O možnosti zavedení většinového volebního systému pro volby do Sněmovny se v posledních týdnech mluví až nápadně často. Jakkoliv je pravděpodobné, že diskusi vyprovokovala média, v pozadí může být zájem, který souzní se snahou oslabit a nakonec odstavit novou vládu.

Méně patrné a oklikou formulované zájmy k politice patří a protivníky nové vlády nejsou jen ti, kteří to dávají otevřeně najevo. Vnesení tématu většinového volebního systému do veřejné debaty je jednou z pastí, kterou pytláci na Sobotkovu vládu připravují.

Není pochyb o tom, že změna volebního systému na většinový snadno najde své politické příznivce. Zejména ty, kteří si myslí, že by takovou změnou dosáhli svých zájmů. Tím očekávaným výsledkem bývá marginalizace komunistů, lepší zisk vlastní politické strany, nejčastěji se uvádí silnější mandát pro většinu k sestavení vlády.

Je to poněkud absurdní hra — nejprve se vysloví předpokládaný výsledný stav, k němu se doplní podmínky a naformuluje změna volebního zákona. Argument akceschopné vlády je falešný, jak po minulých volbách, tak po těch posledních, vznikla výrazná vládní většina i bez většinového volebního systému.

A kdyby taková změna nastala, žádný přímočarý vliv na volební výsledky by se očekávat nedal. Voliči mají schopnost na takové projekce reagovat a jakoby podvědomě vyvažovat změny volebního zákona. Celkový výsledek by se tak příliš nelišil při použití žádného z možných volebních systémů.

Voliči jakýmsi kolektivním rozumem dobře vědí, že v Parlamentu mají být odpovídajícím způsobem zastoupeny všechny relevantní politické proudy a také je tam svojí volbou vyšlou. V případě změn tedy nakonec systém vyvažují.

Donuťme politiky naučit se hledat shodu