálné mechanismy přijiímání a odhlasovávání usnesení a informování delegátů jsou takové, že o těchnávrzích delegátiu ani nevědí, že jim vůbec nejsou předloženy. Takovéto návrhy, za které se nepostaví někdo mocný a vlivný, se většinou pořijímají přes nívrhovou komisi a fakticky se projednávají až nakonec, kdyýž už jsou všichni vyčerpaní, vykecali se, napolo spí a chtějí už odjet - jedou autobusy apod. Pokud se zmátoří a o něco bojují, tak je za tím vždy boj mezi těmi vlivnými a nebo ty nejprimitivnější zájmy okresů - zejména dotace pro okresy atd. Složité procedury návrhů, s nimiž se komise ztotožńuje či ne, protinívrhů, zmatečřnáýchj hlasování a podopbně vytvoří situaci, kdy delegfáti nevědí o čem hlasují a hodně záleží na tom, o čem hlasují poprvé.Atd. atd. Takže fakticky je to v rukou profesionální partokracie a pokud se ona nepere mezi sebou, tak řadový delegát - a jí nebyl nikdy ničím větším - nemá šanci. Do předsjezdvé diskuse se poustí jen to, co odsouhlasí úzk=é vedení a jeho neprofesionální členové málokdy čtoiu něco složitějšího a konfliktnějšího, jako ovce nechají rozhodnutí na vedoucích beranech. No a ti prostě nemají zájem si komplikovat život. ne že by něco měli proti smaosporávě, nic o tom nevědí a nezajímá je to, mají své politické i jiné kšeftíky apod. Ale vědí, že ve straně je vlivná sstalinistická menšina a ta by začala křičet a kdoví, jestli by pak znovu byli nominováni na atraktivní funkce. V KSČM to od počátku takhle nebylo, ale dnes už je. Řeči jirkly Dolejše, dříve rebela, dnes hofráta, to potvrzují. Ale aby nevznikl falešný dojem - tohle není nějaá specifika KSČM, jeto deformace i KSČM a jejího aparátu a vůdců v podmínkách buržoasní politiky. V ostatních stranách je to mnohdy horší, protože tam jde o velké peníze, což v KSČM zatím ještě ne. Ale i tak se strana odcizuje svému poslání a zákonitě ztrácí podporu i řady lidí, kteří k ní měli nějaký vztah a třeba i velmi těsný. mlouvám se, že Vás s tímhle obtěžuji, ale může Vám to pomoci v orientaci v politice kapitalistického světa jako takové a zbavit se různých iluzí.
A protože Jirka hodlá opakovaně zastírat fakt, že jsem předložil konkrétní návrhy, tak zase zopakuji část minuléo vstupu o těchto návrzích a budu tak činit opakovaně, dokud Jirku ta manipulace nepřestane bavit.
Takže:
nebylo by lepší, kdyby se o ten příklad (se založením družstevního podniku) pokusila třeba skuoina poslanců a funkcionářů KSČM s podporou strany?
Strana by mohla financovat zpracování projektu, legislativní podporu, financování odborníků, pomoci při sehnání finančních prostředků, propagační zajištění, reklamu, podpořit projekt ve vystoupeních politiků v médiích, iniciovat potřebné legislativní úpravy, vytvoření fondu pro podporu samosprávného podnikání apod. Nebylo by to lepší než dávat hraběcí rady lidem, kteří se jen tak tak drží nad vodou? Všechny tyhle momenty jsem navrhoval a vyplynulo to i z jediného semináře o samosprávě, který vedení strany podpořilo a já zorganizoval.Byl tam i zástupce Mondragonu a Klubu samosprávného podnikání. Tím to pro stranu skončilo. Návrhy předkládané na sjezdu přijaty nebyly. Čím by to uškodilo straně napřž. ve volební kampani?"
A protože Jirka hodlá opakovaně zastírat fakt, že jsem předložil konkrétní návrhy, tak zase zopakuji část minuléo vstupu o těchto návrzích a budu tak činit opakovaně, dokud Jirku ta manipulace nepřestane bavit.
Takže:
nebylo by lepší, kdyby se o ten příklad (se založením družstevního podniku) pokusila třeba skuoina poslanců a funkcionářů KSČM s podporou strany?
Strana by mohla financovat zpracování projektu, legislativní podporu, financování odborníků, pomoci při sehnání finančních prostředků, propagační zajištění, reklamu, podpořit projekt ve vystoupeních politiků v médiích, iniciovat potřebné legislativní úpravy, vytvoření fondu pro podporu samosprávného podnikání apod. Nebylo by to lepší než dávat hraběcí rady lidem, kteří se jen tak tak drží nad vodou? Všechny tyhle momenty jsem navrhoval a vyplynulo to i z jediného semináře o samosprávě, který vedení strany podpořilo a já zorganizoval.Byl tam i zástupce Mondragonu a Klubu samosprávného podnikání. Tím to pro stranu skončilo. Návrhy předkládané na sjezdu přijaty nebyly. Čím by to uškodilo straně napřž. ve volební kampani?"
Proč jsem napsal, že čtenáři jako pan Petrásek, usnadňují Jirkovi Dolejšovi manipulaci? Ani ne proto, že i on,jako pan Poláček, zřejmě akcentuje biologickou determinaci člověka (lidské pudy). Na to má právo. Ale jde o jinou věc- ve svém vstupu postavil věc tak, že orientace na samosprávu je něco jako zaslepenost ideologií, resp. že přijetí jakékoli ideologie (tedy včetně marxismu) je překážkou úspěšnosti samosprávného podnikání. Měl měl by však alespoň vzít v úvahu to, co jsem tu už mnohokrát vysvětloval, totiž že minimálně alternativní, když už ne pravdivější, je marxistické pojetí ideologie - totiž, že ner každá ideolpogie jetlachání a lhaní, že naopak ideologie pokrokové třídy může vědce postrčit na cestu poznání pravdy. Cožpak současné závěry marxistické teorie (ideologie) nedokazují právě to, že právě samospráva je to pravé ořechové? Tudíž tato ideologie v konkrétní podobě vědeckého projektu můžedružstevníkovi jen pomoci, ne? Ale to by si pan Petrásek musel trochu všímat toho, co říkají Ti ostatní a nehýčkat si jen své předsudky.
nezargumentovaných frází neočekával. Jestli se Vám marxistická koncepce - např. společenských vztahů atd. - nezdá být přesvědčivá, tak argumentujte! Co jste napsal je jen módni tvrzení, ideologická floskule.. Cituji z Vás:
"V průběhu historie ukázal, že jako ideologie není zcela koherentní a historické procesy nevysvětluje s žádnou vědeckou exaktností. To samozřejmě neznamená, že by nebyl inspirativní a neměli bychom z něj čerpat v současné kritické teorii." (Poznámka -tuhle floskuli obzvláště nenávidím, protože je to jen takové dušení v objetí - v čem inspirativní? -pozn.J.H.)
"Ovšem, pokud jsem přesvědčen o neomylnosti dialektiky" (zase poznámka - ne o neomylnosti dialektiky, je to jen nedokonalý nástroj poznání v rukou někoho a já jse se pouze přesvědčil, že je to nástroj nejvhodnější z těch, které jsou kdispozici - J.H.) " a přisuzuji dělnické třídě objektivní vlastnosti, je jasné, že tento postoj znemožňuje diskusi. Jakéhokoli oponenta můžu poté označit za neznalého "objektivní" pravdy a pohrdlivě jej poslat číst si Marxe.
Ptám se - v čem není marxismus koherentní? (Abych naplnil Vaše očekávání - opravdu znáte autentický i ten náš tvořivě aplikovaný marxismus a nebo jen minulou oficiální ideologii nebo různé buržoasní výklady o marxismu? Nevylučuji, že ano - ale pak argumentujte konkrétně!!!! K té objektivnosti - zřejmě odmítáte jakoukoli objektivní existenci čehokoli ve společenských procesech a uznáváte ji jen v přírodě, podle kriterií přírodních věd,ne? Je to jediné možné stanovisko? Není spoečenská forma hmoty stejně objektivní, i když specifickým způsobem,nemohu vyloučit subjektivní zákonité zkreslení, když vím , kdo poznává a jaké má zájmy (falešné vědomí reakční třídy?) Co je u Vás vědecká exaktnost? Není snad exaktní a praxí potvrzené Marxovo poznání kapitalismu? Nebo - chcete-li - moje poznání protosocialismu? V čem? Podle kriterií zavedených ideologií minulých vládnoucích tříd? Uveďte mi něco ze společenských procesů popsaného exaktně podle Vás a dejte mi šanci to vyvrátit - jestli jste postřehl, takhle to dělám já - i když je to dřina. Argumentoval jsem snad někdy jenom a pouze tím, že jsem někoho obvinil z neznalosti - ani Poláčka ne a s tím jsem polemizoval hlavně o tom, jak on interporetuje Marxe a nezná ho. POřestal jsem argumentovat jen tehdy, když jsem to zopakoval ně+kolikrát a on nato pořád nereagovaL A MLEL SI SVOIJI MANTRU. Proč by uznání objektivnosti vylučovalo diskusi - marxismus přece zdůrazňuje jako hlavní kriterium dlouhodobou společenskou praxi - nepotvrzuje snad tato praxe např. hnití a rozklad kapitalismu a neumožňuje tím i konkrétněji porognózovat způsob jeho zániku? Jsem moc zvědav, jestli mi na mé otázky odpovíte - u Vás věřím, že ano -ale Vy mladí to většinou neděláte - odmlčíte se a uhnete někam jinam. Hin sa hukáže.
A ještě - v roli dělnické třídy já nevěřím, ale beru logickou argumentaci Marxe vědecky vycvičeným rozumem a ještě ji opravuji. Znáte tuto argumentaci? jak cháoete dělnickou třídu -. jen jako fyzické pracující? Já Vám, projevíte-li přání, tu Marxovu logiku klidně zopakuji a můžeme se bavit o tom, zda to dějiny či ekonomika potvrzují nebo ne a co této logice chybí. Suma sumárum - zanechte nedoložených floskulí plynoucích ze zájmu současné vládnoucí a reakční třídy a argumentujte konkrétně - budu šťasten.
"V průběhu historie ukázal, že jako ideologie není zcela koherentní a historické procesy nevysvětluje s žádnou vědeckou exaktností. To samozřejmě neznamená, že by nebyl inspirativní a neměli bychom z něj čerpat v současné kritické teorii." (Poznámka -tuhle floskuli obzvláště nenávidím, protože je to jen takové dušení v objetí - v čem inspirativní? -pozn.J.H.)
"Ovšem, pokud jsem přesvědčen o neomylnosti dialektiky" (zase poznámka - ne o neomylnosti dialektiky, je to jen nedokonalý nástroj poznání v rukou někoho a já jse se pouze přesvědčil, že je to nástroj nejvhodnější z těch, které jsou kdispozici - J.H.) " a přisuzuji dělnické třídě objektivní vlastnosti, je jasné, že tento postoj znemožňuje diskusi. Jakéhokoli oponenta můžu poté označit za neznalého "objektivní" pravdy a pohrdlivě jej poslat číst si Marxe.
Ptám se - v čem není marxismus koherentní? (Abych naplnil Vaše očekávání - opravdu znáte autentický i ten náš tvořivě aplikovaný marxismus a nebo jen minulou oficiální ideologii nebo různé buržoasní výklady o marxismu? Nevylučuji, že ano - ale pak argumentujte konkrétně!!!! K té objektivnosti - zřejmě odmítáte jakoukoli objektivní existenci čehokoli ve společenských procesech a uznáváte ji jen v přírodě, podle kriterií přírodních věd,ne? Je to jediné možné stanovisko? Není spoečenská forma hmoty stejně objektivní, i když specifickým způsobem,nemohu vyloučit subjektivní zákonité zkreslení, když vím , kdo poznává a jaké má zájmy (falešné vědomí reakční třídy?) Co je u Vás vědecká exaktnost? Není snad exaktní a praxí potvrzené Marxovo poznání kapitalismu? Nebo - chcete-li - moje poznání protosocialismu? V čem? Podle kriterií zavedených ideologií minulých vládnoucích tříd? Uveďte mi něco ze společenských procesů popsaného exaktně podle Vás a dejte mi šanci to vyvrátit - jestli jste postřehl, takhle to dělám já - i když je to dřina. Argumentoval jsem snad někdy jenom a pouze tím, že jsem někoho obvinil z neznalosti - ani Poláčka ne a s tím jsem polemizoval hlavně o tom, jak on interporetuje Marxe a nezná ho. POřestal jsem argumentovat jen tehdy, když jsem to zopakoval ně+kolikrát a on nato pořád nereagovaL A MLEL SI SVOIJI MANTRU. Proč by uznání objektivnosti vylučovalo diskusi - marxismus přece zdůrazňuje jako hlavní kriterium dlouhodobou společenskou praxi - nepotvrzuje snad tato praxe např. hnití a rozklad kapitalismu a neumožňuje tím i konkrétněji porognózovat způsob jeho zániku? Jsem moc zvědav, jestli mi na mé otázky odpovíte - u Vás věřím, že ano -ale Vy mladí to většinou neděláte - odmlčíte se a uhnete někam jinam. Hin sa hukáže.
A ještě - v roli dělnické třídy já nevěřím, ale beru logickou argumentaci Marxe vědecky vycvičeným rozumem a ještě ji opravuji. Znáte tuto argumentaci? jak cháoete dělnickou třídu -. jen jako fyzické pracující? Já Vám, projevíte-li přání, tu Marxovu logiku klidně zopakuji a můžeme se bavit o tom, zda to dějiny či ekonomika potvrzují nebo ne a co této logice chybí. Suma sumárum - zanechte nedoložených floskulí plynoucích ze zájmu současné vládnoucí a reakční třídy a argumentujte konkrétně - budu šťasten.
připouštěla takový výklad, že poznatky o společenských makroprocesech jsou k ničemu (řečemo Vaším termínem "naprd") q začít musíme hrabáním se v té individuální psychice. A to je z hlediska marxismu blbost. Je to obráceně ne od jedince k společnosti, ale naopak - od společenských makroprocesů - výrobních sil, vkastnictví, tříd, politiky, ideologie - k individuální psychice, kde se ty vnější vlivy propojují s biopychologickými faktory. Já s Vámi mohu souhlasit jen potud, že to propojení není podle máých omezených znalostí zatím marxisticky nedostatečně prozkoumáno (zkoumá se to soíše z pozic typu pana Poláčka či Petráska - naturalistická metodologie, čirého subjektivního idealismu nebo naopak to směřuje k božímu vnuknutí apod. Proto jsem vám hned položil otázky, k jejichž zodopovězení jsem vás musel svou paličatostí teprve opakovaně dotlačit. Ale nic ve zlém. Teď si snad rozumíme - jenom asi - promiňte, stydět se nemáte za co - Vy ty makroprocesy v marxistické (to jest podle mne nejvědečtější, nejpravdivější z dostupných interpretací nejspíše moc neznáte - ale nevím - to je jen hypotéza -vlastně je znát nemůžete, od koho byste se je znát naučil - to je problém celé Vaší generace a dnes už i té mojí)
May 16, 2014 v 6.01
Pepo, já myslím, že Jirka Karen tím poukázáním na psychiku myslel spíš to, že je potřeba nalézt způsob, jak lidi pro tu myšlenku (družstevnictví) získat.
Ty to, koneckonců, taky děláš, že se pro to snažíš někoho získávat. Akorát se asi lišíte v tom, že ty bys pro to rád získával poslance, politiky atd., kteří by to mohli nějak protlačit parlamentem, kdežto Jirka K. asi má zase na mysli získávání těch družstevníků samotných, tedy těch, kteří by tímto způsobem pracovali či podnikali.
Ty to, koneckonců, taky děláš, že se pro to snažíš někoho získávat. Akorát se asi lišíte v tom, že ty bys pro to rád získával poslance, politiky atd., kteří by to mohli nějak protlačit parlamentem, kdežto Jirka K. asi má zase na mysli získávání těch družstevníků samotných, tedy těch, kteří by tímto způsobem pracovali či podnikali.
paní Hájková . v tom není rozpor : jde o to že netřeba vynalézat kolo. myšlenka družstevnictví je minimálně 200let stará a různé formy výrobní kooperace jsou všude po světě..
Takže nepřeba objevovat tuto myšlenku, kdo není slepý tak ji
kolem nás vidí (to není nějaké UFO) ale říci co tato myšlenka dnes konkrétně potřebuje - úplně jedno jestli politik nebo družstevník.
Oba bude zajímat totéž. Tedy konkrétní cesta - tím se to bude lišit o baílků jalové ideologie, kterými celá tato debata začala Jinak lidé zůstanou u zdánlivé jistoty - tedy zaměstnaneckého vztahu.
Takže nepřeba objevovat tuto myšlenku, kdo není slepý tak ji
kolem nás vidí (to není nějaké UFO) ale říci co tato myšlenka dnes konkrétně potřebuje - úplně jedno jestli politik nebo družstevník.
Oba bude zajímat totéž. Tedy konkrétní cesta - tím se to bude lišit o baílků jalové ideologie, kterými celá tato debata začala Jinak lidé zůstanou u zdánlivé jistoty - tedy zaměstnaneckého vztahu.
problém a nepřestane. Pořád doufá, že si čtenář nevšimne faktu, že já jsem předkládal konkrétní a pooužitelné návrhy na to, co nemohu udělat sám, ale co by mohla a měla udělat strana, která o sobě tvrdí, že je antisystémová. A že jsem popsal mechanismus, kterým to vedení i on sám pochovali, aniž opravdu dali šanci o tom rozhodnout delegátům či širšímu okruhu členů strany. Najednou nemá nic proti družstvům (mimochodem už jen tímsetrváváíním na pojmu se snaží zastřít fakt, že nemůže jít jen o malá družstvíčka, ale o celý sysřém zaměstnaneckho vlastnictví jako hlavního sektoru zahrnující i samosprávnou celospolečenskou regulaci ekonomiky. Ale přitom pořád zvrdí, že celí koncepce jsou jen ideologické tlachjy. A to už se nezmiňuje, že on sám, aniž by musel, kde narazí na mé přesvědčování neimnformovaných a ovlivněných buržoasní ideologií o tom, že ta samosporáva je reálná akternativa,tak tam to vždycvky shodí.
Takže -znovu opakuji v zkratce návrhy, které jsem předkládl různými cestami stranickm orgánům KSČM a které Jirka pomáhal zabít formální manipulací a to budu dělat tak dlouho, dokud nepřestane tyto návrhy vydáívat za ideolopgické tlachání a překrucovat problém.
Tak tedy - opaKOVANĚ CITUJI SEBE:
nebylo by lepší, kdyby se o ten příklad (se založením družstevního podniku) pokusila třeba skuoina poslanců a funkcionářů KSČM s podporou strany?
Strana by mohla financovat zpracování projektu, legislativní podporu, financování odborníků, pomoci při sehnání finančních prostředků, propagační zajištění, reklamu, podpořit projekt ve vystoupeních politiků v médiích, iniciovat potřebné legislativní úpravy, vytvoření fondu pro podporu samosprávného podnikání apod. Nebylo by to lepší než dávat hraběcí rady lidem, kteří se jen tak tak drží nad vodou? Všechny tyhle momenty jsem navrhoval a vyplynulo to i z jediného semináře o samosprávě, který vedení strany podpořilo a já zorganizoval.Byl tam i zástupce Mondragonu a Klubu samosprávného podnikání. Tím to pro stranu skončilo. Návrhy předkládané na sjezdu přijaty nebyly. Čím by to uškodilo straně napřž. ve volební kampani?"
Takže -znovu opakuji v zkratce návrhy, které jsem předkládl různými cestami stranickm orgánům KSČM a které Jirka pomáhal zabít formální manipulací a to budu dělat tak dlouho, dokud nepřestane tyto návrhy vydáívat za ideolopgické tlachání a překrucovat problém.
Tak tedy - opaKOVANĚ CITUJI SEBE:
nebylo by lepší, kdyby se o ten příklad (se založením družstevního podniku) pokusila třeba skuoina poslanců a funkcionářů KSČM s podporou strany?
Strana by mohla financovat zpracování projektu, legislativní podporu, financování odborníků, pomoci při sehnání finančních prostředků, propagační zajištění, reklamu, podpořit projekt ve vystoupeních politiků v médiích, iniciovat potřebné legislativní úpravy, vytvoření fondu pro podporu samosprávného podnikání apod. Nebylo by to lepší než dávat hraběcí rady lidem, kteří se jen tak tak drží nad vodou? Všechny tyhle momenty jsem navrhoval a vyplynulo to i z jediného semináře o samosprávě, který vedení strany podpořilo a já zorganizoval.Byl tam i zástupce Mondragonu a Klubu samosprávného podnikání. Tím to pro stranu skončilo. Návrhy předkládané na sjezdu přijaty nebyly. Čím by to uškodilo straně napřž. ve volební kampani?"
Nemáš tak docela pravdu - já jsem jen nutil pana karena, aby se vyjádřil k tomu, zda uznává, že k poznání tajemství vnitřní psychiky, které není dost odhalené (s tím souhlasím)musíme NEJPRVE znát ty makroprocesy, o kterých pan Karen říkal, že to je naprd.
Myslím, že ani panu Karenovi nejde jen o propagandistické cestičky, ale i o to, co je důležité a pravdivé a co ne a myslím si, že ani teď mu není moc milá ta mnou právě vyslovená zísada, že přece jen pořád vidí tu vnitřní psychiku jako nezávislou a určující a to ostatní jako odvozené, zejména vlastnictví a třídní určení. Jestli se v tom mýlím, jsem jen rád.
A naopak - já bojuji nadvou frontách - na jedné frontě se snažím bojovat o pravdivost a správnost koncepce samosprávy jako jediného reálného nástupce kapitalsmu, na druhé frontě i mně jde o proagandu a cesty jak se lidem dostat pod kůži (a předevší těm dole). Tvůj dojem, že mi jde jen o politiky atd. je mylný, dlouho jsem se ale pokoušel zvýšit účinnost toho dosrtávání se pod kůži obyčejnách lidí a celý proces zrychlit využitím prostředků strany, která přece jen by k tmu měla mt nejblíže - proto ten Tvůj optický dojem - to ovšem zkrachovalo vzhledem k sepětí části členů s minulou vládnoucí třídou a její ideoogií a také vzhledem k ryze sobeckým krátkodechým zájmům stranické parrtokracie, ke které se po letech rebelování přidal i Jirka Dolejš a dnes hájí její zájmy snad nejurputnějí, ještě víc než ryzí partokrat Filip a v útocích proti samosprávě překonává i staliisty.
Jednotlivec, když nedozrála doba a neprobouzí se ještě sociální subjekt, který má na procesu objektivní zájem,ale neví o tom, nic nedokáže. To potvrzuje i to tvrdošíjné ovčí mlčení řady těch, kteří tuto diskusi čtou.
Myslím, že ani panu Karenovi nejde jen o propagandistické cestičky, ale i o to, co je důležité a pravdivé a co ne a myslím si, že ani teď mu není moc milá ta mnou právě vyslovená zísada, že přece jen pořád vidí tu vnitřní psychiku jako nezávislou a určující a to ostatní jako odvozené, zejména vlastnictví a třídní určení. Jestli se v tom mýlím, jsem jen rád.
A naopak - já bojuji nadvou frontách - na jedné frontě se snažím bojovat o pravdivost a správnost koncepce samosprávy jako jediného reálného nástupce kapitalsmu, na druhé frontě i mně jde o proagandu a cesty jak se lidem dostat pod kůži (a předevší těm dole). Tvůj dojem, že mi jde jen o politiky atd. je mylný, dlouho jsem se ale pokoušel zvýšit účinnost toho dosrtávání se pod kůži obyčejnách lidí a celý proces zrychlit využitím prostředků strany, která přece jen by k tmu měla mt nejblíže - proto ten Tvůj optický dojem - to ovšem zkrachovalo vzhledem k sepětí části členů s minulou vládnoucí třídou a její ideoogií a také vzhledem k ryze sobeckým krátkodechým zájmům stranické parrtokracie, ke které se po letech rebelování přidal i Jirka Dolejš a dnes hájí její zájmy snad nejurputnějí, ještě víc než ryzí partokrat Filip a v útocích proti samosprávě překonává i staliisty.
Jednotlivec, když nedozrála doba a neprobouzí se ještě sociální subjekt, který má na procesu objektivní zájem,ale neví o tom, nic nedokáže. To potvrzuje i to tvrdošíjné ovčí mlčení řady těch, kteří tuto diskusi čtou.
spíš pro ostatní (nerad se hašteřím o ničem) - - třeba vyjít z faktu že v ČR je dnes cca dvě desítky tísíc družstev.
Polovina jsou bytová, ostatní jsou spotřební, výrobní (vč. zemědělských) a samozřejmě i sociální (např. invalidi). Zbývá i pár kampeliček
Takže Hic Rhodos, hic salta!
Polovina jsou bytová, ostatní jsou spotřební, výrobní (vč. zemědělských) a samozřejmě i sociální (např. invalidi). Zbývá i pár kampeliček
Takže Hic Rhodos, hic salta!
JK
May 16, 2014 v 15.57
Nebojte, pane Hellere, opravdu nevěřím v "autentičnost subjektu", který nezávisle formuje společenskou realitu :) Nemusíte se bát :) V tomhle jsem asi materialista. Stát se autentickým subjektem je možnost, nikoliv automatismus. Ale to už bych Vás zatěžoval insparacemi z Žižka a Badioua a to je přece taky buržoazní ideologie :)
Pojďme do praxe: Pane Dolejši, co takhle převést (celé, nejen důl Paskov) OKD do rukou horníků a zaměstnanců společně s iniciováním "solidárního spotřebního družstva ostravského uhlí" napříč republikou?
Pojďme do praxe: Pane Dolejši, co takhle převést (celé, nejen důl Paskov) OKD do rukou horníků a zaměstnanců společně s iniciováním "solidárního spotřebního družstva ostravského uhlí" napříč republikou?
May 16, 2014 v 18.07
Pan Dolejš říká, že lidé mají spíš tendenci zůstat u zdánlivé jistoty - zaměstnaneckého vztahu. Jenže časem nic takového jako jistý zaměstnanecký vztah nebude. A co potom? Neměla by se společnost na tento stav raději dopředu připravovat a předcházet tak mnohem horším věcem?
May 16, 2014 v 18.49
Bylo by to lepší než lít peníze do bezedných soukromých firem, aby vytvářely pracovní místa.
ale klidně mne tou buržoasní ideologií můžete obtěžovat, když v ní je něco rozumného.
Znovu opakuji, proč si KSČM nemůže dát do programu a taky to provádět - podporu samosprávného vlastnictví a posun do vyšší úrovně? Proč ty výmluvy Dolejše - už to dávno mohlo být?
Z ovu cituji své návrhy zamítmnuté za účasti Jirky Dolejše:
Tak tedy - opaKOVANĚ CITUJI SEBE:
nebylo by lepší, kdyby se o ten příklad (se založením družstevního podniku) pokusila třeba skuoina poslanců a funkcionářů KSČM s podporou strany?
Strana by mohla financovat zpracování projektu, legislativní podporu, financování odborníků, pomoci při sehnání finančních prostředků, propagační zajištění, reklamu, podpořit projekt ve vystoupeních politiků v médiích, iniciovat potřebné legislativní úpravy, vytvoření fondu pro podporu samosprávného podnikání apod. Nebylo by to lepší než dávat hraběcí rady lidem, kteří se jen tak tak drží nad vodou? Všechny tyhle momenty jsem navrhoval a vyplynulo to i z jediného semináře o samosprávě, který vedení strany podpořilo a já zorganizoval.Byl tam i zástupce Mondragonu a Klubu samosprávného podnikání. Tím to pro stranu skončilo. Návrhy předkládané na sjezdu přijaty nebyly. Čím by to uškodilo straně napřž. ve volební kampani?"
Z ovu cituji své návrhy zamítmnuté za účasti Jirky Dolejše:
Tak tedy - opaKOVANĚ CITUJI SEBE:
nebylo by lepší, kdyby se o ten příklad (se založením družstevního podniku) pokusila třeba skuoina poslanců a funkcionářů KSČM s podporou strany?
Strana by mohla financovat zpracování projektu, legislativní podporu, financování odborníků, pomoci při sehnání finančních prostředků, propagační zajištění, reklamu, podpořit projekt ve vystoupeních politiků v médiích, iniciovat potřebné legislativní úpravy, vytvoření fondu pro podporu samosprávného podnikání apod. Nebylo by to lepší než dávat hraběcí rady lidem, kteří se jen tak tak drží nad vodou? Všechny tyhle momenty jsem navrhoval a vyplynulo to i z jediného semináře o samosprávě, který vedení strany podpořilo a já zorganizoval.Byl tam i zástupce Mondragonu a Klubu samosprávného podnikání. Tím to pro stranu skončilo. Návrhy předkládané na sjezdu přijaty nebyly. Čím by to uškodilo straně napřž. ve volební kampani?"
JP
Předem bych se vrátil k jedné už před několika dny učiněné výtce J. Karena na mou adresu, ohledně mé koncepce člověka: je to opravdu zajímavé, já jsem svou vlastní koncepci člověka ještě v ž á d n é m p ř í p a d ě v nějaké ucelené formě neprezentoval - a už je mi předhazována její údajná jednostrannost.
To jediné co jsem tu - opakovaně - udělal bylo to, že jsem oproti j e d n o s t r a n n é m u marxisticko-helleristickému pojetí, kdy člověk je jenom víceméně nesvébytným produktem určitých ekonomicko-společenských struktur, tak oproti tomuto jednostrannému pojetí jsem musel zdůraznit opačnou, protikladnou stránku věci.
Jediný model člověka, který vůbec může mít reálné ambice na úplnost, je model důsledně dialektický - tedy takový, který dokáže v jeden jediný vnitřně provázaný model sjednotit j a k ty (ekonomicky podmíněné) společensko-historické determinanty, t a k ale i tu bytostnou, autentickou stránku člověka samotného.
A právě tohle marxismus - přes všechno své verbální přihlašování se k dialektice - nikdy nedokázal, a zcela principiálně ani dokázat nemůže.
Marxismus, to je principiálně vždycky jenom j e d n o s m ě r n á ulice - jenom od těch (ekonomických) struktur dolů, k lidskému individuu. Ale marxismus nikdy, ze samotné vnitřní logiky svého myšlenkového konceptu, n i k d y nedokáže jít cestou opačnou - totiž od vnitřního světa reálné, individuální lidské bytosti k oněm "strukturám".
V marxismu je člověk stále dokola jenom znovu a znovu s u b s u m o v á n, podřazován pod ony strukturální determinanty (jak nám tu s neúnavným - ovšem mnohdy už velmi unavujícím - nasazením stále znovu dokumentuje pan Heller).
Přesně z toho důvodu jsem tu nedávno napsal: marxismus nikdy nedokáže oslovit člověka j a k o člověka. Marxismus dokáže člověka oslovit jenom jako příslušníka té či oné skupiny, vrstvy, třídy; ale marxismus nikdy nedokáže (na rozdíl třeba od křesťanství) oslovit vlastní nitro člověka.
To jediné co jsem tu - opakovaně - udělal bylo to, že jsem oproti j e d n o s t r a n n é m u marxisticko-helleristickému pojetí, kdy člověk je jenom víceméně nesvébytným produktem určitých ekonomicko-společenských struktur, tak oproti tomuto jednostrannému pojetí jsem musel zdůraznit opačnou, protikladnou stránku věci.
Jediný model člověka, který vůbec může mít reálné ambice na úplnost, je model důsledně dialektický - tedy takový, který dokáže v jeden jediný vnitřně provázaný model sjednotit j a k ty (ekonomicky podmíněné) společensko-historické determinanty, t a k ale i tu bytostnou, autentickou stránku člověka samotného.
A právě tohle marxismus - přes všechno své verbální přihlašování se k dialektice - nikdy nedokázal, a zcela principiálně ani dokázat nemůže.
Marxismus, to je principiálně vždycky jenom j e d n o s m ě r n á ulice - jenom od těch (ekonomických) struktur dolů, k lidskému individuu. Ale marxismus nikdy, ze samotné vnitřní logiky svého myšlenkového konceptu, n i k d y nedokáže jít cestou opačnou - totiž od vnitřního světa reálné, individuální lidské bytosti k oněm "strukturám".
V marxismu je člověk stále dokola jenom znovu a znovu s u b s u m o v á n, podřazován pod ony strukturální determinanty (jak nám tu s neúnavným - ovšem mnohdy už velmi unavujícím - nasazením stále znovu dokumentuje pan Heller).
Přesně z toho důvodu jsem tu nedávno napsal: marxismus nikdy nedokáže oslovit člověka j a k o člověka. Marxismus dokáže člověka oslovit jenom jako příslušníka té či oné skupiny, vrstvy, třídy; ale marxismus nikdy nedokáže (na rozdíl třeba od křesťanství) oslovit vlastní nitro člověka.
JP
Pane Hellere, musím tu ztratit slovo za pana Dolejše: on tu skutečně naprosto n e b r o j í proti družstevnictví (jak mu neprávem podsouváte) - on tu jenom uvádí zcela racionální a r g u m e n t y proti (přehnané idealizaci) družstevnictví. Jenomže Vy všechny tyto argumenty "vesele" ignorujete, stejně tak jako to činíte i v případě mém vlastním.
JP
Pane Tejkle, zdá se, že zde každý hovoříme o zcela jiném typu revoluce: já hovořím zásadně o revoluci s p o l e č e n s k é, to jest o zásadní proměně všech společenských (a tedy i lidských) vztahů - zatímco Vy se podle všeho fixujete jenom na revoluci politickou. To, jestli má být přechod od kapitalismu k socialismu násilný či nenásilný (politická revoluce v užším slova smyslu), je v dané souvislosti zcela irelevantní.
To o co se tu jedná (alespoň z mé strany) je právě a jedině ta otázka, jestli tento přechod od kapitalismu k socialismu je tím zcela k o m p l e x n í m převrácením všech společenských vztahů a struktur.
A v tomto ohledu setrvávám na tvrzení, že přesně tohle měl na mysli i Karel Marx. Bez tohoto účelu, bez tohoto cíle by jakákoli (komunistická) revoluce naprosto postrádala jakýkoli skutečný smysl.
To o co se tu jedná (alespoň z mé strany) je právě a jedině ta otázka, jestli tento přechod od kapitalismu k socialismu je tím zcela k o m p l e x n í m převrácením všech společenských vztahů a struktur.
A v tomto ohledu setrvávám na tvrzení, že přesně tohle měl na mysli i Karel Marx. Bez tohoto účelu, bez tohoto cíle by jakákoli (komunistická) revoluce naprosto postrádala jakýkoli skutečný smysl.
Poláček snad musí BÝT opravdu dyslektik - já mu o té komplexnosti změn psal několikrát a jednou jsem mu dokonce vyjmenoval celou strukturu společensko-ekonomické formace, která se musí změnit,ale on je neprůstřelný.
Zrovna tak s těmi kecy o jednosměrnosti marxismu - já v těchto diskusích mnohoikrát, ale jinak se to učilo i v nejzáklladnějších kursech- že je tu dialektická vazba a relativně samostatný vývoj každé složky, jenom v tom vzájemném působení - třeba inidivudální psychiky a objektivní společenské role je něco dlouhodobě a v průměru, jako statistická tendence, která se třeba prosadí jen u 65% lidí v daném záběru, určující.Zajímalo by mne, jestli by profík speciální pedagogiky, která se aplikuje ve zvláštních školách, tohle dokázal Poláčkovi dostat do v+ědomí - mám o tom vážnou pochybnost. Já mám teď člena mladšího křesťana, co pracuje ve fastfoodu a ten tohle chápe naprosto bez problému i jiné věci, které prostě Poláček nevnímá. Hergot, ten člověk přece musel chodit do školy, ne? Nebo jenom je natolik v zajetí své sebeiluze, že prostě není s to vnímat, co se mu opakovaně píše?
Jinak k Tvému vstupu jedno upřednění - ale ne že bych di myslel, že Tobš to není jasné - jde o ty dvě fázer komunistické formace - ten úplný a komplexnípřevrat je dosažen až v té druhé fázi - v té první se sice taky mění hodně, ale třebs výrobní síly mohou být společné s kapoitalismem a hlavně trvá stará dělba práce, i když se při aplikacvi samosporávy můžemodifikovat a nevyvolávat tak jednoiznačn nerovnost ve vlSTNICKÉM POSTAVENÍ, JAKO TO BYLO ZA PROTOSOCIALISMU - VIZ mARXOVO POJETÍ MATEŘSKÝCH ZNAMÉNEK, lENINOVO POJETÍ "BURŽOASNÍHJO PRÁVA BEZ BURŽOASIE" ZA SOCIALISMU APOD. mYSLÍŠ,Ž O TOM NĚKLYX pOLÁČEK SLYŠEL? aLE ON ZASE ZAKVOKÁ SÁM, NAČ PŘEDBÍHAT.
Zrovna tak s těmi kecy o jednosměrnosti marxismu - já v těchto diskusích mnohoikrát, ale jinak se to učilo i v nejzáklladnějších kursech- že je tu dialektická vazba a relativně samostatný vývoj každé složky, jenom v tom vzájemném působení - třeba inidivudální psychiky a objektivní společenské role je něco dlouhodobě a v průměru, jako statistická tendence, která se třeba prosadí jen u 65% lidí v daném záběru, určující.Zajímalo by mne, jestli by profík speciální pedagogiky, která se aplikuje ve zvláštních školách, tohle dokázal Poláčkovi dostat do v+ědomí - mám o tom vážnou pochybnost. Já mám teď člena mladšího křesťana, co pracuje ve fastfoodu a ten tohle chápe naprosto bez problému i jiné věci, které prostě Poláček nevnímá. Hergot, ten člověk přece musel chodit do školy, ne? Nebo jenom je natolik v zajetí své sebeiluze, že prostě není s to vnímat, co se mu opakovaně píše?
Jinak k Tvému vstupu jedno upřednění - ale ne že bych di myslel, že Tobš to není jasné - jde o ty dvě fázer komunistické formace - ten úplný a komplexnípřevrat je dosažen až v té druhé fázi - v té první se sice taky mění hodně, ale třebs výrobní síly mohou být společné s kapoitalismem a hlavně trvá stará dělba práce, i když se při aplikacvi samosporávy můžemodifikovat a nevyvolávat tak jednoiznačn nerovnost ve vlSTNICKÉM POSTAVENÍ, JAKO TO BYLO ZA PROTOSOCIALISMU - VIZ mARXOVO POJETÍ MATEŘSKÝCH ZNAMÉNEK, lENINOVO POJETÍ "BURŽOASNÍHJO PRÁVA BEZ BURŽOASIE" ZA SOCIALISMU APOD. mYSLÍŠ,Ž O TOM NĚKLYX pOLÁČEK SLYŠEL? aLE ON ZASE ZAKVOKÁ SÁM, NAČ PŘEDBÍHAT.
alespoň člověk tak omezeného inteligenčního potenciálu, jako je pan Poláček? Žes ho tak zblbl, že nechápe, že se s Tebou hádám o to, proč strana nechce mít samosprávu v programu a proč se v této oblasti Vy papaláši nechcete ze strachu před stalinisty angažovat?Jestli jsi spokojen - tak Tě lituji.
protože pan Šimeček vytkl antikomunistům "vyčpělý guláš ideologické zploštělosti a útoků ad hominem", věřím že i moje pragmatická snaha aby totéž nešlo vytýkat samotným komunistům, může být pochopena. A že někdo (když ne zde) uchopí otázku výrobní demokracie a družstevnictví poněkud užitečněji.
Sice se necítím zrovna touto diskusí nijak zvlášť ochytřen, ale i tak to bylo zajímavá ukázka toho jak vést či nevést diskusi. Dej Marx či jiný guru, aby na levici bylo více těch diskusí konkrétně užitečných.
P.S. na margo černobílých pohledů : pí Hájková zmínila soukromé firmy coby cosi potenciálně negativního - ale ta dělící čára mezi privátním a neprivátním není moc ostrá : ani soukromá obchodní společnosti nemají jediného vlastníka (viz akciovky včetně ESOP) a i klasická družstva podílníků zaměstnávají proletáře získané na trhu práce.
Sice se necítím zrovna touto diskusí nijak zvlášť ochytřen, ale i tak to bylo zajímavá ukázka toho jak vést či nevést diskusi. Dej Marx či jiný guru, aby na levici bylo více těch diskusí konkrétně užitečných.
P.S. na margo černobílých pohledů : pí Hájková zmínila soukromé firmy coby cosi potenciálně negativního - ale ta dělící čára mezi privátním a neprivátním není moc ostrá : ani soukromá obchodní společnosti nemají jediného vlastníka (viz akciovky včetně ESOP) a i klasická družstva podílníků zaměstnávají proletáře získané na trhu práce.
May 18, 2014 v 12.39
Ale proč je zaměstnávají? Protože je společnost, která je pořád ještě kapitalistická, nijak nepodporuje. Vždyť Pepa Heller tu napsal, že pár družstev to nevytrhne, když všechno zůstane jako dosud.
A mimochodem, já jsem nemluvila o soukromých firmách jako něčem potenciálně negativním. Napsala jsem jen, že stát jim dává peníze, aby vytvářely pracovní místa. Proč by místo toho stát nemohl podporovat družstva?
A mimochodem, já jsem nemluvila o soukromých firmách jako něčem potenciálně negativním. Napsala jsem jen, že stát jim dává peníze, aby vytvářely pracovní místa. Proč by místo toho stát nemohl podporovat družstva?
Evi, chtělo to ještě otázku, kterou pořád neúnavně Dolejšovi předkládám -a proč se v prosazování samosprávy /(nejen nějakých malých družstvíček) výrazně neangažuje KSČM -předvoj dělnické třídy - (nebo už spíše předvoj podnikatelů?)
Ale vidíš tu úpornost - on na tu manipoulaci opravdu spoléhá - pořád znovu a znovu to zkouší vyvolat dojem, že kdo ho kritizuje a mluví o samosprávě, jsou to obecné ideologické a tudíž neužitečné tlachy.
Znovu opakuji, proč si KSČM nemůže dát do programu a taky to provádět - podporu samosprávného vlastnictví a posun do vyšší úrovně? Proč ty výmluvy Dolejše - už to dávno mohlo být?
Z ovu cituji své návrhy zamítmnuté za účasti Jirky Dolejše:
Tak tedy - opaKOVANĚ CITUJI SEBE:
nebylo by lepší, kdyby se o ten příklad (se založením družstevního podniku) pokusila třeba skuoina poslanců a funkcionářů KSČM s podporou strany?
Strana by mohla financovat zpracování projektu, legislativní podporu, financování odborníků, pomoci při sehnání finančních prostředků, propagační zajištění, reklamu, podpořit projekt ve vystoupeních politiků v médiích, iniciovat potřebné legislativní úpravy, vytvoření fondu pro podporu samosprávného podnikání apod. Nebylo by to lepší než dávat hraběcí rady lidem, kteří se jen tak tak drží nad vodou? Všechny tyhle momenty jsem navrhoval a vyplynulo to i z jediného semináře o samosprávě, který vedení strany podpořilo a já zorganizoval.Byl tam i zástupce Mondragonu a Klubu samosprávného podnikání. Tím to pro stranu skončilo. Návrhy předkládané na sjezdu přijaty nebyly. Čím by to uškodilo straně napřž. ve volební kampani?"
Jsem zvědavý, kdo to déle vydrží!!!!
Ale vidíš tu úpornost - on na tu manipoulaci opravdu spoléhá - pořád znovu a znovu to zkouší vyvolat dojem, že kdo ho kritizuje a mluví o samosprávě, jsou to obecné ideologické a tudíž neužitečné tlachy.
Znovu opakuji, proč si KSČM nemůže dát do programu a taky to provádět - podporu samosprávného vlastnictví a posun do vyšší úrovně? Proč ty výmluvy Dolejše - už to dávno mohlo být?
Z ovu cituji své návrhy zamítmnuté za účasti Jirky Dolejše:
Tak tedy - opaKOVANĚ CITUJI SEBE:
nebylo by lepší, kdyby se o ten příklad (se založením družstevního podniku) pokusila třeba skuoina poslanců a funkcionářů KSČM s podporou strany?
Strana by mohla financovat zpracování projektu, legislativní podporu, financování odborníků, pomoci při sehnání finančních prostředků, propagační zajištění, reklamu, podpořit projekt ve vystoupeních politiků v médiích, iniciovat potřebné legislativní úpravy, vytvoření fondu pro podporu samosprávného podnikání apod. Nebylo by to lepší než dávat hraběcí rady lidem, kteří se jen tak tak drží nad vodou? Všechny tyhle momenty jsem navrhoval a vyplynulo to i z jediného semináře o samosprávě, který vedení strany podpořilo a já zorganizoval.Byl tam i zástupce Mondragonu a Klubu samosprávného podnikání. Tím to pro stranu skončilo. Návrhy předkládané na sjezdu přijaty nebyly. Čím by to uškodilo straně napřž. ve volební kampani?"
Jsem zvědavý, kdo to déle vydrží!!!!
Opět jaksi mimo - pokud stát vůbec finačně podporuje ve vymezených případech práci v nějaké firmě, např. chráněné dílny čií místa pro absolventy, tak nerozlišuje právní formu. (družstvo či akciovka je mu jedno).
A ta pracovní místa jsou pro každou obchodní firmu samozřejmě náklad a tedy součást kalkulace v poměru k výnosům. Nejde o altruismus, Stavět "hladové zdi" si může dovolit opravdu jen sám stát, který má na rozdávání.
Takže jsme zase zpátky u toho, že je třeba říci co konkrétně pro ta výrobní družstva požaduji, samozřejmě v rámci jejich fungování v smíšené ekonomice - prázdná hesla totiž nemají cenu.a nikoho neosloví
A ta pracovní místa jsou pro každou obchodní firmu samozřejmě náklad a tedy součást kalkulace v poměru k výnosům. Nejde o altruismus, Stavět "hladové zdi" si může dovolit opravdu jen sám stát, který má na rozdávání.
Takže jsme zase zpátky u toho, že je třeba říci co konkrétně pro ta výrobní družstva požaduji, samozřejmě v rámci jejich fungování v smíšené ekonomice - prázdná hesla totiž nemají cenu.a nikoho neosloví
možná, že jsem trochu mimo, ale on stát vůbec nepodporuje soukromé podnikání? Ani daňovými prázdninami a podobnými úlevami?
Stát si prý nemůže dovolit stavět hladové zdi, ale proč by tohle měla být hladová zeď? Nebyla by to spíš investice do budoucnosti?
Na druhé straně - on si stát může dovolit moře nezaměstnaných?
Mimochodem, já s družstvy nic společného nemám, aspoň zatím ne. Jenom říkám, že jsem proti kapitalismu a vy kvůli tomu chcete po mně alternativu. Tak ji uvádím, i když jsem ji samozřejmě nevymyslela já. Proč bych vůbec měla nějakou alternativu vymýšlet? Nikdo mě nepověřil starat se o blaho lidu. Ani nemám žádnou moc. Já se prostě jen v budoucnu přidám k tomu, kdo předloží nějaké sympatické řešení. Když to bude třeba samosprávný ekonomický sektor, tak budu pro samosprávný ekonomický sektor. Když to budou nějaké paralelní lidové struktury, tak budu pro paralelní lidové struktury. Když to bude revoluce, tak budu pro revoluci.
Stát si prý nemůže dovolit stavět hladové zdi, ale proč by tohle měla být hladová zeď? Nebyla by to spíš investice do budoucnosti?
Na druhé straně - on si stát může dovolit moře nezaměstnaných?
Mimochodem, já s družstvy nic společného nemám, aspoň zatím ne. Jenom říkám, že jsem proti kapitalismu a vy kvůli tomu chcete po mně alternativu. Tak ji uvádím, i když jsem ji samozřejmě nevymyslela já. Proč bych vůbec měla nějakou alternativu vymýšlet? Nikdo mě nepověřil starat se o blaho lidu. Ani nemám žádnou moc. Já se prostě jen v budoucnu přidám k tomu, kdo předloží nějaké sympatické řešení. Když to bude třeba samosprávný ekonomický sektor, tak budu pro samosprávný ekonomický sektor. Když to budou nějaké paralelní lidové struktury, tak budu pro paralelní lidové struktury. Když to bude revoluce, tak budu pro revoluci.
vlastnictví - nedej bože aby seněco dalo na podporu alternativních forem, jak by k tomu kapitalisti přišli (protože samozřejměš nejde o ty malé - i ti by se mohli opřít o velký samosprávný sektor a nebyli by vydáni na milost a nemilost řetězcům apod. verbeži). Jen nedejbože, aby komunisté byli pro společenské vlastrnictví a když tak jen pro byrokratické - ať sed má aparát dobře. Takže ono je celkem jasné "cui bono", ale já jsem paličatý a chci explicitní odpověď na mnohokrát zopakovanou otázku:
proč si KSČM nemůže dát do programu a taky to provádět - nebylo by lepší, kdyby se o ten příklad (se založením družstevního podniku) pokusila třeba skupina poslanců a funkcionářů KSČM s podporou strany?
Strana by mohla financovat zpracování projektu, legislativní podporu, financování odborníků, pomoci při sehnání finančních prostředků, propagační zajištění, reklamu, podpořit projekt ve vystoupeních politiků v médiích, iniciovat potřebné legislativní úpravy, vytvoření fondu pro podporu samosprávného podnikání apod. Nebylo by to lepší než dávat hraběcí rady lidem, kteří se jen tak tak drží nad vodou? Všechny tyhle momenty jsem navrhoval a vyplynulo to i z jediného semináře o samosprávě, který vedení strany podpořilo a já zorganizoval.Byl tam i zástupce Mondragonu a Klubu samosprávného podnikání. Tím to pro stranu skončilo. Návrhy předkládané na sjezdu přijaty nebyly. Čím by to uškodilo straně napřž. ve volební kampani?"
proč si KSČM nemůže dát do programu a taky to provádět - nebylo by lepší, kdyby se o ten příklad (se založením družstevního podniku) pokusila třeba skupina poslanců a funkcionářů KSČM s podporou strany?
Strana by mohla financovat zpracování projektu, legislativní podporu, financování odborníků, pomoci při sehnání finančních prostředků, propagační zajištění, reklamu, podpořit projekt ve vystoupeních politiků v médiích, iniciovat potřebné legislativní úpravy, vytvoření fondu pro podporu samosprávného podnikání apod. Nebylo by to lepší než dávat hraběcí rady lidem, kteří se jen tak tak drží nad vodou? Všechny tyhle momenty jsem navrhoval a vyplynulo to i z jediného semináře o samosprávě, který vedení strany podpořilo a já zorganizoval.Byl tam i zástupce Mondragonu a Klubu samosprávného podnikání. Tím to pro stranu skončilo. Návrhy předkládané na sjezdu přijaty nebyly. Čím by to uškodilo straně napřž. ve volební kampani?"
MT
May 20, 2014 v 9.32
Společenské vzájemné (mutual) zhodnocování veřejných rozpočtů by se v podobě dominujícího vztahu tedy "sociálu" mělo roztáčet v kýmkoli vlastněném podniku ...
Jakýkoli vlastník by byl agentem společenského zhodnocování, až by dominovalo a jeho výnosy významně nepřetékaly do soukromých parazitních rent (tedy "sociálu") ...
... Když se společenské zhodnocování stane sociálem - to znamená když společenské zhodnocování dominuje a revolučně je zlikvidováno přetékání jeho výnosů do soukromých rent které nejsou zpětnovazebním posilujícím prvkem systému ...
... tak to je podle mně postkapitalismus po systémové změně ...
paní Hájková, já jen říkám, že když stát dává podporu nějaké firmě (výjimky z tzv. veřejné podpory jsou definované), tak nezkoumá vlastnickou formu ale účel té podpory. To s nějakými -ismy jaksi nesouvisí. V tom asi skryta změna systému není.
A že se zajímám jak k nějaké kýžené systémové změně dospět je sna logické. Musí k ní přeci vést konkrétní kroky - vymodlit to myslím asi nejde ( ani nějakým výbosem zakázat soukromé renty jak píše pan Tejkl.
A že se zajímám jak k nějaké kýžené systémové změně dospět je sna logické. Musí k ní přeci vést konkrétní kroky - vymodlit to myslím asi nejde ( ani nějakým výbosem zakázat soukromé renty jak píše pan Tejkl.
proč si KSČM nemůže dát do programu a taky to provádět - nebylo by lepší, kdyby se o ten příklad (se založením družstevního podniku) pokusila třeba skupina poslanců a funkcionářů KSČM s podporou strany?
Strana by mohla financovat zpracování projektu, legislativní podporu, financování odborníků, pomoci při sehnání finančních prostředků, propagační zajištění, reklamu, podpořit projekt ve vystoupeních politiků v médiích, iniciovat potřebné legislativní úpravy, vytvoření fondu pro podporu samosprávného podnikání apod. Nebylo by to lepší než dávat hraběcí rady lidem, kteří se jen tak tak drží nad vodou? Všechny tyhle momenty jsem navrhoval a vyplynulo to i z jediného semináře o samosprávě, který vedení strany podpořilo a já zorganizoval.Byl tam i zástupce Mondragonu a Klubu samosprávného podnikání. Tím to pro stranu skončilo. Návrhy předkládané na sjezdu přijaty nebyly. Čím by to uškodilo straně napřž. ve volební kampani?"
Strana by mohla financovat zpracování projektu, legislativní podporu, financování odborníků, pomoci při sehnání finančních prostředků, propagační zajištění, reklamu, podpořit projekt ve vystoupeních politiků v médiích, iniciovat potřebné legislativní úpravy, vytvoření fondu pro podporu samosprávného podnikání apod. Nebylo by to lepší než dávat hraběcí rady lidem, kteří se jen tak tak drží nad vodou? Všechny tyhle momenty jsem navrhoval a vyplynulo to i z jediného semináře o samosprávě, který vedení strany podpořilo a já zorganizoval.Byl tam i zástupce Mondragonu a Klubu samosprávného podnikání. Tím to pro stranu skončilo. Návrhy předkládané na sjezdu přijaty nebyly. Čím by to uškodilo straně napřž. ve volební kampani?"
Jedna notorieta, zřejmě spíš pro ostatní, které by to snad zajímalo, odkaz na zákon o politických stranách a to §17 :
Strana a hnutí nesmějí vlastním jménem podnikat !!
Strana a hnutí mohou založit obchodní společnost nebo družstvo nebo se účastnit jako společník nebo člen na již založené obchodní společnosti nebo družstvu jen tehdy, jde-li o publikační a propagační činnost, popř
pořádání společenských, rekreačních atp.akcí
Strana a hnutí nesmějí vlastním jménem podnikat !!
Strana a hnutí mohou založit obchodní společnost nebo družstvo nebo se účastnit jako společník nebo člen na již založené obchodní společnosti nebo družstvu jen tehdy, jde-li o publikační a propagační činnost, popř
pořádání společenských, rekreačních atp.akcí
že by ta dyslexie pana Poláčka byla nakažlivá? Já jsem přece nežádal aby podnikala strana, jen aby vytvářela podmínky - např. iniciováním vytvoření nadstranického hnutí za samosprávu ad. Byly to konkrétní návrhy což ale Ty dobře víš, jen hraješ na krátkou paměť čtenářů DR, abyses nemusel vyjádřit k mé otázce protože to bys mohl podráždit stalinisty a vyvolat konflikt ohrožující křesla našich papalášů a zas to by Tě majitelé stranx nepochválili. Tak abys si to mohl připamatovcat, tak Ti to zase zopakuji:
"proč si KSČM nemůže dát do programu a taky to provádět - nebylo by lepší, kdyby se o ten příklad (se založením družstevního podniku) pokusila třeba skupina poslanců a funkcionářů KSČM s podporou strany?
Strana by mohla financovat zpracování projektu, legislativní podporu, financování odborníků, pomoci při sehnání finančních prostředků, propagační zajištění, reklamu, podpořit projekt ve vystoupeních politiků v médiích, iniciovat potřebné legislativní úpravy, vytvoření fondu pro podporu samosprávného podnikání apod. Nebylo by to lepší než dávat hraběcí rady lidem, kteří se jen tak tak drží nad vodou? Všechny tyhle momenty jsem navrhoval a vyplynulo to i z jediného semináře o samosprávě, který vedení strany podpořilo a já zorganizoval.Byl tam i zástupce Mondragonu a Klubu samosprávného podnikání. Tím to pro stranu skončilo. Návrhy předkládané na sjezdu přijaty nebyly. Čím by to uškodilo straně např. ve volební kampani?"
"proč si KSČM nemůže dát do programu a taky to provádět - nebylo by lepší, kdyby se o ten příklad (se založením družstevního podniku) pokusila třeba skupina poslanců a funkcionářů KSČM s podporou strany?
Strana by mohla financovat zpracování projektu, legislativní podporu, financování odborníků, pomoci při sehnání finančních prostředků, propagační zajištění, reklamu, podpořit projekt ve vystoupeních politiků v médiích, iniciovat potřebné legislativní úpravy, vytvoření fondu pro podporu samosprávného podnikání apod. Nebylo by to lepší než dávat hraběcí rady lidem, kteří se jen tak tak drží nad vodou? Všechny tyhle momenty jsem navrhoval a vyplynulo to i z jediného semináře o samosprávě, který vedení strany podpořilo a já zorganizoval.Byl tam i zástupce Mondragonu a Klubu samosprávného podnikání. Tím to pro stranu skončilo. Návrhy předkládané na sjezdu přijaty nebyly. Čím by to uškodilo straně např. ve volební kampani?"
JP
Trochu se musím omluvit, slíbil jsem tento text o družstvech už pro minulý víkend; ale jako obvykle, vždycky do toho přijde něco aktuálního, takže až teď. - Ovšem, náhradou za to čekání mohu předem přislíbit, že se bude jednat o text svým způsobem opravdu brizantní, vzhledem k našim diskusím (a střetům) o významu družstevnictví.
Takže, napřed vlastní text, převzatý z článku z deníku "Süddeutsche Zeitung"), což je největší z německých nadregionálních seriózních deníků. Článek vyšel 10.4. t.r.
Nadpis článku zní: "Rostoucí oblíbenost"; a podtitulek pak sděluje: "Družstva nejen jsou v trendu, nýbrž také generují čím dál tím větší zisk."
Takže, napřed holá čísla (všechna jsou z Bavorska): 12 miliard euro obrat v roce 2013 (nárůst o 3,9 %).
Zisk (před daněmi): 220 miliónů euro (2012: 209 miliónů).
Celkový počet družstev v Bavorsku: 1283
Počet členů družstev: 2 800 000 (pro srovnání: spolková země Bavorsko má asi 10 miliónů obyvatel, čili plně srovnatelná s ČR); v těchto družstev je zaměstnáno 53 000 zaměstnanců.
Téměř 9 000 občanů se angažuje jako člen představenstva nebo kontrolní rady pro tyto podniky.
-------------------------------------------------
Takže, tolik holá fakta z německé spolkové země Bayern. A asi lze předpokládat, že tato čísla jsou nemálo překvapivá, dokonce i pro přesvědčené zastánce myšlenky družstevnictví.
Dá se tedy v každém případě konstatovat: existuje nejen onen - stále citovaný - Mondragón, nýbrž, jaksi v tichosti, se družstevní model i za podmínek volného trhu ukazuje být ekonomickým modelem nejen životaschopným, ale dokonce dobře prosperujícím, alespoň stejně úspěšným jako "obyčejné", tedy soukromovlastnické firmy.
Takže: všechno jasné? Probíhá nám tady vskrytu, jaksi za zády nic netušících kapitalistů, skrytá revoluce? Prorůstá podhoubí družstevních subjektů celý systém kapitalismu, až ho jednoho krásného dne zcela vyvrátí, a zavede zcela nový ekonomicko-společenský systém, založený už nikoli na konkurečním myšlení a na neustálé honbě za ziskem, nýbrž na kolektivismu a pocitu solidární vzájemnosti?
Zcela vyloučit se to nedá; ovšem, jsou tu dány určité momenty, které nutí k určité skepsi.
Za prvé: nemálo zvláštní je právě to, že tato čísla o družstevnictví pocházejí - právě ze země Bayern, tedy z té "nejčernější", nejkonzervativnější, n e j k a p i t a l i s t i č t ě j š í (!!) ze všech spolkových německých zemí! Právě a zrovna z té země, kde konzervativně-klerikální strana CSU ve všech volbách získává po celá desetiletí pohodlnou absolutní většinu; zatímco sociální demokraté zde skomírají na nějakých dvaceti(!) procentech! Tady opravdu něco nehraje.
A za druhé: trochu zarazit by mohla i ta okolnost, že ze všech těch družstevních podniků celá pětina jsou - banky! Tedy finanční instituce, které zrovna neslynou pověstí, že by jejich cílem bylo jakési socialisticky-humanitní překonání kapitalismu...
A tak je nakonec asi přece jenom zapotřebí, položit si i tady onu klíčovou otázku:
Je tomu opravdu tak, že ten družstevní model vlastnictví je ve vztahu ke kapitalismu principiálně cizím, subverzivním elementem, který má potenciál celý systém kapitalismu jednou překonat a zrušit?
Anebo je tomu ve skutečnosti z c e l a n a o p a k: že totiž všechna ta družstva za podmínek kapitalismu a tržního hospodářství jenom a proto tak dobře prosperují, že se ve své činnosti p l n ě p o d ř í d i l a zákonům a potřebám kapitálu? Že celé to "družstevnictví" je právě jenom určitá vnějšková forma, kde se dejme tomu určitý počet malovýrobců semkne dohromady, aby mohli lépe obstát v nemilosrdné konkurenci kapitalistické ekonomiky?
Ten proces ekonomické koncentrace je zcela všeobecný trend, může probíhat buďto typickou formou "nepřátelského převzetí", to jest silnější pohltí slabšího - anebo může proběhnout holt prostřednictvím vzájemné dohody, že se z určitého kvanta menších subjektů vytvoří celek větší, který je více konkurenceschopný.
Já sám opravdu nevím, jak to v těchto družstevních podnicích konkrétně vypadá, jaké jsou jejich reálné interní vztahy. Ale už právě vzhledem ke zmíněné skutečnosti, že to všechno se děje v beznadějně "černém", superkapitalistickém Bavorsku, mě nutí k opravdu velké skepsi, do jaké míry je možno tyto družstevně organizované podniky možno považovat za zárodky jakési "světové revoluce"...
Takže, napřed vlastní text, převzatý z článku z deníku "Süddeutsche Zeitung"), což je největší z německých nadregionálních seriózních deníků. Článek vyšel 10.4. t.r.
Nadpis článku zní: "Rostoucí oblíbenost"; a podtitulek pak sděluje: "Družstva nejen jsou v trendu, nýbrž také generují čím dál tím větší zisk."
Takže, napřed holá čísla (všechna jsou z Bavorska): 12 miliard euro obrat v roce 2013 (nárůst o 3,9 %).
Zisk (před daněmi): 220 miliónů euro (2012: 209 miliónů).
Celkový počet družstev v Bavorsku: 1283
Počet členů družstev: 2 800 000 (pro srovnání: spolková země Bavorsko má asi 10 miliónů obyvatel, čili plně srovnatelná s ČR); v těchto družstev je zaměstnáno 53 000 zaměstnanců.
Téměř 9 000 občanů se angažuje jako člen představenstva nebo kontrolní rady pro tyto podniky.
-------------------------------------------------
Takže, tolik holá fakta z německé spolkové země Bayern. A asi lze předpokládat, že tato čísla jsou nemálo překvapivá, dokonce i pro přesvědčené zastánce myšlenky družstevnictví.
Dá se tedy v každém případě konstatovat: existuje nejen onen - stále citovaný - Mondragón, nýbrž, jaksi v tichosti, se družstevní model i za podmínek volného trhu ukazuje být ekonomickým modelem nejen životaschopným, ale dokonce dobře prosperujícím, alespoň stejně úspěšným jako "obyčejné", tedy soukromovlastnické firmy.
Takže: všechno jasné? Probíhá nám tady vskrytu, jaksi za zády nic netušících kapitalistů, skrytá revoluce? Prorůstá podhoubí družstevních subjektů celý systém kapitalismu, až ho jednoho krásného dne zcela vyvrátí, a zavede zcela nový ekonomicko-společenský systém, založený už nikoli na konkurečním myšlení a na neustálé honbě za ziskem, nýbrž na kolektivismu a pocitu solidární vzájemnosti?
Zcela vyloučit se to nedá; ovšem, jsou tu dány určité momenty, které nutí k určité skepsi.
Za prvé: nemálo zvláštní je právě to, že tato čísla o družstevnictví pocházejí - právě ze země Bayern, tedy z té "nejčernější", nejkonzervativnější, n e j k a p i t a l i s t i č t ě j š í (!!) ze všech spolkových německých zemí! Právě a zrovna z té země, kde konzervativně-klerikální strana CSU ve všech volbách získává po celá desetiletí pohodlnou absolutní většinu; zatímco sociální demokraté zde skomírají na nějakých dvaceti(!) procentech! Tady opravdu něco nehraje.
A za druhé: trochu zarazit by mohla i ta okolnost, že ze všech těch družstevních podniků celá pětina jsou - banky! Tedy finanční instituce, které zrovna neslynou pověstí, že by jejich cílem bylo jakési socialisticky-humanitní překonání kapitalismu...
A tak je nakonec asi přece jenom zapotřebí, položit si i tady onu klíčovou otázku:
Je tomu opravdu tak, že ten družstevní model vlastnictví je ve vztahu ke kapitalismu principiálně cizím, subverzivním elementem, který má potenciál celý systém kapitalismu jednou překonat a zrušit?
Anebo je tomu ve skutečnosti z c e l a n a o p a k: že totiž všechna ta družstva za podmínek kapitalismu a tržního hospodářství jenom a proto tak dobře prosperují, že se ve své činnosti p l n ě p o d ř í d i l a zákonům a potřebám kapitálu? Že celé to "družstevnictví" je právě jenom určitá vnějšková forma, kde se dejme tomu určitý počet malovýrobců semkne dohromady, aby mohli lépe obstát v nemilosrdné konkurenci kapitalistické ekonomiky?
Ten proces ekonomické koncentrace je zcela všeobecný trend, může probíhat buďto typickou formou "nepřátelského převzetí", to jest silnější pohltí slabšího - anebo může proběhnout holt prostřednictvím vzájemné dohody, že se z určitého kvanta menších subjektů vytvoří celek větší, který je více konkurenceschopný.
Já sám opravdu nevím, jak to v těchto družstevních podnicích konkrétně vypadá, jaké jsou jejich reálné interní vztahy. Ale už právě vzhledem ke zmíněné skutečnosti, že to všechno se děje v beznadějně "černém", superkapitalistickém Bavorsku, mě nutí k opravdu velké skepsi, do jaké míry je možno tyto družstevně organizované podniky možno považovat za zárodky jakési "světové revoluce"...
Tak už to od censury páně Patočkovy (nižší instance jsou v tom jistě nevinně) schytal nejen pan Sláma (viz jeho čoánky které byly zakázány), ale i já a kupodivu nikoli za drsný styl mé diskuse s mnoha neparlamentními vyjádřeními, ale i za velice hladký vědecký článek. Slíbil jsem redakci že se s tímto nevšedním zážitkem pochlubím, kde budu moci a už jsem to rozeslal poměrně širokému okruhu svých nikoli bezvýznamných známých.
Tím méně o to mohu okrást diskutéry na tomto článku: Takže:
Vážený pane Hellere, děkuji za Váš text do Deníku Referendum, ale tentokrát ho bohužel
nezveřejníme. Srdečně zdraví Jaroslav Bican
O té nerealizovatelné komunistické utopii
Josef Heller
V posledních několika dnech jakoby se roztrhl pytel s články které omílají známou frázi buržoasní ideologie o nerealizovatelné utopii komunismu, zlé, zvířecí lidské přirozenosti apod. Korunu tomu nasadil autor, jehož brilantních politologických analýz jsem si vždy vážil a kterého dobře znám – prof. Oskar Krejčí, když v jakési upoutávce na svou knihu řekl k problému příčin pádu minulého systému, že se hlásí k dvěma teoriím příčiná, z nichž jedna je geopolitická. O druhé řekl:“ Jde o teorii, že sametová revoluce byla reakcí na fakt, že se nepodařilo naplnit představu, že po znárodnění hospodářství vznikne nový socialistický člověk. Tedy člověk, který bude kolektivistický, bude mít značnou empatii vůči problémům ostatních a bude pracovat pro společnost, ne pouze pro osobní zisk. V této vizi je zabudována chybná představa proměny podstaty člověka v reakci na sociálně-ekonomickou změnu. K takovéto změně člověka podle mého názoru dochází, nicméně ve zcela jiných časových řádech, než původně předpokládal socialistický ideál.“ (Smrt našeho socialismu,lži a tajnosti roku „89“, rozkrádání za Klause.Parlamentní listy 20.5.2014)
Dospěl jsem k názoru, že i když jsem tyto věci tady na DR v diskusích často a obsáhle vysvětloval, bude, vzhledem k této „bídě filosofů a politologů“, asi účelné to shrnout i explicitně v článku.
Nejprve bych chtěl připomenout něco, co jak stále ještě doufám, je zejména pro starší generaci banalitou, ale co se v současných diskusích ztrácí. Je to fakt, že se prognóza komunismu nezakládá na nějakém morálním rozhořčení nad křivdami kapitalismu a celé předchozí vykořisťovatelské společnosti, jejímž byl kapitalismus vrcholem, dokonce i z hlediska humanismu a demokracie, ale především z hlediska ekonomické efektivity. Marxismus chladnou hlavou analyzoval dlouhodobý trend vývoje ekonomiky od vzniku člověka a dokázal ho pomocí vědecké abstrakce rozfázovat (nejprve člověk bezprostředně ovládá své síly a prostředky, ale je drcen obrovskou převahou přírody), pak v různé míře tuto převahu přírody snižuje díky rozvoji výrobních sil, ale upadá do područí svých mechanismů společenských (vlastnictví, stará dělba práce, nerovnost ekonomická i ve společenské správě, duchovní atd) Kapitalismus je v tomto smyslem vrcholem toho, co může vykořisťovatelská společnost nabídnout, a marxismus jeho úlohu v dějinách výrazně oceňuje. Žádná lidská přirozenost přirozeně neexistuje – soukromovlastnická psychóza a motivace neexistovala v prvobytně pospolné společnosti a není tudíž věčná. Ty řeči o přirozenosti (dříve o dědičném hříchu) jsou jen účinnou zbraní vlastnicky i mocensky privilegovaných tříd odvádějícími pozornost od toho pro ně nepříjemného, co ovšem lidé tušili de facto od počátků vykořisťovatelské společnosti. Objektivním a zneužitým základem tohoto nesmyslu je fakt, že základní mechanismy deformující člověka ( i neprivilegovaného) mají ty tisíciletí se vyvíjející společenské formy společné – tj. soukromé vlastnictví výrobních prostředků, které ovšem vyrostlo na základě dělby práce (snad není nutno rozvíjet jaké – velmi významné bylo oddělení velkých skupin zabývajících se řídící a řízenou prací).
Marxismus (a nejen on) odhalil, že základem rostoucí moci člověka nad jeho přírodními determinacemi a faktorem rozvoje jeho civilizace a především ekonomiky byla společenskost lidské práce, vyšší a vyšší míra organizovanosti a propojení této práce. I to mělo etapy – nejprve naprosto bezprostředně společenská práce v prvobytné komuně se později rozdělila a částečně individualizovala, ale užívání společenské práce bylo v každém vyšším řádu a zdokonalovalo se – hromadné nasazení fyzické práce v zemědělství či při stavbách a na druhé straně nezbytnost spojení této práce mas a individualizované protovědecké a řídící práce jiných složek společnosti (původně zejména kněží) v celospolečenském měřítku.
Tohle všechno znásobil kapitalismus, který dle Marxe původně vstupuje do dějin výrobních sil pouze spojením práce (včetně spojením duševní a fyzické) na jednom místě, pod vedením jednoho vlastníka (Marx toto období označuje jako pouze formální podřízení práce kapitálu). Vývoj moderní výroby snad nemusím popisovat –společenskost práce se zvyšovala i přes stále intenzivnější vykořisťování a periodicky se dodneška přelévá přes omezující bariéru a logiku soukromého vlastnictví (nemluvíme o individuální malovýrobě). Vědecko-technická revoluce (se všemi dalšími etapami) jen zdánlivě vytvořila všeobecně atomizovanou práci (zlikvidovala velké kolektivy industriálních dělníků atd.). Ve skutečnosti se i ve věku computerů a sítí tato celospolečenská propojenost práce individuí ještě zvýšila (viz globální sítě a propojenost vysoce kvalifikované práce v celosvětové měřítku - a to jsme zde více méně pořád ještě z na začátku). Kapitalistické výrobní vztahy prokázaly obrovskou přizpůsobivost a schopnost se napínat na maximum společenskosti diktované výrobními silami – ale zabránit ničivým krizím a blokaci obrovského tvořivého potenciálu v lidech nedokázaly a budou končit. Zabije je masová přeměna formy práce na kognitariátní a tudíž definitivní vyčerpání stimulačního potenciálu vztahů kapitalismu – to si prostě vynutí jinou organizaci a rozdělení práce a navíc změna charakteru práce na tvořivou přináší obrovskou motivaci pro lidi kapitalismem odmršťované či vykořisťované, navíc charakter práce dá novému proletariátu do ruky zbraně, které její předchůdci v industriální éře neměli (snad není nutné rozvádět, co může kapitalistům provést počítačový génius – tanky nevyjedou, rakety nevyletí, vznikne zmatek ve finančních tocích atd.))
. Tudíž- jako mnohokrát v dějinách- se i část dnešní vládnoucí třídy bude muset přizpůsobit a mohou vzniknout nové, efektivnější a z hlediska potřeb lidí funkčnější vztahy – předbíhám – celospolečensky organizované zaměstnanecké vlastnictví (dnešní formy jsou jen první vlašťovky s dětskými nemocemi). Marxismus tohle odkryl a vyplynuly z toho konsekvence v politice, dělnické a později komunistické hnutí apod., které nakonec přece jen dokázalo v části světa kapitalistickou slupku prorazit, i když s mnoha nepříjemnými až tragickými důsledky (ale taky s pozitivními).
Ale – i při své genialitě a mohutném předbíhání doby byli klasikové limitováni dobovým stavem a i jejich prognóza měla díry. 1) přecenili moment uchopení politické moci, včetně donucovacích mechansmů (ale u nich neměly tu podobu, co v realitě protosocialismu, i Lenin v r.1917 před revolucí byl jiný než potom) a schopnost industriálního fyzicky pracujícího proletariátu udržet si kontrolu nad vývojem do té doby, než se upevní základy celospolečenského vlastnictví, 2) ačkoli viděli starou společenskou dělbu práce jako hlavní mateřské znaménko nové společnosti a mají v tomto smyslu postřehy, které umožňují znalci přijít na to, proč zkrachoval minulý systém, podcenili jeji vliv – a to skutečnost, že proletariát díky svému spojení s roztříštěnou fyzickou prací (roztříštěnou do dílčích kolektivů) nebude při dnešní nutné pracovní době dané industriální úrovní výrobních sil schopen přímo převzít speciální řídící a duševní funkce nutné pro realizaci celospolečenského vlastnictví a že se vrstvy pro výkon těchto funkcí vybavené (řídící a duševní pracovníci) zformují do nového typu privilegovaně vlastnící třídy a proletariát od faktické moci a rozhodování odříznou.
A nejen to – že při nedokonalosti protosocialistické formy nekapitalismu (i když to klasikové vysloveně neplánovali, byla nakonec založena na státním vlastnictví realizovaném prakticky pouze řídícím aparátem)) budou chybět ekonomické mechanismy, které by roztříštěné složky řídícího aparátu i duševních pracovníků učinily zainteresovanými na celospolečensky efektivním rozhodování o výrobních prostředcích i užití živé práce, včetně velmi kvalifikované.
Řídící aparát se sice stal vlastnicky privilegovanou třídou (vůbec nešlo o privilegium osobní spotřeby !!!!, kam se tato spotřeba hrabala na dnešní vládce) díky své profesi, ale nebyl dost homogenní. Musel nahrazovat tu nedostatečnou vlastnickou suverenitu i homogennost homogenností politickou, násilnou apod. To však nestačilo – jednotlivé články mozaiky řídícího aparátu (podnikové štáby, štáby nadpodnikových institucí, nadstavbových institucí, nejvyšší řídící sféra apod.) sledovaly především logiku dílčích funkcí, které jim byly svěřeny (splnit plán na podniku a dostat prémie – ať to stojí, co stojí a bez ohledu na skutečnou potřebnost dané výroby atd. A tuto logiku vnutili i dělníkům,takže neexistoval subjekt zainteresovaný na optimálním celospolečenském propojení dílčích funkcí, neexistoval ani propojovací mechanismus kromě těžkopádných a subjektivistických direktiv – trh byl deformován. A to všechno mělo i politické průvodní rysy nedemokratičnosti, byrokratismu atd.
Shrnuji – řídící aparát nebyl vykořisťovatelskou třídou, i když některé jeho složky byly neproduktivní a žily z nadpráce ostatních (ale to i dělníci v nepotřebných podnicích apod.).Byl třídou nedokonale na společenském zájmu zainteresovaných správců. Ale to stačilo na odcizení práce i lidí od systému. Neprivilegovaní se necítili být motivováni k práci, iniciativě, hospodárnosti, aktivitě při správě společnosti apod. Tím pádem podlehli té „staré přirozenosti“ a začali sledovat jen bezprostřední momenty své obživy a spotřeby a z toho hlediska do nich automaticky pronikla buržoasní ideologie a začali si dělat iluze o kapitalismu. To se projevilo především v nízké ekonomické efektivnosti, kde v soutěži protosocialismus s kapitalismem prohrál. Nakonec prohrál systém jako celek, podstatné části bývalé vládnoucí třídy aparátu přeběhly do rolí buržoasie a vytvořily oporu návratu ke kapitalismu – vývoj světa se zauzloval a kapitalismus nebrzděný konkurencí zesílil své negativní tendence (neoliberalismus, války).
Jedna laciná poznámka - krize kolem Ukrajiny ukazuje názorně, jaká hloupost je rezignace před lidskou přirozeností a tím i před kapitalismem, který začíná svět ohrožovat přímo smrtelně.
Tohle ale nevypovídá nic ani o přirozenosti lidí, ani o realizovatelnosti komunistické „utopie“, naopak – problémy, které ji zrodily, trvají dál a už víme, která cesta není správná a která jedině zbývá – je to zaměstnanecké vlastnictví a účinnější propojení dílčích funkcí (především trhem, ovšem ekonomicky regulovaným, a to ne svévolným aparátem, ale volenými spoluvlastníky z podniků i odjinud). Bohužel – to je dnes poznání pár intelektuálů, které odmítají přijmout lidé prosycení buržoasní či stalinskou ideologií, marxismu neznalí. A především – není to o přijímání přes jednotlivce a osvětu. Aby nové poznání bylo „jiskrou, která hned zažehne oheň“, musí tu být, jako v době Marxova a Engelsova Manifestu, podhoubí v podobě zainteresovaného třídního subjektu. Trvá historická objektivně daná role proletariátu, který sebe nemůže osvobodit tím, že se jen vyšvihne do role vládnoucí a vlastnící třídy – to už nejde – ale jen tím, že zruší své okovy (soukromé vlastnictví a starou dělbu –tu zejména!!!) a tím zruší sebe sama, ostatní třídy a osvobodí celou společnost. Industriální proletariát měl jen na tu vedlejší větev, ale vzniká nová podoba proletariátu –vědecký, znalostní, kognitariát a ten to už dotáhne do konce. Věčné odvolávání se na „zvíře v nás“ je jen pohodlnou výmluvou pro ty kdo si to nechtějí rozházet ani na jedné a na druh straně
Tím méně o to mohu okrást diskutéry na tomto článku: Takže:
Vážený pane Hellere, děkuji za Váš text do Deníku Referendum, ale tentokrát ho bohužel
nezveřejníme. Srdečně zdraví Jaroslav Bican
O té nerealizovatelné komunistické utopii
Josef Heller
V posledních několika dnech jakoby se roztrhl pytel s články které omílají známou frázi buržoasní ideologie o nerealizovatelné utopii komunismu, zlé, zvířecí lidské přirozenosti apod. Korunu tomu nasadil autor, jehož brilantních politologických analýz jsem si vždy vážil a kterého dobře znám – prof. Oskar Krejčí, když v jakési upoutávce na svou knihu řekl k problému příčin pádu minulého systému, že se hlásí k dvěma teoriím příčiná, z nichž jedna je geopolitická. O druhé řekl:“ Jde o teorii, že sametová revoluce byla reakcí na fakt, že se nepodařilo naplnit představu, že po znárodnění hospodářství vznikne nový socialistický člověk. Tedy člověk, který bude kolektivistický, bude mít značnou empatii vůči problémům ostatních a bude pracovat pro společnost, ne pouze pro osobní zisk. V této vizi je zabudována chybná představa proměny podstaty člověka v reakci na sociálně-ekonomickou změnu. K takovéto změně člověka podle mého názoru dochází, nicméně ve zcela jiných časových řádech, než původně předpokládal socialistický ideál.“ (Smrt našeho socialismu,lži a tajnosti roku „89“, rozkrádání za Klause.Parlamentní listy 20.5.2014)
Dospěl jsem k názoru, že i když jsem tyto věci tady na DR v diskusích často a obsáhle vysvětloval, bude, vzhledem k této „bídě filosofů a politologů“, asi účelné to shrnout i explicitně v článku.
Nejprve bych chtěl připomenout něco, co jak stále ještě doufám, je zejména pro starší generaci banalitou, ale co se v současných diskusích ztrácí. Je to fakt, že se prognóza komunismu nezakládá na nějakém morálním rozhořčení nad křivdami kapitalismu a celé předchozí vykořisťovatelské společnosti, jejímž byl kapitalismus vrcholem, dokonce i z hlediska humanismu a demokracie, ale především z hlediska ekonomické efektivity. Marxismus chladnou hlavou analyzoval dlouhodobý trend vývoje ekonomiky od vzniku člověka a dokázal ho pomocí vědecké abstrakce rozfázovat (nejprve člověk bezprostředně ovládá své síly a prostředky, ale je drcen obrovskou převahou přírody), pak v různé míře tuto převahu přírody snižuje díky rozvoji výrobních sil, ale upadá do područí svých mechanismů společenských (vlastnictví, stará dělba práce, nerovnost ekonomická i ve společenské správě, duchovní atd) Kapitalismus je v tomto smyslem vrcholem toho, co může vykořisťovatelská společnost nabídnout, a marxismus jeho úlohu v dějinách výrazně oceňuje. Žádná lidská přirozenost přirozeně neexistuje – soukromovlastnická psychóza a motivace neexistovala v prvobytně pospolné společnosti a není tudíž věčná. Ty řeči o přirozenosti (dříve o dědičném hříchu) jsou jen účinnou zbraní vlastnicky i mocensky privilegovaných tříd odvádějícími pozornost od toho pro ně nepříjemného, co ovšem lidé tušili de facto od počátků vykořisťovatelské společnosti. Objektivním a zneužitým základem tohoto nesmyslu je fakt, že základní mechanismy deformující člověka ( i neprivilegovaného) mají ty tisíciletí se vyvíjející společenské formy společné – tj. soukromé vlastnictví výrobních prostředků, které ovšem vyrostlo na základě dělby práce (snad není nutno rozvíjet jaké – velmi významné bylo oddělení velkých skupin zabývajících se řídící a řízenou prací).
Marxismus (a nejen on) odhalil, že základem rostoucí moci člověka nad jeho přírodními determinacemi a faktorem rozvoje jeho civilizace a především ekonomiky byla společenskost lidské práce, vyšší a vyšší míra organizovanosti a propojení této práce. I to mělo etapy – nejprve naprosto bezprostředně společenská práce v prvobytné komuně se později rozdělila a částečně individualizovala, ale užívání společenské práce bylo v každém vyšším řádu a zdokonalovalo se – hromadné nasazení fyzické práce v zemědělství či při stavbách a na druhé straně nezbytnost spojení této práce mas a individualizované protovědecké a řídící práce jiných složek společnosti (původně zejména kněží) v celospolečenském měřítku.
Tohle všechno znásobil kapitalismus, který dle Marxe původně vstupuje do dějin výrobních sil pouze spojením práce (včetně spojením duševní a fyzické) na jednom místě, pod vedením jednoho vlastníka (Marx toto období označuje jako pouze formální podřízení práce kapitálu). Vývoj moderní výroby snad nemusím popisovat –společenskost práce se zvyšovala i přes stále intenzivnější vykořisťování a periodicky se dodneška přelévá přes omezující bariéru a logiku soukromého vlastnictví (nemluvíme o individuální malovýrobě). Vědecko-technická revoluce (se všemi dalšími etapami) jen zdánlivě vytvořila všeobecně atomizovanou práci (zlikvidovala velké kolektivy industriálních dělníků atd.). Ve skutečnosti se i ve věku computerů a sítí tato celospolečenská propojenost práce individuí ještě zvýšila (viz globální sítě a propojenost vysoce kvalifikované práce v celosvětové měřítku - a to jsme zde více méně pořád ještě z na začátku). Kapitalistické výrobní vztahy prokázaly obrovskou přizpůsobivost a schopnost se napínat na maximum společenskosti diktované výrobními silami – ale zabránit ničivým krizím a blokaci obrovského tvořivého potenciálu v lidech nedokázaly a budou končit. Zabije je masová přeměna formy práce na kognitariátní a tudíž definitivní vyčerpání stimulačního potenciálu vztahů kapitalismu – to si prostě vynutí jinou organizaci a rozdělení práce a navíc změna charakteru práce na tvořivou přináší obrovskou motivaci pro lidi kapitalismem odmršťované či vykořisťované, navíc charakter práce dá novému proletariátu do ruky zbraně, které její předchůdci v industriální éře neměli (snad není nutné rozvádět, co může kapitalistům provést počítačový génius – tanky nevyjedou, rakety nevyletí, vznikne zmatek ve finančních tocích atd.))
. Tudíž- jako mnohokrát v dějinách- se i část dnešní vládnoucí třídy bude muset přizpůsobit a mohou vzniknout nové, efektivnější a z hlediska potřeb lidí funkčnější vztahy – předbíhám – celospolečensky organizované zaměstnanecké vlastnictví (dnešní formy jsou jen první vlašťovky s dětskými nemocemi). Marxismus tohle odkryl a vyplynuly z toho konsekvence v politice, dělnické a později komunistické hnutí apod., které nakonec přece jen dokázalo v části světa kapitalistickou slupku prorazit, i když s mnoha nepříjemnými až tragickými důsledky (ale taky s pozitivními).
Ale – i při své genialitě a mohutném předbíhání doby byli klasikové limitováni dobovým stavem a i jejich prognóza měla díry. 1) přecenili moment uchopení politické moci, včetně donucovacích mechansmů (ale u nich neměly tu podobu, co v realitě protosocialismu, i Lenin v r.1917 před revolucí byl jiný než potom) a schopnost industriálního fyzicky pracujícího proletariátu udržet si kontrolu nad vývojem do té doby, než se upevní základy celospolečenského vlastnictví, 2) ačkoli viděli starou společenskou dělbu práce jako hlavní mateřské znaménko nové společnosti a mají v tomto smyslu postřehy, které umožňují znalci přijít na to, proč zkrachoval minulý systém, podcenili jeji vliv – a to skutečnost, že proletariát díky svému spojení s roztříštěnou fyzickou prací (roztříštěnou do dílčích kolektivů) nebude při dnešní nutné pracovní době dané industriální úrovní výrobních sil schopen přímo převzít speciální řídící a duševní funkce nutné pro realizaci celospolečenského vlastnictví a že se vrstvy pro výkon těchto funkcí vybavené (řídící a duševní pracovníci) zformují do nového typu privilegovaně vlastnící třídy a proletariát od faktické moci a rozhodování odříznou.
A nejen to – že při nedokonalosti protosocialistické formy nekapitalismu (i když to klasikové vysloveně neplánovali, byla nakonec založena na státním vlastnictví realizovaném prakticky pouze řídícím aparátem)) budou chybět ekonomické mechanismy, které by roztříštěné složky řídícího aparátu i duševních pracovníků učinily zainteresovanými na celospolečensky efektivním rozhodování o výrobních prostředcích i užití živé práce, včetně velmi kvalifikované.
Řídící aparát se sice stal vlastnicky privilegovanou třídou (vůbec nešlo o privilegium osobní spotřeby !!!!, kam se tato spotřeba hrabala na dnešní vládce) díky své profesi, ale nebyl dost homogenní. Musel nahrazovat tu nedostatečnou vlastnickou suverenitu i homogennost homogenností politickou, násilnou apod. To však nestačilo – jednotlivé články mozaiky řídícího aparátu (podnikové štáby, štáby nadpodnikových institucí, nadstavbových institucí, nejvyšší řídící sféra apod.) sledovaly především logiku dílčích funkcí, které jim byly svěřeny (splnit plán na podniku a dostat prémie – ať to stojí, co stojí a bez ohledu na skutečnou potřebnost dané výroby atd. A tuto logiku vnutili i dělníkům,takže neexistoval subjekt zainteresovaný na optimálním celospolečenském propojení dílčích funkcí, neexistoval ani propojovací mechanismus kromě těžkopádných a subjektivistických direktiv – trh byl deformován. A to všechno mělo i politické průvodní rysy nedemokratičnosti, byrokratismu atd.
Shrnuji – řídící aparát nebyl vykořisťovatelskou třídou, i když některé jeho složky byly neproduktivní a žily z nadpráce ostatních (ale to i dělníci v nepotřebných podnicích apod.).Byl třídou nedokonale na společenském zájmu zainteresovaných správců. Ale to stačilo na odcizení práce i lidí od systému. Neprivilegovaní se necítili být motivováni k práci, iniciativě, hospodárnosti, aktivitě při správě společnosti apod. Tím pádem podlehli té „staré přirozenosti“ a začali sledovat jen bezprostřední momenty své obživy a spotřeby a z toho hlediska do nich automaticky pronikla buržoasní ideologie a začali si dělat iluze o kapitalismu. To se projevilo především v nízké ekonomické efektivnosti, kde v soutěži protosocialismus s kapitalismem prohrál. Nakonec prohrál systém jako celek, podstatné části bývalé vládnoucí třídy aparátu přeběhly do rolí buržoasie a vytvořily oporu návratu ke kapitalismu – vývoj světa se zauzloval a kapitalismus nebrzděný konkurencí zesílil své negativní tendence (neoliberalismus, války).
Jedna laciná poznámka - krize kolem Ukrajiny ukazuje názorně, jaká hloupost je rezignace před lidskou přirozeností a tím i před kapitalismem, který začíná svět ohrožovat přímo smrtelně.
Tohle ale nevypovídá nic ani o přirozenosti lidí, ani o realizovatelnosti komunistické „utopie“, naopak – problémy, které ji zrodily, trvají dál a už víme, která cesta není správná a která jedině zbývá – je to zaměstnanecké vlastnictví a účinnější propojení dílčích funkcí (především trhem, ovšem ekonomicky regulovaným, a to ne svévolným aparátem, ale volenými spoluvlastníky z podniků i odjinud). Bohužel – to je dnes poznání pár intelektuálů, které odmítají přijmout lidé prosycení buržoasní či stalinskou ideologií, marxismu neznalí. A především – není to o přijímání přes jednotlivce a osvětu. Aby nové poznání bylo „jiskrou, která hned zažehne oheň“, musí tu být, jako v době Marxova a Engelsova Manifestu, podhoubí v podobě zainteresovaného třídního subjektu. Trvá historická objektivně daná role proletariátu, který sebe nemůže osvobodit tím, že se jen vyšvihne do role vládnoucí a vlastnící třídy – to už nejde – ale jen tím, že zruší své okovy (soukromé vlastnictví a starou dělbu –tu zejména!!!) a tím zruší sebe sama, ostatní třídy a osvobodí celou společnost. Industriální proletariát měl jen na tu vedlejší větev, ale vzniká nová podoba proletariátu –vědecký, znalostní, kognitariát a ten to už dotáhne do konce. Věčné odvolávání se na „zvíře v nás“ je jen pohodlnou výmluvou pro ty kdo si to nechtějí rozházet ani na jedné a na druh straně
+ Další komentáře